zákona, kterým se mění zákon č. 74/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Zákon č. 74/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se mění takto:
Článek VI odst. 6 zní:
"(6) Úprava náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 195) a náhrady nákladů na výživu pozůstalých (§ 199), je-li to pro zaměstnance či pozůstalé příznivější, se provede i u zaměstnanců a pozůstalých, kterým náhrada příslušela před 1. červnem 1994; to platí i pro náhrady, o nichž bylo před 1. červnem 1994 pravomocně rozhodnuto nebo jejichž výše byla dohodnuta."
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 2. října 1995 (varianta: "dnem vyhlášení").
Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky byl dne 23. března 1994 přijat zákon, kterým byl změněn a doplněn zákoník práce č. 65/1965 Sb., v platném znění, a některé další zákony (dále jen "zákon"). Přijatý zákon byl podepsán k tomu povolanými ústavními činiteli po řádném vyhlášení nabyl platnosti a po vyhlášení i účinnosti dle svých závěrečných ustanovení.
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu ČR dne 20.12.1994 navrhla skupina poslanců, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil ke dni 1. června 1994 ustanovení bodu 122 zákona a ustanovení čl. VI odst. 6 zákona.
Nálezem Pl.ÚS 31/94 ze dne 24. května 1995 vyhověl Ústavní soud tomuto návrhu skupiny poslanců potud, že zrušil dnem 1. 10. 1995 ustanovení čl. VI odst. 6 zákona.
Z odůvodnění tohoto nálezu Ústavního soudu vyplývá, že Ústavní soud shledal citované přechodné ustanovení zákona za protiústavní vzhledem k porušení principu právní jistoty o právech nabytých pravomocnými rozsudky popř. soukromoprávními dohodami, a to v těch případech, kdy v důsledku citovaného přechodného ustanovení zákona mělo by dojít ke snížení dosud pobíraných částek představujících náhrady za ztrátu na výdělku, způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Dále však dovodil Ústavní soud, že zmíněné přechodné ustanovení zákona "bylo třeba zrušit s účinností od 1. 10. 1995 a poskytnout tak zákonodárci dostatečný časový prostor pro novou formulaci tohoto ustanovení", a to "vzhledem k tomu, že čl. VI odst. 6 zákona č. 74/1994 Sb. dopadá také na případy úpravy náhrady za ztrátu na výdělku (i náhrady nákladů na výživu pozůstalých) ve prospěch poškozených - a v této části tedy protiústavní není".
Navrhovaný zákon problém nastalý přijetím shora uvedeného nálezu Ústavního soudu řeší.
Přijetí zákona nevyžádá si žádné výdaje státního rozpočtu, naopak jeho nepřijetí popř. přijetí až po delší době způsobilo by zřejmě celou řadu soudních sporů o výši náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady nákladů na výživu pozůstalých. Zákon č. 74/1994 Sb., by totiž bez přijetí novely postrádal po účinnosti nálezu Ústavního soudu důležité přechodné ustanovení.