Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předkládám Poslanecké sněmovně přehled ústních interpelací a otázek vznesených poslanci na členy vlády České republiky na 28. schůzi Poslanecké sněmovny. Texty interpelací jsou převzaty ze stenografických záznamů.

28. I 01 Interpelace Jiřího Hájka na ministra spravedlnosti Jiřího Nováka ve věci odsouzených 40 lidí bývalého režimu v souvislosti s jejich činností před rokem 1990

Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, obracím se s interpelací na zde přítomného pana ministra spravedlnosti Dr. Jiřího Nováka.

Vážený pane ministře, plně chápu, že každý politik čas od času pronese slova, patřící do kategorie "čiň čertu dobře, volebním úspěchem se ti odmění. Podobné výroky nejsou zpravidla hodny pozornosti. Výjimkou jsou však vaše slova, pronesená 8. ledna letošního roku v relaci "7 čili 7 dní" televizní stanice Nova. Řekl jste, že více než 40 lidí bývalého režimu bylo odsouzeno v souvislosti s jejich činností před rokem 1990".

Plně si uvědomuji, že vaše úloha, pane ministře, není lehká. Jsme svědky nebývalé neúcty k právu. Tato neúcta se šíří úměrně tomu, nakolik je tolerována společností. Tomu se nelze divit, má-li společnost příklad ze strany samotných zákonodárců.

Parlament, jehož vy i já jsme poslanci, přijal zákony, které diskriminují občany tohoto státu na základě jejich politického přesvědčení a příslušnosti k politické straně, ačkoli podle mezinárodních paktů, které jsou součástí našeho právního pořádku, každý má právo zastávat svůj názor bez překážky. Podle těchto paktů jsou si všichni před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu bez jakékoli diskriminace.

Zmíněné zákony zavedly i retroaktivitu, ačkoli mezinárodní pakty ji uznávají toliko pro případ, kdy nový zákon je pro pachatele příznivější. Jinak nesmí být nikdo potrestán za čin, který nebyl trestný podle zákona v době, kdy byl spáchán. Z dosavadního průběhu některých - zjevně politických - procesů je zřejmé, že tyto elementární zásady právního státu jsou v České republice zjevně porušovány a zdá se, že za asistence některých pracovníků vámi řízeného resortu.

Na tom nemohou změnit nic ani výroky těch poslanců, kteří - a byl jsem toho nejednou svědkem v této sněmovně - kdysi horovali pro vstup do evropských institucí a ve svých řečech skloňovali ve všech pádech právo a právní stát, a dnes tyto naše zákony, kritizované Radou Evropy, považují dokonce za základní kameny transformace naší společnosti.

Obracím se proto na vás, pane ministře, s následující interpelací a vzhledem k závažnosti problému předpokládám, že Vaše odpovědi obdržím v době co nejkratší a písemně.

Táži se vás, pane ministře:

- kdo jsou vámi zmínění lidé bývalého režimu a podle jakých kritérií byli vaším resortem, či snad dokonce vámi osobně, zařazeni do této - zjevně účelové - kategorie;

- za jaké skutkové podstaty byli tito lidé odsouzeni, jaké jim byly uloženy tresty a zda v souvislosti s jejich odsouzením soudci rozhodovali toliko na základě prokázané trestné činnosti, či zda byly brány v potaz i jiné okolnosti nesouvisející bezprostředně se spáchanými trestnými činy.

V této souvislosti se vás dále ptám, kolik případů z vámi zmíněného počtu odsoudil táborský soudce Dr. Bernát. Jak známo, zrušil v těchto dnech Vrchní soud jeho rozsudek ve věci bývalých příslušníků SNB. Z výroků právě tohoto soudce je zřejmé, že v jeho rozhodování nechybí politické motivy a jeho postupy jeví se mi více než tendenčně.

Ve zmíněné televizní relaci jste také mimo jiné řekl, že více než polovina současných soudců nesoudí déle než 3 roky. Táži se vás proto, pane ministře, zda tato skutečnost má vliv na včasnost a kvalitu rozhodování soudů.

Jsem totiž pevně přesvědčen, a mé přesvědčeni se opírá o vlastní zkušenosti z výkonu právnické praxe, že nedostatek životních zkušeností je nemalým handicapem pro skutečné objektivní rozhodování.

Počítá vaše ministerstvo s řešením tohoto problému, a pokud ano, s jakým?

Konečně se vás táži, pane ministře, zda vaše ministerstvo připravuje seznámení soudcovského stavu s mezinárodními dokumenty o lidských právech, které jsou součástí našeho ústavního a právního pořádku. Pokud ano, pak kdy a jakou formou. Soudím, a není to pouze můj osobní poznatek, že soudci neznají tyto dokumenty, natož aby je aplikovali v soudní praxi.

Pochybuji vážně o tom, že by tato sněmovna zrušila špatné zákony, spíše k nim schválí doplňky. O to více je náročná a složitá úloha resortu spravedlnosti a vás samotného.

Jste právník a stejně jako ostatní absolventi university jste slíbil na své dobré svědomí, že budete právní nauku pěstovat a dále rozvíjet tak, aby se vždy uplatňovalo právo a spravedlnost. Proto očekávám vaše odpovědi na zde vyslovené otázky.

28. I 02 Interpelace Jaroslava Štraita na místopředsedu vlády Josefa Luxe a ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického ve věci dalšího postupu při výstavbě cukrovaru v Kopidlně

Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, obracím se s interpelací na pány ministry Luxe a Skalického ve věci dalšího postupu při výstavbě cukrovaru v Kopidlně. Celá věc byla již několikrát předmětem jednání zemědělského výboru v Parlamentě, ale bezvýsledně.

Cukrovar v Kopidlně na Jičínsku je v současné době dokončen z 80 %. Chybí dosud měřicí a regulační technika, elektrické rozvody a podlahy. Podle odhadů jde asi o 650 milionů Kč.

Pokud jde o stávající stavbu, byly zvláště kvalitně provedeny technologické části. Cukrovar v Kopidlně není nová kapacita, ale pouze náhradní. Součástí stavby jsou i zařízení, která významně pomáhají občanům kopidlnské lokality - vytápění, voda, moderní čistička, provoz kotelny s odlučovači 99 % atd.

Zvláště důležité jsou i pracovní příležitosti pro 300 zaměstnanců v sezoně, mimo sezonu pro 50 lidí.

Upozorňuji, že v cukrovarských bytech, které jsou také součástí stavby, je ubytováno 40 rodin volyňských Čechů, kteří měli být původně v tomto cukrovaru zaměstnáni.

Za zvláště důležité však považuji ekologické přednosti stavby. Stát je i nadále majoritním vlastníkem této velké stavby a další vývoj této stavby nelze ponechat trhu. Fond národního majetku by měl být podle mého názoru ručitelem při získání úvěru k dokončení stavby. Po konzultaci s odborníky lze předpokládat, že omezení hospodářského podnikání v cukru v širším pojetí (tedy v zemědělské otázce) je pouze dočasné a některé stabilní prvky se začínají projevovat. I dokončovací práce by mohly být zdrojem dalších pracovních příležitostí v České republice i pro jiná odvětví.

28. I 03 Interpelace Jaroslava Štraita na ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece, ministra obrany Viléma Holáně a ministra vnitra Jana Rumla ve věci péče o hroby našich občanů padlých v obou světových válkách na různých místech Evropy

Dovolte mi, abych se obrátil ještě v krátké interpelaci na pana doc. Zieleniece, ministra Holáně a ministra Rumla.

Dosud stranou zájmu České republiky zůstává otázka péče o hroby našich občanů padlých v obou světových válkách na různých místech Evropy. Domnívám se, že tyto otázky nejsou ani dostatečně pokryty legislativně. Vede mne k tomu především stav hrobů našich spoluobčanů, kteří zahynuli ve 2. světové válce na území Německa, dnešního Polska a také Ukrajiny.

Stejně tak je nejasná legislativa v péči o hroby padlých vojáků protifašistické koalice na našem území. Někde se o hroby starají obecní a městské úřady, jinde úřady okresní a co je nejhorší - v některých případech jsou ponechány napospas. Dovoluji si tvrdit, že například hroby v oblasti okresu Pachmač (Ukrajina), což je bojišť z 1. světové války, nejsou v dobrém stavu. Hroby našich dědů jsou beznadějné zarostlé býlím a nikdo se o ně nestará.

