Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Vláda na své schůzi dne 7. února 1996 projednala návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, a vyjádřila s tímto návrhem zákona souhlas za podmínky, že do něho budou promítnuty níže uvedené navrhované změny.

1. Nejvyšší kontrolní úřad vykonává podle článku 97 Ústavy České republiky kontrolu hospodaření se státním majetkem a kontrolu plnění státního rozpočtu. Vláda navrhuje přezkoumat z tohoto hlediska text navržené novely (bod 1, § 3) a nahradit jej textem, do něhož budou zapracovány tyto zásady:

a) předmětem kontroly prováděné Nejvyšším kontrolním úřadem je hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu České republiky;

b) státním majetkem se rozumí veškeré věci, k nimž má vlastnické právo stát a majetková práva státu;

c) kontrola hospodaření se státním majetkem prováděná Nejvyšším kontrolním úřadem spočívá v kontrole dodržování právních předpisů, hospodárného a efektivního užívání státního majetku a řádné péče o majetková práva státu; tato kontrola zahrnuje i kontrolu zadávání zakázek hrazených z prostředků státu;

d) kontrola plnění státního rozpočtu České republiky prováděná Nejvyšším kontrolním úřadem spočívá v kontrole, zda skutečné příjmy a výdaje státního rozpočtu odpovídají schválenému státnímu rozpočtu České republiky na příslušný rok;

e) okruh subjektů, u nichž Nejvyšší kontrolní úřad má právo vykonávat kontrolu (kontrolované osoby), tvoří

- ministerstva a jiné správní úřady,

- právnické osoby, které hospodaří s majetkem, k němuž má vlastnické právo stát, nebo vykonávají majetková práva státu (eventuálně výslovně stanovit, že u jiných subjektů Nejvyšší kontrolní úřad kontrolu neprovádí, to znamená ani v případě, že s tím tyto subjekty vysloví souhlas)

f) do okruhu subjektů, u nichž Nejvyšší kontrolní úřad vykonává kontrolu hospodaření, nezahrnovat Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s., Praha a Českou exportní banku, a.s., Praha.

2. K posílení ochrany kontrolovaných osob vláda navrhuje

- do bodu 3 novely doplnit ustanovení, podle něhož kontrolní závěr nesmí být zveřejněn, není-li platný a dále, kontrolní závěr nesmí být schválen, nejsou-li řádně vypořádány námitky proti kontrolnímu protokolu,

- do novely vložit další bod a v něm zpřísnit postup při vyřizování námitek proti kontrolnímu protokolu tak, aby o odvolání proti rozhodnutí o námitkách týkajících se kontrolního protokolu, jenž je podkladem pro kontrolní závěr vypracovaný členem Nejvyššího kontrolního úřadu, rozhodoval senát Nejvyššího kontrolního úřadu a nikoliv jako dosud člen tohoto úřadu a dále, aby o odvolání proti rozhodnutí o námitkách týkajících se kontrolního protokolu, jenž je podkladem pro kontrolní závěr pro jednávaný senátem Nejvyššího kontrolního úřadu, rozhodovalo Kolegium Nejvyššího kontrolního úřadu a nikoliv jako dosud senát tohoto úřadu,

- do novely vložit další bod a v něm změnit dosavadní § 30 odst. 1 zákona tak, že prezident Nejvyššího kontrolního úřadu může ve Věstníku Úřadu zveřejnit jen platné kontrolní závěry.

3. V bodě 4 novely vláda navrhuje z § 4 vypustit odstavce 4 a 5. Ustanovení odstavce 4 zavádí administrativně náročnou a neúčelnou informační povinnost státních orgánů a dalších osob vůči Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, a to nad rámec oprávnění Nejvyššího kontrolního úřadu spojených s výkonem jeho kontrolní činnosti. Odstavec 5 stanoví, že kontrolované osoby mají podat zprávu o opatřeních přijatých na základě zveřejněného kontrolního závěru. Toto ustanovení je nadbytečné, neboť z hlediska účinnosti kontroly prováděné Nejvyšším kontrolním úřadem není rozhodující, zda byla přijata opatření k nápravě, ale zda byly zjištěné nedostatky odstraněny; kromě toho není zřejmé, proč by měla být podávána zpráva o přijatých opatřeních jen v případě, kdy je kontrolní závěr zveřejněn. V tomto směru postačí ustanovení § 21 písm. f) zákona, které upravuje povinnost kontrolovaných osob podat písemnou zprávu o odstranění zjištěných nedostatků.

4. V bodě 8 novely ke zjednání právní jistoty v činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu vláda navrhuje stanovit lhůtu, během níž má prezident Nejvyššího kontrolního úřadu právo zrušit schválení kontrolního závěru.

5. V bodě 31 novely se předpokládá, že osoba, proti níž se vede kárné řízení, bude mít obhájce. V tomto případě je třeba postavení obhájce v kárném řízení blíže vymezit.

6. V bodě 35 novely vláda navrhuje z § 48 odst. 1 vypustit ustanovení, podle něhož některé povinnosti upravené zákoníkem práce se vztahují na prezidenta, viceprezidenta a člena Nejvyššího kontrolního úřadu pouze přiměřeně. Vláda nevidí důvod, proč předmětné povinnosti upravené zákoníkem práce by se neměly vztahovat na uvedené zaměstnance Nejvyššího kontrolního úřadu plně. Dále vláda navrhuje z § 48 vypustit jako zcela nadbytečný odstavec 3, podle něhož ustanovení předchozích odstavců mohou být blíže vymezena v pracovním řádu a dále z odstavce 2 vypustit větu druhou, na základě níž prezident Nejvyššího kontrolního úřadu může stanovit výjimku z ustanovení zákona, podle něhož člen Nejvyššího kontrolního úřadu nebo zaměstnanec Nejvyššího kontrolního úřadu může jako člen nebo zaměstnanec vystupovat pouze při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona; z návrhu není zřejmé, kterých případů by se výjimka, k jejímuž udělení je prezident Nejvyššího kontrolního úřadu zmocňován, měla týkat.

7. Řadu ustanovení je třeba formulačně dopracovat, například text dosud navržený v § 4 odst. 6, § 28 odst. 1, § 31 a některá další.