kterým se mění a doplňuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky :
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č.36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona České národní rady č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb. a zákona č 216/1994 Sb., se mění a doplňuje takto :
1. V § 9 odst. 3 písm. c) odst. aa) zní :
"aa) z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), jakož i vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti) a vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena), ".
2. V § 9 odst. 4 písm. b) se vypouštějí slova " návrzích na".
3. Poznámka č. 25 zní :
" 25/ § 68 odst. 3 a 6, § 119 a § 764 odst. 2 obchodního zákoníku.".
4. V § 9 odst. 4 písm. h) zní :
" h) rozhodují o likvidaci družstva, družstevního podniku, podniku(hospodářského zařízení) občanského sdružení a společnéhopodniku a o návrzích na zrušení družstva 31/,".
Poznámka č. 31 zní :
" 31/ § 257 odst. 1 , § 765 odst. 4 a § 766 odst. 1 obchodního zákoníku.".
5. V § 9 odst. 4 písm. i) se tečka na konci nahrazuje čárkou a doplňují se nová písmena j) a k), která zní :
" j) rozhodují v ostatních případech, kdy podle ustanovení části prvé, druhé a čtvrté obchodního zákoníku rozhoduje soud 32a/,
k) rozhodují v řízení ve věcech obchodního rejstříku.".
Poznámka č. 32a zní :
" 32a/ Např. § 131 odst. 1, § 181 odst. 2 a § 761 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku.".
6. § 1Oa zní :
O dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.".
7. V § 16 odst. 1 se vypouštějí slova " a vrchních soudů".
8. § 26 zní :
(1) Odborová organizace může, s výjimkou věcí obchodních, v řízení zastupovat účastníka, který je jejím členem.
(2) Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže (dále jen "Ústředí") může zastupovat účastníka v řízení ve věcech péče o nezletilé, o určení nebo změnu vyživovací povinnosti a v řízení o výkon rozhodnutí ukládajícího povinnost k placení výživného, jde-li o věci se vztahem k cizině.
(3) Převezme-li odborová organizace nebo Ústředí zastoupení, pověří některého ze svých členů nebo zaměstnanců, aby za zastoupeného jejím jménem jednal. ".
9. V § 120 odst. 2 se slova "řízení o některých otázkách obchodních společností a družstev" nahrazují slovy "řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob ".
10. V § 127 odst. 4 se vypouštějí slova " příslušného orgánu" a na konci se připojuje tato věta : " Za vydání potvrzení nebo odborného vyjádření náleží finanční úhrada, stanoví-li tak zvláštní předpis.".
11. § 128 zní :
Každý je povinen bezplatně na dotaz sdělit soudu skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí. Ustanovení § 139 odst. 3 tím není dotčeno. Fyzické osoby mohou odmítnout soudu sdělit skutečnosti ze stejných důvodů, jako může učinit svědek podle § 126 odst. 1.".
12. § 174 odst. 3 zní :
"(3) Pozdě podaný odpor předseda senátu usnesením odmítne; pro nedostatek odůvodnění nelze odpor odmítnout. Podaný odpor předseda senátu odmítne též tehdy, podal-li jej ten, kdo k podání odporu není oprávněn.".
13. V § 175 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní :
"(2) Ustanovení § 173 odst. 2 se použije obdobně.".
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
14. V § 175 odst. 3 se slovo " zamítne " nahrazuje slovem " odmítne"
a na konci se připojuje tato věta: " Podané námitky předseda senátu odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.".
15. V § 175 odst. 4 se vypouští poslední věta.
16. § 175 se doplňuje odstavci 5 a 6, které zní :
"(5) Vezme-li odpůrce námitky zpět, soud usnesením řízení o námitkách zastaví; jednání není třeba nařizovat.
(6) Opravným prostředkem jen proti výroku o nákladech řízení je odvolání.".
17. V § 20Od odst. 1 se slova " okresní soud v sídle krajského soudu" nahrazují slovy "krajský soud".
18. V § 20Od se vypouští odstavec 2. Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3.
19. § 20Oe včetně nadpisu zní :
Řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob
(1) Pro řízení ve věcech uvedených v § 9 odst. 4 písm. b) až j) je příslušný krajský soud, v jehož obvodu má obchodní společnost nebo družstvo sídlo.
