(1) Komora je povinna do třiceti dnů předložit Ministerstvu spravedlnosti veškeré profesní předpisy přijaté jejími orgány.
(2) Má-li ministr spravedlnosti za to, že profesní předpis Komory je v rozporu se zákonem, je oprávněn podat ve lhůtě 2 měsíců od jeho přijetí návrh na jeho přezkoumání soudem; ustanovení § 247 až 25Ok občanského soudního řádu se použijí přiměřeně.
(1) Ministr spravedlnosti je oprávněn vystupovat v kárném řízení podle tohoto zákona jako kárný žalobce.
(2) Ministr spravedlnosti je oprávněn podat návrh na vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů (§ 8) a na pozastavení výkonu advokacie ( § 9)
Ministr spravedlnosti jmenuje členy zkušební komise pro advokátní zkoušky a uznávací zkoušky; nejméně polovinu členů zkušební komise jmenuje ministr spravedlnosti na základě návrhu Komory.
Profesní předpis přijatý v souladu s tímto zákonem je závazný pro advokáty a advokátní koncipienty.
(1) Advokátní zkouškou se prověřují znalosti z ústavních předpisů České republiky, z práva veřejného a soukromého, včetně schopností výkladu a použití právních předpisů na konkrétní případ, jakož i znalosti profesních předpisů. Advokátní zkoušku Ize složit pouze v jazyce českém nebo slovenském.
(2) Uznávací zkouškou se ověřují znalosti právních předpisů o poskytování právních služeb a základní znalosti o právním řádu České republiky; účelem uznávací zkoušky je i ověření znalostí profesních předpisů. Uznávací zkoušku Ize složit i v některém z cizích jazyků používaných běžně v mezinárodním styku.
(3) Podrobnosti o advokátní zkoušce a uznávací zkoušce stanoví zkušební řády (§ 44 odst. 4 písm. f).
(1) Proti rozhodnutí Komory o vyškrtnutí ze seznamu advokátů nebo ze seznamu advokátních koncipientů a proti rozhodnutí Komory o pozastavení výkonu advokacie nebo výkonu právní praxe advokátního koncipienta Ize podat podle zvláštních předpisů [§ 250 I) až 250 s) občanského soudního řádu] opravný prostředek k soudu, nejde-li o vyškrtnutí nebo pozastavení na základě vlastní žádosti.
(2) Ten,
a) kdo nebyl zapsán do seznamu advokátů nebo seznamu advokátních koncipientů,
b) komu nebylo vydáno osvědčení o zápisu do seznamu advokátů (§ 5 odst. 4),
c) komu ve lhůtě stanovené tímto zákonem nebylo umožněno vykonat advokátní nebo uznávací zkoušku anebo
d) komu nebylo ve lhůtě stanovené tímto zákonem umožněno složení slibu, má právo domáhat se ochrany u soudu.
(3) Proti rozhodnutí orgánu Komory, proti němuž tento zákon nepřipouští opravný prostředek k soudu nebo k jinému orgánu Komory, a proti rozhodnutí orgánu Komory o opravném prostředku nejsou přípustné řádné opravné prostředky.
Ustanovení hlavy druhé a třetí části druhé tohoto zákona se použijí přiměřeně pro další činnosti advokátů vykonávané podle zvláštních předpisů. [Např. § 13 odst. 1 písm. d) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisu; § 70 odst. 3 obchodního zákoníku; § 15 odst. 1 písm b) zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů; § 8 a § 50 odst. 3 a 4 zákona č. 328/1991 Sb o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisu; § 28 a § 29 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách.]
(1) Advokáti zapsaní v seznamu advokátů vedeném podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona stávají advokáty podle tohoto zákona;
Komora je zapíše do seznamu advokátů bez žádosti.
(2) Komerční právníci zapsaní
v seznamu komerčních právníků
vedeném podle dosavadních předpisů
se dnem účinnosti tohoto zákona stávají
advokáty podle tohoto zákona; Komora je zapíše
do seznamu advokátů bez žádosti.
(1) Advokátní koncipienti zapsaní v seznamu advokátních koncipientů vedeném podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona stávají advokátními koncipienty podle tohoto zákona; Komora je zapíše do seznamu advokátních koncipientů bez žádosti.
(2) Právní čekatelé komerčního právníka zapsaní v seznamu právních čekatelů vedeném podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona stávají advokátními koncipienty podle tohoto zákona; Komora je zapíše do seznamu advokátních koncipientů bez žádosti.
(3) Praxe vykonaná advokátními koncipienty a čekateli komerčního právníka podle dosavadních předpisů se považuje za právní praxi advokátního koncipienta podle tohoto zákona.
(1) Advokátní zkouška složená do ďne účinnosti tohoto zákona podle dosavadních předpisů se považuje za advokátní zkoušku podle tohoto zákona.
(2) Zkouška komerčního právníka složená do dne účinnosti tohoto zákona podle dosavadních předpisů se považuje za advokátní zkoušku podle tohoto zákona.
