Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Komise doporučuje, aby byl ústavní zákon schválen ve znění, které je uvedeno v příloze této zprávy, tzn. komise doporučuje výborům PS text, který by měl být obsažen ve společné zprávě a o kterém by se mělo hlasovat na červnové schůzi Poslanecké sněmovny.

Komise navrhuje zásadním způsobem zjednodušit vládní předlohu tím, že o názvech vyšších územních samosprávných celků dle krajů nebo zemí rozhodne parlament schválením zákona. Proto je doporučována změna čl. 103 hlavy sedmé Ústavy "Územní samospráva". Zmíněný článek uvádí: "O názvu vyššího územního samosprávného celku rozhoduje jeho zastupitelstvo." Tento text není zcela jednoznačný, protože vládou navrhované znění čl. 99 Ústavy: "Česká republika se člení na obce a vyšší územní samosprávné celky s názvem kraj nebo region nebo země" nebylo schváleno. V platném znění článku 99 Ústavy je řečeno pouze: "Vyššími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje", což vyvolalo diskusi o tom, zda zastupitelstvo bude rozhodovat o geografickém názvu vyššího územního samosprávného celku (buď Jihočeský nebo Budějovický kraj) nebo o tom, zda příslušný vyšší územní samosprávný celek bude označován buď jako země nebo kraj.

Zásadní pochybnost však vzbuzuje popisovaná ústavní úprava proto, že dává zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku působnost svým rozhodnutím doplňovat ústavní zákon, který musí být schválen parlamentem kvalifikovanou většinou. Proto komise navrhuje změnit a doplnit hlavu sedmou ústavy "Územní samospráva". Nové znění článku 103 Ústavy v prvém odstavci zobecňuje text článku 2 vládního návrhu ústavního zákona o působnostech vyšších územních samosprávných celků (tisk 1129), který zní: "Vyšší územní samosprávný celek zřizuje své orgány; způsob jejich vzniku, působnost, pravomoc a vztahy mezi nimi stanoví zákon." Zobecnění spočívá v tom, že ustanovení se vztahuje nejen na kraje nebo země, ale také na obce. Znamená to vyplnění jisté mezery hlavy sedmé Ústavy "Územní samospráva". Ve druhém odstavci je upravena možnost zřízení samosprávných orgánů v částech obcí, tj. také v městských částech Prahy a dalších velkých měst. Návrh komise na tuto změnu a doplnění Ústavy chce dosáhnout většího souladu mezi Ústavou, mezi zákonem o obcích a event. zákonem o krajích jako vyšších územních samosprávných celcích.

První část návrhu ústavního zákona doporučovaného komisí, tj. článek I, obsahuje vlastní ustanovení ústavního zákona o vytvoření krajů jako vyšších územních samosprávných celků. Označení "země" se nepoužívá, protože je spíše přijatelné a vhodné pouze pro historické země Čechy, Moravu a Slezsko. Respektuje se tedy existující zemské cítění.

Článek 1, obdobně jako vládní návrh ústavního zákona, obsahuje popis regionálního rozdělení České republiky do jednotlivých krajů. Kraje jako vyšší územní samosprávné celky - společenství občanů s právem na samosprávu - jsou jednoznačně určeny pomocí příslušných okresů, viz dále čl. 4, který jednoznačně definuje území okresů ke dni účinnosti ústavního zákona o vytvoření krajů jako vyšších územních samosprávných celků.

Ve shodě s vládním návrhem ústavního zákona je území hl. m. Prahy součástí kraje Pražského či Pražského a Středočeského. Komise však doporučuje upravit v Ústavě zvláštní postavení hl. m. Prahy. Působnost a pravomoc zastupitelstva hl.m.Prahy je odlišná od působnosti a pravomoci zastupitelstev ostatních obcí a bude stanovena zákonem.

