kterým se předkládají Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu změna a doplňky Ústavy Světové poštovní unie (SPU) přijaté XXI. Kongresem SPU v Soulu dne 14. září 1994
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí se změnami a doplňky Ústavy Světové poštovní unie (SPU) přijatými XXI. Kongresem SPU v Soulu dne 14. září 1994 a souhrnně obsaženými v Pátém dodatkovém protokolu Ústavy SPU
Světová poštovní unie (Union postale universelle - dále jen SPU) byla založena 9. října 1874 v Bernu. Od roku 1947 je jednou z odborných organizací OSN, patří mezi vládní organizace s téměř univerzálním členstvím. V současné době má 189 členů, Česká republika přistoupila k SPU 18. března 1993. Československo bylo členem od 18. května 1920.
SPU vykonává svoji činnost v souladu s následujícími dokumenty Akty:
1. Ústava Světové poštovní unie a dodatkové protokoly k ní;
2. Generální řád Světové poštovní unie;
3. Světová poštovní úmluva;
4. Ujednání, jimiž se řídí jednotlivé druhy poštovních služeb.
Ústava je základním dokumentem SPU, upravuje především její cíle a úkoly, podmínky získání členství a její organizační strukturu. Dále stanoví způsob financování SPU, definuje Akta, formy jejich schvalování (ratifikace) a měnovou jednotku.
Generální řád podrobně upravuje složení, kompetence a obsah činnosti stálých orgánů SPU, jejich hospodaření, užívání jednacích jazyků, procedurální záležitosti, příspěvkové třídy apod.
Světová poštovní úmluva stanoví všeobecná pravidla pro mezinárodní listovní poštu, terminální výdaje a rozsah odpovědnosti poštovních správ.
Ujednání, jimiž se řídí jednotlivé druhy poštovních služeb, mají fakultativní charakter a jsou závazná jen pro členské státy, které k nim přistoupily. Česká republika přistoupila k Ujednání o poštovních balících, Ujednání o poštovních poukázkách a Ujednání o zásilkách na dobírku. Tato Ujednání obsahují zásady provozu, technická a technologická ustanovení, vymezení odpovědnosti a principy odúčtování mezi poštovními správami u předmětných druhů poštovních služeb.
Nejvyšším orgánem SPU je Kongres, který se schází zpravidla každých pět let a novelizuje na základě návrhů stálých orgánů SPU a členských zemí Unie Akta SPU. Posledním byl XXI. Kongres uskutečněný ve dnech 22. 8. - 14. 9. 1994 v Soulu za účasti 167 členských zemí. Zástupci České republiky aktivně participovali na jednání a závěrech tohoto Kongresu.
Prezidentem ČR byl zmocněn ministr hospodářství, resp. jeho první náměstek k podpisu Kongresem přijatých změn Ústavy SPU s výhradou jejich ratifikace a vládou ČR k podpisu Akt SPU s výhradou jejich následného schválení. Vláda ČR Akta SPU schválila svým usnesením ze dne 15. listopadu 1995 č. 647.
Na základě výše uvedeného je Parlament České republiky žádán o vyslovení souhlasu s Pátým dodatkovým protokolem Ústavy SPU.
Obsahem tohoto dodatkového protokolu, který mění stávající Ústavu SPU, jsou následující změny. Dochází k transformaci stálých orgánů Unie v souladu s nutností reagovat na nové podmínky v sektoru poštovních služeb, které jsou poskytovány ve stále se zesilujícím konkurečním prostředí. Kongres v této souvislosti rozhodl o nových stálých orgánech SPU, kterými jsou Administrativní rada a Rada poštovního provozu. První z nich je určena pro orgány členských zemí regulující poštovní služby a provoz (dále regulátorské orgány), druhá pro provozovatele poštovních služeb (dále operátory). Tímto aktem bylo tedy schváleno zpřístupnění SPU jako mezivládní organizace i provozovatelům poštovních služeb. Proto musely být podrobně vymezeny kompetence obou stálých orgánů s tím, že souhlas ke vstupu svého operátora do Rady poštovního provozu musí být dán regulátorským orgánem členské země. Kompetence Administrativní rady vylučují jakékoli ohrožení statutu této mezivládní organizace a jejího základního poslání orientovaného na poskytování univerzálních poštovních služeb a jejich kvalitu. Hlavním smyslem této organizační změny je zvýšit efektivnost činnosti SPU, vytvořit orgán pro cíleně orientovaný a koordinovaný komerční přístup poštovních podniků k službám poskytovaným ve volné konkurenci a promítnout v organizační struktuře změny, které již nastaly v mnoha rozvinutých členských zemích oddělením regulátorských a operátorských poštovních složek.
