Návrh usnesení
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky souhlasí Smlouvou mezi vládou České
republiky a vládou Malajsie o zamez dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku
v oboru dani z příjmu.
Rozvoj všestranných a vzájemně výhodných
hospodářských vztahů je jedním
z cílů české zahraniční
politiky.
Dvojí zdanění, ke kterému dochází
v mezinárodním obchodě, je nežádoucí,
neboť snižuje příjmy, které podnikům
a občanům jednoho státu plynou z druhého
státu. Jde zejména o příjmy z provádění
stavebních, montážních a jiných
činností, z využívání
patentů a jiných průmyslových práv,
technických znalostí a zkušeností, výrobně
technických poznatků, z úroků, majetkových
účastí, výrobní a technické
kooperace a z jiných zdrojů. Dvojí zdanění
postihuje také příjmy z využívání
autorských práv k dílům literárním,
uměleckým a vědeckým a příjmy
výkonných umělců.
Protože příčinou vzniku mezinárodního
dvojího zdanění je kolize daňových
zákonů dvou států, může
být mezinárodní dvojí zdanění
účinně vyloučeno jen opatřením
obou států vzájemně koordinovaným
mezinárodní smlouvou.
Sjednáním navrhované smlouvy s Malajsií
dojde k objektivnímu rozdělení práva
na daň z jednotlivých druhů příjmů
mezi oba státy, tj. stát zdroje příjmu
a stát jeho příjemce. Jejím uzavřením
se zvýší právní jistota investorů
obou států a zajistí stejné zacházení
pro subjekty jednoho státu na území státu
druhého.
Uzavření smlouvy ani její provádění
nebude mít přímý dopad na státní
rozpočet. Celkový přínos plynoucí
z uzavření smlouvy o zamezení dvojího
zdanění bude záviset na rozvoji jednotlivých
forem hospodářské spolupráce.
Osobní a věcný rozsah smlouvy je vymezen
v článcích 1 a 2.
Protože smlouva řeší kolize daňových
zákonů, které jsou součástí
právních soustav dvou států, byly
v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité
pro aplikaci smlouvy definovány v článcích
3 - 5.
Příjmy organizací a občanů
jednoho smluvního státu mohou být zdaněny
zásadně ve státě sídla organizace
případně bydliště občana.
Ve druhém smluvním státě mohou být
příjmy zdaněny jen za podmínek a v
rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými
ustanoveními jednotlivých článků
smlouvy.
Příjmy z nemovitého majetku, z jeho užívání
nebo pronajímání mohou být podle článku
6 zdaněny ve státě, kde se takovýto
majetek nachází.
Podle článku 7 smlouvy mohou být příjmy
z obchodní a průmyslové činnosti podniků
jednoho smluvního státu zdaněny v druhém
smluvním státě, jestliže byly dosaženy
v tomto druhém státě na základě
činnosti vykonávané v tomto druhém
státě prostřednictvím trvalého
zařízení (stálé provozovny).
V článku 8 se vyhrazuje právo na zdanění
příjmů z lodní a letecké mezinárodní
dopravy státu, jehož je společnost provozující
dopravu rezidentem.
Ustanovení článku 9 umožňuje
daňové správě upravit základ
daně ve výši odpovídající
objektivním podmínkám, jestliže došlo
k daňovému úniku skrytým převodem
zisku mezi podniky obou smluvních států,
spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž
osobami.
Zdanění dividend, úroků a licenčních
poplatků je rozděleno mezi oba smluvní státy,
avšak ve státě zdroje nesmí přesáhnout
hranici stanovenou příslušnými ustanoveními
článků 10 - 12.
Zdanění poplatků za technické služby
je rozděleno mezi oba smluvní státy, avšak
ve státě zdroje nesmí přesáhnout
hranici stanovenou příslušným ustanovením
článku 13.
Článek 14 upravuje zdanění zisků
ze zcizení majetku, tj. prodejů nebo převodu
majetku a s ním spojeného vlastnického práva,
nikoliv však zdanění příjmů
z pronájmu nebo jiné formy užívání
majetku.
Zdanění příjmů fyzických
osob z jejich osobně vykonávané činnosti
je upraveno ustanoveními článků 15
- 22.
Článek 23 upravuje zdaněni některých
dalších příjmů, které
nejsou výslovně upraveny předchozími
ustanoveními smlouvy.
lánek 24 určuje, jak se postupuje v daňovém
řízení ve státě, ve kterém
je příjemce rezidentem, aby nebyl podruhé
zdaněn příjem, který byl podle příslušných
ustanovení smlouvy zdaněn ve druhém smluvním
státě (ve státě zdroje).
Smlouva zajišťuje rovné soutěžní
podmínky pro organizace a občany obou smluvních
států tím, že upravuje zásadu
rovného nakládání, umožňuje
neformální řešení sporů
o výklad a aplikaci smlouvy a výměnu informací
nutných pro provádění smlouvy mezi
ministerstvy financí smluvních států
(články 25, 26 a 27).
