Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o malém pohraničním styku, podepsaná v Praze dne 17. ledna 1995.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou republikou a Polskou republikou o malém pohraničním styku, podepsanou v Praze dne

Polská republika náleží mezi významné zahraničně politické priority České republiky. Tato okolnost vyjadřuje nejen zájem na dobrých sousedských vztazích, ale je rovněž výrazem skutečnosti, že oba státy mají podobnou historii a sledují shodnou orientaci směřující k efektivnímu zapojení do Evropské unie.

Po vnitropolitických změnách, které nastaly v obou státech, vyjádřily obě strany nejednou zájem na přehodnocení dosavadního smluvního systému a na sjednání takových mezinárodních smluv, které by svým obsahem reagovaly na nové reality. Předmětem diskuse jak na politické, tak i expertní úrovni, byla příprava a sjednání nové smluvní úpravy malého pohraničního styku mezi oběma státy, která by odpovídajícím způsobem umožňovala realizaci zájmů obyvatel příhraničních oblastí.

Návrh Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o malém pohraničním styku byl připraven v rámci jednání expertů obou stran, která se uskutečnila v průběhu roku 1994.

Uvedená smluvní úprava nahradí dosud platnou, ale z obsahového hlediska již překonanou Úmluvu mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o malém pohraničním styku ze dne 4. července 1959.

Účelem navrhované smlouvy je usnadnění vzájemných styků mezi obyvateli příhraničních oblastí se zřetelem k rozvoji vzájemné spolupráce a prohloubení přátelství a dobrých sousedských vztahů mezi občany obou republik.

Pásmo malého pohraničního styku zůstává zachováno, t.j. 15 km oboustranně od společných státních hranic. Občané obou států mohou k překračování státních hranic v rámci této smlouvy použít občanský průkaz, pokud tento doklad obsahuje zápis o trvalém nebo přechodném pobytu dotyčného občana v pásmu malého pohraničního styku. Občané, kteří bydlí v pásmu malého pohraničního styku druhé smluvní strany překračují státní hranice na cestovní pas. Cestovní příloha k občanskému průkazu bude vydávána dětem, které nejsou zapsány v občanském průkazu jednoho z rodičů nebo jejich jiného zákonného zástupce. Oprávněné osoby mohou překračovat státní hranice na hraničním přechodu určeném pro osobní dopravu nebo na přechodu otevřeném výlučně pro malý pohraniční styk a pobývat v pásmu malého pohraničního styku druhé smluvní strany až po dobu 7 dnů, a to bez místního omezení.

Dovoz a vývoz zboží oprávněnými osobami se řídí příslušnými ustanoveními této smlouvy a vnitrostátními předpisy smluvních stran. Druh a množství zboží, které lze dovážet a vyvážet bez povolení, cla, daní a jiných poplatků, bude upraven zvláštním ujednáním mezi celními orgány obou smluvních stran.

Ve Smlouvě jsou rovněž upraveny podmínky pro obhospodařování pozemků nacházejících se v pásmu malého pohraničního styku druhé smluvní strany a pro překračování státních hranic v naléhavých případech (např. živelní pohromy, požáry, havárie apod.).

Smlouva dále zakotvuje právo smluvních stran odepřít vstup a pobyt na svém území osobám, které považuje za nežádoucí.

Překládaná smluvní úprava se nevztahuje na občany smluvních stran, kteří bydlí v pásmu malého pohraničního styku a překračují státní hranice za účelem výkonu výdělečné činnosti na území druhé smluvní strany. Na tyto případy se vztahují vládní dohody o vzájemném zaměstnávání občanů a o zrušení vízové povinnosti.

Na provádění této smlouvy se budou podílet ministerstva vnitra a financí (Generální ředitelství cel).

Návrh Smlouvy je v souladu s českým právním řádem a obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky vyplývajícími z jiných mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

V daném případě se jedná o mezinárodní smlouvu prezidentského charakteru, která vyžaduje souhlas Parlamentu České republiky a podléhá ratifikaci prezidentem republiky. Charakter prezidentské smlouvy byl zvolen jednak s ohledem na polskou smluvní praxi a dále na ustanovení jejího článku 9, který připouští v naléhavých případech (bezprostřední ohrožení života, zdraví a majetku) překračování státních hranic záchrannými oddíly bez cestovních dokladů. Další a současně i nejpodstatnější změnou oproti stávající smluvní úpravě je skutečnost zakotvená v ustanovená článku 4, podle níž k překračování státních hranic již nebudou sloužit "pohraniční propustky", ale v podstatě postačí občanský průkaz, popřípadě další doklady uvedené v tomto článku.

