Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Chilské republiky o vzájemné podpoře a ochraně investic podepsaná dne 24. dubna 1995 v Praze.
kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Chilské republiky o vzájemné podpoře a ochraně investic podepsaná dne 24. dubna 1995 v Praze.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s Dohodou mezi vládou České republiky a vládou Chilské republiky o vzájemné podpoře a ochraně investic podepsanou dne 24. dubna 1995 v Praze.
Dne 24. dubna 1995 byla v Praze podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Chilské republiky o vzájemné podpoře a ochraně investic.
Dohoda byla předložena vládě k odsouhlasení před jejím podpisem, neboť dohodnutý text se poněkud odchyluje od "vzorové dohody" (za kterou je podle usnesení vlády č. 12 ze dne 6. 1. 1993 považována dohoda s Maďarskem) a byla schválena usnesením vlády č. 191 ze dne 29. března 1995.
Proti českému vzorovému návrhu byly v textu dohody akceptovány českou stranou rozdíly spočívající v zakotvení pouze "doložky nejvyšších výhod" pokud jde o zacházení s investory. Chilská strana argumentovala tím, že podle jejího domácího zákonodárství jsou rozdíly v přístupu k domácím a zahraničním investorům, a že nemůže podle svého zákonodárství a není ochotna v souladu s obecnými politickými principy uplatňovanými vůči zahraničním investorům poskytnout českým investorům lepší zacházení než jakémukoliv jinému zahraničnímu investorovi.
Další rozdíl je zakotven v článku 5 (odstavce 3. a 4.) upravujícím převody investic a výnosů z investic.
Odstavec 3): Převody týkající se investic uskutečněných podle Chilského programu výměny zahraničního dluhu za podíl na majetku (Chilean Program of Foreign Debt Equity Swaps) podléhají zvláštním předpisům.
2
Toto ustanovení (které je obsaženo ve všech dohodách, které dosud Chile uzavřela), má původ v 80. letech, kdy bylo možno na sekundárních trzích nakupovat chilský dluh asi za 50-55% nominální hodnoty a Chilskou centrální bankou pak byla vyplacena investorovi v Chile nominální hodnota v domácí měně. Takto získaný kapitál pak podléhal různým omezením centrální banky, tj. bylo ho možno převádět do zahraničí až po 10 letech.
V současné době je chilský dluh obchodován na sekundárních trzích za 90-92% své nominální hodnoty; investice uskutečněné podle výše uvedeného programu značně poklesly; v posledních dvou letech nebyly žádné. Přesto chilská strana trvala na zakotvení "chilského programu" jako výjimky z článku o převodech, poněvadž ještě četní zahraniční investoři jsou vázáni tímto programem.
Odstavec 4): Kapitál může být převáděn pouze jeden rok po svém vstupu na území smluvní strany, jestliže její zákonodárství neupraví příznivější zacházení.
Toto ustanovení navazuje na zákon č. 600 o zahraničních investicích, který reguluje investování v Chile, podle něhož je možno převádět zisk z investice okamžitě, avšak výnosy z prodeje nebo likvidace investice až po uplynutí jednoho roku od jejího uskutečnění. Účelem tohoto ustanovení je zabránit krátkodobým spekulativním investicím a odlišit tak mezi potenciálními investory ty, kteří mají skutečný zájem o chilskou ekonomiku.
Dohoda zakotvuje ostatní záruky obvykle poskytované investorům obou smluvních stran v těchto mezinárodních smlouvách:
- závazek umožnit na svém území a v souladu se svým právním řádem investice investorů druhého státu;
- národní zacházení ve vztahu k investicím a doložku nejvyšších výhod ve vztahu k investorům;
- záruky proti vyvlastnění majetku zahraničních investorů s výjimkou vyvlastnění na základě zákona, ve veřejném nebo národním zájmu a proti vyplacení okamžité a adekvátní náhrady;
- způsob řešení sporů mezi investorem a přijímající smluvní stranou nebo mezi smluvními stranami navzájem.
V článku 3 dohody je dále zaručeno, že žádná smluvní strana nepoškodí nepřiměřenými nebo diskriminačními opatřeními správu, udržování, používání, využívání, rozšíření, prodej a likvidaci investic investorů druhé smluvní strany.
Na žádost chilské strany byla Dohoda v souladu s chilským zákonodárstvím sjednána navenek mezi vládami. Stejně jako v České republice Dohoda podléhá schválení vládou, Parlamentem a ratifikaci prezidentem republiky.
