Ve smyslu § 112 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb.,
o jednacím řádu Poslanecké sněmovny,
předkládám poslancům následující
interpelaci poslance Miroslava Řezníčka na
ministra zdravotnictví Jana Stráského a odpověď
ministra zdravotnictví Jana Stráského na
tuto interpelaci. Pan poslanec Miroslav Řezníček
požádaf o zařazení uvedené odpovědi
na pořad schůze Poslanecké sněmovny.
Interpelace a odpověď jsou přílohami
sněmovního tisku.
Příloha
Evidenční číslo interpelace: 63
POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČESKÉ
REPUBLIKY
Praha 5.12.1995 |
Vážený pane ministře!
Dne 1. listopadu 1995 schválila Poslanecká sněmovna
Parlamentu České republiky zákon, "kterým
se mění a doplňuje zákon č.
455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
(živnostenský zákon), ve znění
pozdějších předpisů, a zákon
České národní rady č. 570/1991
Sb., o živnostenských úřadech".
Tento zákon, jak vyplývá z jeho názvu,
zasahuje hlavně do sféry živnostenského
podnikání. Má ale vliv také na jiné
oblasti činnosti v České republice. Mimo
jiné na vzdělávání, respektive
na podmínky, za nichž Ministerstvo školství,
mládeže a tělovýchovy, její Akreditační
komise při odboru celoživotního vzdělávání,
opravňuje příslušné subjekty
k vydávání osvědčení
o rekvalifikaci na určité povolání.
Nyní je třeba podotknout, že zákonem
citovaným v úvodu interpelace bude od 1.1.1996 možno
žádat o vydání živnostenského
listu na živnost "přírodní léčitel",
a to v režimu živnosti volné.
Má interpelace směřuje k tomu, abyste se,
vážený pane ministře, jasně vyjádřil,
do jaké míry Ministerstvo zdravotnictví České
republiky bude zasahovat do rozhodovacího procesu na Ministerstvu
školství, mládeže a tělovýchovy
České republiky, její Akreditační
komise, zahájí-li některý oprávněný
subjekt na základě žádosti řízení
o udělení oprávnění vydávat
osvědčení o ukončené rekvalifikaci
na povolání "lidový léčitel"
či "přírodní léčitel"
s účinností od 1.1.1996, tedy od okamžiku
nabytí platnosti zákona citovaného v úvodu
interpelace. Podle mého názoru by Ministerstvo zdravotnictví
České republiky nemělo negativně ovlivňovat
tento proces, respektive by jej nemělo ovlivňovat
vůbec, protože tato sféra se ocitla zcela mimo
dosah Vašeho rezortu.
S pozdravem
PhDr. Miroslav Řezníček
poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky
MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ
ČESKÉ REPUBLIKY
PhDr. Jan STRÁSKÝ
V Praze dne 3. ledna 1996 | |
čj. KM 48909159292 | |
k čj. 4840195 | |
Ev.č. interpelace 63 |
Vážený pane poslanče,
odpovídám na Vaši interpelaci ze dne 5.12.1995 ve věci zasahováni Ministerstva zdravotnictví České republiky do otázek vzdělávání.
Ministerstvo zdravotnictví ČR je ze zákona garantem kvality poskytované léčebně preventivní péče. Předpokladem pro výkon diagnostické a léčebné péče je úspěšné ukončeni vysokoškolského studia na některé z lékařských fakult a po získání lékařského diplomu další, několikaleté, postgraduální studium zvoleného oboru, zakončené specializační zkouškou. Výkon diagnostické a léčebné péče je tedy i u lékaře vázán řadou zákonných i profesních předpisů, je omezen pouze na obor, ve kterém lékař získal specializaci a předpokládá další pokračující vzděláváni a nepřerušený výkon povolání.
V oblasti středního zdravotnického školství přísluší MZ ČR odborné a pedagogické řízení, kontrola výchovy a vzdělávání. MZ také vykonává inspekci ve zdravotnických školách svými školními inspektory a doporučuje zařazení těchto škol do sítě. Bez zařazení do sítě nemůže být žádná škola zřízena.
Tzv. "jiní odborní pracovníci", působící ve zdravotnictví, absolventi škol poskytujících vysokoškolské, úplné střední nebo střední vzdělání jiného než zdravotnického směru, získávají způsobilost zdravotnického pracovníka absolvováním speciální průpravy pro výkon práce ve zdravotnictví, určené MZ ČR, po předepsané délce praxe.
Zařazení léčitelské činnosti v novele živnostenského zákona mezi živnosti volné považuje MZ ČR za neuvážené a odporující všem platným zákonům regulujícím poskytování diagnostické a léčebné péče a garantujícím její kvalitu v souladu s nejnovějšími poznatky světové vědy. Stav, kdy jedinou kvalifikací léčitele je čistý trestní rejstřík, považujeme za nebezpečný precedens i pro ostatní povolání, negující nutnost vzdělávání a v oblasti zdravotnictví za neuvážené vystavování občanů této země nepředvídatelným rizikům.
Ministerstvo zdravotnictví ČR proto považuje
za svou povinnost usilovat o změnu příslušné
části Živnostenského zákona.
Musí trvat na tom, že léčitelé
nemohou vykonávat činnosti spojené s poskytováním
zdravotní péče a to zejména činnosti
diagnostické a terapeutické, neboť tyto příslušejí
ze zákona jen příslušným zdravotnickým
pracovníkům.
S pozdravem
Jan Stráský |
Vážený pan
PhDr. Miroslav Řezníček
poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky