Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Úvod:

Ochrana ozónové vrstvy Země se stala koncem osmdesátých let globálním problémem životního prostředí. V r.1985 byla státům světa vystavena k podpisu Vídeňská úmluva o ochraně ozónové vrstvy, která byla výrazem odhodlání států regulovat další výrobu a spotřebu látek, které se na porušování této pro život nepostradatelné vrstvy podílejí. V r.1986 byl stanoven základní postup a časové a věcné podmínky regulace látek poškozujících ozónovou vrstvu Montrealským protokolem o látkách porušujících ozónovou vrstvu Země (dále jen "Montrealský protokol"). K těmto úmluvám přistoupila naprostá většina zemí světa. Vzhledem k pokračujícímu zhoršování stavu ozónové vrstvy byla signatáři Montrealského protokolu přijata další zpřísňující opatření v jeho Londýnském a dále i Kodaňském dodatku.

Vláda ČSFR v r.1990 schválila svým usnesením č.449 přístup ČSFR k Vídeňské úmluvě o ochraně ozónové vrstvy a k Montrealskému protokolu. Vláda České republiky zaujala k uvedenému usnesení kladné stanovisko 18.července 1990.

Vláda ČSFR schválila 4. června 1992 i změny a dodatek Montrealského protokolu a následně vláda České republiky toto opatření schválila 10.června 1992. Příslušný dokument však již federálními orgány u depozitáře protokolu nebyl uložen.

Koncem září 1993 Ministerstvo zahraničních věcí odeslalo dopis Generálnímu tajemníkovi OSN se žádostí o sukcesi České republiky do Vídeňské úmluvy a do Montrealského protokolu. V dokumentu sekretariátu pro Program životního prostředí OSN ze dne 31.prosince 1993 je sukcese České republiky uvedena s datem 1.ledna 1993.

Česká republika má zájem i na přístupu k Londýnskému i Kodaňskému dodatku. Tyto mezinárodní úmluvy obsahují harmonogram postupného omezení spotřeby látek. Lze důvodně předpokládat, že většina signatářů Vídeňské úmluvy a Montrealského protokolu se v blízké době stane i signatáři uváděných dodatků.

Hlavním principem Montrealského protokolu je postupné, etapovitě regulované omezení výroby vyjmenovaných látek nebezpečných ozónové vrstvě Země (dále jen "látky") tak, aby mohla být učiněna opatření, která mohou co nejvíce zmírnit negativní dopady do ekonomik států. Pro signatáře Montrealského protokolu a jeho dodatků jsou stanoveny závazné časové harmonogramy postupného omezování spotřeby jednotlivých skupin látek. Pro názornost se uvádí v příloze č.1 této důvodové zprávy přehled termínů pro postupné omezení spotřeby látek tak, jak vyplývají z Montrealského protokolu a jeho Kodaňského dodatku. V příloze č. 2 této důvodové zprávy je uveden přehled povolené úrovně spotřeby látek podle Montrealského protokolu a jeho Londýnského a Kodaňského dodatku s uvedením vývoje skutečné spotřeby látek v České republice, a to pro látky skupiny I, přílohy A Montrealského protokolu. (CFC 11, 12, 113, 114, 115 ).

Montrealský protokol současně však umožňuje státům učinit výjimky ze stanovených omezení v nutných případech, kde nejsou vhodné a dostupné náhrady omezovaných látek v oblastech užití, které stát považuje z hlediska své funkce za důležité (základní potřeba státu). Například v hasicích systémech letadel, je nutné použití takových hasicích médií, která mají vysokou specifickou hasicí účinnost. To znamená, že i malé váhové množství takové látky vykazuje značný hasicí účinek, což je žádoucí především v letectví. Tyto vlastnosti splňují halony, to je skupina látek značně nebezpečných ozónu, které v současné době jsou obtížně nahraditelné. Ovšem celkové množství jejich spotřeby pro tyto účely je ve vztahu k celkové spotřebě látek ve státě velmi malé. Navíc tyto látky jsou v těchto případech zabezpečeny proti nežádoucímu úniku. To odpovídá běžné praxi ve světě.

Systematická regulace spotřeby látek podle Montrealského protokolu předpokládá vytvoření systému jejich evidence a bilancování.

Zákon č. 211/1993 Sb., o zákazu výroby, dovozu a užívání látek poškozujících nebo ohrožujících ozónovou vrstvu Země a výrobků takové látky obsahujících, lze považovat za první krok k omezení spotřeby látek.