Platnost Dohody byla sjednána na dobu patnácti (15) let s tím, že po uplynutí této doby platí sjednané podmínky pro zřízené investice neomezeně, pokud jedna ze smluvních stran nedá dvanáctiměsíční písemné oznámení o ukončení její platnosti. Pro investice uskutečněné před datem, kdy se oznámení o ukončení platnosti této dohody stane účinným, zůstanou ustanovení Dohody účinná po dobu patnácti let od data ukončení její platnosti.
Dohoda s Chilskou republikou byla sjednána v jazyce českém, španělském a anglickém. V případě rozporů ve výkladu bude rozhodující anglické znění.
Výše uvedené modifikace považuji za nezbytné a doporučuji, aby Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyslovila souhlas se sjednáním Dohody.
Samostatná Česká republika uzavřela od svého vzniku již 20 (dvacet) dohod o ochraně investic: s Maďarskem, Egyptem, Slovinskem, Polskem, Rumunskem, Austrálií, Portugalskem, Thajskem, Peru, Ukrajinou, Ruskou federací, Tadžikistanem, Albánií, Estonskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Spojenými arabskými emiráty, Filipínskou republikou, Singapurkou republikou a Chilskou republikou.
Kromě toho je Česká republika vázána 16 (šestnácti) dohodami o ochraně investic, které uzavřela ČSFR a do nichž byla možná automatická sukcese.
Chile je tradiční obchodní partner, který se jistě stane perspektivním partnerem i pro české investory a přispěje k rozvoji české podnikatelské činnosti. Obě země se těší vzájemné důvěře, což vytváří dobré předpoklady pro další spolupráci na úseku soukromého podnikání.
Předkládaná Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Chilské republiky o vzájemné podpoře a ochraně investic nevyžaduje změnu v právním řádu České republiky, nedotýká se závazků obsažených v jiných mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána, a není v rozporu s právem Evropské Unie.
Dohoda je mezinárodní dvoustrannou hospodářskou smlouvou všeobecné povahy, která upravuje ucelenou oblast práv a povinností fyzických a právnických osob v některých otázkách nad rámec platného devizového zákona.
Po vyslovení souhlasu Parlamentem České republiky bude Dohoda předložena podle čl. 63 Ústavy k ratifikaci prezidentovi České republiky. Dohoda nemá dopad na státní rozpočet.
Vláda České republiky a vláda Chilské republiky (dále jen "smluvní strany");
vedeny přáním zintenzívnit hospodářskou spolupráci k vzájemnému prospěchu obou zemí;
v úmyslu vytvořit a udržovat příznivé podmínky pro investice, založené původně na převodu aktiv, investorů jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany;
vědomy si, že vzájemná podpora a ochrana takových zahraničních investic podporuje ekonomický rozkvět obou zemí;
se dohodly na následujícím:
Pro účel této dohody:
(1) Pojem "investor" znamená následující osoby, které uskutečnily investici na území druhé smluvní strany v souladu s touto dohodou:
a) fyzickou osobu, která, podle práva této smluvní strany, je považována za jejího občana;
b) právnickou osobu, včetně společností, obchodních společností a obchodních sdružení a jiných právně uznávaných právnických osob, které jsou vytvořeny nebo jinak náležitě organizovány podle práva této smluvní strany a mají své sídlo společně se skutečnými hospodářskými aktivitami na území této stejné smluvní strany.
(2) Pojem "investice" zahrnuje každou majetkovou hodnotu investovanou v souvislosti s hospodářskými aktivitami investorem jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany v souladu s právními předpisy druhé smluvní strany a zahrnuje zejména, nikoli však výlučně:
a) movitý a nemovitý majetek a jakákoli jiná majetková práva, jako jsou věcná břemena, hypotéky, zástavy nebo záruky;
b) akcie, nezajištěné dluhopisy společností nebo jakékoli jiné formy účasti na společnostech;
c) půjčky nebo jiné peněžní pohledávky nebo nároky na jakoukoli činnost mající hospodářskou hodnotu a jsou spojeny s investicí;
d) práva z oblasti duševního a průmyslového vlastnictví, včetně autorských práv, patentů, obchodních značek, obchodních jmen, technických postupů, know-how a goodwill;
e) práva vyplývající ze zákona nebo ze smlouvy, včetně koncesí k průzkumu, kultivaci, těžbě nebo využití přírodních zdrojů.
Jakákoliv změna formy, ve které jsou hodnoty investovány, nemá vliv na jejich charakter jako investice.
