kterým se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona České národní rady č. 17/1993 Sb. a zákona č. 292/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 11 věta druhá zní: "Předseda okresního soudu na základě pravomocných rozhodnutí soudu dává prostřednictvím krajského soudu podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu.".
2. V § 14 se vypouštějí slova "vrchnímu soudu nebo".
3. V § 15 odst. 1 se za slovo "místopředsedy" vkládají slova "nebo místopředsedů".
4. § 16 zní:
Vrchní soudy
a) rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy,
b) přezkoumávají zákonnost rozhodnutí jiných orgánů v případech stanovených zákonem,
c) rozhodují v dalších zákonem určených případech.".
5. § 17 a § 18 se vypouštějí.
6. § 19 zní:
Předseda a místopředsedové vrchního soudu vykonávají v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející vrchnímu soudu jako předsedové senátu nebo soudci. Předseda vrchního soudu na základě pravomocných rozhodnutí soudu dává podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu. Je-li o to požádán Nejvyšším soudem, podává předseda vrchního soudu vyjádření před zaujetím stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů (dále jen "stanoviska) Nejvyšším soudem nebo jeho kolegii.".
7. § 28 zní:
(1) Nejvyšší soud zajišťuje zákonnost rozhodování soudů tím, že
a) rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy,
b) rozhoduje v jiných zákonem určených případech.
(2) Nejvyšší soud dále rozhoduje o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů na území České republiky, vyžaduje-li to zákon nebo mezinárodní smlouva. Rozhoduje též v dalších zákonem určených případech.
(3) Nejvyšší soud sleduje pravomocná rozhodnutí soudů v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska.".
8. V § 29 odst. 2 se slova "orgánů a organizací" nahrazují slovy "správních úřadů a jiných orgánů a právnických osob".
9. V § 30 odst. 2 se vypouštějí slova "senátů Nejvyššího soudu a vrchních".
10. § 30 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
"(3) Před zaujetím stanoviska si kolegium může vyžádat vyjádření předsedů vrchních soudů i představitelů správních úřadů a jiných orgánů a právnických osob.".
11. V § 31 odst. 2 se vypouštějí slova "a generální prokurátor České republiky".
12. V § 32 odst. 1 se vypouštějí slova "senátů Nejvyššího soudu a vrchních".
13. § 39 odst. 2 se slova "předsedy kolegií a předsedy senátů vrchních soudů" nahrazují slovy "předsedy senátů vrchních soudů".
14. V § 40 se za odstavec 3 vkládají nové odstavce 4 až 7, které zní:
" (4) Nelze-li řádný výkon soudnictví zajistit postupem podle odstavců 2 a 3, může ministr spravedlnosti po vyjádření předsedy soudu, k němuž je soudce přidělen k výkonu funkce, přeložit soudce i bez jeho souhlasu nebo žádosti na jiný soud, dojde-li zákonem ke změně v organizaci soudů nebo změně obvodů soudů.
(5) Podle odstavce 4 lze soudce přeložit pouze na jiný soud téhož stupně v rámci obvodu soudu o jeden stupeň vyššího anebo na soud o jeden stupeň nižší v obvodu soudu, k němuž je soudce k výkonu funkce přidělen. Přeložit soudce podle odstavce 4 lze pouze do 6 měsíců od účinnosti zákona, který zakládá důvod pro toto rozhodnutí; z téhož důvodu nelze soudce přeložit opakovaně.
(6) Základní plat náležející soudci podle zvláštního zákona 1/, který byl přeložen k výkonu funkce k jinému soudu podle odstavce 4, mu zůstává zachován.
(7) Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podle odstavce 4 lze podat podle zvláštních předpisů 2/ opravný prostředek k Nejvyššímu soudu.".
Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 8 a 9.
15. Poznámky pod čarou č. 1 a 2 zní:
"1/ Zákon ČNR č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, ve znění pozdějších předpisů.
2/ § 2501 a násl. občanského soudního řádu.".
16. V § 40 odst. 8 se slovo "jen" nahrazuje slovem "též".
17. § 40 odst. 9 zní:
"(9) Přidělit nebo přeložit soudce k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu může ministr spravedlnosti jen se souhlasem předsedy tohoto soudu. Souhlas předsedy Nejvyššího soudu se vyžaduje též k přeložení soudce tohoto soudu k nižšímu soudu (odstavec 3).".
