Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Parlamentu České republiky Smlouva mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, podepsaná v Praze dne 26. srpna 1993.

Parlament České republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, podepsanou v Praze dne 26. srpna 1993.

V Praze dne 25. srpna 1993

Konec osmdesátých a začátek devadesátých let byl ve znamení dramatických změn v mezinárodních vztazích. Pro nás nejdůležitější byly změny způsobené ukončením studené války. Rozpad bývalého sovětského bloku započatý v roce 1989 a události ve střední a východní Evropě a později také v bývalém SSSR přinesly zcela novou situaci.

Vztah mezi bývalým Československem a SSSR byl až do listopadu 1989 vztahem výrazně nerovnoprávným, což bylo důsledkem událostí z let 1968. Smluvně byla tato situace upravena Smlouvou o přátelství spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 6. května 1970, která je politicky již zcela překonána.

Politickým změnám v Československu po listopadu 1989 bylo nutno přizpůsobit smluvní vztahy mezi oběma státy. Jedním z hlavních cílů polistopadové československé zahraniční politiky bylo obnovení rovnoprávných vztahů. Z tohoto důvodu bylo nutné zahájit proces vyjednávání o nové smlouvě.

V roce 1991 došlo po nezdařeném převratu k definitivnímu rozpadu SSSR a vzniku nových států. Bývalá RSFSR se dne 25. prosince 1991 přejmenovala rozhodnutím Nejvyššího sovětu na Ruskou federaci. 27. prosince 1991 se Ruská federace prohlásila za právního pokračovatele bývalého SSSR.

Nová smlouva mezi Československem a RF byla podepsána 1. dubna 1992 prezidenty Václavem Havlem a Borisem Jelcinem. Proces ratifikace smlouvy byl poznamenán následným rozpadem Československa a k ratifikaci smlouvy nedošlo. Vláda ČSFR usnesením ze dne 11. listopadu 1992 rozhodla, aby smlouva byla ponechána k posouzení novým subjektům mezinárodního práva.

Ruská federace uznala samostatnost České republiky a navázala s ní diplomatické styky dnem 1.ledna 1993. Ve dnech 28.29. dubna 1993 se uskutečnilo v Moskvě jednání expertů MZV ČR a MZV RF, které mělo za cíl posoudit a upravit návrh "Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federaci o přátelských vztazích a spolupráci" (dále Smlouva). Základem pro jednání byla podepsaná smlouva mezi ČSFR a RF. Výsledkem tohoto jednání byl upravený text Smlouvy, který byl podepsán prezidenty ČR a RF 26, srpna 1993. Tato Smlouva byla již ratifikována Ruskou federací, a to 21. července 1994 Státní dumou a 27. července 1994 Radou federace.

Hlavním důvodem pro uzavření Smlouvy mezi ČR a RF je vytvoření standardních bilaterálních vztahů, odpovídajících nové politické a ekonomické situaci. Smlouva má standardní podobu srovnatelnou s obdobnými smlouvami mezi RF a státy západní Evropy (například Francie nebo SRN).

Z hlediska bezpečnostního není Smlouva koncipována jako spojenecká a neobsahuje tudíž závazek vzájemné pomoci v případě ozbrojeného útoku. Z hlediska ekonomického obsahuje Smlouva podporu vzájemně výhodné hospodářské a obchodní činnosti. Z hlediska vztahů mezi občany obou států Smlouva obsahuje ustanovení, jejichž realizace napomůže odstraňování historicky vzniklých bariér.

Smlouva sestává z preambule a 27 článků. V preambuli poukazuje mimo jiné na tradiční vztahy přátelství mezi národy obou států, na skutečnost, že Česká republika je nástupnickým státem ČSFR a Ruská federace státem - pokračovatelem SSSR, na přání Smluvních stran definitivně skoncovat s totalitní minulostí, spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968 a s dalším neospravedlnitelným setrváváním sovětských vojsk na čs. území.

Operativní část Smlouvy obsahuje zásady vzájemných vztahů (článek 1), závazek bezvýhradně respektovat svrchovanost a územní celistvost druhé Smluvní strany (článek 2) a řešit všechny spory výlučně mírovými prostředky (článek 3) a ustanovení o spolupráci k vytvoření celoevropského bezpečnostního systému (článek 4). Smlouva předvídá pravidelné konzultace na různých úrovních (článek 5), včetně bezodkladných konzultací v případě ohrožení bezpečnostních zájmů Smluvních stran (článek 6). Smluvní strany se zavazují napomáhat procesu odzbrojeni a posílení opatření důvěry a bezpečnosti v Evropě (článek 7). Budou prohlubovat svou spolupráci v rámci mezinárodních organizací a institucí, zejména evropských (článek 8). Budou vytvářet příznivé podmínky pro přímé styky a spolupráci na úrovni republik, oblastí a jiných samosprávných územních celků, napomáhat stykům mezi lidmi, politickými stranami a nevládními organizacemi. Zvláštní pozornost budou věnovat stykům mezi parlamenty (článek 9).

