Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Hromadnou správou podle tohoto zákona je zastupování osob, jimž přísluší autorské právo nebo právo autorskému právu příbuzné vyplývající z autorského zákona [Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb., zákona č. 468/1991 Sb. a zákona č. 318/1993 Sb.](dále jen "nositel práva"), a to při výkonu práva na udělení svolení k užití děl, výkonů výkonných umělců, zvukových, obrazových nebo zvukově obrazových záznamů anebo vlastních pořadů rozhlasových a televizních organizací (dále jen "předměty ochrany podle autorského zákona"), práva na odměnu za toto užití a při výkonu práva na slušné vypořádání.
(1) Hromadná správa se vykonává v těchto oblastech: a) veřejné provozování děl fyzickými osobami nebo prostřednictvím technických zařízení,
b) veřejný přednes zvukových, obrazových nebo zvukově obrazových záznamů a snímků pomocí technického zařízení sloužícího k mechanickému přednesu nebo předvedení jejich obsahu,
c) vysílání děl, zaznamenaných výkonů výkonných umělců a zvukových, obrazových nebo zvukově obrazových záznamů či snímků rozhlasem, televizí nebo jejich šíření jinými technickými prostředky,
d) veřejný přednes či předvádění děl již vysílaných rozhlasem či televizí,
e) pronájem, půjčování nebo jiné veřejné zpřístupňování rozmnoženin děl, popřípadě rozmnoženin záznamu jejich provedení výkonnými umělci, s výjimkou děl umění architektonického, děl umění užitého a děl poskytovaných za účelem realizace smluvně sjednaného oprávnění vyplývajícího z práva autorského,
f) pořizování zvukových, obrazových či zvukově obrazových záznamů pro vlastní osobní potřebu přenesením jejich obsahu na nenahrané nosiče takových záznamů (§ 13 odst. 2 a 3 autorského zákona),
g) pořizování rozmnoženin podle § 15 odst.2 písm. a) autorského zákona pomocí reprografických (kopírovacích) zařízení prostřednictvím třetích osob,
h) finanční vypořádání autorů při dalším prodeji originálů jejich děl (§ 31 autorského zákona),
i) veřejné vystavování děl, pořizování jejich rozmnoženin a další veřejné využívání těchto děl nebo jejich rozmnoženin.
(2) Hromadná správa je vykonávána zpravidla pro literární, vědecký, divadelní, hudební, výtvarný a architektonický obor tvůrčí činnosti (dále jen "obor").
Hromadnou správu mohou vykonávat pouze právnické osoby,které a) mají sídlo na území České republiky,
b) byly zřízeny nebo založeny podle českého právního řádu, [Např. § 105 a násl., § 154 a násl., § 221 a násl. obchodního zákoníku, § 2 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, veznění zákona č. 300/1990 Sb., zákona č. 513/1991 Sb. a zákona č. 68/1993 Sb.]
c) získaly oprávnění k výkonu hromadné správy pro vymezený obor v příslušné oblasti podle tohoto zákona (dále jen "ochranné organizace").
(1) O udělení oprávnění k výkonu hromadné správy rozhoduje ministerstvo kultury České republiky (dále jen "ministerstvo") na základě žádosti právnické osoby, která splňuje podmínky podle § 3 písm. a/ a b/ (dále jen "žadatel"). Písemná žádost musí obsahovat
a) název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a označení statutárního orgánu žadatele, jména, příjmení, bydliště jeho členů a způsob, jakým jednají jménem právnické osoby,
b) vymezení oboru a oblasti, ve které hodlá žadatel hromadnou správu vykonávat,
c) prohlášení o počtu osob, které žadatele smlouvou zmocnily k zastupování při výkonu svých práv podle autorského zákona, popřípadě prohlášení o počtu osob, s nimiž má uzavřenu smlouvu, podle níž v případě, že mu bude uděleno oprávnění podle § 5 tohoto zákona, bude pro ně vykonávat hromadnou správu.
(2) K žádosti podle odstavce 1 musí žadatel přiložit
a) doklad osvědčující, že žadatel vznikl jako právnická osoba,
b) vyúčtovací řád, obsahující způsob rozdělování vybraných odměn a náhrad zastupovaným nositelům práv, schválený nejvyšším orgánem žadatele, tvořeným členy či společníky žadatele (dále jen "nejvyšší orgán"),
c) vzorový návrh smluv o zastupování nositelů práv při výkonu hromadné správy.
(3) Účastníkem řízení podle odstavce 1 je pouze žadatel.
(1) Ministerstvo udělí oprávnění k výkonu hromadné správy takovému žadateli, který je schopen zajistit řádný výkon této správy a prokáže, že zastupuje nejméně 500 oprávněných nositelů práv. Oprávnění k výkonu hromadné správy je nepřevoditelné.
(2) V oblastech podle § 2 písm. f) a g) lze udělit oprávnění k výkonu hromadné správy ve stejném oboru pouze jednomu žadateli.
(1) Ministerstvo vede evidenci ochranných organizací, která obsahuje název a sídlo ochranné organizace, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, právní formu, označení statutárního orgánu a vymezení oborů a oblastí, v nichž vykonává hromadnou správu. Do této evidence může nahlédnout každá osoba, která o to požádá.
(2) Údaje uvedené v odstavci 1 uveřejňuje ministerstvo v Ústředním věstníku.
(1) Ochranná organizace je povinna v příslušném oboru a
oblasti
a) zastupovat všechny nositele práv, kteří ji o to požádají, pokud prokáží, že došlo k užití předmětů ochrany podle autorského zákona, nejsou-li v dané oblasti a oboru zastoupeni jinou ochrannou organizací, a pokud s ní uzavřou smlouvu o zastupování při výkonu hromadné správy,
b) sjednávat výši odměn a náhrad za užití předmětů ochrany podle autorského zákona, tyto odměny a náhrady vybírat, stanovit způsob jejich rozdělování nositelům práv a tyto odměny a náhrady rozdělovat a vyplácet nositelům práv,
c) vykonávat hromadnou správu ve stanoveném oboru a oblasti pro české i zahraniční osoby rovnocenně, v souladu s mezinárodními úmluvami a smlouvami, jimiž je Česká republika vázána,
d) svolávat nejméně jednou v roce svůj nejvyšší orgán, kterému předloží ke schválení roční účetní závěrku, ověřenou auditorem,
e) umožnit zastupovaným nositelům práv přístup k roční účetní závěrce,
f) oznamovat do 30 dnů ministerstvu změny údajů podle § 4 odst. 1 písm. a),
g) oznámit ministerstvu ukončení výkonu hromadné správy podle tohoto zákona, a to ve lhůtě do 30 dnů od přijetí rozhodnutí o ukončení výkonu hromadné správy.
h) vést evidenci nositelů práv, které zastupuje, jakož i evidenci jejich děl, popřípadě ostatních předmětů ochrany podle autorského zákona, a tyto údaje poskytovat organizacím v zahraničí, s nimiž má uzavřené smlouvy o vzájemném zastupování,
i) uzavírat smlouvy s uživateli předmětů ochrany podle autorského zákona, popřípadě s jejich zástupci, o způsobu a podmínkách, za nichž bude možné tyto předměty ochrany podle autorského zákona užít,
j) vést evidencio [Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č.117/1994 Sb.]dměn a náhrad vybraných pro nositele práv, které zastupuje,
(2) Ochranná organizace je oprávněna zjišťovat, zda uživatelé předmětů ochrany podle autorského zákona plní řádně a včas povinnosti, které jim ukládají předpisy autorského práva nebo smlouva, kterou s nimi uzavřela. Náklady spojené s tímto zjišťováním nese ochranná organizace. Uživatelé jsou povinni tuto činnost umožnit.
