Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Protokoly č. 1 a 2 k této Úmluvě.

Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (dále jen "Úmluva") je jedním ze základních smluvních dokumentů Rady Evropy, který je zaměřen na posíleni ochrany jednoho ze základních lidských práv - zákazu mučení a nelidského či. ponižujícího zacházení nebo trestání.

Toto právo je zakotveno ve vnitrostátním právním řádu ČR (Listina základních práv a svoboda, trestní zákon a trestní řád) a rovněž v některých mezinárodních dokumentech z oblasti lidských práv (Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Evropská úmluva o lidských právech). OSN v roce 1984 přijala Úmluvu proti mučení a jinému krutému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestáni, jejímž signatářem se v roce 1988 stalo i Československo.

Úmluva předkládaná k ratifikaci vstoupila v platnost 1. února 1989 a v současné době má 29 smluvních stran. Dne 15. prosince 1992 byla podepsána jménem ČSFR, přičemž Výbor ministrů Rady Evropy uznal tento podpis za platný též pra Českou republiku jako jeden z nástupnických států ČSFR.

Úmluva vychází z právní úpravy obsažené v článku 3 Evropské úmluvy o lidských právech, který stanoví, že "nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu". Účelem Úmluvy je zesílit ochranu uvedeného práva mimosoudními prostředky preventivní povahy.

Na základě této Úmluvy byl vytvořen Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (dále jen "Výbor"), ve kterém je každá smluvní strana zastoupena jedním představitelem.

Výbor má pravomoc po předchozím oznámení navštěvovat místa, kde se nacházejí osoby zbavené svobody, tj. osoby nar.házející se ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě či v léčebném zařízení, a zjišťovat, jak je s nimi zacházeno. Na základě svých poznatků po každé návštěvě vypracovává zprávu, kterou spolu s doporučeními, jež považuje a.a nezbytná, předá zúčastněné straně. V případě, že dotyčná strana s Výborem nespolupracuje nebo odmítá zlepšit situaci podle jeho doporučení, Výbor může svou zprávu zveřejnit.

Protokoly č. 1 a 2 k Úmluvě (dále jen "Protokoly") byly otevřeny k podpisu dne 4. listopadu 1993 a doposud byly podepsány 23 členskými státy Rady Evropy.

Protokol č. 1 zpřístupňuje Úmluvu i státům, které nejsou členy Rady Evropy, tím, že umožňuje Výboru ministrů Rady Evropy takové státy vyzvat, aby k Úmluvě při.stoupily.

Protokol č. 2 přináší změny spíše technické povahy. Umožňuje, aby členové Výboru. byli, oproti dosavadní možnosti jednoho znovuzvolení, znovuzvolení dvakrát.

V zájmu pravidelného obměňování členů Výboru Protokol č. 2 provádí zrněnu těch ustanovení výmluvy, která upravují volby do Výboru. Nová úprava zajišťuje každé dva roky výměnu poloviny členů Výboru tím, že dává Výboru ministrů Rady Evropy pravomoc před doplňovacími volbami stanovit členům, kteří mají být voleni, dvou nebo šestileté funkčního období místo normálního čtyřletého.

Evropská úmluva pro zabránění mučení a nelidskému či. ponižující.mu zacházení nebo trestání je jedním z mezinárodních smluvních dokumentů, které rozvíjejí a posilují ochranu určitého práva obsaženého v katalogu práv obecnější povahy, v tomto případě v Evropské úmluvě o lidských právech. Zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání náleží ke kogentním normám mezi.národního práva, od kterých není. možné se za žádných okolností odchýlit. Nutnost jeho kategorického dodržováni je reflektována samotnou Evropskou úmluvou o lidských právech, která jej řadí mezi těch několik málo práv, od jejichž dodržování nelze odstoupit ani v případě války nebo jakéhokoliv jiného veřejného ohrožení státní existence.

Vzhledem k mimořádnému významu tohoto základního lidského práva se proto ratifikace Úmluvy a Protokolů k ní Českou republikou jeví jako nezbytný krok z hlediska našeho úplného zapojení do evropských mechanismů ochrany lidských páv. Ratifikace Protokolů navíc umožni urychlit zlepšení. činnosti kontrolního orgánu, který je nedílnou součástí těchto mechanismů, a rozšíření této ochrany i mimo územní rámec Rady Evropy.

V souladu s článkem 10 Ústavy České republiky se Úmluva a Protokoly k ní stanou po ratifikaci a vyhlášení bezprostředně závazné a budou mít přednost před zákonem. V případě rozporu ustanovení vnitrostátních právních norem s ustanoveními smluvními, například tam, kde by vnitrostátní právní úprava neumožňovala návštěvu Výboru v některých místech, kde se nacházejí osoby zbavené svobody, by proto byla přímo aplikována příslušná ustanovení Úmluvy.

