42. Za § 83 se vkládá nový § 83a, který včetně nadpisu zní:
Jestliže se občan v řízení o důchod z důchodového zabezpečení podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo v řízení o uznání změněné pracovní schopnosti nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, ačkoliv byl k tomuto vyšetření vyzván, může být řízení přerušeno až do doby, kdy se občan tomuto vyšetření podrobí, pokud byl občan ve výzvě na tento následek upozorněn. Trvalo-li přerušení řízení podle předchozí věty aspoň 12 měsíců, lze řízení zastavit.".
43. V § 104a se za slova "o penále" vkládají slova "o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách,51)".
44. V § 104c odst.1 se za slova "rozhodování o" vkládají slova "placení dlužného pojistného a penále ve splátkách,".
45. V § 104f odst. 2 se za větu první vkládá tato věta: "Rozhodnutí o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách je vykonatelné bez ohledu na právní moc dnem, který je v něm stanoven jako den splatnosti první splátky dluhu.".
51) § 2Oa zákona ČNR č.589/1992 Sb., ve znění zákona č. ./1994 Sb.
46. Za § 104h se vkládá nový § 104ch, který včetně nadpisu zní:
(1) Ministerstvo práce a sociálních věcí může zcela nebo částečně prominout z důvodu odstranění tvrdosti penále.
(2) Ministerstvo práce a sociálních věcí může vyhláškou zmocnit k provádění svého oprávnění uvedeného v odstavci 1 Českou správu sociálního zabezpečení nebo okresní správy sociálního zabezpečení. V tomto zmocnění vymezí bližší podmínky, zejména okruh důvodů a výši penále, která z těchto důvodů může být prominuta.
(3) Byla-li žádost o prominutí penále zamítnuta, lze novou žádost podat nejdříve po 60 dnech ode dne doručení zamítavého rozhodnutí. V této nové žádosti nemohou být uplatněny stejné důvody, které již obsahovala žádost původní. Při opakování již odmítnutých důvodů bude nová žádost bez posouzení odložena. O odložení musí být žadatel vyrozuměn.
(4) Rozhodnutí o žádosti o prominutí penále nemusí obsahovat odůvodnění a opravné prostředky proti němu se nepřipouštějí. Na řízení o prominutí penále se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.11)".
47. V § 110 odst.1 větě druhé se za slova "zabezpečení u" vkládají slova "orgánu sociálního zabezpečení".
48. V § 116 odst.3 se za slovo "pozadu" vkládá slovo "nejvýše" a na konci se připojuje tato věta: "Ustanovení odstavce 2 věty druhé platí zde obdobně.".
49. Za § 118 se vkládá nový § 119, který včetně nadpisu zní:
(1) V případech, kdy je malou organizací fyzická osoba, která nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení řídí místem jejího podnikání.
(2) Nelze-li místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení určit podle tohoto zákona, stanoví Česká správa sociálního zabezpečení okresní správu sociálního zabezpečení, která bude plnit úkoly stanovené v § 6 odst.4 písm.b) až v) nebo která bude příslušná podle § 20.".
50. Za § 120 se vkládají nové § 12Oa a § 12Ob, které znějí:
Za den splnění oznamovací povinnosti se považuje den, ve kterém bylo podání předáno příslušnému orgánu sociálního zabezpečení nebo poštovní přepravě.
Část šestá hlava třetí platí přiměřeně i pro uchazeče o zaměstnání, který byl příslušným lékařem uznán práce neschopným.".
51. Za § 122 se vkládá nový § 122a, který zní:
(1) Fyzické osoby, které byly jakkoliv zúčastněny na řízení ve věcech nemocenského pojištění, důchodového zabezpečení a pojistného (část šestá), jsou povinny zachovávat mlčenlivost o tom, co se při takovém řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděli. Povinnosti mlčenlivosti je může zbavit ten, v jehož zájmu mají tuto povinnost.
(2) Fyzickým osobám uvedeným v odstavci 1, které nejsou účastníky řízení ani zaměstnanci orgánu sociálního zabezpečení a poruší povinnost mlčenlivosti podle odstavce 1, lze uložit pokutu až do výše 250 000 Kč. O pokutě rozhoduje orgán sociálního zabezpečení, u něhož se toto řízení konalo. Pro řízení o pokutě platí obecné předpisy o správním řízení.".
52. Ve všech ustanoveních zákona se slovo "pracovník" nahrazuje slovem "zaměstnanec".
(1) Výše penále u pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za dobu před 1.lednem 1995 se řídí předpisy platnými před tímto dnem.
(2) Žádost o povolení placení pojistného a penále ve splátkách (čl. I bod 20), kterou příslušná okresní správa sociálního zabezpečení obdržela před 1.dubnem 1995, se považuje za obdrženou dne 1. dubna 1995.
Pro posuzování podmínky podstatného poklesu výdělku pro nárok na částečný invalidní důchod podle předpisů o sociálním zabezpečení se nepřihlíží k plněním věrnostní nebo stabilizační povahy a k plněním poskytnutým k životnímu jubileu.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1995.
Důvodová zpráva
Obecná část
Současně s daňovou reformou bylo od 1.ledna 1993 zavedeno placení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a to zákonem ČNR č.589/1992 Sb. V průběhu roku 1993 byl tento zákon dvakrát výrazněji novelizován, a to zákony č.160/1993 Sb. a č.307/1993 Sb. Těmito úpravami se podařilo vytvořit ucelenou a vyváženou právní úpravu, která v současné době funguje a není proto třeba ji zásadně měnit. Předkládaný návrh na změny zákona č.589/1992 Sb. se nedotýká principů, na kterých tento zákon spočívá, nýbrž vedle několika dílčích změn, které jsou vyvolány jednak potřebou praxe na zpřesnění některých ustanovení jednak změnami navrhovanými v oblasti správy daní, neboť výběr pojistného na sociální zabezpečení má z procesního hlediska řadu obdobných rysů jako výběr daní, se reaguje na důsledek přechodu na nový daňový systém a systém placení pojistného na sociální zabezpečení, kdy z hlediska státního rozpočtu nebylo možné připustit měsíční výpadek v platbě pojistného. Proto jako přechodné opatření byla zákonem č.589/1992 Sb. stanovena mimořádná jednorázová platba pojistného na sociální zabezpečení, která byla provedena do 8.ledna 1993. Současná situace umožňuje, byť s určitým zpožděním, provést vyrovnání této mimořádné platby, a navrhuje se její vrácení.
Přechod na novou daňovou soustavu od 1. ledna 1993 znamenal v případě plateb pojistného hrazených malými organizacemi a organizacemi podle zákona č.589/1992 Sb. přechod z daňové povinnosti zálohově hrazených a celoročně zúčtovatelných odvodů a daní z objemu mezd a platů (parafiskálů) na pevné měsíční úhrady pojistného, které nemají charakter záloh. Z hlediska plynulosti rozpočtového hospodaření bylo nezbytné tuto zásadní systémovou změnu zajistit uložením překlenovací platby pojistného. Tato platba byla uložena § 27 zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a měla nezálohový charakter jako všechny platby pojistného uložené podle tohoto zákona. Z hlediska účetnictví i daňového přiznání za rok 1993 musel každý subjekt o této platbě účtovat stejně jako o dalších platbách pojistného uhrazených v roce 1993 nebo účetně se týkajících roku 1993 jako o výdajové položce. Výnos této platby se stal součástí státního rozpočtu na rok 1993 a byl tak uzákoněn. V případě, že by platba nebyla zákonem předepsána, vznikl by ve státním rozpočtu na rok 1993 propad jednoho měsíčního inkasa pojistného z podnikatelské sféry, který nebylo možné akceptovat v podmínkách rozpočtové nejistoty prvního roku fungování nové daňové soustavy. Z hlediska hospodaření dotčených organizací a malých organizací a uzavření jejich účetního roku zvýšila zaváděcí platba pojistného pojistné břemeno v roce 1993. Tato skutečnost byla kritizována zvláště poté, co Parlament rozhodl o změně zákona č.592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, která spočívala ve vrácení zálohové platby pojistného na zdravotní pojištění uhrazené podnikatelskými subjekty do 20.ledna 1993 ve dvou splátkách v roce 1994.
Mimořádná platba pojistného k 8. lednu 1993 byla uložena zákonem č.589/1992 Sb. a realizace vratky této platby v jakékoliv formě je proto možná pouze změnou tohoto zákona. Bez toho by nemohla být zahrnuta do úvah o dopadech na rozpočtové hospodaření a na proporce Parlamentem schváleného státního rozpočtu na rok 1994. Na začátku roku 1994 však úvahy o zdrojích na pokrytí eventuální vratky z průběhu rozpočtového hospodaření v běžném roce, včetně vývoje výběru pojistného, byly předčasné. Předložení návrhu zákona ve věci vrácení zaváděcí platby pojistného je aktuální až v současné době, protože rozpočtový dopad vratky může být posouzen v kontextu vývoje celkového vztahu podnikatelské sféry ke státnímu rozpočtu a vzat v úvahu při přípravě státního rozpočtu na rok 1995.
Rok 1993, kdy byla zaváděcí platba pojistného uhrazena, je již všemi podnikatelskými subjekty účetně i daňově uzavřen. Uzavřeno je i hospodaření státního rozpočtu za rok 1993, z jehož hlediska byla tato platba příjmem, ale zároveň snížila u jejich plátců vyměřovací základ pro daň z příjmů a tím i výnos daně z příjmů ve státním rozpočtu. Z tohoto důvodu není možné vracet s dvouletým zpožděním a za jiných ekonomických i daňových podmínek platbu celou, ale jen její část. V zájmu maximálního administrativního zjednodušení vratky byl zvolen jednotný přístup ke kvantifikaci snížení ve výši 55%, které odpovídá daňovým poměrům rozhodné většiny plátců v roce 1993. Vratka nebude dále zdaněna.
Mezi další významná navrhovaná opatření v zákoně č.589/1992 Sb. patří úprava penále. Ukazuje se, že dosavadní sazba penále ve výši 0,3% z dlužné částky za každý den prodlení (t.j. za rok činí penále cca 110% z dlužné částky) je příliš vysoká, a proto se navrhuje, obdobně jako je tomu v oblasti daní, snížení této sazby na O,1% z dlužné částky. Další navrhované úpravy zákona č.589/1992 Sb. vyplývají z potřeby upřesnění nebo doplnění některých ustanovení; jedná se především o úpravu vyměřovacího základu u zaměstnanců.
Vedle změn zákona č.589/1992 Sb. se navrhuje novelizace některých dalších zákonů. Navrhované úpravy zákona o sociálním zabezpečení (zákon č.100/1988 Sb.) a zákonů z oblasti nemocenského pojištění (zákon č.54/1956 Sb. a zákon č.88/1968 Sb.) mají jen dílčí charakter; některé navrhované změny přitom navazují na úpravy zákona č.589/1992 Sb.
Posledním zákonem, který se navrhuje novelizovat, je zákon ČNR č.582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Tato novelizace, přestože je rozsáhlejší než změny hmotněprávní úpravy sociálního zabezpečení, rovněž neznamená zásadní změnu soustavy a kompetencí orgánů provádějících sociální zabezpečení, nýbrž v souladu s potřebami praxe provádí doplnění nebo zpřesnění některých ustanovení, zejména pokud jde o stanovení místní příslušnosti. Podrobněji se upravuje otázka mlčenlivosti zaměstnanců orgánů sociálního zabezpečení a ve vazbě na změny navrhované v zákoně o správě daní a poplatků se upravuje součinnost orgánů sociálního zabezpečení s jinými orgány, zejména orgány spravujícími daně.
