Pro připomenutí a ocenění hrdinné účasti našich občanů v boji za osvobození vlasti v zahraničí, s vědomím, že sama idea národního boje za osvobození byla v uplynulých desetiletích záměrně podceňována a zásluhy jeho účastníků přehlíženy,
nezapomínaje na to, že řada z nich byla pro své postoje a dokonce i pro svou účast v národním boji za osvobození komunistickým režimem perzekvována,
v tiché vzpomínce na ty, kdo se dnešních dnů nedožili, využívaje nadcházejícího 50. výročí skončení II. světové války
se Parlament usnesl na tomto zákoně České republiky:
Řádovým dnem pro propůjčování a udělování vyznamenání podle zvláštního zákona [Zákon č. 157/1994 o státních vyznamenáních České republiky.] je také 8. 5. 1995.
K tomuto dni mohou být vyznamenáni pouze účastníci národního boje za osvobození ve smyslu tohoto zákona.
Účastník národního boje za osvobození (dále jen "účastník") je pro účely tohoto zákona občan, který se účastnil národního boje za osvobození v období od 15. 3. 1939 do 9. 5. 1945 mimo území Československé republiky v hranicích z roku 1937 (dále jen "v zahraničí") a je držitelem osvědčení nebo potvrzení účastníka národního boje za osvobození bu_
a) podle § 1 odst. 1 bod 1 písm. a) zvláštního zákona [Zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a některých jiných účastnících národního boje za osvobození.] nebo
b) podle § 1 odst. 1 bod 1 písm. b), e) zvláštního zákona2), pokud byl v letech 1939 až 1945 občanem Československé republiky.
(1) Osobou oprávněnou je
a) účastník,
b) vdovec nebo vdova po účastníkovi, zemřel-li účastník před uplynutím lhůty pro uplatnění nároku podle § 7 odst. 2 tohoto zákona, jestliže jejich manželství existovalo v době jeho účasti v zahraničním boji za osvobození,
c) vdovec nebo vdova po účastníkovi, zemřel-li účastník po podání žádosti podle § 7 odst. 2 tohoto zákona, jestliže jejich manželství existovalo v době jeho účasti v zahraničním boji za osvobození. Úmrtím účastníka po podání žádosti jeho nárok zaniká.
Z účastníka se pro účely tohoto zákona nepovažuje:
(1) člen Komunistické strany Československa nebo Komunistické strany Slovenska, který byl členem této strany po 15.12. 1940
(2) dále se za účastníka pro účely tohoto zákona nepovažuje občan, který v období od 25.2.1948 do 17.11.1989 byl
a) příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti,
b) evidován v materiálech Státní bezpečnosti jako rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, držitel konspiračního bytu, informátor nebo ideový spolupracovník Státní bezpečnosti,
c) příslušníkem lidových milicí
d) členem akčního výboru Národní fronty po 25.2.1948 prověrkových komisí po 25.2.1948 nebo prověrkových a normalizačních komisí po 21.8.1968
e) studentem na Vysoké škole Felixe Edmundoviče Dzeržinského při Radě ministrů Svazu sovětských socialistických republik pro příslušníky Státní bezpečnosti, Vysoké škole ministerstva vnitra Svazu sovětských socialistických republik pro příslušníky Veřejné bezpečnosti, Vyšší politické škole ministerstva Svazu sovětských socialistických republik, nebo vědeckým aspirantem, anebo účastníkem kursů delších než 3 měsíce na těchto školách.
(1) Skutečnosti uvedené v § 4 odst. 2 písm. a) a b), dokládá občan osvědčením vydaným ministerstvem vnitra ČR.
(2) Ostatní skutečnosti uvedené v § 4 odst. 1 a § 4 odst. 2 písm. c), d), e), dokládá občan čestným prohlášením.
(3) Podmínku § 4 odst. 1 může, v případech zřetel hodných, pro účely § 1 tohoto zákona prominout prezident republiky.
(4) Podmínkou § 4 odst. 1 může v případech zřetele hodných, pro účely § 3 tohoto zákona prominout ministr obrany.
(1) Osoby uvedené v § 3 písm. a) mají nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky ve výši 100 000 Kč.
(2) Osoby uvedené v § 3 písm. b), c) mají nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky ve výši 50 000 Kč.
(3) O poskytnutí jednorázové peněžní částky rozhoduje a jednorázovou peněžní částku vyplácí orgán sociálního zabezpečení příslušníků ozbrojených sil (dále jen "plátce") ze státních prostředků.
(1) Řízení o poskytnutí jednorázové peněžní částky (dále jen "řízení") se zahajuje na návrh oprávněné osoby.
