kterým se předkládá Poslanecké
sněmovně Parlamentu české republiky
k vyslovení souhlasu Úmluva o praní, vyhledávání,
zadržování a konfiskaci výnosů
ze zločinu sjednaná ve Štrasburku dne 8.11.1990.
kterým se předkládá k vyslovení
souhlasu Poslanecké sněmovně Parlamentu České
republiky Úmluva o praní, vyhledávání,
zadržování a konfiskaci výnosů
ze zločinu sjednaná ve Štrasburku dne 8.11.1990
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky souhlasí s Úmluvou o praní, vyhledávání,
zadržování a konfiskaci výnosů
ze zločinu sjednanou ve Štrasburku dne 8.11.1995.
Jedním z hlavních cílů Úmluvy
o praní, vyhledávání, zadržování
a konfiskaci výnosů ze zločinu /dále
jen"mluva"/ je usnadnit mezinárodní spolupráci
při vyšetřování, vyhledávání,
zadržování a konfiskaci výnosů
ze všech druhů trestné činnosti, zejména
závažných trestných činů
s důrazem na kriminalitu spojenou s drogami.
Smyslem Úmluvy je rovněž doplnit již existující
smluvní nástroj e vypracované v rámci
rady Evropy, a to zejména Evropskou úmluvu o právní
pomoci ve věcech trestních a Evropskou úmluvu
o předávání trestního řízení,
k nimž přistoupila i Česká republika.
Úmluva obsahuje systém pravidel zahrnující
všechna stadia řízení od vyšetřování
až po vynesení rozsudku o konfiskací a jeho
výkon a umožňuje širokou mezinárodní
spolupráci s cílem zbavit pachatele nástrojů
a výnosů jejích nezákonné činnosti.
K dosažení tohoto cíle Úmluva zavádí
několik typů opatření, například
ta, že státy si navzájem poskytují pomoc
při zajišťování důkazů
o nástrojích a výnosech a předpokládá
se, že budou spolupracovat i tehdy, když nebudou požádány,
dovědí-li se o trestné činnosti, která
by mohla být předmětem stíhání
v jiném státě.
Úmluva také při jímá opatření
k tomu, aby pachatel nemohl nástroje a výnosy své
trestné činnost odstranit. Umožňuje
zajištění peněžních prostředků
na účtě u banky, zadržení majetku
a podobná přechodná opatření.
Pro zajištění konfiskace nástrojů
a výnosů z trestné činností
Úmluva stanoví v zásadě dvě
formy mezinárodní spolupráce, spočívající
buď v tom, že dožádaný stát
provede vlastní řízení vedoucí
ke konfiskaci na základě dožádání
anebo v tom, že tento stát přímo provede
příkaz ke konfiskaci vydaný v jiném
státě.
Úmluva zavazuje státy k přijetí vlastních
zákonů, které by obsahovaly pravomoci státních
orgánů k dosažení cílů
Úmluvy ve vlastním státě a k tomu,
aby zavedly skutkovou podstatu trestných činů,
které naplňují všechny znaky praní
výnosů ze zločinů.
Úmluva byla podepsána již řadou států,
a to např. Rakouskem, Belgií, SRN, Kyprem, Dánskem,
Francií, Bulharskem, Řeckem, Itálií,
Lucemburskem, Nizozemím, Velkou Británií,
Norskem, Portugalskem, Slovinskem, Španělskem, Švédskem,
Švýcarskem a Austrálií a po té,
kdy byla ratifikována potřebným počtem
států, nabyla platnosti 1.9.1993.
V souvislosti s přípravou přístupu
České republiky k této Úmluvě
byl zpracován návrh zásad zákona proti
legalizaci výnosů z trestné činnosti
/tisk 1417/. Výbory Poslanecké sněmovny s
jejich zněním vyslovily souhlas a jejich připomínky
jsou v podstatě zpřesňující
a doplňující povahy. Podle jejich společné
zprávy připravilo ministerstvo spravedlnosti návrh
paragrafovaného znění zákona, který
byl předložen k projednání vládě.
Podstatou návrhu je vytvoření kontrolního
mechanismu, který by v souladu se shora uvedenou směrnicí
jednak preventivně působil proti aktivitám
spočívajícím v praní špinavých
peněz, jednak by přispíval k odhalení
výnosů z trestné činnosti.
Závazky obsažené v Úmluvě byly
v předstihu promítnuty i do dílčích
novelizací trestního zákona a trestního
řádu, které již schválila Poslanecká
sněmovna. Novela trestního zákona doplňuje
skutkové podstaty trestného činu podílnictví
podle § 251 a § 251a o kvalifikační okolnosti
spočívající tím, že pachatel
získal takovým činem prospěch velkém
rozsahu. Současně rozšiřuje výčet
druhů trestů, které může soud
v závažných případech za tyto
trestné činy uložit, o trest propadnutí
majetku. Závažně případy podílnictví,
včetně napomáhání k zastření
nelegálního původu majetku, byly prohlášeny
za trestné činy, na něž se vztahu je
oznamující povinnost. Vedle toho byly pozměněny
podmínky pro vyslovení trestu propadnutí
věci podle § 55 odst. 1 písm. d) trestního
zákona tak, aby tento druh trestu mohl být ukládán
ve všech případech, kdy to Úmluva vyžaduje.
Novela trestního řádu především
zavedla nový institut zajištění účtu
v bance, který úzce souvisí s odhalováním
a zajišťováním výnosů z
trestné činnosti. Vedle toho bylo trestního
řádu zakotven postup orgánů činných
v trestním řízení při úkonech
právní pomoci ve smyslu Úmluvy. Jedná
se především o úkony související
s uznáním a výkonem rozhodnutí soudu
cizího státu o konfiskaci majetku, jehož část
se nachází na území. České
republiky a o úpravu postupu orgánů činných
v trestním řízení po obdržení
žádosti cizího státu o vynesení
vlastního rozhodnutí o konfiskací majetku,
které nacházej í výraz ve změně
§ 384 a novém ustanovení § 384d trestního
řádu.