(3) Pojem "území" znamená území České republiky a území Chilské republiky, včetně teritoriálních vod a jakékoli přímořské nebo podmořské oblasti, nad nimiž může Chilská republika uplatňovat, v souladu s mezinárodním právem, svrchovaná práva.
(4) Pojem "výnosy" znamená částky plynoucí z investic a zahrnuje zejména, ne však výlučně, zisky, úroky, přírůstky kapitálu, podíly, dividendy, licenční nebo jiné poplatky.
Ustanovení této dohody se použijí na budoucí investice uskutečněné investory jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany a také na existující investice podle práva této smluvní strany k datu vstupu této dohody v platnost. Nepoužijí se však na spory, které vznikly před jejím vstupem v platnost nebo na spory, které se přímo vztahují k událostem, které nastaly před jejím vstupem v platnost.
(1) Každá smluvní strana bude, v souladu se svou obecnou hospodářskou politikou na poli zahraničních investic, podporovat investice investorů druhé smluvní strany a bude takové investice připouštět v souladu se svými právními předpisy.
(2) Každá smluvní strana bude chránit na svém území investice uskutečněné v souladu s jejími právními předpisy investory druhé smluvní strany a nebude poškozovat neodůvodněnými a diskriminačními opatřeními řízení, udržování, užívání, držbu, rozšiřování, prodej a likvidaci takových investic.
(1) Každá smluvní strana poskytne řádné a spravedlivé zacházení investicím uskutečněným investory druhé smluvní strany na jejím území a zajistí, že uplatnění práva takto uznaného nebude bráněno v praxi.
(2) Každá smluvní strana poskytne na svém území investicím a výnosům investorů druhé smluvní strany zacházení, které není méně příznivé, než jaké poskytuje investicím a výnosům svých vlastních investorů nebo investicím a výnosům investorů jakéhokoli třetího státu, kterékoli je nejvýhodnější.
(3) Každá smluvní strana poskytne na svém území investorům druhé smluvní strany, pokud jde o řízení, udržování, užívání, držbu nebo nakládání s jejich investicí, zacházení, které je řádné a spravedlivé a ne méně příznivé než jaké poskytuje investorům jakéhokoli třetího státu.
(4) Jestliže smluvní strana poskytne zvláštní výhody investorům jakékoli třetí země pomocí dohody zřizující zónu volného obchodu, celní unii, společný trh, hospodářskou unii nebo jakoukoli jinou formu regionální hospodářské organizace, k níž smluvní strana patří, nebo prostřednictvím ustanovení dohody vztahující se zcela nebo převážně ke zdanění, nebude zavázána poskytnout takové výhody investorům druhé smluvní strany.
(1) Každá smluvní strana zaručí investorům druhé smluvní strany převod finančních prostředků spojených s investicí ve volně směnitelné měně a bez prodlení, zejména:
(a) úroků, dividend, zisků a jiných druhů výnosů;
(b) částek na splacení půjčky a úvěru ve vztahu k investici;
(c) jakéhokoli kapitálu nebo výnosů z prodeje nebo částečného prodeje nebo likvidace investice;
(d) náhrady za vyvlastnění nebo ztrátu, včetně jakéhokoli úroku, jak je uvedeno v čl. 6 této dohody; a
(e) výdělků zaměstnanců, kteří pracují v souvislosti s investicí, ale nejsou občany smluvní strany, na jejímž území je investice uskutečněna.
(2) Převody budou uskutečněny v převládajícím kurzu v den převodu stanoveném v souladu s právním řádem smluvní strany, kde investice byla uskutečněna.
(3) Převody týkající se investic uskutečněných podle Chilského programu výměny zahraničního dluhu za podíl na majetku podléhají zvláštním předpisům.
(4) Kapitál může být pouze převáděn jeden rok poté, co vstoupil na území smluvní strany, jestliže její zákonodárství neupraví příznivější zacházení.
(5) Převod bude považován za uskutečněný bez prodlení, jestliže byl proveden v rámci takového období, které je normálně vyžadováno pro dokončení převodních formalit. Uvedené období bude začínat dnem, kdy příslušná žádost byla předložena v náležité formě a nemůže v žádném případě překročit 30 dnů.
(1) Žádná ze smluvních stran nepodnikne jakákoli opatření zbavující, přímo nebo nepřímo, investora druhé smluvní strany investice, jestliže nejsou splněny následující podmínky:
(a) opatření jsou podniknuta ve veřejném nebo národním zájmu a v souladu s právním řádem;
(b) opatření nejsou diskriminační;
(c) opatření jsou doprovázena ustanoveními týkajícími se platby bezodkladné, přiměřené a účinné náhrady.
