kterým se předkládá Poslanecké
sněmovně Parlamentu české republiky
k vyslovení souhlasu Dodatkový protokol k Evropské
úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech
trestních, sjednané ve Štrasburku dne 20. dubna
1959.
kterým se předkládá k vyslovení
souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky Dodatkový protokol k Evropské úmluvě
o vzájemné pomoc.i ve věcech trestních,
sjednaný ve Štrasburku dne 17. března 1978.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky souhlas s Dodatkovým protokolem k Evropské
úmluvě o vzájemné pomoci v věcech
trestních, sjednané ve Štrasburku dne 20.dubna
1959.
Česká republika je od 1. 1. 1993 členským
státem Evropské úmluvy o vzájemné
pomoci ve věcech trestních. Tato Úmluva justičním
orgánům umožňuje a usnadňuje
provést úkony trestního řízení,
vyskytne-li se v něm cizí prvek. Příslušné
orgány se tak na sebe mohou obracet se žádostmi
o zasílání listin, spisů, o provedení
důkazu, předvolání svědků,
znalců, obviněných, o doručení
písemností apod..
Zkušenosti získané během šestnáctiletého
provádění Úmluvy prokázaly
nutnost doplnit tuto Úmluvu za účelem usnadnění
její aplikace zejména v oblasti fiskálních
trestných činů a též v některých
dalších směrech. Proto byl 17. 3. 1978 sjednán
Dodatkový protokol k Evropské úmluvě
o vzájemné pomoci ve věcech trestních.
Dne 12. 4. 1982 vstoupil v souladu s jeho ustanovením čl.
5 odst. 2 v platnost.
Protokol rozšiřuje možnosti poskytování
právní pomoci v trestním řízení,
vymezené Evropskou úmluvou, čímž
zajišťuje účinnější.
postih pachatelů trestných činů.
Toto rozšíření se týká
zejména fiskálních trestných činů
(Hlava I). Zatímco Úmluva umožňuje smluvním
státům odmítnout poskytnutí právní
pomoci ohledně fiskálního deliktu, tento
Protokol naopak vymezuj e podmínky, za jejichž splnění
tuto právní pomoc odmítnout nelze. Fiskálními
trestnými činy se rozumí činy spočívající
v porušení daňových, celních
či devizových předpisů nebo předpisů
upravujících poplatky.
V Hlavě II Protokol přesně specifikuje úkony
trestního řízení, na které
je Úmluva rovněž aplikována. Tím
také odstraňuje případné pochybnosti,
které mohly vznikat příliš širokým
a obecným vymezením oblasti aplikace Úmluvy
v jejím úvodním ustanovení čl.
1. Státy se tak podle čl. 3 Protokolu zavazují
k poskytování právní pomoci spočívající
v předávání listin týkajících
se výkonu trestu, vymáhání pokut,
zaplacení nákladů řízení
apod..
K získání úplného a správného
obrazu o trestní minulosti pachatelů trestných
činů zavazuje Úmluva každý členský
stát k tomu, aby zasílal. ostatním státům
informace o odsouzeních, týkajících
se jejich státních občanů. Protokol
v čl. 4 rozšiřuje tuto povinnost o zasílání
příslušných rozhodnutí a jakýchkoli
dalších opatření, vztahujících
se k danému odsouzení. Tuto rozšířenou
povinnost však státy plní pouze ke konkrétní
žádosti jiného státu, který ji
potřebuje pro posouzení otázky, zda má
v oblasti svého práva učinit jakékoliv
opatření na základě odsouzení
v jiném státě.
Závěrečné články Protokolu
upravují obvyklým způsobem způsoby
jeho přijímání, vypovězení
a povinnosti depozitáře, kterým je generální
tajemník Rady Evropy.
Členskými státy Protokolu jsou ke 14. 12.
1994: Rakousko, Bulharsko, Dánsko, Finsko, Francie, Německo,
Řecko, Maďarsko, Island, Itálie, Nizozemsko,
Norsko, Španělsko, Švédsko, Turecko. Velká
Británie. Protokol k tomuto datu dále podepsaly:
Belgie. Litva, Lucembursko, Polsko, Portugalsko, Švýcarsko.
Výhrady k ustanovením Úmluvy učinilo
Bulharsko, Německo, Španělsko a Velká
Británie, ze signatářských států
Švýcarsko a Lucembursko.
Za účelem usnadnění provádění
Úmluvy a Protokolu Česká republika prohlášením
upřesňuje, které další orgány
jsou pro jejich provádění považovány
za justiční orgány.