Vzhledem k těmto krokům bude Česká
republika schopna od okamžiku přístupu k této
Úmluvě plnit závazky, které pro ni
budou vyplývat.
Vyjádření vůl být vázán
touto úmluvou za Českou republiku smyslu jejího
článku 36 odst. 4 podléhá schválení
Parlamentem.
III. |
Členské státy Rady Evropy a ostatní
signatáři této Umluv vzhledem k tomu, že
cílem Rady Evropy je realizovat užší jednotu
mezi svými členy,
přesvědčeni. o nezbytnosti pokračovat
ve společné trestní politice směřující
k ochraně společnosti,
vzhledem k tomu, že boj proti závažné
kriminalitě, která je čím dále
více mezinárodním problémem, vyžaduje
použití moderních a účinných
metod na mezinárodní úrovni,
domnívajíce se, že jedna z těchto metod
spočívá v tom, že delikvent je zbaven
výnosů zločinů,
vzhledem k tomu, že k dosažení tohoto cíle
musí být rovněž zaveden uspokojivý
systém mezinárodní spolupráce,
dohodly se o následujícím:
K účelům této Úmluvy:
a. "výnos" označuje všechny ekonomické
výhody pocházející z trestných
činů. Tato výhoda může spočívat
ve veškerém majetku, tak jak je definován v
odstavci b. tohoto článku,
b. "majetek" zahrnuje majetek jakéhokoli charakteru,
hmotný nebo nehmotný. movitý nebo nemovitý
a rovněž právní dokumenty nebo nástroje
prokazující oprávnění nebo
zájem na takovém majetku,
c. pojem "prostředky" označuje jakýkoli
majetek zcela nebo částečně použitý
nebo určený k použití libovolným
způsobem pro spáchání jednoho nebo
více trestných činů,
d. "konfiskace" označuje trest nebo opatření
nařízené soudem následující
po řízení, které se týká
jednoho nebo více trestných činů,
a jež vede k trvalému odnětí majetku,
e, pojem "předmětný trestný čin"
označuje každý trestný čin v
jehož důsledku vznikají výnosy, které
by se mohly stát předmětem trestné
činnosti podle článku 6 této Úmluvy.
1. Každá strana přijme legislativní
a jiná opatření, která budou nezbytná
aby bylo možno konfiskovat prostředky a výnosy
nebo majetek, jehož hodnota odpovídá těmto
výnosům.
2. Každá strana může v okamžiku podpisu
nebo v okamžiku uložení své ratifikační
listiny, listiny o přijetí, schválení,
nebo listiny o přístupu, prohlášením
adresovaným generálnímu tajemníku
Rady Evropy prohlásit, že odstavec 1 tohoto článku
se vztahuje jen na trestné činy nebo kategorie trestných
činů upřesněné v prohlášení.
Každá strana přijme legislativní a jiná
opatření, která se ukáží
jako nezbytná, aby jí umožnila zjistit a vyhledat
majetek podléhající konfiskaci podle článku
2, odstavce 1 a předejít veškerým obchodům
s tímto majetkem, jeho převodům nebo použití.
1. Každá strana přijme legislativní
a jiná opatření, která budou nezbytná
ke zmocnění soudů nebo jiných příslušných
orgánů k tomu, aby nařídily zpřístupnění
nebo zabavení bankovních, finančních
nebo obchodních záznamů za účelem
provedení opatření uvedených v článcích
2 a 3. Strana se nebude moci dovolávat bankovního
tajemství, aby mohla odmítnout provádění
ustanovení tohoto článku.
2. Každá strana uváží přijetí
legislativních a jiných opatření,
která budou nezbytná k tomu, aby jí umožnila
používat speciální vyšetřovací
techniky usnadňující identifikaci a hledání
výnosů a také shromažďování
s tím souvisejících důkazů.
Tyto techniky mohou zahrnovat příkazy k dohledu
nad bankovními účty, pozorování,
zachycování telekomunikačních sdělení,
přístup k počítačovým
systémům a příkazy k předkládání
stanovených dokladů.
Každá strana přijme legislativní a jiná
opatření, která budou nezbytná k tomu,
aby osobám, na něž se vztahují opatření
uvedená v článcích 2 a 3, byly dány
účinně opravné prostředky k
ochraně svých práv.
1. Každá strana přijme legislativní
a jiná opatření, která budou nezbytná
k označení jednání jako trestného
činu v souladu s jejím vnitrostátním
právem, pokud čin byl. proveden úmyslně,
následujících případech:
a. přeměny nebo převodu majetku, o němž
ten, kdo se ho dopouští ví, že tento majetek
tvoří výnos, a to za účelem
zatajení nebo zakrývání nedovoleného
původu majetku nebo pomoci jakékoli osobě,
která je zapojena do spáchání předmětného
trestného činu, aby unikla právním
důsledkům svých činů,
b. zatajování nebo zakrývání
povahy, původu, umístění, nakládání,
pohybu nebo skutečného vlastnictví majetku
nebo práv s ním souvisejících, o nichž
pachatel ví, že vytvářejí výnosy
a s výhradou ústavních zásad a základních
pojmů právního systému strany,
c. nabytí, držení nebo užívání
majetku o němž ten, kdo jej nabývá,
drží nebo používá, ví v
okamžiku, kdy jej dostává, že vytváří
výnosy,
d. účasti v některém z trestných
činů označených v souladu s tímto
článkem, dále sdružením, spolčením,
pokusům, návodům, usnadnění
a radám ve vztahu k těmto trestným činům.