(2) Nestanoví-li zákon, že se řízení uvedená v odstavci l zahajují na návrh, lze je zahájit i bez návrhu.
(3) Účastenství ve věcech uvedených v odstavci l se řídí ustanovením § 94. O věci není třeba nařizovat jednání. Rozhoduje se usnesením.
(4) Ustanovení odstavce l až 3 se použijí přiměřeně i v řízeních týkajících se jiných právnických osob v případech uvedených v § 9 odst. 4 písm. j).".
20. V § 228 odst. 1 se za slovo " rozsudek" vkládají slova "nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé,".
21. V § 228 odst. 2 se slovo "rozsudku" nahrazuje slovem "rozhodnutí".
22. § 229 zní :
Obnova není přípustná proti
a) rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není,
b) rozsudkům a usnesením, jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak.".
23. V § 230 odst. 2 se za slova " právní moci rozsudku" vkládají slova " nebo usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé,".
24. V § 237 se vypouští slovo "každému"; v písmenu f) se za slovo "byla" vkládají slova "v průběhu řízení nesprávným".
25. Dosavadní text § 237 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní :
"(2) Dovolání podle odstavce 1 není přípustné proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není.".
26. § 238 zní :
(1) Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl
a) změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé,
b) potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
(2) Dovolání podle odstavce l není přípustné
a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč,
b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovských práv, o určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení.".
27. Za § 238 se vkládá nový § 238a, který zní :
(1) Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
(2) Dovolání podle odstavce 1 písm. a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.".
28. § 239 zní :
(1) Dovolání je přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu.
(2) Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
(3) Ustanovení § 237 odst. 2 , § 238 odst. 2 a § 238a odst. 2 platí obdobně.".
29. § 241 zní :
(1) Dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Komerční právník může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy 33/.
(2) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá. Nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
(3) Dovolání lze podat jen pro některý z těchto důvodů :
a) v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237,
b) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
c) rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování,
d) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
(4) Ustanovení § 209 a 210 platí obdobně. ".
30. V § 242 odst. 1 se vypouští věta druhá.
31. V § 242 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní :
"(3) Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v § 237, a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.".
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
32. V § 242 odst. 4 se za slovo " měnit" doplňují slova " dovolací důvody a".
33. § 243a a § 243b zní :
(1) Dovolací soud rozhodne o dovolání bez jednání. Považuje-li to za vhodné, nebo provádí-li se dokazování, nařídí k projednání dovolání jednání.
(2) Dokazování provádí dovolací soud jen k prokázání důvodů dovolání. Dokazování doplní buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně, anebo soudu dožádaného.
(3) Nařídí-li dovolací soud jednání, postupuje obdobně podle § 215 a § 216 odst. 2.
(1) Dovolací soud dovolání zamítne, dojde-li k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné; jinak napadené rozhodnutí zruší.
(2) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení. Platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě věc postoupí k dalšímu řízení věcně příslušnému soudu.
(3) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně z důvodů uvedených v § 237 písm. a), b), d) a e), rozhodne též o zastavení řízení, popřípadě o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží.
(4) Ustanovení § 218 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 225 platí pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
(5) Dovolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže zamítá dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nebo jestliže zrušuje rozsudek odvolacího soudu; jinak rozhoduje usnesením. ".
34. V § 243c se za číslovku "95" vkládají slova "až 99".
35. § 243d odst. 1 zní :
"(1) Jestliže dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu (rozhodnutí soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.".
36. V § 246b odst. 1 se na konci připojuje tato věta :
" O opravných prostředcích proti rozhodnutím ve věcech důchodového zabezpečení jednají a rozhodují u krajských soudů samosoudci.".
37. V § 25Os odst. 2 se za slova " vrchní soud" vkládají slova " v řízení podle čtvrté části tohoto zákona" ; na konci se připojují slova " za podmínek stanovených v čtvrté části tohoto zákona".