Obracím se v této době na pány ministry s interpelací i proto, že se blíží půl století od konce 2. světové války a hroby vojáků protifašistické koalice na našem území nejsou všude v dobrém stavu a jak už jsem říkal, jsou zde možné i určité kompetenční spory. V řadě případů se věnuje větší péče památníkům vojáků fašistického Německa, kteří padli na frontách 2. světové války prakticky po celém světě.

Ptám se pánů ministrů, jak Česká republika, především tato tři ministerstva, budou řešit tyto otázky nejen letos, ale i koncepčně v budoucnosti.

28. I 04 Interpelace Michala Krause na ministra obrany Viléma Holáně ve věci I finančního hospodaření Ministerstva obrany

Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte, abych se v následující interpelaci obrátil k ministru obrany Vilému Holáňovi. Rád bych se totiž vrátil ke svým interpelacím na Ministerstvo obrany v loňském roce. Tehdejší ministr obrany Antonín Baudyš na moji interpelaci z 8. 7. 1994 uplatněné na 21. schůzi PSP ČR sice odpověděl v termínu, musím však konstatovat, že jeho odpověď mne ve své většině neuspokojila. Neuspokojily mne ani dodatky pana ministra Holáně.

Jak však bývá v této sněmovně zvykem, poslanci vládní koalice bez absolutní znalosti věci rozhodli, že s odpovědí souhlasí. Přitom se v posledních měsících nejen v denním tisku, ale i v televizi objevily znepokojující reportáže o velmi špatné finanční situaci u mnoha vojenských útvarů. Nejsou peníze na výcvik, tanky, transportéry, ale i auta mající nedostatek paliva nejen pro službu, ale především pro výcvik nováčků a i průběžná cvičení posádek.

V následujících pasážích bych chtěl na zcela konkrétním případě ukázat, jak a kam asi mizí peníze ze státního rozpočtu určené pro armádu. Věřím, že tentokrát budou kolegové z koaličních poslaneckých lavic k interpelaci i odpovědi na ni vnímavější.

V loňském roce jsem, mimo jiné, upozorňoval na podivné podnikatelské subjekty, které působí v současné době v naší armádě, konkrétně v Leteckých opravnách Malešice, ve zkratce LOM. Podle mých informací se v žádném případě nejedná o nějakou výjimku. Podobné podnikatelské subjekty najdete i v jiných armádních sférách.

Vrátil bych se však k případu Letecké opravny Malešice. Většinu zahraničních zakázek zajišťuje pro LOM již po dva roky společnost s ručením omezeným ZENIT a jejich divize speciálních projektů LOMEX. Samozřejmě LOMEXU, jako samostatnému podnikatelskému subjektu a. s., s účastí LOM, přesněji řečeno jeho managementu a společnosti s ro., prosazoval od roku 1993 velmi razantně náčelník odboru letecké techniky generálního štábu Armády České republiky plk. Vít Ševčík.

Pan exministr Baudyš ve své odpovědi na dotaz LOMEXU uvedl, že LOMEX v právním slova smyslu nemá s Ministerstvem obrany uzavřenu žádnou výhodnou či nevýhodnou smlouvu, neboť pod tímto výrazem působí v obchodních vztazích s Armádou České republiky pouze divize speciálních projektů fy ZENIT, která předložila doklady o způsobilosti poskytovat speciální služby v oblasti speciálního materiálu v souladu s příslušnou legislativou. Tolik odpověď bývalého ministra obrany.

Zde bych očekával, že v odpovědi bude uvedeno, že tato skutečnost byla zjištěna na základě šetření kontrolních orgánů. Jak jsem však mezitím zjistil, např. kontrolní oddělení velitelství letectva a protivzdušné obrany, které se v minulosti kromě jiného zabývalo i kontrolou leteckých opravárenských podniků, s největší pravděpodobností poté, co se o podnikatelské aktivity ZENIT začal zajímat, bylo rozpuštěno. Podle mých informací vypracovávali odpověď na interpelace lidé, kteří jsou více či méně zainteresováni na těchto aktivitách kolem LOM. Rád bych proto osvětlil novému panu ministru obrany, i vám, páni kolegové poslanci, jaké je skutečné poslání společnosti s r. o. ZENIT a jeho divize LOMEX, alespoň podle mých informací.

Firma ZENIT tzv. posloužila již při dělení společné federální armády na přelomu let 1992 - 1993. Tehdy bylo ze státního účtu předisponováno Leteckým opravnám Malešice asi 354 mil. korun. Ty byly v zápětí převedeny právě na ZENIT. Po dobu jednoho roku, kdy ZENIT tzv. dělil federální letectvo, ležely tyto státní peníze na účtu soukromé firmy. Na dělení armády, jak se ZENIT chlubí ve svých oficiálních propagačních materiálech, se přitom ZENIT nijak nepodílel. Vše za něj provedly v oblasti letectva Letecké opravny Malešice, jak ostatně činí jejich poslání. Tak se děje i v naprosté většině ostatních činností LOMEXU, kdy LOM zajistí veškerou fyzickou práci, pracovní síly, materiální základnu, kancelářské prostory, know-how. Armáda potom leteckou přepravu, ovšem zprostředkování a další výkony se podle již uzavřených smluv přeúčtovávají na ZENIT, s r. o. Již třetím rokem ZENIT přes LOMEX účtuje leteckým opravnám - a tím pádem letectvu, resp. Armádě ČR - vysoké částky.

Kromě toho existuje také velmi úzké personální propojení mezi managementem LOM a ZENITEM. Např. obchodní náměstek LOM pan ing. Josef Běhunčík užívá, coby služební auto, které je v evidenci firmy ZENIT. Pan náměstek, kromě toho, absolvoval několik zahraničních služebních cest na účet ZENITU, protože svoji aktivitu věnuje již převážně ve prospěch ZENITU: Pozoruhodné však je, že armáda bez jakéhokoliv zaváhání vyplácí prostřednictvím LOM zprostředkovatelské provize za činnost, ke které jsou určeny Letecké opravny a také je i uskutečňují. Tyto provize se pohybují od 2 do 5 %. V konečném objemu se jedná o statisíce až milióny dolarů ročně.

V této souvislosti bych chtěl totiž upozornit, že Letecké opravny jsou navíc dva roky v ekonomické ztrátě. Byly výrazně sníženy počty pracovníků, zvýšily se však platy řídícím pracovníkům. V současnosti dochází k tichým a pomalým krokům, aby podnik přes podaný privatizační projekt, spadl do klína managementu LOM, resp. firmě ZENIT. Dáje se tak nejrůznějšími způsoby. Např. v loňském roce měl být zřízen speciální účet, na který mělo být uloženo 100 - 150 miliónů Kč na nákup náhradních leteckých dílů. Ukázalo se totiž, že Letecké opravny nestihnou do konce r. 1994 peníze z rozpočtu utratit a hrozilo nebezpečí, že o tuto částku bude rozpočet pro rok 1995 snížen. Protože tato akce byla příliš nebezpečná, přistoupilo společenství LOM se ZENITEM k jiné taktice. Od letoška nakupuje některé náhradní díly právě ZENIT. Resp. náhradní díly nakupuje LOM, ale vzhledem k špatné finanční situaci proplácí faktury ZENIT a tím pádem jsou jeho majetkem. ZENIT pak zpětně nabízí tyto náhradní díly LOM, ovšem již za ceny smluvní, zatímco armáda běžně proplácí Leteckým opravnám ceny na základě materiálových nákladů.

Podle mých posledních zjištění realizoval LOM již několik nákupů náhradních dílů od ZENITU, a to i přesto, že bylo možné nákup provést od jiných dodavatelů za podstatně nižší ceny. Tyto transakce však nejsou realizovány proto, že ZENIT má tyto díly na skladě a potřebuje se jich zbavit. Podle některých informací dosahují zisky ZENITU desetitisícových, statisícových i miliónových částek ne v korunách, ale v dolarech. Především jde o to, že ZENIT nemá žádné materiálové náklady, veškerou práci; jak jsem již uvedl - za něj provádí LOM a armáda.

Jinou zajímavostí, jak se projevuje prorůstání ZENITU a LOM, je to, že např. za provizi při prodeji pístových motorů do Alžírska obdržel ZENIT asi 1,2 mil. korun. Za tuto částku byly zakoupeny dva dodávkové automobily Opel, které byly zpětné pronajaty Leteckým opravnám Malešice, aby nebyla firma ZENIT příliš škodná a nevykazovala velké zisky ke zdanění.