Článek 3 v prvém odstavci obsahuje obdobně jako vládní návrh ústavního zákona ustanovení, že území kraje, tj. hranice kraje i jeho vnitřní územní rozdělení na okresy, lze měnit pouze zákonem. Odlišná je úprava obsažená v odstavci druhém. Vyplývá z výše popsaného návrhu na změnu článku 103 Ústavy: "O sídle kraje by nemělo rozhodovat krajské zastupitelstvo, ale zákon"; důvod pro tuto úpravu je obsažen i v článku 79 Ústavy: "Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem."

Komise dále navrhuje, aby ústavní zákon o vytvoření krajů jako vyšších územních samosprávných celků nabyl účinnosti dnem vyhlášení, tj. pravděpodobně v průběhu července 1995. Cílem je odstranit všechny věcné a legislativní problémy, které brzdí další nezbytné kroky v celé oblasti reformy veřejné správy.

Součástí celkového pozměňovacího návrhu k oběma vládním návrhům ústavních zákonů, který komise doporučuje výborům Poslanecké sněmovny, musí být i návrh následujících usnesení Poslanecké sněmovny:

1. Poslanecká sněmovna

- přerušuje projednávání vládního návrhu ústavního zákona o působnosti vyšších územních samosprávných celků (sněmovní tisk 1129) ve svých orgánech

- žádá vládu České republiky, aby předložila návrh jediného zákona o krajích obsahující ustanovení o orgánech, o působnosti, o výkonu státní správy atd.

2. Poslanecká sněmovna mění své usnesení č. 553 ze dne 15. prosince 1994 přijaté na 25. schůzi Poslanecké sněmovny tak, že bod 2. zní: "Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby legislativní návrhy uvedené v části V sněmovního tisku 1205 - Záměry vlády České republiky v oblasti reformy veřejné správy - byly jako návrhy zákonů předloženy do čtyř měsíců od eventuálního schválení ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků.".

Při koncipování svého doporučení se komise shoduje na těchto základních východiscích, která obsahují "Záměry vlády ČR v oblasti reformy veřejné správy (tisk 1205) předložené v září 1994.

1. Reforma veřejné správy je dlouhodobý postupný proces. Je nutno klást důraz na maximální využití existujícího systému, efektivnost, racionalizaci a minimalizaci nákladů.

2. Volby do zastupitelstev krajů se budou konat na obdobných principech jako volby do Poslanecké sněmovny. Předpokládá se systém poměrného zastoupení, a to i podle okresů.

3. Důležitým hlediskem při vytváření krajů je i regionální disparita daná zejména velikostí rozdílů mezi kraji, pokud jde o relativní úroveň jejich vlastních příjmů a z toho vyplývající problém finančního vyrovnání rozpočtů krajů v rámci státu.

4. Reforma státní správy vychází ze zachování okresních úřadů jako důležitých orgánů státní správy, u nichž bude těžiště prvoinstančního rozhodování.

5. Krajské úřady budou plnit zejména funkci odvolacích orgánů proti prvoinstančním rozhodnutím okresních úřadů. Rozhodovací činnost ve správním řízení na jednotlivých úsecích státní správy bude v zásadě končit na úrovni krajských úřadů.

6. Hlavní město Praha zůstane i nadále obcí. Výkon státní správy v hlavním městě bude realizován v zásadě ve dvou stupních v rámci větších obvodů. Odvolacím orgánem proti rozhodnutí orgánů v těchto správních obvodech města bude Magistrát hl.m.Prahy. Odvolacím orgánem proti prvoinstančnímu rozhodování Magistrátu bude příslušný krajský úřad.

7. Současně s vytvořením krajů jako vyšších územních samosprávných celků je nutno rozhodnout o tom, zda dnešní statutární města, event. další velká města budou mít na svém území působnost okresních úřadů, zda budou z hlediska územního členění samostatnými okresy. Pokud jde o výkon státní správy, budou magistráty těchto měst podřízeny krajským úřadům.