Finanční dopad
Z navrhovaných úprav má rozpočtový dopad návrh na vrácení části mimořádného pojistného zaplaceného podle § 27 zákona č.589/1992 Sb. do 8.ledna 1993. Odhad celkového objemu vracené části pojistné platby je ovlivněn kompenzací splatných závazků žadatelů o vratku vůči okresním správám sociálního zabezpečení a České správě sociálního zabezpečení, které budou vzaty do úvahy při posuzování žádosti. Vzhledem k tomu, že informacemi o vratkách budou disponovat i finanční úřady, lze předpokládat, že část těchto prostředků bude využita pro úhradu daňových nedoplatků, a to v rámci možností daných zákonem o správě daní a poplatků. Celkový hrubý odhad rozpočtového dopadu by tak neměl přesáhnout 2,0 mld Kč.
Zvláštní část
K článku I
K bodu 1
V návaznosti na změnu zákoníku práce se provádí terminologická úprava.
K bodu 2
V důsledku nově zakotvené účasti jednatelů společnosti s ručením omezeným na nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení (čl. II a III) se tito jednatelé zařazují do okruhu poplatníků pojistného.
K bodům 3 až 5 a 23
Zpřesňuje se definice vyměřovacího základu zaměstnance tím, že vedle výčtu tzv. nezapočitatelných příjmů se výslovně uvádí i výčet některých příjmů, které jsou započitatelné do vyměřovacího základu. Důvodem je odstranit pochybnosti, které existují v současné době, např. zda odměna za pracovní pohotovost nebo náhrada mzdy je či není příjmem, který souvisí s výkonem zaměstnání. Dále se zužuje výčet tzv. nezapočitatelných příjmů, t.j. příjmů, které se nezahrnují do vyměřovacího základu. Jde o zúžení jednak formální, které nebude mít za následek placení pojistného z těchto příjmů (např. odstupné nesouvisí s výkonem zaměstnání, a proto se do vyměřovacího základu nemůže zahrnovat; to platí obdobně pro částky, které zaměstnavatel ze svých prostředků platí penzijnímu fondu na penzijní připojištění svých zaměstnanců), jednak jde i o zúžení obsahové, které bude mít za následek, že se určité příjmy budou zahrnovat do vyměřovacího základu a tedy se z nich bude platit pojistné. Jedná se např. o příjmy věrnostní a stabilizační povahy. V praxi totiž často dochází k tomu, že věrnostní či stabilizační odměny jsou poskytovány namísto prémií či odměn za mimořádné pracovní výsledky s cílem vyhnout se placení pojistného. Tomuto obcházení zákona se návrhem zabrání. Ze stejného důvodu se navrhuje zpřesnění definice náhrad výdajů poskytnutých zaměstnancům. Navrhuje se považovat za nezapočitatelné jen ty náhrady výdajů, poskytované zaměstnanci v souvislosti s výkonem zaměstnání, které nepodléhají ani dani z příjmů fyzických osob. Stejný důvod, tzn. zábrana obcházení právní úpravy, je i pro vyloučení finančních náhrad za neposkytnutá nepeněžní plnění z nezapočitatelných příjmů. Napříště se nebude do vyměřovacího základu zahrnovat pouze hodnota skutečně poskytnutých nepeněžních plnění, která současně nepodléhají ani dani z příjmu.
Dále se zpřesňuje určení vyměřovacího základu u osob samostatně výdělečně činných. Jde jednak o změnu, která navazuje na nově navrhovanou úpravu v oblasti daní, jednak jde o zpřesnění dosavadní úpravy, kdy vznikaly pochybnosti, co se považuje za příjmy a výdaje u osob samostatně výdělečně činných, které účtují v soustavě podvojného účetnictví.
K bodu 6
Ustanovení § 5 odst.3 upravující vyměřovací základ osob samostatně výdělečně činných se doplňuje v tom směru, že u poživatelů důchodů starobních a invalidních se vzhledem k tomu, že mají kratší podpůrčí dobu pobírání nemocenského, bude trvání pracovní neschopnosti považovat za pobírání dávky, aby nedošlo k jejich znevýhodnění.
K bodu 7
Platná právní úprava nestanoví zvláštní způsob stanovení vyměřovacího základu v případech, kdy v průběhu kalendářního roku vznikne osobě samostatně výdělečně činné či spolupracující osobě účast na důchodovém zabezpečení z důvodu, že skončí její zaměstnání či ji zanikne nárok na invalidní důchod či výplatu starobního důchodu. Jde o situace, kdy taková osoba vykonává samostatnou výdělečnou činnost např. po celý kalendářní rok, ale účastna důchodového zabezpečení je jen po jeho část. Návrhem se zajišťuje, aby v těchto případech nemusela taková osoba platit pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti z vyměřovacího základu, který odpovídá jejím příjmům za celý rok, ale jen z vyměřovacího základu, který odpovídá jejím příjmům připadajícím na ty kalendářní měsíce, v nichž byla účastna důchodového zabezpečení.
K bodu 8
Možnost prodloužení rozhodného období, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, až na 3 kalendářní roky u některých osob samostatně výdělečně činných není v oblasti pojistného odůvodněna, neboť procentní sazba pojistného není - na rozdíl od sazby daně z příjmu - progresivní. Proto se navrhuje úpravu, která tuto možnost stanovila, jako nadbytečnou vypustit.
K bodům 9 a 25
V době přijetí zákona o pojistném nebyly ještě vytvořeny všechny podmínky pro to, aby malé organizace odváděly pojistné na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Od této doby se situace změnila, a proto Česká správa sociálního zabezpečení - na základě zmocnění daného ji v § 29 zákona o pojistném - určila, že již každá malá organizace odvádí pojistné na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení.
Navrhovanou úpravou se tedy potvrzuje současný stav.
K bodu 10
Dosavadní úprava měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné na důchodové zabezpečení se věcně doplňuje tak, že řeší i situace, kdy osoba samostatně výdělečně činná v předchozím kalendářním roce vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, avšak nebyla účastna důchodového zabezpečení (a nebude proto platit pojistné z vyměřovacího základu z příjmů za tento rok), protože se z důvodu nízkých příjmů odhlásila z této účasti.