(3) Nezastupovaným nositelům práv je ochranná organizace povinna vyplatit odměny a náhrady, které pro ně vybrala, a to za dobu 3 let zpětně od okamžiku, kdy o to nositel práva požádal a prokázal, že k užití předmětů ochrany podle autorského zákona v této lhůtě došlo.
(1) Ochranná organizace sráží z vybraných odměn a náhrad pouze částku na úhradu nákladů, spojených s výkonem hromadné správy. Výši této částky sjedná ochranná organizace se zastupovanými nositeli práv.
(2) Částky, které je ochranná organizace oprávněna srážet z vybraných odměn a náhrad podle odstavce 1, jsou cenami podle zvláštního zákona. [Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 135/1994 Sb.]
(3) Ochranná organizace je povinna vytvořit zvláštní rezervní fond pro řešení oprávněných nároků nebo reklamací nositelů práv.
(1) Na plnění povinností uložených tímto zákonem dohlíží ministerstvo; za tím účelem je oprávněno kontrolovat plnění povinností, uložených ochranným organizacím tímto zákonem. Je oprávněno nahlížet do příslušných dokladů a požadovat informace o plnění těchto povinností. Ochranné organizace jsou povinny tuto kontrolu umožnit a poskytnout potřebnou součinnost.
(2) Zjistí-li ministerstvo, že ochranná organizace porušila povinnosti uvedené v § 7 odst. 1 a 3 a v § 8 odst. 3, uloží jí, aby ve stanovené lhůtě zajistila nápravu. Nedojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě nebo nelze-li již nápravu zjednat anebo jedná-li se o opakované porušení povinnosti, může ministerstvo oprávnění k výkonu hromadné správy ochranné organizaci odejmout.
(3) Účastníkem řízení podle odstavce 2 je ochranná organizace, jíž má být oprávnění odňato.
(4) Odnětí oprávnění k výkonu hromadné správy uveřejňuje ministerstvo v Ústředním věstníku.
(1) Organizace, kterým před účinností tohoto zákona bylo přiznáno výhradní oprávnění k zastupování autorů nebo výkonných umělců podle zvláštního předpisu, [Vyhláška ministerstva kultury ČR č. 241/1991 Sb., o výhradním oprávnění některých organizací zastupujících autory nebo výkonné umělce.] se po dobu šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona považují za ochranné organizace podle tohoto zákona.
(2) Právnické osoby, které před účinností tohoto zákona zastupovaly nositele práv při výkonu práva na udělení svolení k užití a na vybírání a rozdělování odměn a náhrad za užití děl, výkonů výkonných umělců, zvukových, obrazových nebo zvukově obrazových záznamů a při výkonu práva na slušné vypořádání2), se
po dobu šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona považují za ochranné organizace podle tohoto zákona.
Pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení.
Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb., zákona č. 468/1991 Sb. a zákona č. 318/1993 Sb. se mění a doplňuje takto:
1. § 13 odst. 2 zní:
"(2) Autoři děl, která lze vzhledem k jejich povaze rozmnožovat pro vlastní osobní potřebu (§ 15 odst. 2 písm. a/) na podkladě
a) rozhlasového či televizního vysílání nebo
b) zvukového, obrazového či zvukově obrazového snímku vyrobeného a uveřejněného jeho výrobcem (§ 45) přenesením pomocí technického zařízení na nenahrané nosiče záznamu, mají právo na odměnu vůči výrobcům takových nosičů, popřípadě jejich dovozcům. Právo na odměnu nepřísluší, pokud jde o nenahrané nosiče záznamů pro vývoz nebo pro provozní potřeby fyzických či právnických osob.".
2. V § 13 se vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámky
pod čarou č. 1) zní:
"(3) Autoři děl, která lze vzhledem k jejich povaze rozmnožovat pro vlastní osobní potřebu (§ 15 odst. 2 písm. a/) na podkladě tiskovin [§ 1 zákona ČNR č. 106/1991 Sb., o neperiodických publikacích, ve znění zákona ČNR č. 281/1991 Sb.".]nebo jejich rozmnoženin přenesením pomocí technického zařízení na jiný hmotný podklad, mají právo na odměnu vůči výrobcům takových zařízení, popřípadě jejich dovozcům.
3. V § 13 se dosavadní odstavec 3 označuje jako odstavec 4, který zní:
"(4) Sazby odměn a náhrad podle odstavců 2 a 3, způsob jejich placení, jakož i jejich rozdělení mezi jednotlivé skupiny oprávněných osob může ministerstvo kultury České republiky (dále jen "ministerstvo kultury") stanovit vyhláškou.".
4. V § 39 odst. 1 se text "§ 13 odst.2 a 3" nahrazuje textem "§ 13 odst. 2 až 4" a text "§ 16 odst. 2 a 3" se nahrazuje textem"§ 16".
5. § 44 se vypouští.
Změna a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 597/1992 Sb., zákona ČNR
č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb. a zákona č. 40/1995 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 5 písm. f) se slova "kterým bylo přiznáno výhradní oprávnění zastupovat autory nebo výkonné umělce ve výkonu práv.2)" nahrazují slovy "kterým bylo uděleno oprávnění k výkonu hromadné správy autorských práv a práv autorskému právu příbuzných2).".
2. V § 5 písm. f) poznámka pod čarou č. 2 zní:
" 2) § 2 zákona č. ./199. Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných, podmínkách výkonu hromadné správy a o změně některých zákonů.".
3. V § 15 odst. 1 se za písm. d) vkládá nové písmeno e), které zní:
"e) držitel licence nesplnil povinnost podle § 5 písm. f).".