Článek 28 potvrzuje daňové výsady
některých skupin osob vyplývající
z jiných mezinárodních dohod a výsady
upravené vnitrostátními předpisy smluvních
států
Závěrečná ustanovení upravují
podmínky nabytí platnosti smlouvy, počátek
její účinnosti a možnost výpovědi
(články 29 a 30).
Sjednání smlouvy nevyžaduje změn
v českém právním řádu
a nedotýká se závazků z jiných
mezinárodních smluv, kterými je ČR
vázána.
Tato smlouva o zamezení dvojího zdanění
má charakter smlouvy prezidentské a Ministerstvo
financí ČR také při sjednávání
této smlouvy z tohoto předpokladu vycházelo.
Jelikož však malajsijská strana, v souladu s
jejími legislativními předpisy, považuje
takovéto smlouvy za smlouvy mezivládní a
nemá možnost jiného postupu, bylo účelné
v zájmu dosažení dohody uzavřít
tuto smlouvu po formální stránce jako smlouvu
mezi vládami. Z tohoto důvodu se v preambuli a v
podpisové části smlouvy hovoří
o vládách smluvních států.
Smlouva se předkládá před ratifikací
prezidentem České republiky Parlamentu ČR
k vyslovení souhlasu podle článku 49 Ústavy
České republiky, protože upravuje odchylně
od ustanovení zákonů České
republiky daňové povinnosti organizací a
občanů a poskytuje daňová osvobození
a jiné úlevy.
Smlouva vstoupí v platnost výměnou ratifikačních
listin.
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení
dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště
či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech
(rezidenti).
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu,
ukládané jménem Malajsie a jménem
České republiky, ať je způsob vybírání
jakýkoli.
2. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou
(a) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických
osob; (dále nazývané "česká
daň");
(b) v Malajsii:
(i) daň z příjmu;
(ii) doplňková daň z příjmu, tj. rozvojová daň, a
(iii) daň z příjmu z těžby nafty;
(dále nazývané "malajsijská daň").
3. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv
daně z příjmu stejného nebo v zásadě
podobného druhu, které budou ukládány
po podpisu této smlouvy vedle současných
daní nebo místo nich. Příslušné
úřady smluvních států si vzájemně
sdělí veškeré podstatné změny,
které budou provedeny v jejich příslušných
daňových zákonech.
1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad:
(a) výraz "Česká republika" označuje
území České republiky, na kterém
mohou být podle českého zákonodárství
a v souladu s mezinárodními právními
předpisy vykonávána svrchovaná práva
České republiky;
(b) výraz "Malajsie" označuje území
Federace Malajsie, výsostné vody Malajsie a mořské
dno a podloží výsostných vod, a zahrnuje
jakékoli oblasti za hranicemi výsostných
vod Malajsie, a mořské dno a podloží
takové oblasti, která byla nebo může
být označena podle zákonů Malajsie
a v souladu s mezinárodním právem jako území,
na němž mohou být vykonávána
svrchovaná práva Malajsie, týkající
se průzkumu a využívání přírodních
zdrojů, ať živých nebo neživých;
(c) výrazy "jeden smluvní stát"
a "druhý smluvní stát" označují
podle souvislostí Českou republiku a Malajsii;
(d) výraz "osoba" označuje fyzickou osobu,
společnost a všechna jiná sdružení
osob považovaná pro daňové účely
za osobu;
(e) výraz "společnost" označuje
jakékoliv právnické osoby nebo jakéhokoliv
nositele práv, považované pro účely
zdanění za právnické osoby;
(f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu"
a "podnik druhého smluvního státu"
označují podle okolností podnik provozovaný
rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný
rezidentem druhého smluvního státu;
(g) výraz "daň" označuje podle
souvislostí malajsijskou daň nebo českou
daň;
(h) výraz "státní příslušník"
označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost,
sdružení nebo jakéhokoliv jiného nositele
práv, zřízené podle zákonů
platných v některém smluvním státě;
(i) výraz "mezinárodní doprava"
označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou
lodí nebo letadlem, které jsou provozovány
podnikem jednoho smluvního státu, pokud loď
nebo letadlo nejsou provozovány pouze mezi místy
v druhém smluvním státě;
(j) výraz "příslušný úřad"
označuje:
(i) v případě České republiky, ministra financí České republiky nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Malajsie, ministra financí
nebo jeho zmocněného zástupce;
2. Každý výraz, který není jinak
definován, bude mít pro aplikaci této smlouvy
smluvním státem význam, jenž mu náleží
podle práva tohoto smluvního státu, které
upravuje daně, jež jsou předmětem této
smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad.
l. Výraz "rezident jednoho smluvního státu"
označuje pro účely této smlouvy každou
osobu, která je podle práva tohoto státu
podrobena v tomto státě zdanění z
důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného
podobného kritéria.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno v souladu s následujícími pravidly:
(a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
(b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
(c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním občanem;
(d) jestliže je tato osoba státním občanem
obou států nebo žádného z nich,
upraví příslušné úřady
smluvních států tuto otázku vzájemnou
dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická,
je podle ustanovení odstavce I rezidentem v obou smluvních
státech, předpokládá se, že je
rezidentem v tom státě, v němž se nachází
místo jejího skutečného vedení.