(3) Advokátní zkouška složená do 31. prosince 1992 podle zákona Slovenské národní rady č. 132/1990 Sb., o advokacii, se považuje za advokátní zkoušku podle tohoto zákona.
Pozastavení výkonu advokacie podle § 9 odst. 1 písm. a) se nepoužije v případě pracovního poměru vědeckého pracovníka v oboru právo [Zákon č. 39/1977 Sb., o výchově nových vědeckých pracovníků a o dalším zvyšování kvalifikace vědeckých pracovníků, ve znění pozdějších předpisů.], byl-li advokát zapsán do seznamu advokátů podle š 57 a trval-li tento pracovní poměr v den účinnosti tohoto zákona.
Za vysokoškolské vzdělání podle § 5 odst. 1 písm. b) a § 37 odst. 1 písm. b) se považuje též vysokoškolské vzdělání získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo jejích právních předchůdců.
(1) Kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů a disciplinární opatření vyškrtnutí ze seznamu komerčních právníků uložená podle dosavadních předpisů se považují za kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů podle § 5 odst. 1 písm. e) a § 8 odst. 1 písm. f).
(2) Návrh na zahájení kárného řízení podle tohoto zákona, došlo-li ke skutku, který by mohl být považován za kárné provinění nebo disciplinární provinění podle dosavadních předpisů, přede dnem účinnosti zákona, je oprávněn jako kárný žalobce podat pouze předseda kontrolní rady, a to ve Ihůtách stanovených k podání návrhu na zahájení kárného řízení nebo disciplinárního řízení těmito předpisy.
(3) Kárné řízení nebo disciplinární řízení zahájené přede dnem účinnosti zákona podle dosavadních předpisů se dokončí podle těchto předpisů; působnost kárných orgánů podle dosavadních předpisů vykonávají v tomto řízení příslušné orgány Komory.
Právo toho, kdo nebyl podle dosavadních předpisů zapsán do seznamu advokátů nebo seznamu komerčních právníků, kdo byl z těchto seznamů podle dosavadních předpisů vyškrtnut nebo komu byl podle dosavadních předpisů pozastaven výkon advokacie nebo výkon činnosti komerčního právníka, domáhat se ochrany u soudu, není tímto zákonem dotčeno.
Do dob nebo lhůt uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), § 7, § 8 odst. 2 a § 37 odst. 2 se započítávají doby nebo Ihůty, které počaly běžet za účinnosti nebo podle dosavadních předpisů.
(1) Do zvolení představenstva podle tohoto zákona vykonává jeho působnost představenstvo složené z členů představenstva České advokátní komory a členů představenstva Komory komerčních právníků České republiky zvolených podle dosavadních předpisů.
(2) Představenstvo uvedené v odstavci 1 zvolí ze svých členu předsedu a popřípadě i místopředsedy Komory.
(3) Do dne konání prvního sněmu (§ 68) přísluší představenstvu vedle jeho působnosti stanovené tímto zákonem i působnost sněmu podle § 43 písm. b) až f).
(1) Do zvolení kontrolní rady podle tohoto zákona vykonává její působnost kontrolní rada složená z členů revizní komise České advokátní komory a členu dozorčí rady Komory komerčních právníků České republiky zvolených podle dosavadních předpisů.
(2) Kontrolní rada uvedená v odstavci 1 zvolí ze svých členu předsedu a popřípadě i místopředsedy kontrolní rady.
(1) Do zvolení kárné komise podle tohoto zákona vykonává její působnost kárná komise složená z členů kárné komise České advokátní komory a členů disciplinární komise Komory komerčních právníků České republiky zvolených podle dosavadních předpisů.
(2) Kárná komise uvedená v odstavci 1 zvolí ze svých členů předsedu a popřípadě i místopředsedy kárné komise.
Představenstvo uvedené v § 65 svolá první sněm podle tohoto zákona do tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.
Dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí práva a povinnosti České advokátní komory zřízené zákonem České národní rady č. 128/1990 Sb., o advokacii, a Komory komerčních právníků zřízené zákonem České národní rady č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované, na Komoru.
(1) Živnostenská oprávnění k poskytování právních služeb vzniklá podle zvláštních předpisů [ Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů]zanikají dnem účinnosti tohoto zákona.
(2) Společníci (členové) nebo orgány obchodních společností a družstev, jejichž předmět podnikání (činnosti) zahrnuje poskytování právních služeb, jsou povinni přizpůsobit společenskou smlouvu nebo stanovy a právní poměry obchodní společnosti (družstva) tomuto zákonu do šesti měsíců ode dne jeho účinnosti a podat v téže lhůtě návrh na příslušný zápis v obchodním rejstříku; neučiní-li tak, použije se přiměřeně ustanovení § 764 odst. 2 věta druhá a třetí obchodního zákoníku.