Změna a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb.a zákona č.200/1994 Sb., se doplňuje takto :
1. V § 3 odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které včetně poznámky pod čarou č. 1a) zní:
"b) výkon hromadné správy autorských práv a práv autorskému právu příbuzných podle zvláštního předpisu [Zákon č. .../199. Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných, podmínkách výkonu hromadné správy a o změně a doplnění některých předpisů.".],
2. V § 3 odst. 1 se písmena b) a c) označují jako písmena c) a d).
Změna zákona České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
Zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., zákona České národní rady č. 344/1992 Sb., zákona České národní rady č. 359/1992 , zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb. a zákona č. 134/1994 Sb., se mění takto:
V § 32 odst. 1 se vypouští písmeno a) a písmena b), c) a d) se označují jako písmena a), b) a c).
Zrušují se:
1. zákon č. 81/1957 Sb., o hudební a jiné koncertní činnosti, ve znění zákona ČNR č. 127/1990 Sb. a zákona ČNR č. 165/1992 Sb.,
2. zákon č. 82/1957 Sb., o estrádách, artistických produkcích a lidové zábavě, ve znění zákona ČNR č. 127/1990 Sb. a zákona ČNR č. 165/1992 Sb.,
3. zákon ČNR č. 33/1978 Sb., o divadelní činnosti (divadelní zákon), ve znění zákona ČNR č. 122/1989 Sb., zákona ČNR č. 127/1990 Sb., zákona ČNR č. 425/1990 Sb. a zákona ČNR č.165/1992 Sb.,
4. vyhláška ministerstva kultury ČSR č. 196/1954 Ú.l., o sazbách provozovacích honorářů za veřejné nedivadelní provozování hudebních děl, ve znění vyhlášky ministerstva kultury a informací č. 183/1968 Sb.,
5. vyhláška ministerstva kultury ČR č. 116/1991 Sb., kterou se upravují sazby odměn výkonných umělců a náhrad výrobců zvukových a zvukově obrazových snímků na veřejných produkcích prostřednictvím technických zařízení,
6. vyhláška ministerstva kultury ČR č. 117/1991 Sb., o pořádání veřejných produkcí,
7. vyhláška ministerstva kultury ČR č. 241/1991 Sb., o výhradním oprávnění některých organizací zastupujících autory nebo výkonné umělce.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1.července 1995.
Obecná část
V systému občanského práva má nezastupitelné místo oblast práva autorského a práv autorskému právu příbuzných, tj. práv výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací. Pro všechna tato práva, která patří mezi práva duševního vlastnictví, je třeba vytvářet určité nástroje ochrany jak v zájmu jejich nositelů, tak i v zájmu fungování trhu v dané významné oblasti. Je třeba odlišovat případy, kdy může autor nebo jiný nositel práva podle autorského zákona vykonávat práva podle tohoto zákona sám, popřípadě prostřednictvím svého zástupce, a případy, kdy není dost dobře možné, aby mohl svá práva a především nárok na výnosy z těchto práv uplatňovat sám. Tam, kde individuální výkon práv podle autorského zákona je prakticky nemožný anebo ekonomicky nevýhodný, je žádoucí využít institutu hromadné správy autorských práv. Hromadná správa práv podle autorského zákona spočívá v tom, že konkrétní organizace, fungující zpravidla v určitém oboru pro určitou oblast těchto práv zastupuje nositele práv tak, že za ně sjednává smlouvy o užití jejich autorských děl, výkonů výkonných umělců či jiných předmětů ochrany podle autorského zákona (zvukové, popřípadě zvukově obrazové záznamy, vlastní pořady rozhlasových a televizních organizací), vybírá za toto užití odměny a náhrady a odpovídá za jejich spravedlivé rozdělení zastupovaným subjektům, popř. tyto odměny a náhrady vymáhá.
Cílem navrhované právní úpravy je i zajištění závazků z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána (Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ve znění pařížské revize z roku 1971, Všeobecná úmluva o autorském právu ve znění pařížské revize z roku 1971, Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací, Úmluva o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnožování jejich zvukových záznamů, bilaterální obchodní smlouva mezi ČSFR a USA apod.) a jejichž naplňování musí stát garantovat.
Institut hromadné správy autorských práv, dokonce spolu s institutem výhradního oprávnění (tzn. že v určité vymezené oblasti vykonává hromadnou správu pouze jedna ochranná organizace), existuje v naší společnosti dlouhá léta. Již v době první republiky bylo založeno družstvo autorů, které vykonávalo hromadnou správu autorských práv, Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním - OSA, a po roce 1945 Divadelní a literární jednatelství, později DILIA, divadelní a literární agentura pro práva k dílům literárním a dramatickým (srv. § 30 a 3Oa zákona č. 218/1926 Sb., o právu autorském, ve znění zákona č. 120/1936 Sb., vyhlášku č. 214/1936 Ú.l., o přiznání výhradných práv podle čl. I. č. 8 zákona ze dne 24. dubna 1936 čís. 120 Sb.z. a n. Ochrannému sdružení autorskému v Praze, a vyhlášku č. 353/1952 Ú.l., o zabezpečení ochrany původských práv k dílům literárním). V polovině padesátých let bylo založeno jako lidové družstvo ještě Ochranné sdružení výkonných umělců v Praze. Později byly OSA i DILIA přeměněny z družstevní formy na organizace v působnosti ministerstva kultury, resp. jeho právních předchůdců. Těmto organizacím, obecně nazývaným ochranné organizace autorské, bylo přiznáno výhradní oprávnění již vyhláškou č. 145/1954 Ú.l., kterou se ochranným organizacím přiznávají výhradná oprávnění a upravují povinnosti osob, které k užití díla potřebují svolení ochranné organizace autorské anebo jsou povinny jí vyplatit autorskou odměnu. Tato vyhláška byla zrušena vyhláškou č. 99/1958 Ú.l., o povolování veřejných koncertních a jiných hudebních produkcí, veřejných produkcí estrádních a artistických, podniků lidové zábavy, některých divadelních představení, výstav, přednášek a filmových představení a o výhradném oprávnění ochranných organizací autorských. Uvedenou vyhláškou bylo pro vymezený obor působnosti uděleno výhradní oprávnění vedle OSA a DILIA také Ochranné organizaci při Českém fondu výtvarných umění v Praze (00A při ČFVU), přičemž tento fond byl rovněž organizací řízenou ministerstvem kultury. Naposledy došlo k právní úpravě výhradního oprávnění v roce 1991 vyhláškou č. 241/1991 Sb., o výhradním oprávnění některých organizací zastupujících autory nebo výkonné umělce, kterou byla zrušena ustanovení o výhradném oprávnění podle vyhlášky č. 99/1958 Ú.l. a výhradní oprávnění bylo přiznáno OSA a nové nezávislé společnosti výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů INTERGRAM. DILIA a 00A při ČFVU nově přiznáno již nebylo.
