Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Vláda na své schůzi dne 17. ledna 1996 projednala návrh zákona o dokončení nápravy některých majetkových křivd a vyjádřila s ním zásadní nesouhlas.

1. Návrh směřuje k destabilizaci vlastnických vztahů tím, že

a) v rozporu se zákony vlastníka označuje za pouhého držitele, osobu, která věc nevlastní, za vlastníka a osobu, která je neoprávněným držitelem, za oprávněného držitele,

b) otevírá možnost zpochybnit i.ty právní úkony, k nimž došlo v souladu s právními předpisy, a které se týkají i fyzických osob, tedy osob, jichž se podle navrženého § 9 zákon nemá týkat.

2. Návrh dalekosáhle překračuje rámec "blokačního ustanovení" zákona o "velké privatizaci" a neznamená částečnou nápravu, zmírnění majetkových křivd, ale ve vztahu k právnickým osobám nápravu téměř všech majetkových křivd, kdy

a) předpokládá vydání majetku i tzv. jiným právnickým osobám, jako jsou spolky, nadace, ale i podniky, a to na úkor i soukromých firem, které majetek nabyly po 1. 10. 1990,

b) umožňuje bez dalšího rozsáhlou restituci majetku, včetně půdy, lesů a jiného zemědělského majetku.

3. Návrh ve skutečnosti ne zakotvuje restituční tečku, neboť neruší "blokační ustanovení" v příslušných zákonech.

4. Návrh nesměřuje k urychlení a dokončení procesu privatizace, neboť okruh "oprávněných právnických osob" a důvody, pro které jim má být majetek vydán, vymezuje velmi vágně, což spolu s výše uvedenými skutečnostmi otevírá možnost vést dlouhodobé spory o majetek, a blokaci majetku tak ve skutečnosti rozšířit.

5. Návrh se nekvalifikovaně vypořádává s dopadem na státní rozpočet, přičemž

a) postrádá jakýkoliv rozbor rozsahu majetku, o který by v konkrétních případech mělo jít,

b) nepočítá s nutností vyplácet náhrady za majetek, který by byl odňat těm vlastníkům, kteří jej nabyli v souladu s právními předpisy,

c) nevyčísluje prostředky, které by bylo nutno vynaložit na pořízení náhradních objektů nebo na placení neregulovaného nájemného z nebytových prostor sloužících například zdravotnictví, školství nebo sociálním službám.

6. Návrh nepočítá ani s dalšími skutečnostmi, například zcela nelogicky chrání firmy vzniklé před 1. 10. 1990, tj. praktiky za dřívějšího režimu, nerespektuje, že k nabytí vlastnického práva vydržením mohlo dojít v souladu s občanským zákoníkem již před počátkem jednoroční lhůty vymezené v navrhovaném zákoně, nepamatuje na případy, kdy věc není možno již vydat nebo k ní sjednat nájemní vztah proto, že již neexistuje. V neposlední řadě je nerespektováním vlastnictví opomíjen dopad předloženého návrhu zákona na kredit České republiky v zahraničí s nutnými negativními následky pro českou republiku.