kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Evropská dohoda o osobách účastnících se řízení před Evropskou komisí a Soudem pro lidská práva.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s Evropskou dohodou o osobách účastnících se řízení před Evropskou komisí a Soudem pro lidská práva přijatou v Londýně dne 6. května 1969.
V roce 1992 ratifikovala ČSFR Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále jen "Úmluva") a současně s nimi i protokoly k Úmluvě č. 1, 4, 6, 7, 9 a 10 (dále jen "Protokoly"). Úmluva a Protokoly vstoupily v platnost dnem 18. března 1992 a od 1. ledna 1993 jsou závazné pro Českou republiku jakožto nástupnický stát ČSFR.
Na základě ustanovení Úmluvy se mohou jednotlivci, skupiny jednotlivců a nevládní organizace obrátit s podáním v Evropské komisi pro lidská práva (dále jen "Komise"), pokud se domnívají, že byla práva jim přiznaná Úmluvou porušena státním orgánem smluvního státu. Druhým stupněm soudního řízení je podle Úmluvy Evropský soud pro lidská práva (dále jen "Soud") a případně i Výbor ministrů.
Z důvodu zaručení ochrany osobám, které jsou účastníky řízení před Komisí či Soudem, především pak zajištění jejich svobody projevu a nezávislosti nezbytné ke splnění úkolů, funkcí, povinností nebo k výkonu jejich práv před Komisí či Soudem, byla dne 6. května 1969 v Londýně uzavřena Evropská dohoda o osobách účastnících se řízení před Evropskou komisí a Soudem pro lidská práva (dále jen Dohoda").
Dohoda doplňuje ustanovení Úmluvy upravující řízení před Komisí, Soudem a Výborem ministrů. Byla přijata poté, co devatenáctiletá praxe procesních orgánů Úmluvy prokázala nutnost posílení právní jistoty osob účastnících se řízení před nimi.
Účelem Dohody je přiznání určitých imunit a výhod účastníkům řízení, které jsou nezbytné k výkonu jejich procesních práv zaručených Úmluvou. Dohoda, která spolu s Úmluvou tvoří obsahově celek, prospívá obecně respektovaným zásadám spravedlivého procesu, především objektivitě řízení a zamezení zbytečným průtahům. Dodatečně dovádí do důsledků výkon práv jednotlivce před Komisí, Soudem a Výborem ministrů, který je v této oblasti Úmluvou upraven neúplně a zaručuje dokonalejší respektování a výkon všech práv garantovaných Úmluvou.
Výše uvedené osoby požívají soudní imunity v rámci řízení, pokud jde o jejich ústní nebo písemná vyjádření učiněná před Komisí nebo Soudem, listiny či jiné důkazy, které těmto orgánům předložily, a právo svobody korespodence s Komisí nebo Soudem.
V případě, že Komise či Soud daly předem souhlas k přítomnosti těchto osob, smluvní strany jim nesmí bránit ve volném pohybu, cestování a návratu na území, na němž započaly svou cestu, uskutečněném v průběhu nejvýše patnácti dní od okamžiku, kdy Komise či Soud již nevyžadovaly jejich přítomnost.
V zemích průjezdu nebo konání řízení tyto osoby nesmějí být stíhány, zadrženy nebo podrobeny jinému omezení osobní svobody pro činy nebo odsouzení, k nimž došlo před započetím cesty. Právě v souvislosti s tímto ustanovením umožňuje Dohoda učinit při podpisu nebo ratifikaci prohlášení, podle nějž se smluvní strana zprošťuje povinnosti dodržet zákaz zadržení nebo stíhání svých státních příslušníků, účastníků řízení, pro činy nebo odsouzení, k nimž došlo před započetím cesty (článek 4, odst. 2b Dohody). Takovéto prohlášení doposud učinily Bulharsko, Francie, Itálie, Lichtenštejnsko, Německo, Španělsko a Švýcarsko. Uplatnění tohoto prohlášení bylo při jednání vlády navrženo ministrem spravedlnosti a vláda jej schválila v následujícím znění: "Ustanovení článku 4 odstavce 2 písmeno a) Dohody nebude uplatňováno vůči státním občanům České republiky."
V případě střetu povinností vyplývajících z tohoto ustanovení a povinností vyplývajících z některé úmluvy Rady Evropy nebo z některé úmluvy o vydání nebo jiné vzájemné pomoci v trestních věcech uzavřené s jinými smluvními stranami mají tato ustanovení přednost.
Na právo korespondence, volného pohybu a cestování mohou být uložena jen omezení, která jsou v souladu se zákonem a v demokratické společnosti nezbytná v zájmu národní bezpečnosti nebo udržení veřejného pořádku, předcházení zločinnosti, ochrany zdraví a mravnosti a ochrany práv a svobod druhých.
K částečnému nebo úplnému zrušení imunity jsou příslušné pouze Komise nebo Soud, a to buď z úřední moci anebo na žádost. Z úřední moci mají nejen právo, ale i povinnost zrušit imunitu ve všech případech, kdy by překážela výkonu spravedlnosti a kdy by její úplné nebo částečné omezení nebylo v rozporu s účelem dohody. Na žádost je možno imunitu zrušit, pokud některá smluvní strana potvrdí, že je tento krok nezbytný pro účely stíhání pro trestný čin proti národní bezpečnosti. Rozhodnutí o zrušení imunity je nutno odůvodnit.
Dohoda byla dne 6. května 1969 otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy a vstoupila v platnost v souladu s článkem 8 dne 17. dubna 1971. K 28. únoru 1995 ratifikovalo Dohodu následujících dvacet jedna států: Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Holandsko, Kypr, Německo, Irsko, Itálie, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Malta, Norsko, Portugalsko, San Marino, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie. K témuž datu byla Dohoda podepsána Bulharskem, Maďarskem a Rumunskem.
Vláda České republiky vyjádřila usnesením č. 302 ze dne 24. května 1995 souhlas s návrhem na podpis a ratifikaci Dohody s výše uvedeným prohlášením.
Podpis a ratifikace Dohody nebudou mít žádný dopad na státní rozpočet.
Z hlediska souladu Dohody s naší stávající právní úpravou lze konstatovat, že ustanovení Dohody jsou konformní s Ústavou, Listinou základních práv a svobod jakož i zákony, z čehož plyne, že podpis a ratifikace Dohody nebude vyžadovat legislativní změny.
Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tuto Dohodu,
majíce na zřeteli Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen "Úmluva");
domnívajíce se, že pro lepší uskutečňování cílů Úmluvy je důležité, aby osobám, které jsou účastníky řízení před Evropskou komisí pro lidská práva (dále jen "Komise") nebo před Evropským soudem pro lidská práva (dále jen "Soud"), byly přiznány některé imunity a výhody;
přejíce si k tomu účelu uzavřít dohodu;
dohodly se na následujícím:
1. Tato Dohoda se vztahuje na:
a) zástupce smluvních stran, jakož i na poradce a advokáty, kteří jim přispívají svou pomocí;
b) osoby, které jsou účastníky řízení před Komisí podle článku 25 Úmluvy, ať již vlastním jménem nebo jako zástupci některého z navrhovatelů uvedených ve zmíněném článku 25;
c) advokáty, právní porace nebo profesory práva, kteří se účastní řízení, aby přispěly svou pomocí některé z osob uvedených výše pod písmenem b);
d) osoby zvolené zástupci Komise, aby jim přispěly svou pomocí v řízení před Soudem;
e) svědky, znalce, jakož i na jiné osoby, předvolané Komisí nebo soudem k účasti na řízení před Komisí nebo Soudem.
2. Pro účely této Dohody výrazy "Komise" a "Soud" zahrnují rovněž podkomisi, komoru nebo členy těchto obou orgánů vykonávající podle povahy případu funkce podle ustanovení Úmluvy nebo jednacích řádů Komise nebo Soudu; výraz "účastnit se řízení" zahrnuje rovněž každé oznámení za účelem podání stížnosti proti státu, který uznal právo individuální žaloby podle článku 25 Úmluvy.