38. V § 260 odst. 2 se slova " předseda senátu" nahrazují slovem "soud".
39. V § 264 se vypouští odstavec 2. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
40. V § 268 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní :
"(2) Výkon rozhodnutí bude zastaven též tehdy, jestliže povinný provedl z vymáhané peněžité pohledávky oprávněného srážku stanovenou zvláštními předpisy 35a/ a odvedl tuto srážku příslušnému orgánu, a to v rozsahu, v jakém byl povinen tuto srážku provést.".
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
41. Poznámka č. 35a zní :
" 35a/ § 83 zákona ČNR č. 337/1992 Sb.,o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, § 8 a násl. zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a § 5 a násl. zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.".
42. V § 274 písm. e) se vypouští slovo " občanskoprávní".
43. § 305 zní :
K návrhu oprávněného soud rozhodne o nařízení výkonu usnesením, ve kterém
a) přikáže peněžnímu ústavu, aby po tom, co mu bude doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, zablokoval peněžní prostředky na účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství,
b) přikáže peněžnímu ústavu, aby po tom, co mu bude doručeno vyrozumění, že nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, odepsal peněžní prostředky z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství a vyplatil je oprávněnému,
c) zakáže povinnému, aby po tom, co mu bude doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, nakládal s peněžními prostředky na účtu až do výše vykonatelné pohledávky a jejího příslušenství.".
44. § 309 zní :
(1) Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na částky, které dojdou na účet povinného po tom, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, nejdéle však do 1 roku ode dne, kdy byl peněžní ústav vyrozuměn o právní moci nařízeného výkonu rozhodnutí.
(2) Nelze-li pohledávku oprávněného včetně jejího příslušenství uspokojit podle § 307, odepíše peněžní ústav po vyrozumění o právní moci nařízení výkonu rozhodnutí peněžní prostředky z účtu povinného na něm uložené a vyplatí je oprávněnému. Zbývající část pohledávky uspokojí peněžní ústav ihned, jakmile peněžní prostředky na účtu povinného dosáhnou částky, odpovídající zbývající části celkového nároku oprávněného, pro který je výkon rozhodnutí veden. Nedojde-li k tomu do 1 roku po vyrozumění peněžního ústavu o právní moci výkonu rozhodnutí, odepíše peněžní ústav k tomuto dni z účtu povinného peněžní prostředky na něm uložené a vyplatí je na částečnou úhradu vymáhané pohledávky a jejího příslušenství oprávněnému. Tím výkon rozhodnutí zaniká.".
45. V § 330 odst. 3 se na konci připojují tyto věty : " Odmítne-li oprávněný tyto věci převzít, vyloučí je předseda senátu ze soupisu. Usnesení o tom doručí oprávněnému i povinnému.".
46. V § 374 odst. 1 se slova " okresní a krajské" nahrazují slovy " okresní, krajské a vrchní".
(1) Není-li dále stanoveno jinak, tento zákon platí i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.
(2) Krajský soud dnem účinnosti tohoto zákona převezme od okresního soudu obchodní rejstřík vedený pro jeho obvod a dokončí jako soud prvního stupně řízení ve věcech obchodního rejstříku, v nichž do dne účinnosti tohoto zákona nebylo pravomocně rozhodnuto. Řízení o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů ve věcech obchodního rejstříku zahájená a nedokončená do dne účinnosti tohoto zákona převezmou a dokončí vrchní soudy.
(3) Návrhy na obnovu řízení, podané před účinností tohoto zákona, se projednají podle dosavadních předpisů.
(4) Řízení o dovolání a o stížnosti pro porušení zákona, o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, převezme a dokončí podle dosavadních předpisů Nejvyšší soud.
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Tento zákon s výjimkou Čl. I bodu 36. nabývá účinnosti dnem 1. července 1995.
Čl. I bod 36. nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Obecná část :
Navrhovaný zákon si především klade za cíl důsledně promítnout apelační a kasační princip do soudní soustavy České republiky a důsledně oddělit apelační a kasační působnost jednotlivých článků této soudní soustavy.
