Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění se mění a doplňuje takto:
1. V § 32 odst. 1) písm. b) se vypouští poslední věta "pokud pojištěnci dosáhli tohoto věku do 31. prosince 1995" a odstavce 2 a 3. Dosavadní odstavec 4 se mění na odstavec 2.
2. § 37 včetně nadpisu se vypouští.
3. Za § 53 se vkládá nový § 53a, který zní:
(1) Je-li starobní, invalidní, vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte jediným zdrojem příjmu důchodce a součet výše jeho základní a procentní výměry nedosahuje částky životního minima, zvyšuje se na tuto částku; má-li důchodce též jiný důchod nebo příjem a úhrn důchodů a jiného příjmu nedosahuje částky životního minima zvyšuje se důchod tak, aby tento úhrn činil hodnotu životního minima osamělé osoby.
(2) Je-li na starobní nebo invalidní důchod uvedný v odstavci 1, odkázán též rodinný příslušník důchodce,a tento důchod nedosahuje částky životního minima dvoučlenné rodiny , zvyšuje se na tuto částku; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný důchod nebo příjem a úhrn důchodů a jiných příjmů nedosahuje částky životního minima, zvyšuje se důchod tak, aby tento úhrn činil hodnotu životního minima dvoučlenné rodiny. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé, zvýší se jen důchod náležející manželovi, a to o rozdíl mezi částkou životního minima a úhrnem důchodů a jiných příjmů manželů.
(3) Důchod se zvyšuje podle odst. 1 a 2 jen tehdy, nemůže-li si důchodce, který není poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, pro stáří, zdravotní stav nebo jiné vážné důvody zvýšit životní úroveň vlastní prací; to platí obdobně i pro rodinného příslušníka důchodce.
(4) Při zvýšení důchodu z důvodu jediného zdroje příjmu se nepřihlíží k příjmu z výdělečné činnosti důchodce staršího 70 let a jeho rodinného příslušníka staršího 70 let nebo z pracovní činnosti nepřesahující 60 pracovních dnů v kalendářním roce.
(5) Zvýšení důchodu z důvodu jediného zdroje příjmu se nezapočítává do výše důchodu rozhodné pro výpočet jiných důchodů.
(6) Za rodinné příslušníky důchodce se považují, pokud žijí s důchodcem ve společné domácnosti a jsou na něj odkázání výživou:
a) manželka (manžel),
b) děti, vnuci, sourozenci za podmínek uvedených v § 20,
c) rodiče, prarodiče, tchán a tchýně, zeť a snacha,
d) sestra nebo dcera ovdovělého, rozvedeného nebo svobodného důchodce, která pečuje o jeho nezaopatřené dítě ve věku do skončení povinné školní docházky,
e) družka (druh), pokud žije s důchodcem aspoň tři měsíce a nemá důchod ani jiný příjem.
(7) Podmínka společné domácnosti podle předchozího odstavce se považuje za splněnou, pokud důchodce a jeho rodinný příslušník žijí v témže ústavním zařízení.
(8) Prováděcí předpis stanoví, co se rozumí příjmem důchodce a jeho rodinného příslušníka.".
4. § 67 zní:
(1) Vyplácené důchody se zvýší o růst úhrnného indexu spotřebitelských cen nebo průměrné reálné mzdy. Pro zvýšení je rozhodná vyšší hodnota růstu.
(2) Růst úhrnného indexu spotřebitelských cen a průměrné reálné mzdy se zjišťují podle údajů Českého statistického úřadu.
(3) Zvýšení důchodů stanoví vláda nařízením, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen nebo průměrné reálné mzdy vzroste od předchozího zvýšení o 5 procent.".
5. § 92 se vypouští.
Tento zákon nabývá
účitnnosti dnem .
I. Obecná část
Předkládaný návrh zákona novelizuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996. Novela uvádí věkovou hranici odchodu do starobního důchodu do původního stavu odstraňuje diskriminaci pracujících důchodců zaměstnanců proti důchodcům podnikatelům, opětovně zavádí institut minimálního důchodu a s ohledem na dlouhodobé zaostávání sociálního postavení důchodců za produktivní částí populace navrhuje progresivnější mechanismus valorizace důchodů.