Konkrétně předmětem úpravy v zákoně č. 211/1993 Sb. jsou především termíny pro dosažení úplného zákazu výroby, dovozu a používání látek a výrobků poškozujících nebo ohrožujících ozónovou vrstvu Země. Řeší tedy pouze dílčí, specifickou oblast ochrany ovzduší.

Zákon č. 211/1993 Sb. neobsahuje úplný seznam látek, které uvádí Montrealský protokol v jeho Kodaňském dodatku. Konkrétně chybí více jak šedesát látek ve skupinách HCFC a HBFC a methylbromid. Proto je třeba zákonnou úpravu v tomto směru podstatně rozšířit.

Zákon č. 211/1993 Sb. pouze stanoví, že výroba, dovoz a užívání látek a výrobků (§ 1 zákona) se zakazuje:

- u tří látek uvedených v části A přílohy od 1. dubna 1994,

- u dalších látek, uvedených v části B přílohy od 1.ledna 1996,

- u rozprašovačů obsahujících látky uvedené v části A a B přílohy ode dne účinnosti zákona (t.j. od 13.srpna 1993),

- dovoz výrobků od 1.1.1994.

Ve svých důsledcích tedy výroba, dovoz a užívání látek a výrobků do uplynutí uvedených lhůt není zákonem č. 211/1993 Sb. omezena. Rovněž není omezen jejich vývoz, neboť není tímto zákonem upraven vůbec.

Na rozdíl od Montrealského protokolu zákon č. 211/1993 Sb. stanovuje absolutní zákaz výroby a dovozu látek a výrobků je obsahující. Přitom mimo oblast zdravotnictví, však neumožňuje zacházení s látkami v důležitých případech, kde zatím není jiný vhodný způsob náhrady. Kromě ochrany zdraví a života lidí jde o oblast bezpečnosti a obrany státu, bezpečnosti leteckého provozu a jaderných zařízení, výzkumu a vývoje (základní potřeba státu). To neodpovídá základním principům Montrealského protokolu, zvláště požadavku na postupné, etapovité omezení výroby a dovozu látek, včetně zajištění esenciálního množství látek pro základní potřebu státu.

Montrealský protokol se principiálně zaměřuje na omezení zdrojů látek, t.j. výroby látek. Neomezuje ani nezakazuje prodej a užívání látek již vyrobených. Montrealský protokol se proto zaměřuje na regulaci spotřeby látek, zvláště na postupné snižování spotřeby látek až do doby úplného omezení (zákazu) jejich spotřeby. Spotřeba látek je v tomto dokumentu vyjádřena vztahem zahrnujícím výrobu, dovoz a vývoz látek. Spotřeba je v něm definována jako součet látek vyrobených a dovezených na území České republiky, s odečtením množství látek vyvezených z České republiky do jiných států v souladu s platnými mezinárodními dohodami. Přitom do spotřeby se nezahrnuje množství látek pro zajištění základní potřeby státu a látek použitých jako vstupní suroviny pro přepracování na jiné chemické sloučeniny. To je také základní a rozhodující princip navrhovaného zákona. Vzhledem k tomu, že zdrojem látek pro republiku je výroba a dovoz, nezaměřuje se návrh zákona na omezení prodeje již vyrobených látek a výrobků. Je však třeba mít tyto látky pod kontrolou, aby nedocházelo k neodpovědnému zacházení a únikům do ovzduší. To je cílem institutu zacházení s látkami, založeného na principu vydávání povolení Ministerstva životního prostředí k zacházení s látkami. Současně má zacházení s látkami podléhat povinné evidenci.

Z těchto důvodů by měla být novým zákonem zavedena především postupná regulace výroby i dovozu příslušných látek, a to formou vydávání povolení Ministerstva životního prostředí k zacházení s nimi. Tato pravomoc odpovídá kompetenci svěřené Ministerstvu životního prostředí jako ústřednímu orgánu státní správy ve věcech životního prostředí, včetně ochrany ovzduší, konkrétně podle §19 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 69/1993 Sb.). V opačném případě neexistuje možnost účinného zajištění každoročního snižování spotřeby jednotlivých látek v České republice tak, jak to určuje Montrealský protokol.

Povolovací řízení (§5 odst. 1 až 4) a řízení o uložení pokuty (§ 8 odst. 1 až 7) se bude řídit správním řádem.

