Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu výpověď Úmluvy o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení, podepsané dne 26. května 1972 v Moskvě.

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu výpověď Úmluvy o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení, podepsané dne 26. května 1972 v Moskvě.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s výpovědí Úmluvy o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení, podepsané dne 26. května 1972 v Moskvě.

V mezinárodních hospodářských a obchodních vztazích má při rozhodování sporů z nich vznikajících praktický význam jejich rozhodování v rozhodčím řízeni. Zákonem č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů, se účastníkům mezinárodního obchodního styku umožňuje, aby si dohodou určili, že místa soudu má o jejich materiálních nárocích rozhodnout rozhodce nebo rozhodčí soud. Ustanovení tohoto zákona se použijí, pokud něco jiného nestanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.

Jedním z takových smluvních dokumentů je Úmluva o řešení občanskoprávních sporů, vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení, uzavřená 26. 5. 1972 v Moskvě, upravující rozhodování sporů mezi organizacemi členských států bývalé RVHP[Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 15. listopadu 1974 č. 115/1974 Sb., o Úmluvě o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráci v rozhodčím řízení]. Úmluva vstoupila v platnost pro Československou socialistickou republiku po ratifikací prezidentem republiky dnem 31. 10. 1974. Ratifikační listina byla uložena v Sekretariátu RVHP, který byl určen depozitářem Úmluvy.

Touto Úmluvou byla založena obligatorní pravomoc rozhodčích soudů při obchodních a průmyslových komorách členských států bývalé RVHP, s vyloučením pravomoci státních soudů. Pravomoc se týká všech sporů, které vyplynuly ze smluvních a jiných občanskoprávních vztahů mezi hospodářskými organizacemi, vznikajících v rámci jejich spolupráce v hospodářské oblasti a v oblasti vědy a techniky. Dohoda mezi účastníky mezinárodního obchodního vztahu je možná jen co do omezeného výběru rozhodčího soudu v některém státě bývalé RVHP.

Úmluva byla uzavřena v době, kdy se její úprava týkala jen zahraniční obchodní činnosti a byla výrazem státní regulace zahraničního obchodu v členských státech RVHP a celkových ekonomických vztahů mezi nimi. V současné době se však obligatorní pravomoc týká jen v České republice několika tisíc právnických a fyzických osob, které jsou nuceny spory předkládat k rozhodnutí jen určitému okruhu rozhodčích soudů.

Zásadní politické a s nimi spojené změny v uspořádáni ekonomik zemí smluvních stran zmíněné dohody, zejména odstranění centrálního řízení ekonomik, rozsáhlá privatizace, liberalizace zahraničního obchodu a další podstatné změny v hospodářství vyvolávají potřebu ke zvýšené smluvní svobodě právnických a fyzických osob v oblasti ekonomických, obchodních a vědeckotechnických styků mezi Českou republikou a druhými bývalými členskými státy RVHP.

K tomu navíc přistupuje zánik řady bývalých státních útvarů účastníků smlouvy (SSSR, NDR, ČSSR), přičemž nástupnictví nově vzniklých států není z hlediska mezinárodně-smluvní a právní kontinuity zdaleka ve všech případech jednoznačné a je tudíž značně komplikované. Rovněž zánik Rady vzájemné hospodářské pomoci, jejíž sekretariát je stanoven depozitářem dané Úmluvy, zpochybňuje právní jistotu v dané oblasti mezinárodních vztahů. V současné době vykonává funkci depozitáře vláda Ruské federace.

I z hlediska České republiky, která se v souvislosti se svým vznikem přihlásila ke všem právům a závazkům vyplývajícím z mezinárodních smluv uzavřených ČSFR (popř. ČSSR), přetrvávající stav v dané oblasti vyvolává řadu problémů.