Návrh nerozporuje ústavní pořádek ani mezinárodní právní závazky České republiky.
Finanční dopad
Odhadujeme, že navržené změny zatíží systém důchodového zabezpečení do roku 2000 5 až 13 mld. Kč ročně. K zabezpečení solventnosti systému po roce 2000 se navrhuje kapitalizovat 65 mld. Kč z Fondu národního majetku.
II. Zvláštní část
K bodu 1
Základním argumentem vlády pro prodloužení věkové hranice odchodu do starobního důchodu je údajné prodlužování důchodového věku v České republice. Výpočty Českého statistickéh úřadu jsou založeny na časové řadě tří let, kdy v období 1990 až 1993 vzrostla doba dožití ze 14,55 na 15,6 roků u mužů a z 19,43 na 20,2 roků u žen. Zakládat hypotézu o podstatném růstu střední délky života v daleké budoucnosti na vývoji pouhých tří let není důvěryhodné. Naopak střední délka života mužské populace a celkový zdravotní stav národa výrazně zaostává za vyspělými státy. Navíc míra neuropsychické a fyziologické zátěže podstatně vzrostla a nemůže nemít dopady na zdraví lidí. Již dnes jsme svědky zvýšené úrazovosti, nemocnosti a invalidity. Také nová opatření ministerstva zdravotnictví přístup široké veřejnosti k ochraně svého zdraví podstatně ztíží. Naznačená fakta působí protichůdně a vypovídací hodnotu hypotézy o budoucím prodlužování důchodového věku významně zpochybňují. Přitom zdaleka nejde o vyčerpávající výčet. Rozhodovat o způsobu života několika generací na základě nedokonalých podkladů je neodpovědné.
K bodu 2
Uplatnění zásady důchod nebo mzda rozporuje pojistný princip důchodového pojištění. Navíc nelze diskriminovat závislou činnost proti podnikatelské.
K bodu 3 a 5
Navrhuje se obnovit osvědčený institut minimálního důchodu nejméně na úrovni životního minima. Vynucování žádosti a testování příjmové situace a majetkových poměrů důchodce je neetické, morálně neodůvodnitelné a s ohledem na věk, zdravotní stav žadatele a nízkou dopravní obslužnost některých regionů často neuskutečnitelné.
K bodu 4
Současný mechanizmus valorizace zakonzervovává cca 18 procentní znehodnocení kupní síly důchodů proti lednu 1989 až do roku 2000. Reálné mzdy mají v tomto období dosáhnout již cca 12 procentní růst proti předtrasformační úrovni. Z uvedeného je zřejmé, že rozevírání nůžek mezi reálnými důchody a raálnými mzdami se nejen neodstraní, ale naopak dále urychlí. Míra sociální oběti u důchodců je v současnosti o 17 procentních bodů vyšší než míra sociální oběti produktivní části populace. Tento stav považujeme pro Českou republiku za ostudný. Navrhuje se uplatnit princip automatické indexace důchodů v závislosti na vývoji spotřebitelských cen a realných mezd.
V Praze 4. ledna 1996
Vysvětlivky k použitým typům písma:
Text zákona č. 155/1995 Sb.
text novelou zákona vypuštěný
text novely zákona
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
1. § 32
(1) Důchodový věk činí
a) u mužů 60 let,
b) u žen
1. 53 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí,
2. 54 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti,
3. 55 let, pokud vychovaly dvě děti,
4. 56 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo
5. 57 let,
pokud pojištěnci dosáhli tohoto věku do 31. prosince 1995.
(2) U pojištěnců, kteří dosáhnou věkových hranic uvedených v odstavci 1 v období od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2006, se důchodový věk stanoví tak, že ke kalendářnímu měsíci, ve kterém pojištěnec dosáhl této hranice, se přičítají u mužů dva kalendářní měsíce a u žen čtyři kalendářní měsíce za každý i započatý kalendářní rok z doby po 31. prosinci 1995 do dne dosažení věkových hranic uvedených v odstavci 1, a za důchodový věk se považuje věk dosažený v takto určeném kalendářním měsíci v den, který se číslem shoduje se dnem narození pojištěnce; neobsahuje-li takto určený měsíc takový den, považuje se za chůchodový věk ten věk, který je dosažen v posledním dni takto určeného kalendářního měsíce.