Montrealský protokol předpokládá ekonomické využití již vyrobených látek procesem recyklací. V současné době Česká republika nemá potřebná recyklační střediska. Systém recyklace je na počátku jeho výstavby, která je investičně velmi náročná. Jako finančního zdroje má být účelově použito finančních prostředků, které by podle navrhovaného zákona plynuly do Státního fondu životního prostředí z poplatků a pokut.

Vytvoření systému evidence a bilance spotřeby látek je nutným předpokladem pro provádění její regulace. Zákon č.211/1993 Sb. toto neumožňuje. Pro vytvoření tohoto systému je třeba vytvořit podmínky v nové právní úpravě, především založit povinnost právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání vést evidenci o spotřebě látek.

Z uvedených důvodů je potřeba, aby byla urychleně přijata zákonná úprava, která by zajistila důslednou transformaci Montrealského protokolu a jeho dodatků do českého právního řádu, jinak není vytvořen právní základ pro dodržování závazných časových harmonogramů postupného omezování spotřeby jednotlivých skupin látek.

Cíle navrhovaného nového zákona a prostředky k jejich uskutečnění vyplývají z výše uvedených skutečností.

Hlavní principy navrhovaného zákona:

- vytvoření podmínek k ochraně ozónové vrstvy Země,

- povinnost označovat látky poškozující ozónovou vrstvu Země a výrobky takové látky obsahující zákonem stanoveným textem,

- stanovení povinnosti zacházet s látkami poškozujícími ozónovou vrstvu Země a s výrobky takové látky obsahující jen na základě povolení,

- stanovení termínů zákazů, po jejichž uplynutí nesmějí být látky poškozující ozónovou vrstvu Země a výrobky takové látky obsahující vyráběny, dováženy a vyváženy,

- postupné, regulované omezení výroby a dovozu látek poškozujících ozónovou vrstvu Země, v době před účinností termínů zákazů,

- placení poplatků za vyrobené nebo dovezené látky poškozující ozónovou vrstvu Země nebo výrobky je obsahující.

Finančně - ekonomický rozbor dopadů zákona:

Ekonomický dopad na státní rozpočet, vyplývající z nového zákona bude minimální, neboť nový zákon řeší pouze změny v termínech postupné regulace výroby či dovozu látek a některé další dílčí technické úpravy.

Z nových úprav (vydávání povolení, vedení evidence, kontroly, a pod.), které budou zajišťovány z úrovně orgánů státní správy, vyplývají potřeby na zajištění této agendy v předpokládané výši 2 mil.Kč ročně, zejména pro Českou inspekci životního prostředí. Jejich zajištění se předpokládá v rámci objemu prostředků rozpočtové kapitoly Ministerstva životního prostředí.

Hlavní ekonomické dopady omezení spotřeby látek na hospodářství České republiky vyplynuly již přijetím zákona č.211/1993 Sb., který nabyl účinnosti k 13.srpnu 1993.

Návrh zákona obsahuje jednotnou sazbu poplatků, za látky skupiny A a B ("tvrdé freony") i za látky skupiny C a D ("měkké freony") ve výši 200 Kč/kg.

Navržená úroveň poplatku pro látky skupiny A a B má za účel zvýhodnit cenu recyklovaného CFC-12 (nejčastěji používané látky v chladírenství) proti ceně této látky vyrobené v tuzemsku i vzhledem k ceně této látky z dovozu. Výroba a dovoz látek skupiny A a B jsou zakázány od 1.ledna 1996 (zákon č.211/1993 Sb.).

Látky skupiny C a D, které náleží v současné době mezi přípustné náhrady za nebezpečnější látky skupiny A a B, podléhají zpoplatnění až od 1.ledna 1996 a tím jsou dočasně ekonomicky zvýhodněny. To má podpořit co nejrychlejší úplné omezení spotřeby látek skupiny A a B. Zpoplatněním látek skupiny C a D od roku 1996 je kromě vytvoření dostatečného ekonomického tlaku pro používání recyklovaných látek této kategorie sledováno i ekonomické vyrovnání ceny neškodné náhrady R 134a k ceně HCFC-22 a to v souladu s předpokladem cenového vývoje. Dřívější zpoplatnění látek skupiny C a D, především HCFC-22 není proto účelné.

Recyklované látky nejsou zpoplatněny.