Zmíněná smluvní úprava zůstává i nadále v platnosti. Na jejím základě v České republice o předmětných sporech rozhoduje výhradně Rozhodčí soud ČSOPK[Vláda ČR svým usnesením č. 218 z 27. 4. 1994 schválila návrh zákona o sloučení Československé obchodní a průmyslové komory s Hospodářskou komorou České republiky, který připravilo Ministerstvo hospodářství ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Návrh byl předložen Parlamentu ČR k projednání. Proto do doby vstupu uvedeného návrhu zákona v platnost se vychází z ustanovení zákon č. 42/1980 Sb. v dosud platném znění, týkajícího se Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory.]. Jeho práce je ztížena velkým množstvím nuceně předkládaných sporů a zároveň je tím omezena jeho kapacita pro ty subjekty, které by chtěly jeho služeb využít.

Navíc, vstupem zahraničního kapitálu do ekonomiky ČR, ať již přímým podnikáním zahraničních osob anebo majetkovou účasti zahraničních osob v českých právnických osobách, se dále zvýrazňuje anachronismus existující mezinárodně smluvní úpravy. Zahraniční osoby mohou totiž podnikat na území České republiky za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby. Jsou tudíž v případných sporech se subjekty druhých zemí - bývalých členů RVHP - plně vázány platnou mezinárodně smluvní úpravou České republiky. To neodpovídá současné mezinárodně smluvní praxi, z které zmíněné zahraniční subjekty běžně vycházejí.

Ze všech zmíněných důvodů obligatorní vymezení výlučné pravomoci rozhodčích soudů ve výše uvedeném rozsahu se jeví v nových podmínkách jako neúčelné a neodpovídající mezinárodním podmínkám v dané oblasti.

Uvolněním rigorózního postupu stanoveného zmíněnou Úmluvou se dá možnost českým a zahraničním hospodářským subjektům, a již právnickým nebo fyzickým osobám, volit po vzájemné dohodě vyjádřené v příslušných smluvních dokumentech, především kontraktech, projednávání a rozhodování vzájemných sporů vznikajících z jejich ekonomických, především obchodních vztahů způsobem, který samy považují ze svého hlediska za nejvhodnější. V úvahu přichází jak zachování možnosti projednání a rozhodování těchto sporů u stávajících rozhodčích soudů (většinou organizačně přičleněných k hospodářským komorám), avšak na základě dobrovolnosti a svobodného výběru, tak i u rozhodců jako soukromých fyzických osob. Dále bude dána možnost projednávat a rozhodovat uvedené spory u věcně příslušných státních soudů jedné nebo druhé smluvní strany anebo podle vzájemného ujednání stran dokonce ve třetím státě.

Ze všech uvedených důvodů obligatorní vymezení pravomoci rozhodčích soudů bývalých členských států RVHP při řešení občanskoprávních sporů vznikajících z hospodářských a vědeckotechnických vztahů je v nových podmínkách zahraničně ekonomických vztahů (mj. též po výpovědi základních smluvních dokumentů bývalé RVHP - zejména Všeobecných dodacích podmínek RVHP, Všeobecných servisních podmínek RVHP) věcně neúčelné a navíc je v rozporu s mezinárodní smluvní praxí.

Proto se navrhuje, aby Česká republika vypověděla zmíněnou Úmluvu na základě jejího článku X s 12 měsíční výpovědní lhůtou, obdobně jako to již učinila Polská republika a Maďarská republika.

Vzhledem k tomu, že pro transformaci této Úmluvy do čs. právního řádu byl nutný souhlas Federálního shromáždění s následující ratifikací prezidentem, je i pro její vypovězení nutný souhlas Parlamentu České republiky.

S ohledem k výše uvedenému vláda předkládá Parlamentu návrh na vyslovení souhlasu s vypovězením Úmluvy o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení.

Vlády Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Mongolské lidové republiky, Polské lidové republiky, Rumunské socialistické republiky, Svazu sovětských socialistických republik a Československé socialistické republiky,

vedeny snahou zabezpečit příznivé právní podmínky pro další prohloubení a zdokonalení vzájemné hospodářské a vědeckotechnické spolupráce,

vycházejíce z toho, že náležité řešení sporných otázek vznikajících v průběhu uskutečňování této spolupráce napomáhá jejímu úspěšnému rozvoji, berouce v úvahu, že rozhodčí soudy v jejich státech se v praxi osvědčily

jako účinný nástroj pro rozhodování sporů souvisejících se zahraničně obchodními operacemi, a

usilujíce o ještě širší využití těchto rozhodčích soudů jejich pověřením k projednávání občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů ohledně všech druhů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce,

dohodly se na tomto:

/1/ Všechny spory mezi hospodářskými organizacemi vyplývající ze smluvních a jiných občanskoprávních vztahů, vznikajících mezi nimi v průběhu hospodářské a vědeckotechnické spolupráce smluvních států této úmluvy, budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci státních soudů v těchto sporech.

