Parlament České republiky

POSLANECKÁ SNĚMOVNA

1994

I. volební období

1326

INTERPELACE

poslance Jozefa Wagnera

na ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičku

ve věci důchodového zabezpečení občanů

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Jozefa Wagnera na ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičku. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

V Praze dne 18. listopadu 1994

Milan Uhde v. r.

Příloha

 Praha,14. listopadu 1994

INTERPELACE

na ministra práce a sociálních věcí pana J.Vodičku

Vážený pane ministře,

v době Vašeho působení v tomto odpovědném úřadě dochází k mnoha koncepčním změnám v systému,který ve svých důsledcích ovlivní život milionů občanů. Dovoluji si proto vyslovit pochybnosti o potřebě i tady provádět systémové změny na účet občana. Mám za to, že máte a měl jste Vy i vláda historickou příležitost řešit starobní důchody občanů nikoliv cestou jejich minimalizace jak činíte, ale cestou jejich optimalizace za použití zdrojů, které ekonomická transformace přímo nabízí. Místo toho hodláte prodlužovat dobu pracovní aktivity u mužů až do 65-ti let za situace, že střední délka života těchto mužů bude jen 68,5 roku podle statistického údaje za rok 1992. Jen 3,5 roku by čekalo průměrného muže odpočívat po celoživotní práci. Takováto jen úvaha je nepřijatelná a Vy ji hodláte uzákonit. V období transformace je velmi obtížné již pro občana blížícího se k věku padesáti let při ztrátě práce najít novou. Jak obtížné to bude o deset let později? To současně postihne i občany mladší i vstupující do pracovního procesu. Bude obtížné najít práci. Chce-li vláda zvýšit nezaměstnanost na úroveň jiných zemí a tak učiní raději tím, že přestane bránit uplatnění zákona o konkurzu a vyrovnání.

Pane ministře transformační období umožňovalo v podstatě dvě řešení. Jedno kapitalizovat důchodové nároky občanů a odčinit tak důsledky komunistického znárodnění příslušných pojistných fondů. Druhé řešení rovněž předpokládá oddělení fondů od státního rozpočtu a je jich urychlené posílení majetkem podle 12 odst. 2 d zákona 92/91 Sb. První postup, kapitalizace řešil problém pravděpodobně beze zbytku. Druhý kdyby vláda dala k dispozici na tyto účely jen čtvrtinu účetní hodnoty majetku, který dala do kupónové privatizace byl by k dispozici kapitál v hodnotě cca 100 milionů Kč, což v tržní hodnotě může být až dva i mnohokrát víc. Z výnosu tohoto kapitálu by byla možno posilovat zdroje na které příspěvky nestačí a to částkou cca rovnou ročnímu zisku. Tím by byla kryta nejen situace v níž někdy po roce 2000 za nepříznivého demografického vývoje by mohlo dojít k neřešitelnému nedostatku zdrojů, ale též situace v níž je třeba odstraňovat důsledky transformace na sociálně nejcitlivější skupiny občanů.

Vážený pane ministře, moje otázka je prostá,jednoduchá a účelná, účel je nabídnout Vám variantu, která umožní vládě oddělit fondy důchodového zabezpečení od státního rozpočtu, uskutečnit komplexní důchodové pojištění, splnit programové prohlášení vlády a zbavit se výčitky, že vláda neodpovědně utrácí peníze důchodového pojištění na jiné státní výdaje.

S úctou

Jozef Wagner


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP