Vláda na své schůzi dne 7. února 1996
projednala a posoudila návrh zákona o ochraně
nemovitostí tvořících nejvýznamnější
součást kulturního bohatství České
republiky a vyjádřila s tímto návrhem
zákona nesouhlas.
Stát chrání kulturní památky
jako nedílnou součást hmotného kulturního
bohatství a vytváří legislativní,
administrativní i finanční podmínky
pro péči o kulturní památky, pro jejich
zachování a vhodné využívání,avšak
bez ohledu na to, komu kulturní památka vlastnicky
patří. Vláda nezastává názor,
že pouze stát může řádně
spravovat národní kulturní památky.
Vláda považuje zákon o státní
památkové péči za dostatečný
právní základ pro ochranu kulturních
památek. K jeho zdokonalení, a to i ohledně
péče o národní kulturní památky,
vláda vypracovala a Poslanecké sněmovně
předložila novelu tohoto zákona.
Pro úplnost vláda upozorňuje, že předložený
návrh zákona
a) zavádí pro tutéž kategorii nemovitostí,
to je národní kulturní památky, dvojí
režim, kdy s národní kulturní památkou,
která je ve vlastnictví jiné osoby než
státu nebo obce, by bylo možné nakládat,
zatímco národní kulturní památku,
jež je ke dni účinnosti nabytí zákona
ve vlastnictví státu nebo obce, by bylo možno
převádět jen mezi státem a obcí,
a to i v případě, že následně
by označení nemovitosti za národní
kulturní památku bylo zrušeno,
b) zasahuje do působnosti soudů určit vlastnické
právo k nemovitosti, a to tím, že za vlastníka
označuje toho, kdo je ke dni účinnosti navrhovaného
zákona zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí,
c) vylučuje případné restituce národních
kulturních památek, pokud by k nim mělo dojít
po nabytí účinnosti navrhovaného zákona.