K bodu 11
V dosavadní úpravě stanovení měsíčního vyměřovacího základu není pamatováno na řešení situací, kdy v předcházejícím kalendářním roce byla fyzická osoba po část roku osobou samostatně výdělečně činnou a po část roku jen spolupracující osobou. Návrhem se tento nedostatek odstraňuje.
K bodu 12
Jde o formulační úpravu navazující na bod 15.
K bodu 13
Jde o zpřesnění dosavadní úpravy. V praxi se vyskytují případy, kdy např. poskytování nemocenského je ukončeno v průběhu kalendářního měsíce a ke stejnému datu je ukončena i samostatná výdělečná činnost. I v tomto případě se za takový kalendářní měsíc nebude platit záloha na pojistné na důchodové zabezpečení.
K bodům 14 a 15
Navrhovanou úpravou se zpřesňuje dosavadní úprava, z níž nevyplývá zcela přesně postup v důsledku změn a oprav v daňovém přiznání. Navrhuje se ve stanovených případech snižovat určený vyměřovací základ a vracet zaplacené pojistné na důchodové zabezpečení. Dále se dosavadní úprava doplňuje i o řešení situací, kdy v důsledku změn a oprav daňového přiznání dochází ke změně nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné. V těchto případech se navrhuje, aby se jak zvýšení, tak i snížení tohoto základu týkalo jen těch záloh, které dosud neměly být a ani nebyly zaplaceny.
K bodu 16
Situace, kdy osoba samostatně výdělečně činná předloží přehled o svých příjmech a výdajích a následně zemře, aniž zaplatila dlužné pojistné nebo jí byl vrácen okresní správou sociálního zabezpečení přeplatek na pojistném, zákon o pojistném neupravoval. Tento nedostatek se navrhovanou úpravou odstraňuje. Někdy je potřebné, např. pro výpočet důchodů pozůstalých, aby orgán sociálního zabezpečení měl k dispozici i přehled o údajích stanovených v § 15 odst.1 za zemřelou osobu samostatně výdělečně činnou. Pokud osoba samostatně výdělečně činná před svým úmrtím nepředložila přehled o určených údajích, umožňuje se, aby tento přehled za ni předložili její dědici, spolupracující osoby či osoby, které uplatňují nárok na důchod pozůstalých či na pohřebné. Jeho předložení bude mít stejný důsledek, jako kdyby ho předložila osoba samostatně výdělečně činná ještě před svým úmrtím.
K bodu 17
Dosavadní úprava postupu při vracení přeplatku na pojistném se doplňuje, neboť v dosud platné úpravě nebylo zřejmé, k jakému datu se má zjišťovat diskontní úroková sazba České národní banky.
K bodu 18
Obdobně jako v oblasti daní se snižuje sazba penále.
K bodu 19
Dosavadní úprava placení penále se ponechává s tím, že se doplňuje o situace, kdy se penále na základě skutečností stanovených přímo v zákoně nebude platit. Jedná se o případy, kdy plátce pojistného omylem zašle pojistné na účet jiného státního orgánu, kterému platí daně. V tomto případě nemá plátce z takového nesprávně zaplaceného pojistného žádný finanční přínos, a proto se nebude sankcionovat placením penále. Rovněž se nebude sankcionovat v případě, že dluh na pojistném vznikl tím, že od pojistného byla odečtena vyšší částka dávek nemocenského pojištění (rodičovského příspěvku) než měla být.
Protože v dosavadní úpravě placení penále chybí přesné určení dne, od kterého se penále platí, jakož i určení dne, za který se platí naposledy, doplňuje se zákon i v tomto směru. Navrhuje se stejné určení těchto dnů, jaké platí v oblasti daní. Dále se dosavadní úprava doplňuje o přesném stanovení dne, za který osoby samostatně výdělečně činné naposledy platí penále ze záloh na pojistné v souvislosti se zúčtováním těchto záloh na základě přehledu podle § 15.
U osob samostatně výdělečně činných se upouští od placení penále z dlužného nedoplatku na pojistném za dobu, kdy samostatnou výdělečnou činnost nevykonávají a nejsou ani účastny důchodového zabezpečení, neboť v takovém případě již nemají možnost požádat o povolení placení svého dluhu ve splátkách.
Mimo situací, kdy se penále z dlužného pojistného neplatí, se zavádí i placení penále v nižší sazbě, t.j. 0,025%, a to v případech, kdy příslušná okresní správa sociálního zabezpečení na žádost plátce pojistného povolila splácení dluhu na pojistném a penále ve splátkách. Tato snížená sazba je o něco nižší než úrok stanovený ve výši 140% diskontní úrokové sazby České národní banky, která je v těchto případech uplatňována v oblasti daní. Vzhledem k tomu, že diskontní úroková sazba České národní banky se v průběhu kalendářního roku mění, musel by se úrok určený v závislosti na ní také měnit. Proto je vhodnější určit namísto takového úroku penále stanovené v nižší procentní sazbě než je obvyklá sazba penále, a to v pevné sazbě.
K bodu 20
Navrhuje se převzít do oblasti pojistného na sociální zabezpečení institut používaný v oblasti správy daní, t.j. placení dluhu formou splátek. Na rozdíl od oblasti daní bude mít plátce pojistného za stanovených podmínek nárok na to, aby mu příslušná okresní správa sociálního zabezpečení povolila placení dluhu na pojistném a na penále formou splátek. Doba, v níž musí být dluh splacen, závisí na výši dluhu. Je stanovena tak, aby pro plátce pojistného nebylo výhodnější neplatit pojistné na sociální zabezpečení a vzniklý dluh uhrazovat formou splátek, než vzít si úvěr od peněžního ústavu.
Pokud plátce pojistného poruší podmínky, za nichž je mu umožněno platit dluh ve splátkách a kdy zároveň platí penále pouze ve snížené sazbě, povolení pro placení dluhu ve splátkách bude zrušeno, tzn. že celá zbývající část dluhu se opět stává splatnou a penále se bude platit v obecné sazbě.
K bodu 21
V návaznosti na bod 20 (doplnění nového § 2Oa) se řeší dopad splátek dluhu na úhradu jiných dlužných částek, a to tak, že pro splátky dluhu bude platit samostatný režim podle § 2Oa.
K bodu 22
Navrhuje se doplnění v tom směru, aby zaměstnavatelé mohli údaje, které jsou podle tohoto zákona povinni oznamovat příslušné správě sociálního zabezpečení, oznámit i jiným způsobem než na předepsaném tiskopisu, pokud oznámení je písemné, má stejný formát jako předepsaný tiskopis a obsahuje tytéž údaje, které mají být na předepsaném tiskopise. Tím se umožní zaměstnavatelům, kteří agendu pojistného vedou na výpočetní technice, používat přímo produktů (výstupů) této techniky.
K bodu 24
Podle § 27 zákona č. 589/1992 Sb. byly organizace a malé organizace, které byly v prosinci 1992 plátci odvodu z objemu mezd nebo daně z objemu mezd anebo daně z objemu mezd a odměn, povinny zaplatit nejpozději do 8. ledna 1993 pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Jednalo se o mimořádnou platbu, protože ji platili pouze někteří plátci pojistného a toto pojistné se stanovilo ze zvlášt určeného vyměřovacího základu.
Navrhuje se vrátit část tohoto pojistného, a to 55% výše stanovené podle § 27 zákona č.589/1992 Sb. Částka, kterou obdrží plátce pojistného, bude shodná s částkou, která by mu zůstala po odpočtu daně z příjmu (v jednotné výši 45%), kdy nebyl povinen platit pojistné podle § 27 zákona č.589/1992 Sb. Bude tomu tak proto, že vrácená částka pojistného nebude považována v roce jejího vrácení za příjem, a proto se z ní nebude platit daň z příjmu.
Vrácení části pojistného nenastává automaticky ze zákona, ale je třeba, aby oprávněná osoba o vrácení požádala. Tento postup se navrhuje proto, že řada plátců pojistného podle § 27 zákona č.589/1992 Sb. změnila svůj název nebo sídlo nebo má jiný účet, než z něhož pojistné platila, anebo již neexistuje (např. právnická osoba zanikla či její práva a povinnosti přešly na právní nástupce), a proto by nebylo možné z moci úřední jim část pojistného vracet.
Okruh osob oprávněných požádat o vrácení části pojistného je vymezen tak, že je to buď plátce pojistného nebo jeho bezprostřední právní nástupce. Pokud v době, kdy může být žádost podávána, je plátce či jeho právní nástupce v likvidaci, bude jejich jménem podávat žádost likvidátor (§ 72 odst.1 obchodního zákoníku). Omezení nároku dědice jako univerzálního právního nástupce je nezbytné z důvodu účelu navrhované právní úpravy. Cílem snížení pojistného a jeho vrácení je podpora podnikatelských činností, a proto není určeno dědicům, kteří nepokračují v podnikání po zemřelém plátci.
Z důvodu umožnění rychlého vyřízení žádosti o vrácení pojistného orgány sociálního zabezpečení se navrhuje, aby se žádost podávala té správě sociálního zabezpečení, s níž je žadatel v kontaktu (t.j. které platí pojistné) v době, kdy podává žádost o vrácení. Tato správa má k dispozici také přehled o dlužných závazcích žadatele vůči ní, což je důležité, neboť tyto závazky bude povinna s vraceným pojistným zúčtovat. Stanoví se tříměsíční lhůta, v níž musí být žádost o snížení pojistného podána. Tato lhůta se navrhuje proto, aby oprávněné osoby měly dostatečně dlouhou dobu k předložení žádosti. Současně se stanoví i lhůta pro orgán sociálního zabezpečení, v které je povinen pojistné vrátit; pokud orgán sociálního zabezpečení tuto lhůtu nesplní, bude se postupovat jako v případě opožděného vrácení přeplatku na pojistném.
Za účelem využitelnosti vráceného pojistného pro případné úhrady daňových nedoplatků bude žádost o vrácení části pojistného obsahovat též údaj o finančním úřadu místně příslušném podle sídla žadatele (v případě fyzické osoby podle jejího bydliště - v obou případech podle § 4 zákona ČNR č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) a čísla bankovního účtu, na který bude vrácená část pojistného bezhotovostně převedena.
K článku II
K bodům 1 a 2
Do okruhu důchodově zabezpečených osob se zařazují jednatelé společnosti s ručením omezeným, a to v návaznosti na jejich účast v nemocenském pojištění.
K bodu 3
Ustanovení se doplňuje o další situace, kdy uzavření zaměstnání na dobu určitou není praktické.
K bodu 4
Dosavadní úprava postrádala řešení situace, kdy jedna osoba byla spolupracující osobou současně k více osobám samostatně výdělečně činným. Navrhuje se, aby v tomto případě se její účast na důchodovém zabezpečení a nemocenském pojištění posuzovala z každé této spolupráce samostatně.
K bodu 5
Výše příjmu ze samostatné výdělečné činnosti, která je rozhodná pro určení, zda osobě samostatně výdělečně činné uvedené v § 145b odst.2 povinně vznikla v kalendářním roce, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost, účast na důchodovém zabezpečení, je stanovena jako částka dvanáctinásobku minimální mzdy. Od této částky se odečítá částka minimální mzdy pouze za každý kalendářní měsíc před měsícem, v němž byla zahájena samostatná výdělečná činnost, jakož i za kalendářní měsíc, v němž trvaly skutečnosti uvedené v § 145b odst.2 písm.b). Navrhuje se, aby se stejně jako kalendářní měsíce před měsícem zahájení samostatné výdělečné činnosti pro tyto účely posuzovaly i kalendářní měsíce následující po měsíci, v němž došlo ke skončení (přerušení) samostatné výdělečné činnosti. To znamená, že od částky dvanáctinásobku minimální mzdy se bude odečítat částka minimální mzdy i za každý kalendářní měsíc po měsíci, v němž došlo ke skončení (přerušení) samostatné výdělečné činnosti touto osobou.
K bodům 6 a 7
Dosavadní právní úprava nestanoví způsob posuzování příjmů pro účast na důchodovém zabezpečení při souběžném výkonu samostatné výdělečné činnosti a spolupráce v kalendářním roce. Navrhuje se, aby u osoby, která po určitou dobu vykonávala souběžně samostatnou výdělečnou činnost i spolupráci, se pro posouzení její účasti na důchodovém zabezpečení v období, kdy je současně osobou samostatně výdělečně činnou i spolupracující osobou, resp. pouze osobou samostatně výdělečně činnou, vycházelo z úhrnu příjmů za celou dobu výkonu samostatné výdělečné činnosti a příjmů ze spolupráce, dosažených (resp. připadajících) v období, kdy byla spolupráce vykonávána souběžně se samostatnou výdělečnou činností. Pro posouzení účasti takové osoby na důchodovém zabezpečení v období, kdy je pouze spolupracující osobou, se navrhuje vycházet pouze z jejích příjmů ze spolupráce, a to vždy s tou osobou samostatně výdělečně činnou, s jejíž spoluprací se zakládá účast spolupracující osoby na důchodovém zabezpečení.
K bodu 8
Lhůta pro podání přihlášky k nemocenskému pojištění, při které je dána možnost osobě samostatně výdělečně činné přihlásit se k nemocenskému pojištění zpětně, se upravuje tak, aby odpovídala lhůtám, ve kterých je tato osoba povinna podle § 48 odst.1 a 3 zákona č.582/1991 Sb., v platném znění, přihlásit se k účasti na důchodovém zabezpečení. Podle dosavadní úpravy obsažené v § 145f odst.2 písm.b) a c) jsou lhůty pro přihlášení se k důchodovému zabezpečení a nemocenskému pojištění v uvedených případech různé, což není účelné.
K bodu 9
Pojem výkon samostatné výdělečné činnosti se v zákoně o sociálním zabezpečení (a stejně tak i v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti) používá v tom smyslu, že se jím rozumí "trvání" či "provozování" samostatné výdělečné činnosti a nikoliv její osobní výkon osobou samostatně výdělečně činnou. Pro účely ustanovení § 145h odst.2 písm.a) se však slovy "nevykonává samostatnou výdělečnou činnost" rozumí situace, kdy osoba samostatně výdělečně činná sama nepracuje, třebaže samostatná výdělečná činnost může být nadále provozována (např. zaměstnanci), tedy její výkon nadále trvá. Proto se navrhuje pro tyto účely zpřesnění podmínek nároku na nemocenské a nárok vyloučit jen v těch případech, kdy osoba samostatně výdělečně činná osobně dále pracuje.
K bodu 10
Formulační úprava navazuje na změnu terminologie v zákoníku práce.
K článku III
K bodům 1, 2 a 4
Do okruhu osob účastných nemocenského pojištění se zařazují jednatelé společnosti s ručením omezeným, neboť jejich činnost je obdobná činnosti společníků, kteří vykonávají pro společnost práci za odměnu; přitom podle obchodního zákoníku každá společnost s ručením omezeným musí mít jednatele.
K bodu 3
Vynětí cizích státních občanů, kteří nemají trvalý pobyt na území České republiky a kteří jsou zaměstnáni u zaměstnavatelů, kteří požívají diplomatických výsad a imunit, se dává do souladu s Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích. Podle této Úmluvy je podmínkou vynětí u osob činných pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výsad a imunit, též to, že jsou podrobeny ustanovením o sociálním zabezpečení, jež mohou platit ve vysílajícím nebo ve třetím státě.
K bodu 5
Navrhovaná změna navazuje na změnu navrhovanou v definici vyměřovacího základu zaměstnance pro placení pojistného na sociální zabezpečení. Podle ní se budou do vyměřovacího základu zahrnovat i příjmy, které se z něj v současné době vylučují jako tzv. nezapočitatelné příjmy (např. odměny stabilizační povahy). Tyto odměny náleží např. i za dobu pracovní neschopnosti. Na tuto změnu je třeba reagovat tak, aby pojištěnec v důsledku ní nepřišel o nárok na nemocenské (např. stabilizační odměna nebo náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou je zúčtována v měsíci pracovní neschopnosti). Proto se navrhuje, aby překážkou nároku na nemocenské byl pouze příjem z výkonu činnosti v době pracovní neschopnosti, ovšem s tím, že se jedná o činnost v rámci toho právního vztahu, který zakládá účast na nemocenském pojištění (pojistný poměr), z něhož je nárok na dávku uplatňován.
K bodu 6
Pro posuzování nároku na dávky v době po uplynutí ochranné lhůty ze skončeného nemocenského pojištění se navrhuje postavit dobu pobírání podpory při ošetřování člena rodiny na roveň době pobírání nemocenského a peněžité pomoci v mateřství.
K bodům 7 a 8
Podle dosavadní právní úpravy nemůže zaměstnavatel vyplácet do ciziny dávky nemocenského pojištění těm zaměstnancům, kterým do ciziny nevyplácí plat či mzdu (ani jejich část). Navrhuje se umožnit v případech, kdy nemocenské pojištění zaměstnanců s místem výkonu práce v zahraničí provádí zaměstnavatel, aby tento zaměstnavatel mohl vyplácet do ciziny dávky nemocenského pojištění včetně přídavků na děti bez ohledu na to, zda do ciziny vyplácí plat či mzdu či nikoliv. Přitom se upřesňuje, že při výplatě dávek do ciziny v cizí měně musí plátce těchto dávek vůči orgánům sociálního zabezpečení provádět zúčtování v české měně.
K bodu 9
Formulační úprava navazuje na změnu terminologie v zákoníku práce.
K článku IV
K bodu 1
Jde o stejnou úpravu, která se navrhuje i u nemocenského. Důvody pro její přijetí jsou uvedeny v bodě 5 čl. III.
K bodu 2
V návaznosti na čl. III bod 6 se provádí analogická úprava i pro nárok na přídavky na děti.
K bodu 3
Formulační úprava navazuje na změnu terminologie v zákoníku práce.