V souvislosti se sjednáním předmětné smlouvy se nepředpokládá přímý dopad na státní rozpočet. Finanční náklady související s jejím prováděním budou hrazeny ze schválených finančních rozpočtů ministerstev, která se budou na jejím provádění podílet.

Smlouva byla sjednána v Praze dne 17. ledna t.r. společně se Smlouvou mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích.

S ohledem na předmět sjednaných mezinárodních smluv by bylo vhodné, aby byly projednány Parlamentem České republiky společně.

Po podpisu uvedené smlouvy bylo ze strany Ministerstva vnitra ČR zjištěno, že v příloze č. 1, která tvoří její nedílnou součást, není mezi obcemi nacházejícími se v pásmu malého pohraničního styku uvedena Ostrava.

V této souvislosti byla polská strana na základě podnětu Ministerstva vnitra ze dne 27. ledna t.r. požádána nótou Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 15. února t.r., aby v souladu s ustanovením článku 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o malém pohraničním styku byla do přílohy č. 1 předmětné smlouvy pod pořadovým číslem 415 zařazena též Ostrava.

Přes řadu urgencí teprve 19. července t.r. sdělila polská strana diplomatickou cestou, že s návrhem české strany souhlasí.

Dne 21. srpna t.r. obdrželo Ministerstvo vnitra další nótu ze dne 4. srpna 1995, kterou nám polská strana sdělila, že předmětná smlouva byla ratifikována prezidentem Polské republiky.

Vzhledem k tomu, že z uvedené nóty jednoznačně nevyplývalo, zda byla uvedená smlouva ratifikována včetně doplnění přílohy č. 1 o město Ostravu, či nikoliv, vedla se v předmětné věci další jednání.

Dne 13. září t.r. v rámci expertního jednání české a polské delegace na Ministerstvu financí (Generální ředitelství cel) informoval vedoucí delegace Polské republiky p. Dr. Andrzej WASIUK z Hlavního ředitelství pohraniční stráže zástupce Ministerstva vnitra ČR o tom, že předmětná smlouva byla ratifikována prezidentem Polské republiky včetně doplnění přílohy č. 1 o město Ostravu.

Tato změna byla projednána na schůzi vlády dne 4. října 1995 (usnesení č. 564).

Česká republika a Polská republika (dále jen "smluvní strany")

- vedeny přáním usnadnit vzájemné styky mezi obyvateli pohraničních oblastí,

- usilujíce o další prohloubení přátelství mezi národy obou států,

- majíce na zřeteli rozvoj vzájemné spolupráce v příhraničních oblastech,

se dohodly takto:

(1) Smluvní strany se dohodly, že usnadní překračování česko - polských státních hranic občanům obou smluvních států, majících bydliště v pásmech malého pohraničního styku na zásadách stanovených touto smlouvou.

(2) Za občany mající bydliště ve smyslu odstavce 1 jsou považovány osoby přihlášené v obcích pásma malého pohraničního styku k trvalému nebo přechodnému pobytu.

(1) Za pásma malého pohraničního styku se podle této smlouvy považují území ležící po obou stranách společných státních hranic, každé o šíři 15 kilometrů. Přetíná-li takto stanovené pásmo malého pohraničního styku území obce, náleží do něj i zbývající část obce.

(2) Vlády obou smluvních stran mohou na základě vzájemné dohody:

1. zahrnout do pásma malého pohraničního styku některé obce ležící dále než 15 kilometrů od státních hranic, jestliže je to potřebné k rozvoji vzájemné spolupráce mezi občany obou smluvních stran,

2. vyjmout z pásma malého pohraničního styku obce uvedené v bodě 1, jestliže pominou důvody, které opodstatňují jejich zahrnutí do pásma malého pohraničního styku.

(3) Seznam obcí náležejících do území pásem malého pohraničního styku obsahuje příloha č.1. Zahrnutí nebo vyjmutí obce z pásma malého pohraničního styku v souladu s odstavcem 2 vyžaduje vzájemnou dohodu cestou výměny nót mezi vládami smluvních stran.

