Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda vlády Václav Klaus zaslal odpověď na interpelaci poslance Jiřího Macháčka dopisem ze dne 8. června 1995.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jiřího Macháčka. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Václav KLAUS

předseda vlády České republiky

Vážený pane poslanče,

dovolte, abych reagoval na Vaši interpelaci, ve které se zabýváte problematikou výpočtu a vypláceni důchodů občanům České republiky, kteří měli trvalý pobyt a vykonávali zaměstnání v České republice, ale jejichž zaměstnavatel měl před rozdělením federace sídlo na Slovensku.

Pro lepší pochopeni lze tyto případy, které musí být také individuálně řešeny, rozdělit zhruba do následujících skupin:

1. Občané s trvalým pobytem i pracovištěm na území České republiky, avšak zaměstnaní k 31. 12. 1992 u zaměstnavatele majícího sídlo v SR. Na základě těchto skutečností jim již byla nebo bude pro důchod hodnocena doba zaměstnání před 1. 1. 1993 pouze slovenskou stranou. Děje se tak v souladu se Smlouvou mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení. Do této kategorie patří i případy, zmíněné ve Vaší interpelaci.

2. Občané, kteří v minulosti pobírali důchod od České správy sociálního zabezpečení, ale z důvodu pozdější změny trvalého pobytu na Slovensko převzala výplatu jejich důchodu Sociální pojišťovna v Bratislavě (dříve Národní pojišťovna). Po 31. 12. 1992 se tito občané vrátili zpět do ČR, ale podle uvedené Smlouvy jsou nadále považováni za slovenské důchodce s nárokem na důchod ze SR.

Vedle těchto uvedených dvou skupin lze vytypovat i další okruhy osob, které v současné době požadují za dobu zaměstnání do 31.12. 1992 český, tedy vyšší důchod. Jsou to především:

- občané s trvalým bydlištěm na území České republiky, kteří k 31. 12. 1992 měli pracoviště i zaměstnavatele na území SR, kam docházeli, či dojížděli;

- občané s trvalým pobytem v SR zaměstnaní k 31. 12. 1992 u tamního zaměstnavatele, kteří po uvedeném datu přesídlili k trvalému pobytu do ČR;

- občané, kterým z důvodu trvalého pobytu na území SR přiznala a k 31. 12. 1992 vyplácela důchod Národní pojišťovna v Bratislavě a kteří jsou nadále považováni za slovenské důchodce, i když se následně přestěhovali do ČR.

Řešení u první skupiny případů, tedy u těch občanů, jejichž zaměstnavatel měl registrováno sídlo na území Slovenska, ale pracoviště i trvalé bydliště měli na území ČR, je následující.

Výplatu důchodů, přiznaných do 31. 12. 1993 slovenskou Národní pojišťovnou přebírá na žádost důchodce Česká správa důchodového zabezpečení a vyplácí je důchodcům ve výši podle českých právních předpisů s tím, že částku slovenského důchodu vyplácí Sociální pojišťovna v Bratislavě na účet České správy sociálního zabezpečení.

Výše důchodu je vyrovnávána se zpětnou účinností ode dne devalvace Sk. o nároku na důchod však nejprve musí rozhodnout Sociální pojišťovna v Bratislavě, neboť musí vycházet z platně mezistátní smlouvy. Takto převzít výplatu je však možné pouze u důchodů, pro jejichž výši nebyla započítána doba zaměstnáni na Slovensku po 31. 12. 1992 v délce jednoho roku a více.

Případy, kdy pro výši důchodu byla započítána slovenskou stranou nejen doba zaměstnání do 31. 12. 1992, ale i další doba na území SR v délce alespoň 1 roku, mohou být řešeny jen změnou Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení.

Do dnešního dne bylo vyřízeno Českou správou sociálního zabezpečení cca 70 žádostí.

Pokud jde o konkrétní případy, které uvádíte ve své interpelaci, sděluji Vám následující.

Paní Drahomiře Velčovské byl v souladu s článkem 20 odst. 1 Smlouvy přiznán invalidní důchod slovenskou národní pojišťovnou.

V lednu 1994 došlo k uzavření příslušné dohody mezi Českou správou sociálního zabezpečení a slovenskou Národní pojišťovnou, takže mohlo dojít k řešeni situace paní Velčovské a dalších občanů.

V tomto konkrétním případě zaslala nejprve Národní pojišťovna v Bratislavě fotokopie podkladů pro výpočet důchodu, aby ČSSZ mohla stanovit výši důchodu podle českých předpisů. Ve spolupráci s Národní pojišťovnou v Bratislavě poté dohodla měsíc, od kterého tato zastaví výplatu důchodu na účet důchodce v České republice a vydá o tom rozhodnutí, a to tak, aby od stejného data již byla prováděna výplata důchodu Českou správou sociálního zabezpečení, aby důchodce nezůstal bez důchodu. Současně ČSSZ vypočítá a poukáže příslušný doplatek vypočítaný jako rozdíl mezi tím, co bylo vyplaceno Národní pojišťovnou (nyní Sociální pojišťovnou) v Bratislavě, a tím, co náleželo podle českých předpisů.

U paní Velčovské se celá tato záležitost komplikovala tím, že odmítla převzít částku vyplacenou z Bratislavy a vrátila šeky. Národní pojišťovna pak musela korespondovat s ČSSZ a informovat ji, že nepřevzatou částku posílá na účet ČSSZ. Z podnětu této interpelace byl požádán odbor zahraničních agend ČSSZ o vyhotovení a zaslání podrobné zprávy o provedení vyúčtování přímo paní Velčovské. To se stalo dopisem ze dne 25.5. 1995. Současně byl paní Velčovské poukázán doplatek ve výši 6 321 Kč.

V případě paní Štalmachové, jak lze soudit z připojené korespondence, byla pouze podána informace, jaký je dosavadní postup podle zmíněného článku 26 Smlouvy. O důchod ještě nepožádala.

Věřím, vážený pane poslanče, že moje odpověď na Vaši interpelaci bude pro Vás dostačující.

S pozdravem

Vážený pan

Ing. Jiří Macháček

poslanec PSP ČR

Praha