2. Za účelem uplatnění nebo užití
odstavce 1 tohoto článku:
a. nezáleží na tom, zda předmětný
trestný čin je nebo není trestní pravomoci
strany,
b. může být stanoveno, že trestné
činy uvedené v tomto odstavci se nevztahují
na pachatele předmětného trestného
činu, c. potřebná vědomost, úmysl
nebo motivace, jako prvky jednoho z trestných činů
uvedených v tomto odstavci, mohou být odvozeny z
objektivních skutkových okolností.
3. Každá strana může přijmout opatření,
která podle svého vnitrostátního práva
považuje za potřebná k označení
trestního charakteru všech nebo části
činů zmíněných v odstavci 1
v některém nebo všech následujících
případech, pokud pachatel.:
a. měl předpokládat, že majetek tvoří
výnos,
b jednal za účelem dosažení zisku,
c. jednal za účelem pomoci v pokračování
další kriminální činnosti.
4. Každá strana může v okamžiku podpisu
nebo v okamžiku ul.ožení své ratifikační
listiny, listiny o přijetí, schválení
nebo listiny o přístupu, prohlášením
adresovaným generálnímu tajemníku
Rady Evropy prohlásit, že odstavec 1 tohoto článku
se vztahuje pouze na předmětné trestné
činy nebo jejich kategorii upřesněnou v tomto
prohlášení.
Všeobecné zásady a opatření pro
mezinárodní spolupráci
1. Strany vzájemně spolupracují v co nejširší
míře za účelem vyšetřování
a řízení, která jsou zaměřena
na konfiskaci prostředků a výnosů.
2. Každá strana přijme legislativní
a jiná opatření, která budou nezbytná
k tomu, aby jí umožnila za podmínek uvedených
v této kapitole vyhovět žádostem:
a. o konfiskaci určitých částí
majetku spočívajících ve výnosech
a prostředcích a také o konfiskaci výnosů
spočívajících v požadavku zaplatit
peněžní částku odpovídající
hodnotě výnosu,
b. o pomoc za účelem vyšetřování
a provedení prozatímních opatření,
která mají za cíl jednu z forem konfiskace
zmíněných výše v bodě
a.
Strany si na požádání poskytují
co nejširší vzájemnou pomoc, aby zjistily
a vysledovaly prostředky, výnosy a ostatní
majetek podléhající konfiskaci. Tato vzájemná
pomoc spočívá zvláště
ve všech opatřeních vztahujících
se na získání a ochranu důkazů
týkajících se existence výše
uvedeného majetku, jejich umístění
nebo pohybu, povahy, právního statutu nebo hodnoty.
Vzájemná pomoc uvedená v článku
8 je prováděna v souladu s vnitrostátním
právem dožádané strany a podle něho;
v souladu s postupem upřesněným v žádosti
pak jen v tom rozsahu, který je slučitelný
s tímto vnitrostátním právem v souladu.
Bez újmy na svém vlastním vyšetřování
nebo řízení, jedna strana může
bez předchozí žádosti předat
jiné straně informace o prostředcích
a výnosech, pokud je toho názoru, že sdělení
těchto informací by mohlo přijímající
straně pomoci k zahájení nebo k úspěšnému
vedení vyšetřování nebo řízení
nebo by mohlo vést k žádosti jiné strany
podle této části.
1. Jedna strana na žádost jiné strany, která
zahájila trestní řízení nebo
konfiskační akci, přijme prozatímní
opatření, která jsou nutná, jako je
zajištění nebo zabavení, aby se předešlo
všem obchodům týkajícím se majetku,
který by mohl být později předmětem
žádosti o konfiskaci nebo který by umožnil
vyhovění takové žádosti.
2. Strana, které byla doručena žádost
o konfiskaci souladu s článkem 13 a byla-li o to
požádána, přijme opatření
uvedená v odstavci 1 tohoto článku, ve vztahu
k veškerému majetku, který je předmětem
žádosti nebo který by umožni l vyhoví
takové žádostí.
1. Prozatímní opatření uvedená
v článku 11 jsou prováděna v souladu
s vnitrostátním právem dožádané
strany, podle něho a v souladu s postupy upřesněnými
v žádosti, pokud odpovídají tomuto vnitrostátnímu
právu.
2. Před zrušením jakéhokoli prozatímní.ho
opatření při jatého v souladu s tímto
článkem, dožádaná strana, umožní
dožadující straně, aby vyjádřila
své důvody ve prospěch pokračování
tohoto opatření.
1. Strana, která obdržela od jiné strany žádost
c konfiskaci týkající se prostředků
nebo výnosů nacházejících se
na jejím území:
a. provede rozhodnutí o konfiskaci vydané soudem
dožadující strany, pokud jde o tyto prostředky
nebo výnosy, nebo
b. předloží tuto žádost svým
příslušným orgánům, aby
dosáhla vydání rozhodnutí o konfiskaci
a pokud je vydáno, provede ho.
2. Za účelem užití odstavce 1.b tohoto
článku každá strana má v případě
potřeby pravomoc zahájit řízení
o konfiskaci podle svého vnitrostátního práva.
3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se
rovněž vztahují na konfiskaci spočívající
v povinnosti zaplatit peněžní částku
odpovídající hodnotě výnosů,
jestliže majetek, na který se může vztahovat
konfiskace, ale nachází na území dožádané
strany. V takovém případě dožádaná
strana, když v důsledku nezaplacení přistupuje
ke konfiskaci. podle odstavce 1, nechá vymáhat za
tímto účelem svou pohledávku z jakéhokoli
majetku, který je k dispozici.
4. Jestliže žádost o konfiskaci se dotýká
určité části majetku, strany se mohou
dohodnout, že dožádaná strana může
přistoupit ke konfiskaci formou požadavku na zaplacení
peněžní částky odpovídající
hodnotě majetku.
1. Postupy umožňující vydání
rozhodnutí o konfiskaci a jeho provádění
podle článku 13 jsou upraveny právem dožádané
strany.
2. Dožádaná strana je vázána
skutkovými zjištěními v tom rozsahu,
jak jsou vyjádřena v odsouzení nebo soudním
rozhodnutí dožadující strany nebo v
té míře, jak se tato rozhodnutí o
ně opírají.
3. Každá strana, v okamžiku podpisu nebo uložení
svých ratifikačních listin, listin o přijetí,
schválení nebo o přístupu, může
prohlášením adresovaným generálnímu
tajemníku Rady Evropy prohlásit, že odstavec
2 tohoto článku se provádí pouze v
souladu s jejími ústavními principy a základními
pojmy jejího právního systému.
4. Jestliže konfiskace spočívá v povinnosti
zaplatit peněžní částku, příslušný
orgán dožádané strany převede
její výši na měnu své země
podle směnného poměru platného v okamžiku,
kdy je vydáno rozhodnutí o provedení konfiskace:
b
5. V případě uvedeném v článku
13, odstavec i 1. a pouze dožadující strana
má právo rozhodovat c každé žádost
i o přezkoumání rozhodnutí o konfiskaci.
Dožádaná strana nakládá veškerým
majetkem, který konfiskovala, podle svého vnitrostátního
práva, ledaže by se o tom dotčené strany
dohodly jinak.
1. Žádost o konfiskaci učiněná
v souladu s článkem 13 nezasahuj e do práva
dožadující. strany, aby provedla rozhodnuti
sama.
2. Žádná ustanovení v této Úmluvě
nesmějí být vykládána tak,
aby se umožnilo, aby celková hodnota konfiskovaného
majetku byla vyšší než částka
stanovená rozhodnutím o konfiskaci. Jestliže
jedna strana zjistí, že by se tak mohlo stát,
dotčené strany přistoupí ke konzultacím,
aby se vyhnuly podobnému důsledku.
Dožádaná strana nesmí uvěznit
osobu pro nesplnění závazku ani uložit
jiné opatření omezující svobodu
na základě žádosti předložené
v souladu s článkem 13, jestliže to dožadující
strana uvedla v žádosti.
1. Spolupráce podle této kapitoly může
být odmítnuta v případě, že:
a. požadované opatření by bylo v rozporu
se základními zásadami právního
řádu dožádané strany, nebo
b. provedení žádosti by mohlo ohrozit suverenitu,
bezpečnost, veřejný pořádek
nebo jiné podstatné zájmy dožádané
strany, nebo
c. dožádaná. strana se domnívá,
že závažnost případu, na který
se vztahuje žádost, nezdůvodňuje přijetí
požadovaného opatření, nebo
d. trestný čin, na který se žádost
vztahuje, je politickým nebo daňovým trestným
činem, nebo
e. dožádaná strana je toho názoru, že
požadované opatření by bylo proti zásadě
ne bis in idem, nebo
f. trestný čin, na který se vztahuje žádost,
by nebyl trestným činem podle práva dožádané
strany, kdyby byl spáchán na území
náležejícím do její soudní
pravomoci. Avšak tento důvod odmítnutí
se vztahuje na spolupráci uvedenou v části
2 jen v tom rozsahu, v jakém požadovaná vzájemná
pomoc zahrnuje donucovací opatření.
2. Spolupráce podle části 2, pokud jako požadovaná
pomoc zahrnuje donucovací opatření, jakož
i spolupráce podle části 3 této kapitoly,
mohou být rovněž odmítnuty v případech,
kdy požadovaná opatření by nemohla být
podle vnitrostátního práva dožádané
strany přijata k účelům vyšetřování
nebo řízení, kdyby se jednalo o podobný
vnitrostátní případ.
3. Vyžaduje-li to právní řád
dožádané strany, spolupráce uvedená
v části 2 v tom rozsahu, v jakém požadovaná
pomoc zahrnuje donucovací opatření, jakož
i spolupráce podle části. 3 této kapitoly,
mohou být také odmítnuty v případě,
kdy uvažovaná opatření nebo všechna
ostatní opatření mající analogické
účinky nebudou dovolena právním řádem
dožadující strany nebo, pokud; jedná
o příslušné orgány dožadující
strany, jestliže žádost není ověřena
soudcem ani jiným orgánem včetně orgánu
veřejné žaloby, konajícím řízení
o trestných činech.
4. Spolupráce uvedená v část.i 4 této
kapitoly může být také odmítnuta,
jestliže:
a. právní řád dožádané
strany neobsahuje možnost konfiskace pro druh trestného
činu, na který se žádost vztahuje, nebo
b. bez újmy na povinnosti vyplývající
z článku 13, odstavec 3, by spolupráce byla
proti zásadám vnitrostátního práva.
dožádané strany, pokud jde o omezení
konfiskace ve vztahu k vazbám mezi trestným činem
a:
i. ekonomickou výhodou, která by mohla být
posuzována jako jeho výnos, nebo
ii. majetkem, který by mohl být posuzován
jako jeho prostředek, nebo
c. konfiskace již nemůže být uložena
nebo provedena podle právního řádu
dožádané strany z důvodu promlčení,
nebo je požadována konfiskace, nebo
d. žádost se nevztahuje k předchozímu
odsouzení, ani k rozhodnutí soudního charakteru,
ani na prohlášení obsažené v takovém
rozhodnutí, podle kterého byl spáchán
jeden nebo více trestných činů a na
jehož základě byla nařízena,
nebo je požadována konfiskace, nebo
e. buď konfiskace není vykonatelná v dožadující
straně. nebo je ještě možné uplatnit
řádné opravné prostředky, nebo
f. žádost se vztahuje na konfiskaci vycházející
z rozhodnutí vydaného v nepřítomnosti
osoby, proti níž bylo rozhodnutí vydáno
a pokud podle názoru dožádané strany
řízení vedené dožadující
stranou, které vedlo k tomuto rozhodnutí, nevyhovovalo
minimální. právům na obhajobu přiznávaným
každé osobě, proti níž je podána
obžaloba.
5. Pro účely odstavce 4.f tohoto článku,
rozhodnutí není považováno za vydané
v nepřítomnosti:
a. jestliže bylo potvrzeno nebo vyhlášeno po
té, co dotčená osoba podala námitku,
nebo
b. bylo-li vydáno na základě odvolání
za podmínky, že odvolání bylo podáno
dotčená osobou.
6. Dožádaná strana pro účely
odstavce 4.f tohoto článku při posuzování
otázky, zda byla dodržena minimální
práva na obhajobu, vezme v úvahu skutečnost,
zda se dotčená osoba úmyslně snažila
vyhnout spravedlnosti nebo zda tato osoba po té, co měla
možnost podat opravný prostředek proti rozhodnutí
vydanému v její nepřítomnosti, zvolila
možnost jej nepodat.
7. Strana se nemůže dovolávat bankovního
tajemství, aby zdůvodnila odmítnutí
spolupráce podle této kapitoly. Strana může
požadovat, aby žádost o spolupráci, která
by zahrnovala z rušení bankovního tajemství,
byla ověřena buď soudcem, nebo jiným
soudním orgánem včetně orgánu
veřejné žaloby konajícími řízení
o trestných činech a to v případech,
kdy to vyžaduje její právní řád.
8. Bez újmy na důvodu odmítnutí uvedenému
v odstavci 1.a tohoto článku:
a. dožádaná strana se nemůže dovolávat
jako překážky poskytnutí pomoci podle
této kapitoly té skutečnosti, že osoba,
proti níž se vede vyšetřování
nebo je vydáno rozhodnutí o konfiskaci orgány
dožadujícího státu, je právnickou
osobou,
b. jako překážky pro poskytnutí pomoci
v sou.ladu s čl. 1 3, odstavcem 1.a se nelze dovolávat
ani té skutečnosti, že fyzická osoba,
proti níž bylo vydáno rozhodnutí o konfiskaci
výnosů, následně zemřela, nebo
že právnická osoba, proti níž bylo
takové rozhodnutí vydáno, byla později
rozpuštěna.
Dožádaná strana může odložit
provedení opatření uvedených v žádosti,
jestliže by taková opatření mohla být
na újmu řízení prováděnému
jejími orány.
Dožádaná strana dříve, než
odmítne nebo odloží spolupráci v souladu
s touto kapitolou prozkoumá, eventuálně po
konzultaci s dožadující stranou, jestli jí
může vyhovět částečně
nebo za podmínek, které považuje za potřebné.
1. Strany se vzájemně dohodnou na co nejširší
vzájemné pomoci, pokud jde o doručování
soudních písemností osobám, na které
se vztahují prozatímní a konfiskační
opatření.
2. Žádné ustanovení tohoto článku
není na překážku:
a. možnosti zasílat soudní písemnosti
přímo poštou osobám, které se
nacházejí v zahraničí,
b. možnosti dané soudním úředníkům,
státním zaměstnancům nebo jiným
příslušným orgánům strany
původu, aby uskutečnili doručení nebo
oznámení soudních písemností
přímo prostřednictvím konzulárních
orgánů této strany nebo prostřednictvím
soudních úředníků, státních
zaměstnanců nebo jiných příslušných
úřadů strany určení,
s výhradou, že by strana určení učinila
opačné prohlášení generálnímu
tajemníkovi Rady Evropy v okamžiku podpisu nebo uložení
své ratifikační listiny, listiny o přijetí,
schválení nebo listiny o přístupu.
3. Při doručení soudních písemností
do zahraničí osobám, na které se vztahují
prozatímní opatření nebo rozhodnutí
o konfiskaci nařízená v odesílající
straně, tato strana informuje dotčené osoby
o opravných prostředcích, které existují
podle jejího právního řádu.
1. Dožádaná strana po obdržení
žádosti o spolupráci v souladu se zněním
částí 3 a 4, uzná každé
soudní rozhodnutí učiněné v
dožadující straně, pokud jde o práva,
kterých se dovolávají třetí
strany.
2. Uznání může být odmítnuto:
a. jestliže třetí strany neměly dostatečnou
možnost uplatnit svá práva, nebo
b. pokud rozhodnutí není slučitelné
s rozhodnutím již vydaným v dožádané
straně, týkajícím se téže
otázky, nebo
c. jestliže není slučitelné s veřejným
pořádkem v dožádané straně,
nebo
d. jestli.že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu
s výlučnou soudní pravomocí stanovenou
právním řádem dožádané
strany.
l. Strany stanoví ústřední orgán
nebo v případě potřeby více
orgánů pověřených zasílat
žádosti podávané v souladu s touto kapitolou,
odpovídat na ně, vyřizovat je nebo je předávat
orgánům, které jsou příslušné
k jejich vyřízení.
2. Každá strana sděluje generálnímu
tajemníkovi Rady Evropy v okamžiku podpisu nebo ukládání
své ratifikační listiny, listiny o přijetí,
schválení nebo listiny o přístupu,
název a adresu stanovených orgánů
v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.
1. Ústřední orgány se mezi sebou stýkají
přímo.
2. V naléhavých případech mohou být
žádosti a sdělení stanovené touto
kapitolou přímo zasílány soudy, včetně
orgánů veřejné žaloby dožadující
strany odpovídajícím orgánům
dožádané strany. V takovém případě
současně musí být jedna kopie zaslána
ústřednímu orgánu dožádané
strany prostřednictvím ústředního
orgánu dožadující strany.
3. Každá žádost nebo sdělení
formulované podle odstavců 1 a 2 tohoto článku
mohou být předloženy prostřednictví.m
Mezi.národní organizace kriminální
policie (Interpol).