18. V § 41 odst. 2 písmeno a) zní:
"a) k využití zkušeností k Ministerstvu spravedlnosti.".
19. V § 42 odst. 1 písmeno a) zní:
"a) ministr spravedlnosti, jde-li o dočasné přidělení soudců k Ministerstvu spravedlnosti nebo k Nejvyššímu soudu,".
20. V § 42 odst. 1 písm. b) se slova "jinému vrchnímu" nahrazují slovy "k vrchnímu".
21. § 49 odst. 2 zní:
"(2) O dočasném zproštění výkonu funkce soudce rozhoduje ministr spravedlnosti; jde-li o soudce Nejvyššího soudu, činí tak po dohodě s předsedou tohoto soudu.".
22. § 50 odst. 2 zní:
"(2) Soudce může být uvolněn z funkce předsedy a místopředsedy soudu a předsedy kolegia Nejvyššího soudu tím, kdo jej do této funkce jmenoval.".
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1995.
Obecná část:
Při zániku České a Slovenské Federativní Republiky nebylo možno ihned provést systémové řešení dělby působnosti mezi nově zakotvené vrchní soudy a Nejvyšší soud, a ani zajistit od počátku vzniku samostatné České republiky podmínky pro plné působení všech článků soudní soustavy, které předvídá Ústava České republiky. Podle platné právní úpravy je proto pro rozhodování o mimořádných opravných prostředcích v občanském soudním řízení i v trestním řízení, jimiž jsou dovolání a stížnost pro porušení zákona, dána příslušnost jak vrchních soudů, tak i Nejvyššího soudu. Navíc se působnost vrchních soudů koncentruje u Vrchního soudu v Praze, a to až do doby, než na základě zákona zahájí činnost Vrchní soud v Olomouci.
Navrhuje se proto souběžně předkládanými návrhy novelizací procesních předpisů důsledné promítnutí apelačního a kasačního principu do soudní soustavy České republiky a důsledné oddělení apelační a kasační působnosti jednotlivých článků této soudní soustavy. Vrchní soudy by měly být pouze soudy apelačními a Nejvyšší soud by měl mít výlučnou kasační působnost. Současně by též návrhem zákona o zahájení činnosti Vrchního soudu v Olomouci měly být vytvořeny zákonné předpoklady pro plnou realizaci soudní soustavy.
Změny v působnosti vrchních soudů též vyžadují změny v zákonné úpravě jejich postavení a organizace. Navrhovaným zákonem se proto navrhuje vymezit jejich postavení a organizaci v zásadě obdobným způsobem, jako je tomu u krajských soudů.
Dále se navrhovaným zákonem navrhuje vytvořit zákonné předpoklady pro možné přeložení soudců bez jejich souhlasu k výkonu funkce k jinému soudu, jako výjimečného opatření za přesně stanovených podmínek.
Dopady návrhu zákona na státní rozpočet a počty pracovníků je potřebné pojmout komplexně a vyčíslit je společně s dopady návrhu zákona o zahájení činnosti Vrchního soudu v Olomouci, návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tyto návrhy zákonů se vzájemně podmiňují. Odkazuje se proto na vyčíslení dopadů těchto návrhů v důvodové zprávě k návrhu zákona o zahájení činnosti Vrchního soudu v Olomouci.
Zvláštní část:
K Čl. I:
K bodům 1 až 6. bodům 13, 17, 21 a 22:
Podle platné právní úpravy vykonávají vrchní soudy působnost soudu odvolacího v těch věcech, kde řízení v prvním stupni započalo u krajských soudů jako soudů I. stupně. Ve věcech, kde v prvním stupni rozhodují okresní soudy, je vrchním soudům svěřena příslušnost rozhodovat o mimořádných opravných prostředcích v trestním i občanském soudním řízení, jimiž jsou stížnost pro porušení zákona a dovolání. Nejvyšší soud rozhoduje o těchto mimořádných opravných prostředcích v těch případech, kdy v prvním stupni ve věci rozhodují krajské soudy jako soudy I. stupně.