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
(a) místo vedení;
(b) závod;
(c) kancelář;
(d) továrnu;
(e) dílnu;
(f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje včetně dřeva nebo jiných lesních produktů.
(g) farmu nebo plantáž;
(h) staveniště nebo stavbu, montáž, instalaci
nebo dozor s tím spojený, trvají-li déle
než dvanáct měsíců.
3. Předpokládá se, že výraz "stálá provozovna" nebude zahrnovat:
(a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení zboží patřícího podniku;
(b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo vystavení;
(c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
(d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
(e) trvalé zařízení pro podnikání,
které se udržuje pouze za účelem reklamy,
poskytování informací, vědeckého
výzkumu nebo podobných činností, které
mají pro podnik přípravný nebo pomocný
charakter.
4. Osoba jednající v jednom smluvním státě
na účet podniku druhého smluvního
státu - jiná než nezávislý zástupce,
na kterého se vztahuje odstavec 5 - se považuje za
stálou provozovnu v prvně jmenovaném státě,
jestliže je v prvně zmíněném
státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle
využívá a která jí dovoluje uzavírat
smlouvy jménem podniku, pokud činnost této
osoby není omezena na nákupy zboží pro
podnik nebo pokud tato osoba neudržuje v prvně zmíněném
státě sklad zboží náležející
podniku, z kterého pravidelně provádí
objednávky na účet podniku.
5. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního
státu má stálou provozovnu ve druhém
smluvním státě jenom proto, že vykonává
v tomto druhém státě svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního
komisionáře nebo jakéhokoliv jiného
nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají
v rámci své řádné činnosti.
Avšak pokud činnost takového agenta je vykonávána
zcela nebo téměř zcela na účet
tohoto podniku, nebude tento agent považován za nezávislého
agenta, pokud transakce mezí tímto agentem a podnikem
neodpovídají zásadě tržních
cen.
6. Skutečnost, že společnost, která
je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá
společnost nebo je ovládána společností,
která je rezidentem v druhém smluvním státě
nebo která vykonává svoji činnost
v tomto druhém státě (ať prostřednictvím
stálé provozovny nebo jinak), neučiní
sama o sobě z kterékoli této společnosti
stálou provozovnu druhé společnosti.
1. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního
státu z nemovitého majetku umístěného
ve druhém smluvním státě mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Pro účely této smlouvy výraz "nemovitý
majetek" je definován ve shodě s právem
toho smluvního státu, v němž je tento
majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém
případě příslušenství
nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář
užívaný v zemědělství
a lesnictví, práva, pro která platí
ustanovení občanského práva vztahující
se na pozemky, právo požívání
nemovitého majetku a práva na proměnlivé
nebo pevné platby za těžení nebo za
přivolení k těžení nerostných
ložisek, nalezišť nafty nebo plynu, lomů
a jiných míst těžby přírodních
zdrojů včetně dřeva nebo ostatních
lesních produktů. Lodě, čluny a letadla
se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy
plynoucí z přímého užívání,
nájmu nebo každého jiného způsobu
užíváni nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž
pro příjmy z nemovitého majetku podniku a
pro příjmy z nemovitého majetku užívaného
k výkonu svobodného povolání.
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu budou podléhat
zdanění jen v tomto státě, pokud podnik
nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna.
Jestliže podnik vykonává svoji činnost
výše uvedeným způsobem, mohou být
zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě,
avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze
přičítat této stálé
provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu
vykonává svoji činnost v druhém smluvním
státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém
smluvním státě této stálé
provozovně zisky, které by byla mohla docílit,
kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné
nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných
podmínek a byla zcela nezávislá ve styku
s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé
provozovny se povoluje odečíst náklady podniku
včetně výloh vedení a všeobecných
správních výloh, které by byly odečitatelné,
kdyby stálá provozovna byla samostatným podnikem,
pokud je lze v rozumné míře přičíst
stálé provozovně, ať vznikly ve státě,
v němž je tato stálá provozovna umístěna
či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě
obvyklé stanovit zisky, které mají být
přičteny stálé provozovně,
na základě rozdělení celkových
zisků podniku jeho různým částem,
nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát
stanovil zisky, jež mají být zdaněny,
tímto obvyklým rozdělením. Použitý
způsob rozdělení zisků musí
být však takový, aby výsledek byl v
souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou
žádné zisky na základě skutečnosti,
že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst
stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý
rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné
důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmu,
o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy,
nebudou ustanovení oněch článků
dotčena ustanoveními tohoto článku.
1. Zisky, které vznikly podniku jednoho smluvního
státu z provozování lodí nebo letadel
v mezinárodní dopravě, budou podléhat
zdanění jen v tomto smluvním státě.