Smluvní strany se budou podílet na vytváření příznivých podmínek pro hospodářský a sociální rozvoj v Evropě a přispívat k překonání jejího rozdělení i v ekonomické oblasti (článek 10). Budou napomáhat rozvíjení hospodářské a obchodní spolupráce (článek 11), spolupráce v oblasti vědecko-technické (článek 12), dopravy a spojů (článek 13), ochrany životního prostředí (články 14 - 15), energetiky (článek 16), školství, kultury a umění (články 17 a 18), sdělovacích prostředků (článek 19), zdravotnictví a sociálního zabezpečení (článek 20). Budou spolupracovat při potlačování zejména organizované zločinnosti a v otázkách právní pomoci (článek 22). Závazky vůči národnostním a etnickým menšinám jsou formulovány obecně s odvoláním na dokumenty KBSE a další mezinárodní dokumenty (článek 23).

Dnem, kdy tato Smlouva vstoupí v platnost, bude ukončena platnost Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemně pomoci ze dne 6.5.1970, která nebyla dosud formálně zrušena (článek 26). Smlouva se uzavírá na dobu 10 let a její platnost se prodlužuje mlčky o dalších pět let, není-li vypovězena jeden rok před uplynutím její platnosti (článek 26).

Smlouva je v souladu s právním řádem ČR, s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky převzatými jinými platnými smlouvami.

Jedná se o Smlouvu politickou, která podle článku 49 odst. 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, vyžaduje před ratifikací souhlas Parlamentu.

Smlouva je v souladu se zájmy ČR a zahraniční politikou vlády. ČR má eminentní zájem na zachování dobré pozice na ruském trhu a na zajištění dodávek strategických surovin relativně nezávisle na vnitřním vývoji v Rusku. Realizace Smlouvy je jedním z předpokladů plnění nedávno úspěšně uzavřených jednání o splácení ruského dluhu (ČR je v počtu na obyvatele největším věřitelem RF).

Z výše uvedených důvodů doporučuje vláda ČR poslancům, aby vyslovili s předloženou Smlouvou souhlas.

Česká republika a Ruská federace (dále jen "Smluvní strany"),

navazujíce na tradiční vztahy přátelství mezi národy obou států,

přihlížejíce ke skutečnosti, že Česká republika je nástupnickým státem České a Slovenské Federativní Republiky a Ruská federace je státem - pokračovatelem Svazu sovětských socialistických republik,

vycházejíce z hlubokých politických a hospodářských přeměn v obou státech, v Evropě a ve světě,

přesvědčeny o tom, že vzájemná úcta a spolupráce mezi oběma státy odpovídá zájmům národů České republiky a Ruské federace a slouží upevňování míru, bezpečnosti a spolupráci v Evropě, vytvoření kvalitativně nových vztahů, založených na rovnosti,

považujíce územní celistvost a neporušitelnost hranic všech států za neoddělitelnou součást nového měnového uspořádání v Evropě,

řídíce se pravidly mezinárodního práva, především zásadami Charty Organizace spojených národů, a jednajíce v souladu se závazky přijatými v rámci Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, Pařížskou chartou pro novou Evropu, napomáhajíce k přeměně Evropy v kontinent míru, bezpečnosti, demokracie a blahobytu,

zdůrazňujíce význam bezvýhradné úcty k lidským právům a základním svobodám a k zásadám demokracie, humanismu a právního státu,

přejíce si definitivně skoncovat s totalitní minulostí, spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968 a s dalším neospravedlnitelným setrváváním sovětských vojsk na československém území, jehož materiální důsledky jsou řešeny příslušnou dohodou z 1. dubna 1992,

navazujíce na zásady společné československo-ruské Deklarace o zásadách vzájemných vztahů a spolupráce ze 14. května 1991

dohodly se takto:

Smluvní strany budou rozvíjet svoje vztahy jako spřátelené státy. Budou se důsledně řídit zásadami svrchované rovnosti, nepoužiti síly nebo hrozby silou, neporušitelnosti hranic a územní celistvosti, mírového řešení sporů, nevměšování do vnitřních záležitostí, respektování lidských práv a základních svobod, rovnoprávnosti a práva národů na sebeurčení, plnění závazků podle mezinárodního práva v dobré víře. Budou uskutečňovat přátelskou spolupráci v duchu vzájemné úcty, porozumění, partnerství a vzájemných hospodářských výhod.

Smluvní strany budou bezvýhradné respektovat svrchovanost a územní celistvost druhé Smluvní strany.