K článku V
K bodu 1
Působnost posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se zpřesňuje, pokud jde o přezkumné řízení soudní, a nově se zakládá jejich působnost ve vztahu k oblasti civilní služby, kde dosud chyběla úprava kompetence odvolacího orgánu.
K bodu 2
Upřesňuje se působnost České správy sociálního zabezpečení v tom směru, že je povinna zajistit vydání tiskopisů, které zákon předepisuje používat.
K bodům 3 a 4
Vypouštějí se v důsledku dřívějších změn hmotněprávní úpravy překonaná ustanovení o kompetencích okresní správy sociálního zabezpečení.
K bodu 5
Pro účely důchodového zabezpečení se využívají údaje evidované výpočetní technikou okresní správy sociálního zabezpečení. Výsledný produkt výpočetní techniky (výpis z evidence), který plně vyhovuje potřebám důchodového řízení, však není obsahově zcela totožný s evidenčními listy důchodového zabezpečení. Proto se navrhuje stanovit okresním správám sociálního zabezpečení povinnost vedení evidence pro účely důchodového zabezpečení u osob samostatně výdělečně činných a občanů činných v cizině, namísto povinnosti vedení evidenčních listů důchodového zabezpečení pro tyto osoby.
K bodu 6
Kompetence okresní správy sociálního zabezpečení k tomu, aby její lékaři dávali souhlas k uznání pracovní neschopnosti občana za dobu delší než tři kalendářní dny přede dnem jejího zjištění není stanovena zákonem. Vyplývá pouze z ustanovení § 3 odst.1 vyhlášky č.31/1993 Sb., kde však není určena místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení. Tento nedostatek se návrhem odstraňuje. Dosavadní ustanovení písm.n), které se novým textem nahrazuje, se stalo nadbytečným.
K bodu 7
Vymezení věcné příslušnosti orgánů sociálního zabezpečení ke kontrole plnění povinností plátců pojistného, k níž jsou tyto orgány oprávněny podle § 13 a § 15, dosud v právní úpravě chybí. Proto se tento nedostatek odstraňuje.
K bodu 8
Stanovení místní příslušnosti okresních správ sociálního zabezpečení se doplňuje o některé další případy, které dosud v právní úpravě chyběly (např. u ošetřujícího lékaře, který uznává občana práceneschopným zpětně za dobu delší než tři kalendářní dny).
K bodu 9
Pro některé specifické případy se umožňuje stanovit odchylně místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení, pokud jde o posuzování zdravotního stavu.
K bodům 10 až 12
Zpřesňuje se vymezení působnosti orgánů ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti k provádění důchodového zabezpečení.
K bodu 13
Z důvodu prolomení zásady mlčenlivosti finančních orgánů vůči orgánům sociálního zabezpečení se ustanovení § 11 věty druhé stává nadbytečným.
K bodu 14
Úprava obsažená v tomto ustanovení bude v zájmu přehlednosti právní úpravy zahrnuta do nově navrhovaného ustanovení § 14.
K bodům 15, 34 a 42
Dosavadní úprava postrádala ustanovení o součinnosti žadatele o dávku sociálního zabezpečení podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem. Pokud se žadatel o tuto dávku přes výzvy nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, nebylo dosud možné rozhodnout o žádosti ani přerušit nebo zastavit řízení. Totéž platí pro občana, který žádá o uznání změněné pracovní schopnosti. Tento procesní nedostatek se nyní napravuje.
K bodu 16
Navrhuje se umožnit, aby kontrola placení pojistného na sociální zabezpečení malými organizacemi a osobami samostatně výdělečně činnými, jakož i kontrola dalších povinností stanovených těmto osobám v sociálním zabezpečení (např. přihlašování zaměstnanců malých organizací k nemocenskému pojištění a odhlašování jich z něho, přihlašování osob samostatně výdělečně činných a jejich spolupracujících osob k důchodovému zabezpečení a odhlašování z něho), mohla probíhat v sídle okresní správy sociálního zabezpečení a nikoliv jen v sídle malé organizace či v místě bydliště fyzické osoby. Potřebné doklady o placení pojistného jsou k dispozici na okresní správě sociálního zabezpečení, a proto bude možné případné nesrovnalosti operativně ihned řešit a kontrolu uzavřít na místě včetně předání protokolu. Kromě toho řada podnikatelů (malých organizací i osob samostatně výdělečně činných) nemá vhodné prostory pro provádění kontroly a nesouhlasí, aby kontrola byla v takovém případě prováděna v bytě.
K bodu 17
Řada údajů, které získají správci daně z příjmu při daňovém řízení, je důležitá pro ověření správné výše stanovení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zejména u osob samostatně výdělečně činných. Proto novelou zákona č.337/1992 Sb. dochází k prolomení mlčenlivosti správců daně vůči orgánům sociálního zabezpečení. V této souvislosti se upravuje i povinnost mlčenlivosti orgánů sociálního zabezpečení a jejich zaměstnanců tak, aby byla shodná s úpravou této povinnosti u správců daně a jejich zaměstnanců. Protože některé údaje, které získají orgány sociálního zabezpečení při výběru pojistného, mohou být využity i při daňovém řízení a při ověřování výše pojistného na zdravotní pojištění, stanoví se orgánům sociálního zabezpečení povinnost sdělovat tyto údaje správcům daně a zdravotním pojišťovnám a dále se upravuje součinnost orgánů sociálního zabezpečení s úřady práce.
K bodům 18 a 19
Zpřesňují se náležitosti evidence, která je vedena pro účely nemocenského pojištění. Druhem činnosti zakládajícím účast na nemocenském pojištění se rozumí ten určitý nebo specifický právní vztah, který zakládá tuto účast, přičemž pro posouzení této účasti a tohoto vztahu platí kritéria stanovená předpisy nemocenského pojištění (jedná se např. o pracovníky na nepravidelnou výpomoc).
K bodům 20 a 24
Jde o zpřesnění dosavadní úpravy.
K bodům 21 až 23
V návaznosti na účast na důchodovém zabezpečení podle zákona o sociálním zabezpečení se upravuje a zpřesňuje příslušnost zaměstnavatelů a jiných subjektů k plnění úkolů v této oblasti.