Při zániku České a Slovenské Federativní Republiky nebylo z časových i personálních důvodů možno ihned provést systémové řešení dělby působnosti mezi nově zakotvené vrchní soudy a Nejvyšší soud, a ani zajistit od počátku vzniku samostatné České republiky podmínky pro plné působení všech článků soudní soustavy, které předvídá Ústava České republiky.
Podle platné právní úpravy je proto pro rozhodování o mimořádných opravných prostředcích v občanském soudním řízení i v trestním řízení, jimiž jsou dovolání a stížnost pro porušení zákona, dána příslušnost jak vrchních soudů, tak i Nejvyššího soudu. Navíc se působnost vrchních soudů koncentruje u Vrchního soudu v Praze, a to až do doby, než na základě zákona zahájí činnost Vrchní soud v Olomouci.
Navržený zákon proto přináší systémové řešení pro dělbu působnosti vrchních soudů a Nejvyššího soudu. Vrchní soudy by do budoucna měly působit výhradně jako soudy apelační a kasační působnost by výlučně měla náležet do působnosti Nejvyššího soudu.
V souvislosti se změnou věcné příslušnosti k řízení o dovolání se navrhuje provést dílčí novelizaci řízení o dovolání. Smyslem navržených úprav dovolacího řízení není zásadně měnit rozsah věcí, jež lze napadnout dovoláním, ani důvodů, jimiž lze podané dovolání odůvodnit. Koncepce dovolání proto i nadále vychází z toho, že se jedná o opravný prostředek mimořádný. Cílem dílčích změn je proto spíše, na základě poznatků soudů z aplikace stávající právní úpravy, provést její upřesnění.
Navrhovaný zákon rovněž přináší dílčí změnu v dělbě věcné příslušnosti okresních a krajských soudů k řízení v prvním stupni a na krajské soudy je přenášena příslušnost k rozhodování v řízení ve věcech obchodního rejstříku.Zásadní změny v tomto směru se nenavrhují, neboť by mohly ohrozit řádný výkon soudnictví u těchto soudů.
Současně se navrhují některé další dílčí změny ustanovení občanského soudního řádu, vyplývající z poznatků soudní praxe.
Dopady návrhu zákona na státní rozpočet a počty pracovníků je potřebné pojmout komplexně a vyčíslit je společně s dopady návrhu zákona o zahájení činnosti Vrchního soudu v Olomouci, návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tyto návrhy zákonů se vzájemně podmiňují. Odkazuje se proto na vyčíslení dopadů těchto návrhů v důvodové zprávě k návrhu zákona o zahájení činnosti Vrchního soudu v Olomouci.
Zvláštní část :
K Čl. I :
K bodu 1 :
Ustanovením § 101 bodu 9. zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, byl novelizován § 261 odst. 3 obchodního zákoníku, neboť původní znění tohoto ustanovení vyvolávalo v praxi četné nejasnosti. Této změně hmotného práva je potřebné přizpůsobit navazující procesní úpravu věcné příslušnosti soudů a zamezit tak možným kompetenčním sporům mezi jednotlivými stupni soudní soustavy.
K bodům 2 až 4 :
Navrhovanou změnou ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) a § 9 odst. 4 písm.h) je sledováno odstranit nejasnosti postupu soudů podle § 264 odst. 2, § 765 odst. 4 a § 766 odst. 1 obchodního zákoníku.
Ustanovení § 764 odst. 2 obch. zák. ukládá soudu zrušit obchodní společnost a nařídit její likvidaci, pokud společnost ve lhůtě stanovené zákonem a ani po výzvě soudu a v jím stanovené lhůtě nepřizpůsobila společenskou smlouvu, popřípadě stanovy úpravě obchodního zákoníku a nezaslala je rejstříkovému soudu. Obdobně obchodní zákoník stanoví soudu postupovat v případě družstev (§ 765 odst. 4 obch. zák.) a družstevních podniků, podniků obchodních sdružení a společných podniků (§ 766 odst. 1).