Promítnutí poplatků do současných cen nejvíce používaných látek:

VÝROBEK CENA [Ceny jsou uvedeny bez DPH] POPLATEK CENA¹⁾VČETNĚ

POPLATKU

a) do 1.ledna 1996

Minimální uvažované náklady spojené s recyklací látek skupiny A a B i C a D jsou podle údajů hlavního tuzemského výrobce přibližně 190 Kč/kg, z toho 50 Kč/kg na vykoupení od předpokládaných deseti sběrných míst látek a 140 Kč/kg na náklady vlastního procesu recyklace.

Na základě Kodaňského dodatku Montrealského protokolu bude spotřeba látek skupiny I jeho přílohy A od roku 1996 vyloučena. Jde především o látky používané jako chladiva, CFC 11,12,113, která budou de facto vyloučena ze spotřeby. Lze uvažovat pouze s používáním recyklovaných látek a s použitím velmi omezeného množství pro základní potřebu státu. Tomuto požadavku se jediný tuzemský výrobce (Spolek pro chemickou a hutní výrobu a.s. Ústí n/L.), dovozci a servisní technici musí přizpůsobit. Akceptování požadavků Kodaňského dodatku včetně likvidace látek a výrobků v České republice bude vyžadovat zhruba následující objem finančních prostředků:

1. Náhrada freonů v aerosolových výrobcích - přechod sprejů na bezfreonové

- investiční náklady (IN) 48 mil.Kč

2. Náhrada freonů v aerosolových veterinárních přípravcích a Akutolu, přechod na dimetyléter

- IN 20 mil.Kč

3. Náhrada freonů v aerosolových barvách a přechod na uhlovodíky

- IN 40 mil.Kč

4. Výbava 2000 servisních chladírenských techniků a opravářů pro odsátí "tvrdých" freonů a vytvoření podmínek pro sběr a recyklaci chladicích freonů a přechodu na neškodné chladivo R-134a v případech technologicky možných.

- IN 206 mil.Kč

5. Regenerační linka freonů ve Spolku a.s. Ústí n/L., kapacita 15Ot CFC ročně

- IN 10 mil.Kč

6. Likvidace freonů spálením v nové spalovně ve Spolku a.s. Ústí n/L., kapacita 107t CFC ročně

- IN 18 mil.Kč

7. Sběr halonových hasicích přístrojů

- IN 1 mil.Kč

8. Sběr a likvidace průmyslového a mobilního chlazení v ČR

- IN 23 mil.Kč

9. Sběr a likvidace domácího chlazení a tvrdých polyuretanových pěn v ČR

- IN 40 mil.Kč

10. Vytvoření sítě sběru a recyklace látek v ČR

- IN 78 mil.Kč

Investiční náklady sféry průmyslu a služeb spojené s likvidací freonových výrobků v Čechách lze odhadnout ve výši cca 484 mil.Kč, na základě současných znalostí a z výsledků veřejné soutěže vyhlášené Ministerstvem životního prostředí v červenci 1994 se zaměřením na postupné stažení látek poškozujících ozónovou vrstvu Země a výrobků takové látky obsahujících. Uvedené náklady byly vyvolány z převážné většiny již působností zákona č. 211/1993 Sb.

V podstatě nevzniknou náklady na předčasné odstavení chladicích zařízení v důsledku zákazu látek. Po celou dobu životnosti výrobků bude jejich provoz zajištěn recyklovanými látkami.

Výroba nejdůležitějších látek v ČR v roce 1993:

CFC-11 25 t

CFC-12 855 t

CFC 113 162 t

CELKEM 1042 t

Spotřeba v roce 1993 :1427 t

Z toho : Výroba : 1042 t

Dovoz : 385 t

V roce 1994 a 1995 se dá předpokládat mírně se snižující úroveňspotřeby roku 1993.

Hlavní zdroje k pokrytí potřeb uvedených pod body 1. až 10. jsou:

1. Současné zdroje Státního fondu životního prostředí (SFŽP)

k 28.9.1994 tvořily tyto zdroje z poplatků za výrobu a dovoz freonů 47,4 mil.Kč

2. Příjmy z poplatků SFŽP do roku 1996 - lze odhadnout při schválení zdvojnásobení poplatků na cca 100 mil.Kč

3. Grant GEF - Světová banka 2,3 mil.US$ to je 69 mil.Kč

4. Zdroje organizací a servisních techniků - část prostředků cca 100 mil.Kč již byla organizacemi vynaložena.

Předpokládá se, že SFŽP bude podporovat regeneraci a likvidaci látek a sběr a likvidaci výrobků (chlazení, hasicí přístroje) a GEF bude podporovat vytvoření sítě sběru a recyklace chladiv tak, aby byly rozhodující aktivity spojené s likvidací tvrdých freonů a výrobků je obsahujících v České republice realizovány.