(1) zákon České národní rady č. 128/1990 Sb., o advokacii;
(2) zákon České národní rady č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem
Obecná část
Dosud platná právní úprava postavení a činnosti advokátů a orgánů advokacie je obsaženav zákoně ČNR č. 128/1990 Sb., o advokacii, který byl přijat jako jeden z prvních zákonů po pádu totalitní moci v listopadu 1989. Nedlouho po přijetí zákona o advokacii byl přijat zákon ČNR č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované. Současný dualismus právních úprav vznikl jako důsledek toho, že v období totalitní mocise i právnická povolání vyvijela neorganickým způsobem. Konstituování komerčních právníků jako zvláštní profese mělo umožnit plynulé začlenění dosavadních tzv. podnikových právníků do sféry podnikání v oblasti právních služeb. Zákonné úpravy z r. 1990 byly vlastně prvními zákonnými úpravami, které privatizovaly určitá povolání. V uplynulých třech letech pak došlo v rámci celkové přestavby právního řádu k přijetí řady dalších zákonných úprav, které ovlivňují poskytování právních služeb (novela občanského zákoníku, občansko soudního řádu, trestního řádu, přijetí obchodního zákoníku, zákona o konkursu a vyrovnání atd.) .
Navrhovaný zákon přizpůsobuje úpravu výkonu advokacie v mezidobí přijatým právním úpravám a má odstranit dosavadní dvoukolejnost zákonné úpravy poskytování právní pomoci tím, že zakotví jednotnou úpravu poskytování právních služeb. Nejedná se však o mechanické přiřazení komerčních právníků do advokacie. Jde o organické sloučení obou úprav podnikání a stavovských institucí s respektováním zvláštností dosavadního vývoje právnických profesí .
Takřka již čtyřletá aplikace zákona o advokacii a zákona o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované přinesla v praxi řadu problémů, na které návrh reaguje podrobnější právní úpravou. Některé právní instituty jsou do návrhu zákona nově zařazeny, některé jsou nově pojaty. Cílem návrhu je tedy mimo jiné právní úpravu advokacie modernizovat a v té souvislosti ji co nejvíce přizpůsobit mezinárodním úpravám, především pak do ní promítnout zásady Kodexu chování advokátů Evropských společenství z r.1988.
Podstatná část právních služeb, kterou poskytují advokáti a komerční právníci, spočívá v zastupování u soudu či v obhajobě v trestním řízení (srov. i čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Z tohoto hlediska lze navrhovaný zákon považovat za součást legislativních změn směřujících ke zlepšení fungování justice.
Navrhovaná právní úprava postavení a činnosti advokátů a orgánů advokacie vychází z povahy poskytovaných právních služeb. Je potřeba právně zajistit zvýšenou ochranu těch, jímž jsou tyto služby poskytovány, jejich rovnost před zákonem a plné respektování některých jejich práv a zájmů. S ohledem na to musí být stanoveny zvláštní podmínky a povinnost pro výkon advokacie, jako např. zvýšená majetková odpovědnost, vyloučení některých forem podnikání, výrazné omezení možnosti uzavírání pracovních poměrů, povinnost poskytnout ve stanovených případech právní službu mimosluvně nebo některá omezení soutěžního práva. Z těchto důvodů nepostačuje pro poskytování právních služeb obecná právní úprava podnikání, obsažená zejména v obchodním zákoníku nebo živnostenském zákoně (který naopak povolání advokátů a komerčních právníků ze své úpravy výslovně vylučuje). Rovněž většina zahraničních právních řádů má pro poskytování právní pomoci a podnikání na tomto úseku samostatné zákonné úpravy a zejména v evropských právních řádech má toto specifické pojetí dlouholetou tradici.
Zásadní otázkou je dodržování zvláštních povinností a omezení při výkonu advokacie. Dohled nad tím svěřuje stát zvláštní stavovské organizaci (komoře), kterou k tomuto účelu vybavuje přesně vymezenou pravomocí s tím, že její závažná rozhodnutí jsou přezkoumatelná soudem. Návrh v podstatě zachovává možnost zásahů soudní moci v dosavadním rozsahu.
Působením stavovské organizace má být dále zejména zajištěn jednotný režim poskytování právních služeb a dohled nad nad jejich kvalitou, zabezpečení stavovské kázně a umožněno poskytování povinných služeb v oblasti ochrany práv.
Úprava advokátní samosprávy vychází z nezbytnosti zabezpečit nezávislost advokáta při výkonu jeho povolání tak, aby se práva a zájmy jeho klientů nemohly dostat do střetu se zájmy těch osob nebo orgánů, na nichž by advokát byl nějakým způsobem závislý.
Advokát musí být zbaven obav z možné újmy nebo postihu v souvislosti s prosazováním nebo obhajobou práv svých klientů, a to i v tom případě, že je chrání proti státu nebo jeho orgánům, nebof jedině tak může plnit své zákonem vymezené poslání.
Na druhé straně systém samosprávy v advokacii nemůže znamenat, že stavovská organizace bude ve věcech své působnosti konečnou a nekontrolovatelnou instancí při rozhodování o subjektivních právech těch, kteří této samosprávě podléhají. Ochrana proti případným excesům musí být zajištěna jak mocí soudní, jak je uvedeno výše, tak i mocí výkonnou.
