Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění se mění a doplňuje takto:

1. V §u 32, odst. 1, písmeno b v bodě 5. se čárka za slovy " 57 let" mění na tečku a vypuštějí se slova "pokud pojištěnci dosáhli tohoto věku do 31. prosince 1995".

2. Druhý odstavec v §u 32 se zrušuje.

3. Třetí odstavec v §u 32 se zrušuje.

4. Dosavadní čtvrtý odstavec §u 32 se přečísluje na odstavec druhý.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1996.

Zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění účinný od 1. ledna 1996 zvýšil věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod t.j. tzv. důchodový věk a to tak, aby postupně během delšího období byl důchodový věk zvýšen o dva roky u mužů a o čtyři roky u žen.

Stalo se tak na základě vládního návrhu, kdy se vláda ČR v důvodové zprávě opírala pouze o demografické parametry a nevzala v úvahu parametry ekonomické a způsob uspořádání důchodového systému jako celku. Vzhledem k tomu, že nedošlo k oddělení důchodových fondů, které je podmínkou pro zapojení dodatečných prostředků do systému, bylo rozhodnutí o prodloužení věku pro vznik nároku na starobní důchod předčasné.

Předložený návrh skupiny poslanců členů poslaneckého klubu ČSSD vychází z toho, že demografické ani ekonomické okolnosti se nezmění během příštích pěti let tak, aby ohrozily fungování systému. Toto pětileté období je nutné věnovat na uskutečnění hluboké reformy systému. Teprve v rámci takové celkové reformy budé možné zodpovědně rozhodnout, zda prodloužení tzv. důchodového věku bude vůbec nutné.

Z demografických údajů o střední délce při narození lze jednoznačně uzavřít, že česká populace má nižší naději dožití než populace jiných evropských států zejména států Evropské unie.

O zatížení důchodového systému nevypovídá pouhé dožití obyvatelstva. Důležitým parametrem zde je i podíl ekonomicky aktivní složky obyvatelstva ke složce ekonomicky neaktivní. Podle statistických údajů bude podíl ekonomicky neaktivních osob do roku 2000 dokonce klesat a do roku 2010 se pouze přiblíží hodnotě roku 1995.

Nárůst počtu občanů v poproduktivním věku bude vyrovnán poklesem dětí v předproduktivním věku. Index zatížení tj. počet obyvatel v poproduktivním věku na 100 obyvatel v produktivním věku se do roku 2000 podstatně nezvýší, neboť stoupne pouze z hodnoty 33,8 v roce 1995 na hodnotu 34,8 v roce 2000.

Pokud jde o ekonomicky významné údaje je naprosto falešná představa, že o skutečném odchodu do starobního důchodu rozhoduje pouze zákonem stanovený věkový limit. Skutečný odchod do důchodu s ním souvisí naopak pouze velmi volně a do důchodu se spíše odchází na základě situace na trhu práce a na základě zdravotního stavu. Tak např. v SRN je stanoven důchodový věk pro muže na 65 let. Věk skutečného ukončení ekonomické aktivity v praxi činí 58 let a je tedy o sedm let nižší a je navíc nižší než věkový limit tj. důchodový věk podle naší právní úpravy. Podíl mužů ve věku 60 - 64 let zapojených do pracovní aktivity v roce 1993 činil v SRN 32% a v Rakousku dokonce pouze 12%.

Pokud jde o vztah důchodu a hrubého domácího produktu /HDP/ patří ČR k zemím, které na důchody dávají relativně nejmenší podíl HDP. Tak např. podíl důchodů na HDP činí v Rakousku 14,8%, v Itálii 14,3%, v Polsku 12,5%, ve Francii 11, 9%, ve Švédsku 11,8%, v SRN 10,6%, kdežto v ČR činí tento podíl pouze 8,3%.

MPSV ČR navíc předpokládá při 4% růstu HDP a valorizaci důchodů podle cen a za předpokladu prodloužení věku odchodu do důchodu vývoj podílu důchodu na HDP, takže se sníží do roku 2000 o 1,6% a postupně do roku 2010 až na pouhá 4,8%. Uvedené údaje zřetelně ukazují, že zatížení HDP důchody je v ČR vysloveně nízké a že záměr vlády směřuje ke snížení podílu na přibližně australskou úroveň, která patří k nejnižším ve světě.

Uvedené údaje současně jasně naznačují, že česká ekonomika má dostatečné zdroje minimálně pro odložení prodloužení věku odchodu do důchodu na dobu po roce 2000. Nedávno přijatý zákon č. 155/1995 Sb. je v otázce prodloužení tzv. důchodového věku každopádně opatřením naprosto předčasným.

Tomu nasvědčuje i financování důchodů v posledních dvou letech, když v roce 1993 vykázal důchodový fond přebytek 7.2 mld. a v roce 1994 dokonce 12,7 mld.

Kromě toho je nutné uvážit i vztah důchodů a zaměstnanosti, neboť dosavadní míra nezaměstnanosti je dočasná. Vzhledem k nutnému požadavku zvýšení růstu produktivity práce a k nástupu dodatečných cca 100 000 pracovních sil do roku 2000 lze předpokládat postupný růst nezaměstnanosti o 0,5% ročně až na úroveň obvyklou v Evropě tj. na 7 až 9%. Navíc bude působit i nutný požadavek rychlejší provedení skutečné restrukturalizace českého průmyslu tzn. nárůst

o přibližně 200 - 300 000 osob, které by byly nezaměstnané. Právě nízký věk odchodu do důchodu a vytlačení pracujících důchodců z trhu práce přispěly

k udržení naší nízké míry nezaměstnanosti.

Pokud jde o sociální stabilitu společnosti je výhodnější pokud jsou z trhu práce vytlačovány pracovníci v důchodovém věku než mladí lidé, kteří poprvé vstupují na trh práce. Kromě mladých lidí by byla nezaměstnaností ohrožena sociální skupina v předdůchodovém věku, tj. v šestém deceniu.

Kromě toho se žádná dosavadní úvaha nezabývala důsledky zaměstnávání cizinců na důchodový systém. Počet legálně zaměstnaných cizinců v ČR se již pohybuje kolem 100 000 osob. Jedná se především o lidi nižšího středního věku, kteří přispívají do našeho důchodového systému a jejich podíl v nejbližší době poroste.

Dalším faktorem je imigrace cizinců do ČR. V současné době představují cizinci trvale bydlící na území ČR přibližně 2% obyvatel, ve vyspělých zemích dosahuje až 14% takže lze předpodkládat vzestupný trend. Noví imigranti patří většinou k mladším ročníkům, těmito faktory je významně posilován počet ekonomicky aktivních osob.

Navíc je nutné poukázat na to, že nový zákon 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění přísně omezuje souběh důchodu a mzdy, nezajišťuje dostatečnou valorizaci důchodů podle růstu mezd a výměra nejnižšího důchodu výrazně zaostává oproti úrovni životního minima.

Závěrem lze konstatovat, že ekonomická situace v ČR a demografická struktura obyvatelstva umožňují provést navrhovanou novelu, přičemž v nejbližší době nemusí vůbec dojít k požadavkům ke státnímu rozpočtu, neboť citované přebytky důchodových fondů za poslední dva roky jsou značné a navíc by se mělo přikročit k reformě celého systému.

Pokud jde o zvláštní část důvodové zprávy, tato je velice jednoduchá, neboť novela se týká pouze ustanovení §u 32, cit. zákona a pro srovnání se připojuje jako příloha dosavadní text tohoto ustanovení podle platné úpravy.