Vláda na své schůzi dne 21. února
1996 projednala a posoudila výše uvedený návrh
zákona a vyjádřila s ním nesouhlas
z těchto důvodů:
1. Předložený návrh vláda považuje
za nerealizovatelný již proto, že je v rozporu
s ústavním pořádkem České
republiky a s mezinárodními smlouvami, jimiž
je Česká republika vázána. Trest smrti
nepřipouští čl. 6 odst. 3 Listiny základních
práv a svobod ani Úmluva o ochraně lidských
práv a základních svobod, ve znění
navazujících smluvních dokumentů,
zejména protokolu č. 6, který v čl.
1 trest smrti zrušuje.
2. Kromě toho vláda má k předloženému
návrhu řadu věcných připomínek,
k nimiž například patří:
a) dlouhodobé kriminologické a jiné odborné
výzkumy a zkušenosti prokázaly, že trest
smrti neplní preventivní funkci v té míře,
jaká je mu při laickém posuzování
přisuzována. Nárůst násilné
trestné činnosti není dán zrušením
trestu smrti a jeho opětovné zavedení by
nepřispělo ke snížení kriminality.
K odstrašení pachatele přispívá
daleko efektivněji rychlé a jednoznačná
odhalení trestného činu a jeho pachatele,
než aplikace i těch nejtvrdších trestů;
b) soudy mají podle platné právní
úpravy dostatečné širokou škálu
možností, jak uložit trest, který bude
odpovídat míře zavinění pachatele
a společenské nebezpečnosti jeho jednání
Stejného účelu, t.j. ochrany společnosti
před brutálními zločinci, lze dosáhnout
například i trestem odnětí svobody
na doživotí;
c) vykonaný trest smrti je pro lidský život
neodvratný, a to i v případě justičního
omylu. Předložený návrh se snaží
čelit tomuto nebezpečí tím, že
stanoví obligatorní přezkoumání
zákonnosti rozsudku a řízení, v němž
byl trest smrti uložen, Nejvyšším soudem.
Je tak navrhováno zavést opět princip třetího,
stupně v trestním řízení. Tento
princip však justičnímu omylu zamezit nemůže.
Možnost justičního omylu byla jedním
z argumentů, kterým byl odůvodňován
návrh na zrušení trestu smrti v České
republice (resp. v ČSFR) v r. 1990.