Návrh proto zakotvuje v části páté působnost ministra spravedlnosti jako představitele moci výkonné. Profesní předpisy budou podléhat z hlediska jejich zákonnosti dohledu ministra spravedlnosti, který bude moci svým návrhem vyvolat řízení, v němž bude zákonnost profesního předpisu přezkoumána soudem. Ministr spravedlnosti je dále oprávněn podat návrh na vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů a na pozastavení činnosti advokáta.
Je též oprávněn vystupovat v kárném řízení proti advokátům jako kárný žalobce a jmenuje členy zkušební komise pro advokátní a uznávací zkoušky. Návrh zákona tedy zakotvil ingerenci státu a jeho orgánů v maximálně možné miře.
Návrh zákona si nevyžádá nároky na pracovní síly ani nároky na státní rozpočet.
Podle Evropské dohody, zakládající přidružení mezi Českou republikou na straně jedné, a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, která ještě nevstoupila v platnost, se stanoví povinnost České republiky zajištění postupné sloučitelnosti svých právních předpisů s právními předpisy společenství (čl. 69).Stanoví se především i harmonogram povinností směřujících k odstraňování překážek volného obchodu mezi Českou republikou na straně jedné a Evropskou unií na straně druhé. Harmonogram se vztahuje na celou dobu přidružení, která zahrnuje přechodné období v trvání maximálně 1Olet, které je rozděleno do dvou po sobě jdoucích etap, z nichž každá potrvá v zásadě 5 let. Přitom první etapa začíná vstupem do této dohody v platnost. Poskytování právních služeb patří do oblasti podnikání resp. poskytování služeb. Během celého přechodného období Česká republika má za povinnost poskytovat od vstupu této dohody v platnost pro podnikání společností a ostatních občanů zacházení v národním režimu tj. neméně příznivé, než jaké je poskytováno vlastním občanům a společnostem. Národní zacházení se však bude vztahovat na občany společenství, jestliže podnikají v České republice jako individuální podnikatelé až od počátku 6. roku, který následuje po vstupu této dohody v platnost. Česká republika se dále zavázala nepřijmout během přechodného období žádná diskriminační opatření ovlivňující podnikání společností a státních občanů společenství. V podstatě platí, že každá strana může uplatňovat podnikání a činnost společností a státních občanů na svém území do té míry samostatně, pokud tato úprava nediskriminuje společnosti a státní občany druhé strany ve srovnání s vlastními společnostmi a státními občany.
S těmito požadavky je návrh zákona plně v souladu.
Zvláštní část
§ 1 až 3
Úvodní ustanovení vymezují pojem poskytování právních služeb a stanoví okruh osob, oprávněných právní služby poskytovat. Právní úprava poskytování právních služeb vykonávaných jako výdělečné povolání se sjednocuje, poskytovat je mohou v zásadě pouze advokáti. Vzhledem k dosavadní úpravě to znamená pouze advokáti a komerční právníci, neboť zákonem mají být obě profese sloučeny. Advokát přitom nemůže poskytovat právní pomoc libovolnou formou, ale jen způsobem stanoveným v zákoně a za podmínek v něm uvedených.
Ze zásady, že právní služby mohou poskytovat jen advokáti jsou však stanoveny výjimky.
Týkají se zejména právních služeb, jejichž poskytovatelé působí pouze na určitém úseku (notáři), anebo jde o specializované činnosti, při nichž se vyžaduje znalost pouze určitých úseků právního řádu a u nichž významnou roli hraje znalost jiných než právních oborů např. ekonomiky (daňoví poradci) nebo techniky (patentoví zástupci). Ani další výdělečné činosti, které nelze však taxativně vypočíst, nelze podřadit pod právní úpravu navrženého zákona. Jsou jimi např. publikování nebo rozšiřování právnické literatury, článků nebo stanovisek apod.
Poskytování právních služeb podle tohoto zákona je jednou z forem podnikání podle § 2 odst. 2 obch. zákoníku, a to podnikáním na základě jiného, než živnostenského oprávnění podle zvláštního předpisu, kterým je tento zákon. Z toho vychází i ustanovení, že advokacie je vykonávána jako výdělečné povolání.
Princip nezávislosti advokacie (§ 3) je nutným předpokladem ochrany zájmů klienta i advokáta. Má-li advokát odpovědně poskytovat kvalitní právní služby, musí být zbaven jakéhokoli nepřípustného nátlaku a obav z újmy, která by ho neměla postihnout, postupuje-li přísně podle zákona.
§ 4 až 10
Návrh zákona vychází i nadále ze zásady, že advokátem může být ten, kdo je zapsán do seznamu vedeném Komorou. Podmínky, za nichž je možné žadatele zapsat do seznamu advokátů, osnova jednak zpřesňuje, jednak stanoví i některé další. Na druhé straně zkracuje dobu výkonu právní praxe z pěti let na tři roky, protože původní stanovená doba se ukázala jako neúměrně dlouhá; musí však celou dobu jít o praxi advokátního koncipienta.
