se mění a doplňuje zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění zákona č. 190/1994 Sb., a zákon č. 216/1991 Sb., o cestovních dokladech a cestování do zahraničí, a mění zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění zákona č. 317/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění zákona č. 190/1994 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 2 odst. 1 se za slova "nestanoví-li jinak" vkládají tato slova: "tento zákon nebo".
2. V § 5 odst. 2 se za slova "o udělení víza" vkládají tato slova: "a k žádosti o prodloužení doby povoleného krátkodobého pobytu stanovené vízem".
3. V § 9 odst. 2 se na konci připojují tato slova: ", cizinec je starší 15 let a nebyl zbaven rozhodnutím soudu způsobilosti k právním úkonům".
4. V § 10 odst. 2 se na konci připojují tato slova: ",pokud není dále stanoveno jinak".
5. V § 10 se za odstavec 2 vkládá odstavec 3, který zní:
"(3) Cizinci oprávněnému pobývat trvale na území České republiky, který nemá platný cestovní doklad jiného státu z důvodů nezávislých na jeho vůli, prodlouží Ministerstvo vnitra platnost průkazu povolení k pobytu na dobu pěti let. Povinnost cizince pobývat na území České republiky jen s platným cestovním dokladem v tomto případě neplatí.".
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
6. V § 22 písm. b) se slova "v žádostech podávaných" nahrazují slovy "v řízení".
7. V § 22 písm. c) se za slova "povolení k pobytu" vkládají tato slova: "anebo cestovního dokladu".
8. V § 22 se v písmenu d) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno e), které zní:
"e) na požádání Ministerstva vnitra neprodleně prokázat, že účel dlouhodobého pobytu a podmínky, za kterých byl tento pobyt povolen nebo bylo rozhodnuto o prodloužení doby stanovené povolením k dlouhodobému pobytu (§ 8 odst. 2), trvají, je-li důvodná obava, že zanikly.".
9. Za § 30 se vkládá nový § 3Oa, který zní:
(1) Pozbude-li cizinec na území České republiky cestovní doklad a nemůže-li si nezávisle na své vůli opatřit cestovní doklad jiného státu, vydá mu Ministerstvo vnitra na žádost cestovní průkaz totožnosti, opravňující cizince k vycestování z území České republiky.
(2) Cizinci, kterému byla prodloužena platnost průkazu povolení k pobytu podle § 10 odst.3, může Ministerstvo vnitra vydat na žádost cestovní průkaz totožnosti, který cizince opravňuje k jednorázovému vycestování z území České republiky a k návratu do České republiky.
(3) Cestovní průkaz totožnosti lze vydat s platností nejdéle na 180 dnů.".
10. Za § 32 se vkládá nový § 32a, který zní:
Ministerstvo vnitra je oprávněno:
a) v řízení podle tohoto zákona vyžadovat opis z evidence Rejstříku trestů České republiky,
b) snímat a evidovat daktyloskopické otisky cizince, kterému byl zakázán pobyt, nebo který je vyhošťován.".
Zákon č. 216/1991 Sb., o cestovních dokladech a cestování do zahraničí, se mění a doplňuje takto:
§ 11 včetně poznámky č. 1a zní:
Cestovní průkaz totožnosti vydává Ministerstvo vnitra osobám bez státní příslušnosti, nebo pokud tak stanoví zvláštní zákon.1a)
___________________
1a) § 3Oa zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění zákona č. /1996 Sb.".
V zákoně č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění zákona č. 317/1993 Sb., se § 24 vypouští.
Tento zákon s výjimkou čl. III nabývá účinnosti 60 dnů po vyhlášení. Čl. III nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Obecná část
Cílem novely zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění zákona č. 190/1994 Sb., je snaha zpřísnit podmínky pobytového režimu cizinců na území České republiky a současně odstranit některé nedostatky zákona č. 123/1992 Sb.
Návrh novely se omezuje pouze na dílčí změny právní úpravy, které jsou z hlediska aplikační praxe cizinecké policie, pověřené plněním úkolů státní správy na tomto úseku, naléhavě pociťovány.