Podle posledních informací je pravděpodobné, že privatizační projekt nynějšího vedení LOM byl doporučen jako nejlepší. Upozorňoval jsem, a to nejen já, na nepřijatelnou pozici náměstka ministra obrany pana Kalouska. Původně měl odejít s ministrem Baudyšem, ale nakonec zůstal, aby tzv. nebyla narušena transformace armády. Jakým směrem se tato transformace ubírá, vidíte sami na tomto jediném příkladu.

Ministerstvo obrany, coby zřizovatele státního podniku Letecké opravny Malešice, by mělo zajímat i další hospodaření LOM. Za rok 1994 dluží LOM podniku Chemopetrol Litvínov 10 miliónů Kč za nezaplacený letecký benzín. Vzhledem k narůstajícímu penále - 12 promile z dlužné částky denně - činí tak dlužná částka již 17 miliónů. Přitom však od letoška uzavřely Letecké opravny Malešice smlouvu se soukromou firmou ESTCOM (?) z Mělníka. Tato firma dodává LOM palivo 0150 Kč za tunu dráže, než by ho dodával Litvínov nebo dokonce Slovnaft Bratislava. Mnohem zajímavější však je, že na letecký benzín platí LOM firmě ESTCOM předem.

Bylo by zajímavé zjistit, kdo tuto výhodnou transakci firmě ESTCOM na velitelství letectva a na Ministerstvu obrany zprostředkoval. Jak to, že nikdo není zodpovědný za nevyrovnání dluhu a narůstající penále v situaci, kdy zprostředkovatelská firma vydělává na krachujícím podniku milióny.

Zajímalo by mne, z jakých informací vyplývá tvrzení pana ministra Holáně, že pohonné hmoty jsou pro armádu nakupovány zásadně hromadně, takže nemůže docházet ke spekulacím s cenami, ale např. se spotřební daní, jak mi sdělil v odpovědi na druhou interpelaci, kterou Parlament považoval za uspokojivou. Pokud se pan ministr Holáň rozhodne důkladněji zaměřit na nedostatky, které jsem uvedl, chtěl bych ho požádat, aby vzal v úvahu osoby, které by měly odpověď na interpelaci tentokrát připravovat. Na jednom konkrétním případě Leteckých opraven Malešice jsem chtěl upozornit na nejasnosti v hospodaření vojenských podniků, které by možná zajímaly i jiné orgány, než jenom Generální štáb a Kancelář ministra obrany. V případě potřeby mohu dodat i příklady další.

28. I 05 Interpelace Michala Krause na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického ve věci privatizace malešické spalovny

Ve druhé interpelaci bych se chtěl obrátit na ministra Jiřího Skalického a to ve věci privatizace malešické spalovny. Jak známo, tato gigantická stavba je stavěna více než 7 let, takže za tuto dobu proběhly garanční lhůty pro většinu technologií. Přitom náklady na dostavbu, která se v posledních měsících z důvodů nevyjasněnosti privatizace zcela zastavila, se odhadují na 2 miliardy korun.

Roční provoz fungující spalovny včetně třetího stupně se odhaduje zhruba na 750 - 850 mil. Kč ročně. Je tady zcela zřejmé, že město Praha, které se dle původního privatizačního projektu mělo stát vlastníkem spalovny, nemůže ze svého rozpočtu zajistit na náklady na dostavbu ani provoz. Jednání mezi Fondem národního majetku a privatizačním ministerstvem a hlavním městem Prahou přitom, zdá se, uvízla na mrtvém bodě, takže nehotová stavba na okraji Prahy se stává pomalu ale jistě pomníkem neschopnosti státní administrativy řešit problém, který do značné míry svými předešlými rozhodnutími způsobila.

Faktem je, že Praha podobné zařízení nutně potřebuje. Ptám se proto, pane ministře, kdy a jak bude problém majitele dostavby spalovny a budoucího uživatele malešické spalovny dořešen.

28. I 06 Interpelace Jiřího Bílého na ministra školství, mládeže a tělovýchovy Ivana Pilipa ve věci učebnic pro základní školy

Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vládo, kolegyně a kolegové, vystupuji s interpelací na ministra školství pana Pilipa, která se týká seriálu učebnic pro základní školy. Konkrétné se to bude týkat zeměpisu pro osmý ročník základních škol.

Víme, že už zde existuje celá řada interpelací, týkajících se nevhodné skladby obsahu učebnic, které jsou posvěceny Ministerstvem školství. Upozornil bych na další případ, a to, kdy v tomto zeměpisu, který zpracoval kolektiv dr. Holečka, Gardavského, Götze, Janského a Krajíčka při administrativně správním řešení předkládá žákům osmé třídy rozdělení, které má předjímat nějaké řešení, které by počítalo s tím, že Morava bude rozdělena v nějaké "pašaliky". Je zde bez jakýchkoliv geografických, sociálních a kulturních souvislostí rozdělena Morava na Moravu střední, severní, jižní a nějakou Vysočinu.

Myslím, že už tímto se snaží v našich dětech vyvolávat dojem, že Morava není jednotným kulturním geografickým celkem, snad jenom s výjimkou předpovědi o počasí, ale že je v podstatě nějakou zemí, která je rozdělena na nějaké takovéto jednotky, které brání její politické a geografické i kulturní jednotě.

Z tohoto důvodu se obracím na ministra školství, aby mi sdělil, dokdy tato učebnice bude platit, kdy ji konečně stáhne, protože si myslím, že tato učebnice je typickým projevem inteligence, která se zase snaží zalíbit nějaké nové moci.

28. I 07 Naléhavá interpelace Vlastislava Kuchaře na ministra zdravotnictví Luďka Rubáše ve věci současného stavu privatizace nemocnice s poliklinikou a dalších zdravotnických zařízení v Českém Těšíně

Dovolte, abych se obrátil s interpelací na ministra zdravotnictví pana Luďka Rubáše ve věci současného stavu privatizace nemocnice s poliklinikou a dalších zdravotnických zařízení v Českém Těšíně.

Vzhledem k tomu, že předpokládám dobrou znalost problému z pohledu pana ministra, omezím se pouze na položení otázek a budu očekávat, že odpovědi a zejména následné jednání ministerstva povede k co nejlepšímu řešení daného problému. Kladu tedy následující otázky:

1 / Proč byla změněna stanoviska přijatá při jednání na ministerstvu zdravotnictví dne 18. května 1994. Jen pro připomenutí uvádím, že tehdejší závěry vedly k variantě účasti obcí na privatizaci zdravotnických zařízení a stejně tak na účasti zdravotníků v nich zaměstnaných.

2/ Jaké věcné důvody vedou ministerstvo k tomu, že v současné době podporuje konkurenční privatizační projekt firmy DUX, když

Formu interpelace, vážené kolegyně, vážení kolegové, volím až jako krajní formu svého jednání. Této interpelaci předcházela osobní jednání s panem ministrem, během nichž mě ubezpečoval, že ke stanoviskům místních orgánů bude přihlíženo v zájmu občanů této oblasti a v zájmu celé věcí.

Žádám proto sněmovnu, aby posoudila tuto interpelaci jako naléhavou a odhlasovala pro ni 20denní lhůtu. Chci zejména své koaliční kolegyně a kolegy ubezpečit, že tento přednesený názor je plně ve shodě s názorem zastupitelstva města Český Těšín a městské rady, která je pro jejich informaci plně obsazena vašimi kolegy ze stran vládní koalice.

28. I 08 Naléhavá interpelace Vladimíra Procházky na předsedu vlády Václava Klause ve věci privatizace akciové společnosti Olma Olomouc

Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážený premiére, dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl interpelaci na pana předsedu vlády Doc. ing. Václava Klause, CSc.

Vážený pane premiére, obracím se na vás s problémem, který osobně považuji za velmi naléhavý. Byl bych velice nerad, kdyby nabyl rozměrů další aféry. Domnívám se, že v potravinářské výrobě a zejména v mlékárenské výrobě je afér již dost a dost. Na druhé straně jsem však přesvědčen, že některé privatizační procesy neprobíhají tak, jak by měly. Mohu uvést konkrétní případ a zároveň bych vás rád požádal o zásah při řešení tohoto případu. Samozřejmě souhlasím s tím, že u mlékárenského průmyslu, obdobně jako u ostatních potravinářských a zpracovatelských odvětví je prioritou jejich privatizace.

Další otázkou je však způsob privatizace a právě zde si dovolím vznést závažné námitky. V Olomouci existuje akciová společnost OLMA a. s. Olomouc a má dominantní postavení ve zpracování mléka na střední Moravě a rozhodující přímý vztah na okresy Olomouc, Přerov, Prostějov, Šumperk, Kroměříž a Vyškov, u nichž zemědělská výroba hraje nikoliv zanedbatelnou roli a kde je dlouhodobá tradice zpracování mléka. Dříve se tak dělo v malých družstevních mlékárnách, jejichž nástupcem se stala právě OLMA a. s.