I když byly ochranné organizace přímo řízeny ministerstvem kultury, jejich hospodaření probíhalo vždy bez závislosti na státním rozpočtu a vždy působily jako organizace nevýdělečné, neboť odměny a náhrady, které pro zastupované subjekty práv vybraly, rozdělily po odečtení režijních nákladů mezi tyto subjekty. Výjimku z tohoto způsobu hospodaření tvořila pouze DILIA v té části své činnosti, kde působila jako agentura.
V současné době se situace v oblasti ochranných organizací změnila v tom smyslu, že dosud existující se přetransformovaly na subjekty podle práva soukromého (OSA ve sdružení autorů podle občanského zákoníku, DILIA na družstvo podle obchodního zákoníku) a nově vznikly další ochranné organizace jak na bázi "spolčovacího zákona" (INTERGRAM a Ochranná organizace autorská - sdružení pro práva autorů výtvarných a architektonických děl), tak na bázi obchodního zákoníku (Gestor, s.r.o. - pro oblast výtvarných děl a architektury).
Jestliže však stát jako garant dodržování práv autorských a práv autorskému právu příbuzných umožní subjektům soukromého práva výkon hromadné správy autorských práv a práv autorskému právu příbuzných, měl by stanovit určité mechanismy, včetně práva kontrolovat jejich činnost při výkonu hromadné správy, a zároveň upravit i jejich práva a především povinnosti, aby nemohlo dojít ke zneužití jejich postavení v té které oblasti působnosti. Z toho důvodu přistoupilo ministerstvo kultury ke zpracování návrhu zákona o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných.
Právní úprava hromadné správy autorských a autorskému právu příbuzných práv je mezinárodně uznávaným standardním modelem. V některých evropských zemích byla dokonce přijata taková úprava, podle které v určité oblasti působnosti může vykonávat hromadnou správu jen jedna ochranná organizace (viz např. švýcarský autorský zákon - § 42, odst. 2) anebo jsou pro výkon hromadné správy stanoveny takové podmínky, že je prakticky nemožné, aby ji v určité oblasti mohly vykonávat dvě anebo více ochranných organizací. Zásadně platí, že hromadná správa je uplatňována především v těch oblastech, kde není dost dobře možné, aby si buď vůbec (např. v případě nároku na odměnu nebo náhradu z nenahraných nosičů) anebo bez neúměrných nákladů (např. u provozování děl a výkonů na veřejných produkcích) nositel práva vykonával své právo sám. Právní úprava hromadné správy se zavádí jak ve prospěch nositelů práv, tak i ve prospěch uživatelské veřejnosti. Ve všech případech je však ponecháno na vůli autora, jestli se nechá zastupovat ochrannou organizací nebo jestli se rozhodne vykonávat svá práva sám.
Při dopracování návrhu bylo využito srovnávací studie, vypracované zástupci Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), která obsahuje přehled právní úpravy hromadné (kolektivní) správy autorských a autorskému právu příbuzných práv v Dánsku, Německu, Španělsku, Francii, Švýcarsku a ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. V některých zemích je podmínkou pro zřízení ochranných organizací oprávnění vydané kompetentním orgánem (Německo, Španělsko), v některých je takové oprávnění nutné jen pro hromadnou správu určitých práv (Dánsko, Švýcarsko). Ve Francii oprávnění ke kolektivní správě autorských práv a práv příbuzných není vyžadováno, ale návrhy stanov a všeobecných podmínek takových ochranných organizací musí být předloženy ministerstvu kultury, které se může obrátit na soud, jsou-li zásadní a vážné důvody proti registraci takové organizace. Jen ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska není státní souhlas podmínkou pro výkon kolektivní správy jakýchkoli práv. V zemích, kde je vyžadováno oprávnění státním orgánem, je tímto orgánem v Dánsku a Španělsku ministerstvo kultury, v Německu je to Patentový úřad a ve Švýcarsku Federální úřad pro duševní vlastnictví. Podmínky pro udělení oprávnění k výkonu hromadné správy se v jednotlivých zemích liší. Případy, kdy je výkon práva možný pouze prostřednictvím ochranné organizace, se v zákonných úpravách však běžně vyskytují. Výkon práv nečlenů naopak není v žádném ze zkoumaných zákonů upraven. Ve všech zkoumaných zemích také existuje určitá státní kontrola při vytváření a uplatňování soustav odměn (tarifů) za užití předmětů ochrany (díla, výkony výkonných umělců apod.). Taková kontrola však nemusí vždy vyplývat z autorských zákonů či zákonů upravujících hromadnou správu práv, ale např. i ze zákonů cenových a protimonopolních. Soudní dvůr ES v řadě řízení rozhodl, že pro činnost organizací kolektivní správy platí evropský zákon o hospodářské soutěži.
V Německu je kolektivní správa práv autorských a autorskému právu příbuzných upravena zvláštním zákonem z roku 1965, doplněným zákonem z roku 1985, ve Španělsku zákonem o duševním vlastnictví, v Dánsku zákonem o kulturní nadaci a o některých oprávněních v oblasti autorského práva a dále autorským zákonem, ve Švýcarsku autorským zákonem, ve Francii zákoníkem duševního vlastnictví. V Rakousku se udělováním souhlasu k užití díla a vybíráním autorských odměn zabývají organizace vytvořené jako družstva autorů se specializací na malá práva hudební, literární práva (bez nakladatelských práv) a mechanická práva. Výhradnost oprávnění jim uděluje ministerstvo školství, které požaduje, aby ve stanovách družstva byly vyjádřeny zásady zabraňující zneužití monopolního postavení těchto organizací jak ve vztahu k veřejnému zájmu, tak i ve vztahu k zastupovaným nositelům práv.
V některých zemích (např. USA) jsou organizace, udílející souhlas k užití děl a vybírající autorské odměny, organizovány na spolkovém základu, bez státního přivolení a bez ingerence státu. Celý systém ochrany autorských práv je vybudován na smlouvách s autory a na smlouvách s uživateli děl. Nutno však uvést, že v USA platí odlišný systém autorského práva, spočívající ve zcizitelnosti práv autorských a práv autorskému právu příbuzných.
Z dokumentu WIPO "Kolektivní správa autorského práva a práv příbuzných právu autorskému" (Ženeva 1990), který obsahuje studie a doporučení v oblasti kolektivní správy uvedených práv, vyplývá, že WIPO ponechává na jednotlivých členských státech, aby s ohledem na politické, ekonomické a právní podmínky a na tradice příslušného státu při zachování demokratických principů samy zvolily pro kolektivní správu veřejnoprávní nebo soukromoprávní instituce. Zdůrazňuje se, že kolektivní správa by měla přicházet v úvahu pouze tam, kde není možné práva spravovat individuálně. Za žádoucí je považován dozor státních orgánů nad činností organizací, vykonávajících hromadnou správu, který by měl zaručit, že budou existovat a vyvíjet činnost pouze takové, které vytvoří nezbytné právní, profesionální i materiální podmínky pro správný a účinný výkon práv jak v zájmu nositelů těchto práv, tak i ve vztahu k uživatelské veřejnosti.