Návrh zákona je v pořadí druhou novelou zákona č. 123/1992 Sb.
Návrh zákona odpovídá obdobné právní úpravě a praxi uplatňované státy Evropské unie a též doporučením přijatým na konferenci evropských států k zamezování nelegální migrace, která se konala v roce 1993 v Maďarsku.
Cílem novely zákona č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění zákona č. 317/1993 Sb., je dosažení souladu tohoto předpisu s Úmluvou o právním postavení uprchlíků a Protokolem týkajícím se právního postavení uprchlíků, v otázce doby, na kterou je přiznáno postavení uprchlíka.
Novela zákona č. 216/1991 Sb., o cestovních dokladech a cestování do zahraničí, je pouze nutnou úpravou navazující na změnu uskutečňovanou v zákoně o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.
S přijetím návrhu zákona nejsou spojeny žádné požadavky na státní rozpočet.
Zvláštní část
Článek I.
K bodu 1.
Změna souvisí s návrhem na doplnění § 10 zákona č. 123/1992 Sb., o nový odstavec 3 (bod 5.).
K bodu 2.
V zájmu zpřísnění pobytového režimu se vytváří zákonné zmocnění pro orgány cizinecké policie vyžadovat od cizinců, kteří žádají o prodloužení krátkodobého pobytu, stejné doklady, jaké je cizinec povinen předkládat při podání žádosti o povolení tohoto pobytu udělením víza. Jedná se konkrétně o doklady potvrzující zajištění prostředků k pobytu a k vycestování z území České republiky do zahraničí.
K bodu 3.
Odstraňuje se chyba v právní úpravě. Podle současné úpravy totiž nelze vydat kladné rozhodnutí o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu jinak, než vydáním průkazu povolení k pobytu (§ 9 odst. 2 zákona č. 123/1992 Sb.), přičemž cizincům mladším 15 let a cizincům zbaveným rozhodnutím soudu způsobilosti k právním úkonům není možno tento průkaz vydat (§ 10 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb.). Tito cizinci tak nemají k dispozici žádný doklad, kterým by mohli prokázat, že jim byl povolen pobyt.
Pozn. k bodu 2 a 3
Obsah pojmu krátkodobý pobyt a pojmu dlouhodobý pobyt se v praxi orgánů cizinecké policie ustálil ve vazbě na účel pobytu tak, že krátkodobým pobytem je pobyt cizince za účelem turistiky, služební cesty, popř. jednání; pobyt s jiným účelem je chápán jako pobyt dlouhodobý.
K bodu 4. a 5.
Podle současné právní úpravy je platnost průkazu povolení k pobytu cizince s uděleným trvalým pobytem vázána na dobu platnosti jeho cestovního dokladu. Podle navrhovaného znění § 10 odst. 3 (bod 5. této novely) však bude možno prodloužit platnost zmíněného průkazu, i když cizinec nebude moci předložit platný cestovní doklad. Proto je nutno novelou § 10 odst. 2 zákona č. 123/1992 Sb. vytvořit předpoklad pro tuto výjimku z obecného režimu.
Návrh § 10 odst. 3 vychází z poznatků praxe, která se setkává s případy, že cizinec s povoleným trvalým pobytem nemůže předložit platný cestovní doklad z důvodů nezávislých na jeho vůli (např. domovský stát mu cestovní doklad odmítne vydat nebo prodloužit jeho platnost), současně však nesplňuje podmínky pro udělení statusu uprchlíka podle zákona č. 498/1990 Sb., o uprchlících.
K bodu 6.
Podle dosavadní dikce § 22 písm. b) zákona č. 123/1992 Sb. je cizinec povinen uvádět pravdivě a úplně všechny požadované údaje pouze v žádostech podávaných podle zákona č. 123/1992 Sb. Návrhem tohoto ustanovení se zpřesňuje, že uvedená povinnost platí v průběhu celého správního řízení.
K bodu 7.
Návrhem se odstraňuje nedostatek právní úpravy, který spočívá v absenci povinnosti cizince hlásit ztrátu nebo odcizení cestovního dokladu.