3. Jestliže Výbor ministrů při výkonu své funkce podle článku 32 Úmluvy převolá některou osobu uvedenou v odstavci 1 tohoto článku nebo ji vyzve k předložení písemného vyjádření, ustanovení této Dohody se vztahují také na ni.
1. Osoby uvedené v odstavci 1 článku 1 této Dohody požívají imunity v rámci řízení, pokud jde o jejich ústní nebo písemná vyjádření, učiněná před Komisí nebo Soudem, nebo o listiny nebo jiné důkazy, které jim předložily.
2. Tato imunita se nevztahuje na žádné sdělení nebo jeho část, učiněné mimo Komisi nebo Soud osobou nebo v zastoupení osoby, požívající imunity podle předchozího odstavce, o takových vyjádřeních, dokladech nebo důkazech, nebo jejich částech, jež učinila nebo předložila Komisi nebo Soudu.
1. Smluvní strany uznávají právo osob uvedených v odstavci 1 článku 1 této Dohody svobodně si dopisovat s Komisí a Soudem.
2. V případě zadržených osob zahrnuje výkon tohoto práva zejména:
a) jejich korespondenci, je-li kontrolována příslušnými orgány, její odesílání a doručování bez nepřiměřených průtahů a beze změn;
b) zákaz podrobování těchto osob kárným opatřením pro sdělení odeslaná náležitým způsobem Komisi nebo Soudu;
c) právo těchto osob, jde-li o stížnost podanou Komisi a o řízení s ní spojené, dopisovat si a radit se s právním poradcem oprávněným vystupovat před soudy země, kde jsou zadržovány, aniž by je mohl slyšet někdo jiný.
3. Do provádění předchozích odstavců smí veřejný orgán zasahovat jen pokud jde o zásah v souladu se zákonem a v demokratické společnosti nezbytný v zájmu národní bezpečnosti, vyhledávání a stíhání trestného činu nebo ochrany zdraví.
1. a) Smluvní strany se zavazují nebránit osobám, uvedeným v odstavci 1 článku 1 Dohody, k jejichž přítomnosti dala předem souhlas Komise nebo Soud, ve volném pohybu a cestování, za účelem účasti v řízení před Komisí nebo Soudem a následném návratu.
b) Na takový pohyb a cestování smí být uložena jen omezení, která jsou v souladu se zákonem a v demokratické společnosti nezbytná v zájmu národní bezpečnosti nebo udržení veřejného pořádku, předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky a ochrany práv a svobod jiných.
2. a) V zemích průjezdu a v zemích, kde se koná řízení, nesmějí být tyto osoby stíhány, zadrženy nebo podrobeny jinému omezení osobní svobody pro činy nebo odsouzení, k nimž došlo před započetím cesty.
b) Kterákoli smluvní strana může při podpisu nebo ratifikaci této Dohody prohlásit, že ustanovení tohoto odstavce neuplatní vůči svým vlastním státním příslušníkům. Takové prohlášení může být kdykoli odvoláno oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
3. Smluvní strany se zavazují umožnit návrat na své území všem těmto osobám, které na něm započaly svou cestu.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se neulatní, pokud zúčastněná osoba měla možnost během 15 po sobě jdoucích dní poté, kdy Komise nebo Soud již nevyžadovaly její přítomnost, vrátit se do země, kde začala její cesta.
5. V případech, kdy dojde ke střetu povinností smluvní strany, vyplývajících z odstavce 2 tohoto článku, a povinností vyplývajících z některé úmluvy Rady Evropy, smlouvy o vydání nebo jiné smlouvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních uzavřených s jinými smluvními stranami, mají ustanovení odstavce 2 tohoto článku přednost.
1. Imunity a výhody se přiznávají osobám uvedeným v odstavci 1 článku 1 této Dohody jen k zajištění jejich svobody projevu a nezávislosti nezbytných k plnění jejich funkcí, úkolů nebo povinností nebo k výkonu jejich práv ve vztahu ke Komisi nebo Soudu.
2. a) Pouze Komise nebo Soud jsou příslušné zrušit zcela nebo zčásti imunitu zaručenou odstavcem 1 článku 2 této Dohody; mají nejen právo, ale i povinnost zrušit imunitu ve všech případech, kdy by dle jejich názoru překážela výkonu spravedlnosti a její úplné nebo částečné zrušení nebude na škodu účelu vymezenému v odstavci 1 tohoto článku.
b) Komise nebo Soud mohou zrušit imunitu buď z úřední moci nebo na žádost, zaslanou generálnímu tajemníkovi Rady Evropy kteroukoli smluvní stranou nebo kteroukoli zúčastněnou osobou.
c) Rozhodnutí o zrušení imunity nebo jeho zamítnutí se odůvodní.
3. Jestliže některá smluvní strana potvrdí, že zrušení imunity zaručené odstavcem 1 článku 2 této Dohody je nezbytné pro účely trestního stíhání z důvodu ohrožení národní bezpečnosti, Komise nebo Soud imunitu v rozsahu stanoveném tímto potvrzením zruší.
4. Vyjde-li najevo skutečnost, která by vzhledem ke své povaze mohla mít rozhodující vliv a která v době rozhodnutí o zamítnutí zrušení imunity byla autoru žádosti neznáma, může tento podat Komisi nebo Soudu žádost novou.
Žádné ustanovení této Dohody nebude vykládáno tak, aby omezovalo nebo rušilo povinnosti převzaté smluvními stranami podle Úmluvy.
1. Tato Dohoda je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy, které se mohou stát její stranou:
a) podpisem bez výhrady ratifikace nebo přijetí;
b) podpisem s výhradou ratifikace nebo přijetí, po kterém následuje ratifikace nebo přijetí.
2. Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.
1. Tato Dohoda vstoupí v platnost jeden měsíc od data, kdy se pět členských států Rady stalo stranou Dohody podle ustanovení článku 7.
2.Pro každý členský stát, který dodatečně podepíše Dohodu bez výhrady ratifikace nebo přijetí nebo ji ratifikuje či přijme, vstoupí Dohoda v platnost jeden měsíc od data podpisu, uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí.
1. Každá smluvní strana může při podpisu nebo uložení ratifikačních listin nebo listin o přijetí určit jedno nebo více území, na něž se tato Dohoda bude vztahovat.
2. Každá smluvní strana může při ukládání své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo kdykoli později rozšířit provádění této Dohody prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, na kterékoli jiné území uvedené v tomto prohlášení a za jehož mezinárodní styky je odpovědna nebo za něž je oprávněna přebírat závazky.
3. Každé prohlášení učiněné podle předchozího odstavce může být odvoláno, pokud jde o kterékoliv území uvedené v tomto prohlášení, za podmínek stanovených v článku 10 této Dohody.
1. Tato Dohoda má časově neomezenou platnost.
2. Každá smluvní strana může vypovědět tuto Dohodu sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
3. Tato výpověď nabude účinnosti šest měsíců od data, kdy generální tajemník takové sdělení obdržel. Výpověď nemůže zprostit smluvní stranu závazků, které mohly vzniknout z této Dohody vůči kterékoli osobě uvedené v odstavci 1 článku 1.
Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady:
a) každý podpis bez výhrady ratifikace nebo přijetí;
b) každý podpis s výhradou ratifikace nebo přijetí;
c) uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přijetí;
d) datum vstupu této Dohody v platnost podle článku 8;
e) každé prohlášení obdržené podle ustanovení odstavce 2 článku 4 a odstavců 2 a 3 článku 9;
f) každé sdělení o odvolání prohlášení v souladu s ustanoveními odstavce 2 článku 4, o každém sdělení obdrženém v souladu s ustanoveními článku 10 a o datu, kdy kterákoli výpověď nabude účinnosti.
Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli náležitě zmocněni, podepsali tuto Dohodu.
Dáno v Londýně 6. května 1969 v angličtině a francouzštině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem signatářským státům.