Na základě uvedených změn došlo k příslušným úpravám devíti článků Ústavy SPU (příloha č. 1), které jsou souhrnně obsaženy v připojeném Pátém dodatkovém protokolu Ústavy SPU (příloha č. 2. Vesměs se jedná o změny související s novými názvy stálých orgánů Unie a s definováním jejich rámcových kompetencí, které jsou podrobně uvedeny v Generálním řádu.
Ratifikace Pátého dodatkového protokolu Ústavy SPU není v rozporu se závazky převzatými ČR z platných mezinárodních smluv, jimiž je vázána, a nevyvolává zvýšené nároky na státní rozpočet.
Vzhledem k tomu, že se jedná o mezinárodní smlouvu, předkládá se v souladu s čl. 49 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. Parlamentu k vyslovení souhlasu.
Příloha č. 1
(pozměněná Dodatkovými protokoly z Tokia 1969, z Lausanne 1974, z Hamburku 1984, z Washingtonu 1989 a ze Soulu 1994)
Ve snaze rozvíjet styky mezi národy prostřednictvím řádně vykonávaných poštovních služeb a přispívat k dosažení ušlechtilých cílů mezinárodní spolupráce v oboru kulturním, sociálním a hospodářském,
zplnomocněnci vlád smluvních zemí přijali, s výhradou ratifikace, tuto Ústavu.
1. Země, které přijímají tuto Ústavu, tvoří pro vzájemnou výměnu listovních zásilek jediné poštovní území s označením Světová poštovní unie. Svoboda průvozu je zaručena na celém území Unie.
2. Cílem Unie je zajišťovat organizaci a zdokonalování poštovních služeb a podporovat v tomto oboru rozvoj mezinárodní spolupráce.
3. Unie se v rámci svých možností podílí na poštovní technické pomoci požadované jejími členskými zeměmi.
Členskými zeměmi Unie jsou:
a) země, které mají postavení člena ke dni, kdy tato Ústava nabývá platnosti;
b) země, které se staly členy podle článku 11.
Do pravomoci Unie náležejí:
a) území členských zemí;
b) pošty zřízené členskými zeměmi na územích nezahrnutých do Unie;
c) území, která, aniž by byla členy Unie, jsou do ní zahrnuta, protože z poštovního hlediska jsou závislá na členských zemích.
Poštovní správy, které obstarávají spojení s územími nezahrnutými do Unie, jsou povinny být prostředníky ostatních správ. Pro tyto výjimečné styky platí ustanovení Úmluvy a jejího Řádu.
Sídlem Unie a jejích stálých orgánů je Bern.
Úředním jazykem Unie je francouzský jazyk.
Měnovou jednotkou užívanou v Aktech Unie je účetní jednotka Mezinárodního měnového fondu (MMF).
1. Členské země nebo jejich poštovní správy mohou, pokud tomu nebrání zákonodárství těchto zemí, vytvářet užší unie a sjednávat zvláštní ujednání týkající se mezinárodní poštovní služby, avšak s podmínkou, že při tom nebudou zaváděna ustanovení méně výhodná pro veřejnost, než ustanovení obsažená v Aktech, k nimž tyto členské země přistoupily.
2. Užší unie mohou vysílat pozorovatele na kongresy, konference a zasedání Unie, do Administrativní rady jakož i do Rady poštovního provozu [Pozměněno Kongresy v Tokiu 1969 a v Soulu 1994.].
3. Unie může vysílat pozorovatele na kongresy, konference a zasedání užších unií.
Vztahy mezi Unií a Organizací spojených národů jsou upraveny dohodami, jejichž znění jsou připojena k této Ústavě [Dohody nejsou zahrnuty do českého překladu Akt Unie.].
Pro zajištění těsné součinnosti v oblasti mezinárodní pošty může Unie spolupracovat s mezinárodními organizacemi, jejichž zájmy a působnosti jsou příbuzné.