Návrh zásad zákona byl ve znění předloženém vládě konzultován se zástupci Světové organizace duševního vlastnictví a z písemného stanoviska, které předkladatel obdržel, vyplývá, že návrh plně odpovídá mezinárodním, především evropským, tendencím v této oblasti.
Návrh zákona není v rozporu se Směrnicí Rady ES 92/100/EEC ze dne 19. listopadu 1992 o právu na pronájem a půjčování, jakož i o určitých právech příbuzných právu autorskému v oblasti duševního vlastnictví. Podle jejího článku 4 odst. 1 náleží autorovi nebo výkonnému umělci, který převedl nebo postoupil své právo na pronájem týkající se zvukového záznamu nebo originálu či rozmnoženiny filmu na výrobce zvukového záznamu nebo filmu, právo na přiměřenou odměnu za pronájem. Podle odst. 3 výkon tohoto práva na obdržení přiměřené odměny může být svěřen organizacím pro kolektivní správu práv zastupujících autory nebo výkonné umělce a členské státy mohou upravit, zda a v jakém rozsahu mohou organizace pro kolektivní správu právo na získání přiměřené odměny vykonávat, jakož i otázku, od koho může být tato odměna požadována a vybírána (odst. 4). Další otázky upravené uvedenou Směrnicí Rady ES budou muset být řešeny v rámci nové kodifikace autorského práva.
Jiná Direktiva Rady ES, která by se zmiňovala o kolektivní správě autorských a autorskému právu příbuzných práv, neexistuje a teprve se uvažuje o její přípravě.
Předkládaný návrh není v rozporu s mezinárodními úmluvami z oboru autorského práva a práv autorskému právu příbuzných, jimiž je Česká republika vázána, a nevyvolá nároky na státní rozpočet.
Zvláštní část
K části I:
K § 1:
Návrh definuje pojem hromadné správy práv podle autorského zákona jako zastupování autorů, výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů, popř. rozhlasových a televizních organizací při výkonu jejich práv, která jim vyplývají z autorského zákona.
K § 2:
V tomto ustanovení se uvádí obory a oblasti, ve kterých může být oprávnění k výkonu hromadné správy autorských práv a práv autorskému právu příbuzných uděleno. Jejich vymezení je koncipováno tak, že hromadná správa bude vykonávána především tam, kde autor nebo jiný nositel práv podle autorského zákona dost dobře anebo účinně nemůže vykonávat svá práva sám. Jako příklad lze uvést uplatňování práv při užití děl a výkonů, popřípadě zvukových, obrazových a zvukově obrazových záznamů na veřejných produkcích. Je nereálné, aby si pořadatel takové produkce obstaral jednotlivě od nositelů práv souhlas k užití jejich děl anebo jiných předmětů ochrany podle autorského zákona, stejně tak, jako není reálné, aby autor či jiný nositel práva mohl sledovat všechny případy užití jeho díla na veřejných produkcích.
Zcela zvláštním případem je uplatnění nároku na odměnu nebo náhradu z nenahraných nosičů za užití předmětů ochrany podle autorského zákona pořízením zvukové, obrazové nebo zvukově obrazové rozmnoženiny a z reprografických zařízení, sloužících k pořizování rozmnoženin děl na podkladě tiskovin nebo jejich rozmnoženin na jiný hmotný podklad, a to pro osobní potřebu. Pokud jde o odměny a náhrady z nenahraných nosičů, je právo na ně upraveno v § 13 odst. 2 autorského zákona a právo na odměnu a náhradu z reprografických přístrojů se navrhuje zavést tímto zákonem (viz část II, bod 2 návrhu). Právě u těchto práv je prakticky nemožné, aby je nositel práva sám účinně uplatňoval u jednotlivých výrobců nebo dovozců.
Samostatně není řešena ochrana práv k počítačovým programům, protože podle Direktivy Rady ES 91/250/EEC ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů mají být počítačové programy chráněny jako literární díla. Ke stejnému závěru se kloní i poslední zasedání Výboru expertů svolané Světovou organizací duševního vlastnictví - WIPO 5. - 9.12.1994 k posouzení možnosti přijetí Protokolu k Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl, jíž je Česká republika členem a jejíž naplňování ministerstvo kultury garantuje. Hmotně právní ustanovení uvedené direktivy budou předmětem novely autorského zákona.
K § 3:
Hromadnou správu práv autorských a práv autorskému právu příbuzných bude moci vykonávat pouze právnická osoba, která se při splnění podmínek v tomto ustanovení uvedených stane ochrannou organizací.
V souladu s doporučeními WIPO ponechává předkladatel otevřenu otázku právní formy právnické osoby, která může být ochrannou organizací, tzn. že může jít nejen o právnickou osobu zřízenou podle ustanovení obchodního zákoníku, ale i o právnickou osobu podle občanského zákoníku, popř. jiných právních předpisů.
Za velmi důležitou pro výkon hromadné správy považuje navrhovatel tu právní podmínku, podle které bude moci hromadnou správu vykonávat pouze právnická osoba a nikoli osoba fyzická. V případě, že bude právnické osobě uděleno oprávnění k výkonu hromadné správy, požádá příslušný rejstřík o zapsání rozšíření předmětu své činnosti o výkon této hromadné správy.
Oprávnění uděluje ministerstvo kultury jako orgán státní správy odpovídající podle kompetenčního zákona za provádění autorského zákona, a to nejen z hlediska nositelů práv, která jim vyplývají z tohoto zákona, ale také z hlediska mezinárodních autorskoprávních závazků.
Práva vyplývající z autorského zákona těch jejich nositelů, kteří k zastupování v jejich výkonu žádnou právnickou osobu nezmocnili, náleží nadále těmto nositelům a mohou se zcela svobodně rozhodnout, jakým způsobem je budou uplatňovat.
K § 4:
Toto ustanovení upravuje náležitosti žádosti a stanoví i další nutné doklady, které se k žádosti přikládají.