Zákon v §5 odst. 8 předpokládá vydání prováděcí vyhlášky. S nabytím její účinnosti je uvažováno současně s účinností zákona.

Při přípravě navrhovaného zákona bylo kromě vlastních poznatků Ministerstva životního prostředí využito údajů, diskusních námětů a doporučení vzešlých z odborných jednání s hlavními výrobci, dovozci i vývozci látek i výrobků.

Navrhovaný zákon není v rozporu s postupem států Evropského společenství, které se staly signatáři Montrealského protokolu a jeho Londýnského a Kodaňského dodatku.

K názvu zákona

Název zákona č.211/1993 Sb.,- o zákazu výroby, dovozu a užívání látek poškozujících nebo ohrožujících ozónovou vrstvu Země a výrobků takové látky obsahujících - se v této podobě nevžil. Název navíc neodpovídal přesně obsahu zákona, proto byl zvolen název obecnější a kratší.

K § 1

Účelem zákona je postupné omezování spotřeby látek v České republice v souladu s mezinárodními závazky České republiky vyplývajícími z přistoupení k Montrealskému protokolu o látkách porušujících ozónovou vrstvu Země a k jeho Londýnskému a Kodaňskému dodatku. Zákon proto upravuje povinnosti při zacházení s látkami poškozujícími nebo ohrožujícími ozónovou vrstvu Země a při zacházení s výrobky, které tyto látky obsahují, a to jak všech právnických osob (tj. i nepodnikajících), tak fyzických osob oprávněných k podnikání.

K § 2

V §2 je upraven výklad nezbytných pojmů.

K § 3

Zákon zakotvuje povinnost označování výrobků nápisem upozorňujícím na přítomnost látek, povinnost označování obalů látek a povinnost uvádět v průvodní dokumentaci výrobku konkrétní název nebo označení látky a její obsažené množství, upozornění na její nebezpečnost a doporučený způsob jejího zneškodnění. Důvodem je potřeba zajištění větší opatrnosti při manipulaci s látkami a informování veřejnosti.

K § 4

Jedná se o důležitá ustanovení upravující zákazy výroby a dovozu látek a výrobků tyto látky obsahujících. Zákazy se vztahují na celé skupiny látek uvedených v příloze a jsou časově odstupňovány s ohledem na jejich nebezpečnost pro ozónovou vrstvu Země. Konkrétní termíny zákazu výroby a dovozu látek jsou určeny podle Kodaňského dodatku Montrealského protokolu.

Rozprašovače (aerosolová balení) jsou zvláštní skupinou výrobků s odlišným termínem zákazu výroby, dovozu a vývozu. Přitom rozprašovače obsahující jako hnací médium látky uvedené v příloze v části C jsou pro ozónovou vrstvu méně nebezpečné než látky uvedené v příloze v části A a v části B. V souladu s těmito skutečnostmi a současně s ohledem na to, že je třeba v zájmu plynulosti přechodu na jiná hnací média omezit značné nepříznivé ekonomické dopady do podnikatelské sféry, k nimž by došlo při uplatnění jednorázového zákazu, je navrhováno uplatnění zákazu ve dvou časově navazujících fázích. Termíny jsou voleny podle reálných podmínek v České republice.

Od 1. ledna 1997 se v souladu s principem postupného regulovaného omezování výroby látek do doby jejich zákazu zakazuje zavádění nové výroby látek uvedených v příloze v části C (výstavba nového výrobního zařízení, rozšíření stávající výroby), která by znamenala jakékoliv zvýšení daného celkového objemu vyráběných látek v České republice.

Zákazy nejsou vztaženy na dovoz látek pro recyklaci v tuzemsku a jejich zpětný vývoz nebo naopak na vývoz látek pro recyklaci v zahraničí a zpětný dovoz. Ve smyslu Montrealského protokolu totiž má být zajištěno ekonomické využití a regenerace použitých látek.