1. Každý člen Organizace spojených národů může přistoupit k Unii.
2. Každá svrchovaná země, která není členem Organizace spojených národů, může požádat o přijetí za členskou zemi Unie.
3. Přístup nebo žádost o přijetí do Unie musí zahrnovat výslovné prohlášení o přístupu k Ústavě a k povinným Aktům Unie. Toto prohlášení adresuje vláda zainteresované země generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu, který podle okolností oznámí přístup nebo si vyžádá názor členských zemí na žádost o přijetí.
4. Země, která není členem Organizace spojených národů, je považována za přijatou za člena, je-li její žádost schválena nejméně dvěma třetinami členských zemí Unie. O členských zemích, které neodpověděly ve lhůtě čtyř měsíců, se má za to, že se zdržely hlasování.
5. Přístup nebo přijetí za člena oznamuje generální ředitel Mezinárodního úřadu vládám členských zemí. Nabývá účinnosti ode dne tohoto oznámení.
1. Každá členská země má možnost vystoupit z Unie cestou výpovědi Ústavy, dané vládou zainteresované země generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu a jeho prostřednictvím vládám členských zemí.
2. Vystoupení z Unie nabude účinnosti po uplynutí jednoho roku ode dne přijetí výpovědi podle § 1 generálním ředitelem Mezinárodního úřadu.
1. Orgány Unie jsou Kongres, Administrativní rada, Rada poštovního provozu a Mezinárodní úřad.
2. Stálými orgány unie jsou Administrativní rada, Rada poštovního provozu a Mezinárodní úřad.
1. Kongres je nejvyšším orgánem Unie.
2. Kongres se skládá ze zástupců členských zemí.
Mimořádný kongres se může sejít na žádost nebo se souhlasem nejméně dvou třetin členských zemí Unie.
1. Administrativní rada (CA) zajišťuje ve shodě s ustanoveními Akt Unie kontinuitu činnosti Unie mezi dvěma kongresy.
2. Členové Administrativní rady vykonávají své funkce jménem a v zájmu Unie.
Rada poštovního provozu (CEP) je pověřena provozními, obchodními, technickými a ekonomickými otázkami, které zajímají poštovní službu.
Ústřední úřad, působící v sídle Unie pod názvem Mezinárodní úřad Světové poštovní unie, řízených generálním ředitelem a podléhající kontrole Administrativní rady, slouží jako výkonný, podpůrný, styčný, informační a poradní orgán.
1. Každý kongres stanoví nejvyšší částku, které mohou dosáhnout:
a) ročně výdaje Unie;
b) výdaje na organizaci příštího kongresu.
2. Nejvyšší částku výdajů uvedených v § 1 lze překročit, vyžadují-li to okolnosti, s výhradou, že budou dodržena příslušná ustanovení Generálního řádu.
3. Výdaje unie, včetně případných výdajů uvedených v § 2, hradí společně členské země Unie. K tomu účelu si každá členská země zvolí příspěvkovou třídu, do níž hodlá být zařazena. Příspěvkové třídy jsou stanoveny Generálním řádem.
4. V případě přístupu nebo přijetí do Unie podle článku 11 si zainteresovaná země svobodně zvolí příspěvkovou třídu, do níž si přeje být zařazena z hlediska rozvržení výdajů Unie.
1. Ústava je základním Aktem Unie. Obsahuje hlavní předpisy Unie.
2. Generální řád obsahuje ustanovení, která zajišťují provádění Ústavy a činnost Unie. Je závazný pro všechny členské země.
3. Světová poštovní úmluva a její Prováděcí řád obsahují obecně platné předpisy pro mezinárodní poštovní službu a ustanovení týkající se služeb listovní pošty. Tato Akta jsou závazná pro všechny členské země.
4. Ujednání Unie a jejich prováděcí řády upravují, s výjimkou listovní pošty, služby mezi členskými zeměmi, které k nim přistoupily. Jsou závazná jen pro tyto země.
5. Prováděcí řády, které obsahují opatření nezbytná k provádění Úmluvy a ujednání, jsou stanoveny Radou poštovního provozu se zřetelem k rozhodnutím přijatým kongresem. [Pozměněno Kongresy ve Washingtonu 1989 a v Soulu 1994.]