(2) Nárok na jednorázovou peněžní částku uplatní osoba oprávněná podle § 3 písm. a), b) písemnou žádostí podanou u plátce do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak nárok zaniká. Osoba oprávněná podle § 3 písm. c) uplatní nárok písemnou žádostí podanou u plátce do dvou měsíců ode dne úmrtí účastníka, jinak nárok zaniká.
(3) Dnem podání žádosti je den, kdy žádost byla předána plátci nebo veřejnému přepravci. K žádosti přiloží osoba oprávněná doklady osvědčující skutečnosti rozhodné pro vznik nároku.
(4) Za včasné uplatnění nároku se považuje i žádost, která v době podání není doložena potřebnými doklady. Na výzvu plátce je oprávněná osoba povinna předložit chybějící doklady.
(1) Nárok na jednorázovou peněžní částku podle § 6 prokáže oprávněná osoba
a) osvědčením o účasti na národním boji za osvobození podle § 8 zvláštního zákona2),
b) potvrzením o účasti na odboru vydaným vdově (vdovci) po účastníkovi Ministerstvem obrany,
c) potvrzením o účasti na odboji vydaným Ministerstvem obrany účastníkovi žijícímu v zahraničí,
d) dalšími důkazními prostředky, kterými prokáže svou totožnost a splnění podmínek vzniku nároku.
(2) Nemá-li osoba oprávněná doklady uvedené pod písm. a), b), c) protože se nedochovaly, nepožádala o ně, nebo žádost byla zamítnuta, požádá o jejich vydání Ministerstvo obrany a sdělí tuto skutečnost plátci. Do vyřízení žádosti o doklady se přerušuje správní řízení o nároku na vyplácení jednorázové částky podle tohoto zákona.
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se na řízení správní řád [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).].
(2) Řízení podle tohoto zákona je osvobozeno od poplatků.
(3) Proti rozhodnutí plátce lze podat opravný prostředek k vrchnímu soudu [§ 250l a násl. občanského soudního řádu.].
(1) Nárok na jednorázovou peněžní částku není dotčen plněním podle předpisů upravujících finanční nebo sociální zabezpečení oprávněných osob.
(2) Peněžitá částka nepodléhá dani z příjmů fyzických osob, nezahrnuje se do vyměřovacího základu pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění, ani do příjmu rozhodného pro nárok na dávky sociální péče nebo státní dávky.
Tento zákon nabývá účinnosti dne.
Josef Janeček v.r.
V letech druhé světové války mnozí občané Československé republiky bojovali v emigraci za osvobození Československa jako příslušníci československé armády v zahraničí, spojeneckých armád nebo účastníci zahraničního hnutí. Řada z nich v boji položila život, byli zajati, utrpěli různé formy újmy na zdraví, jejich rodiny byly vystaveny persekuci.
Po skončení války se převážná většina těchto občanů vrátila do vlasti. Bezprostředně po válce byl význam jejich podílu na osvobození republiky oceňován, mimo jiné i vydáním zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.
S nástupem komunistického režimu v únoru 1948 došlo k zásadnímu obratu v přístupu k hodnocení historického významu zahraničního odboje. Sama idea národního boje za osvobození byla po celá desetiletí záměrně podceňována a zásluhy účastníků přehlíženy. Účastníci byli perzekvováni nejen za své společenské postoje, ale přímo za účast v národním boji za osvobození. Zejména byli postihováni ti, kteří bojovali na západě. Perzekuce měla nejrůznější formy: ztrátu zaměstnání, výslechy, věznění, konfiskace a rozkrádání majetku, násilná stěhování atd.
Změna společenské situace po listopadu 1989 vyústila v zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, který v oblasti trestního soudnictví odstraňoval křivdy způsobené nezákonným odsouzením, poskytoval morální zadostiučinění a přiměřenou hmotnou náhradu za utrpěné škody. V návaznosti na něj byly řešeny majetkové, správní a pracovněprávní nároky zákonem č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích a v zemědělství zákonem č. 229/1991 Sb., o půdě a jejich novelami. Tyto zákony splnily svůj účel, ale nemohly postihnout všechny formy a důsledky perzekuce. Především u účastníků národního boje za osvobození v době nacistické okupace nesplnily očekávání postižených. V průběhu let 1992 až 1993 se jejich zástupci opakovaně obraceli na poslance i ústřední správní orgány se žádostmi o novelizaci rehabilitačních předpisů (dokladováno v příloze).