4. Je-l.i předložena žádost podle odstavce
2 tohoto článku a pokud orgán, který
ji obdržel, není příslušný
k jejímu vyřízení, předá
ji příslušnému orgánu své
země a přímo o tom informuj e dožadující
stranu.
5. Žádosti nebo sdělení, předložené
podle části 2 této kapitoly, které
nezahrnují donucovací opatření, mohou
být předá-vány přímo
příslušným orgánem dožadující
strany příslušnému orgánu dožádané
strany.
1. Všechny žádosti podle této kapitoly
je třeba vyhotovit písemně. Je dovoleno používat
moderní telekomunikační prostředky
jako je telefax.
2. S výt-radou ustanovení odstavce 3 tohoto lánku
nebude vyžadován překlad žádostí
nebo příloh.
3. Každá strana si může v okamžiku
podpisu nebo uložení své ratifikační
Listiny, listiny o přijetí., schválení
nebo listiny o přístupu prohlášením
adresovaným generálnímu tajemníkovi
Rady Evropy vyhradit možnost požadovat, aby žádosti
a přílohy byly doplněny překladem
do jejího jazyka nebo do některého z úředních
jazyků Rady Evropy nebo do jazyka, který určí.
Ostatní strany mohou používat pravidlo reciprocity.
Písemností předávané podle
této kapitoly jsou zproštěny všech legalizačních
formalit.
1. Každá žádost o spolupráci podle
této kapitoly musí výslovně uvádět:
a. orgán, od kterého pochází a orgán
provádějící vyšetřování
nebo řízeni,
b. předmět a důvod žádosti,
c. daný případ včetně významných
skutečností (jako jsou datum, místo a okolnosti
spáchání trestného činu), na
které se vyšetřování nebo řízení
vztahují vyjma případu žádosti
o doručení,
d. pokud spolupráce zahrnuje donucovací opatření,
i. text zákonných ustanovení, nebo když
to není možné, prohlášení
o příslušných právních
předpisech, které byly použity,
ii. údaj, že požadované nebo každé
jiné opatření, které má podobný
účinek, by mohlo být přijato i na
území dožadující strany v souladu
s jejími právními předpisy,
e. je-li to nezbytné a možné:
i. podrobnosti týkající se dotčené
osoby nebo osob, včetně jména, data a místa
narození, státní příslušnosti
a místa, kde se nachází (nacházejí)
a pokud jde o právnickou osobu, její sídlo,
a
ii. majetek, v souvislosti s nímž je spolupráce
požadována, jeho umístění, vazba
na dotčenou osobu (osoby), vše co souvisí s
trestným činem a také všechny informace,
které jsou k dispozici, pokud jde o cizí zájmy
vztahující se k tomuto majetku, a
f. všechny zvláštní postupy, které
si dožadující strana přeje.
2. Pokud žádost o prozatímní opatření
předložená podle části 3 se týká
zabavení majetku, který by mohl být předmětem
rozhodnutí o konfiskaci spočívajícím
v povinnosti zaplatit peněžní částku,
v této žádosti musí být také
uvedena maximální částka, jejíž
úhrada je požadována z tohoto majetku.
3. Kromě údajů v odstavci 1 každá
žádost formulovaná podle:
části 4 musí obsahovat:
a. v případě článku 13, odstavce
1.a:
i. ověřenou kopii rozhodnutí o konfiskaci
vydaného soudem dožadující strany a
odůvodněni tohoto rozhodnutí, jestliže
není uvedeno v samotném rozhodnutí,
ii. potvrzení příslušného orgánu
dožadující strany, podle kterého rozhodnutí
o konfiskaci je vykonatelné a nelze je napadnout řádnými
opravnými prostředky,
iii. informace týkající se rozsahu, ve kterém
by rozhodnutí mělo být vykonáno, a
iv. informace týkající se nutnosti přijmout
prozatímní opatření,
b. v případě článku 13, paragraf
1.b, upřesnění skutečností
uváděných dožadující stranou,
které bude dostačující k tomu, aby
umožnilo dožádané straně vydat
rozhodnutí podle jejího vnitrostátního
práva.
c. pokud třetím st.ranám byla dáni
možnost uplatňovat práva, dokumenty, které
dokládají, že tuto možnost skutečně
měly.
1. Jestliže žádost není v souladu s ustanoveními
této kapitoly, nebo pokud poskytnuté informace nejsou
dostatečné k tomu, aby umožnily dožádané
straně vydat rozhodnutí na základě
žádosti, tato strana může požádat
dožadující stranu, aby žádost změnila
nebo ji doplnila o dodatečné informace.
2. Dožádaná strana může stanovit
lhůtu k přijetí takových změn
nebo informací.
3. Dožádaná strana která očekává,
že získá požadované změny
nebo informace týkající se žádosti
předložené podle části 4 této
kapitoly, může přijmout veškerá
opatření uvedená v částech
2 a 3 této kapitoly.
1. Obdrží-li dožádaná strana více
než jednu žádost předloženou podle
částí 3 a 4 této kapitoly, vztahující
se k téže osobě nebo témuž majetku,
souběh žádostí nebude bránit
dožádané straně, aby projednala žádosti,
které zahrnují při jetí prozatímních
opatření.
2. V případě souběhu žádostí
předložených podle části této
kapitoly dožádaná strana posoudí možnost
konzultací s dožadujícími stranami.
Dožádaná strana zdůvodní každé
rozhodnutí, kterým odmítne, odloží
nebo podřídí podmínkám spolupráci
podle této kapitoly.
1. Dožádaná strana informuje neprodleně
dožadující stranu:
a. o opatření, jehož provádění
bylo zahájeno na základě této kapitoly,
b. o konečném výsledku opatření
provedeného na základě žádosti,
c. o rozhodnutí, jímž se zcela nebo zčásti
odmítá, odkládá nebo váže
na podmínky spolupráce podle této kapitoly,
d. o všech okolnostech, které znemožňují
provedení požadovaných opatření
nebo u nichž je pravděpodobné, že by je
mohly značně opozdit a
e. v případě prozatímních opatření
přijatých v souladu s žádostí
formulovanou podle části 2 nebo 3 této kapitoly.
o těch ustanoveních svého vnitrostátní.ho
práva, která by automaticky znamenala zrušení
těchto opatření.
