Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, a zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, se mění a doplňuje takto :

1. V § 13 odst. 1 písm. e) se na konci doplňují slova "a v hydrologických povodích povrchových vodních zdrojů".

2. § 19 včetně nadpisu zní :

(1) Ochranná pásma jsou území stanovená k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů povrchových a podzemních vod určených pro zásobování pitnou vodou (dále jen "vodní zdroj").

(2) Ochranná pásma stanoví, změní nebo zruší rozhodnutím vodohospodářský orgán na návrh nebo z vlastního podnětu, vyžaduje-li to veřejný zájem.

(3) Ochranná pásma se mohou dělit na ochranné pásmo prvního stupně, které slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení, a ochranné pásmo druhého stupně, které slouží k ochraně vodního zdroje ve vybraných zónách hydrologického povodí, popřípadě hydrogeologického rajonu.

(4) V ochranných pásmech je zakázáno provádět činnosti ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodních zdrojů. Tyto činnosti stanoví vodohospodářský orgán po projednání s dotčenými správními úřady při stanovení nebo změně ochranného pásma podle odstavce 2. Vodohospodářský orgán v ochranném pásmu může též omezit užívání nemovitostí, které ohrožuje vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodních zdrojů. Rozhodnutí o zákazu nebo omezení jsou závazná i pro právní nástupce účastníků řízení.

(5) Náklady spojené s technickými úpravami v ochranných pásmech a náhrady za omezení užívání nemovitostí v ochranných pásmech nese žadatel o stanovení nebo změnu ochranného pásma. Pokud ochranné pásmo stanoví nebo změní vodohospodářský orgán z vlastního podnětu, nese tyto náklady a náhrady v ochranných pásmech povrchových a podzemních vodních zdrojů ten, kdo má povolení k odběru z tohoto zdroje, s výjimkou vodárenských nádrží, kde tyto náklady a náhrady nese jejich správce.

(6) Ústřední vodohospodářský orgán může upravit bližší podmínky pro stanovení, popřípadě změny ochranných pásem vyhláškou.".

3. § 32 odst. 1 až 3 zní :

(1) Vodní toky vodohospodářsky významné a hraniční vodní toky tvořící státní hranice spravují odborně a technicky způsobilé právnické osoby určené ústředním vodohospodářským orgánem. Seznam vodohospodářsky významných vodních toků a hraničních vodních toků tvořících státní hranice stanoví ústřední vodohospodářský orgán vyhláškou.

(2) Za správce ostatních vodních toků nebo v odůvodněných případech jejich vodohospodářsky ucelených úseků (dále jen "drobné vodní toky"), určí ústřední vodohospodářský orgán právnické osoby, jimž drobné vodní toky převážně slouží nebo s jejichž činností souvisí, popřípadě obce, jejichž územními obvody protékají.

(3) Drobný vodní tok, jehož správce nebyl určen, je ve správě správce vodního toku, jehož je drobný vodní tok přítokem, a to až do doby, než bude jeho správce určen podle odstavce 2.".

4. § 42 odst. 2 zní :

"(2) K zajištění ochrany před povodněmi je každý povinen umožnit vstup, popřípadě vjezd na své pozemky a do objektů těm, kteří provádějí zabezpečovací a záchranné práce, přispět na příkaz povodňového orgánu podle svých možností a sil osobní a věcnou pomocí k ochraně lidských životů a majetku před povodněmi a řídit se příkazy příslušných povodňových orgánů.".

5. V § 42 se doplňuje nový odstavec 3, který zní :

"(3) Vodohospodářský orgán může každému rozhodnutím uložit povinnost zpracovat povodňový plán pro jeho nemovitosti ohrožené povodněmi nebo zhoršující jejich průběh a určit jeho rozsah. Ten, komu byla tato povinnost rozhodnutím uložena, je povinen zpracovat povodňový plán v určeném rozsahu.".

Zrušují se směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR - hlavního hygienika ČSR o základních hygienických zásadách pro stanovení, vymezení a využívání ochranných pásem vodních zdrojů určených k hromadnému zásobování pitnou a užitkovou vodou a pro zřizování vodárenských nádrží, uveřejněné ve sbírce Hygienické předpisy pod pořadovým číslem 51, svazek 44/1979, a registrované ve Sbírce zákonů v částce 20/1979 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1996.