(2) Náhrada bude založena na tržní hodnotě dotčených investic bezprostředně před tím, než se opatření stalo veřejně známým. Kde tato hodnota nemůže být pohotově zjištěna, náhrada může být určena v souladu s obecně uznávanými spravedlivými principy ohodnocení. Tato náhrada ponese úrok v příslušné tržní sazbě od data vyvlastnění nebo ztráty do data platby.
(3) Dotčený investor bude mít právo přístupu, podle právního řádu smluvní strany provádějící vyvlastnění, k soudnímu orgánu této smluvní strany za účelem posouzení výše náhrady a zákonnosti jakéhokoli takového vyvlastnění nebo srovnatelného opatření.
(4) Investorům jedné smluvní strany, jejichž investice utrpěly ztráty následkem války nebo jiného ozbrojeného konfliktu, revoluce, výjimečného stavu nebo vzpoury, které se konaly na území druhé smluvní strany, bude poskytnuto druhou smluvní stranou zacházení, pokud jde o restituci, náhradu škody, vyrovnání nebo jiné vypořádání, ne méně příznivé, než jaké poskytne tato smluvní strana svým domácím investorům nebo investorům jakékoli třetí země, kterékoli je příznivější pro dotčené investory.
(5) Bez ohledu na odstavec (4) tohoto článku, investorům jedné smluvní strany, kteří při událostech uvedených v předcházejícím odstavci utrpí ztráty na území druhé smluvní strany spočívají v:
a) zabavení jejich majetku ozbrojenými silami nebo úředními orgány druhé smluvní strany, nebo
b) zničení jejich majetku ozbrojenými silami nebo úředními orgány druhé smluvní strany, které nebylo způsobeno bojovými akcemi nebo nebylo vyvoláno nezbytností situace,
bude poskytnuta spravedlivá a přiměřená náhrada za škody utrpěné během zabírání nebo v důsledku zničení majetku.
(1) Kde jedna smluvní strana nebo agentura zmocněná smluvní stranou poskytla smluvní pojištění nebo jakoukoli jinou formu finanční záruky proti neobchodním rizikům s ohledem na investici jednoho ze svých investorů na území druhé smluvní strany, druhá smluvní strana uzná práva první smluvní strany pomocí principu postoupení práv investora, když platba byla uskutečněna podle této smlouvy nebo finanční záruky první smluvní stranou.
(2) Kde smluvní strana nebo jí zmocněná agentura uskutečnila platbu svému investorovi a převzala práva a nároky investora, tento investor nebude, jestliže není zmocněn jednat jménem smluvní strany provádějící platbu, uplatňovat tato práva a nároky proti druhé smluvní straně.
(3) Postoupená práva nebo nároky nebudou větší než původní práva nebo nároky investora.
(1) Za účelem přátelského řešení sporů, které vzniknou v podmínkách této dohody mezi smluvní stranou a investorem druhé smluvní strany, se budou konat konzultace mezi dotčenými stranami.
(2) Jestliže tyto konzultace neskončí rozhodnutím do třech měsíců od data žádosti o řešení, investor může předložit spor buď:
(a) příslušnému soudu smluvní strany, na jejímž území byla investice uskutečněna; nebo
(b) mezinárodní arbitráži Mezinárodního střediska pro řešení sporů z investic (ICSID), vytvořenému Úmluvou o řešení sporů z investic mezi státy a občany jiných států, otevřené k podpisu ve Washingtonu D.C. 18. března 1965; nebo
(c) rozhodci nebo mezinárodnímu rozhodčímu soudu zřízenému ad hoc, ustanovenému podle rozhodčích pravidel Komise Organizace spojených národů pro mezinárodní právo obchodní (UNCITRAL). Strany ve sporu se mohou písemně dohodnout na změnách těchto pravidel.
(3) Jakmile investor předložil spor příslušnému soudu smluvní strany, na jejímž území byla investice uskutečněna, nebo mezinárodní arbitráži, pak tato volba je konečná.
(4) Pro účely tohoto článku, jakákoli právnická osoba, která je vytvořena v souladu s právním řádem jedné smluvní strany a ve které, před vznikem sporu, většina akcií je vlastněna investory druhé smluvní strany, bude považována, v souladu s článkem 25 (2) (b) uvedené Washingtonské úmluvy, za právnickou osobu druhé smluvní strany.