Vedle nejzákladnějších údajů, týkajících se žádající právnické osoby, je třeba, aby žadatel předložil také prohlášení o počtu nositelů práv podle autorského zákona, které ho smlouvou zmocnili, aby za ně tato práva vykonával. Půjde o smlouvy o zastupování uzavřené podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, které budou obsahovat zmocnění k výkonu těch práv vyplývajících z autorského zákona, která nejsou předmětem hromadné správy. Rovněž tak může jít o smlouvy o budoucích smlouvách, ve kterých bude obsažen příslib vykonávat hromadnou správu práv vyplývajících jejich nositelům z autorského zákona v případě, že bude oprávnění k výkonu hromadné správy uděleno. To bude přicházet v úvahu zejména u nově vzniklých právnických osob, které se budou o udělení oprávnění k výkonu hromadné správy ucházet. Nelze počítat s tím, že by se o udělení oprávnění k výkonu hromadné správy práv podle navrhovaného zákona mohla ucházet ta právnická osoba, o jejíž "služby" nositelé práv neprojevili zájem.
Předkladatel také považuje za nutné, aby žadatel předložil vyúčtovací řád, podle kterého bude vybrané odměny a náhrady zastupovaným nositelům práv rozdělovat, jakož i vzorové smlouvy o zastupování, přičemž z těchto dokumentů by mělo být patrné, že jsou dostatečně chráněna práva autorská nebo práva autorskému právu příbuzná.
V navrhovaném odstavci 3 se uvádí odchylka od správního řádu, pokud jde o účastníky řízení o udělení oprávnění k výkonu hromadné správy.
K § 5:
Na udělení oprávnění k výkonu hromadné správy má nárok ten žadatel, který splní stanovené podmínky.
V oblasti pořizování zvukových, obrazových či zvukově obrazových záznamů pro vlastní osobní potřebu přenesením jejich obsahu na nenahrané nosiče takových záznamů (§ 13 odst. 2 a 3 autorského zákona) a pořizování rozmnoženin podle § 15 odst.2 písm. a) autorského zákona pomocí reprografických (kopírovacích) zařízení prostřednictvím třetích osob, se navrhuje udělit oprávnění ve stejném oboru jen jednomu žadateli. Z hlediska výrobců nebo dovozců nenahraných nosičů anebo reprografických zařízení, jakož i z hlediska nositelů práv je nemyslitelné, aby výběrčími odměn a náhrad byly dvě (ne-li více) ochranné organizace. Jedná se totiž o paušální poplatek za možnost užití děl či jiných předmětů ochrany podle autorského zákona prostřednictvím nenahraných nosičů zvukových, obrazových a zvukově obrazových záznamů nebo prostřednictvím reprografických zařízení, který je odměnou nebo náhradou pro nositele práv podle § 13 odst. 2 a 3 autorského zákona. Okruh nositelů těchto práv však nelze fakticky předem určit, neboť jde o presumpci užití děl nebo jiných předmětů ochrany podle autorského zákona. Pokud by v uvedených dvou oblastech současně působilo více ochranných organizací, plátce těchto poplatků by nemohl vědět, které z nich má poplatek odvádět. Je tedy třeba určit jediný subjekt, který bude ve vztahu k plátcům uvedených poplatků vystupovat jako jejich jediný výběrčí.
K § 6:
Vzhledem k tomu, že udělení oprávnění ochranné organizaci bude působit jak ve vztahu k samotným nositelům práv, tak především ve vztahu k široké uživatelské veřejnosti, je třeba, aby nejen evidence ochranných organizací, ale především rozhodnutí o udělení oprávnění bylo obecně přístupné. Z toho důvodu se také navrhuje publikovat údaje o právnických osobách, kterým bylo uděleno oprávnění k výkonu hromadné správy, v Ústředním věstníku.
K § 7:
Pokud bylo právnické osobě uděleno oprávnění k výkonu hromadné správy, je namístě zákonem upravit některá její práva a povinnosti, a to jak v zájmu nositelů práv, které zastupuje (i když tato otázka je především záležitostí obsahu smlouvy, kterou s ní nositelé práv uzavřeli), tak v zájmu uživatelů autorských děl, výkonů výkonných umělců a dalších předmětů ochrany podle autorského zákona, a v neposlední řadě také z hlediska naplnění mezinárodních autorskoprávních závazků, neboť jedním ze základních principů mezinárodního autorského práva je zásada reciprocity, tedy vzájemnosti, tj. nakládání s právy cizích nositelů práv jako s vlastními. Pro informaci lze uvést, že tomu odpovídá i obsah smluv uzavřených existujícími organizacemi, které provádějí ochranu práv podle autorského zákona, s obdobnými organizacemi v jiných zemích.
Za podstatnou považuje navrhovatel skutečnost, že ochranná organizace bude mít povinnost zastupovat všechny nositele práv v daném oboru a oblasti působnosti, kteří ji o to požádají, a to bez ohledu na tzv. členský princip, pokud mohou prokázat, že k užití jejich děl, výkonů anebo záznamů došlo a samozřejmě pokud podepíší smlouvu o zastupování. Jestliže obsahem výkonu hromadné správy je také vybírání a vyplácení odměn a náhrad nositelům práv, pak nárok na odměnu má jen ten, jehož díla, popřípadě uměleckého výkonu anebo záznamu bylo užito. Z toho důvodu se navrhuje v ustanovení odst. 1 písm. a) jako podmínku pro zastupování uvést i doklad o tom, že dílo (nebo jiný předmět ochrany) bylo užito.
Pokud prokáží nezastupovaní nositelé práv, že došlo k užití jejich děl nebo jiných předmětů ochrany, mají také nárok na odměnu nebo náhradu, které pro ně ochranná organizace vybrala. Prakticky to bude přicházet v úvahu především v oblasti odměn a náhrad z nenahraných nosičů, kdy ochranná organizace vybírá odměny a náhrady ze všech nenahraných nosičů pro všechny autory, výkonné umělce a výrobce zvukových a zvukově obrazových záznamů, jejichž děl, výkonů nebo záznamů anebo snímků bylo užito. Totéž bude také platit o odměnách a náhradách z reprografických zařízení.
V současné době dochází k citelnému porušování autorských práv a práv autorskému právu příbuzných uživateli předmětů ochrany podle autorského zákona, které se ochranným organizacím daří jen z menší části postihovat, a to především proto, že nemají přístup k informacím o užití, popřípadě rozsahu užití děl, výkonů výkonných umělců apod. jejich uživateli. Jestliže stát umožní některým právnickým osobám vykonávat ve vymezené oblasti hromadnou správu při splnění určitých zákonných podmínek a uloží jim plnění zákonných povinností, pak jim rovněž musí v této vymezené oblasti dát právo zjišťovat, zda uživatelé autorských děl, výkonů výkonných umělců, popřípadě dalších předmětů ochrany podle autorského zákona tyto povinnosti plní.
