Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:

Na území České nepubliky se vytvářejí vyšší územní samosprávné celky:

1. Pražský

vymezený územím hlavniho města Prahy;

2. Středočeský,

vymezený územím okresu Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělnik,

Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram a Rakovník;

3. Jihočeský,

vymezený územím okresů České Budějovice, Český Krumlnv, Jindřichův Hradec,

Pelhřimov, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor;

4. Západočeský,

vymezený územím okresů Domažlice, Cheb, Karlovy Vary, Klatovy, Plzeň-město,

Plzeň jih, Plzeň-sever, Rokycany, Sokolov a Tachov;

5. Severočeský,

vymezený územím okresů Česká Lípa, Děčín, Chomutov, Jablonec nad Nisou,

Liberec, Litoměrice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem;

6. Východočeský,

vymezený územím okresů Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod,

Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Semily, Svitavy, Trutnov a Ústí nad Orlicí;

7. Jihomoravský,

vymezený územím okresů Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín,

Jihlava, Třebíč, Vyškov, Znojmo a Zďár nad Sázavou;

8. Středomoravský,

vymezený územím okresů Kroměříž, Olomouc, Prostějov, Přerov, Šumperk, Uherské

Hradiště, Vsetín a Zlín ;

9. Moravskoslezský,

vymezený územím okresů Bruntál, Frýdek-Místek, Jeseník, Karviná, Nový Jičín,

Opava a Ostrava-město.

Postavení hlavniho města Prahy stanoví zákon.

(1) Území vyšších územních samosprávných celků lze měnit pouze zákonem.

(2) Sídla vyšších územních samosprávných celků stanoví zákon.

Územím okresu se rozumí územní obvod okresního úřadu ke dni účinnosti tohoto

zákona. Územím hlavního města Prahy se rozumí jeho území ke dni účinnosti tohoto zákona.

O tom, zda vyšší územní samosprávný celek ponese název země nebo kraj, rozhoduje zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku zvolené v prvních volbách do zastupitelstva vyššího územního samosprávného celku na svém prvním zasedání; nerozhodne-li stanoví tak zákon.

Vyšší územní samosprávné celky zřizují své orgány. Způsob vzniku těchto orgánů,jejich působnost, pravomoc a vztahy mezi nimi stanoví zákon.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Příloha

Obecná část

Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků je právní normou, která zcela zásadně podmiňuje další postup v reformě územní správy.

Vláda České republiky splnila usnesení Poslanecké sněmovny č. 446 z 9. června 1994 a předložila v požadovaném termínu koncepční materiál "Záměry vlády v oblasti veřejné správy"; viz usnesení vlády č. 525 z 28. září 1994. Tehdy již byly Poslanecké sněmovně předloženy vládní návrhy ústavních zákonů o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. V podstatě všechny návrhy zákonů či jejich novely uvedené ve zmíněném koncepčním materiálu byly zařazeny do plánu práce vlády na 1. pololetí 1995 a výhledu na 2. pololetí 1995. Z těchto legislativních návrhů "není na vytvoření vyšších územních samosprávných celků a stanovení jejich samosprávné působnosti závislé snad jen vypracování vládního návrhu zákona o státní správě některých státních zaměstnanců, který vláda hodlá ke splnění svého programového prohlášení Poslanecké sněmovně předložit. Vypracování ostatních zákonů a jejich novel však přímo souvisí s vytvořením vyšších územních samosprávných celků nebo alespoň může značně ovlivnit jaká řešení určitých otázek budou při jejich zpracování přijata. V tom se zřejmě názory vlády a Poslanecké sněmovny nerozcházejí." Toto uvádí předseda vlády Václav Klaus v odpovědi na interpelaci poslance Josefa Ježka ve věci platnosti či neplatnosti koncepčního materiálu "Záměry vlády České republiky v oblasti reformy veřejné správy".

Je aktuální připomenout, že uplynulo již pět let od zrušení soustavy národní výborů,konstituování samosprávy v obcích a zřízení okresních úřadů jako orgánů státní správy s všeobecnou působností. Poté následovala zásadní diskuse o státoprávním a územně správním uspořádání vyvolaná zejména požadavky na zemské zřízení v České republice popřípadě na spolkové uspořádání v bývalém Československu. Tato diskuse byla uzavřena rozhodnutím o rozdělení československé federace a schválením Ústavy České republiky koncem roku 1992.

