Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou republikou
a Egyptskou arabskou republikou o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Rozvoj všestranných a vzájemně výhodných hospodářských vztahů je jedním z cílů české zahraniční politiky.
Dvojí zdanění, ke kterému dochází v mezinárodním obchodě, je nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které podnikům a občanům jednoho státu plynou z druhého státu. Jde zejména o příjmy z prováděni stavebních, montážních a jiných činností, z využívání patentů a jiných průmyslových práv, technických znalostí a zkušeností, výrobně technických poznatků, z úroků, majetkových účastí, výrobní a technické kooperace a z jiných zdrojů. Dvojí zdanění postihuje také příjmy z využívání autorských práv k dílům literárním, uměleckým a vědeckým a příjmy výkonných umělců.
Protože příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdanění je kolize daňových zákonů dvou států, může být mezinárodní dvojí zdanění účinně vyloučeno jen opatřením obou států vzájemně koordinovaným mezinárodní smlouvou.
Sjednáním navrhované smlouvy s Egyptem dojde k objektivnímu rozdělení práva na daň z jednotlivých druhů příjmů mezi oba státy, tj. stát zdroje příjmu a stát jeho příjemce. Jejím uzavřením se zvýší právní jistota investorů obou států a zajistí stejné zacházení pro subjekty jednoho státu na území státu druhého.
Uzavření smlouvy ani její provádění nebude mít přímý dopad na státní rozpočet. Celkový přínos plynoucí z uzavření smlouvy o zamezení dvojího zdanění bude záviset na rozvoji jednotlivých forem hospodářské spolupráce.
Osobní a věcný rozsah smlouvy je vymezen v článcích 1 a 2.
Protože smlouva řeší kolize daňových zákonů, které jsou součástí právních soustav dvou států, byly v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité pro aplikaci smlouvy definovány v článcích 3 - 5.
Příjmy organizací a občanů jednoho smluvního státu mohou být zdaněny zásadně ve státě sídla organizace případně bydliště občana. Ve druhém smluvním státě mohou být příjmy zdaněny jen za podmínek a v rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými ustanoveními jednotlivých článků smlouvy.
Příjmy z nemovitého majetku, z jeho užívání nebo pronajímání mohou být podle článku 6 zdaněny ve státě, kde se takovýto majetek nachází.
Podle článku 7 smlouvy mohou být příjmy z obchodní a průmyslové živnosti podniků jednoho smluvního státu zdaněny v druhém smluvním státě, jestliže byly dosaženy v tomto druhém státě na základě činnosti vykonávané v tomto druhém státě prostřednictvím trvalého zařízení (stálé provozovny).
V článku 8 se vyhrazuje právo na zdanění příjmů z lodní a letecké mezinárodní dopravy státu, v němž má společnost provozující tuto činnost sídlo skutečného vedení.
Ustanovení článku 9 umožňuje daňové správě upravit základ daně ve výši odpovídající objektivním podmínkám, jestliže došlo k daňovému úniku skrytým převodem zisku mezi podniky obou smluvních států, spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž osobami.
Zdanění dividend, úroků a licenčních poplatků je rozděleno mezi oba smluvní státy, avšak ve státě zdroje nesmí přesáhnout hranici stanovenou příslušnými ustanoveními článků 10 - 12.
Článek 13 upravuje zdanění zisků ze zcizení majetku, tj. prodejů nebo převodu majetku a s ním spojeného vlastnického práva, nikoliv však zdanění příjmů z pronájmu nebo jiné formy užívání majetku.
Zdanění příjmů fyzických osob z jejich osobně vykonávané činnosti je upraveno ustanoveními článků 14 - 20.
Článek 21 upravuje zdanění některých dalších příjmů, které nejsou výslovně upraveny předchozími ustanoveními smlouvy.
Článek 22 stanoví, ve kterém státě bude zdaňován majetek podle jednotlivých druhů majetku.
Článek 23 určuje, jak se postupuje v daňovém řízení ve státě, ve kterém je příjemce rezidentem, aby nebyl podruhé zdaněn příjem, který byl podle příslušných ustanovení smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě (ve státě zdroje).
Smlouva zajišťuje rovné soutěžní podmínky pro organizace a občany obou smluvních států tím, že upravuje zásadu rovného nakládání, umožňuje neformální řešení sporů o výklad a aplikaci smlouvy a výměnu informací nutných pro provádění smlouvy mezi ministerstvy financí smluvních států (články 24, 26).
Jestliže by poskytnutí výhod smlouvy znamenalo užití smlouvy v rozporu s jejím účelem, mohou být jakékoliv osobě nebo ve vztahu k jakékoliv transakci výhody poskytované smlouva odepřeny. (čl. 25).
Článek 27 potvrzuje daňové výsady některých skupin osob vyplývající jiných mezinárodních dohod a výsad, upravené vnitrostátními předpisy smluvních států.
Závěrečná ustanovení upravují podmínky nabytí platnosti smlouvy, počátek její účinnosti a možnost výpovědi (články 28 a 29).
Sjednání smlouvy nevyžaduje změn v českém právním řádu a nedotýká se závazků jiných mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána.
Smlouva nebude mít přímý dopad na státní rozpočet.
Smlouva se předkládá před ratifikací
prezidentem České republiky Parlamentu ČR
k vyslovení souhlasu podle lánku 49 Ústavy
České republiky, protože upravuje odchylně
od ustanovení zákonů České
republiky daňové povinnosti organizací a
občanů a poskytuje daňová osvobození
a jiné úlevy. Smlouva vstoupí v platnost
výměnou ratifikačních listin.
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení
dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu
a majetku,
se dohodly takto:
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště
či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech
(rezidenti).
l. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu a z majetku, ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřada, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a majetku se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z části příjmu nebo majetku včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:
a) v České republice
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
(dále nazývané "česká daň").
b) v Egyptě:
(i) daň z příjmu z nemovitého majetku (včetně daně ze zemědělské půdy a daně z budov);
(ii) spojená daň z příjmu fyzických osob vyměřovaná podle zákona č. 157 z roku 1981 ve znění zákona č. 157 z roku 1993;
(iii) daň z příjmů právnických osob;
(iv) rozvojová daň vyměřovaná podle zákona č. 147 z roku 1984 ve znění platných předpisů;
(v) dodatková daň vyměřovaná jako procento z výše uvedených daní nebo jinak
(dále nazývané "egyptská daň").
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně
stejného nebo podobného druhu, které budou
ukládány po podpisu této smlouvy vedle nebo
místo současných daní. Příslušné
úřady smluvních států si vzájemně
sdělí podstatné změny, které
budou provedeny jejich příslušných daňových
zákonech.
l. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Česká republika" v geografickém smyslu znamená území, na kterém Česká republika může podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem vykonávat svá svrchovaná práva;
b) výraz Egypt znamená Egyptskou arabskou republiku a v zeměpisném smyslu zahrnuje:
(i) výsostné vody, a
(ii) mořské dno a podloží podmořských pásem přiléhajících k pobřeží, avšak za výsostnými vodami, nad nimiž Egypt vykonává svá suverénní práva v souladu s mezinárodním právem za účelem průzkumu a těžby přírodních zdrojů těchto pásem, ale pouze pokud taková osoba, majetek nebo činnost, na které se tato smlouva uplatňuje, je spojena s tímto průzkumem nebo těžbou.
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle případu Českou republiku nebo Egypt;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje právnickou osobu nebo nositele práv, považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "daň" označuje českou nebo egyptskou daň
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou lodí nebo letadlem, která je provozována podnikem, jehož místo skutečného vedení je umístěno v jednom smluvním státě, pokud taková doprava není uskutečňována jen mezi místy v druhém smluvním státě;
i) výraz"příslušný úřad" označuje:
(i) v případě České republiky ministra financí České republiky nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Egypta ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
j) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle práva platného v některém smluvním státě;
2. Každý výraz, který není jinak
definován, bude mít pro aplikaci této smlouvy
smluvním státem význam, jež mu náleží
podle práva tohoto státu, které upravuje
daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud
souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
l. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění tomto smluvním státě pouze z důvodů příjmu ze zdrojů v tomto stát nebo majetku v tomto stát umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce l rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém má stálý byt, jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vtahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem tom státě, jehož je státním občanem;
d) jestliže je tato osoba státním občanem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická
je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních
státech, předpokládá se, že je
rezidentem v tom státě, v němž se nachází
místo jejího skutečného vedení.
V případě pochybností upraví
příslušné úřady smluvních
států tuto otázku vzájemnou dohodou.
l. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje;
g) farmu nebo plantáž; a
h) zařízení a sklady užívané jako prodejní místo.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo dozor nad nimi, avšak pouze trvá-li tato stavba, projekt nebo dozor déle než šest měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním období;
b) poskytování služeb, včetně poradenských a manažerských služeb, podnikem prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníku najatých podnikem pro tyto účely, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají (pro tentýž nebo spojený projekt) na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnů více než šest měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje je pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pro podnik pouze za účelem reklam, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností uvedených v pododstavcích a) - e), pokud celková činnost trvalého zařízení, vyplývající z tohoto spojení, má přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže, bez ohledu ta ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle používá plnou moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení, by nezakládaly existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Bez ohledl na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá, že pojišťovací podnik jednoho státu má - s výjimkou zajistného - stálou provozovnu ve druhém smluvním státě, pokud vybírá pojistné; na území tohoto druhého státu nebo pojišťuje rizika tam umístěná prostřednictvím osoby jiné než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7.
7. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak pokud činnosti takového zástupce jsou výhradně nebo téměř výhradně vykonávány jménem tohoto podniku, nebude tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
8. Skutečnost, že společnost, která
je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá
společnost nebo je ovládána společností,
která je rezidentem v druhém smluvním státě
nebo která tam vykonává svoji činnost
(ať prostřednictvím stálé provozovny
nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli
této společnosti stálou provozovnu druhé
společnosti.
l. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, budovy, právo používání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž
pro příjmy z nemovitého majetku podniku a
pro příjmy z nemovitého majetku užívaného
k výkonu nezávislého povolání.
l. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou by zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisku stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku, vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaloženích, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna či jinde.
4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
5. Jestliže je v některém smluvním státě
obvyklé stanovit zisky, které mají být
přičteny stálé provozovně,
na základě rozdělení celkových
zisků podniku jeho různým částem,
nevylučuje ustanovení odstavce 2. aby tento smluvní
stát stanovil zisky, jež mají byt zdaněny,
tímto obvyklým rozdělením, použitý
způsob rozdělení zisků musí
být však takový, aby výsledek byl v
souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
6. Zisky, které se mají přičíst
stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý
rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné
důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o
nichž se pojednává odděleně v
jiných článcích této smlouvy,
nebudou ustanovení oněch článků
dotčena ustanoveními tohoto článku.
1. Zisky z provozování lodí nebo letadel
v mezinárodní dopravě podléhají
zdanění jen ve smluvním státě,
ve kterém je umístěno sídlo skutečného
vedení podniku.
2. Jestliže sídlo skutečného vedení
podniku lodní dopravy je na palubě lodi, považuje
se za umístěné ve smluvním státě,
ve kterém se nachází domovský přístav
této lodi, nebo není-li takový domovský
přístav, ve smluvním státě,
v němž je provozovatel lodi rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky
z účasti na poolu, společném provozu
nebo mezinárodní provozní organizaci.
Jestliže,
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí
přímo nebo nepřímo na řízení,
kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního
státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo
podílejí na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu
i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba
podniky ve svých obchodních nebo finančních
vztazích vázány podmínkami, které
dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší
od podmínek, které by byly sjednány mezi
podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky,
které by nebýt těchto podmínek, byly
docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k
těmto podmínkám docíleny nebyly, být
zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně
zdaněny.
1. Dividendy vyplácené společnosti, která
je rezidentem v jednom smluvním státě, osobě,
která je rezidentem v druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním
státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž
zdaněny ve smluvním státě, v němž
je společnost, která je vyplácí, rezidentem,
a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže příjemce
je skutečným vlastníkem dividend, daň
takto stanovená nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže
příjemce je společnost (jiná než
osobní společnost), která přímo
vlastní nejméně 25 % majetku společnosti
vyplácející dividendy,
b) 15 % hrubé částky dividend ve všech
ostatních případech.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto
článku, označuje příjmy z akcií
nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek,
s podílem na zisku jakož i příjmy z
práv na společnosti, které jsou podle daňových
předpisů státu, v němž je společnost,
která rozdílí zisk, rezidentem, postaveny
na roveň příjmů z akcií.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí,
jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě,
v němž je rezidentem společnost vyplácející
dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo vykonává
v tomto druhém státě nezávislé
povolání prostřednictvím stálé
základny tam umístěné, a jestliže
účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně.
V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem
v jednom smluvním státě dosahuje zisky nebo
příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společnosti, ledaže tyto dividendy
jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu
nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
skutečně patří ke stále provozovně
nebo stálé základně, která
je umístěna v tomto druhém státě,
ani podrobit nerozdělené zisky společnosti
dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené
dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají
zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů
docílených v tomto druhém státě.
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním
státě, které pobírá rezident
druhého smluvního státu, mohou být
zdaněny v tomto státě.
2. Avšak úroky uvedené v odstavci 1 tohoto
článku mohou být zdaněny rovněž
ve smluvním státě, v němž mají
zdroj, a podle právních předpisů tohoto
státu, ale pokud příjemce je skutečným
vlastníkem úroků, daň takto uložená
nepřesáhne 15 % hrubé částky
úroku.
3. Úroky mající zdroj v jednom smluvním
státě budou vyjmuty ze zdanění v tomto
státě, pokud úroky plynou:
(i) druhému smluvnímu státu, včetně
jeho nižších správních útvarů
a místních úřadů,
(ii) ústřední bance druhého smluvního
státu,
(iii) jakékoliv finanční instituci nebo veřejné
společnosti, pokud vláda druhého smluvního
státu vlastní více než 50 % majetku
této instituce nebo společnosti.
4. Výraz "úroky", použitý
v tomto článku, označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu zajištěných
i nezajištěných zástavním právem
na nemovitosti nebo majících nebo nemajících
právo účasti na zisku dlužníka,
a zvláště, příjmy z vládních
cenných papírů a příjmy z obligací
nebo dluhopisů včetně prémií
a odměn spojených s těmito cennými
papíry, obligacemi nebo dluhopisy. Penále za pozdní
platbu se nepovažují za úroky pro účely
tohoto článku.
Výraz "úroky" nezahrnuje žádnou
položku, která je považována za rozdělení
zisku podle ustanovení článku 10 této
smlouvy.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí,
jestliže skutečný vlastník úroků,
který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna,
nebo nezávislé povolání prostřednictvím
stálé základny tam umístěné
a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky
placeny, se skutečně váže k této
stálé provozovně nebo k této stálé
základně. V takovém případě
se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ
jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají
zdroj v jednom smluvním státě, jestliže
plátcem je tento stát sám, jeho nižší
správní útvar, místní úřad
nebo rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící
úroky, ať je rezidentem smluvního státu
nebo ne, má ve smluvním státě stálou
provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž
souvislosti došlo k zadlužení, z něhož
je placen úrok, a tyto úroky jdou k tíži
takové stálé provozovny nebo stálé
základny, pak za zdroj takových úroků
bude považován stát, v němž je
stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které
se vztahují k pohledávce, z níž jsou
placeny, přesahuje v důsledku zvláštních
vztahů existujících mezi plátcem a
skutečným vlastníkem úroků,
nebo které jeden i druhý udržuje s třetí
osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce
se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou
částku. Částka platů, která
ji přesahuje, bude v tomto případě
zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního sátu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
1. Licenční poplatky, mající zdroj
v jednom smluvním státě, vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové licenční poplatky však mohou
být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, ve které je jejich zdroj, a to podle
právních předpisů tohoto státu,
avšak je-li příjemce skutečným
vlastníkem licenčních poplatků, částka
daně takto stanovená nepřesáhne 15
% hrubé částky z licenčních
poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý
v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití
nebo za právo na užití autorského práva
k dílu literárnímu, uměleckému
nebo vědeckému včetně kinematografických
filmů a filmů nebo nahrávek pro televizní
nebo rozhlasové vysílání, patentu,
ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu,
tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo
za užití nebo za právo na užití
průmyslového, obchodního nebo vědeckého
zařízení, nebo za informace, které
se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti
průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí,
jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním
státě, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční
poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo jestliže
právo nebo majetek které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně
vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V tomto případě
se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14, podle toho o jaký případ
jde.
5. Předpokládá se, že licenční
poplatky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám,
jeho správní útvar, místní
úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže
však plátce licenčních poplatků,
ať je nebo není rezidentem v některém
smluvním státě, má ve smluvním
státě stálou provozovnu nebo stálou
základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost
platit licenční poplatky, které jdou k tíži
stálé provozovně nebo stálé
základně, předpokládá se, že
tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním
státě, ve kterém je stálá provozovna
nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních
poplatků, které se vztahují na užití,
právo nebo informací, za které jsou placeny,
přesahuje v důsledku zvláštních
vztahů existujících mezi plátcem a
skutečným vlastníkem nebo které jeden
i druhý udržuje s třetí osobou, částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku
jen na tuto posledně zmíněnou částku.