Významnou změnou, kterou návrh přináší, je možnost, aby do seznamu advokátů byl zapsán i ten, kdo prokáže, že je oprávněn poskytovat právní služby v jiném státě (zahraniční advokát). Dosud platný zákon o advokacii neupravuje postavení zahraničních právníků a právních firem, které chtějí poskytovat právní pomoc na území ČR. Tyto vztahy upravují i jiné státy (např. Německo a Rakousko a další se chystají je upravit). Návrh předpokládá, že cizí státní občan, který prokáže, že je oprávněn poskytovat právní služby v jiném státě jako nezávislé povolání, bez omezení a zásadně za odměnu, bude moci poskytovat právní pomoc v oblasti příslušného cizího práva nebo oblasti práva mezinárodního (pokud složí tzv. uznávací zkoušku). Takový zahraniční advokát, pokud splňuje i další podmínky, bude mít nárok, aby byl zapsán do seznamu advokátu vedeného Komorou.
V úpravě vyškrtnutí ze seznamu advokátů, kterým se oprávnění k výkonu advokacie končí, a v úpravě pozastavení výkonu advokacie dochází ke změnám, které mají povahu objektivizace kriterií, za nichž k vyškrtnutí nebo pozastavení muze dojít.
§ 11 až 15
V § 11 až 15 návrh upravuje způsoby, kterými může být advokacie vykonávána; mimoto návrh na tomto místě upravuje i některé zásady pro používání obchodního jména při výkonu advokacie a stanovení sídla advokáta, popřípadě jiného subjektu oprávněného vykonávat advokacii.
Oproti dosavadním právním úpravám je navrhovaná úprava jednak podrobnější, jednak zavádí i nový způsob výkonu advokacie.
Tradičním a z hlediska právního nejméně komplikovaným způsobem je samostatný výkon advokacie (§ 11).
Dalším, dosavadními právními předpisy výslovně upraveným způsobem, je společný výkon advokacie prostřednictvím sdružení advokátů (§ 14). Základním znakem sdružení upraveným v tomto ustanovení je jeho trvalost, včetně toho, že nebylo založeno jen za účelem poskytování právních služeb v jednom nebo více předem vymezených případech,(tzn. že se nemůže jednat o právní útvar tradičně označený jako konsorcium - viz § 14 odst. 5). Návrh vychází z obecné úpravy smlouvy o sdružení v občanském zákoníku (§ 829 až 841 ) s tím, že tuto úpravu pro účely výkonu advokacie doplňuje; oproti obecné úpravě návrh zejména stanoví obligatorní písemnou formu smlouvy o sdružení advokátu (odst. 1). Návrh dále výslovně stanoví, že účastníky sdružení mohou být pouze advokáti. To však neznamená, že účastníci sdružení nemohou vstupovat do obdobných smluvních vztahů s jinými subjekty než advokáty. Účastníci sdruiení musí mít společné jméno a sídlo (§ 14 odst. 1 a 3 a § 13); uložení povinnosti mít společné sídlo je nutné zejména v souvislosti s doručováním písemností advokátům, kteří jsou účastníky sdružení. Pro případ porušení uvedené povinnosti proto návrh stanoví nevyvratitelnou právní domněnku ohledně doručování písemností účastníkům sdružení.
Novým způsobem výkonu advokacie je výkon advokacie veřejnou obchodní společností (§ 15). Návrh umožněním tohoto řešení reaguje na četné požadavky z praxe, aby pozitivní právní úprava upravovala, tj. výslovně dovolovala i sdružování advokátů za účelem výkonu advokacie v právní formě obchodní společnosti. Vzhledem k tomu, že v ostatních druzích obchodních společností neručí společníci za závazky společnosti nebo je toto ručení velmi omezené, neumožňuje návrh za účelem ochrany klientů, aby advokacie mohla být vykonána i jinými obchodními společnostmi, např. společností s ručením omezeným nebo společností akciovou. Obdobné řešení bylo použito ve Slovenské republice při poskytování právních služeb komerčními právníky v zákoně, který byl přijat již v roce 1991 (§ 3 zákona SNR č.129/1991 Sb.) .
Při výkonu advokacie veřejnou obchodní společností nebude klient vstupovat do právních vztahů založených smlouvou o poskytnutí právních služeb (upravených buď občanským zákoníkem nebo zákoníkem obchodním) s advokátem, tj. fyzickou osobou, která konkrétní právní služby poskytuje, nýbrž v tomto právním vztahu bude na straně poskytovatele právních služeb vystupovat veřejná obchodní společnost (§ 15 odst. 2); návrh tak v podstatě navazuje na právní úpravu jednání jménem podnikatele obsaženou v obchodním zákoníku (§ 13 až 16 obchodního zákoníku).
Ustanovení § 12 a 13 návrhu reagují na skutečnost, že advokát je podnikatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) obchodního zákoníku; na advokáta se tedy v zásadě vztahují i ta ustanovení tohoto kodexu, která upravují obchodní jméno a místo podnikání podnikatele fyzické osoby, částečně je však modifikují s ohledem ne specifické podmínky advokacie. Návrh například předpokládá, že advokát bude moci vedle povinného označení "advokát"
používat i jiných označení (dodatků) označujících jeho odborné zaměření, například tradiční označení obhájce ve věcech trestních" či již vžitého označení "komerční právník".
§ 16 až 31
Ustanovení o právech a povinnostech advokátů tvoří základ navrhované úpravy poskytování právní pomoci.
Nejdůležitějšími povinnostmi advokáta jsou povinnost chránit zájmy klienta a povinnost řídit se jeho pokyny; tyto povinnosti jsou upraveny v § 16 návrhu, a to, v porovnání s dosavadními úpravami, podrobnějším a preciznějším způsobem. Advokát je povinen používat pouze zákonné prostředky (povinnost dodržovat zákony plně platí i pro něj a nemůže ji porušit ani v zájmu klienta). Proto zákon stanoví meze advokátovy vázanosti klientovými příkazy; kromě něho obsahují takové meze i profesní předpisy, neboť jsou pro advokáta závazné.
Další zásada důležitá pro výkon advokacie je vyjádřena v § 17. Zatím co advokátova vázanost klientovými příkazy a právními předpisy vyjadřuje rozsah advokátových oprávnění, určují hlediska stanovená v 17 způsob jejich výkonu. Při tom povinnost dodržování zvláštních pravidel soutěže nemá povahu obecného omezení soutěže mezi advokáty; ze zvláštních požadavků, kladených na úroveň právní služby a ze zásadního požadavku ochrany klientových zájmů vyplývá, že nepostačují obecná pravidla, charakterizující v obchodním zákoníku nekalou soutěž, takže musí být doplněna pravidly zvláštními.
Ze skutečnosti, že právní služby mohou poskytovat jen advokáti, vyplývá povinnost Komory, jako stavovské organizace, aby každému zajistila poskytnutí právních služeb prostřednictvím určeného advokáta za podmínek uvedených v § 18 odst. 2. Podobný cíl sledují i ustanovení, kterými jsou velmi podstatně omezeny možnosti odmítnout poskytnutí právní služby (§ 19), jakož i zvláštní úprava odsoupení od smlouvy o poskytnutí právních služeb (§ 20).
Důležitou zásadou pro výkon advokacie je povinnost advokátovy mlčenlivosti, která je mu uložena v zájmu klienta a ochrany jeho zájmů. Její úprava v § 21 vychází ze stejných zásad jako úprava dosavadní, ale je zpřesněna, zejména pokud jde o zákonné výjimky z povinnosti ji dodržovat.
V ustanoveních o odměně advokáta (§ 22 a 23) nedochází prakticky ke změně. Zvláštním předpisem, který upravuje výši odměny je dnes vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 270/1990 Sb., o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci, ve znění vyhlášky č. 573/1990 Sb I nadále by advokátní tarif měl být stanoven právním předpisem, nikoli předpisem profesním, což v našich podmínkách odpovídá právní tradici.
Také ustanovení o povinném pojištění za škodu (§ 24) v podstatě přebírají dosavadní úpravu a přebírá se také dosavadní úprava odpovědnosti za škodu.
Dosavadní úprava je však doplněna ustanoveními § 27 až 31. V nich jsou upraveny advokátovy hlavní povinnosti
vůči Komoře, i ve vztahu k jiným advokátum a advokátním koncipientům.
"§ 32 až 35
Ustanovení § 32 až 35 návrhu upravují kárnou odpovědnost advokáta. Koncepce této pasáže návrhu vychází z koncepce dosavadních předpisů s tím, že návrh přináší některá doplnění a upřesnění.
V souladu s obecnou tendencí projevující se v zákonodárství v posledním období návrh nestanoví kárné opatření ve formě pokuty pevnou částkou, nýbrž násobkem zákonem stanovené minimální měsíční mzdy; tato konstrukce lépe odpovídá současným poměrům, neboť je dostatečně flexibilní v případě změn v úrovni mezd a platů.
V souvislosti s požadavkem na zvýšení vlivu státu v oblasti výkonu tzv. svobodných povolání návrh stanoví, že kárným žalobcem v kárném řízení je mimo předsedy kontrolní rady i minitr spravedlnosti (§ 33 odst. 1 a § 52); toto ustanovení navazuje na část pátou návrhu upravující působnost Ministerstva spravedlnosti.
Na rozdíl od dosavadních předpisů návrh výslovně upravuje některá základní procesní práva kárně obviněného advokáta v kárném řízení (§ 33 odst. 3).
Novou úpravou zákon pamatuje na to, aby v kárném řízení byly provedeny důkazy potřebné pro kvalifikované rozhodnutí o kárném provinění. S ohledem na to, že kárné řízení probíhá před orgánem stavovské organizace nemůže si tento orgán vynutit poskytnutí svědecké výpovědi a dalších potřebných důkazů neboť takové oprávnění muže náležet jen nezávislému soudu. Navrhuje se proto, obdobně jako je tomu v případě důkazů potřebných v rozhodčím řízení před rozhodci, zakotvit, že na základě dožádání senátu kárné komise provede tyto procesní úkony soud.