Této dělbě působnosti mezi vrchní soudy a Nejvyšší soud odpovídá i platná právní úprava vymezující jejich postavení a organizaci. Oběma těmto stupňům soudů je proto svěřeno zaujímat stanoviska k výkladům zákonů a jiných právních předpisů, u obou stupňů soudů jsou do jejich organizační struktury včleněna pléna a kolegia a zákonem vymezeno jejich složení a působnost.
Navrhovanými změnami v působnosti těchto soudů by vrchním soudům měla náležet pouze působnost soudu odvolacího a u Nejvyššího soudu by mělo být koncentrováno rozhodování o mimořádných opravných prostředcích.
V důsledku toho je třeba koncentrovat u Nejvyššího soudu i výkladové a sjednocovací funkce. Proto by i zaujímání stanovisek k výkladu zákonů a jiných právních předpisů mělo náležet pouze Nejvyššímu soudu a výrazně by tak měla být posílena jeho pozice vrcholného článku soudní soustavy. U vrchního soudu tím však zároveň ztrácí opodstatnění dosavadní organizační struktura členění na kolegia a stejně tak i jeho plénum. Vrchní soudy a jednotlivé úseky jejich činnosti by měly být proto organizovány obdobně, jako je tomu u krajských soudů. Navržená ustanovení tento záměr realizují.
Navrženým novým zněním § 50 odst. 2 je odstraňována též rozpornost tohoto ustanovení s ustanovením § 39 odst. 1 zákona, kdy právo prezidenta jmenovat předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu není vázáno na podání návrhu jakéhokoliv orgánu, zatímco odvolání z těchto funkcí je podle platné právní úpravy vázáno na návrh orgánu, který podal návrh na jejich jmenování.
K bodům 7 až 12:
Navržená ustanovení realizují ve vztahu k dosavadní právní úpravě změny v působnosti Nejvyššího soudu tak, aby bylo zákonným způsobem vyjádřeno změněné postavení Nejvyššího soudu jako vrcholného článku soudní soustavy, u kterého se soustřeďují vedle rozhodovací pravomoci o mimořádných opravných prostředcích i výkladové a sjednocovací funkce, které jsou při probíhající přestavbě právního řádu mimořádně závažné.
Současně se upřesňuje stávající úprava postupu při zaujímání stanovisek.
K bodům 14 až 16:
Platná právní úprava umožňuje přeložit soudce nebo ho dočasně přidělit k výkonu funkce k jinému soudu pouze s jeho souhlasem, popř. na jeho žádost. Jedinou výjimkou, kdy lze soudce přeložit na jiný soud bez jeho souhlasu nebo žádosti je, děje-li se tak na základě pravomocného rozhodnutí kárného senátu.
Právní řád České republiky je předmětem přestavby, a to jak z hlediska nutných změn, vyplývajících ze zásadní změny společensko ekonomického systému, tak i zásadní změny postavení České republiky.
Ústava České republiky vedle garancí zakotvujících soudcovskou nezávislost mimo jiné i jmenováním do funkce bez časového omezení, předjímá i nové členění České republiky, zejména pak vytvoření vyšších územních samosprávných celků, které vyvolá zásadní změny v územním členění státu.
Ústava České republiky dále zakotvila čtyřstupňovou soudní soustavu, jejíž okamžité plné zapojení do výkonu soudnictví nebylo možné a proto v zájmu zajištění funkčnosti soudní soustavy na počátku existence samostatné České republiky bylo možno vytvořit zákonné podmínky pouze pro zahájení činnosti Vrchního soudu v Praze.
Naplnění Ústavy spolu s dalšími změnami souvisejícími s přestavbou právního řádu mohou vytvořit stav, kdy bude třeba přikročit k přijetí zákonů, jež se budou dotýkat organizace soudů nebo jejich obvodů. Již nyní je potřebné vytvořit zákonné podmínky pro zahájení činnosti Vrchního soudu v Olomouci, v souvislosti s vytvořením vyšších územních samosprávných celků lze důvodně předpokládat, že bude potřebné vytvořit zákonné podmínky pro zvýšení počtu soudů vyššího stupně.