Zákazy se rovněž nevztahují na výrobu nebo dovoz látek a výrobků určených pro základní potřeby státu a dále na výrobu, dovoz nebo vývoz látek, které budou použity jako vstupní suroviny pro přepracování na jiné chemické sloučeniny. To znamená, že budou přepracovány na produkty, které nejsou ozónové vrstvě nebezpečné. V mimořádných případech je dovoleno pro zajišťování základní potřeby používat látky i po termínu jejich zákazu, a to ve velmi omezeném množství a jen při nedostatku technicky vhodných náhrad v oblastech ochrany zdraví a života lidí, bezpečnosti a obrany státu, bezpečnosti leteckého provozu a jaderných zařízení, a dále v oblasti výzkumu a vývoje. Tyto případy jsou z hlediska Montrealského protokolu a jeho dodatku přípustné. Z hlediska celkového množství těchto látek půjde skutečně jen o esenciální množství látek. Základní potřeba bude stanovována, pokud jde o roční množství látek vyhláškou Ministerstva životního prostředí vydanou na základě § 5 odst.8 písm b) navrhovaného zákona. Tato vyhláška bude připravována v součinnosti s dotčenými ministerstvy, zejména s ministerstvem zdravotnictví, obrany, vnitra, dopravy a Státním ústavem pro jadernou bezpečnost a Českou akademií věd.

V konkrétním případě vyplyne obsah a povolené množství pro základní potřeby státu z povolení Ministerstva životního prostředí podle §5 odst.1 návrhu. Toto povolení bude vydáváno v režimu správního řádu.

Kodaňský dodatek Montrealského protokolu nezakazuje používání methylbromidu, pouze zavádí omezení spotřeby. Proto zákon neobsahuje termín zákazu výroby, dovozu a vývozu methylbromidu uvedeného v části D přílohy.

Všechny činnosti uvedené v odstavci 5 podléhají povolení Ministerstva životního prostředí podle §5 odst.1 až 4 návrhu a budou tak pod jeho dohledem. V souladu s Montrealským protokolem je lze zajišťovat spoluprací mezi státy na základě ekonomické výhodnosti, proto není zákaz těchto činností nutný.

Z hlediska celkového množství látek, resp. z hlediska celkové spotřeby látek, mají případy, na něž se zákazy nevztahují, okrajový význam.

Dodržování zákazů bude kontrolovat Česká inspekce životního prostředí a v případě porušení zákazů bude oprávněna uložit pokutu podle § 8 odst.2 písm.a) navrhovaného zákona.

K § 5

Na základě tohoto ustanovení je zacházení s látkami a s výrobky, především výroba a dovoz látek a výrobků, vázáno na vydání povolení ministerstva. Tímto opatřením by měl být položen základ k postupnému omezení a v cílovém řešení potom zastavení výroby, resp. dovozu látek nebo výrobků, které obsahují ozónu nebezpečné látky. S ohledem na závazek členských zemí Montrealského protokolu nevyvážet látky poškozující ozónovou vrstvu nebo zboží takové látky obsahující do zemí, které nejsou signatáři Montrealského protokolu, je nezbytné, vázat na vydání povolení též vývoz látek a výrobků. Toto povolení ministerstva k dovozu a vývozu látek a výrobků nenahrazuje povolení k dovozu a vývozu vydávaná podle zvláštních předpisů. Zejména jde o úřední povolení - licence - udělované Ministerstvem průmyslu a obchodu k dovozu a vývozu zboží a služeb podle zákona o hospodářských stycích se zahraničím a vyhlášky vydané k jeho provedení.

Povolení se nevyžaduje v případech, kdy celkové množství látek v kalendářním roce nepřesáhne 10 kg, nebo kdy celkové množství látek obsažených ve výrobcích nepřesáhne v kalendářním roce 1 kg. Tato množství byla stanovena s vědomím různé škodlivosti jednotlivých látek, z praktického hlediska. Skupiny nebezpečnějších látek budou zakázány již k 1.1.1996 a navrhovaný zákon se bude po tomto termínu vztahovat na méně nebezpečné skupiny látek. Nižší množství látek stanovené v případě výrobků je voleno s ohledem na skutečnost, že ve výrobcích, je obsaženo relativně malé množství látek. Například v domácích chladničkách je obsaženo většinou asi 100 až 200 gramů látky jako chladicího média. Důvodem stanovení minimálních množství, na něž se nevyžaduje povolení, je i omezení nárůstu administrativy spojené s vydáváním povolení v případech malé spotřeby.