Vzhledem k tomu, že Úmluva a Protokoly, které ji pozměňují, jsou mezinárodní smlouvou o lidských právech, podle článků 49 odst. 2 a 39 odst. 4 Ústavy České republiky je k jejich ratifikaci. vyžadován souhlas Parlamentu, a to ve formě třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.

Ratifikace Úmluvy a Protokolů si nevyžádá přímých finančních nákladů; práce Výboru je financována z rozpočtu Rady Evropy.

Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tuto Úmluvu,

dbajíce ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod;

připomínajíce, že na základě článku 3 výše uvedené Úmluvy "ni.kdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu";

berouce na vědomí, že mechanismus stanovený v této Úmluvě působí ve vztahu k osobám považujícím se za poškozené v důsledku porušení článku 3;

přesvědčeny, že ochrana osob zbavených svobody proti mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání by mohla být posílena mimosoudními prostředky preventivní povahy, které jsou založeny na návštěvách;

dohodly se na následujícím:

Zřizuje se Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (dále jen "Výbor"). Výbor prostřednictvím návštěv zjišťuje, jak je zacházeno s osobami zbavenými svobody, s cílem posílit v případě nezbytnosti ochranu těchto osob před mučením a před nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním.

Každá strana dovolí v souladu s touto Úmluvou návštěvu jakéhokoliv místa podléhajícího její jurisdikci, kde se nacházejí osoby zbavené svobody veřejnou mocí.

Výbor a příslušné státní úřady zúčastněné strany při uskutečňování této Úmluvy navzájem spolupracují.

1. Výbor se skládá z počtu členů, který se rovná počtu stran.

2. Členové Výboru jsou vybíráni z osob vysokého morálního charakteru, které jsou známy svými schopnostmi v oboru lidských práv nebo mají odborné zkušenosti v oblastech, na něž se vztahuje tato Úmluva.

3. Členem Výboru může být pouze jeden příslušník téhož státu.

4. Členové působí jako soukromé osoby, jsou nezávislí a nestranní a musí být k dispozici pro účinné vykonávání své funkce ve Výboru.

1. Členové Výboru jsou voleni Výborem ministrů Rady Evropy prostou většinou hlasů ze seznamu sestaveného byrem Poradního shromáždění Rady Evropy; každá národní delegace stran v Poradním shromáždění navrhne tři kandidáty, z nichž nejméně dva musí být jejími příslušníky.

2. Stejný postup se použije při obsazování příležitostně uvolněných míst.

3. Členové Výboru jsou voleni na období čtyř let. Mohou být znovuzvolení pouze jednou. Volební období tří členů zvolených v prvních volbách však uplyne po dvou letech. Členové, jejichž volební období uplyne na konci prvního dvouletého období, budou určeni losem, který provede generální tajemník Rady Evropy ihned po ukončení prvních voleb.

1. Zasedání Výboru jsou neveřejná. Kvorum tvoří většina jeho členů. S výhradou ustanovení článku 10, odstavce 2 jsou rozhodnutí Výboru přijímána většinou přítomných členů.

2. Výbor si stanoví jednací řád.

3. Sekretariát Výboru zajišťuje generální tajemník Rady Evropy.

1. Výbor organizuje návštěvy míst uvedených v článku 2. Kromě pravidelných návštěv může Výbor organizovat takové další návštěvy, které jsou podle jeho názoru vyžadovány okolnostmi.

2. Návštěvy jsou zpravidla uskutečňovány alespoň dvěma členy Výboru. Výboru mohou, pokud to považuje za nezbytné, pomáhat znalci a tlumočníci.

1. Výbor oznámí vládě zúčastněné strany svůj úmysl uskutečnit návštěvu. Po takovém oznámení může kdykoliv navštívit jakékoliv místo uvedené v článku 2.

2. Strana poskytne Výboru k uskutečnění jeho úkolu následující možnosti:

a. přístup na své území a právo cestovat bez omezení;

b. veškeré informace o místech, kde se nacházejí osoby zbavené svobody;

c. neomezený přístup do jakéhokoliv místa, kde se nacházejí osoby zbavené svobody, včetně práva pohybovat se v těchto místech bez omezení;

d. další informace dostupné straně, které jsou pro Výbor nezbytné k uskutečnění jeho úkolu. Při vyžadování těchto informací vezme Výbor na zřetel příslušná pravidla vnitrostátního práva a profesionální etiky.