K § 8
Ochranná organizace by zásadně měla mít nevýdělečný charakter. Zakotvuje se proto pouze její nárok na srážku určité části vybraných odměn a náhrad, která bude krýt její režijní náklady s výkonem hromadné správy spojené. Je třeba si uvědomit, že i při nevýdělečném charakteru takové organizace nejde o organizaci v intencích připravovaného zákona o nonprofitních organizacích, neboť i při naplňování státního zájmu o ochranu autorského práva a práv autorskému právu příbuzných, zejména z hlediska mezinárodních závazků, nepůjde o naplňování zájmu veřejného, ale zájmu jednotlivých subjektů tuzemského či mezinárodního autorského práva. Veřejný zájem se zde projevuje pouze kontrolou nad tím, aby rozdělování odměn a náhrad nositelům práv bylo ochrannými organizacemi prováděno spravedlivě, a to i s ohledem na mezinárodní zvyklosti.
Ustanovení odstavce 3 se snaží řešit případy, kdy i při nejlepší snaze ochranných organizací i uživatelů děl a dalších předmětů ochrany podle autorského zákona nelze v některých případech zcela přesně a konkrétně stanovit nositele práv, v jehož prospěch bylo určité plnění přijato, přičemž tento jeho nárok trvá a pokud se o něm dozví, má možnost jej v zákonem stanovené lhůtě (§ 7 odst. 3) uplatnit.
K § 9:
Kontrolu plnění povinností uložených ochranné organizaci by měl provádět ten orgán státní správy, který oprávnění k výkonu hromadné správy udělil. Ministerstvo bude kontrolovat plnění závazků z mezinárodních smluv a dohod a dalších povinností uložených navrhovaným zákonem. Důsledkem kontrolní činnosti v případě neplnění konkrétních povinností v tomto ustanovení vymezených se strany ochranné organizace může být i odnětí oprávnění. Nepředpokládají se žádné garance státu za závazky ochranné organizace, které bude oprávnění k výkonu hromadné správy odňato.
Rovněž v tomto řízení se - pokud jde o jeho účastníky - uplatňuje odchylka od správního řádu.
K § 10:
S ohledem na skutečnost, že v současné době jsou dvě z existujících ochranných organizací - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním a INTERGRAM - nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů - nositeli výhradního oprávnění podle vyhlášky č. 241/1991 Sb., o výhradním oprávnění některých organizací zastupujících autory nebo výkonné umělce, kterou se navrhuje zrušit, je třeba jim dát možnost, aby i po účinnosti navrhovaného zákona po určitou dobu
mohly bez přerušení vykonávat svoji dosavadní činnost vyplývající jak ze smluv uzavřených s domácími nositeli práv, tak i ze smluv se zahraničními partnery. Totéž platí i o těch právnických osobách, které sice nemají výhradní oprávnění, ale autory při výkonu jejich práv vyplývajících jim z autorského zákona zastupují.
Předpokládá se, že pokud budou mít tyto organizace zájem vykonávat hromadnou správu podle navrhovaného zákona, požádají o udělení oprávnění dva až tři měsíce před koncem lhůty, po jejímž uplynutí již nebudou moci nositele práv podle autorského zákona formou hromadné správy zastupovat. Je v jejich zájmu, aby o udělení oprávnění k výkonu hromadné správy požádaly co nejdříve po účinnosti zákona, neboť v opačném případě by po uplynutí uvedené lhůty mohlo nastat vakuum zejména z hlediska závazků, které těmto organizacím vyplývají z uzavřených mezinárodních smluv s partnerskými zahraničními subjekty.
K § 11:
S výjimkami uvedenými v § 4 a 9 se navrhuje řízení o udělení oprávnění k výkonu hromadné správy, jakož i řízení o odnětí oprávnění ponechat v obecném režimu správního řádu.
K části II:
Veřejné půjčování zvukových a zvukově obrazových záznamů (snímků) za úplatu je nepochybně užitím díla ve smyslu autorského zákona a vyplývá to z celého jeho kontextu (jmenovitě z § 12 a 14). Připojení dovětku v tom smyslu do § 13 odst. 2 věta první je však neorganické a dokonce nevhodné vzhledem ke zvláštnímu režimu tímto ustanovením založenému, který spočívá v obligatorním výkonu práva na autorskou odměnu z prodeje prázdných (nenahraných) fono a video kazet pro užití v osobní sféře kupujících prostřednictvím ochranných organizací. Právo na veřejné půjčování budou totiž v praxi smluvně od autorů a výkonných umělců získávat výrobci zvukových a zvukově obrazových záznamů a vykonávat je pak samostatně. Přitom např. půjčování zvukových záznamů (fonogramů) na tzv. CD (kompaktní disky) výrobci těchto fonogramů ve vyspělých státech - kde jim
zákony již přiznávají absolutní právo buď k tomu udílet svolení nebo veřejné půjčování zakázat - zásadně nepovolují a obecně je naopak zakazují pro nebezpečí pirátského zneužití ze strany vypůjčitelů a pro značné ekonomické ztráty z toho vyplývající.
Větu druhou téhož ustanovení (§ 13 odst.2), podle které lze nároky na odměny a náhrady uplatňovat "pouze společně", se navrhuje přeformulovat tak, aby byl vyloučen nežádoucí výklad dosavadního znění. Ten vyplynul v praxi z rozhodování soudů,
které odmítly příslušné žaloby ochranných organizací v případech, kdy žaloval např. INTERGRAM samostatně nároky výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů, tedy nikoliv pouze společně s Ochranným svazem autorským, který měl již nároky autorů uspokojeny na podkladě smlouvy. Soudy přitom právem poukazovaly na doslovné znění citovaného ustanovení, obsahující slova "pouze společně". Podle navrhované úpravy bude možno uplatňovat případné nároky jak samostatně, tak i společně.
Nově se také navrhuje upravit právo na odměnu autorům, jejichž díla lze pro vlastní osobní potřebu rozmnožovat na podkladě tiskovin nebo jejich rozmnoženin pomocí přístrojů reprodukční techniky. Ochrana reprodukčních práv je zajišťována ve všech vyspělých státech světa, z toho v Evropě ve všech státech západní Evropy, které mají na vysoké úrovni vybudovaný celý systém autorskoprávní ochrany prostřednictvím k tomu určených ochranných organizací. Právo reprodukce pomocí kopírovací techniky nemůže být prakticky vykonáváno na individuálním základě a jeho hromadný výkon je nutností.
Úprava § 39 odst. 1 je pouze legislativně technického charakteru, odráží novelu autorského zákona provedenou tímto zákonem a novelu autorského zákona provedenou zákonem č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a nezasahuje do jeho obsahu.