Na základě zkušeností obou dosavadních komor z aplikace současně platných předpisů (§ 27 odst. 2 zákona č. 128/1990 Sb. a § 23 odst. 1 zákona č. 209/1990 Sb.), návrh prodlužuje subjektivní i objektivní lhůtu k uložení kárného opatření.
Návrh výslovně nestanoví - na rozdíl od dosavadních předpisů - oprávnění advokáta podat návrh na přezkoumání rozhodnutí představenstva, kterým bylo potvrzeno uložení kárného opatření, soudem, neboť toto oprávnění nyní, po novelizaci občanského soudního řádu provedené zákonem č. 519/1991 Sb., vyplývá přímo z občanského soudního řádu.
§ 36 až 39
Ustanovení o advokátním koncipientu vycházejí z dosavadní úpravy. Znamenají pouze zpřesnění některých ustanovení.
§ 40 až 49
S ohledem na to, že navrhovaná úprava nesleduje pouhé přičlenění komernčních právníků k advokacii a jejich stavovaských orgánů ke stavovským orgánům advodacie, navrhuje se tímto zákonem nově zřídit Českou advokátní komoru, která by byla právním nástupcem dosavadních stavovských organizací advokátů a komerních právníků.
Ve struktuře orgánů Komory dochází ke změně, neboť návrh, oproti dosavadní úpravě, výslovně označuje za orgán Komory i jejího předsedu a zkušební komisi pro advokátní zkoušky a uznávací zkoušky (§ 41 odst. 1 písm. c) a f). V případě předsedy Komory byla k této změně důvodem skutečnost, že je statutárním orgánem komory ve smyslu § 20 odst. 1 občanského zákoníku; v návaznosti na toto ustanovení občanského zákoníku je proto nezbytné, v zájmu předejití pochybností o jeho právním postavení v rámci Komory, označit předsedu jako "orgán komory". Zkušební komisi pro advokátní zkoušky a uznávací zkoušky přísluší významná působnost souvisící s realizací principu rovného a otevřeného přístupu všech uchazečů k povolání advokáta; označení této komise za orgán komory je pouze právním vyjádřením faktického stavu a zpřesněním oproti dosavadní úpravě.
Návrh dále v pasáži o právním postaví a orgánech Komory přináší některé dílčí změny a upřesnění. Ze značného zvýšení počtu advokátů (celkový stav dosáhne počtu téměř 5.000), ke kterému dojde v důsledku sloučení obou dosavadních profesí, vyplynou praktické problémy technického charakteru při organizaci nejvyššího orgánu, tj. sněmu. Návrh proto stanoví pro schopnost usnášení tohoto orgánu Komory nižší kvórum než úpravy dosavadní, neomezuje však nijak (například zavedením principu nepřímé demokracie) právo advokátů na přímou účast na sněmu.V návaznoti na detailnější úpravu profesních předpisů návrh například dále obsahuje podrobná pravidla pro jejich přijímání představenstvem Komory (§ 44 odst. 4 písm. b)
I nadále návrh vychází z osvědčené zásady, že funkce v orgánech Komory jsou čestné, tj. že ze jejich výkon v zásadně nepřísluší odměna.
§ 50 a 52
Oproti dosavadním právním úpravám poskytování právních služeb advokáty a komerčními právníky návrh předpokládá výraznou integraci státní správ v oblasti výkonu povolání advokáta, jakož i do pravomocí komory.
Návrh zejména stanoví Komoře povinnost předkládat Ministerstvu spravedlnosti všechny profesní předpisy, přijaté orgány Komory. Ministru spravedlnosti zákon svěřuje oprávnění dohledu nad zákonností těchto profesních předpisů a možnost vyvolat řízení, v němž zákonnost profesního předpisu přezkoumá soud ve správním soudnictví podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu.
Ministr spravedlnosti bude podle návrhu (§ 51) oprávněn vystupovat v kárném řízení, jako kárný žalobce; návrh tak umožňuje, aby dohled nad výkonem advokacie byl vykonáván nejen orgány Komory (jejímž jménem jako kárný žalobce vystupuje v kárném řízení předsedy kontrolní rady), nýbrž i výkonnou mocí. Obdobný účel je sledován i zakotvením oprávnění ministra spravedlnosti podat návrh na vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů nebo návrh na pozastavení výkonu advokacie.
Důležité oprávnění výkonné moci ve vztahu ke Komoře je obsaženo v ustanovení § 52
návrhu; podle něho bude členy zkušební komise pro advokátní a uznávací zkoušky jmenovat ministr spravedlnosti. Toto ustanovení zaručuje, že zkušební komise bude složena z kvalifikovaných odborníků z praxe i teorie, kteří nebudou mít přímí vztah ke Komoře, čímž budou zajištěny rovné podmínky pro všechny uchazeče o složení advokátní nebo uznávací zkoušky a tím i rovné podmínky pro přístup k povolání advokáta.
§ 53 až 72
Společná ustanovení jsou obsažena v § 53 až 56 návrhu. Ustanovení § 53 vymezuje závaznost profesního předpisu tak, že jsou jím vázáni advokáti a advokátní koncipienti.