3. Výbor může bez přítomnosti dalších osob vyslýchat osoby zbavené svobody.

4. Výbor se může volně stýkat s jakoukoliv osobou, o níž se domnívá, že mu může poskytnout příslušné informace.

5. V případě nezbytnosti může Výbor okamžitě sdělit své poznatky příslušným úřadům zúčastněné strany.

1. Ve výjimečných případech mohou příslušné úřady zúčastněné strany vznést Výboru námitky proti návštěvě v určitém období nebo na určitém místě navrženém Výborem. Takovéto námitky mohou být vzneseny pouze z důvodů obrany státu, veřejné bezpečnosti, vážných nepokojů v místech, kde se nacházejí osoby zbavené svobody, zdravotního stavu osoby nebo probíhajícího neodkladného výslechu týkajícího se závažného trestného činu.

2. Po takovýchto námitkách Výbor a tato strana okamžitě zahájí konzultace za účelem vyjasnění situace a dosažení dohody o opatřeních umožňujících Výboru urychleně vykonávat své funkce. Takováto opatření mohou zahrnovat přemístění každé osoby, kterou Výbor navrhl navštívit, do jiného místa. Do doby uskutečnění návštěvy strana poskytne Výboru informace o každé takovéto osobě.

l. Výbor po každé návštěvě vypracuje zprávu o skutečnostech zjištěných během ní, přičemž vezme v úvahu veškeré připomínky, které byly předloženy zúčastněnou stranou. Zprávu s doporučeními, která považuje za nezbytná, předá straně. Výbor může jednat se stranou s cílem navrhnout, pokud je to nezbytné, zlepšení ochrany osob zbavených svobody.

2. Jestliže strana nespolupracuje či odmítne zlepšit situaci ve světle doporučení Výboru, může Výbor poté, kdy strana měla možnost vyjádřit své názory, rozhodnout dvoutřetinovou většinou svých členů, že ve věci učiní veřejné prohlášení.

1. Informace shromážděné Výborem v souvislosti s jeho návštěvou, jeho zpráva a konzultace se zúčastněnou stranou jsou důvěrné.

2. Výbor zveřejní svoji zprávu společně s veškerými poznámkami zúčastněné strany, kdykoliv je o to touto stranou požádán.

3. Žádné osobní údaje však nesmí být zveřejňovány bez výslovného souhlasu dotčené osoby.

Výbor v souladu s pravidly důvěrnosti v článku 11 každoročně předkládá Výboru ministrů celkovou zprávu o své činnosti, která je předána Poradnímu shromáždění a zveřejněna.

Od členů Výboru, znalců a dalších osob pomáhajících Výboru se vyžaduje, aby během svého funkčního období a po jeho ukončení zachovali. mlčenlivost o skutečnostech nebo informacích, o nichž se dozvěděli při výkonu svých funkcí.

1. Jména osob pomáhajících Výboru budou uvedena v oznámení podle článku 8, odstavce 1.

2. Znalci jednají na základě instrukcí a jménem Výboru. Musí mít zvláštní znalosti a zkušenosti v oblastech, na něž se vztahuje tato Úmluva, a jsou vázáni stejnými povinnostmi nezávislosti, nestrannosti a dosažitelnosti jako členové Výboru.

3. Strana může výjimečně prohlásit, že znalci nebo jiné osobě pomáhající Výboru nelze povolit účast při návštěvě místa podléhajícího její jurisdikci.

Každá strana sdělí Výboru jméno a adresu úřadu, který je příslušný přijímat oznámení pro vládu, a styčného úředníka, kterého případně jmenuje.

Výbor, jeho členové a znalci uvedení v článku 7, odstavec 2 požívají výsad a imunit stanovených v příloze k této Úmluvě.

1. Tato Úmluva není na újmu ustanovením vnitrostátního práva či jakékoliv mezinárodní dohody, která osobám zbaveným svobody poskytují větší ochranu.

2. Nic v této Úmluvě nebude vykládáno tak, jako by omezovalo nebo rušilo pravomoc orgánů Evropské úmluvy o lidských právech nebo závazky přijaté stranami podle této Úmluvy.

3. Výbor nenavštěvuje místa, která účinně a pravidelně navštěvují představitelé nebo delegáti ochranných mocností nebo Mezinárodního výboru Červeného kříže na základě Ženevských úmluv z 12. srpna 1949 a Dodatkových protokolů k nim z 8. června 1977,

Tato Úmluva je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.

1. Tato Úmluva vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy sedm členských států Rady Evropy vyjádří svůj souhlas být vázán touto Úmluvou v souladu s ustanoveními článku 18.