2. Odstavec 1 platí také pro podíly na zisku
z provozování lodí nebo letadel, které
vznikly rezidentu jednoho smluvního státu z účasti
na podílu, na společném podniku nebo mezinárodní
provozní agentuře.
Jestliže
(a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
(b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo
podílejí na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu
i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba
podniky ve svých obchodních nebo finančních
vztazích vázány podmínkami, které
dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší
od podmínek, které by byly sjednány mezi
podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky,
které by, nebýt těchto podmínek, byly
docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k
těmto podmínkám docíleny nebyly, být
zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně
zdaněny.
1. Dividendy vyplácené společností,
která je rezidentem v jednom smluvním státě
rezidentu druhého smluvního státu, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž
zdaněny ve smluvním státě, v němž
je společnost, která,je vyplácí rezidentem,
a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak daň takto stanovená nepřesáhne
10 procent hrubé částky dividend.
3. Dividendy vyplácené společností,
která je rezidentem v Malajsii rezidentu České
republiky, který je skutečným vlastníkem
dividend, jsou osvobozeny od jakékoliv daně v Malajsii,
která se ukládá z dividend vedle daně
ukládané z příjmů společnosti.
Tento odstavec se nedotkne ustanovení malajsijských
zákonů, podle kterých daň z dividend
vyplácených společností, která
je rezidentem Malajsie, z níž byla nebo měla
být malajsijská daň odečtena, může
být upravena s odkazem na sazbu daně příslušné
malajsijskému roku, v němž se vyměřuje
daň, následujícímu ihned po roce,
v němž byla vyplacena dividenda.
4. Výraz "dividendy", použitý v tomto
článku, označuje příjmy z akcií
nebo jiných práv - s výjimkou pohledávek
- s podílem na zisku jakož i příjmy
z jiných práv na společnosti, které
jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy
z akcií podle daňových předpisů
státu, v němž je společnost, která
rozdílí zisk, rezidentem.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí,
jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě,
v němž je rezidentem společnost vyplácející
dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo nezávislé
povolání, a jestliže účast, pro
kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně
váže k této stálé provozovně
nebo tomuto povolání. V takovém případě
se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 15 podle toho, o jaký případ
jde.
6. Jestliže společnost, která je rezidentem
v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo
příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže
tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy
vyplácejí, skutečně patří
ke stálé provozovně, která je umístěna
v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené
zisky společnosti dani z nerozdělených zisků
společnosti, i když vyplácené dividendy
nebo nerozdělené zisky pozůstávají
zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů
docílených v tomto druhém státě.
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním
státě, které pobírá rezident
druhého smluvního státu, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Avšak takové úroky mohou být zdaněny
rovněž ve smluvním státě, v němž
mají zdroj, podle právních předpisů
tohoto státu, ale pokud příjemce je skutečným
vlastníkem úroků, daň takto uložená
nepřesáhne 12 procent hrubé částky
úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 úroky, jejichž
skutečným vlastníkem je rezident České
republiky, budou vyňaty ze zdanění v Malajsii,
pokud půjčka nebo jiný dluh, v jejichž
souvislosti jsou úroky placeny, je schválenou půjčkou
definovanou podle sekce 2 (1) malajsijského Zákona
o dani z příjmu z roku 1967.
4. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 a 3, bude vláda
jednoho smluvního státu osvobozena od daně
ve druhém smluvním státě z úroků
získávaných touto vládou z tohoto
druhého státu. Pro účely tohoto odstavce
výraz "vláda":
(a) znamená v případě Malajsie vládu Malajsie a zahrnuje:
(i) vlády států;
(ii) místní úřady;
(iii) Banku Negara Malajsie; a
(iv) takovou instituci, jejíž kapitál zcela
vlastní vláda Malajsie nebo vlády těchto
států nebo místní úřady,
na níž se příležitostně
dohodnou příslušné úřady
smluvních států;
(b) znamená v případě České republiky vládu České republiky a zahrnuje:
(i) vlády států;
(ii) místní úřady;
(iii) Státní banku československou;
(iv) instituce, jejichž kapitál zcela vlastní
vláda České republiky nebo vlády těchto
států nebo místní úřady,
na nichž se příležitostně dohodnou
příslušné úřady smluvních
států.
5. Výraz "úroky", použitý
v tomto článku, označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných
či nezajištěných zástavním
právem na nemovitosti nebo majících či
nemajících doložku o účasti na
zisku dlužníka, a zvláště příjem
z vládních cenných papírů a
příjem z obligací nebo dluhopisů.
6. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí,
jestliže skutečný vlastník úroků,
který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím
stálé provozovny, nebo nezávislé povolání
a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky
placeny, se skutečně váže k této
stálé provozovně nebo k tomuto povolání.
V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku
15, podle toho, o jaký případ jde.