Pro usnadnění kontroly celními orgány na celních přechodech (§ 9 odst. 2 zákona) bude v případech dovozu nebo vývozu látek a výrobků v povolení vždy určen celní přechod (celní přechody) společně s množstvím dovážených nebo vyvážených látek a výrobků, které může být přes určený celní přechod dovezeno nebo vyvezeno.

Obce mohou sehrát významnou roli při působení na veřejnost k tomu, aby neupotřebitelné látky a výrobky byly organizovaným způsobem sbírány za účelem jejich dalšího zpracování při recyklaci nebo likvidaci oprávněnými osobami.

Ministerstvo životního prostředí pro každý rok stanoví roční objem spotřeby látek České republice vyhláškou v souladu s mezinárodními závazky, jimiž je Česká republika vázána. Vzhledem k tomu, že budou vyhláškou rozdělovány roční kvóty, budou povolení vydávána vždy nejvýše do konce příslušného kalendářního roku s výjimkou povolení vydávaných pro sběr, recyklaci a zneškodňování látek a pro sběr výrobků za účelem recyklace a zneškodňování látek.

K § 6

Zákonem č. 211/1993 Sb. již zavedené zpoplatnění výroby a dovozu nejvíce nebezpečných látek ve výši 200 Kč za kilogram látky je rozšířeno navrhovaným zákonem na nově zaváděnou skupinu 34 látek uvedených v části B písm. e) přílohy zákona. Méně nebezpečné látky (skupina C a D), které se v současné době mohou používat jako náhrady nejvíce nebezpečných látek, budou zpoplatňovány poplatkem 200 Kč/kg od 1.ledna 1996 (§ 12 zákona).

Poplatek se nemá platit v případech, kdy látky budou přepracovány na jiné chemické sloučeniny a ztratí tak svoji nebezpečnost, dále u látek vyvezených, u kterých v tuzemsku nevzniknou náklady na jejich recyklaci a zneškodnění, a kdy látky jsou určeny pro zajištění ochrany zdraví a života lidí v rámci základní potřeby.

Poplatek bude příjmem Státního fondu životního prostředí, a bude finančním zdrojem především pro podporu sběru, recyklace a zneškodňování látek. Režim poskytování prostředků ze Státního fondu životního prostředí se řídí zákonem České národní rady č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky. Neuhrazené poplatky bude vymáhat Česká inspekce životního prostředí.

K § 7

Evidence údajů o spotřebě látek je nutná pro kontrolu skutečného množství vyrobených, dovezených a vyvezených látek a pro kontrolu plnění závazků mezinárodních úmluv České republiky, vyplývajících z přistoupení k Montrealskému protokolu a k jeho dodatkům.

K § 8

K provádění kontrol dodržování a ukládání pokut je zmocněna Česká inspekce životního prostředí, která bude pokuty také vybírat a vymáhat.

Výše pokut byla stanovena vzhledem k výrobě a dovozům, které jsou realizovány ve velkých finančních objemech.

Příjem z pokut je směrován výlučně do Státního fondu životního prostředí České republiky, který bude podporovat zajištění systému sběru, recyklace a zneškodňování látek a jeho účelného využití.

K § 9

Oprávnění České inspekce životního prostředí omezit, popřípadě zastavit zacházení s látkami nebo výrobky, by mělo být podstatně účinnějším opatřením, než samotné ukládání pokut, respektive jejich opakované ukládání. Užití tohoto nástroje je opodstatněné zvláště tehdy, je-li potřeba striktní vynutitelnosti některých ustanovení zákona. Zejména se jedná o případy, kdy hrozí únik látek do ovzduší.

Celním orgánům je dáno oprávnění nepropustit přes hranice dovážené nebo vyvážené látky a výrobky, ke kterým nebude předloženo povolení vydané podle tohoto zákona, nebo bude-li dováženo nebo vyváženo větší množství, než je v povolení uvedeno (§ 5 odst. 4 zákona).

K § 10

Je dána možnost, aby po přechodné období do konce roku 1995 mohl být ještě realizován vývoz výrobků obsahujících látky uvedené v příloze v části B, pokud byly smlouvy na tento vývoz uzavřeny před dnem účinnosti tohoto zákona, a to vzhledem k tomu, že stávající zákon č. 211/1993 Sb. obdobný zákaz vývozu neobsahuje.

Souhlasy k výrobě a dovozu výrobků obsahujících látky poškozující nebo ohrožující ozónovou vrstvu Země vydané Ministerstvem životního prostředí podle § 11 odst. 1 písm. h) zákona o ovzduší do dne účinnosti tohoto zákona pro období roku 1995 se považují za povolení k výrobě a dovozu látek a výrobků podle tohoto zákona.

K § 11

Zrušuje se v plném rozsahu zákon č. 211/1993 Sb., o zákazu výroby, dovozu a užívání látek poškozujících nebo ohrožujících ozónovou vrstvu Země a výrobků takové látky obsahujících, a to včetně založení působnosti České inspekce životního prostředí ke kontrole jeho dodržování, kterou tento zákon provedl formou nepřímé novely zákona ČNR č. 389/1991 Sb.

K § 12

Je navrženo nabytí účinnosti zákona dnem 1. května 1995, s výjimkou ustanovení o zpoplatnění látek uvedených v části C a D přílohy, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1996. Jedná se o látky méně nebezpečné, které se mohou v současné době používat jako náhrady nejvíce nebezpečných látek.

K příloze zákona

U chemických názvů látek v příloze jsou převzaty názvy běžně používané ve světě, které používá Montrealský protokol. Z hlediska zabezpečení jednotné terminologie v právních předpisech i z hlediska praktického použití se jeví převzetí těchto názvů vhodnější, než používání českých názvoslovných pravidel.

bez termínu úplného omezení

POVOLENÉ ÚROVNĚ SPOTŘEBY LÁTEK A SKUTEČNÁ SPOTŘEBA LÁTEK

- Látky skupiny I, přílohy A Montrealského protokolu.

(CFC 11, 12, 113, 114, 115 )

- Látky skupiny I a II, přílohy A Montrealského protokolu

(CFC 11, 12, 113, a tetrachlormethan )

Poznámka:

^x) včetně užití jako chemický meziprodukt a pro export

Látky CFC-114 a CFC-115, náležející mezi látky skupiny I přílohy A Montrealského protokolu, se v České republice nevyrábějí.

Při přípravě návrhu zákona o ochraně ozónové vrstvy Země byly vzaty v úvahu tyto dokumenty :

1) Nařízení Rady ES č. 594/1991 ze 4. března 1991, o látkách poškozujících ozónovou vrstvu, ve znění nařízení Rady ES č. 3952/1992 ze 30. prosince 1992.

2) Rozhodnutí Rady ES z 2. prosince 1993 publikované v Official Journal of the European Communities, No L33 ze 7.2.1994 pod č. 9468/EC, v jehož úvodu jsou členské země ES výslovně vyzvány k přistoupení ke Kodaňskému (druhému) dodatku Montrealského protokolu. Tímto dokumentem se pro ES Kodaňský dodatek Montrealského protokolu pro ES schvaluje a toto rozhodnutí se předkládá členským státům.

3) V návaznosti na citované rozhodnutí (bod 2) v současnosti probíhá příprava další novely nařízení Rady citovaného v bodu 1 s cílem jeho zpřísnění za účelem dosažení souladu s požadavky Kodaňského dodatku. Přijetí této novely je pouze otázkou času, a proto byl obsah navržené novely rovněž brán v úvahu při přípravě předloženého návrhu zákona. Návrh zákona je připraven v souladu s Kodaňským dodatkem.

Lze konstatovat, že navrhovaný zákon je v souladu s komunitárním právem, a v souladu s připravovanými předpisy ES je v něm zapracován Kodaňský dodatek Montrealského protokolu.

Tento soulad ovšem nelze chápat jako doslovné převzetí určitých dílčích řešení, která navíc jsou dnes již věcně zastaralá. Nařízení Rady ES č. 594/1991, byť ve znění pozdějších předpisů, neodráží současný vývoj na úrovni Montrealského protokolu a není v něm promítnut Kodaňský dodatek (zvláště co do rozsahu regulovaných látek, který se podstatně Kodaňským dodatkem rozšiřuje). Vzhledem k tomu má být podstatně novelizováno.

To se netýká principu regulace výroby, který je zakotven v Montrealském protokolu již od počátku. Regulace se v zemích ES vztahuje na širší okruh výrobců než v České republice. Role regulujícího orgánu v podmínkách České republiky je zajišťována prostřednictvím Ministerstva životního prostředí.