2. Dožadující strana informuje neprodleně
dožádanou stranu a. o každém přezkumu,
rozhodnutí nebo jiné skutečnosti,
které by zcela nebo částečně
znamenaly pozbytí vykonatelnosti rozhodnutí o konfiskaci,
b. o všech změnách, faktických nebo
právních, které by v budoucnu způsobily
neoprávněnost opatření učiněných
podle této kapitoly.
3. Žádá-li jedna strana o konfiskaci majetku
u více stran na základě téhož
rozhodnutí o konfiskaci, bude o žádosti informovat
všechny strany, které jsou dotčeny výkonem
rozhodnutí.
1. Dožádaná strana může vázat
provedení žádosti na podmínku, že
získané informace nebo důkazy nebudou bez
jejího předběžného schválení
použity nebo předány orgány dožadující
strany
k účelům jiných vyšetřování
nebo řízení než jsou ty, které
jsou upřesněny v žádosti.
2. Každá strana může v okamžiku podpisu
nebo uložení své ratifikační
listiny, listiny o přijetí, schválení
nebo listiny o přístupu, prohlášením
adresovaným generálnímu tajemníkovi
Rady prohlásit, že jí dodané informace
nebo důkazy podle této kapitoly nebudou moci být
bez předchozího schválení použity
nebo předány orgány dožadující
strany k jiným účelům než pro
vyšetřování nebo řízení,
ke kterému byly vyžádány.
1. Dožadující strana může požadovat
od dožádané strany. aby vlastní žádost
i její obsah zachovávala v důvěrnosti.
s výhradou opatření nezbytného k jejímu
vyhovění. Jestliže se dožádaná
strana nemůže pod.řídit této
podmínce důvěrnosti, neprodleně o
tom informuje dožadující stranu.
2. Dožadující strana zachová v důvěrnosti,
je-li o to požádána a nebude-li to proti základním
zásadám jejího vnitrostátního
práva, všechny důkazy a informace předané
dožádanou stranou, s výjimkou jejích
sdělení v rozsahu nezbytném pro vyšetřování
nebo řízení popsaná v žádosti.
3. S výhradou ustanovení svého vnitrostátního
práva strana, která obdržela bezprostřední
informace podle článku 1(, vyhoví všem
požadavkům důvěrnosti žádaným
stranou, která předává informaci.
Jestli že druhá strana nemůže vyhovět
takovému požadavku, uvědomí o tom v
nejkratší lhůtě stranu, která
jí informaci předává.
Běžné výdaje vzniklé v souvislosti
s vyřízením žádosti jdou k tíži
dožádané strany. Jestliže bude nezbytné
vynaložit pro vyhovění žádosti
značné a mimořádné výdaje,
strany se dohodnou na podmínkách, za kterých
bude žádost vyřízena a o způsobu,
jak budou tyto výdaje neseny.
1. Jestliže byla podána žaloba z titulu odpovědnosti
za škody vzniklé z jednání nebo opomenutí
vyplývajících ze spolupráce podle
této kapitoly, dotčené strany uváží
vzájemnou konzultaci a pokud je to vhodné, rozhodnou
o vzájemném podílu na škodě.
2. Strana, která je žalována o náhradu
škody, se vynasnaží o tom informovat druhou stranu,
jestliže tato strana může mít na případu
zájem.
1. Tato Úmluva je otevřena podpisu členským
státům Rady Evropy a státům, které
nejsou členy a účastnily se jejího
vypracování. Tyto státy mohou vyjádřit
svůj souhlas a být vázány:
a. podpisem bez výhrady pokud se týká ratifikace,
přijetí, schválení, nebo
b. podpisem s výhradou ratifikace, při jetí
nebo schválení, následovaným ratifikací,
přijetím nebo schválením.
2. Ratifikační listiny, listiny o přijetí
nebo schválení budou uloženy u generálního
tajemníka Rady Evropy.
3. Tato Úmluva vstoupí v platnost prvního
dne, který následuje po uplynutí tříměsíčního
období od data, ke kterému tří státy,
z nichž aspoň dva jsou členskými státy
Rady Evropy, vyjádří svůj souhlas
být vázány Úmluvou, v souladu s ustanoveními
odstavce 1.
4. Pokud jde o každý signatářský
stát, který později vyjádří
svůj souhlas být vázán Úmluvou,
vstoupí tato Úmluva v platnost prvního dne
měsíce, který následuje po uplynutí
tříměsíčního období
od data vyjádření jeho souhlasu být
vázán Úmluvou v souladu s ustanoveními
odstavce 1.
1. Po vstupu této Úmluvy v platnost, Výbor
ministrů Rady Evropy bude moci, po konzultaci se smluvními
státy Úmluvy, vyzvat všechny státy,
které nejsou členy Rady, aby přistoupily
k této Úmluvě rozhodnutím, učiněným
většinou uvedenou v článku 20.d Statutu
Rady Evropy a všemi hlasy zástupců smluvních
států, které mají právo zasedat
ve Výboru.
2. Pro každý přistupující stát
Úmluva vstoupí v platnost první den měsíce,
který následuje po uplynutí tříměsíčního
období od data uložení listiny o přístupu
u generálního tajemníka Rady Evropy.
1. Každý stát v okamžiku podpisu nebo
v okamžiku uložení své ratifikační
listiny, listiny o přijetí, schválení
nebo o přístupu bude moci určit jedno nebo
více území, na kterých se bude tato
Úmluva provádět.