(3) Po 31. prosinci 2006 činí důchodový věk, pokud pojištěnci nedosáhli důchodového věku podle odstavce 1 nebo 2,
a) u mužů 62 let,
b) u žen
1. 57 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí,
2. 58 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti,
3. 59 let, pokud vychovaly dvě děti,
4. 60 let pokud vychovaly jedno tídě, nebo
5. 61 let.
(2) Podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka východvy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti aspoň po dobu pěti roků; to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dístěte přestala o dítě pečovat.
(1) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle 29, nenáleží
a) v období dvou let po vzniku nároku na tento důchod v těch kalendářních měsících, v nichž
1. příjem z výdělečné činnosti, s výjimkou samostatné výdělečné činnosti, přesáhl dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu, k prvnímu dni kalendářního měsíce výkonu této činnosti; příjmem se zde rozumí též dávky nemocenského pojištění nahrazující ušlý příjem,
2. poživatel starobního důchodu je výdělečně činný v cizině, a to i po část měsíce, nebo
b) v období do konce kalendářního roku, v němž poživatel starobního důchodu dosáhl věku vyššího o dva roky, než činil věk v kalendářním roce, v němž vznikl nárok na starobní důchod podle § 29, pokud vykonává samostatnou výdělečnou činnost, a to v těch kalendářních měsících, ve kterých je povinen platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění z měsíčního vyměřovacího základu, který je vyšší než dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu, ke dni 1. ledna příslušného kalendářního roku.
(2) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle 30 nebo § 31, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání; ode dne dosažení důchodového věku se posuzují podmínky pro výplatu starobního důchodu obdobně podle odstavce 1 písm. a) a b).
(3) Starobní důchod se vždy vyplácí poživateli tohoto důchodu, pokud dosáhl věku 65 let, i když je výdělečně činný.
(1) Je-li starobní, invalidní, vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte jediným zdrojem příjmu důchodce a součet výše jeho základní a procentní výměry nedosahuje částky životního minima, zvyšuje se na tuto částku; má-li důchodce též jiný důchod nebo příjem a úhrn důchodů a jiného příjmu nedosahuje částky životního minima zvyšuje se důchod tak, aby tento úhrn činil hodnotu životního minima osamělé osoby.
(2) Je-li na starobní nebo invalidní důchod uvedný v odstavci 1, odkázán též rodinný příslušník důchodce,a tento důchod nedosahuje částky životního minima dvoučlenné rodiny , zvyšuje se na tuto částku; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný důchod nebo příjem a úhrn důchodů a jiných příjmů nedosahuje částky životního minima, zvyšuje se důchod tak, aby tento úhrn činil hodnotu životního minima dvoučlenné rodiny. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé, zvýší se jen důchod náležející manželovi, a to o rozdíl mezi částkou životního minima a úhrnem důchodů a jiných příjmů manželů.
(3) Důchod se zvyšuje podle odst. 1 a 2 jen tehdy, nemůže-li si důchodce, který není poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, pro stáří, zdravotní stav nebo jiné vážné důvody zvýšit životní úroveň vlastní prací; to platí obdobně i pro rodinného příslušníka důchodce.
(4) Při zvýšení důchodu z důvodu jediného zdroje příjmu se nepřihlíží k příjmu z výdělečné činnosti důchodce staršího 70 let a jeho rodinného příslušníka staršího 70 let nebo z pracovní činnosti nepřesahující 60 pracovních dnů v kalendářním roce.
(5) Zvýšení důchodu z důvodu jediného zdroje příjmu se nezapočítává do výše důchodu rozhodné pro výpočet jiných důchodů.
(6) Za rodinné příslušníky důchodce se považují, pokud žijí s důchodcem ve společné domácnosti a jsou na něj odkázání výživou:
a) manželka (manžel),
b) děti, vnuci, sourozenci za podmínek uvedených v § 20,
c) rodiče, prarodiče, tchán a tchýně, zeť a snacha,
d) sestra nebo dcera ovdovělého, rozvedeného nebo svobodného důchodce, která pečuje o jeho nezaopatřené dítě ve věku do skončení povinné školní docházky,
e) družka (druh), pokud žije s důchodcem aspoň tři měsíce a nemá důchod ani jiný příjem.