Jedno ze základních ustanovení Ústavy České republiky, článek 8 zní: "Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků. "Článek 99 stanoví, že Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, vyššími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje. Tyto vyšší územní samosprávné celky jsou podle článku 100, odst. 1 "Územní společenství občanů, která mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody."

Předkládaný návrh naplňuje článek 100 odst. 3, podle kterého "vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ůstavním zákonem". Návrh stanoví rozdělení státu na určitý počet vyšších územních samosprávných celků, které se vytvářejí tímto zákonem. Vymezuje území těchto zemí nebo krajů, určuje postup, jak lze územní členění státu změnit. Upravuje postup při rozhodování o tom, zda vyšší územní samosprávný celek ponese název země nebo kraj, stanoví podmínky pro určení sídla vyšších územních samosprávných celků i pro řešení zvláštního postavení hlavního města Prahy.

Návrh ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků je předpokládán ve znění, které vzešlo z projednávání vládního návrhu ústavního zákona v příslušné stálé komisi i ve výborech Poslanecké sněmovny a také z rozpravy a hlasování o pozměňovacích návrzích na 32. schůzi Poslanecké sněmovny ve dnech 21. - 23 . června tohoto roku.

Finanční náklady spojené s realizací předloženého návrhu ústavního zákona nelze vyčíslit. Může se tak stát až při předložení návrhů navazujicích právních norem, především zákona o zemích/krajích.

K jednotlivým ustanovením

Článek č. 1

Navrhuje se vytvořit devět vyšších územních samosprávných celků-zemí nebo krajů.Celek Pražský je vymezen územím hlavního města Prahy. Celky Středočeský, Jihočeský, Západočeský, Sevemčeský a Východočeský jsou vymezeny územím stejnojmenných existujících krajů ve smyslu zákona č. 36I1960 Sb., o územním členění státu ve znění pozdějších předpisů. Na území dnešních krajů Jihomoravského a Severomoravského je navrhováno vytvoření tří celků: Jihomoravského, Středomoravského a Moravskoslezského. Smysl navrhované regionalizace je zřejmý z přílohy této důvodové zprávy, která obsahuje základní statistická data o jednotlivých navrhovaných celcích. Variabilita z hlediska velikosti územní i populační je v mezích vyhovujících požadavku na racionální územní organizaci veřejné správy na úrovni zemí/krajů. Ve prospěch této varianty regionalizace může mluvit též srovnatelnost s obdobnými sousedními celky v Rakousku, v Bavorsku i v Sasku.

Článek č. 2

Podle tohoto ustanovení zákonem musí být upraveno zvláštní postavení hlavno města Prahy. Důvodem je zejména stav, kdy v tomto případě jediná obec je současně vyšším územním samosprávným celkem.

Článek č. 3

V odstavci prvém je především upraveno, že pouze zákonem lze změnit hranice vyššího územního samosprávného celku. Změnit území, ale také znamená vytvořit nebo zrušit okres .

V odstavci druhém je určeno, že o sídlech zemí nebo krajů bude rozhodnuto zákonem.

Článek č. 4

Navrhované ustanovení je nezbytné má-li být ke dni účinnosti tohoto zákona zcela jednoznačně určeno území jednotlivých vyšších územních samosprávných celků vyjmenováním okresů, které tyto celky tvoří.

Článek č. 5

Článek 103 Ústavy České republiky stanoví, že o názvu vyššího územního samosprávného celku rozhoduje jeho zastupitelstvo. Podle navrhovaného ustanovení zastupitelstva vyšších územních samosprávných celků zvolená v prvních volbách na svém prvním zasedání rozhodnou, zda se územní samosprávné celky vytvořené tímto ústavním zákonem budou nazývat země nebo kraj . Jestliže příslušné zastupitelstvo nerozhodne, stanoví tak zákon.

Článek č. 6

Úprava stanoví právo a povinnost vyšších územních samosprávných celků zřídit své orgány.

Článek č. 7

Stanovit účinnost navrhovaného ústavního zákona dnem vyhlášení je nezbytnou podmínkou přípravy a přijetí navazujících právních norem. Výkonu samosprávné působnosti vyšších územních samosprávných celků se ujmou až zvolená zastupitelstva a orgány, které podle zákona tato zastupitelstva zřídí.