Přestože citovaná ustanovení obchodního zákoníku ukládají soudu za zákonem vymezených podmínek o zrušení společnosti (družstva) a jejich likvidaci rozhodnout, brání ustanovení § 20Oe odst. 2 tomu, aby soud v takovém případě mohl řízení zahájit i bez návrhu.
Navrhovanou novelizací § 9 odst. 4 písm. b) a h) se proto umožní zahájit soudní řízení i bez návrhu a současně se jednoznačně vymezuje i věcná příslušnost soudu k takovému řízení.
V návaznosti na tuto navrhovanou změnu se zpřesňují odkazy v poznámce pod čarou.
K bodu 5 :
Navrženou novelizací § 9 odst. 4 je sledováno provést jednak dílčí změnu věcné příslušnosti a dále i jednoznačněji vymezit věcnou příslušnost soudů v obchodních věcech.
Z dělby věcné příslušnosti mezi okresními soudy a krajskými soudy vyplývá, že vyřizování prvostupňové agendy v obchodních věcech se převážně soustřeďuje u krajských soudů. Považuje se proto za žádoucí přenést i rozhodování v řízení ve věcech obchodního rejstříku a jeho vedení na krajské soudy.
K bodům 6 a 7 :
Navrhovaným novým zněním § 1Oa je prováděna systémová změna dělby působnosti mezi vrchními soudy a Nejvyšším soudem. Oproti platné právní úpravě, kdy v závislosti na tom, který soud rozhodoval ve věci v prvním stupni, rozhodují o dovolání vrchní soudy i Nejvyšší soud, se navrhuje důsledně oddělit apelační a kasační působnost těchto soudů. Vrchní soudy by nadále měly být pouze soudy apelačními a Nejvyššímu soudu by měla být svěřena výlučná působnost rozhodovat o mimořádném opravném prostředku - dovolání. Takové rozdělení působnosti soudů v řízení o opravných prostředcích bude konsistentní s demokratickými státy s dlouholetou nepřerušenou právní tradicí.
V souladu s touto nově navrhovanou dělbou působnosti vrchních soudů a Nejvyššího soudu je i navrhovaná změna ustanovení § 16, podle níž by i pro rozhodování o vyloučení soudců vrchních soudů měla platit obdobná pravidla jako pro rozhodování o vyloučení soudců okresních a krajských soudů.
K bodu 8 :
Zákon č. 171/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, v ustanovení § 24 výslovně zakotvil, že s výjimkou zastupování podle § 26 může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. Ustanovení § 26 v platném znění připouští jako tuto výjimku pouze zastoupení odborovou organizací.
Tato úprava může komplikovat plnění úkolů Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže a znemožnit mu tak plnit jeho funkci zástupce, kterou vykonává na základě plné moci oprávněné osoby v cizině jako přijímající orgán podle Úmluvy o vymáhání výživného v cizině (vyhl. č. 33/1959 Sb.).
Navrhuje se proto v ustanovení § 26 výslovně zakotvit oprávnění Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže k zastupování účastníků ve vypočtených soudních řízeních, půjde-li o věci se vztahem k cizině.
K bodům 9 a 19 :
Navrhuje se rozšířit možnost přiměřeného použití právní úpravy řízení o některých otázkách obchodních společností a družstev i na řízení týkající se jiných právnických osob v případech, kdy soud rozhoduje podle ustanovení části prvé, druhé a čtvrté obchodního zákoníku. I na tato řízení je totiž potřebné pamatovat ve zvláštních ustanoveních části třetí hlavy páté občanského soudního řádu.
Změnu nadpisu pod označením § 20Oe je třeba promítnout i do § 120 odst. 2.
K bodům 10 a 11 :
Ve změněných společensko ekonomických podmínkách vznikají v praxi výkladové obtíže s vymezením okruhu subjektů, na které se vztahuje povinnost sdělit soudu na jeho dotaz skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí, i s tím, zda tato povinnost je bezúplatná, nebo zda je možno za ni požadovat finanční úhradu. Navrhuje se proto
výslovně zakotvit, že všechny právnické i fyzické osoby, včetně správních úřadů a orgánů samosprávy, jsou povinny takové skutečnosti soudu sdělit, a to bezúplatně. Náhrada nákladů řízení podle § 139 odst. 3 tím ovšem dotčena není. Bez zakotvení této povinnosti by byl výkon soudnictví výrazně ztížen.