2. Pro každý členský stát, který dodatečně vyjádří svůj souhlas být vázán touto Úmluvou, Úmluva vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců ode dne uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení.

1. Každý stát může při podpisu nebo uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení uvést území, na které nebo na která se tato Úmluva bude vztahovat.

2. Každý stát může kdykoliv později rozšířit prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy uplatňování této Úmluvy na kterékoliv další území uvedené v tomto prohlášení. Ve vztahu k tomuto území Úmluva vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců ode dne přijetí takového prohlášení generálním tajemníkem.

3. Každé prohlášení učiněné na základě dvou předcházejících odstavců může být ve vztahu ke každému území uvedenému v takovém prohlášení odvoláno oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi. Odvolání nabude účinnosti první den měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců ode dne přijetí takového oznámení generálním tajemníkem.

K ustanovením této Úmluvy nelze učinit žádnou výhradu.

1. Každá strana může kdykoliv vypovědět tuto Úmluvu sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi. Rady Evropy.

2. Tato výpověď nabude účinností první den měsíce následujícího po uplynutí dvanácti měsíců od data přijetí sdělení generálním tajemníkem Rady Evropy.

Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady Evropy:

a) každý podpis;

b) uložení každé ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení;

c) každé datum vstupu této Úmluvy v platnost v souladu s články 19 a 20;

d) každý další úkon, oznámení nebo sdělení týkající se této Úmluvy s výjimkou opatření přijatých při provádění článků 8 a 10.

Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni, podepsali tuto Úmluvu.

Dáno ve Štrasburku 26. listopadu 1987 v angličtině a francouzštině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem členským státům Rady Evropy.

1. Pro účely této přílohy se odkazy na členy Výboru považují i za odkazy na znalce zmíněné v článku 7, odstavec 2.

2. Členové Výboru při výkonu svých funkcí a během cest konaných při výkonu svých funkcí požívají následujících výsad a imunit:

a. imunitu vůči zatčení či zadržení a vůči zabavení jejich osobních zavazadel a ve vztahu k výrokům nebo písemným projevům a všem činům vykonaným při plnění služebního poslání, vynětí ze všech řízení;

b. vynětí z jakýchkoliv omezení svobody pohybu při odjezdu a návratu do jejich země trvalého pobytu a při vstupu a odjezdu ze země, ve které vykonávají své funkce, a z registrace cizinců v zemi, kterou navštěvují nebo kterou projíždějí při výkonu svých funkcí.

3. Při cestách konaných při výkonu jejich funkcí jsou členům Výboru přiznány pří celních a devizových kontrolách:

a. jejich vlastní vládou stejné úlevy, jaké jsou přiznány vyšším úředníkům cestujícím do zahraničí s dočasným služebním posláním;

b. vládami ostatních stran stejné úlevy, jaké jsou přiznány představitelům cizích vlád pověřených dočasným služebním posláním.

4. Dokumenty a materiály Výboru, pokud se týkají práce Výboru, jsou nedotknutelné.

Úřední korespondence a další úřední sdělení Výboru nemohou být zadržovány nebo podrobeny cenzuře.

5. S cílem zabezpečit členům Výboru úplnou svobodu slova a úplnou nezávislost při výkonu jejich funkcí bude pokračovat vynětí z řízení ve vztahu k výrokům či pisemným projevům a všem úkonům, které učinili při výkonu svých funkcí, bez ohledu na to, že dotyčné osoby již takovéto funkce nevykonávají.

6. Výsady a imunity jsou členům Výboru přiznány nikoliv pro jejich osobní výhody, nýbrž s cílem zabezpečit nezávislý výkon jejich funkcí. Jedině Výbor je oprávněn vzdát se imunity svých členů; nemá pouze právo, ale i povinnost vzdát se imunity svých členů v každém případě, kdy by podle jeho názoru imunita bránila průchodu spravedlnosti a kdy je možné se jí vzdát bez újmy účelu, pro který je přiznána.

Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tento protokol k Evropské úmluvě o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, podepsané ve Štrasburku 26. listopadu 1987 (dále jen "Úmluva"),

berouce úvahu, že nečlenským státům Rady Evropy by mělo být umožněno přistoupit k Úmluvě na vyzvání Výboru ministrů,

dohodly se na následujícím:

K článku 5, odstavec 1 Úmluvy se připojuje pododstavec následujícího znění:

"V případě, že do Výboru má být zvolen člen za nečlenský stát Rady Evropy, byro Poradního shromáždění vyzve parlament tohoto státu, aby jmenoval tři kandidáty, z nichž nejméně dva jsou jeho příslušníky. Volba Výborem ministrů proběhne po poradě se zúčastněnou stranou."