V Praze dne 23. května 1995

Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:

Na území České republiky se vytvářejí tyto kraje jako vyšší územní samosprávné celky:

1. Pražský,

vymezený územím hlavního města Prahy a územím okresů Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram a Rakovník;

2. Budějovický,

vymezený územím okresů České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor;

3. Plzeňský,

vymezený územím okresů Domažlice, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň jih, Plzeň-sever, Rokycany a Tochov;

4. Karlovarský,

vymezený územím okresů Cheb, Karlovy Vary a Sokolov;

5. Ústecký,

vymezený územím okresů Česká Lípa, Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem;

6. Liberecký,

vymezený územím okresů Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily;

7. Královéhradecký,

vymezený územím okresů Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov;

8. Pardubický,

vymezený územím okresů Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí;

9. Jihlavský,

vymezený územím okresů Havlíčkův Brod, Jihlava a Pelhřimov;

10. Brněnský,

vymezený územím okresů Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Třebíč, Vyškov, Znojmo a Žďár nad Sázavou;

11. Olomoucký,

vymezený územím okresů Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk;

12. Ostravský,

vymezený územím okresů Bruntál, Frýdek-Místek, Jeseník, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava-město;

13. Zlínský,

vymezený územím okresů Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín.

Postavení hlavního města Prahy stanoví zákon.

(1) Území kraje lze měnit pouze zákonem.

(2) Sídla krajů stanoví zákon.

Územím okresu se rozumí územní obvod okresního úřadu ke dni účinnosti tohoto zákona.

Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky se mění a doplňuje takto:

Čl. 103 zní:

(1) Územní samosprávné celky zřizují své orgány; způsob jejich vzniku, působnost, pravomoc a vztahy mezi nimi stanoví zákon.

(2) Zákon stanoví, kdy zastupitelstvo obce může svěřit část své působnosti části obce.".

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:

Na území České republiky se vytvářejí tyto kraje jako vyšší územní samosprávné celky:

1. Pražský a Středočeský

vymezený územím hlavního města Prahy a územím okresů Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram a Rakovník;

2. Jihočeský,

vymezený územím okresů České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Pelhřimov, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor;

3. Západočeský,

vymezený územím okresů Domažlice, Cheb, Karlovy Vary, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň jih, Plzeň-sever, Rokycany, Sokolov a Tochov;

4. Severočeský,

vymezený územím okresů Česká Lípa, Děčín, Chomutov, Jablonec nad Nisou, Liberec, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem;

5. Východočeský,

vymezený územím okresů Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Semily, Svitavy, Trutnov a Ústí nad Orlicí;

6. Jihomoravský,

vymezený územím okresů Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Jihlava, Třebíč, Vyškov, Znojmo a Žďár nad Sázavou;

7. Středomoravský,

vymezený územím okresů Kroměříž, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín;

8. Moravskoslezský,

vymezený územím okresů Bruntál, Frýdek-Místek, Jeseník, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava-město;

Postavení hlavního města Prahy stanoví zákon.

(1) Území kraje lze měnit pouze zákonem.

(2) Sídla krajů stanoví zákon.

Územím okresu se rozumí územní obvod okresního úřadu ke dni účinnosti tohoto zákona.

Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky se mění a doplňuje takto:

Čl. 103 zní:

(1) Územní samosprávné celky zřizují své orgány; způsob jejich vzniku, působnost, pravomoc a vztahy mezi nimi stanoví zákon.

(2) Zákon stanoví, kdy zastupitelstvo obce může svěřit část své působnosti části obce.".

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Varianta I. regionálního členění České republiky

* Eventuální budoucí okres Jeseník je v této tabulce součástí Olomouckého kraje, nikoli kraje Ostravského

Varianta II. regionálního členění České republiky

* Eventuální nový okres Jeseník je ve sloupcích 1 až 3 započten v kraji Středomoravském