6. Případné závěrečné protokoly, připojené k Aktům Unie uvedeným v § § 3, 4 a 5, obsahují výhrady k těmto Aktům.
1. Každá země může kdykoliv prohlásit, že její přijetí Akt Unie zahrnuje všechna nebo jen některá území, jejichž mezinárodní styky zajišťuje.
2. Prohlášení podle § 1 je nutno zaslat generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu.
3. Každá členská země může kdykoliv zaslat generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu oznámení o výpovědi platnosti Akt Unie, u nichž učinila prohlášení podle § 1. Toto oznámení vstoupí v platnost za rok ode dne, kdy je obdržel generální ředitel Mezinárodního úřadu.
4. Prohlášení a oznámení podle § § 1 a 3 jsou sdělována členským zemím generálním ředitelem Mezinárodního úřadu.
5. Paragrafy 1 až 4 se nevztahují na území, která jsou členem Unie a jejichž mezinárodní styky zajišťuje členská země.
Ustanovení Akt Unie nejsou na újmu zákonodárství každé členské země ve všem, co není výslovně stanoveno v těchto Aktech.
1. Akta Unie přijatá kongresem podepisují zplnomocněnci členských zemí.
2. Prováděcí řády jsou ověřovány předsedou a generálním sekretářem Rady poštovního provozu.
3. Ústavu ratifikují signatářské země co nejdříve.
4. Vyjma Ústavy se schválení Akt Unie řídí ústavními předpisy každé signatářské země.
5. Jestliže některá země neratifikuje Ústavu nebo neschválí ostatní Akta, která podepsala, nejsou Ústava a ostatní Akta méně platné pro ostatní země, které je ratifikovaly nebo schválily.
Listiny o ratifikaci Ústavy, jejích Dodatkových protokolů a případná schválení ostatních Akt Unie se ukládají co nejdříve u generálního ředitele Mezinárodního úřadu, který o tom uvědomuje vlády členských zemí.
1. Členské země mohou kdykoliv přistoupit k jednomu nebo více ujednáním uvedeným v článku 22, § 4.
2. Přístup členských zemí k ujednáním se oznamuje podle článku 11, § 3
Každá členská země má možnost vypovědět svou účast na jednom nebo více ujednáních za podmínek stanovených v článku 12.
1. Poštovní správa členské země má právo předložit buď kongresu, nebo mezi dvěma kongresy, návrhy týkající se Akt Unie, k nimž její země přistoupila.
2. Návrhy týkající se Ústavy a Generálního řádu mohou však být předloženy pouze Kongresu.
1. Aby mohly být přijaty, musejí být návrhy předložené kongresu a vztahující se k této Úmluvě, schváleny nejméně dvěma třetinami členských zemí Unie.
2. Změny přijaté kongresem jsou uvedeny v dodatkovém protokolu a nerozhodne-li kongres jinak, nabývají platnosti současně s Akty aktualizovanými na témže kongresu. Změny ratifikují členské země co nejdříve a s ratifikačními listinami se nakládá podle článku 26.
1. Generální řád, Úmluva a ujednání stanoví podmínky, jimiž se řídí schvalování návrhů, které se jich týkají.
2. Akta uvedená v § 1 nabývají účinnosti současně a mají stejnou dobu platnosti. Ode dne stanoveného kongresem pro nabytí účinnosti těchto Akt se zrušují odpovídající Akta předchozího kongresu.
V případě sporu mezi dvěma nebo několika poštovními správami členských zemí ve výkladu Akt Unie nebo odpovědnosti vyplývající pro některou poštovní správu z provádění těchto Akt, je sporná otázka řešena rozhodčím nálezem.
Tato Ústava nabude účinnosti dne 1. ledna 1966 a zůstane v platnosti po neurčenou dobu.
Na důkaz toho zplnomocněnci vlád smluvních zemí podepsali tuto Ústavu v jediném vyhotovení, které zůstane uloženo v archívech vlády země, kde je sídlo Unie. Jeden jeho opis bude odevzdán každé straně vládou země, kde se konal kongres.
Dáno ve Vídni, dne 10. července 1964.
Příloha č. 2
Přihlížejíce k článku 30, § 2 Ústavy Světové poštovní unie, sjednané ve Vídni dne 10. července 1964, přijali zplnomocněnci vlád členských zemí Světové poštovní unie shromáždění na Kongresu v Soulu, s výhradou ratifikace, tyto změny citované Ústavy.