7. Předpokládá se, že úroky mají
zdroj v jednom smluvním státě, jestliže
jejich plátcem je tento stát sám, jeho nižší
správní útvar, místní úřad
nebo rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící
úroky, ať je rezidentem smluvního státu
nebo ne, má v jednom smluvním státě
stálou provozovnu, v jejíž souvislosti došlo
k zadlužení, z něhož je placen úrok,
a tyto úroky jdou k tíži této stálé
provozovny, má se za to, že zdroj úroků
je ve státě, v němž je stálá
provozovna umístěna.
8. Jestliže částka úroků, které
se vztahují k pohledávce, z níž jsou
placeny, přesahuje v důsledku zvláštních
vztahů existujících mezi plátcem a
skutečným vlastníkem úroků,
nebo které jeden i druhý udržuje s další
osobou, z jakéhokoliv důvodu částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku
jen na tuto posledně zmíněnou částku.
Částka platů, která ji přesahuje,
bude v tomto případě zdaněna podle
právních předpisů každého
smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
1. Licenční poplatky, mající zdroj
v jednom smluvním státě, které pobírá
rezident druhého smluvního státu, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové licenční poplatky však mohou
být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle
právních předpisů tohoto státu,
avšak je-li příjemce skutečným
vlastníkem licenčních poplatků, částka
daně takto stanovená nepřesáhne 12
procent hrubé částky licenčních
poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý
v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití
nebo právo na užití jakéhokoli patentu,
ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu,
tajného vzorce nebo výrobního postupu, nebo
jakéhokoli autorského práva k vědeckému
dílu, nebo za užití nebo právo na užití
průmyslového, obchodního nebo vědeckého
zařízení, nebo za informace, které
se vztahují na zkušeností nabyté v oblasti
průmyslové, obchodní nebo vědecké
a jakéhokoliv autorského práva k dílu
literárnímu a uměleckému.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí,
jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním
státě, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční
poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo nezávislé
povolání a jestliže právo nebo majetek,
které dávají vznik licenčním
poplatkům, se skutečně vážou
k této stálé provozovně nebo k těmto
službám. V tomto případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku
15, podle toho o jaký případ jde.
5. Má se za to, že licenční poplatky
mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je tento smluvní stát sám,
jeho nižší správní útvar,
místní úřad nebo rezident tohoto státu.
Jestliže však plátce licenčních
poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém
smluvním státě, má v jednom smluvním
státě stálou provozovnu, ve spojení
s níž vznikla povinnost platit licenční
poplatky, které jdou k tíži této stálé
provozovny, má se za to, že tyto licenční
poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém
je stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních
poplatků, které se vztahují k užití,
právu nebo informaci, pro něž jsou placeny,
přesahuje v důsledku zvláštních
vztahů existujících mezi plátcem a
skutečným vlastníkem nebo které jeden
i druhý udržuje s třetí osobou, z jakéhokoliv
důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce
se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou
částku. Částka platů, která
ji přesahuje, bude v tomto případě
zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy. 7. Licenční
poplatky, které pobírá rezident České
republiky a které, jakožto platby za pronájem
filmů, které v Malajsii podléhají
dani za pronájem kinematografických filmů,
nebudou předmětem malajsijské daně.
1. Poplatky ze technické služby, které mají
zdroj v jednom ze smluvních států a které
pobírá rezident druhého smluvního
státu, jenž je jejich skutečným vlastníkem
a tyto poplatky podléhají zdanění
v tomto druhém státě mohou být zdaněny
v prvně zmíněném smluvním státě
sazbou nepřesahující 10 procent hrubé
částky poplatků za technické služby.
2. Výraz "poplatky za technické služby"
použitý v tomto článku označuje
platby jakéhokoliv druhu kterékoliv osobě,
jiné než zaměstnanci osoby vyplácející
poplatky, v souvislosti se službami technické, řídící
nebo poradenské povahy.
3. Ustanovení odstavce (1) tohoto článku
se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník poplatků za technické služby,
který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají poplatky za technické služby
zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo nezávislé
povolání a tyto poplatky za technické služby
se skutečně vážou k této stálé
provozovně nebo k tomuto povolání. V tomto
případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 15, podle toho
o jaký případ jde.
4. Má se za to, že poplatky za technické služby
mají zdroj v jednom smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám,
jeho nižší správní útvar,
místní úřad nebo rezident tohoto státu.
Jestliže však plátce poplatků za technické
služby, ať je nebo není rezidentem v některém
smluvním státě, má v jednom smluvním
státě stálou provozovnu, ve spojení
s níž vznikla povinnost platit poplatky za technické
služby, které jdou k tíži této
stálé provozovny, má se za to, že tyto
poplatky za technické služby mají zdroj v tom
státě, ve kterém je stálá provozovna
umístěna.