III. |
RADA EVROPY | č.99 |
Členské státy Rady Evropy, signatáři
tohoto Protokolu,
přejíce si usnadnit uplatňování
Evropské úmluvy o vzájemné pomoci
ve věcech trestních, sjednané 20. dubna 1959
(dále jen "Úmluva") v oblasti fiskální
trestných činů;
považujíce za vhodné doplnit Úmluvu
v některých dalších směrech;
se dohodly na následujícím:
Smluvní strany nevyužívají práva
uvedeného v článku 2 a) Úmluvy na
odmítnutí právní pomoci pouze z důvodu,
že se žádost vztahuje na trestný čin,
který dožádaná strana považuje
za trestný čin fiskální.
1. V případě, že si některá
smluvní strana vyhradila možnost podmínit provedení
dožádání týkajícího
se prohlídky nebo zajištění věci
tím, že trestný čin, k němuž
se dožádání vztahuje, je trestný
podle právního řádu jak dožadující
tak i dožádané strany, bude tato podmínka
u fiskálních trestných činů
splněna, je-li čin trestný podle právního
řádu dožadující strany a odpovídá
trestnému činu stejné povahy podle právního
řádu strany dožádané.
2. Žádost nelze odmítnout z toho důvodu,
že právní řád dožádané
strany neukládá stejný druh daní nebo
cel, nebo neobsahuje daně, cla, poplatky nebo devizové
předpisy stejného druhu jako právní
řád dožadující strany.
Úmluva se bude rovněž vztahovat:
a) na předávání listin týkajících
se výkonu trestu, vymáhání pokuty
nebo zaplacení nákladu řízení;
b) na opatření týkající se
podmíněného zastavení trestního
stíhání nebo podmíněného
odkladu výkonu trestu, podmíněného
propuštění, odkladu začátku výkonu
trestu nebo přerušení výkonu trestu.
Článek 22 Úmluvy se doplňuj e o následující
text, přičemž původní článek
22 Úmluvy se označuje jako odstavec 1 a níže
uvedené ustanovení jako odstavec 2:
"2. Dále každá smluvní strana,
která předala výše uvedené informace,
zašle příslušné straně na
její písemnou žádost v jedno-tlivých
případech kopie dotčených rozsudků
a opatření, jakož i všechny další
potřebné informace, které jí umožní
posoudit, zda je nezbytné provést jakékoliv
opatření na vlastním území.
Tyto informace budou zasílány mezi ministerstvy
spravedlnosti příslušných zemí."
1. Tento protokol je otevřen k podpisu všem členským
státům Rady Evropy, které podepsaly Úmluvu.
Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení.
Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí
či schválení budou uloženy u generálního
tajemníka Rady Evropy.
2. Protokol vstoupí v platnost 90 dnů ode dne uložení
třetí ratifikační listiny nebo listiny
o přijetí či schválení.
3. Ve vztahu ke smluvnímu státu, který Protokol
ratifikuje, přijme či schválí později,
vstoupí Protokol v platnost 90 dnů ode dne uložení
jeho ratifikační listiny nebo listiny o přijetí
či schválení.
4. Členský stát Rady Evropy nemůže
ratifikovat, přijmout nebo schválit tento Protokol
bez toho, že by současně nebo již dříve
ratifikoval Úmluvu.
1. Každý stát, který přistoupil
k Úmluvě, může přistoupit i k
tomuto Protokolu poté, co Protokol vstoupí v platnost.
2. Přístup se provádí uložením
listiny o přístupu u generálního tajemníka
Rady Evropy a nabude účinnosti 90 dnů ode
dne jejího uložení.
1. Každý stát může při podpisu
nebo při uložení své ratifikační
listiny nebo listiny o přijetí, schválení
či pří.stupu určit jedno nebo více
území, na kterých se bude tento Protokol
používat.
2. Každý stát může při uložení
své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí,
schválení či přístupu, anebo
kdykoliv později, prohlášením adresovaným
generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit
platnost tohoto Protokolu na kterákoliv další
území určená v tomto prohlášení,
za jejichž zahraniční vztahy odpovídá
nebo jejichž jménem je oprávněn přijímat
závazky.
3. Každé prohlášení učiněné
podle předchozího odstavce může být
ohledně jakéhokoliv území uvedeného
v takovém prohlášení odvoláno
písemným sdělením adresovaným
generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Odvolání
nabude účinnosti. po uplynutí šesti
měsíců od data přijetí takového
sdělení generálním tajemníkem
Rady Evropy.