V souvislosti s padesátým výročím skončení II. světové války má Česká republika zřejmě nejzazší možnost vyjádřit své uznání účastníkům boje za národní osvobození. Tito lidé jsou dnes v pokročilém věku, v řadě případů ve velice nepříznivé sociální situaci. Protože již není pravděpodobné, že by stávající rehabilitační a restituční předpisy byly přiměřeně novelizovány, navrhuje předkladatel, aby Parlament České republiky přijal obdobně jako v případě politických vězňů zákon o ocenění národního boje za osvobození.
K § 1 Navrhuje se při příležitosti 50. výročí skončení II. světové války v Evropě ocenit účast občanů České republiky v boji za národní osvobození a symbolicky odškodnit jejich následnou perzekuci poskytnutím jednorázové peněžní částky.
K § 2 Pro vymezení okruhu osob oprávněných bylo, jako u zákona č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, využito vymezení okruhu účastníků boje za národní osvobození podle zákona č. 255/1946 Sb. Tento zákon byl vydán v době, kdy události a postoje jednotlivců k nim byly v živé paměti svědků a bylo je možno i relativně přesně dokladovat písemnými materiály a jinými důkazními prostředky. V současné době, kdy je dokladování vzhledem k časovému odstupu, stavu archivů a nedostatku svědků daleko obtížnější, nelze překročit rámec subjektů podle zák. č. 255/1946 Sb., protože nároky by byly dokládány nedostatečně a neprůkazně.
K § 3 Okruh osob oprávněných se navrhuje vymezit tak, aby s ohledem na dostupné finanční zdroje byla poskytnuta jednorázová finanční částka těm účastníkům národního boje za osvobození, kteří byli komunistickým režimem pronásledováni mimořádně citelně. Okruh osob představuje účastníky zahraničního odboje. Nežije-li účastník, vzniká nárok na jednorázovou částku vdově nebo vdovci po něm, splňuje-li zákonné podmínky. S ohledem na omezené finanční zdroje nevzniká vůbec nárok potomkům, ani na ně nepřechází. Zahraniční odboj byl po únoru 1948 pronásledován daleko citelněji než ostatní složky odboje, navíc by tato varianta byla finančně únosnější a z hlediska dokladování a realizace podstatně méně náročná.
K § 4 odst.l Z historických dokumentů vyplývá problematičnost tzv. komunistického odboje,který byl veden nejen proti fašismu, ale i proti tzv. západnímu odboji, s jasným cílem prosadit komunistickou revoluci, která pak přinesla obrovské utrpení českému národu.
Odst.2. Vzhledem k tomu, že návrh zákona sleduje především morální hodnotu odboje, vyjímá z návrhu zákona ty případné odbojáře, kteří se později zkompromitovali spoluprací s totalitním režimem.
K § 5 odst.1 a 2. Jedná se o technické zajištění k § 4.
Odst.3. Je umožněno, aby v případech zvláště zřetele hodných, (vyloučení z KSČ pro odpor proti fašismu) mohl prezident podmínku členství v KSČ a KSS prominout.
Odst.4. Obdobná možnost jako v odst.3 se navrhuje pro ministra obrany ve vstahu k § 3.
K § 6 Navrhuje se jednorázová finanční částka ve stejné výši pro všechny účastníky a přiměřeně nižší jednorázová částka pro vdovy a vdovce. Cílem zákona je ocenit historický význam zahraničního odboje, tedy účast v něm, a zároveň poskytnout v rámci dostupných finančních zdrojů určitou peněžní pomoc účastníkům odboje s ohledem na následnou persekuci po únoru 1948. Při snaze vymezit normativně formy postihu a zároveň odstupňovat míru újmy bylo zjištěno, že postih byl natolik mnohostranný podle osobních poměrů jednotlivých účastníků, že není možno seriozně stanovit prokazatelná obecná kriteria, na jejichž základě by byla částka diferencována.
K § 7 Protože dosud není znám objem prostředků, které budou pro tento účel vyčleněny, neuvádí se konkrétní výše částky. Podle údajů získaných při realizaci zák. č. 255/1946 Sb. a údajů orgánů sociálního zabezpečení se jedná o méně než 5 000 oprávněných osob.
K § 8 a 9 Stanoví nezbytné doklady potřebné k prokázání nároku.
K § 10 Nepředpokládají se nepřiměřené nároky na personální a materiální zabezpečení realizace zákona, protože proces uplatnění nároku i dokladové prostředky jsou obdobné jako u zák. č. 217/1994 Sb., takže by fakticky došlo pouze ke zvýšení agendy plátce.
Zákon nebude vyžadovat vydání
prováděcího předpisu, postačí
interní realizační směrnice plátce.