Ze strany zemědělské prvovýroby je zájem o privatizaci tohoto podniku a je nanejvýš žádoucí právě prostřednictvím privatizace propojit zemědělskou prvovýrobu s potravinářskou průmyslovou výrobou. OLMA a. s. v původním privatizačním projektu navrhovala 20% podíl akcií pro zemědělskou prvovýrobu. Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky rozhodlo dne 16. března 1993 pod č. j. 350/68/93 o tom, že tento 20% podíl je schválen jako rezervace pro Fond národního majetku, ovšem bez stanovení způsobu, jak má fond s tímto podílem akcií naložit.

V první vlně privatizace došlo ke specifickému negativnímu vývoji, kdy při uplatňování veřejných soutěží a tendru byla destabilizována ekonomická situace v nových podnicích. Některé finanční závazky totiž nebyly Fondu národního majetku uhrazeny a po čase byly podniky vráceny. V konkrétním případě Olmy, a. s. se vyskytl zahraniční zájemce, firma Danonne, která se snažila získat 50 % akcií, 20 % akcií mělo být vyhrazeno jako rezervace pro Fond národního majetku a 30 % jako tendr.

V oprávněné snaze zabránit podobnému vývoji, tj. ekonomické destabilizaci podniku s následným zrušením původního privatizačního záměru ze strany zahraničního zájemce, management Olmy požádal 19. ledna 1994 o změnu způsobu privatizace. Pikantní na celé záležitosti je skutečnost, že zájmy firmy Danonne zastupoval v představenstvu Olmy pan ing. Skuhra, který byl zároveň pracovníkem FNM a členem představenstva firmy Danonne, do které přenášel informace, které získal v rámci výkonu ostatních funkcí. To byl také hlavní důvod, že by z představenstva Olmy za dost velkého rozruchu odvolán.

Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR dne 27. 4. 1994 pod č. j. 784/94 - 320 zamítlo žádost o změnu privatizačního projektu, zrušilo část úvodního rozhodnutí o ponechání 20 % akcií ve vlastnictví Fondu národního majetku s tím, že podíl akcií na tendr byl zvýšen na 50 %. Ministerstvo zemědělství ČR reagovalo na uvedené zamítnutí žádosti o změnu způsobu privatizace a požádalo územní odbor Ministerstva zemědělství ČR v Olomouci o návrh na způsob privatizace 50 % akcií a. s. Olma určený na tendr. V přímé návaznosti na tento požadavek byla založena a. s. Milagro reprezentující rozhodující část producentů a tedy i dodavatelů mléka z okresů Olomouc, Přerov a Prostějov, která požádala o odprodej 50 % akcií v nominální hodnotě. Takové řešení podpořily i územní odbory Ministerstva zemědělství ČR ve jmenovaných okresech.

V návaznosti na tyto požadavky Ministerstvo zemědělství ČR předložilo 22. 8. 1994 návrh na změnu privatizace a. s. Olma s určením 20 % akcií jako přímý prodej pro společnost Meritus s. r. o. představující management a 30 % akcií jako přímý prodej Milagro a. s., které, jak bylo řečeno, představuje obchodní společnost založenou přímými dodavateli mléka s cílem propojit v souladu s celosvětovým trendem zemědělskou prvovýrobu se zpracovatelským průmyslem. Zemědělští podnikatelé se tímto způsobem vzali za svůj záměr podporovat českou firmu, na jejímž rozvoji se podíleli už v minulosti.

Dalším pozitivem bylo propojení přímé kapitálové účasti dodavatelů mléka se znalostmi a zkušenostmi managementu. Jak sami zástupci zemědělských podnikatelů konstatovali, je možno tímto způsobem i bez zahraničního kapitálu zajistit fungování a rozvoj této významné zpracovatelské a obchodní společnosti.

Dalším podstatným faktorem je zároveň udržení schopnosti konkurence v rámci České republiky. V této souvislosti je nutné podotknout, že tržní úspěšnost Olmy lze dokumentovat tím, že její výrobky jsou prodávány na celém území našeho státu. Posílením vnitřní ekonomiky se zároveň naše republika připravuje na vstup do trhu Evropské unie. Až do této chvíle vypadá situace téměř idylicky, ovšem další vývoj je nepochopitelný a snad pro něj nelze ani najít racionální zdůvodnění.

Vláda rozhodla tak, že se přiklonila k návrhu Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci, tj. rozhodla privatizovat 30 % akcií a. s. Olma formou veřejné jednokriteriální soutěže bez omezení okruhu účastníků. Toto rozhodnutí bylo oznámeno zástupcům Milagro a. s. dne 25. ledna 1995 ing. Martinem Kocourkem přípisem č. j. 21002/94 KPV. Netřeba zdůrazňovat, že toto rozhodnutí prakticky znamená prodej 30 % akcií zahraničnímu kapitálu. Důvody prodeje těchto akcií při snaze zainteresovat zahraniční kapitál jsou zcela nejasné a na mne osobně působí celý vývoj dojmem, že se v poslední době - a možná nejen v poslední době rozhoduje ve prospěch výprodeje našeho hospodářství do zahraničí, a to zvláště atraktivních podniků. Mnohokrát už byl v souvislosti s některými našimi podniky použit pojem rodinné stříbro. Jsem přesvědčen o tom, že konkrétně v tomto případě je použití tohoto pojmu zcela na místě. Toto rozhodnutí vlády posunulo celou záležitost do zcela jiné polohy a obávám se, že za těchto okolností a při podobném přístupu skutečně nelze zajistit zvyšování hospodářské úrovně našeho státu jeho vlastním potenciálem a jeho vlastními prostředky. Zástupci Milagro a. s. neuspěli, jmenovitě předseda akciové společnosti ing. Ivo Škrabal v této záležitosti ani při osobním jednání s panem náměstkem na Ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci ing. Soukupem. Je nutné podotknout, že ing. Soukup se snažil vyjít těmto oprávněným požadavkům vstříc a zpracoval pro pana ministra Skalického návrh na privatizaci Olmy, který obsahoval v souladu s tehdejším názorem Ministerstva zemědělství návrh na odprodej akcií a. s. Milagro. Současné rozhodnutí o privatizaci rozděluje akcie v tomto poměru: 3 % restituční investiční fond, 1 % nadační investiční fond, 5 % bezúplatný fond pro město Olomouc, 2 % zaměstnanecké akcie, 35 % bylo pro druhou vlnu privatizace, 30 % je ponecháno dočasně v majetku FNM pro pozdější prodej nabyvateli vzešlému z jednokriteriální veřejné soutěže bez omezení účasti, 20 % ponecháno dočasné v majetku FNM pro pozdější prodej nabyvateli vzešlému z jednokriteriální soutěže s omezeným počtem účastníků.

Podmínkou pro účast ve veřejné soutěži s omezením počtu účastníků je to, že účastníkem může být pouze subjekt nebo právnické sdružení subjektů, které od 1. ledna 1994 do 30. 6. 1994 dodaly jednotlivě nebo v součtu minimálně 5 mil. litrů mléka této akciové společnosti. Na podmínce uvedené u poslední položky je absurdní zejména skutečnost, že v této republice neexistoval žádný výrobce mléka, který by byl schopen dodat během 6 měsíců 5 mil. litrů mléka. Díky tomuto faktu je z veřejné soutěže prakticky vyloučena a. s. Milagro, která vznikla účelově právě pro privatizaci Olmy a v součtu dodávek účastníků této akciové společnosti by se dalo dospět k požadované hranici. Problém je však v tom, že tato akciová společnost vznikla až 30. 6. 1994. Podmínky tedy byly evidentně stanoveny tak, aby Milagro se nemohlo veřejné soutěže zúčastnit.

Ze všech uvedených důvodů se na vás, vážený pane premiére, obracím s touto interpelací a žádám vysvětlení důvodů, které vedly vládu k rozhodnutí o poslední variantě způsobu privatizace Olmy, která je v mé interpelaci popsána.

Za druhé žádám o okamžitý zásah směřující k tomu, aby v privatizaci Olmy a. s. Olomouc bylo přihlédnuto k bytostným zájmům našeho národního hospodářství a aby rozhodnutí vlády bylo v tomto směru změněno ve smyslu umožnění účasti na privatizaci i pra zástupce prvovýrobců, kteří se sdružili ve společnosti Milagro a. s. Olomouc.