Smluvní strany se zavazuji řešit všechny spory, které by mohly vzniknout mezi nimi, výlučně mírovými prostředky. Zdrží se hrozby silou nebo použití síly proti územní celistvosti a nezávislosti druhé Smluvní strany, jakož i jakéhokoliv jiného jednáni neslučitelného s cíli a zásadami Charty OSN, Závěrečného aktu a dalších dokumentů Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

Smluvní strany potvrzují, že bezpečnost je nedílná a že jejich bezpečnost je nerozlučně spjata s bezpečností všech účastnických států Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

Budou všestranně napomáhat posilováni bezpečnosti a rozvoje spolupráce v Evropě s cílem vytvořit účinný celoevropský bezpečnostní systém. Za tím účelem budou podporovat zřizování a činnost stálých institucí a orgánů Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a všemožně napomáhat vytváření jednotného celoevropského prostoru ve všech jeho dimenzích.

Smluvní strany budou pořádat pravidelné konzultace na různých úrovních s cílem zabezpečit další rozvoj a prohloubení svých dvoustranných vztahů a výměny názorů na mezinárodní otázky.

Setkání na nejvyšší úrovní se uskuteční podle potřeby a účelnosti zpravidla jednou ročně.

Ministři zahraničních věcí budou pořádat pravidelné konzultace o otázkách společného zájmu.

Předpokládají se pravidelná setkání vedoucích představitelů ostatních ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy obou Smluvních stran.

Konzultace se bezodkladně uskuteční na žádost jedné ze Smluvních stran, která má za to, že by mohly být ohroženy její bezpečnostní zájmy. Obě Smluvní strany budou usilovat o dosažení shody o opatřeních vhodných k překonání vzniklé situace.

Dojde-li podle názoru jedné ze Smluvních stran k ohroženi míru nebo vzniku mezinárodního napětí, budou se vzájemně informovat o možných způsobech urovnání sporu a stabilizací situace.

Smluvní strany budou aktivně napomáhat procesu jaderného, chemického, bakteriologického, tak i konvenčního odzbrojení, dalšímu snižování ozbrojených sil a výzbroje v Evrop, posílení opatření důvěry a bezpečnosti na dvoustranném a mnohostranném základě, jakož i zřizování stálých struktur celoevropské bezpečnosti.

Budou přispívat k tomu, aby byly cestou závazných a účinně kontrolovatelných dohod sníženy stavy ozbrojených sil a výzbroje na úroveň dostatečnou pouze pro obranu.

Smluvní strany budou spolupracovat v zájmu prohloubeni důvěry a bezpečnosti a za tím účelem budou rozvíjet vzájemně výhodnou spolupráci a kontakty ve vojenské oblasti.

Smluvní strany budou prohlubovat svou spolupráci v rámci mezinárodních organizací a institucí, zejména evropských. Budou si navzájem pomáhat při rozvíjení spolupráce s mezinárodními organizacemi a institucemi, jichž je jedna ze Smluvních stran členem.

Smluvní strany budou vytvářet příznivé podmínky pro přímé styky a spolupráci na úrovni republik, oblastí a jiných samosprávných územních celků, měst a obcí ve všech otázkách náležejících do jejich kompetence.

Zvláštní pozornost budou věnovat rozšíření styků mezi parlamenty.

Smluvní strany budou napomáhat rozvoji styků mezi lidmi, politickými stranami a hnutími, odbory, církvemi, náboženskými, sportovními, turistickými a jinými svazy a spolky.

Výměna mládeže bude požívat všestranné podpory obou Smluvních stran.

Smluvní strany budou podporovat úsilí směřující k hlubšímu vzájemnému poznání a porozumění a k překonávání různých předsudků.

Smluvní strany se budou podle svých možností podílet na vytváření a udržování příznivých podmínek pro hospodářský a sociální rozvoj v Evropě a přispívat k překonávání rozdělení Evropy i v ekonomické oblasti.

Smluvní strany budou napomáhat rozvíjení vzájemně výhodné hospodářské a obchodní spolupráce.

Smluvní strany budou v souladu se svým právním řádem a mezinárodními smlouvami, jichž jsou stranami, vytvářet příznivé ekonomické, finanční a právní podmínky pro podnikatelskou a jinou hospodářskou činnost včetně vzájemné podpory a ochrany investic a nebudou ve vzájemné hospodářské spolupráci přijímat diskriminační opatření.

Smluvní strany budou napomáhat vytváření patřičných podmínek pro účinnou spolupráci v oblasti základní a aplikované vědy, moderní techniky a technologie.

Smluvní strany budou spolupracovat v oblasti dopravy a dalších komunikačních systémech, včetně zlepšení tranzitního spojení.

Budou rozvíjet spolupráci v oblasti počítačového zpracování dat, jakož i rozšiřovat, zlepšovat a slaďovat telekomunikační spojení a poštovní službu.

