Vláda na své schůzi dne 21. února
1996 projednala návrh zákona, kterým se doplňuje
zákon č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
ve znění pozdějších předpisů,
a vyjádřila s tímto návrhem zákona
nesouhlas.
Negativní stanovisko k této novele zákona
o Ústavním soudu vláda zaujala proto, že
tato novela bezprostředně navazuje na návrh
ústavního zákona o referendu (tisk č.
2095), k němuž vláda na těže schůzi
zaujala rovněž negativní stanovisko.
Nehledě k tomu vláda pro úplnost upozorňuje
například na tyto nedostatky předloženého
návrhu zákona:
a) některá navržená ustanovení
jsou nadbytečná, a sice
- § 71c, podle něhož se řízení
zastaví, jestliže prezident republiky podá
návrh v jiné než třicetidenní
lhůtě. Na případ, kdy je návrh
podán po lhůtě, je však již pamatováno
v § 43 odst. 1 písm. b) zákona, a to tak, že
návrh podaný po lhůtě odmítne
usnesením soudce - zpravodaj;
- § 71e, podle něhož účastníkem
řízení je prezident republiky. Jako navrhovatel
je prezident republiky účastníkem řízení
již podle stávajícího § 28 odst.
1 zákona;
b) některá navržená ustanovení
jsou nejasně formulována,
a sice
- podle § 71d Ústavní soud posuzuje, zda obsah
rozhodnutí přijatého v referendu je v souladu
s Ústavou a ústavním zákonem o referendu,
zatímco podle návrhu ústavního zákona
o referendu Ústavní soud posuzuje, zda referendum
bylo provedeno v souladu s Ústavou a s ústavním
zákonem o referendu. Není tedy zřejmé,
v jakém rozsahu by Ústavní soud měl
referendum, resp. rozhodnutí přijaté v referendu
přezkoumat;
- podle § 71f Ústavní soud nálezem rozhodne,
že rozhodnutí přijaté v referendu nenabylo
platnosti, zatímco podle § 11 odst. 2 písm.
c) Ústavní soud rozhoduje o zrušení
rozhodnutí přijatého v referendu.