28. I 09 Naléhavá interpelace Hany Orgoníkové na ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičku ve věci poškození občanů Okresní správou sociálního zabezpečení ve Žďár nad Sázavou

Vážený pane předsedající, vládo, kolegyně a kolegové, budu interpelovat ministra práce a sociálních věcí pana Ing. Vodičku.

Pane ministře, obracím se na vás jménem 35 občanů, kteří se cítí poškozeni Okresní správou sociálního zabezpečení ve Žďáru nad Sázavou. Jde o občany, kteří mají částečný invalidní či invalidní důchod nebo o takový důchod žádají, o občany bezmocné, těžce zdravotně postižené, o děti s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, kterým jsou důchody neoprávněně odebírány či vůbec nepřiznány, děti po mozkové obrně uznány za zdravé.

Tito lidé se domáhali svého práva prostřednictvím petic, které zaslali na Ministerstvo práce a sociálních věcí a na Českou správu sociálního zabezpečení, ve kterých žádali o přešetření postupu Okresní správy sociálního zabezpečení ve Žďáru nad Sázavou vůči nim.

Vaše ministerstvo na dopis přiloženou peticí ze dne 11. listopadu 1994 odpovědělo až 27. prosince 1994, čili nedodrželo lhůtu k odpovědi a uvedlo, že si vyžádalo stanovisko České správy sociálního zabezpečení, což je podle mého názoru podivné, když Ministerstvo práce a sociálních věcí má kontrolovat a řídit Českou správu sociálního zabezpečení podle § 4 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. Česká správa sociálního zabezpečení na dopis z 24. listopadu 1994 odpověděla sice již 7. prosince 1994, ale nebyla spokojena s formou listiny a žádala upřesnění. Upřesněná petice byla na Českou správu sociálního zabezpečení odeslána 14. prosince 1994. Česká správa odpověděla 29. prosince 1994 s tím, že začátkem roku 1995 navrhnou termín jednání a že záležitost chtějí uzavřít do konce ledna 1995.

Další dopis z České správy sociálního zabezpečení následoval 6. ledna 1995, kde byl navržen termín jednání na 23. ledna 1995 od 10 hodin na Okresní správě sociálního zabezpečení ve Žďáru nad Sázavou a další podmínky. K tomuto dopisu se sešli účastníci petiční akce dne 12. ledna 1995 a rozhodli se, že kromě termínu a hodiny jednání s dalšími podmínkami nesouhlasí, navrhli jiné místo k jednání a účast poslance Parlamentu. V tomto smyslu mluvčí petiční akce pan Vladimír Žigut odpověděl České správě sociálního zabezpečení dne 13. ledna 1995. Česká správa sociálního zabezpečení dopisem ze dne 19. ledna 1995 trvala na svých původních podmínkách, akceptovala přítomnost poslance. K jednání dne 23. ledna 1995 jsem byla pozvána účastníky petiční akce. Čekali jsme na místě určeném účastníky petice, to je na místě neutrálním, v zasedací místnosti Svazu družstevních rolníků v domě politických stran ve Žďáru nad Sázavou, nebo k Okresní správě sociálního zabezpečení je mezi účastníky petice naprostá nedůvěra. Nikdo však nepřišel ani z České správy sociálního zabezpečení, ani z Ministerstva práce a sociálních věcí.

Dne 23. ledna 1995 mi byla účastníky petiční akce předána veškerá dokumentace. Tito lidé mi svěřili své lékařské nálezy a podrobné popisy z průběhu jednání na Okresní správě sociálního zabezpečení ve Žďáru nad Sázavou. Další setkání se uskutečnilo 27. ledna 1995.

Materiály jsem prostudovala a byla jsem zděšena. O výpovědích účastníků petice ani v nejmenším nepochybuji. Za současného stavu v tomto státě, kde vládnou pouze peníze, arogance a lhostejnost, se předpokládá, že tito lidé budou mlčet a třást se hrůzou. Naštěstí se ozvali a vznikla petice, která vás, pane ministře, měla vyburcovat k okamžitému zásahu. Nemůžete říci, že nic nevíte, jak zde často slýcháme, neboť jedna z účastnic petice paní Haderová si s vaším ministerstvem a Českou správou sociálního zabezpečení dopisovala přes rok.

Nyní cituji z odpovědi vašeho ministerstva jinému odvážlivci, který si dovolil vám v únoru 1994 napsat.

Vámi podávané zdravotní potíže musíme považovat za subjektivní stesky. Další podání v téže věci nebudou naším ministerstvem přešetřována ani jejich příjem nebude potvrzen. Konec citátu.

Tento člověk má nemocné srdce a páteř.

Nyní zpět ke Žďáru nad Sázavou. Podle shodných výpovědí účastníků petice postupují posudkoví lékaři dr. Vrbík a dr. Pokorná dvěma způsoby. První se snaží poslat nemocné co nejdříve do práce, aby nemohli žádat o invalidní důchod či částečný invalidní důchod, neberou zřetel na zdraví pacientů a postupují bez konzultace s ošetřujícím lékařem. Naopak ošetřující lékaři jsou nuceni k okamžitému ukončení pracovní neschopnosti. Pokud se pacient nechá zdeptat, je mu odebrána neschopenka, přestože není zdráv. Tento nemocný člověk uznaný za zdravého ihned dostává výpověď u původní firmy, kde dříve pracoval. Nemocný člověk uznaný za zdravého jde na pracovní úřad a žádá o práci. Je vzat do evidence, ale kdo zaměstná nemocného člověka? Nemocný člověk uznaný za zdravého nemá neschopenku, tudíž nebere nemocenské dávky, práci nedostane, žije na podpoře, která nestačí ani na zaplacení nájmu a inkasa. Ten člověk je bez prostředků.

Druhý způsob spočívá v tom, že pacient si nenechá vzít neschopenku, protože nepodlehne nátlaku a nepodlehne ani ošetřující lékař, pak je pacient ponechán v pracovní neschopnosti až do ukončení zákonné podpůrčí doby.

28. I 10 Interpelace Václava Franka na předsedu vlády Václava Klause ve věci vládní předlohy koncepce právní úpravy rodinné právních vztahů

Pane předsedající, pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, jako poslanec parlamentu využívám svého práva k interpelaci na pana premiéra, kterou sice nepokládám za naléhavou, ale myslím, že bude rozhodně stát za zamyšlení. Jako poslanec Parlamentu České republiky jsem se seznámil s vládní předlohou koncepce právní úpravy rodinně-právních vztahů. Jistě budeme souhlasit s tím, že je nutné v této souvislosti v maximální míře vycházet z mezinárodních norem. Především zde mám na mysli Úmluvu o právech dítěte a Mezinárodní konferenci o populaci a vývoj konanou v Káhiře ve druhé polovině loňského roku.

Za důležité v této souvislosti považuji zejména několik skutečností. V čl. 44 odst. 1 Úmluvy se stanoví, že smluvní strany předloží příslušnému výboru Organizace spojených národů o opatřeních, týkajících se práv uznaných úmluvou a o pokroku; docíleném v této oblasti. Podle dalšího ustanoveni Úmluvy by měla být zpráva široce zpřístupněna veřejnosti ve vlastní zemi. Příslušný výbor Organizace spojených národů má pak právo požadovat od smluvní strany doplňující informace.

Na konferenci v Káhiře, kde Českou republiku zastupoval ministr pan Igor Němec, byla v rámci akčního programu dojednána řada definicí a ustanovení, týkajících se rodiny, vzdělání a dalších oblastí. Po vystoupení ministra Němce byla Česká republika zařazena mezi příjemce dočasné zahraniční pomoci pro rozvojové a populační aktivity z důvodů současných ekonomických a sociálních problémů.

Akční program je předlohou zpracovanou na dvacet let, přičemž pan ministr Igor Němec odmítl jménem vlády jakékoli proti, ale také pro populační aktivity vlády. S ohledem na výše uvedené žádám vás, pane předsedo vlády, o odpověď na následující otázky:

1. Byla českou nebo československou stranou zpracována zpráva ve smyslu této Úmluvy? Byla šířeji zpřístupněna české veřejnosti a vyžadoval příslušný výbor Organizace spojených národů od české strany doplňující informace?

2. Má Česká republika ekonomické a sociální problémy, které vyžadují přijímat pomoc pro rozvojové a populační aktivity? V čem konkrétně tyto populační aktivity spočívají?

3. Cítí se česká vláda vázána úmluvou ve smyslu jejího článku 41, který předpokládá rozvoj a pozitivní vývoj zejména sociálního zabezpečení, když vy osobně jste avizoval průlom do sociální oblasti? Jak se srovnává zavedení školného s články 28 a 41 úmluvy, když i u nás již bylo zavedeno bezplatné vzdělání? Jak se srovnává českou vládou připravované zavedení adresné nebo chceme-li výběrové u sociálních dávek na děti s odstavcem 1 článku 26 této úmluvy, který přiznává toto právo každému dítěti, navíc když tyto dávky jsou v současnosti zavedeny pro všechny děti?

Odpovědi na mnou položené otázky samozřejmě mohou vyústit v otázky další, např. dotaz, zda výše signalizované přístupy české vlády nemohou být právě oním zásadním důvodem pro zařazení České republiky mezi příjemce zahraniční dočasné pomoci, či v otázku, nevznikají-li u české vlády obavy, že právě na základě průlomu do sociální oblasti a jeho důsledcích bude Česká republika zařazena mezi rozvojové země.

Nechtěl bych se však, pane premiére, před vaší odpovědí dopustit ani zjednodušení či dokonce chybné interpretace.

28. I 11 Interpelace Vratislava Votavy na ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece ve věci postoje české vlády a diplomacie k politice státního teroru, uplatňované Tureckem vůči kurdskému obyvatelstvu

Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se obrátil na ministra zahraničních věcí ČR pana Josefa Zielenience s interpelací ve věci postoje české vlády a diplomacie k politice státního teroru, uplatňované Tureckem vůči kurdskému obyvatelstvu.

Vážený pane ministře, česká politická reprezentace ráda vystupuje na mezinárodní scéně v úloze obránce a arbitra lidských práv, humanitárních a demokratických principů na celém světě. Při jejich interpretaci však stále výrazněji vystupují do popředí účelová hlediska ideologické a řekl bych přímo třídní deformace a okleštění této problematiky. Na jedné straně je kritizována situace v oblasti lidských práv např. v Čínské lidové republice, na Kubě a v dalších zemích, které se snaží čelit hegemonistickým snahám západního světa, zejména USA a často i jejich přímé blokádě. Na druhé straně jsou velkoryse přehlíženy flagrantní případy porušování lidských práv, genocidy a jiných zločinů proti lidskosti v zemích s vnitřními autoritářskými a diktátorskými režimy, které se ovšem v zahraniční politice orientují jednoznačně prozápadním směrem.

Tato velkorysost vyplývá podle všeho z faktu, že oběťmi podobné politiky se stávají velmi často příslušníci levicových sil a hnutí za národní osvobození. Masoví fašističtí vrazi, jako chilský generál Pinochet a indonézský diktátor Suharto, právem nenávidění demokratickými silami na celém světě, se nakonec stávají vítanými hosty i v České republice, jsou zde přijímáni s otevřenou náručí.

Zmíněný přístup se projevuje ve vztahu k Turecku a ke genocidě, kterou provádí vůči kurdskému obyvatelstvu. Ani turecká vládní místa už nejsou schopna popírat tato fakta. Turecký ministr pro lidská práva Azimet Köylüoglu řekl, že provincie Tunceli se stala střediskem teroru. Teror je zde spáchán státem. V listopadu 1994 poprvé projednávala Evropská komise pro lidská práva ve Štrasburgu čtyři formální obžaloby proti Turecku ve věci lidských práv. Ve hře je 700 dalších procesů. Státní teror se uplatňuje proti kurdskému národu. Bezezbytku zmizelo 15 000 vesnic, 2 milióny lidí se změnily v uprchlíky. Dochází k uplatňování taktiky spálené země i za použití chemických toxických zbraní. Vraždění má genocidní ráz. O život přišlo 20 000 lidí. Nelze se ubránit vzpomínkám na neblaze proslulé krvavé arménské řeže v Turecku na přelomu století. Navíc jsou pořizovány seznamy kurdské populace ve státním zájmu podle kategorií: věrný státu, sympatizující, kritický. Kritická žurnalistika v Turecku je ohrožena i fyzicky. Řada novinářů svou kritičnost zaplatila životem. Tajný rozkaz Tansu Cillerové ve věci armádních zásahů proti nepohodlnému obyvatelstvu v kurdských oblastech se stal pověstným.

Proč mlčí česká politická reprezentace? Proč se nevysloví v této věci naše diplomacie? Proč koaliční strany neprojevují takovou starost o osud lidských práv v Turecku, jako např. v Čínské lidové republice? Pokud se snad mýlím, rád bych věděl, jaké iniciativy připravuje česká diplomacie pro projednávání této otázky, a již jde a bilaterální česko-turecké vztahy; půdu Rady Evropy, popř. OSN.

Těm otázka vztahu Kurdů a tureckého státního terorizmu může připadat v našich poměrech jako značně odtažitá. Domnívám se však, že je nám všem bližší, než si mnozí myslí. Turecko je, jak známo, řádným členem NATO a tento vojenskopolitický blok je v naši oficiální propagandě vydáván stále častěji za jakousi záštitu a garanta svobody, demokracie a lidských práv v dnešním světě. Jak se s těmito principy slučuje státní terorizmus Turecka vůči Kurdům a další případy porušování lidských práv v této zemi?

Nejde přitom o ojedinělý případ. Jak známo, NATO tolerovalo a podporovalo po dlouhá léta vysloveně fašistický režim Salazarův v Turecku a juntu černých plukovníků v Řecku.

To vše dokazuje, jak NATO slouží zcela jiným clům než jaké jsou dnes našimi státními představiteli deklarovány. Především zájmům nadnárodních korporací a jiných center odcizené moci, které se neštítí žádných prostředků a lidská práva je nezajímají, pokud je ovšem nemohou účelově použít jako politické a ekonomické zbraně.

Aby se politika neobracela proti lidem, musí do ní vstoupit tak či onak všichni občané. Věc lidských a občanských práv v tomto roce, vyhlášeném Organizací spojených národů Rokem tolerance, by se měla stát záležitostí všech. Nesmí být zapomenuté regiony, zapomenuté země, zapomenuté národy. Všude jde o náš osud. Protože svět je jeden a civilizace se globalizuje. Přežít může jen jako civilizace lidských práv.

28. I 12 Interpelace Vratislava Votavy na ministra obrany Viléma Holáně ve věci zapojení České republiky do Severoatlantického paktu

Vážený pane ministře,

má interpelace by mohla mít jako své jakési motto "Máme na to býti v NATO?". Jedná se o problém, se kterým jsem se setkával při mnohých setkáních s občany, kteří se mne bez rozdílu na svou politickou příslušnost a názor, bez ohledu na to, jaký sami mají postoj k zapojení ČR do Severoatlantického paktu, zdali s ním souhlasí nebo ho odmítají, ptali na otázku, jaké budou skutečné finanční náklady, jaké budou ekonomické důsledky plného zapojení České republiky do Severoatlantického paktu.

Rád bych se vás proto, pane ministře zeptal touto cestou, zdali máte vy a česká vláda vůbec jakousi představu o tom, jaké finanční náklady bude mít vše, co bude vyžadováno od České republiky v souvislosti se vstupem do Severoatlantického paktu. Kolik zejména bude stát přezbrojení naší armády, aby se její systémy staly kompatibilní se systémy používanými Severoatlantickou aliancí.

Domnívám se, že tato otázka je důležitá z důvodu, se kterým se často setkáváme v této sněmovně, když zde dochází k tomu, o čem někteří poslanci mluví jako o tzv. boji o dávky. Opoziční poslanci se velmi často dozvídají, že na ty či ony projekty, a již jde o sociální sféru, zdravotnictví, školství, kulturu, ochranu životního prostředí, ekologii vůbec, nemá vláda prostředky. Ptám se, jaké má prostředky na vstup do Severoatlantického paktu, s jakými náklady na tento vstup je třeba počítat, jaké příspěvky bude nucena Česká republika platit, nebo tyto příspěvky půjdou z peněz daňových poplatníků.

Ať již jsou to lidé, kteří vstup do Severoatlantického paktu podporují či nikoliv.

Zároveň bych se chtěl zeptat, jak daleko půjde ochota a vstřícnost České republiky vůči Severoatlantické alianci ve dvou věcech, které považuji za důležité z hlediska sebezáchovy tohoto národa. Zaprvé je to otázka rozmístění cizích vojenských základen na našem území a zejména otázka rozmístění atomových zbraní na našem území, zdali podobné návrhy a požadavky byly již se strany Severoatlantické aliance od naší republiky požadovány a jaký je případný postoj české vlády k této otázce.