Bezvýjimečná vázanost změny místa výkonu funkce na souhlas nebo návrh soudce by vytvářela nerovnováhu v obsazení a vytížení soudů a tento stav by ve svých důsledcích vedl k ohrožení Ústavou vymezeného poslání soudů poskytovat ochranu práv, i Listinou základních práv a svobod garantovaných práv osob na bezprůtahové soudní řízení.
Pro to, aby soudy ve změněné organizaci nebo nově vymezených obvodech mohly řádně zajišťovat výkon soudnictví, je proto nezbytné, aby zde byly zákonné prostředky, které umožní v celospolečenském zájmu docílit toho, že soudci budou vykonávat své funkce v těch místech a u těch soudů, jak to bude taková zákonná změna vyžadovat.
Proces budování právního státu není ukončen, proto zakotvení institutů, které umožní zajistit řádné fungování soudnictví, je pro Českou republiku ještě naléhavější, než je tomu v jiných zemích.
Navrhovaná úprava je v souladu s Ústavou České republiky, která v čl. 82 odst. 2 předjímá přijetí zákona, který stanoví výjimky ze zásady, že soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu.
I právní úpravy v jiných demokratických státech se stabilizovaným právním řádem umožňují v zájmu zajištění řádného výkonu soudnictví výjimečně přeložit soudce na jiný soud bez jeho souhlasu.
V SRN lze např. přeložit soudce bez jeho souhlasu na jiný soud při zákonné změně organizace soudů a soudních obvodů i přes to, že právní řád umožňuje zajistit řádný výkon soudnictví i jinými prostředky, neboť jmenování soudce bez časového omezení s garancí neodvolatelnosti a nepřeložitelnosti soudce předchází jeho jmenování soudcem na dobu dočasnou 3 až 5 let bez těchto garancí.
Rovněž v Rakousku lze soudce přeložit při změně v organizaci soudů a současně právní řád obsahuje i další zákonné prostředky k tomu, jak zajistit, aby u soudů působil potřebný počet soudců. U Sborového soudu I. stupně působí určitý počet soudců, kteří podle potřeb zajištění výkonu soudnictví jsou činni v celém obvodu tohoto soudu a v současné době je ještě připravována novelizace směřující k rozšíření těchto možností.
Princip nezávilosti soudců je základem soudní moci, jejího rovnocenného postavení s mocí zákonodárnou a mocí výkonnou, a významným principem právního státu. Ústavní princip neodvolatelnosti soudce a nepřeložitelnosti soudce bez jeho souhlasu jsou jedny z garancí nezávislého výkonu soudnictví. Nemohou však být absolutní a ve svých důsledcích působit proti ústavním garancím práva na soudní ochranu a práva na bezprůtahové soudní řízení.
Ústavou v čl. 82 odst. 2 předvídané výjimky jsou proto nezbytné, současně však musí být zákonem stanoveny potřebné záruky pro to, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. Navrhuje se proto umožnit takové přeložení soudce pouze po vyčerpání možností řešit potřebné obsazení soudů přeložením soudců, kteří budou se svým přeložením souhlasit, vázat možnost rozhodnutí o přeložení na krátké časové období po přijetí zákonné změny, která ho vyvolala, omezit okruh soudů, k nimž může být soudce přeložen, a to se zachováním dosavadního zařazení do platové skupiny, a vázat výběr soudce na vyjádření předsedy soudu. Rozhodnutí ministra spravedlnosti bude podléhat z hlediska jeho zákonnosti soudnímu přezkumu. S ohledem na mimořádnou závažnost takového rozhodnutí se navrhuje přezkum ve správním soudnictví podle části páté, hlavy třetí občanského soudního řádu, a svěřit toto řízení do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu.
K Čl. II:
Navrhovaný zákon je již čtvrtou novelizací zákona č. 335/1991 Sb. o soudech a soudcích. S ohledem na tuto skutečnost i rozsah nyní navrhované novelizace se navrhuje zmocnit předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu k vyhlášení úplného znění zákona č. 335/1991 Sb., jak vyplývá z pozdějších novelizací.
K Čl. III:
Účinnost navrhovaného zákona je potřebné stanovit ke stejnému datu jako účinnost zákonů, jimiž se novelizují zákony o řízení před soudy, neboť tyto právní úpravy na sebe navazují.