(5) Arbitrážní rozhodnutí budou konečná a závazná pro obě strany ve sporu a budou vykonatelná v souladu s právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla investice uskutečněna.
(6) Jakmile byl spor předložen příslušnému soudu nebo mezinárodní arbitráži v souladu s tímto článkem, žádná ze smluvních stran nebude zasahovat do sporu diplomatickou cestou, jestliže druhá smluvní strana se bude řídit nebo se podrobí jakémukoli rozsudku, arbitrážnímu rozhodnutí, nařízení nebo jinému rozhodnutí učiněnému příslušným mezinárodním nebo místním orgánem.
Smluvní strany budou konzultovat na žádost kterékoli z nich záležitosti týkající se výkladu nebo použití této dohody.
(1) Spory mezi smluvními stranami týkající se výkladu nebo použití této dohody budou, pokud to bude možné, řešeny prostřednictvím jednání.
(2) Pokud spor nemůže být takto vyřešen ve lhůtě šesti měsíců, bude na žádost jedné ze smluvních stran předložen rozhodčímu soudu v souladu s ustanoveními tohoto článku.
(3) Rozhodčí soud bude tvořen třemi členy a bude ustaven následujícím způsobem: ve lhůtě dvou měsíců od oznámení smluvní stranou jejího přání řešit spor arbitráží, každá smluvní strana jmenuje jednoho rozhodce. Tito dva členové se pak dohodnou, ve lhůtě 30 dnů od jmenování posledního z nich, na třetím členu, který bude občanem třetí země a bude vystupovat jako předseda. Smluvní strany jmenují předsedu ve lhůtě 30 dnů od určení této osoby.
(4) Pokud v některé ze lhůt uvedených v odstavci 3 tohoto článku nebyla provedena nezbytná jmenování, může být požádán předseda Mezinárodního soudního dvora, aby provedl nezbytná jmenování. Je-li předseda Mezinárodního soudního dvora občanem některé smluvní strany nebo jestliže tato osoba nemůže vykonat toto pověření, jmenování budou provedena místopředsedou. Je-li také místopředseda občanem některé smluvní strany nebo nemůže vykonat toto pověření, jmenování budou provedena služebně nejstarším členem Mezinárodního soudního dvora, který není občanem žádné smluvní strany.
(5) Rozhodčí soud přijímá své rozhodnutí většinou hlasů. Takové rozhodnutí je konečné a závazné. Každá smluvní strana uhradí náklady svého rozhodce a svého zastoupení v rozhodčím řízení. Náklady předsedy a ostatní náklady budou hrazeny smluvními stranami rovným dílem. Rozhodčí soud určí vlastní jednací pravidla.
(6) Rozhodčí soud přijímá svá rozhodnutí bera v úvahu ustanovení této dohody, principy mezinárodního práva vztahující se k předmětu sporu a obecně uznávané principy mezinárodního práva.
(1) Kde je některá otázka řešena současně jak touto dohodou tak jinou mezinárodní dohodou, jejíž jsou obě smluvní strany stranami, nic v této dohodě nebrání, aby jakákoli smluvní strana nebo jakýkoli její investor, který vlastní investice na území druhé smluvní strany, využil jakýchkoli pravidel, která jsou pro něho příznivější.
(2) Jestliže zacházení, které má být poskytnuto jednou smluvní stranou investorům druhé smluvní strany v souladu s jejími právními předpisy nebo jinými zvláštními smluvními ustanoveními je příznivější, než které je poskytováno touto dohodou, bude poskytnuto toto příznivější zacházení.
(1) Smluvní strany si vzájemně oznámí splnění ústavních požadavků pro vstup této dohody v platnost. Tato dohoda vstoupí v platnost 30 dnů po datu pozdějšího oznámení.
(2) Tato dohoda zůstane v platnosti po dobu 15 let. Poté zůstane v platnosti neomzeně, dokud jedna ze smluvních stran nedá jednoroční písemnou výpověď diplomatickou cestou.
(3) Pro investice uskutečněné před datem, kdy oznámení o ukončení platnosti této dohody se stane účinným, zůstávají ustanovení této dohody v platnosti po další období 15 let od tohoto data.
(4) Tato dohoda bude použitelná bez ohledu na to, zda existují diplomatické nebo konzulární vztahy mezi smluvními stranami.
Dáno ve dvojím vyhotovení
v Praze dne 24. dubna 1995 v jazyce českém, španělském
a anglickém, přičemž všechna znění
jsou stejně autentická. V případě
rozporu ve výkladu bude rozhodující anglický
text.