Částka platů, která ji přesahuje,
bude v tomto případě zdaněna podle
právních předpisů každého
smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního
státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného
v článku 6, který je umístěn
ve druhém smluvním státě, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který
je částí provozního majetku stálé
provozovny, jež má podnik jednoho smluvního
státu v druhém smluvním státě,
nebo movitého majetku, který patří
ke stálé základně, kterou rezident
jednoho smluvního státu má v druhém
smluvním státě k výkonu nezávislého
povolání, včetně takových zisků
docílených ze zcizení takové stálé
provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem)
nebo takové stálé základny, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných
v mezinárodní dopravě nebo movitého
majetku, který slouží provozu těchto
lodí nebo letadel, podléhají zdanění
jen ve smluvním státě, v němž
je umístěno sídlo skutečného
vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení podílů na obchodní
společnosti, jejíž jmění je tvořeno
přímo nebo nepřímo nemovitým
majetkem umístěným ve smluvním státě
mohou být zdaněny v tomto státě.
5. Zisky ze zcizení podílů jiných
než jsou uvedeny v odstavci 4, které představují
podíl ve výši 15 % na společnosti, která
je rezidentem smluvního státu, mohou být
zdaněny v tomto státě.
6. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který
je uveden v předchozích odstavcích, mohou
být zdaněny v obou smluvních státech
podle jejich tuzemských právních předpisů.
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního
státu pobírá ze svobodného povolání
nebo jiné nezávislé činnosti podobného
charakteru, podléhají zdanění jen
v tomto státě, vyjma následujících
případů, kdy mohou být příjmy
zdaněny také v druhém smluvním státě:
a) jestliže má pravidelně k dispozici stálou
základnu ve druhém smluvním státě
pro účely provozování svých
činností, v takovém případě
jen taková část příjmů,
kterou lze přičíst této stálé
základně, může být zdaněna
v tomto druhém státě, nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém státě
po jedno nebo více období, trvá nebo přesahuje
v úhrnu 183 dnů v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období, v takovém případě jen
taková část příjmů,
které plynou z jeho činnosti vykonávaných
v tomto druhém státě, může být
zdaněna v tomto druhém státě.
2. Výraz "svobodné povolání"
zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární,
umělecké, vychovatelské nebo učitelské,
jakož i samostatné činnosti lékařů,
právníků, inženýrů, architektů,
dentistů a účetních znalců.
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které
rezident jednoho smluvního státu pobírá
z důvodu zaměstnání, podléhají
s výhradou ustanovení článků
16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě,
pokud zaměstnání není vykonáváno
v druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou
být odměny přijaté za ně zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního
státu pobírá z důvodu zaměstnání
vykonávaného v druhém smluvním státě,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném
státě, jestliže všechny následující
podmínky jsou splněny:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě
po jedno nebo více období, která nepřesáhnou
v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období a
b) odměn jsou vypláceny zaměstnavatelem,
nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem
v druhém státě a
c) odměny nejdou k tíži stálé
provozovně nebo stálé základně,
které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení
tohoto článku, mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného
na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní
dopravě, zdaněny ve smluvním státě,
v němž je umístěno sídlo skutečného
vedení podniku.
Tantiémy a jiné podobné odměny, jež
rezident jednoho smluvního státu pobírá
jako člen správní rady nebo jiného
obdobného orgánu nebo jako úředník
ve vysoké řídicí funkci společnosti,
která je rezidentem v druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
1. Příjmy, které pobírá rezident
smluvního státu jako na veřejnosti vystupující
umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový
nebo televizní umělec, nebo hudebník, nebo
jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných
činností ve druhém smluvním státě,
mohou být bez ohledu na ustanovení článků
14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činnosti osobně
vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou
tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž
jiné osobě, mohou být tyto příjmy
bez ohledu na ustanovení článků 7,
14 a 15 zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém umělec nebo sportovec vykonává
svoji činnost.
1. Penze a annuity mající zdroj v jednom smluvním
státě vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu mohou být zdaněny
v obou smluvních státech.
2. Výraz "annuita" znamená stanovenou
částku placenou opakovaně ve stanovených
lhůtách po dobu života nebo během určitého
nebo zjistitelného časového období
na základě závazku platit náhradou
za odpovídající a plnou úhradu v penězích
nebo penězi vyjádřitelnou.
1. a) Odměny, jiné než penze, vyplácené
jedním smluvním státem nebo správním
útvarem nebo místním úřadem
tohoto státu fyzické osobě za služby
prokazované tomuto státu nebo správnímu
útvaru nebo místnímu orgánu, podléhají
zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají
zdanění pouze v druhém smluvním státě,
jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě
a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem
tohoto státu, nebo
(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu
poskytování těchto služeb.
2. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se
použijí na odměny a penze za služby prokázané
v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činnosti
prováděnou některým smluvním
státem, správním útvarem nebo místním
úřadem tohoto státu.