/2/ Za vztahy uvedené v odstavci 1 se považují vztahy z kupních smluv, ze smluv o specializaci a kooperaci výroby, ze smluv o dílo, ze smluv o provedení stavebních, montážních, projekčních, výzkumných, vědeckobadatelských, projekčně konstruktérských a experimentálních prací, ze smluv o poskytování přepravních, zasílatelských a jiných služeb, jakož i jiné občanskoprávní vztahy, vznikající v průběhu hospodářské a vědeckotechnické spolupráce mezi smluvními státy této úmluvy.

/3/ Za hospodářské organizace ve smyslu této úmluvy se považují podniky, trusty, sdružení, kombináty, hlavní správy hospodařící podle chozrasčotu, jakož i vědeckovýzkumné ústavy, projekčně konstrukční kanceláře a jiné organizace podobného druhu, které jsou subjekty občanského práva a mají sídlo v různých smluvních státech této úmluvy.

/1/ Spory uvedené v článku I budou projednávány u rozhodčího soudu zřízeného při obchodní komoře ve státě žalované strany nebo - podle ujednání stran - v třetím smluvním státu této úmluvy.

/2/ V těch případech, kdy ve smluvních státech této úmluvy působí pro projednávání určitých kategorií sporů specializované rozhodčí soudy, budou se projednávat takové spory na základě vzájemné dohody stran těmito rozhodčími soudy.

/3/ Vzájemná žaloba a nárok uplatněný k započtení, které vyplývají z téhož právního vztahu jako hlavní žaloba, podléhají projednání u rozhodčího soudu, u něhož se projednává základní žaloba.

/1/ Rozhodčí soudy nemají pravomoc projednávat nároky na uzavření smlouvy nebo na přijetí jednotlivých smluvních podmínek.

/2/ Ustanovení odst. 1 se netýká pravomoci rozhodčího soudu, pokud jde o projednávání nároků poškozené strany na zaplacení penále stanoveného za porušení smlouvy o uzavření budoucí smlouvy, nebo na náhradu škod způsobených takovým porušením.

/1/ Rozhodnutí rozhodčích soudů uvedených v článku II odst. 1 jsou konečná a závazná. Strany je plní dobrovolné.

/2/ Tato rozhodnutí se považují za uznaná bez dalšího řízení a budou vykonána v kterémkoli smluvním státu této úmluvy týmž způsobem jako pravomocná rozhodnutí státních soudů státu, v němž má být rozhodnutí vykonáno.

/3/ Pokud jde o smíry, potvrzené rozhodčím soudem, použije se přiměřeně ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku.

/4/ Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se týkají i rozhodnutí specializovaných rozhodčích soudů uvedených v článku II odst. 2 této úmluvy, jakož i smírů potvrzených specializovaným rozhodčím soudem, pokud se nepředvídá něco jiného v právním řádu státu, kde má sídlo takový rozhodčí soud.

/5/ Rozhodnutí rozhodčích soudů uvedených v článku II a smíry potvrzené těmito soudy, nesplněné dobrovolně, mohou být předloženy k nucenému výkonu v průběhu dvouleté lhůty. Tato promlčecí lhůta se počítá ode dne doručení rozhodčího nálezu straně žádající o výkon a při zaslání nálezu poštou - od data razítka poštovního úřadu o přijetí doporučeného dopisu k odeslání. V případě smíru se uvedená lhůta počítá ode dne uzavření smíru.