K bodu 25
Stanoví se povinnost orgánu sociálního zabezpečení vydávat osobám samostatně výdělečně činným potvrzení o účasti na důchodovém zabezpečení a o vyměřovacím základu pro pojistné. Dále se formulačně zpřesňuje povinnost tohoto orgánu vést potřebnou evidenci pro provádění důchodového zabezpečení.
K bodu 26
Vypouštějí se nadbytečná slova vzhledem k legislativní zkratce zavedené v § 9 odst.2.
K bodu 27
Zpřesňuje se postup při předkládání evidenčního listu důchodového zabezpečení při úmrtí občana.
K bodu 28
V současné době již není důvodu pro odchylný postup při předkládání evidenčních listů důchodového zabezpečení za odsouzené, a proto bude platit obecná úprava.
K bodu 29
Vzhledem k tomu, že informace o průběhu všech předchozích zaměstnání se týká přímo občana a nikoliv jeho zaměstnavatele, navrhuje se, aby výpis o dobách zaměstnání byl zasílán přímo občanu.
K bodu 30
Zpřesňuje se ustanovení o ohlašovací povinnosti o zaměstnávání důchodců, aby nebyla zasílána zbytečná hlášení.
K bodu 31
Ustanovení § 42 o hlášení úrazu se jako nepraktické v důsledku dřívějších změn hmotněprávní úpravy vypouští.
K bodu 32
Zpřesňuje se ohlašovací povinnost orgánů provádějících důchodové zabezpečení příslušníků ozbrojených sil v případech, kdy tyto orgány nebudou příslušné k rozhodování o dávkách.
K bodu 33
Vzhledem k uložené oznamovací povinnosti zaměstnavatelů se ukládá povinnost zaměstnancům sdělit zaměstnavateli skutečnosti potřebné ke splnění této oznamovací povinnosti.
K bodům 35 a 36
Úprava navazuje na stanovení nové povinnosti pro osoby samostatně výdělečně činné a malé organizace v § 12 písm.e). Za porušení této povinnosti se navrhuje pro ně stejná sankce (t.j. možnost uložení pokuty) jako za porušení ostatních povinností, stanovených jim tímto zákonem.
K bodu 37
Lhůta se sjednocuje s úpravou lhůt obsaženou v zákoně č.589/1992 Sb.
K bodu 38
Zpřesňuje se postup při prokazování nařízené karantény.
K bodu 39
Jde o úpravu, která se novelou zákona č.54/1956 Sb. stala nadbytečnou.
K bodu 40
Vylučuje se ingerence soudu jako nepraktická, neboť s odstupem několika měsíců nelze zpětně přezkoumávat zdravotní stav.
K bodům 41 a 47
Zpřesňuje se příslušnost při sepisování žádostí o přiznání dávky důchodového zabezpečení.
K bodům 43 až 45
V návaznosti na nový institut povolení splátek dluhu na pojistném a penále (čl. I bod 20) se řeší režim tohoto institutu v ustanoveních o řízení.
K bodu 46
Zavádí se možnost z důvodu odstranění tvrdostí prominout penále jednotlivým plátcům pojistného na sociální zabezpečení. Vychází se přitom z obdobného institutu (prominutí příslušenství daně), který upravují předpisy o správě daní a poplatků. Zásady platné pro tento institut v oblasti daní se přebírají i do oblasti pojistného na sociální zabezpečení.
K bodu 48
Úprava obsažená v odstavci 3 se v návaznosti na odstavec 2 zpřesňuje.
K bodu 49
Určení místní příslušnosti okresní správy sociálního zabezpečení v případě, kdy malou organizací je fyzická osoba, která nemá na území České republiky místo trvalého pobytu, dosud v právní úpravě chybělo.
K bodu 50
Na základě poznatků praxe se doplňují ustanovení upravující otázky, na které dosavadní právní úprava nedopadala.
K bodu 51
Ukládá se povinnost zachovávat mlčenlivost i jiným osobám, než zaměstnancům orgánů sociálního zabezpečení. Je tomu tak proto, že i tyto osoby se - v souvislosti s prolomením povinnosti mlčenlivosti správců daně vůči orgánům sociálního zabezpečení - mohou dozvědět skutečnosti o poměrech daňových poplatníků. Tyto poměry jsou podle zákona č.337/1992 Sb. předmětem povinnosti mlčenlivosti stanovené tímto zákonem. Tuto úpravu je nutno respektovat i v oblasti sociálního zabezpečení. Porušení povinnosti bude sankcionováno pokutou.
K bodu 52
Upravuje se pojmosloví v návaznosti na novelu zákoníku práce od 1.6.1994.
K článku VI
Přechodným ustanovením se řeší výše penále za dobu před účinností tohoto zákona tak, že se ponechává výše penále stanovená dosavadními předpisy. Dále se v návaznosti na čl. I bod 20 upravuje, od kdy bude relevantní podaná žádost o povolení splátek, neboť kritériem pro vydání povolení je období počínaje rokem 1995.
K článku VII
Příjmy, které se nově zahrnují do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, přestože nesouvisejí s výkonem zaměstnání, ale souvisejí se zaměstnáním (čl. I bod 5 - nové znění § 5 odst.2 zákona č.589/1992 Sb.), by bylo nutno zahrnovat do příjmů, k nimž se přihlíží při posuzování podmínky podstatného poklesu výdělku pro nárok na částečný invalidní důchod. Některé z těchto příjmů však nesouvisí s výkonem zaměstnání ani zprostředkovaně v tom směru, že jejich výši neovlivňuje pracovní výkon poživatele částečného invalidního důchodu, a proto by zahrnutí těchto příjmů pro posuzování podmínky podstatného poklesu výdělku působilo proti pojetí částečné invalidity a v neprospěch poživatele částečného invalidního důchodu.
K článku VIII
Účinnost zákona se navrhuje od 1. ledna 1995, t.j. ke stejnému datu jako novela zákona o správě daní a poplatků.