(1) Překračování společných státních hranic v rámci malého pohraničního styku probíhá na hraničních přechodech určených pro osobní dopravu a na přechodech otevřených výlučně pro malý pohraniční styk.

(2) Seznam přechodů určených výlučně pro malý pohraniční styk, jakož i rozsah jejich provozu obsahuje příloha č.2.

(3) Osoby uvedené v článku 1 odst. 2, které obhospodařují zemědělská, lesní nebo jiná hospodářství v pásmu malého pohraničního styku druhé smluvní strany, překračují státní hranice na přechodu určeném pro malý pohraniční styk, který se nachází nejblíže k těmto pozemkům.

(4) Otevření nových, uzavření existujících přechodů určených výlučně pro malý pohraniční styk, jakož i změny rozsahu jejich provozu, vyžaduje vzájemnou dohodu cestou výměny nót mezi vládami smluvních stran.

(1) K překračování státních hranic v rámci malého pohraničního styku, jakož i k pobytu v pásmu malého pohraničního styku druhé smluvní strany za podmínek stanovených smlouvou opravňují:

1. občanské průkazy občanů obou smluvních stran obsahující úřední zápis o trvalém, popřípadě přechodném pobytu v pásmu malého pohraničního styku,

2. cestovní pasy občanů jedné smluvní strany bydlících v pásmu malého pohraničního styku druhé smluvní strany,

3. cestovní přílohy k občanskému průkazu vydávané v souladu s vnitrostátními právními předpisy každé ze smluvních stran.

(2) Děti mohou překračovat státní hranice a pobývat v pásmu malého pohraničního styku druhé smluvní strany v doprovodu jednoho z rodičů nebo jiného zákonného zástupce, pokud jsou zapsány do jejich občanského průkazu nebo cestovního pasu v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

(3) Děti, které nejsou zapsány do občanského průkazu jednoho z rodičů nebo jiného zákonného zástupce, mohou překračovat státní hranice a pobývat v pásmu malého pohraničního styku druhé smluvní strany na základě cestovní přílohy uvedené v odstavci 1 bod 3, kterou vydávají příslušné orgány jedné ze smluvních stran s platností do 5 let.

(4) Pokud z dokladů uvedených v odstavci 1 nevyplývá, že jejich držitel je přihlášen k pobytu v pásmu malého pohraničního styku, vyžaduje se zvláštní úřední potvrzení o přihlášení se k trvalému, popřípadě přechodnému pobytu.

(5) Příslušné orgány obou smluvních stran si vymění vzory dokladů uvedených v odstavci 1.

(1) Osoby uvedené v článku 1 odst. 2 mohou pobývat v pásmu malého pohraničního styku druhé smluvní strany vždy až po dobu 7 dnů.

(2) Osoby překračující státní hranice v rámci malého pohraničního styku podléhají pohraniční a celní kontrole.

(3) Osoby pobývající podle této smlouvy v pásmu malého pohraničního styku druhé smluvní strany jsou povinny dodržovat její vnitrostátní právní předpisy.

Touto smlouvou není dotčeno právo smluvních stran zakázat vstup na své území nebo zkrátit tam pobyt občanu druhé smluvní strany.

(1) Dovoz a vývoz zboží osobami, které překračují státní hranice v rámci malého pohraničního styku se řídí ustanoveními této smlouvy a vnitrostátními právními předpisy každé smluvní strany.

(2) Dovoz a vývoz zboží, které má obchodní charakter, není v rámci malého pohraničního styku dovolen.

(3) Osoby překračující státní hranice v rámci malého pohraničního styku mohou bez povolení, cla, daní a jiných poplatků dovážet a vyvážet :

1. věci k osobní potřebě a spotřebě na dobu cesty a pobytu,

2. dopravní prostředky k soukromému použití evidované na území druhé smluvní strany v souladu s vnitrostátními právními předpisy s podmínkou jejich zpětného vývozu.

(4) Předměty sloužící k výzdobě a údržbě hrobů a pomníků nacházejících se v pásmu malého pohraničního styku druhé smluvní strany je možné převážet bez povolení, cla, daní a jiných poplatků, pokud jejich povaha a množství nemá obchodní charakter.

(5) Příslušné orgány smluvních stran mohou dohodnout zvláštním Ujednáním druhy a množství zboží, které lze dovážet a vyvážet přes státní hranice v rámci malého pohraničního styku bez povolení, cla, daní a jiných poplatků.

