Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda vlády Václav Klaus zaslal odpověď na interpelaci poslance Jiřího Vyvadila dopisem ze dne 5. prosince 1994.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jiřího Vyvadila. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Václav KLAUS

předseda vlády České republiky

Vážený pane poslanče,

obdržel jsem Vaši písemnou interpelaci ve věci posouzení funkčnosti existence Úřadu pro legislativu a veřejnou správu České republiky s žádostí o podání informace o počtu návrhu zákonů připravených od počátku volebního období jednotlivými ministerstvy, včetně Úřadu pro legislativu a veřejnou správu.

Úřad pro legislativu a veřejnou správu ČR byl zřízen zákonem ČNR č. 472/1992 Sb. Jeho působnost na legislativním úseku upravuje ustanovení § 28a odst. 1 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., ve znění zákona č. 474/1992 Sb., podle něhož úřad "plní úkoly spojené s legislativní činností vlády ČR". Ze znění uvedeného ustanovení vyplývá, že zákon zmíněnému úřadu nesvěřuje na vymezeném úseku žádnou pravomoc a ani blíže nespecifikuje jeho úkoly. Protože obecně vyjádřené úkoly vztahuje na legislativní činnost vlády, je zřejmé, že hlavním posláním úřadu na úseku legislativním je vytvářet podmínky pro výkon legislativní činnosti vlády a dbát, aby návrhy právních předpisů předkládaných vládě byly po legislativní stránce způsobilé k jejich projednání a posouzení vládou.

Za tím účelem úřad vypracovává pro vládu stanoviska k návrhům zásad zákonů, zákonů a nařízení vlády, které předkládají vládě k projednání věcně příslušná ministerstva. V těchto stanoviskách jsou předložené návrhy posuzovány z hlediska ústavnosti, souladu s právním řádem a z hlediska jejich legislativně-technické kvality. Tato stanoviska vycházejí z obecných právních principů, což umožňuje korekci případných úzce resortních přístupů, které jsou mnohdy do předložených návrhů promítnuty.

Úřad pro legislativu a veřejnou správu dále plní funkci sekretariátu Legislativní rady vlády ČR. Z titulu této funkce vypracovává návrhy stanovisek Legislativní rady a na základě závěrů z jejího jednání zpracovává její stanoviska pro vládu.

Kromě těchto úkolů je Úřad pro legislativu a veřejnou správu vládou pověřován, aby buď sám anebo ve spolupráci s dalšími ministerstvy připravil pro vládu návrhy některých zákonných úprav; zpravidla jde o případy, kdy věc zasahuje do působnosti více resortů a s jejím řešením je spojena náročná právní problematika.

Jedním z pravidelných úkolů úřadu je také vyjadřovat s e k návrhu plánu hlavních úkolů vlády na příslušné období v zájmu zajistit jeho úplnost a správnost v legislativní oblasti.

Z uvedeného vyplývá, že v normotvorném procesu nepůsobí Úřad pro legislativu a veřejnou správu pouze jako připomínkové místo. Není však ani legislativním centrem, které by mělo řídi t a také plně zodpovídat za normotvornou činnost státních orgánů. Tuto funkci může plnit pouze Parlament ve vztahu k zákonné normotvorbě a vláda na úseku exekutivy a při přípravě návrhů zákonů. Posledně zmíněné návrhy musejí připravit věcně příslušná ministerstva, neboť pouze ta jsou vybavena příslušnými odborníky ve věcných otázkách spadajících do působnosti těchto úřadů a mají za jim svěřené úseky ústavněpolitickou odpovědnost. Představa, že v jednom orgánu se soustředí teoretické znalosti a praktické zkušenosti za všechny právem upravené oblasti, není racionální již také proto, že takový orgán by byl nefunkční a došlo by i k oslabení odpovědnosti ministerstev za jim svěřené úseky. Ministerstvům přísluší nejen příprava návrhu zákonů, ale i zajištění jejich správné aplikace v praxi. Ve vztahu k Poslanecké sněmovně nemůže proto žádný z ústředních úřadů státní správy, včetně Úřadu pro legislativu a veřejnou správu, být nositelem odpovědnosti za vládní návrhy zákonů. Tuto odpovědnost může m í t pouze vláda, které podle čl. 41 odst. 2 Ústavy přísluš zákonodárná iniciativa.

Od počátku volebního období do 16. listopadu 1994 připravila jednotlivá ministerstva včetně Úřadu pro legislativu a veřejnou správu celkem 2.09 vládních návrhů zákonů a zásad zákonů, postoupených Poslanecké sněmovně Parlamentu, z nichž 16 bylo zpracováno Úřadem pro legislativu a veřejnou správu.

Úřad pro legislativu a veřejnou správu však plní ještě další úkoly, o kterých se ve své interpelaci nezmiňujete.

Ze zákona plní úkoly, které vyplývají z reformy veřejné správy.

V této oblasti veřejné správy vypracoval řadu materiálů, týkajících se územního členění státu a organizačního uspořádání vyšších územních samosprávných celků, včetně návrhů zásad ústavních zákonů o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o jejich působnosti a vládních návrhů ústavních zákonů o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o jejich působnosti. Účastnil se na vypracování zásad zákona a na přípravě návrhu zákona o státní službě některých zaměstnanců a zpracoval návrhy prováděcích právních předpisů k návrhu tohoto zákona. Připravil dokument o záměrech vlády v oblasti reformy veřejné správy do konce r. 1995, který vláda postoupila Poslanecké sněmovně 29. září t.r.

Úřad pro legislativu a veřejnou správu se stal také jedním z garantů zajištění kompatibility našeho právního řádu s právem Evropské unie. V rámci svého pověření v této oblasti zejména prověřuje návrhy nových právních předpisů z hlediska jejich slučitelnosti s právem Evropské unie, metodicky řídí a koordinuje činnost legislativních útvarů ministerstev a ostatních ústředních úřadů státní. správy k dosažení požadované kompatibility našeho právního řádu.

Vážený pane poslanče, když pominu fakt, že jste se ve svých pochybách o smyslu existence Úřadu pro legislativu a veřejnou správu zaměřil pouze na část jeho činnosti, věřím, že Vás mí odpověď přesvědčila o tom, že tento úřad není jen připomínkovým místem, ale potřebným článkem legislativního procesu. Pokud se týká Vaši poznámky, že jsou někdy jen hektickou snahou poslanců odstraňovány některé nedostatky vládních návrhů zákonů, myslím, že všichni dobře víme, čím jsou tyto nedostatky především způsobeny. Nikoliv nedostatečnou aktivitou Úřadu pro legislativu, jednotlivých ministerstev nebo vlády, ale obrovským rozsahem a počtem právních předpisů, které vláda připravuje. Pokud př.i projednávání v Parlamentu poslanci tyto nedostatky naleznou a odstraní, mohu vyjádřit jen uspokojení nad tím, že pochopili svou spoluodpovědnost při tvorbě zákonů. Na druhé straně si přiznejme, že mnohdy tyto snahy "vylepšovat" zákony nejsou vedeny upřímnou snahou po odstranění nedostatků, ale pod tímto pláštíkem vyjadřují úzké parciální zájmy určitých skupin na úkor celku.

S pozdravem

Vážený pan

JUDr. Jiří Vyvadil

poslanec Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky

Praha