28. I 13 Interpelace Jozefa Wagnera na ministra kultury Pavla Tigrida a místopředsedu vlád a ministra zemědělství Josefa Luxe ve věci tzv. Masarykova dvora v Čejči

Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, nejdříve bych si dovolil velmi stručnou interpelací oslovit pány ministry kultury a zemědělství s ohledem na žádost z mého volebního obvodu, z Jihomoravského kraje, kde se jeví být problémem něco, co může být problémem obecným.

Mám za to, že český stát se dovolává ústy mnohých svých představitelů minulosti prvorepublikánské a hlavně jména Masarykova. V Čejči existuje tzv. Masarykův dvůr, malá farma, která má souvislost s jistou částí Masarykova života. Ptám se pánů ministrů kultury a zemědělství, zdali souhlasí s tím, že některé objekty by mohly mít významnější památkový charakter než zbylo po minulém režimu a že by bylo namístě se o ně starat ve zvláštním režimu. Ptám se, jestli sdílejí názor občanů Čejče i názor můj, že tento objekt si takovou pozornost zasluhuje.

28. I 14 Interpelace Jozefa Wagnera na ministra kultury Pavla Tigrida a místopředsedu vlády Jana Kalvodu ve věci církevního majetku

V další věci bych si dovolil interpelovat něco, co je zřejmě kausou velmi obtížnou a složitou. Ani odpověď nebude jednoduchá. Konec konců ani příští řešení nebude jednoduché. Skutečnost, že 107 poslanců této sněmovny považovalo za prostředek, kterým pohnou věcí kupředu, použití práva petičního, je - řekl bych - zcela zvláštní. Je to způsob reakce na stav věcí, která přísluší občanům, ale když tento způsob použijí poslanci Parlamentu, konstatují tím implicitně, že došlo k situaci, kterou bude obtížné řešit a kde je velmi obtížné najít východiska.

Chci ve své interpelaci položit několik otázek, vyplývajících z posledních událostí, ale zejména otázek, směřujících k tomu, abychom jasné a jednoznačně mohli konstatovat, že právní stav, pokud jde o majetek církevní, není v této chvíli (jako konec konců v dohledné minulosti nebo možná nikdy v dějinách) perfektní. Je zřejmě důsledkem tohoto velmi špatného právního stavu, že dochází ke střetům, které zbytečně vyvolávají spory, o něž možná málokdo stojí. Měl bych za to, že by bylo rozumné, aby nás ministr kultury informoval o tom, jakým způsobem se naplnily některé právní normy, které nově upravují záležitosti církví. Především bych poprosil ministra kultury, aby odpověděl na otázku, jak církve splnily své povinnosti spojené s jejich registrací, stanovené zákonem o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Mám na mysli církve, které jsou uvedeny v příloze zákona, i ty, které vznikly poté.

Především je zde na místě otázka, vztahující se k velmi komplikovanému problému právní subjektivity, nebo například římskokatolická církev nikdy nebyla v této zemi až do platnosti tohoto zákona sama o sobě (jako celá církev) právnickou osobou. To je tak podstatná změna, že by bylo na místě sdělit sněmovně a veřejnosti, jak se tento zákon uplatnil, zdali se uplatnil a jak se jej povedlo uplatnit.

Další otázkou je, jak podle tohoto zákona a v souladu s jeho ustanoveními vznikaly další právní subjekty.

Tento problém se nevztahuje jen na jedinou církev, ale vztahuje se na ni především proto, že byla největší. Problém odluky církve od státu je také především problémem v tomto konkrétním případě.

Mám za to, že má-li vláda v úmyslu se touto věcí zabývat - a takové signály jsem s povděkem zaregistroval, pak by bylo dobré, abychom si ujasnili, v jakém právním vztahu se vlastně nacházíme a jak je respektováno dosavadní právo.

Pokud jde o hospodaření církví, tady je třeba zmínit se o věci velmi významné. Jde o otázku, do jaké míry která církev je předmětem veřejného práva nebo práva soukromého. Pokud daňový poplatník přispívá ze svých výdajů a vlastně je rozhodujícím financiérem života církví, bylo by zcela zvláštní, aby současně bylo možno, aby některé součásti církve vystupovaly v kategoriích práva soukromého. A zde již kladu otázku místopředsedovi vlády Kalvodovi, ale míním ji jako interpelaci (technicky podle zákona o jednacím řádu), aby odpověděl, zdali okolnosti, o nichž v této interpelaci mluvím, i okolnosti další v obsáhlých problémech jsou jeho úřadem studovány a připravovány k řešení a zdali event. již Legislativní rada vlády se těmito otázkami zabývala.

Pokud bych se měl vrátit k otázce konkrétní, která mne vlastně přivedla k myšlence zabývat se v interpelaci tímto zvláštním problémem - tedy onou peticí využívám příležitosti, abych se omluvil těm pánům kolegům, kteří oslovili obráceně ty, kteří petici připravovali, až poté, co byla odevzdána. Omlouvám se, že se nedopatřením stalo, že ne všichni členové sněmovny ji dostali včas tak, aby ji mohli podepsat. To však není podstatné. Podstatné je, že jsme vyjádřili názor, že problém, o němž je řeč, je velice citlivý. Aby mi bylo dobře rozuměno, rád bych řekl, že v dobách jako je naše, v dobách popřevratových, je velmi potřeba, aby řádné fungovaly církve, náboženské společnosti a aby plnily své přirozené poslání, protože to prospívá obecné morálce. Právě proto, že jde o obecnou morálku, bylo by na místě, aby nebylo třeba dnes a denně číst věci, které někoho obviňují z toho, že koná v rozporu s obecnou morálkou. K tomu, aby tak konat nebylo možno ve velkém rozsahu, je třeba ujasnit si a vyřešit právní stav.

Ptám se proto pana místopředsedy Kalvody, jestli uvažuje o možnosti ještě v tomto volebním období předložit návrhy sněmovně, jimiž by se tento právní stav řešil a zahájit alespoň kroky potřebné k odluce církví od státu. Děkuji za pozornost.

28. I 15 Interpelace Ladislava Nedorosta na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického ve věci privatizace nemocnice s poliklinikou v Havířově

Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, úvodem bych chtěl poděkovat panu ministrovi za velmi korektní a fundovanou odpověď na stěžejní otázku mé interpelace. V tomto směru jsem plně uspokojen odpovědí na tuto část mé interpelace.

Bohužel musím ale konstatovat, že v závěrečné části své odpovědi pan ministr spíše nastoluje nové a v celé věci zásadní problémy, čímž se zcela logicky dostávám do situace, kdy mi nezbývá než žádat o doplnění odpovědi, a to právě na otázky, které pan ministr svou odpovědí otevírá. Proto bych rád požádal sněmovnu o souhlas s tím, aby projednání odpovědi pana ministra Skalického ve věci privatizace Nemocnice s poliklinikou v Havířově bylo přerušeno do doby, než pan ministr odpoví na doplňující otázky, které svou odpovědí sám vyvolal.

Současně se obracím na pana ministra, aby ať už zde na místě, či obvyklou písemnou formou doplnil svou odpověď o tyto informace:

1. Jaký časový horizont je míněn, píše-li v odpovědi o rozhodnutí "zatím lůžkovou část neprivatizovat"?

2. Zda privatizace ostatních částí proběhne dle zmíněného konkurenčního privatizačního projektu firmy DUX s r. o., když tento byl konstruován na privatizace celku? Ba více než to - na privatizaci spojených nemocnic Český Těšín a Havířov.

3. Do jaké kategorizace je Nemocnice s poliklinikou zařazena vzhledem k jeho odpovědi popsané změně situace?

4. Zda pro eventuální privatizaci lůžkové části bude nutné podávat nové privatizační projekty a jak se event. zájemci, např. město nebo jiné objekty, dozví potřebné časové a věcné údaje pro podání nového privatizačního projektu?

Závěrem bych se chtěl ještě jednou omluvit sněmovně a částečně i panu ministrovi, že mi nezbývá, než žádat o toto doplnění, ale jak jsem již uvedl v úvodu, tato potřebná doplnění vyplynula z logiky odpovědi.

28. o 01 Otázka Miroslava Čapka na předsedu vlády Václava Klause ve věci koordinace činnosti tajných služeb

Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, obracím se s dotazem na premiéra vlády ČR jako na koordinátora činnosti tajných služeb.