5. Jestliže částka poplatků za technické
služby přesahuje v důsledku zvláštních
vztahů existujících mezi plátcem a
skutečným vlastníkem nebo které jeden
i druhý udržuje s třetí osobou, z jakéhokoliv
důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce
se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou
částku. Částka poplatků, která
ji přesahuje, bude v tomto případě
zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku, definovaného
v článku 6 odstavci 2, mohou být zdaněny
v tom smluvním státě, v němž
je takový nemovitý majetek umístěn.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který
je částí aktiv stálé provozovny,
jež má podnik jednoho smluvního státu
v druhém smluvním státě, nebo movitého
majetku, jenž má rezident jednoho smluvního
státu ve druhém smluvním státě
k výkonu svobodného povolání, včetně
zisků docílených ze zcizeni takové
stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým
podnikem), mohou být zdaněny v tomto druhém
státě. Zisky ze zcizení lodí nebo
letadel provozovaných podnikem jednoho smluvního
státu v mezinárodní dopravě a movitého
majetku, který slouží k provozu těchto
lodí nebo letadel, mohou však být zdaněny
jen ve smluvním státě, v němž
je podnik rezidentem.
3. Zisky ze zcizení jakéhokoliv majetku nebo aktiv,
jiného než který je uveden v odstavci 1 a 2,
podléhají zdanění jen ve smluvním
státě, v němž je zcizitel rezidentem.
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního
státu pobírá ze svobodného povolání
nebo jiné nezávislé činnosti podobného
charakteru, budou zdaněny jen v tomto státě.
Pokud je však nezávislá činnost vykonávána
ve druhém smluvním státě, mohou být
takové příjmy zdaněny v tomto druhém
státě za následujících okolností:
(a) pokud je jeho pobyt v druhém státě po
jedno nebo více období roven nebo přesahuje
v úhrnu 183 dny v příslušném
kalendářním roce; nebo
(b) pokud odměny za jeho služby ve druhém státě
jsou buď pobírané od rezidentů tohoto
státu nebo jdou k tíži stálé
provozovně, kterou má osoba, jež není
rezidentem tohoto státu, v tomto státě a
které v obou případech přesahují
4.000 USD v příslušném kalendářním
roce, bez ohledu na to, že jeho pobyt v tomto státě
po jedno nebo více období nepřesahuje v úhrnu
183 dny v tomto kalendářním roce.
2. Výraz "svobodná povolání"
zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární,
umělecké, vychovatelské nebo učitelské,
jakož í samostatné činnosti lékařů,
právníků, inženýrů, architektů,
dentistů a účetních znalců.
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které
rezident jednoho smluvního státu pobírá
z důvodu placeného zaměstnání,
podléhají s výhradou ustanovení článků
17, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě,
pokud zaměstnání není vykonáváno
v druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou
být odměny přijaté za ně zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního
státu pobírá z důvodu zaměstnání
vykonávaného v druhém smluvním státě,
budou bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny
jen v prvně zmíněném státě,
jestliže:
(a) příjemce se zdržuje v druhém státě
po jedno nebo více období, které nepřesáhnou
v úhrnu 183 dny v přísluŠném
kalendářním roce, a
(b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem,
nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem
v druhém státě, a
(c) odměny nejdou k tíži stálé
provozovně, kterou má zaměstnavatel v druhém
státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení
tohoto článku, mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného
na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní
dopravě podnikem jednoho smluvního státu
zdaněny v tomto státě.
Tantiémy a podobné platy, jež rezident jednoho
smluvního státu pobírá jako člen
správní rady společnosti, která je
rezidentem v druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
1. Příjmy, které pobírají na
veřejnosti vystupující umělci, jako
divadelní, filmoví, rozhlasoví nebo televizní
umělci a hudebníci, nebo sportovci z takovýchto
osobně vykonávaných činností
mohou být bez ohledu na ustanovení článků
15 a 16 zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
2. Jestliže příjmy z uměleckých
nebo sportovních činností, které osobně
vykonává umělec nebo sportovec, neplynou
tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž
jiné osobě, mohou být tyto příjmy
bez ohledu na ustanovení článků 7,
15 a 16 zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém umělec nebo sportovec vykonává
svoji činnost.
3. Příjmy z činností definovaných
v odstavci I, vykonávaných v rámci kulturní
výměny mezi vládami obou států,
budou bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osvobozeny
od zdanění ve smluvním státě,
ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
1. (a) Odměny, jiné než penze, vyplácené
jedním smluvním státem nebo nižším
správním útvarem nebo místním
úřadem tohoto státu fyzické osobě
za služby prokazované tomuto státu nebo správnímu
útvaru nebo místnímu úřadu,
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
(b) Takové odměny však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto druhém smluvním státě a příjemce je rezidentem tohoto státu, který:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu, nebo
(ii) se nestal rezidentem tohoto státu jen z důvodu
poskytování těchto služeb.
2. Jakékoliv penze vyplácené jedním
smluvním státem, nižším správním
útvarem nebo místním úřadem
tohoto státu buď přímo nebo z fondů,
které zřídily, fyzické osobě
za služby prokázané tomuto státu, správnímu
útvaru nebo místnímu úřadu,
podléhají zdanění jen v tomto státě.
