Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

předložené dopisem předsedy vlády Václava Klause ze dne 22. prosince 1995 (čj. 3640/95 - OVA)

Vláda na svém zasedání dne 20. prosince 1995 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon České národní rady č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, a vyjádřila s tímto zákonem nesouhlas.

K návrhu na prodloužení doby, po kterou se při posuzování sociální potřebnosti nezkoumá možnost zvýšit si příjem vlastní prací, ze tří na čtyři léta věku dítěte, vláda uvádí:

a) možnost žadatele o dávku sociální potřebnosti zajistit si potřebný příjem vlastním přičiněním, zejména vlastní prací, je základním hlediskem určujícím sociální potřebnost v případech, kdy žadatelův příjem nedosahuje částek životního minima; vláda považuje okruh výjimek z tohoto principu stanovený, v § 1 Odst. 3 zákona o sociální potřebnosti, za dostatečný a nesouhlasí s jeho rozšiřováním;

b) návrh zákona opomíjí skutečný význam stávajících výjimek z uvedeného principu, což vyplývá i z odůvodnění předloženého návrhu, podle něhož rozhodnou dobu je třeba prodloužit proto, že jinak může být znemožněna péče o dítě do čtyř let jeho věku, která je žádoucí například u dětí špatně se adaptujících do kolektivu; stávající právní úprava však umožňuje nezkoumat možnost zvýšit si příjem vlastní prací mimo jiné i u rodiče pečujícího o dítě předškolního věku, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, tedy do vyššího věku dítěte, než to stanoví předložený návrh zákona.

K návrhu na zvýšení dávky sociální potřebnosti u osob pečujících o osobu blízkou nebo o dítě vláda uvádí:

a) dávky sociální potřebnosti pouze doplňují příjem osob nacházejících se v hmotné nouzi do úrovně životního minima; předložený návrh na zvýšení jedné z dávek sociální potřebnosti není s účelem těchto dávek v souladu. Teprve dávky z jiných uplatňovaných systémů mohou být poskytovány nad úroveň životního minima;

b) návrh na zvýšení dávky sociální potřebnosti na jeden a půl násobek, resp. dvojnásobek životního minima směšuje základní principy systému sociální péče (pomoci) a státní sociální podpory, což vláda považuje za nepřijatelné.

Závěrem vláda uvádí, že se neztotožňuje s vyčíslením finančních úspor navrhované právní úpravy, jak je obsaženo v důvodové zprávě, neboť příspěvek při péči o blízkou a jinou osobu se často poskytuje i při péči o osoby (zejména děti), u nichž ústavní péče není vůbec indikována.