Zásadně bylo upuštěno od institutu tzv. výhradního oprávnění a pro ochranné organizace, které hodlají vykonávat hromadnou správu autorských a autorskému právu příbuzných práv, se v návrhu zákona stanoví povinnost mít oprávnění udělené ministerstvem kultury. Pokud jde o povinnost "organizací a osob, které k užití díla potřebují svolení organizací uvedených v odstavci 1 nebo jsou povinny vyplatit jim odměnu" podle odstavce 3 dosud platného
§ 44 autorského zákona, jsou tyto povinnosti částečně promítnuty do navrhovaného zákona (např. ochranné organizace mohou kontrolovat, zda uživatelé děl, popřípadě dalších předmětů ochrany podle autorského zákona, plní povinnosti uložené jim předpisy autorského práva nebo smlouvou). Na druhé straně se předkladatel domnívá, že je věcí smluv mezi ochrannými organizacemi a uživateli, za jakých podmínek k udělení souhlasu s užitím děl apod. dojde. Přitom nelze opomenout, že souhlas za nositele práv podle autorského zákona může udělit ochranná organizace jen v rozsahu, ve kterém k takovému jednání byla smlouvou s nositelem těchto práv zmocněna. Udělení oprávnění k výkonu hromadné správy ochranným organizacím nebrání tomu, aby si autor nebo výkonný umělec vykonával svá práva podle autorského zákona vykonával sám. Proto se navrhuje § 44 autorského zákona vypustit.
K části III:
Jde o novelizaci, která souvisí se zrušením § 44 autorského zákona a dalších předpisů upravujících výhradní oprávnění, neboť provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání by nadále měli uzavírat smlouvy s ochrannými organizacemi podle tohoto zákona. Povinnost uzavřít tyto smlouvy je natolik zásadní a potřebná, že se její neplnění navrhuje postihnout přímo odnětím licence.
K části IV:
Při udělování oprávnění k výkonu hromadné správy autorských práv a práv autorskému právu příbuzných jde v podstatě o licenční princip podle tohoto zákona. Předkladatel proto zastává názor, že činnost ochranné organizace by se neměla vedle toho řídit ještě režimem živnostenského zákona, neboť v opačném případě by ke své činnosti potřebovala dvojí oprávnění. Pro podporu toho hovoří i skutečnost, že ochranné organizace nemají vyvíjet činnost za účelem dosažení zisku, tak jak to předpokládá živnostenský zákon (§ 2), ale pouze za účelem ochrany především majetkových práv autorů, výkonných umělců, výrobců zvukových či zvukově obrazových záznamů, popřípadě rozhlasových a televizních organizací.
K části V:
Vzhledem k tomu, že se navrhují ke zrušení zákon č. 81/1957 Sb., o hudební a jiné koncertní činnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 82/1957 Sb., o estrádách, artistických produkcích a lidové zábavě, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č.33/1978 Sb., o divadelní činnosti, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 117/1991 Sb., o pořádání veřejných produkcí, stává se ustanovení § 32 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona obsoletním, neboť již nebude existovat žádný právní předpis, který by podmínky pro pořádání veřejných produkcí upravoval. Již dnes neexistuje předpis, upravující podmínky pořádání filmového představení, výstavy nebo přednášky, takže na tomto úseku činnosti nemůže k přestupkům docházet. Z důvodů právní čistoty se proto navrhuje uvedené ustanovení přestupkového zákona zrušit.
K části VI:
Povinnost obstarat si před užitím díla nebo jiného předmětu ochrany podle autorského zákona souhlas nositele práva je - s výjimkou tzv. zákonných licencí - povinností vyplývající přímo z autorského zákona, přičemž nerozhoduje, zda tento souhlas uděluje nositel práva přímo, anebo prostřednictvím osoby, kterou k takovému jednání zmocnil. V tomto ohledu považuje navrhovatel příslušná ustanovení vyhlášky č. 117/1991 Sb., o pořádání veřejných produkcí, za nadbytečná. Pokud jde o samotné pořádání veřejných produkcí, je předkladatel toho názoru, že tato oblast by měla plně patřit do samostatné působnosti obcí. Dosud jim v tom brání skutečnost, že v případě pořádání veřejných produkcí jde o přenesenou působnost, ve které samy nemohou přijmout úpravu, která by jim vyhovovala.
V této souvislosti se také navrhuje zrušit zákony č. 81 a 82 z roku 1957, v nichž dnes platí pouze dva paragrafy, které upravují jednak dohled na veřejné produkce, jednak zmocňovací ustanovení k podrobnější úpravě pořádání veřejných produkcí, provedené vyhláškou č. 117/1991 Sb., kterou se rovněž navrhuje zrušit.
V platném znění divadelního zákona dosud existují taková ustanovení, která zakotvují souhlas ministerstva kultury se zřízením či zrušením divadla, přičemž zřizovat divadla mohou "národní výbory, dále společenské organizace a kulturní fondy". Jde-li o divadla v působnosti jiných orgánů, než je ministerstvo kultury, pak neexistuje žádný právní ani jiný důvod, pro který by se mělo k jejich vzniku či zániku ministerstvo vyjadřovat. Zrovna tak není důvodné zachovávat ustanovení o tom, že divadla mají být buď rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi. V době, kdy byl přijímán zákon ČNR č. 165/1992 Sb., kterým se ruší některé předpisy z oblasti kultury, byla zachována některá ustanovení divadelního zákona, neboť se vycházelo z předpokladu, že jejich ponechání v platnosti bude mít vliv na zachování divadel a jejich snadnější financování, což se ukázalo zcela mylným. Proto se navrhuje zrušení i tzv. "zbytkových paragrafů" divadelního zákona.
Z důvodů nově navrhované právní úpravy hromadné správy práv podle autorského zákona ztrácí opodstatnění i úprava výhradního oprávnění, dnes navíc zakotvená pouze pro dvě existující ochranné organizace, i když fakticky existují i další ochranné organizace, ovšem bez výhradního oprávnění.
Pokud jde o vyhlášku o sazbách provozovacích honorářů za veřejné nedivadelní provozování hudebních děl, je navrhováno její zrušení z řady důvodů. Jednak jsou některá její ustanovení v rozporu s Listinou základních práv a svobod (§ 2, podle kterého je pořadateli hudební produkce uloženo zaplatit provozovací honorář bez rozdílu, zda práva autorů provozovaných děl jsou chráněna či nikoli, což odporuje principu, podle kterého mohou být povinnosti ukládány jen na základě zákona a v jeho mezích), dále jsou činěny neopodstatněné rozdíly mezi produkcemi pořádanými v uvedených městech (§ 9) - se 100% přirážkou - a ostatními produkcemi apod.
Ze stejného důvodu se navrhuje zrušení vyhlášky č. 116/1991 Sb., která navíc - pokud jde o výši odměn výkonným umělcům - odkazuje na vyhlášku č. 196/1954 Ú.l., o sazbách provozovacích honorářů za veřejné nedivadelní provozování hudebních děl.
K části VII:
Účinnost zákona se navrhuje dnem 1. července 1995.
V Praze dne 15. března 1995