Smluvní strany budou rozšiřovat spolupráci v oblasti ochrany a zlepšení stavu životního prostředí, předcházení dálkového znečišťování, racionálního a úsporného využívání přírodních zdrojů, rozšiřování ekologicky čistých výrob a provádění vysoce účinných opatření k ochraně a obnově přírody.

Budou usilovat o rozvíjení koordinovaných strategií mezinárodní a regionální ochrany životního prostředí, která si klade za cíl trvale udržitelný rozvoj v celé Evropě.

Smluvní strany si budou poskytovat pomoc při předcházení katastrofám a při odstraňování následků živelných pohrom a závažných havárií.

Smluvní strany přijmou nezbytná: opatření k posílení spolupráce v oblasti energetiky s využitím úsporných technologií.

Smluvní strany budou rozvíjet spolupráci v oblasti školství, kultury a umění.

Vycházejíce z tradic kulturních styků zabezpečí svým občanům široký přístup ke kulturním hodnotám druhé Smluvní strany a budou podporovat odpovídající státní, občanské a individuální iniciativy. Budou všestranně napomáhat rozšiřování výměn mezi uměleckými soubory, umělci, odborníky, kulturními a vzdělávacími institucemi jak na státní, tak i na regionální a místní úrovni.

Budou podporovat výuku jazyků druhé Smluvní strany, včetně studia na školách a vysokých školách.

Budou podporovat spolupráci mezi školami všech druhů a stupňů a vědeckovýzkumnými ústavy, a to jak prostřednictvím výměny žáku, studentů, učitelů a vědeckých pracovníků, tak i prostřednictvím společných akcí a projektů.

Každá Smluvní strana bude na svém území poskytovat podporu činnosti kulturních a informačních středisek druhé Smluvní strany a zabezpečovat k tomu nezbytné organizační a právní podmínky.

Smluvní strany v souladu se svými právními předpisy usnadní přístup k archivům, knihovnám, vědeckým ústavům a podobným zařízením.

Smluvní strany budou spolupůsobit při ochraně a studiu kulturního a uměleckého dědictví svých zemí, včetně ochrany historických a kulturních památek.

Smluvní strany budou napomáhat rozvoji spolupráce a výměn v oblasti informaci a podporovat kontakty mezi organizacemi a představiteli hromadných sdělovacích prostředků.

Smluvní strany budou rozvíjet všestrannou spolupráci ve zdravotnictví, zejména při ochraně proti přenosným a jiným chorobám.

Budou usilovat o co nejužší spolupráci v oblasti sociálního zabezpečení.

Každá Smluvní strana bude na svém území zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky druhé Smluvní strany, jejich udržování a přístup k nim.

Budou rovněž spolupracovat při zjišťování a udržováni pohřebišť občanů druhé Smluvní strany, výměně informací o osudu zemřelých a nezvěstných na svém území.

Smluvní strany budou spolupracovat při potlačování zločinnosti, zejména organizované zločinnosti, terorismu, nezákonného obchodu s narkotiky a psychotropními látkami, čina proti bezpečnosti leteckého provozu, braní rukojmích, pašování zboží včetně přepravováni přes hranice, v rozporu s platnými předpisy, zbraní, uměleckých předmětů a rovněž předmětů majících kulturní a historickou hodnotu.

Smluvní strany budou spolupracovat v otázkách vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, jakož i v otázkách vydávání.

Smluvní strany budou v souladu se závazky přijatými v Dokumentu kodaňského zasedání Konference o lidské dimenzi, Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z 29. června 1990 a dalších mezinárodních dokumentů podporovat účast národnostních a etnických menšin na životě společnosti a vytvářet příznivé podmínky pro rozvíjení jejich etnické, kulturní, jazykové a náboženské svébytnosti.

Státním občanům jedné smluvní strany nacházejícím se nebo žijícím na území druhé Smluvní strany se zaručují práva a základní svobody vyplývající ze Všeobecné deklarace lidských práv, právního řádu a mezinárodních smluv, jimiž je Smluvní strana, na jejímž území se nacházejí nebo žijí, vázána.

Tato Smlouva není namířena proti nikomu. Nedotýká se práv a závazků vplývajících z platných dvoustranných a mnohostranných smluv a dohod, jimiž jsou Smluvní strany vázány ve vztahu k jinými státům.

Tato Smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin. Současné s tím bude ukončena platnost Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik ze dne 6. května 1970.

Tato Smlouva se uzavírá na dobu 10 let, poté se bude její platnost prodlužovat vždy na následující pětileté období, pokud ji jedna ze Smluvních stran nevypoví písemně nejméně jeden rok před uplynutím příslušného období platnosti.

Tato Smlouva bude předložena sekretariátu Organizace spojených národů k registraci podle článku 102 Charty OSN.

Dáno v Praze dne 26. srpna 1993 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a ruském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.