Povinnost hlásit ztrátu nebo odcizení cestovního dokladu umožní vést aktuální evidenci ztrát cestovních dokladů a tím snížit riziko zneužití ztraceného nebo odcizeného cestovního dokladu. Současně návrh umožní přijímat nezbytná opatření vůči cizincům, kteří tuto povinnost nesplní (v odůvodněných případech i zákaz pobytu).
K bodu 8.
Nová povinnost uložená cizinci umožní požadovat prokázání trvání účelu dlouhodobého pobytu a existence podmínek, které byly posuzovány v rámci řízení o udělení povolení k dlouhodobému pobytu nebo v rámci řízení o prodloužení doby stanovené povolením k dlouhodobému pobytu, i v průběhu tohoto pobytu. Existenci některých podmínek může cizinec prokázat ve velmi krátké době (např. doklad o zajištění ubytování), na získání dokladu o bezúhonnosti v domovském státě je však nutno stanovit podstatně delší lhůtu (v odůvodněných případech až 60 dnů). Proto se obecně stanoví, že potřebné doklady prokazující existenci předmětných podmínek musí cizinec na požádání Ministerstva vnitra (cizinecké policie, která je pověřena výkonem státní správy na úseku cizinecké problematiky) prokázat neprodleně.
Cizinecká policie může potřebné doklady požadovat pouze v případě, že má poznatky napovídající tomu, že účel dlouhodobého pobytu nebo podmínky, za kterých byl povolen (prodloužena doba), zanikly.
K bodu 9.
Cizinec může z území České republiky vycestovat pouze s platným cestovním dokladem. V řadě případů ztrát či odcizení cestovních dokladů však cizinec nemůže z důvodů nezávislých na jeho vůli získat nový cestovní doklad cizího státu. Proto se navrhuje stanovit možnost vydání cestovního průkazu totožnosti, který umožní vycestování cizince do státu jeho trvalého pobytu nebo případně do jiného státu.
Cizinci s povoleným trvalým pobytem, jemuž byl prodloužen průkaz povolení k pobytu podle § 10 odst. 3, se v zájmu zajištění ústavního práva na svobodu pohybu umožňuje požádat o vydání cestovního průkazu totožnosti. Tento cestovní doklad, oproti cestovnímu dokladu podle předchozího odstavce, umožňuje s ohledem na specifické postavení tohoto cizince i jeho návrat do České republiky.
K bodu 10.
Rozhodování o udělení povolení k pobytu cizinci je natolik závažné, že vyžaduje mj. i zkoumání celoživotní trestněprávní bezúhonnosti cizince.
Řada cizinců z různých důvodů utajuje před orgány cizinecké policie svou pravou totožnost (jedná se především o cizince, kteří se z našeho území snaží nelegálně překročit státní hranice nebo porušili jinou povinnost podle zákona č. 123/1992 Sb.). Proto se jeví jako nezbytně nutné vytvořit zákonné zmocnění pro snímání a evidenci daktyloskopických otisků těm cizincům, kterým byl zakázán pobyt na území České republiky nebo jsou z tohoto území vyhošťováni. Tím se vytvoří předpoklad pro jejich případnou identifikaci v budoucnu.
Článek II
Navrhovaná změna je nutná v návaznosti na Čl. I bod 9. tohoto návrhu zákona.
Článek III
Úmluva o právním postavení uprchlíků nepředpokládá časové omezení doby, na kterou se přiznává status uprchlíka. Zákon č. 498/1990 Sb. však ustanovením § 24 tuto dobu omezuje na pět let. V zájmu dosažení souladu citovaného zákona s předmětnou úmluvou je třeba ustanovení § 24 ze zákona č. 498/1990 Sb. vypustit.
Článek IV
S ohledem na řadu změn, kterým se musí přizpůsobit aplikační praxe, se jeví jako nutné stanovit legisvakanci mezi dnem platnosti a dnem účinnosti novely zákona č. 123/1992 Sb. Novela zákona č. 498/1990 Sb. může s ohledem na svůj účel nabýt účinnosti dnem vyhlášení.