Současně se novým společensko ekonomickým podmínkám přizpůsobuje i úprava obsažená v § 127 odst. 4, neboť možnost vydat potvrzení nebo odborné vyjádření, nahrazující znalecký posudek, nelze vázat již jen na orgány, ale též na další osoby k tomu oprávněné.
K bodům 12 až 16 :
Platná právní úprava postrádá řešení procesního postupu soudu v případě, kdy odpor proti platebnímu rozkazu podá osoba, která k jeho podání není oprávněna. Navrhuje se proto stanovit obdobný postup jako je tomu v případě, kdy proti rozhodnutí soudu I. stupně je podáno odvolání neoprávněnou osobou. Obdobná úprava se navrhuje i pro případ, kdy osoba k tomu neoprávněná podá námitky proti směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu.
Soudní praxe dále opodstatněně poukazuje na to, že platná právní úprava řízení o vydání směnečného (šekového) platebního rozkazu neumožňuje řešení případů, kdy tento platební rozkaz nelze doručit. V praxi jsou totiž časté případy, kdy teprve při doručování platebního rozkazu vyjde najevo, že žalovaný nemá právní subjektivitu. Vydaný platební rozkaz nemůže nabýt právní moci, současně však platná právní úprava neumožňuje takový platební rozkaz zrušit, řízení zastavit ani v něm pokračovat s jinou osobou a taková řízení jsou prakticky neskončitelná. Navrhuje se proto i pro vydání směnečného (šekového) platebního rozkazu zakotvit obdobné řešení těchto situací, jako je tomu v případě vydání platebního rozkazu podle § 172 .
Platná právní úprava rovněž postrádá úpravu procesního postupu pro případ, kdy žalovaný vezme zpět své námitky proti směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu. Vzhledem ke koncentrační zásadě je potřebné setrvat na tom, že zpětvzetí námitek musí být spojeno s účinky právní moci vydaného rozhodnutí, současně je však potřebné vytvořit prostor pro řízení a rozhodnutí o zpětvzetí těchto námitek, a to s ohledem na možné náklady tohoto řízení. Navrhuje se proto zakotvit, že v takovém případě soud rozhodne o zastavení řízení o námitkách.
Současně se navrhuje úpravu ustanovení § 175 formulačně zpřesnit a vhodnějším způsobem formálně členit.
K bodům 17 a 18 :
V návaznosti na § 9 odst. 4 písm. k), kterým se navrhuje přenést příslušnost k rozhodování v řízení ve věcech obchodního restříku z okresních soudů na krajské soudy, je potřebné přenést na krajské soudy i vedení obchodního rejstříku.
Současně se navrhuje vypuštění úpravy obsažené v ustanovení § 20Od odst. 2, která po zániku České a Slovenské Federativní Republiky ztratila své opodstatnění.
K bodům 20 až 23 :
Podle platné právní úpravy v řadě případů rozhoduje soud o věci samé usnesením. Není důvodů vylučovat tato rozhodnutí z možnosti napadnout je mimořádným opravným prostředkem - obnovou řízení. Navrhuje se proto rozšířit přípustnost obnovy řízení i na ta usnesení, kterými soud rozhoduje o věci samé, a to za obdobných podmínek, za nichž je přípustné napadnout návrhem na obnovu řízení pravomocný rozsudek.
K bodům 24 až 35 :
Účelem navrhovaných změn dovolacího řízení není zásadně měnit rozsah věcí, jež lze napadnout dovoláním, ani důvody, jimiž lze podané dovolání odůvodnit. Jsou proto navrhovány změny jen dílčího charakteru, jimiž by na jedné straně byl stanovením peněžité hranice režim přípustnosti tohoto opravného prostředku částečně zpřísněn, na druhé straně pak umožněno podání dovolání i v případech, v nichž je dosud možnost jeho podání vyloučena.