3. Ustanovení článků 15, 17 a 20 se
použijí na odměny nebo penze za služby
prokázané v souvislosti s jakoukoliv průmyslovou
nebo obchodní činností prováděnou
jedním smluvním státem, nižším
správním útvarem nebo místním
úřadem tohoto státu.
1. Penze a jiné podobné platy za předchozí
zaměstnání nebo jakákoliv renta, jež
má zdroj v jednom smluvním státě a
je vyplácená rezidentu druhého smluvního
státu podléhá s výhradou ustanovení
článku 19 odstavce 2 této smlouvy zdanění
pouze v tomto státě.
2. Výraz "renta" označuje stanovené
částky vyplácené opakovaně
v určených termínech po dobu života
nebo během přesně určeného
nebo určitelného období na základě
závazku uskutečnit toto plnění náhradou
za plně odpovídající hodnotu v penězích
nebo penězi ocenitelnou.
1. Fyzická osoba, která je rezidentem v jednom smluvním
státě a která se bezprostředně
před svým příjezdem do druhého
smluvního státu zdržuje v tomto druhém
státě pouze:
(a) jako student na úředně uznané
univerzitě, vysoké škole, škole nebo jiném
podobném úředně uznaném vzdělávacím
ústavu v tomto druhém státě;
(b) jako obchodní nebo technický učeň;
nebo
(c) jako příjemce peněžních darů,
příspěvků a prémií obdržených
především za účelem studia, výzkumu
nebo výcviku od vlády jednoho ze států
nebo od vědeckých, vzdělávacích,
církevních a dobročinných organizací
nebo v rámci programu technické pomoci, který
uzavřela vláda jednoho ze států, bude
osvobozena od zdanění v tomto druhém státě:
(i) ze všech úhrad poukázaných z ciziny za účelem její nezbytné výživy, vzdělávání, studia, výzkumu nebo výcviku;
(ii) z peněžního daru, příspěvku nebo prémie; a
(iii) z jakékoliv odměny obdržené v
souvislosti se službami poskytovanými v tomto druhém
státě, za předpokladu, že tyto služby
jsou vykonávány v souvislosti s jejím studiem,
výzkumem nebo výcvikem nebo jsou nezbytné
pro účely její výživy a délka
jejího pobytu v tomto druhém státě
nepřesáhne 183 dny v žádném kalendářním
roce.
1. Fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního
státu bezprostředně před příjezdem
do druhého smluvního státu a která
navštíví tento druhý stát na
pozvání univerzity, vysoké školy, nebo
jiného podobného ústavu, na období
nepřesahující dva roky výhradně
za účelem výuky nebo výzkumu nebo
obojího na takovém vzdělávacím
ústavu, bude osvobozena od zdanění v tomto
druhém smluvním státě z jakýchkoliv
odměn za takovou výuku nebo výzkum, které
budou zdaněny v prvně zmíněném
smluvním státě.
2. Tento článek se nepoužije na příjmy
z výzkumu, jestliže je takový výzkum
prováděn především pro soukromý
prospěch určité osoby nebo osob.
Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu,
které nejsou výslovně uvedeny v předchozích
článcích této smlouvy, podléhají
zdanění pouze v tomto smluvním státě,
avšak příjmy, jejichž zdroj je ve druhém
smluvním státě, mohou být rovněž
zdaněny v tomto druhém státě.
1. V souladu s malajsijskými právními předpisy,
které upravují zápočet daně
splatné v jiné zemi než v Malajsií na
daň v Malajsii bude česká daň splatná
na základě českých právních
předpisů a v souladu s touto smlouvou rezidentem
Malajsie, z příjmů ze zdrojů v České
republice započtena na daň Malajsie splatnou z těchto
příjmů. Pokud je takovým příjmem
dividenda placená společností, která
má sídlo v České republice, společnosti
se sídlem v Malajsii a která vlastní nejméně
15 procent podílů s hlasovacím právem
na společnosti vyplácející dividendu,
při zápočtu se bude brát v úvahu
česká daň splatná z příjmů
společnosti, z nichž je dividenda vyplácena.
Zápočet však nepřesáhne tu část
malajsijské daně vypočítané
před poskytnutím zápočtu, která
přísluší takovému příjmu.
2. Pro účely odstavce 1 se bude mít za to,
že výraz "česká daň splatná"
zahrnuje jakoukoliv částku české daně,
která by podle českých právních
předpisů a v souladu s touto smlouvou byla splatná
z jakéhokoliv příjmu, plynoucího ze
zdrojů v České republice, kdyby tento příjem
nebyl částečně nebo zcela osvobozen
od české daně v důsledku:
(i) stimulačních zákonů na podporu ekonomického rozvoje v České republice, pokud byly v účinnosti v den podpisu této smlouvy a nebyly pozměněny od data podpisu této smlouvy nebo došlo pouze k nepatrným změnám, které neovlivnily jejich obecný charakter; nebo
(ii) jiných ustanovení, která mohou být
následně zavedena v České republice
jako změny nebo dodatky k těmto zákonům,
pokud se příslušné úřady
smluvních států shodnou na tom, že jde
o opatření zásadně podobného
charakteru.
