Vláda na své schůzi dne 7. února 1996
projednala a posoudila návrh zákona, kterým
se mění a doplňuje zákon č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
a vyjádřila s tímto návrhem zákona
zásadní nesouhlas.
Předložený návrh v podstatě akceptuje
přijatý systém důchodového
pojištění, vybírá však z
něho jeden prvek, tj. důchodový věk,
který navrhuje neřešit, popřípadě
jeho řešení odložit. Tím ovšem
narušuje fungování systému důchodového
pojištění. jako celku, neboť
a) na jedné straně dochází k růstu
výdajů, který je dán tím, že
- důchody vypočítávané podle
zákona o důchodovém pojištění
jsou zpravidla vyšší než důchody
podle dřívějších předpisů,
- v souladu se zákonem o důchodovém pojištění
dochází k valorizacím vyplácených
důchodů,
- významně poroste počet důchodců
v poměru k počtu ekonomicky aktivních osob,
a to i v důsledku prodlužování průměrné
doby dožití a tedy i doby pobírání
důchodu,
- přiměřeně rostou náklady
spojené s výběrem pojistného a s výkonem
důchodové služby;
b) na druhé straně jsou uvedené výdaje
kryty pojistným, jehož objem, resp. růst jeho
objemu je dán stanoveným základem a sazbou;
c) při zachování současné relace
důchodu ke mzdě by nebylo možno uspokojit zákonné
nároky vyplývající z důchodového
pojištění.
Přijatý systém důchodového
pojištění je založen na zdrojích,
s nimiž disponuje. Krytí růstu výdajů
je pak třeba hledat v rámci tohoto systému.
Zvyšování sazby pojistného nad současnou
úroveň vláda zejména z ekonomických
a sociálních důvodů nepovažuje
za vhodné řešení; šlo by o řešení,
které by se v konečném důsledku obrátilo
i proti systému důchodového pojištění.
Schválený zákon o důchodovém
pojištění zvolil tedy druhou možnou cestu,
tj. postupné relativní snižování
počtu důchodců zpřísňováním
podmínek vzniku nároku na důchod.
K některým tvrzením uvedeným v důvodové
zprávě předložené novely vláda
dále uvádí:
a) pojistné na důchodové pojištění
je vedeno na samostatném účtu státního
rozpočtu teprve od 1.ledna 1996, jeho prostředky
jsou průběžně zapojovány do systému
důchodového pojištění a jeho
předpokládaný zůstatek za r. 1996
bude při započtení nezbytných rezerv
minimální; důvodová zpráva
obsahuje v tomto směru nesprávná východiska:
b) údaje o demografickém vývoji obyvatelstva
v dalších letech, s nimiž pracoval vládní
návrh zákona o důchodovém pojištění,
se opírají nejen o údaje státní
statistiky, ale jde i o údaje dalších odborných
institucí a jejich zkreslování, jak to činí
důvodová zpráva, vláda nepovažuje
za argument k navrhované změně právní
úpravy důchodového věku,
c) postupné zvyšování věkové
hranice pro vznik nároku na důchod, při současné
možnosti dřívějšího odchodu
do důchodu, je rozloženo do poměrně
dlouhého období a odložit řešení
tohoto problému, jak to předpokládá
důvodová zpráva, by znamenalo řešit
jej v krátké době a v horší finanční
situaci pro celý systém, kdy dojde k výraznému
růstu výdajů na důchody a k poklesu
přebytků potřebných na jejich valorizaci;
tlak na zvýšení sazeb pojistného, který
by nutně vznikl, by zároveň oslabil rozvoj
penzijního připojištění. Ke zvýšení
věkové hranice odchodu do důchodu jako k
nejúčinnějšímu prostředku
přistoupila řada západních států
včetně USA, kde byla vyšší věková
hranice než v České republice; cílová
výše důchodového věku, s níž
počítá zákon o důchodovém
pojištění, je rovněž v souladu
s celosvětovými trendy;
d) pokud jde o vztah mezi zvyšováním důchodového
věku a růstem nezaměstnanosti, o němž
důvodová zpráva rovněž hovoří,
zkušenosti řady států potvrdily, že
mezi hranicí důchodového věku a nezaměstnaností
není přímý vztah.