Koncepce pojetí dovolání nadále vychází z toho, že jakkoliv zůstává rozsah přípustnosti a důvodů napadnutelnosti rozhodnutí odvolacího soudu poměrně velmi široký, jedná se o opravný prostředek mimořádný.
Cílem navrhovaných dílčích změn je proto spíše upřesnit stávající právní úpravu.
Přípustnost dovolání je podle platné právní úpravy vázána na jakákoliv rozhodnutí odvolacího soudu, jde-li o procesní vady řízení vymezené v § 237, obecně na všechna rozhodnutí odvolacího soudu, kterými odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, a na rozhodnutí odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno v případech vymezených v § 238 a 239. Z důvodů uvedených v § 241 odst. 2 lze tedy napadnout každé rozhodnutí odvolacího soudu, kde to zákon připouští, bez ohledu na to, zda předmětem řízení je věc svou hodnotou významná nebo bagatelní. Má se za to, že tento mimořádný opravný prostředek by měl být přípustný jen v těch případech, kdy předmětem sporu je významější finanční hodnota a u věcí bagatelních by měla možnost dvojinstančního projednání věci již být postačující zárukou správného rozhodnutí. Navrhuje se proto v zákoně zakotvit hodnotové hledisko, kterým by byla přípustnost dovolání omezena.
Naproti tomu se nově navrhuje rozšířit přípustnost dovolání na případy, kdy odvolací soud ve svém rozhodnutí, kterým potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, nevyhověl návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání pro zásadní význam právní stránky rozhodnutí. Umožní se tak, aby dovolací soud mohl sám posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv a přípustnost dovolání v těchto případech nebude závislá pouze na stanovisku odvolacího soudu, jehož rozhodnutí se týká.
V zájmu právní jistoty a jednoznačného vyjádření nepřípustnosti dovolání proti rozsudkům, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo není, se navrhuje doplnit dosavadní text § 237.
Oproti platné právní úpravě je v nově navrhovaném znění ustanovení § 243a zakotvena zásada, že dovolací soud rozhoduje bez jednání. Tato změna vychází ze zkušeností dosavadní praxe, jež ukazuje, že těžiště práce dovolacího soudu spočívá ve studiu spisového materiálu a v přezkoumávání správnosti právních závěrů odvolacího soudu, zatímco skutkové zjišťování, k němuž je jednání nezbytné, dovolací soud zpravidla neprovádí. Navržená úprava samozřejmě nevylučuje, aby v případech, kdy to bude dovolací soud považovat za vhodné nebo kdy bude zapotřebí provést dokazování k prokázání důvodu dovolání, bylo jednání nařízeno.
K bodu 36 :
Čl. III bod 5. zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, zakotvil na dobu tří let od své účinnosti výjimku ze senátního rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Tato úprava, kdy o opravných prostředcích proti rozhodnutím nositelů pojištění ve věcech důchodového zabezpečení rozhodují u krajských soudů samosoudci, se v praxi plně osvědčila. Navrhuje se proto, aby i nadále o těchto opravných prostředcích rozhodovali samosoudci.
K bodu 37 :
Správní soudnictví je upraveno v samostatné části páté občanského soudního řádu. V praxi proto mohou vznikat pochybnosti o tom, zda řízení o odvolání, které ve věcech důchodového zabezpečení je připuštěno v ustanovení § 25Os odst. 2, se řídí ustanoveními části čtvrté. Obdobné pochybnosti lze mít i v otázce přípustnosti dovolání v těchto věcech. Navrhuje se proto jednoznačně v zákoně upravit, že ve věcech důchodového zabezpečení se podmínky pro tyto opravné prostředky a řízení o nich řídí částí čtvrtou občanského soudního řádu.
K bodu 38 :
Ustanovení § 260 odst. 2 ukládá soudu, je-li o to požádán, dotázat se osoby, které rozhodnutí ukládá povinnost zaplatit peněžitou částku, na jejího plátce mzdy, popřípadě zda a u kterého peněžního ústavu má účet, a na číslo účtu. Navrhuje se novelizací § 260 odst. 2 vytvořit prostor pro to, aby tyto jednoduché úkony mohli provádět justiční čekatelé nebo odborní pracovníci soudů.