V závěru loňského roku se v některých slovenských sdělovacích prostředcích a též v některých českých novinách objevily informace o poskytování jistých zpravodajských materiálů slovenské straně, především v souvislosti se sestavováním nové slovenské vlády premiéra Mečiara, který se sám k této otázce vyjádřil v tom směru, že česká zpravodajská služba BIS využívá do současnosti práce bývalých agentů Státní bezpečnosti, nyní žijících a působících na Slovensku.

Konkrétně jde o otázku jmenování resp. nejmenování nynějšího poslance Národní rady Slovenské republiky dr. Folku na post ministra vnitra Slovenské republiky.

Jak konkrétně uvedl deník Smena 17. prosince loňského roku, stalo se tak především proto, cituji, že podle dobře informovaných kruhů blízkých HZDS se nám podařilo zjistit, že premiér prý jeho nejmenování ani do jedné z funkcí odůvodnil tvrzením, že od české BIS má informace o tom, že Ladislav Folka je údajně spolupracovníkem italské tajné služby, jakož i spolupracovníkem ještě další výzvědné služby.

Nemíním polemizovat s tím, zda jsou informace týkající se osoby Ladislava Folky verifikované či nikoli. Zaráží mě však jiná skutečnost, a to, že podle této zprávy by měla BIS podávat a předávat informace cizímu státu, což podle mého názoru by bylo evidentně v hrubém rozporu se zákonem o BIS a zpravodajských službách vůbec. Ke zmíněné činnosti a získávání těchto informací pak má BIS používat též bývalé agenty Státní bezpečnosti, konkrétně osobu Mikuláše Nadášiho, bývalého pracovníka Agrokombinátu Slušovice, agenta a pracovníka tehdejší první i druhé a jedenácté správy Státní bezpečnosti a od r. 1990 tehdy nové československé kontrarozvědky.

O celé záležitosti podrobně informovaly slovenské noviny např. Smena 17. prosince 1994, Smena na neděli 21. 12. 1994, Republika 21. 12. 1994, Šport z téhož dne, Smena z 31. 12. 1994, ale i česká Práce ze dne 5. ledna t. r.

Proto se i ve světle nyní projednávaných otázek týkajících se BIS, souvisejících se spekulacemi, že BIS měla též předávat některé informace týkající se nynějšího prezidenta Spojených států, volebního štábu prezidenta Bushe, ptám, zda je pravdivé tvrzení, že česká BIS předávala či předává jakékoli informace či poznatky ze své činnosti představitelům či orgánům cizího státu, resp. některé politické straně nebo hnutí v cizině.

Dále se ptám, zda BIS v současné době používá k obstarávání informací bývalé agenty Státní bezpečnosti.

Toto vystoupení považuji též současně jako podnět kontrolnímu orgánu českého Parlamentu pro činnost BIS, aby se touto problematikou a touto otázkou zabýval.

28. o 02 Otázka Miroslava Čapka na místopředsedu vlády a ministra financí Ivana Kočárníka ve věci podávání informací poslancům

Druhý dotaz mám na ministra financí a místopředsedu vlády ČR pana ing. Kočárníka. V poslední době se objevují informace o tom, že státní úředníci se snaží monitorovat a zjišťovat aktivity poslanců při výkonu jejich poslanecké činnosti. Podobné snahy se objevují zejména v armádě a policii, protože, jak sami říkají tito pracovníci bojí se při rozhovorech poskytovat jakékoli informace z obavy, že by byli následně služebně popotahováni.

Dovolím si vás seznámit s jedním pokynem vydaném generálním ředitelstvím cel ČR č. j. 41846/1993, rozhodnutí č. 20 ve věci: Styk zaměstnanců celní správy ČR s poslanci Parlamentu ČR.

Zákon č. 36/1989 Sb., o poslancích ČNR, ve znění pozdějších změn a doplňků, upravuje v části čtvrté § 19 až 21 záruky výkonu poslanecké funkce a povinnosti vedoucích státních orgánů a organizací. Vedoucím organizace pro účely ustanovení § 19 až 21 zákona č. 36/1989 Sb. v podmínkách celní správy ČR je generální ředitel generálního ředitelství cel nebo jeho náměstek (dále jen vedoucí organizace). Vedoucí organizace je povinen poslancům poskytnout při výkonu jejich funkce pomoc, informace a vysvětlení a podklady a na jejich žádost je přijmout. Dále je povinen zabývat se podněty a připomínkami poslanců a informovat je nejpozději do 30 dnů o jejich využití nebo vyřízení. Informovat je o vyřízení stížností, podnětů a oznámení občanů, které jim postoupili a umožnit jim účast na přešetření těchto stížností.

Dále se v rozhodnutí uvádí. Zmocňuje ředitele odboru generálního ředitelství cel, ředitele oblastních celních úřadů a ředitele celních úřadů k podávání informací, vysvětlení a podkladů. Tito vedoucí pracovníci mohou podávat informace o organizaci celní správy, včetně údajů personálních. Z takového jednání musí výše uvedení funkcionáři pořídit zápis, kde budou informovat generálního ředitele cel generálního ředitelství nebo jeho náměstka o obsah, tohoto jednání.

Pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, v prvé řadě bych chtěl přednést, že má interpelace neměla vinit likvidátora z nezákonnosti. Měla ukázat stav věcí ve vašem resortu, kdy případ, kterým jsem se zabýval, není určitě jediný v této republice. Chtěl jsem, aby si likvidátoři uvědomili, že oni, kteří pracují s informacemi, jsou zvýhodněni před občany, kteří na rozdíl od nich mají minimální přístup k informacím. Obecné jsou proto zcela odkázáni na přístup ze strany úředníků, kteří jsou vázáni předpisy zaručující serióznost, a občané s nimi takto vstupují v úřední jednání.

Námět ke své odpovědi jste jistě čerpal na svém ministerstvu a ve své dobré víře - jak věřím - jste podepsal odpověď, která je pro mne nepřijatelná. Především z morálního hlediska, a proto s ní z tohoto důvodu nemohu souhlasit.

Jedním ze závažných argumentů, na který mohu poukázat, je porušení živnostenského zákona, kdy firma s. r. o. Cobra-Car uvádí jako sídlo firmy Nádražní ulici v Mladé Boleslavi. Osobně jsem celou tuto ulici kontroloval a na uvedené adrese se firma Cobra-Car nenalézá. Mohu to doložit např. korespondencí, kterou mám u sebe, kdy obyvatelé obytných domů v Sadové č. p. 748 a 749 v Novém Boru posílají firmě Cobra-Car korespondenci, která se jim vrací z důvodu "adresát neznámý".

Další, co mne zaráží, je, jak může ministerstvo, resp. likvidátor uzavřít tak nedokonalou smlouvu, která v podstatě daruje nemovitost. V této souvislosti, pane ministře, kladu tuto otázku. Jak se zodpovědní postarají o nápravu svého nesprávného postupu, který má přímý dopad na obyvatele uvedených objektů, kteří podle mých informací ani nemají možnost domáhat se nápravy u soudu. Dále žádám o sdělení, jaké důsledky i pro budoucnost byly či budou z tohoto případu vyvozeny.

28. o 03 Otázka Miroslava Čapka na ministra spravedlnosti Jiřího Nováka ve věci manipulace s tajnými spisy a jejich zabezpečení

Třetí dotaz, velmi stručný, mám na pana ministra Nováka, týkající se utajovaných skutečností, resp. tajných spisů. V nedávné době sdělovací prostředky informovaly o tom, že z vozu vrchního státního zástupce pana dr. Grygárka, který byl zaparkován před golfovým hřištěm, mu byly odcizeny služební spisy, které obsahovaly i některé tajné materiály a materiály tajného charakteru. Vím ze své praxe bývalého soudce, že jsme jako soudci nesměli a nemohli odnášet obyčejné trestní spisy z budovy soudu, ani jsme takovéto spisy po odchodu ze zaměstnání nesměli nechávat volně ležet na psacím stole apod. a musely být uschovávány do uzamykatelných skříní.

Zaráží mne proto, že takovéto spisy měl pan dr. Grygárek podle vyjádření policie u sebe, mající i charakter tajných materiálů, že se mohly dostat z budovy státního zastupitelství. Režim práce se služebními spisy, nota bene majícími tajný charakter, podléhá totiž určitému režimu práce s nimi a rozhodně nemají být převáženy mimo budovu vozidlem."

Ptám se proto, jaké důsledky byly vyvozeny za evidentní porušení této odpovědnosti vůči vrchnímu státnímu zástupci. Ztráta tajných materiálů totiž podle mého názoru s ohledem na jejich obsah může mít někdy charakter větší nebezpečnosti než odcizení zbraně strážnému Na Valech.