Ačkoliv navrhovaný zákon profesní předpis výslovně nedefinuje, je třeba vycházet z toho, že profesním předpisem ve smyslu zákona bude pouze takový písemný akt přijatý (schválený) příslušným orgánem Komory, který má normativní povahu a který byl přijat na základě a v mezích zmocnění obsaženého v zákonu o advokacii. Označení "profesní" vyjadřuje interní povahu předpisu, jakož i rozsah jím vázaných subjektů.
Na rozdíl od dosavadních úprav vymezuje návrh v ustanovení § 54 v obecné poloze obsah advokátní zkoušky; obdobně je vymezen i obsah zkoušky uznávací, kterou bude možné složit i v některém z běžně používaných jazyků.
Proti některým nepravomocným rozhodnutím Komory připouští návrh opravný prostředek k soudu v rámci správního soudnictví (§ 55 odst. 1). V ostatních případech, bude-li se občan cítit zkrácen postupem orgánů Komory na svých právech, je možné dovolat se soudní ochrany v řízení nalézacím podle části třetí o. s. ř., popřípadě žalobou proti pravomocnému rozhodnutí Komory, přezkoumatelnému soudem ve správním soudnictví.§ 56 návrhu vychází ze skutečnosti, že advokáti vedle pro ně typických činností (viz § 1 návrhu) tradičně vykonávají i některé činnosti jiné, které s poskytováním právních služeb úzce souvisejí; jedná se o činnosti (funkce) upravené zvláštními předpisy zejména v oblasti obchodně právních vztahů. Některé z těchto zvláštních předpisu přitom výkon těchto činností advokátům, resp. v současné době i komerčním právníkům výslovně vyhrazují (viz např. § 2 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání).
V ustanoveních § 67 až 69 návrhu jsou obsažena přechodná ustanovení související zejména se zrušením dosavadního zákona o advokacii a zákona o komerčních právnících a právní moci jimi poskytované.
Návrh důsledně vychází z tzv. principu ochrany nabytých práv, tzn. předpokládá, že jak dosavadní advokáti, tak i komerční právníci zapsaní do seznamů vedených současnými komorami se stanou ex lege advokáty podle nového zákona dnem nabytí jeho účinnosti bez povinnosti splnit jakékoliv další podmínky (§ 571. Obdobná zásada je promítnuta i do ustanovení návrhu upravujících přechod dosavadních právních předpisů na novou právní úpravu v případě advokátních koncipientů a čekatelů komerčního právníka a jejich dosavadní praxe (§ 58), advokátní zkoušky a zkoušky komerčního právníka (§ 59 odst. 1 a 2) a vědeckých pracovníků v oboru právo, oprávněných dosavadními předpisy k poskytování právních služeb (§ 61)
Ustanovení § 59 odst. 3 a § 61 reagují na rozdělení Československa k 31.12.1992 s tím, že vzhledem k jednotnosti bývalého československého právního řádu uznávají advokátní zkoušku složenou podle právních přeďpisů Slovenské republiky o advokacii ke dni rozdělení Československa za advokátní zkoušku podle nové právní úpravy, jakož i uznávají vysokoškolské právnické vzdělání získané do uvedeného dne na vysoké škole se sídlem na území bývalého Československa za vysokoškolské vzdělání předepsané touto novou právní úpravou české advokacie.
Návrh předpokládá, že do dne svolání prvního sněmu podle nového zákona budou působnost orgánů komory vykonávat dosavadní orgány České advokátní komory zřízené zákonem. ČNR č. 128/1990 Sb. a Komory komerčních právníků České republiky.
Návrh předpokládá, že právním nástupcem obou dosavadních Komor zřízených zákonem ČNR č. 128/1990 Sb., o advokacii a zákonem ČNR č. 206/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované bude Komora zřízená navrhovaným zákonem. Ustanovení § 70 reaguje na skutečnost, že současná nekonzistentní úprava právních služeb v podstatě umožňovala jejich poskytování i mimo rámec zákona o advokacii a zákona o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované, a to jak fyzickými osobami na základě živnostenského oprávění, tak i jakýmikoliv osobami právnickými (viz § 30 odst. 2 a § 56 odst. 3 obchodního zákoníku).
Návrh v § 71 předkládá zrušení zákona ČNR č. 128/1990 Sb., jakož i zákona ČNR č. 209/1990 Sb. tím, že nová právní úprava, jakožto obecný právní předpis o poskytování právních služeb a o advokacii v České republice, oba tyto právní předpisy v plném rozsahu nahradí.
Považuje se za účelné, aby při stanovení dne účinnosti nového zákona bylo pamatováno na přiměřenou legisvaganční lhůtu.
J. Pavela, v.r.
P. Tollner, v.r.
T. Ježek, v.r.
J. Kasal, v.r.
A. Hrazdíra, v.r.
K. Ledvinka, v.r.
H. Orgoníková, v.r.
P. Buzková, v.r.
I. Mašek, v.r.
J. Kryčer, v.r.
M. Výborný, v.r.
O. Kužílek, v.r.
M. Syka, v.r.