Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Jozefa Wagnera na předsedu vlády Václava Klause. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane předsedo vlády,

obracím se na Vás s interpelací ve zcela zvláštní věci.Ve Vaší věci. Nebo je to věc všech? Ústava Článek 2 odstavec (4) "Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit,co zákon neukládá." V tomto smyslu je i předseda vlády práv žádat o obecní byt.

Jistě si vzpomínáte, že ve sporech s minulým režimem bylo s úspěchem argumentováno mezinárodními závazky státu.Oni, rudí mocní, byli vystavování kritice pod níž jejich tváře měli ještě více rudnout studem,kdyby jej znali. Když se říkávalo, vtipem, "všichni jsme si rovni,ale někteří jsou si rovnější" šla vlastně řeč o článku prvním Všeobecné deklarace lidských práv jeho dobovou parafrází a nejen o něm. Listina základních práv a svobod tehdy součástí našeho právního řádu nebyla. Stala se jí až později a to navzdor názoru jednoho předsedy vlády,že cosi bude zapleveleno.

Nebýt těchto a dalších souvislostí považoval bych za přiměřenější psáti Vám otevřený dopis, ač mám zkušenost, že na ně neodpovídáte. Konec konců patřil by víc veřejnosti než adresátu. Interpelace je nástroj, jímž svobodný lid přes své poslance může klást otázky aniž se moc může slušně vyhnout odpovědím.

Pane předsedo vlády, mnohokráte jste proklamoval svou vizi konzervativní či pravicové politiky. K ní patři teze "občan se o sebe postará sám". Nebo jinak, rovnost je vnímána jako rovnost příležitostí. A schopný to prokáže. Vzpomínám,někdy na počátku, v roce 1990, Vaši organizátoři pozvali více lidí než se do sálu vešlo. Neměli kde sedět.Vaše slova byla uklidňující." Schopný se o sebe postarají, mají židli". Dnešní Vaši organizátoři nejsou vinni nedostatkem židlí, ale bytů. Jejich neschopnost byla Vámi úředně uznána. Projevil jste strach, kde budete bydlet až nejpozději do roka nebudete předsedou vlády.Strachu je možno rozumět, ale nelze pochopit, že konzervativní muž s velkým M, považuje za výraz své schopnosti využití vlivu úřadu, který drží k získání bytu. Snad na místě by bylo zaplatit milion či víc a koupit si luxusní byt. Tak já, nevědomý levičák, rozumím tomu co je schopnost úspěšného i pravičáka.

Nebo snad pane předsedo vlády, chcete tvrdit, že vliv Vašeho postavení na přidělení bytu byl nulový a každý občan má tu stejnou šanci. Sdružení na ochranu nájemníků, k němuž patřím, by s radostí nabídlo nejen radním na Praze 6,aby přidělili byt tisícům potřebnějším, vdávajícím dcery, ženícím syny, tísnícím se dvěma či třem generacím v malém panelákovém bytě, nebo odděleně žijícím manželům a tak podobně. Vaše osobní situace není v ničem horší než jejich. Oni většinou žijí z průměrného příjmu české rodiny a nemají mimořádné příjmy mimo plat v řádu milionu korun ročně, ani rodinné příslušníky sedící v křeslech členů dozorčích rad s příjmy překračujícími průměrné platy.

Byl již slyšet názor, muži tak významnému byt patří, zasloužil se o věci veřejné. To je jistě věc názoru. Subjektivně. Objektivně je odpověď prostší.

Pane předsedo vlády, neobtěžoval bych Vás s touto interpelací jen proto, abych sdělil převládající názor, že jste konal v rozporu s dobrými mravy. To se ví. I to, že v tradičních demokraciích by politik ve Vaší situaci neměl mnoho na výběr. Jen vrátit byt i funkci v naději, že to možná pomůže obnovit důvěru. Oslovil jsem Vás proto, bych využil příležitosti a položil Vám několik otázek. Ještě pořád budete se svými spolupracovníky tvrdit, že bydlení není veřejný statek, že je to jen a jen věc trhu? Budete též tvrdit, že zde není nedostatek bytů, že jen nízké ceny nájemného vytvářejí takové poměry, jako by byl? Budete mluvit o schopnosti občanů pořídit si bydlení pomocí hypoték z průměrných platů...

Vážený pane předsedo vlády, před časem, pro Vás při jistě významné příležitosti kongresu Vaší strany, jste mně věnoval neočekávanou pozornost a dopřál mi značné pocty označením, rozuměl-li jsem dobře za nepřítele politiky ODS, nebo-li budoucnosti v pojetí této zvláštní pravé vůle. Ano, jmenoval jste mně společně s dalšími třemi úctyhodnými demokraty a pasoval za nepřítele. Přesto jsem ve Vás pořád chtěl vidět jen muže, který se dívá s jiného úhlu pohledu, ne nepřítele, jen protivníka. Naše společné poslání je právě budování demokratického státu. Očekávám, že bez existence přiměřeného zákona o střetu zájmů odpovíte právě proto jako muž demokratické politiky.

S úctou