Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č.
35/1989 Sb., o jednacím řádu České
národní rady, v platném znění,
předkládám poslancům následující
interpelaci poslance Jiřího Šolera na ministra
vnitra Jana Rumla. Interpelace je přílohou tohoto
sněmovního tisku.
Příloha
Vážený pán
Jan Ruml
Ministr vnitra České republiky
Zbraslav, 6. listopadu 1994 |
Vážený pane ministře,
v posledních dnech provádí policie nebývalé
manévry spojené se Sdružením. pro republiku
- Republikánskou stranou Československa a jeho předsedou
dr. Miroslavem Sládkem. Manévry zcela nepřiměřené
situaci. Na základě dotazů občanů
žádám a vysvětlení celé
záležitosti, zejména zda finanční
prostředky daňových poplatníků
vynaložené na tuto monstrózní akci jsou
vynaloženy účelně. Zejména,
v době bezprostředně před komunálními
volbami, kdy podobné akce slouží fakticky jako
předvolební propaganda. Jako by, v. době
rozbujelé kriminality (zejména hospodářské)
a korupce i na nejvyšších místech zběsilých
personálních změnách v řadách
policie, ale zejména po jejím. naprostém
fiasku při obraně Národního památníků
obětí nacismu v Terezíně před
nacistickými provokatéry nešlo tyto prostředky
vynaložit účelněji.
Klíčovým momentem je oslava státního
svátku 28: října 19194 v Praze u sochy sv.
Václava. Lidem většinou připadá
přiměřenější položení
květin dr. Sládkem, který do poslední
chvíle bojoval za zachování státu,
výročí jehož vzniku jsme oslavovali,
než účast V. Havla, jednoho z jeho hrobařů.
Ta svou morbidností příliš připomíná
provokaci v Terezíně. V souladu s tím jsou
lidé hluboce pobouřeni nechutnou policejní
akcí, která vedla ke zranění poslance
Parlamentu J. Vika. Kdo je zodpovědný za tuto
provokaci? Navíc její načasování
nelze nedat do souvislosti s pokusem zastrašit poslance Bohuslava
Kubu před skutečnou obranou lidských práv,
tak odlišnou od frašky předváděné
bývalými disidenty.
Tato monstrózní represivní akce navíc
vyvolává reminiscence na dřívější
oslavy výročí vzniku Československé
republiky, kterou stále mnozí z nás pokládáme
za svou vlast, nutně vyvolává reminiscenci
na léta minulá. Vždyť právě
vystoupení anarcho-fašistických struktur ozdobených
portréty svého vůdce Václava Havla
během událostí okolo 28. října
1992, 1993 a 15. března 1994 patří k nejvýznamnějším
masovým projevům fašismu v polistopadovém
období. Podobně jako vystoupení Henleinových
ordnerů za prvé republiky. I když na letošním
shromáždění občanů na
Staroměstském náměstí dokázala
policie vykázat podobné neofašistické
bojůvky alespoň z prostoru náměstí,
táži se, co hodlá policie a Vaše ministerstvo
udělat proto, aby se podobné fašistické
provokace neopakovaly. Trestní stíhání
postižených místo viníků zde,
podobně jako v Terezíně, nepomůže.
Jsou tu i jiné analogie. Jak upozorňuje článek
ze Špíglu z 5. listopadu, v roce 1939 zasahovali proti
oslavám 28. října 1939 němečtí
nacisté (třeba i otcové nacistických
provokatérů z Terezína). Dne 28. října
1939 jsem se zúčastnil průvodu, ke kterému
se přidali asi čtyři čtrnáctiletí
kluci na Smíchově U Anděla a skončili
na křižovatce v Žitné se Štěpánskou
kolem páté odpoledne. Bylo už šero. Toto
vše se mi vybavilo před očima, když jsem
v televizním šatu viděl ležet pod sochou
sv. Václava mladého poslance na zádech. Tehdy
v třicátém devátém nad křižovatkou
u Bati ležel na zemi také poraněný mladík
a naříkal. Tam totiž skončila účast
moje a mých kamarádů. Ze Štěpánské
se na nás vyřítily německé
uniformy. Nás čtyři kluky vpustil domovník
do domu a zamkl za námi.
Uvědomme si všichni, že jsme Češi.
Bohužel ani já se nemohu vyhnout srovnání
zranění Jana Vika se zraněním Jana
Opletala 28. října 1939. Doufám že nebude
stejně tragické, ale současnost příliš
silně připomíná reality protektorátu
Böhmen und Mähren v roce 1939. V současnosti
pouze zastoupili německou policii a skutečné
Gestapo Vaši policisté. Lze se divit, když potom
slyšíme v davu výkřiky "Rumlovo
Gestapo"? Nástup současného režimu
se zapsal do historie i nelidskostí aplikovanou proti poslancům
zastupitelských sborů, ať to byl bestiální
zločin proti dr. Bartončíkovi v roce 1990
či pozdější fyzické násilí
mj. i proti Janu Vikovi. Připravujete snad i podobnou
represivní akci, jakou provedli Vaši předchůdci
v roce 1939? Chystáte snad opět koncentrační
tábory? Odvolávky představitelů
režimu na Augusta Pinocheta tomu nasvědčují!
Situace po rozbití republiky (to v roce 1938-39 ohodnotil
Mezinárodní vojenský soudní dvůr
v Norimberku jako zločin proti míru, jak asi historie
zhodnotí jeho analogii v roce 1992?) je podobná,
dokonce i některé kolaborantské rodiny hrají
v obou případech podobné role. Bohužel
chybí nám politická osobnost se schopnostmi
dr. Emila Háchy, která by místo otevřené
zrady i v této situaci využila. všech možností
k obraně národních zájmů.
Použití státního politického
terorismu určitě nevede k politické stabilitě.
Na hrubý pytel hrubá záplata. Po událostech
17. listopadu 1939 a pozdějších nejde přece
vyčítat Kubišovi a Gabčíkovi,
že se proti Heydrichovi nepostavili s heslem "Make Love
- Do not War". O morálním aspektu celého
případu si můžete přečíst
třeba v Drdově povídce "Vyšší
princip". Podobná politika nutně vede k podobným
koncům jako v Náhorním Karabachu nebo v Jugoslávii.
Nebo si snad takové konce přejete?
S pozdravem