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Ministerstvo životního prostředí zpracovalo návrh novely zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), který vychází z věcného záměru schváleného vládou 1. listopadu tohoto roku. Jedná se o úpravu nejnaléhavějších problémů, které je v současné době nezbytné řešit.

Změna se týká ustanovení § 13, § 19, § 32 a § 42 vodního zákona.

Návrh je v souladu s právem Evropského společenství.

Nároky na státní rozpočet se nepředpokládají.

Jiné finanční dopady novely zákona č. 138/1973 Sb. o vodách :

Oproti současnému stavu se novela vodního zákona, projeví ve finančních dopadech změnou ustanovení § 19, kde je hlavním záměrem umožnit efektivnější a účinnější péči o vodní zdroje a přitom ji zjednodušit a zlevnit. Cílem novely je redukce ochranných pásem a jejich optimalizace vzhledem k potřebám ochrany jakosti a zdravotní nezávadnosti každého konkrétního vodního zdroje. Novela rovněž adresně stanoví, kdo tyto dopady ponese.

Náklady spojené s vyhlašováním, či změnami ochranných pásem ponesou tytéž subjekty, jako v současnosti. Tyto náklady jsou zahrnuty do celkových nákladů těchto subjektů a promítají se do cen surové nebo pitné vody jen nepatrnou částkou.

U povrchových vodních zdrojů mohou vzniknout případné náklady podle individuálních potřeb zdroje, spojené:

a) s technickými opatřeními v povodí, které mají za cíl především snížit riziko kontaminace zdroje. Tato opatření již byla u stávajících zdrojů většinou provedena. U nových vodních zdrojů bude tento problém posuzován v souvislosti s lokalizací a optimalizací nákladů spojených s realizací a ochranou každého zdroje. Stručně řečeno využívání vodního zdroje nebude realizováno tam, kde k tomu nebudou vhodné podmínky. Kromě toho technická opatření často nahrazovala opatření, která byla a jsou požadována zákony a jejich prováděcími předpisy. V současné době je již vyžadována konkrétní a adresná odpovědnost každého vlastníka, popř. uživatele potenciálního zdroje znečištění za jeho zabezpečení proti úniku závadných látek. Tato situace by do budoucna měla postačit pro zajištění ochrany vodních zdrojů.

b) s náhradami za omezení užívání nemovitostí v povodí, které mají za cíl snížit zatížení vodního zdroje nežádoucími látkami (zvláště u vodárenských nádrží). Jedná se zejména o zemědělsky a malé míře i lesnicky využívané pozemky. Omezení je začleněno do rozhodnutí vodohospodářského orgánu při stanovení ochranného pásma. V minulosti nebylo zvykem placení náhrad za omezení užívání nemovitostí konkrétním vlastníkům pozemků, ale existoval institut tzv. ekonomické újmy, kde náhrady za omezení produkce na pozemcích vyplácel stát jednotlivým zemědělským podnikům. Vyplácení ekonomické újmy státem bylo zrušeno v roce 1993. Tyto finanční prostředky však paradoxně nevedly ke zlepšování ochrany a jakosti vody ve vodních zdrojích, ale naopak k jejich zhoršování, neboť zemědělské podniky ji využívaly k zintenzivnění své produkce (např. výstavbou nových živočišných provozů apod.). V novém systému vyhlašování ochranných pásem by mělo dojít k výraznému poklesu nároků na tyto náhrady v souvislosti s omezením rozsahu ochranných pásem a nahrazením paušálních plošných požadavků požadavky stanovenými podle individuálních potřeb každého konkrétního vodního zdroje. Tyto náklady se promítnou především u vodárenských nádrží do tzv. "cen surové vody". Zvýšení v rámci uceleného povodí bude u tzv. regionálních cen povrchové vody činit řádově haléřové položky. V současné době se regionální cena povrchové vody v pěti základních povodích ČR pohybuje v těchto rozmezích za metr kubický odebrané povrchové vody 1995 0,75 až 1,61 Kč, pro rok 1996 se předpokládá zvýšení na 0,83 až 1,76 Kč. Tyto ceny se rovněž promítají do cen pitné vody, nemají však rozhodující vliv na jejich současnou výši.