(7) Podmínka společné domácnosti podle předchozího odstavce se považuje za splněnou, pokud důchodce a jeho rodinný příslušník žijí v témže ústavním zařízení.
(8) Prováděcí předpis stanoví, co se rozumí příjmem důchodce a jeho rodinného příslušníka.".
(1) Vyplácené důchody se zvýší o růst úhrnného indexu spotřebitelských cen nebo průměrné reálné mzdy. Pro zvýšení je rozhodná vyšší hodnota růstu.
(2) Růst úhrnného indexu spotřebitelských cen a průměrné reálné mzdy se zjišťují podle údajů Českého statistického úřadu.
(3) Zvýšení důchodů stanoví vláda nařízením, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen nebo průměrné reálné mzdy vzroste od předchozího zvýšení o 5 procent.".
(1) Byl-li starobní, plný invalidní, vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte upraven ke dni 31. prosince 1995 proto, že byl jediným zdrojem příjmu důchodce podle předpisů platných před 1. lednem 1996, slučuje se částka zvýšení odpovídající této úpravě důchodu dnem 1. ledna 1996 s tímto důchodem. Je-li důchodci vypláceno současně více důchodů, slučuje se částka zvýšení odpovídající uvedené úpravě s důchodem starobním, plným invalidním nebo částečným invalidním, a jde-li o poživatele vdovského nebo vdoveckého důchodu, který nemá nárok na žádný z uvedených důchodů a náleží mu současně sirotčí důchod, slučuje se s důchodem vdovským nebo vdoveckým.
(2) Byl-li starobní nebo invalidní důchod upraven ke dni 31. prosince 1995 proto, že byl jediným zdrojem příjmu důchodce a jeho rodinného příslušníka, který je poživatelem důchodu, slučuje se s důchodem podle odstavce 1 polovina částky odpovídající tomuto zvýšení, pokud rodinným příslušníkem důchodce není nezaopatřené dítě, a druhá polovina částky zvýšení se dnem 1. ledna 1996 slučuje s důchodem tohoto rodinného příslušníka. Jestliže rodinným příslušníkem důchodce je nezaopatřené dítě, slučuje se s důchodem poživatele takto upraveného důchodu celá částka zvýšení z důvodu jediného zdroje příjmu, a to způsobem uvedeným v odstavci 1.
(3) Byl-li starobní nebo invalidní důchod upraven ke dni 31. prosince 1995 proto, že byl jediným zdrojem příjmu důchodce a jeho rodinného příslušníka, který není poživatelem důchodu, a částka zvýšení podle odstavce 1 činí aspoň 680 Kč měsíčně, vzniká tomuto rodinnému příslušníku, pokud není nezaopatřeným dítětem, nárok na starobní nebo plný invalidní důchod podle podmínek stanovených v 91 odst. 1; částka zvýšení ve výši 680 Kč měsíčně se přitom stává základní výměrou důchodu rodinného příslušníka a částka zvýšení přesahující 680 Kč měsíčně se ve výši jedné poloviny stává procentní výměrou důchodu rodinného příslušníka a ve výši druhé poloviny se přičítá k procentní výměře důchodu poživatele důchodu, jemuž byl důchod upraven podle odstavce 1. Důchod, na který vznikl rodinnému příslušníku nárok podle věty první, vyplácí orgán, který dosud vyplácel důchod upravený proto, že byl jediným zdrojem příjmu důchodce. Pokud částka zvýšení podle odstavce 1 nedosahuje 680 Kč měsíčně nebo rodinným příslušníkem důchodce je nezaopatřené dítě, slučuje se s důchodem poživatele důchodu upraveného podle odstavce 1 celá částka zvýšení z důvodu jediného zdroje příjmu, a to způsobem uvedeným v odstavci 1.
(4) Dnem účinnosti tohoto
zákona nárok na zvýšení důchodu
z důvodu jediného zdroje příjmu zaniká.