1. Členské země nebo jejich poštovní správy mohou, pokud tomu nebrání zákonodárství těchto zemí, vytvářet užší unie a sjednávat zvláštní ujednání týkající se mezinárodní poštovní služby, avšak s podmínkou, že při tom nebudou zaváděna ustanovení méně výhodná pro veřejnost, než ustanovení obsažená v Aktech, k nimž tyto členské země přistoupily.
2. Užší unie mohou vysílat pozorovatele na kongresy, konference a zasedání Unie, do Administrativní rady jakož i do Rady poštovního provozu.
3. Unie může vysílat pozorovatele na kongresy, konference a zasedání užších unií.
1. Orgány Unie jsou Kongres, Administrativní rada, Rada poštovního provozu a Mezinárodní úřad.
2. Stálými orgány unie jsou Administrativní rada, Rada poštovního provozu a Mezinárodní úřad.
1. Administrativní rada (CA) zajišťuje ve shodě s ustanoveními Akt Unie kontinuitu činnosti Unie mezi dvěma kongresy.
2. Členové Administrativní rady vykonávají své funkce jménem a v zájmu Unie.
Rada poštovního provozu (CEP) je pověřena provozními, obchodními, technickými a ekonomickými otázkami, které zajímají poštovní službu.
Ústřední úřad, působící v sídle Unie pod názvem Mezinárodní úřad Světové poštovní unie, řízený generálním ředitelem a podléhající kontrole Administrativní rady, slouží jako výkonný, podpůrný, styčný, informační a poradní orgán.
1. Ústava je základním aktem Unie. Obsahuje hlavní předpisy Unie.
2. Generální řád obsahuje ustanovení, která zajišťují provádění Ústavy a činnost Unie. Je závazný pro všechny členské země.
3. Světová poštovní úmluva a její Prováděcí řád obsahují obecně platné předpisy pro mezinárodní poštovní službu a ustanovení týkající se služeb listovní pošty. Tato Akta jsou závazná pro všechny členské země.
4. Ujednání Unie a jejich prováděcí řády upravují, s výjimkou listovní pošty, služby mezi členskými zeměmi, které k nim přistoupily. Jsou závazná jen pro tyto země.
5. Prováděcí řády, které obsahují opatření nezbytná k provádění Úmluvy a ujednání, jsou stanoveny Radou poštovního provozu se zřetelem k rozhodnutím přijatým kongresem.
6. Případné závěrečné protokoly, připojené k Aktům Unie uvedeným v § § 3, 4 a 5, obsahují výhrady k těmto Aktům.
1. Akta Unie přijatá Kongresem podepisují zplnomocněnci členských zemí.
2. Prováděcí řády jsou ověřovány předsedou a generálním sekretářem Rady poštovního provozu.
3. Ústavu ratifikují signatářské země co nejdříve.
4. Vyjma Ústavy se schválení Akt Unie řídí ústavními předpisy každé signatářské země.
5. Jestliže některá země neratifikuje Ústavu nebo neschválí ostatní Akta, která podepsala, nejsou Ústava a ostatní Akta méně platné pro ostatní země, které je ratifikovaly nebo schválily.
1. Členské země, které nepodepsaly tento Protokol, mohou k němu kdykoliv přistoupit.
2. Členské země, které jsou účastníky Akt aktualizovaných kongresem, ale nepodepsaly je, mají k nim přistoupit co nejdříve.
3. Listiny o přistoupení týkající se případů uvedených v §§ 1 a 2 musí být zaslány generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu. Ten oznamuje jejich uložení vládám členských zemí.
Tento Dodatkový protokol nabude účinnosti dne 1. ledna 1996 a zůstane v platnosti po neurčitou dobu.
Na důkaz toho zplnomocněnci vlád členských zemí vyhotovili tento Dodatkový protokol, který bude mít stejnou účinnost a platnost, jako kdyby jeho ustanovení byla pojata do vlastního textu Ústavy, a podepsali jedno jeho vyhotovení, které je uloženo u generálního ředitele Mezinárodního úřadu. Jeho opis bude odevzdán každé straně vládou země, kde se konal kongres.