1. Výhrady učiněné smluvním
státem k některému ustanovení Úmluvy
se budou vztahovat také na tento Protokol, pokud daný
stát při podpisu nebo uložení ratifikační
listiny, listiny o přijetí, schválení
či přistoupení nevyjádří
opačný záměr. Totéž se
týká i prohlášení učiněných
na základě článku 24 Úmluvy.
2. Každý stát může při podpisu
nebo při uložení ratifikační
listiny nebo listiny o přijetí, schválení
či přistoupení prohlásit, že
si vyhrazuje právo:
a) nepřijmout Hlavu 1, nebo ji přijmout pouze pro
některé trestné činy nebo některé
kategorie trestných činů uvedených
v článku 1, nebo nevykonávat dožádání
ohledně prohlídky či zajištění
věci v souvislosti s fiskálními delikty;
b) nepřijmout Hlavu II;
c) nepřijmout Hlavu III.
3. Každá smluvní strana, která učinila
prohlášení podle předcházejícího
odstavce, jej může odvolat prohlášením
adresovaným generálnímu tajemníkovi
Rady Evropy, prohlášení nabude účinnosti
dnem doručení.
4. Smluvní strana, která uplatňuje výhradu
učiněnou k některému ustanovení
Úmluvy i na tento Protokol, nebo která učinila
výhradu k některému ustanovení tohoto
protokolu, nemůže vyžadovat použití
tohoto ustanovení jinou stranou; pokud je však její
výhrada částečná nebo podmíněná,
může vyžadovat použití tohoto ustanovení
v rozsahu, v jakém jej sama přijala.
5. Žádná další výhrada k
ustanovením tohoto Protokolu se nepřipouští.
Ustanovení tohoto Protokolu se nedotýkají
podrobnějších pravidel obsažených
ve dvoustranných nebo mnohostranných dohodách,
sjednaných mezi smluvními stranami na základě
článku? odstavec 3 Úmluvy.
Evropský výbor pro problémy kriminality Rady
Evropy bude informován o provádění
tohoto Protokolu a učiní vše potřebné
pro usnadnění smírného urovnání
všech těžkostí, které mohou při
jeho provádění nastat.
l. Každá smluvní strana může v
rozsahu, v jakém se jí tyká, tento Protokol
vypovědět sdělením adresovaným
generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
2. Tato výpověď nabude účinnosti
po uplynutí šesti měsíců od data
přijetí takového sdělení generálním
tajemníkem.
3. Vypovězením Úmluvy se automaticky vypovídá
i tento Protokol.
Generální tajemník Rady Evropy písemně
oznámí členským státům
Rady a státům, které přistoupily k
Úmluvě:
(a) podepsání Protokolu;
(b) uložení ratifikační listiny nebo
listiny o přijetí schválení či
přístupu;
(c) datum vstupu tohoto Protokolu v platnost podle článku
5 a 6;
(d) prohlášení obdržená na základě
ustanovení článku 7 odstavec 2 a 3;
(e) prohlášení obdržená na základě
ustanovení článku 8 odstavec 1;
(f) výhrady učiněné podle ustanovení
článku 8 odstavec 2; (g) odvolání
výhrad, uskutečněné podle ustanovení
článku 8 odstavec 3;
(h) sdělení o výpovědi, obdržená
podle článku 11, jakož i datum, ke kterému
výpověď nabývá účinnosti.
Na důkaz toho níže podepsaní, jsouce
k tomu řádně zmocněni, podepsali tento
Protokol.
Dáno ve Štrasburku dne 17. března 1978 v jazyce
anglickém a francouzském, přičemž
obě znění mají stejnou platnost, v
jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu
Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy
předá ověřenou kopii každému
státu, který je signatářem Protokolu
nebo k němu přistoupil.
In compliance with Article 24 of. the European
Convention on Mutual Assistance in Criminal Matters and Article:
8 of its 15 Additional. Protocol., 1 declare that, for the purposes
of the Convention and its Additional Protocol., the following
authorities shall be henceforth considered as judicial authorities:
the District and Regional Offices of the Prosecutors, the Town
Prosecutors Office in Prague, the District and Regional Courts
and the Town Court in Prague.
Prague, December 15, 1995
V souladu s článkem 24 Evropské úmluvy
o vzájemné pomoci trestních věcech
a článkem 8 jejího Dodatkového protokolu
jsou justičními orgány i okresní a
krajská státní zastupitelství Městské
státní zastupitelství v Praze, okresní
a krajské soudy Městský soud v Praze.