K JEDNOTLIVÝM BODŮM :

K bodu 1 Čl. I

Doplnění se navrhuje v souvislosti se změnou ustanovení § 19, kde stanovená ochranná pásma povrchových vodních zdrojů již nebudou povinně zahrnovat celé hydrologické povodí, ale jen jeho vybrané zóny. Činnosti uvedené v § 13 odst. 1 písm. e) zákona je však z vodohospodářského hlediska pro potřeby ochrany vodních zdrojů nutno dále sledovat v celém povodí.

K bodu 2 Čl. I

Ochranná pásma jsou oproti stávající právní úpravě definována, zakládá se samostatná právní úprava, která nahradí směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR z roku 1979 o hlavních hygienických zásadách pro stanovení, vymezení a využívání ochranných pásem vodních zdrojů určených k hromadnému zásobování pitnou a užitkovou vodou a pro zřizování vodárenských nádrží. Stanoví se účel, pro který se ochranná pásma stanovují, a zdůrazňuje se, že stanovení se děje, vyžaduje-li to veřejný zájem.

Navrhovaná právní úprava zakazuje v ochranných pásmech provádět činnosti ohrožující vodní zdroj; přesná specifikace těchto činností bude stanovena v rozhodnutí vodohospodářského orgánu podle konkrétních podmínek, v nichž se vodní zdroj nachází. Smyslem je odstranění paušálních omezení a zákazů na celých plochách ochranných pásem a šetření tak zájmů dotčených subjektů. Nová rozhodnutí o stanovení nebo změně ochranných pásem vodních zdrojů budou obsahovat zákazy činnosti ohrožující vodní zdroj nebo mohou obsahovat omezení užívání nemovitostí.

Upřesňuje se adresná odpovědnost za úhradu nákladů na technické úpravy v ochranných pásmech a je rozšířena i o náhrady za omezení užívání nemovitostí. Úhradu nákladů dosud určoval zákon nést organizaci, které ochrana vodního zdroje slouží k plnění úkolů. Nyní ponese náklady a náhrady v první řadě žadatel o stanovení ochranného pásma. Pokud vodohospodářský orgán stanoví ochranné pásmo ve veřejném zájmu z vlastního podnětu, ponese náklady a náhrady v ochranných pásmech povrchových a podzemích vodních zdrojů ten, kdo má povolení k odběru vody z tohoto zdroje, s výjimkou vodárenských nádrží, kde tyto náklady a náhrady nese jejich správce. Uvedené subjekty mají ze zákona vytvořeny podmínky pro úhradu těchto nákladů (úplaty na úhradu nákladů za vytváření podmínek pro odběr povrchové vody a vodné).

K bodu 3 Čl. I

Navrhovaná změna u správy vodních toků je nutná, neboť nadále již tato správa nebude svěřována výhradně státním právnickým osobám. Správci vodohospodářsky významných vodních toků budou vždy odborně a technicky způsobilé právnické osoby, určené ústředním vodohospodářským orgánem, protože u těchto vodních toků je nezbytná odborná garance prováděných činností naplňujících odpovědnost státu v této oblasti. Správci drobných vodních toků mohou být i právnické osoby, jimž drobné vodní toky slouží, nebo obce, jejichž územními obvody protékají. Tyto správce určí ústřední vodohospodářský orgán.

Navrhovaná úprava odstraní i některé současné nejasnosti ve správě drobných vodních toků bez určeného správce.

K bodu 4 a 5 Čl. I

Nová právní úprava ukládá oproti dosavadnímu stavu povinnost vypracovat povodňový plán pro povodněmi ohrožené nemovitosti každému subjektu, kterému to uloží vodohospodářský orgán. Ten pak dále vymezí i rozsah tohoto plánu. Tato právní úprava reaguje na změněnou situaci ve vlastnictví povodněmi ohrožených nemovitostí, kdy vlastníci si často nejsou vědomi nebezpečí plynoucího z povodní.

K Čl. II

Zrušení směrnice č. 51/1979 je vyvoláno záměrem samostatně upravovat ochranná pásma vodních zdrojů, posílení individuálního přístupu při stanovování ochranných pásem každého jednotlivého vodního zdroje s omezením zásahů do práv vlastníků dotčených ochranným pásmem.

K Čl. III

Předpokládaná účinnost navrhované právní úpravy je stanovena od 1. března 1996.