2. Každý stát bude moci k jakémukoli
jinému pozdějšímu datu rozšířit
prohlášením adresovaným generálnímu
tajemníku Rady Evropy, provádění této
Úmluvy na každé jiné území
uvedené v jeho prohlášení. Úmluva
vstoupí ve vztahu k tomuto území. v platnost
první den měsíce, který následuje
po uplynutí tříměsíčního
období od data přijetí prohlášení
generálním tajemníkem.
3. Každé prohlášení učiněné
podle obou předchozích odstavců může
být staženo, pokud jde o území uvedené
v tomto prohlášení, a to oznámením
adresovaným generálnímu tajemníkovi.
Stažení nabude účinnosti první
den měsíce, který následuje po uplynutí
tříměsíčního období
po datu přijetí oznámení generálním
tajemníkem.
1. Tato Úmluva nezasahuje do práv a povinností
vyplývajících z multilaterálních
mezinárodních Úmluv týkajících
se zvláštních otázek.
2. Strany Úmluvy budou moci mezi sebou uzavřít
dvoustranné nebo mnohostranné dohody týkající
se otázek upravených touto Úmluvou za účelem
doplnění nebo posílení ustanovení
této Úmluvy nebo aby napomohly aplikaci jejích
zásad.
3. Pokud dvě nebo více stran již uzavřely
dohodu nebo smlouvu o předmětu, kterého se
týká tato Úmluva, nebo když upravily
své vztahy v tomto směru jinak, budou oprávněny
aplikovat uvedenou dohodu, smlouvu nebo ujednání
namísto Úmluvy, jestliže to usnadní
mezinárodní spolupráci.
1. Každý stát může v okamžiku
podpisu neb v okamžiku uložení své ratifikační
listiny, listiny o přijetí, schválení
nebo přístupu prohlásit, že použije
jednu nebo více výhrad uvedených v článku
2, odstavci 2, článku 6, odstavci 4, článku
14, odstavci 3, článku 21, odstavci 2, článku
25, odstavci 3 a článku 32, odstavci 2. Žádná
jiná výhrada není přijatelná.
2. Každý stát, který učinil výhradu
podle předchozího odstavce, může ji
zcela nebo částečně stáhnout
tak, že zašle generálnímu -tajemníkovi
Rady Evropy oznámení. Stažení nabude
účinnosti datem, kdy generální tajemník
obdrží oznámení.
3. Strana, která učinila výhradu k ustanovení
této Úmluvy, nemůže se domáhat
provádění tohoto ustanovení jinou
stranou. Může, jestliže výhrada je částečná
nebo podmínečná, usilovat o aplikaci ustanovení
v tom rozsahu, v jakém ho sama přijala.
1. Změny této Úmluvy mohou být navrženy
kteroukoli stranou a budou generálním tajemníkem
Rady Evropy sděleny členským státům
Rady a každému státu, který není
členem a jenž přistoupí, nebo byl vyzván,
aby přistoupil k této Úmluvě v souladu
s ustanoveními článku 37.
2. Každá změna navržená jednou
stranou bude sdělena Evropskému výboru pro
trestní problémy, který předloží
Výboru ministrů své stanovisko k navrhované
změně.
3. Výbor ministrů prostuduje navrhovanou změnu
a stanovisko předložené Ev.ropským výborem
pro trestní problémy a může změnu
přijmout.
4. Znění celého pozměňovacího
návrhu přijatého Radou, ministrů v
souladu s odstavcem 3 tohoto článku bude předáno
stranám k přijetí.
5. Každá změna přijatá v souladu
s odstavcem 3 tohoto článku vstoupí v platnost
třicátý den poté, co všechny
Strany informovaly generálního tajemníka,
že tuto změnu přijaly.
1. Evropský výbor pro trestní problémy
Rady Evropy bude informován o výkladu a provádění
této Úmluvy.
2. V případě sporu mezi stranami o výklad
nebo provádění této Úmluvy,
strany se budou snažit dosáhnout vyřešení
sporu jednáním nebo jiným pokojným
prostředkem podle vlastního výběru
včetně předložení sporu Evropskému
výboru pro trestní problémy, rozhodčímu
tribunálu, který přijme rozhodnutí,
jež budou zavazovat strany sporu, nebo mezinárodnímu
soudnímu dvoru, podle toho, jak se dotčené
strany dohodnou.
1. Každá strana může v libovolném
okamžiku vypovědět tuto Úmluvu tak,
že zašle oznámení generálnímu
tajemníkovi Rady Evropy.
2. Vypovězení nabude účinnosti prvního
dne měsíce, který následuje po uplynutí
tříměsíčního období
od data, kdy generální tajemník obdrží
oznámení.
3. Tato Úmluva se i přesto nadále použije
při výkonu konfiskace podle článku
14, která je požadována v souladu s jejími
ustanoveními, než vypovězení nabude
účinnosti.
Generální tajemník Rady Evropy oznámí
členským státům Rady a všem státům,
které k této Úmluvě přistoupily
a každý podpis,
b. uložení každé ratifikační
listiny a listiny o přijetí, schválení
nebo o přístupu
c. každé datum vstupu v platnost této Úmluvy
v souladu s jejími články 36 a 37,
d. každou výhradu podle článku 40, odstavce
1,
e. každé jiné opatření, oznámení
nebo sdělení vztahující se k této
Úmluvě.
Na důkaz toho, podepsaní, patřičně
zmocnění k tomuto účelu, podepsali
tuto Úmluvu.
Dáno ve Štrasburku 8. dne měsíce listopadu
1990 v anglickém a francouzském jazyce, přičemž
oba texty jsou původní, v jednom vyhotovení,
které bude uloženo v archivech Rady Evropy. Tajemník
Rady Evropy zašle ověřené kopie každému
členskému státu Rady Evropy, nečlenským
státům, které se účastnily
vypracování této Úmluvy a každému
státu, který bude pozván, aby k ní
přistoupil.