Článek 12 Úmluvy zní:

"Výbor v souladu se zásadami důvěrnosti podle článku 11 každoročně předkládá Výboru ministrů celkovou zprávu o své činnosti, která je předána Poradnímu shromáždění a každému nečlenskému státu Rady Evropy, jenž je stranou Úmluvy, a zveřejněna."

Text článku 18 Úmluvy se stává odstavcem 1 tohoto článku a doplňuje se o následující odstavec:

"2. Výbor ministrů Rady Evropy může vyzvat kterýkoliv nečlenský stát Rady Evropy, aby přistoupil k Úmluvě."

V odstavci 2 článku 19 Úmluvy se vypouští slovo "člen" a slova "nebo schválen.i" se nahrazují slovy "schválení nebo přistoupení".

V odstavci 1 článku 20 Úmluvy se slova "nebo schválení" nahrazují slovy "schválení nebo přistoupení".

1. Úvodní věta článku 23 Úmluvy zní:

"Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům a každému nečlenskému státu Rady Evropy, který je stranou Úmluvy:"

2. V článku 23, písmeno b) Úmluvy se slova °nebo schválení" nahrazují slovy "schválení nebo přistoupení".

1. Tento protokol je otevřen k podpisu členským státům Rady Evropy, jež podepsaly Úmluvu, které mohou vyjádřit svůj souhlas být vázán:

a) podpisem bez výhrady ratifikace, přijeti nebo schválení;

nebo

b) podpisem podléhajícím ratifikaci, přijeti nebo schválení, po kterém následuje ratifikace, přijeti nebo schválení.

2. Ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.

Tento protokol vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí tříměsíční lhůty od data, kdy všechny strany Úmluvy vyjádří svůj souhlas být vázán tímto protokolem v souladu s ustanovením článku 7.

Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady Evropy:

a) každý podpis;

b) uložení každé ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení;

c) datum vstupu tohoto protokolu v platnost podle článku 8;

d) jakýkoliv jiný úkon, oznámení nebo sdělení týkající se tohoto protokolu.

Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni, podepsali tento protokol.

Dáno ve Štrasburku 4. listopadu 1993 v angličtině a francouzštině, přičemž obě znění mají stejnou planost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem členským státům Rady Evropy.

Státy, které podepsaly tento protokol k Evropské úmluvě o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, podepsané ve Štrasburku 26.listopadu 1987 (dále jen "Úmluva"),

přesvědčeny, že by bylo vhodné umožnit členům Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (dále "Výbor") být znovu.zvolen dvakrát;

rovněž berouce v úvahu potřebu zajistit pravidelnou obměnu členů Výboru;

dohodly se na následujícím:

1. V článku 5, odstavec 3 věta druhá zní následovně:

2. Článek 5 Úmluvy se doplňuje následujícími odstavci 4 a 5:

"4. Aby se v rámci možností zabezpečilo, že dojde k obnově jedné poloviny členů Výboru každé dva roky, může Výbor ministrů rozhodnout, dříve než přikročí k jakékoliv další volbě, že funkční období jednoho nebo více členů, kteří mají být zvoleni, bude mít jinou délku než čtyři roky; avšak ne více než šest let a ne méně než dva roky.

5. V případě, kdy se jedná o více než jedno funkční období a kdy Výbor ministrů bude postupovat podle předchozího odstavce, přidělí se tato funkční období losem, který provede generální tajemník ihned po volbách."

1. Tento protokol je otevřen k podpisu státům, jež podepsaly Úmluvu nebo k ní přistupují, které mohou vyjádřit svůj souhlas být vázán:

a) podpisem bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení; nebo

b) podpisem s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení, po kterém následuje ratifikace, přijetí nebo schválení.

2. Ratifikační listiny, listiny o přijeti nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.

Tento protokol vstoupí v platnost první den měsíce, který následuje po uplynutí tříměsíční lhůty od data, kdy všechny strany Úmluvy vyjádří svůj souhlas být vázán protokolem podle ustanovení článku 2.

Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady Evropy a nečlenským státům, které jsou smluvními stranami Úmluvy:

a) každý podpis;

b) uložení každé ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení;

c) datum vstupu tohoto protokolu v platnost v souladu s článkem 3;

d) jakýkoliv jiný úkon, oznámení nebo sdělení týkající se tohoto protokolu.

Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni, podepsali tento protokol.

Dáno ve Štrasburku 4. listopadu 1993 v angličtině a francouzštině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem členským státům Rady Evropy.