(1) Osoby uvedené v článku 1 odst. 2, které obhospodařují zemědělská, lesní nebo jiná hospodářství v pásmu malého pohraničního styku druhé smluvní strany, mohou bez povolení, cla, daní a jiných poplatků přes státní hranice přepravovat na základě potvrzení o vlastnictví a rozloze těchto hospodářství :

1. zemědělské, chovatelské, včelařské, zahradnické a lesnické výrobky pocházející z těchto hospodářství, přičemž osvobození od cla, daní a jiných poplatků se týká pouze nezpracovaných výrobků nebo výrobků, které po sklizni prošly prvotním zpracováním a zůstávají nadále v surovém stavu,

2. semena, hnojiva a zboží určené k obdělávání půdy, pěstování rostlin a ošetřování zvířat,

3. tažná zvířata s nezbytnou zásobou krmiva, nářadí, zemědělskou a lesní techniku, jakož i dopravní prostředky určené k obdělávání těchto hospodářství s podmínkou jejich zpětného vývozu.

(2) Za předpokladu zpětného návratu lze v rámci malého pohraničního styku bez povolení, cla, daní a jiných poplatků převádět přes státní hranice hospodářská zvířata k pastvě, napájení nebo koupání. Tato zvířata musí být evidována a označena způsobem umožňujícím jejich identifikaci.

(3) Převádění zvířat a převážení výrobků živočišného nebo rostlinného původu přes státní hranice v rámci malého pohraničního styku se provádí v souladu s vnitrostátními právními předpisy obou smluvních stran. Může být zakázáno v případě, kdy jedna ze smluvních stran zavede omezení vyplývající z předpisů o boji s nakažlivými chorobami zvířat a rostlin.

(1) V naléhavých případech, jde-li o bezprostřední ohrožení života, zdraví nebo majetku, se umožňuje záchranným oddílům nebo osobám poskytujícím pomoc, jakož i osobám postiženým, překračovat státní hranice při cestě tam i zpět v kterémkoliv místě za účelem poskytnutí či přijetí pomoci.

(2) Osoby, které překročily státní hranice podle odstavce 1, musí prokázat na požádání svou totožnost příslušným orgánům druhé smluvní strany.

(3) Dopravní prostředky a záchranná zařízení včetně náhradních dílů, převážené přes státní hranice za účelem stanoveným v odstavci 1, jsou osvobozeny od cla, daní a jiných poplatků za podmínky jejich zpětného vývozu.

(1) Každá ze smluvních stran může dočasně pozastavit nebo omezit provádění ustanovení této smlouvy na celém nebo některých úsecích společných státních hranic vzhledem k ohrožení bezpečnosti nebo veřejného pořádku nebo z důvodu živelních pohrom nebo hygienicko - epidemiologických ohrožení.

(2) Smluvní strana hodlající pozastavit nebo obnovit provádění ustanovení této smlouvy z důvodů uvedených v odstavci 1, informuje o tom druhou smluvní stranu diplomatickou cestou, nejpozději 24 hodin před plánovaným pozastavením či obnovením.

Ustanovení této smlouvy se nevztahují na osoby uvedené v článku 1 odst.2, které vykonávají výdělečnou činnost na území druhé smluvní strany.

(1) Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která se uskuteční ve Varšavě.

(2) Dnem vstupu této smlouvy v platnost pozbude ve vztazích mezi smluvními stranami platnosti Úmluva mezi Československou republikou a Polskou lidovou republiko o pohraničním styku, podepsaná v Praze dne 4.července 1959 a Protokol k provedení Úmluvy mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o pohraničním styku ze dne 4. července 1959, podepsaný ve Varšavě dne 24. května 1985.

Tato smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Každá ze smluvních stran ji může vypovědět. V takovém případě pozbývá platnosti po uplynutí šesti měsíců ode dne obdržení diplomatické nóty informující o její výpovědi.

Dáno v Praze dne 17. ledna 1995 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a polském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za Českou republiku Za Polskou republiku

Příloha č. 1

ke Smlouvě mezi Českou republikou

a Polskou republikou o malém pohraničním styku

Na území České republiky :

Na území Polské republiky :

Příloha č. 2

ke Smlouvě mezi Českou republikou

a Polskou republikou o malém pohraničním styku