K bodu 39 :
Ustanovení § 264 odst. 2 omezuje možnost nařídit výkon rozhodnutí proti právnické osobě jiným způsobem než přikázáním z účtu u peněžního ústavu jen na případy, kdy pohledávka oprávněného nemohla být uspokojena z prostředků právnické osoby na účtu u peněžního ústavu. Takové omezení není důvodné, navrhuje se proto toto ustanovení vypustit.
K bodům 40 a 41 :
Do přijetí zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a zákona č. 592/1992 Sb., bylo soudy rozhodováno vždy o nárocích v jejich čisté výši. Po přijetí těchto předpisů takový postup není vždy možný a v nalézacím řízení soudy přiznávají ve věcech jimi dotčených nárok v hrubé výši.
Současně však povinnému tyto předpisy ukládají povinnost provést z přisouzené částky srážku zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a tyto srážky odvést příslušným orgánům.
Platná právní úprava neumožňuje v takových případech tuto povinnost povinného zohlednit, jestliže se oprávněný domáhá vymožení celé přisouzené částky. Navrhuje se proto v tomto směru umožnit zastavení, popřípadě částečné zastavení výkonu rozhodnutí, a to doplněním nového § 268 odst. 2.
K bodu 42 :
Navrhovanou změnou § 274 písm. e) je sledováno rozšířit možnost výkonu rozhodnutí, za podmínek v tomto ustanovení obsažených, i na notářské zápisy obsahující jiné závazky než závazky občanskoprávní. Není totiž důvodu proto, aby závazky jiné povahy, zejména závazky z obchodních vztahů, byly z režimu § 274 vyloučeny.
K bodu 43 :
Navrhovaným novým zněním § 305 se navrhuje důsledně odlišit právní účinky nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu od účinků právní moci takového rozhodnutí. Nově se proto vymezuje činnost peněžního ústavu od okamžiku, kdy mu bude doručeno usnesení o nařízení tohoto výkonu rozhodnutí, do okamžiku, kdy bude vyrozuměn o tom, že výkon rozhodnutí nabyl právní moci.
K bodu 44 :
Platná právní úprava § 309 promítá účinky nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky a jeho právní moci nejen na peněžní prostředky, které má povinný na svém účtu ke dni doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, ale i na další částky, které dojdou na účet povinného po tomto dni. V praxi pak tato úprava vzbuzuje pochybnosti o časovém omezení tohoto účinku, zejména přestanou-li další částky na účet povinného docházet. Navrhuje se proto výslovnou úpravou toto časové vymezení upravit.
K bodu 45 :
Navrhovaným doplněním § 330 odst. 3 je pamatováno na případy, kdy
po bezvýsledné dražbě věc není ochoten převzít ani oprávněný, popřípadě, je-li oprávněných více, nikdo z nich. Osud takové věci je potřebné právně vyřešit, neboť nedojde-li k jejímu vyloučení ze soupisu, trvá pro povinného i nadále zákaz dispozice s předmětnou věcí (§ 324).
K bodu 46 :
Změna v postavení a organizaci vrchních soudů vyžaduje, aby i pro jednací řád vrchního soudu platila stejná pravidla jako pro jednací řád okresních a krajských soudů.
K Čl. II :
Změny věcné příslušnosti soudů a jejich procesních postupů, navržené tímto zákonem, vyžadují v přechodných ustanoveních pamatovat na vymezení pravidel, jimiž se bude řídit dokončení těch věcí, v nichž řízení započalo před účinností tohoto zákona.
K Čl. III :
Navrhovaný zákon je již čtvrtou novelizací občanského soudního řádu po jeho republikaci provedené č. 240/1993 Sb. S ohledem na tuto skutečnost i rozsah navrhované novelizace se navrhuje zmocnit předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu k vyhlášení úplného znění občanského soudního řádu, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
K Čl. IV :
Účinnost zákona se navrhuje stanovit ke stejnému datu jako účinnost novely trestního řádu, novely zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, neboť tyto právní úpravy na sebe navazují.