Vláda na svém zasedání
dne 13. září 1995 projednala a posoudila
návrh zákona, kterým se mění
zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění
pozdějších předpisů, předložený
poslancem D. Štamberou a dalšími (tisk č.
1895) a nevyslovila s ním souhlas.
Předložený
poslanecký návrh je dílčí novelizací
zákona o rodině. Předpokládá
zachování stávajícího zákona
s promítnutím jen úzké části
změn, které si vyžaduje vznik nových
vztahů v rodině i ve společnosti. Vláda
však v současné době připravuje
návrh zcela nové a komplexní úpravy
rodinně právních vztahů, a to v takové
formě, kdy soukromoprávní ustanovení
dosavadního rodinného práva budou začleněny
do občanského zákoníku a veřejnoprávní
do zvláštního zákona o sociálně
právní ochraně dětí
a mládeže; v této koncepci se předpokládá
zrušení zákona o rodině, popřípadě
přestavba tohoto zákona na soukromoprávních
principech odvozených od práva občanského.
Případné přijetí další
dílčí novely zákona o rodině
by proto ztížilo legislativní práce
na zcela nové právní
úpravě rodinně právních vztahů.
Vláda při projednávání
návrhu přihlédla dále k těmto
skutečnostem.
1. Navrhované znění
§ 6 odst. 4 se zásadním způsobem dotýká
právní úpravy bezpodílového
spoluvlastnictví manželů (§ 143 a násl.
občanského zákoníku) a je v rozporu
v občanském zákoníku zakotveným
požadavkem, že dohody vztahující se ke
zúžení nebo rozšíření
právní normou stanoveného rozsahu bezpodílového
spoluvlastnictví, případně dohody
vyhrazující vznik bezpodílového spoluvlastnictví
ke dni zániku manželství,
mohou uzavřít pouze manželé. S takovou
nepřímou novelizací občanského
zákoníku nelze souhlasit.
2. Z textu navrhovaného
znění § 27 odst. 4 nelze dovodit, zda je záměrem
zakotvit za zákonem stanovených pravidel právo
prarodičů na styk s nezletilým dítětem
v případech, kdy jeho rodiče spolu nežijí,
jsou rozvedeni, zemře-li některý z rodičů
nebo pokud z jiných obdobných důvodů
není dítě ve výchově obou rodičů,
anebo zda se má zakládat právo prarodičů
na styk s dítětem i tehdy, je-li dítě
ve výchově obou rodičů. Není
to zřejmé ani z hlediska zařazení
navrhovaného ustanovení, ani z příkladného
výčtu, v něm uvedeného.
3. Navrhovaná novelizace
§ 44 odst. 3 je zcela nevhodná, neboť platné
znění tohoto ustanovení postihuje v plné
šíři případy, kdy je třeba
zbavit rodiče jejich rodičovských práv
k dítěti. Výčet, byt příkladný,
je v tomto směru nevhodný a zavádějící.
4. Navrhované znění
§ 49 odst. 2 je věcně nesprávné.
Soudní rozhodnutí o omezení rodičovských
práv podle § 44 musí s ohledem na konkrétní
okolnosti případu přesně stanovit,
v jakém směru je rodič ve výkonu svých
práv omezen. Pokud v konkrétní podstatné
věci nedojde mezi rodiči k dohodě, pak v
případě, kdy se tato podstatná věc
týká oblastí, v nichž není právo
rodiče omezeno, není důvod
vylučovat postup podle § 49 v platném znění.
Jde-li naopak o oblast, kde je rodič ve svých právech
omezen, nebo je-li rodičovských práv zbaven,
vykonává rodičovská práva nebo
jejich dotčenou část druhý rodič.
V takovém případě neshoda rodičů,
kterou má řešit
§ 49, nepřipadá v úvahu.
5. Současná právní
úprava nevylučuje osvojování dětí
zdravotně postižených a proto je navrhovaná
novelizace § 66 odst. 1 a§ 70 nadbytečná.
Preference osamělého rodiče k osvojení
takového dítěte je naprosto nedůvodná.
Obdobně stanovení tříleté lhůty
pro nezrušitelné osvojení těchto dětí
by bylo v jejich neprospěch. Návrh přitom
nijak nevymezuje o jaké zdravotní postižení
by se mělo jednat (důvodová zpráva
užívá termínů "dítě
s handicapem" či "dítě nemocné
či jinak postižené").
6. Zúžení vyživovací
povinnosti prarodičů vůči dítěti
v případech, kdy povinný rodič neplní
vyživovací povinnost pouze na předky tohoto
rodiče je neodůvodněné a bylo by v
neprospěch dítěte.
7. Navrhovaná novelizace
§ 96 odst. 2 je nedůvodná. Zde uváděná
konstrukce valorizace výživného by mohla přicházet
v úvahu jen tehdy, pokud by u všech občanů
stejnoměrně s mírou inflace rostly jejich
příjmy. Stávající způsob
stanovení výživného spočívá
v tom, že výživné se určuje podle
potřeb oprávněného a možností
povinného s tím,
že je třeba přihlížet i k situaci
druhého rodiče. Poměry všech těchto
osob se však průběžně mění
včetně věku dítěte a jeho potřeb.
8. V důvodové zprávě
se uvádí, že realizace návrhu by si
nevyžádalo žádné finanční
prostředky ze státního rozpočtu. Finanční
dopady by však bylo lze očekávat v souvislosti
s návrhem na automatickou valorizaci výživného,
a to v případě neplnění vyživovací
povinnosti, kdy podle zákona č. 482/1991 Sb., o
sociální potřebnosti, ve znění
pozdějších předpisů, náleží
nezaopatřenému
dítěti příspěvek na výživu
ve výši stanoveného výživného.