/1/ Výkon rozhodnutí rozhodčího soudu může být odepřen státním soudem země výkonu jedině v případě:

a) jestliže rozhodnutí bylo vydáno s porušením předpisů o pravomoci, stanovených touto úmluvou nebo

b) jestliže strana, proti které bylo rozhodnutí vydáno, dokáže, že byla zbavena možností hájit svá práva v důsledku porušení pravidel rozhodčího řízení nebo v důsledku jiných okolností, které nemohla odvrátit a které jí bránily účastnit se jednání rozhodčího soudu a uvědomit rozhodčí soud o těchto okolnostech, nebo

c) jestliže strana, proti níž bylo vydáno rozhodnutí rozhodčího soudu, dokáže, že rozhodnutí bylo zrušeno nebo jeho výkon pozastaven na základě vnitrostátních předpisů státu, v němž bylo vydáno.

/2/ V případě odepření výkonu rozhodnutí rozhodčího soudu z důvodů uvedených v bodech a) a b) odstavce 1 tohoto článku, je strana, v jejíž prospěch bylo rozhodnutí vydáno, oprávněna předložit novou žalobu z téhož důvodu u příslušného orgánu v tříměsíční lhůtě, počítané ode dne, kdy usnesení o odepření nabylo právní moci.

/1/ Na otázky upravené touto úmluvou se nepoužije ve vztazích mezi jejími smluvními státy ustanovení dvoustranných a mnohostranných úmluv, jimi dříve uzavřených, s výjimkou úmluv, podle kterých určité kategorie občanskoprávních sporů patří do výlučné pravomoci určitých orgánů.

/2/ Této úmluvy se rovněž nepoužije na občanskoprávní spory, které patří podle vnitrostátního zákona platného v době podepsání úmluvy do výlučné pravomoci soudních orgánů nebo jiných státních orgánů.

Tato úmluva se netýká případů, které se projednávají ke dni, kdy úmluva vstoupí v platnost.

/1/ Tato úmluva bude ratifikována státy, které ji podepsaly. Ratifikační listiny se předávají do úschovy sekretariátu Rady vzájemné hospodářské pomoci, který je depozitářem této úmluvy.

/2/ Tato úmluva vstoupí v platnost devadesátý den počítáno ode dne, kdy byla předána depozitáři pátá ratifikační listina.

/3/ Pro státy, jejichž ratifikační listiny budou předány do úschovy depozitáři po vstupu úmluvy v platnost, vstoupí úmluva v platnost devadesátý den ode dne, kdy byly předány ratifikační listiny depozitáři.

/1/ Se souhlasem smluvních stran této úmluvy mohou k této úmluvě po jejím vstupu v platnost přistoupit jiné státy tím způsobem, že předají depozitáři listinu o přístupu. Přístup se považuje za platný po uplynutí devadesáti dní ode dne, kdy depozitář obdrží poslední zprávu o souhlasu s přístupem.

/2/ Stát, který přistoupí k této úmluvě, uvědomí depozitáře o tom, který rozhodčí soud v jeho státě, odpovídající rozhodčímu soudu uvedenému v článku II odst. 1 bude projednávat spory, uvedené v článku 1 této úmluvy.

Každý smluvní stát této úmluvy může úmluvu vypovědět tím, že o tom uvědomí depozitáře. Výpověď nabývá účinnosti po 12 měsících ode dne, kdy depozitář obdržel toto oznámení. Vystoupení státu z úmluvy se nedotýká případů, které se projednávají podle této úmluvy ke dni, kdy výpověď nabude účinnosti.

Depozitář vyrozumí neodkladně všechny státy, které tuto úmluvu podepsaly a které k ní přistoupily, o datu předání každé ratifikační listiny nebo každé listiny o přístupu do úschovy, o datu vstupu úmluvy v platnost, jakož i o jiných oznámeních podle této úmluvy.

Depozitář této úmluvy učiní příslušná opatření k registraci této úmluvy v sekretariátě Organizace spojených národů v souladu s její Chartou.

Tato úmluva se předává do úschovy depozitáři, který rozešle náležitě ověřené opisy úmluvy státům, které úmluvu podepsaly a které k ní přistoupily. Sepsáno v Moskvě dne 26. května 1972 v jednom vyhotovení v ruském jazyce.