3. V případě rezidenta České republiky bude dvojímu zdanění zabráněno následujícím způsobem:
Česká republika může při ukládání
daní svým rezidentům zahrnout do základu,
ze kterého se takové daně ukládají
příjmy, které mohou být podle ustanovení
této smlouvy také zdaněny v Malajsii, avšak
povolí snížit částku daně
vypočtenou z takového základu o částku
rovnající se dani zaplacené v Malajsii. Pokud
je takovým příjmem dividenda placená
společností, která má sídlo
v Malajsii, společnosti se sídlem v České
republice a která vlastní nejméně
15 procent podílů s hlasovacím právem
na společnosti vyplácející dividendu,
při zápočtu se bude brát v úvahu
malajsijská daň splatná z příjmů
společnosti, z nichž je dividenda vyplácena.
Částka, o kterou se daň sníží,
však nepřesáhne takovou část
české daně vypočtené před
jejím snížením, která poměrně
připadá na příjmy, které mohou
být podle ustanovení této smlouvy zdaněny
v Malajsii.
4. Pro účely odstavce 3 se bude mít za to, že výraz "daň zaplacená v Malajsii" zahrnuje malajsijskou daň, která by podle právních předpisů Malajsie a v souladu s touto smlouvou byla splatná:
(a) z jakéhokoliv příjmu, plynoucího ze zdrojů v Malajsii, kdyby tento příjem nebyl zdaněn sníženou sazbou nebo osvobozen od malajsijské daně v důsledku:
(i) Oddělení 54A, 60A, 60B a Tabulky 7A malajsijského Zákona o dani z příjmu z r. 1967; nebo
(ii) stimulačních zákonů na podporu ekonomického rozvoje v Malajsii, pokud byly v účinnosti v den podpisu této smlouvy a nebyly pozměněny od data podpisu této smlouvy nebo došlo pouze k nepatrným změnám, které neovlivnily jejich obecný charakter; nebo
(iii) jiných ustanovení, která mohou být
následně zavedena v Malajsii jako změny nebo
dodatky k těmto zákonům, pokud se příslušné
úřady smluvních států shodnou
na tom, že jde o opatření zásadně
podobného charakteru;
(b) z úroků, na něž se vztahuje článek
11 odstavec 3, pokud tyto úroky nebyly osvobozeny od malajsijské
daně v souladu s tímto odstavcem.
5. Pokud licenční poplatky, které pobírá
rezident České republiky, podléhají
v Malajsii, jakožto nájemné za filmy, poplatku
z pronájmu kinematografických filmů, bude
tento poplatek pro účely odstavce 3 považován
za malajsijskou daň.
1. Státní příslušníci
jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém
smluvním státě žádnému
zdanění nebo povinnostem s ním spojeným,
které jsou jiné nebo tíživější
než zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být za stejných podmínek
podrobeni státní příslušníci
tohoto druhého státu.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou
má podnik jednoho smluvního státu v druhém
smluvním státě, nebude v tomto druhém
státě nepříznivější
než zdanění podniků tohoto druhého
státu, které vykonávají tutéž
činnost.
Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek
jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům
druhého smluvního státu osobní úlevy,
srážky a snížení daně z
důvodů osobního stavu nebo rodinných
závazků, které přiznává
svým vlastním rezidentům.
3. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž
jmění je zcela nebo zčásti, přímo
nebo nepřímo vlastní nebo kontroluje jeden
či více rezidentů v druhém smluvním
státě, nebudou podrobeny v prvně zmíněném
smluvním státě žádnému
zdanění nebo povinnostem s ním spojeným,
které jsou jiné nebo tíživější
než zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo budou moci být podrobeny ostatní
podobné podniky prvně zmíněného
státu.
4, Výraz "zdanění" použitý
v tomto článku znamená daně, na něž
se vztahuje tato smlouva.
1. Jestliže se rezident jednoho smluvního státu
domnívá, že opatření jednoho
nebo obou smluvních států vedou nebo povedou
u něj ke zdanění, které není
v souladu s touto smlouvou, může bez ohledu na opravné
prostředky, které poskytuje právo těchto
států, předložit svůj případ
příslušnému úřadu smluvního
státu, jehož je rezidentem.
2. Jestliže bude příslušný úřad
považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení,
bude se snažit, aby případ vyřešil
dohodou s příslušným úřadem
druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo
zdanění, které není ve shodě
s touto smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních
států se budou snažit vyřešit vzájemnou
dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou
vzniknout při výkladu nebo aplikaci této
smlouvy. Mohou také spolu konzultovat zamezení dvojímu
zdanění u případů, o kterých
tato smlouva nepojednává.
4. Příslušné úřady smluvních
států mohou vejít v přímý
styk za účelem dosažení dohody ve smyslu
předchozích odstavců.
1. Příslušné úřady smluvních
států si budou vyměňovat informace
nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy
nebo vnitrostátních právních předpisů
smluvních států, které se vztahují
na daně, jež jsou předmětem této
smlouvy, zvláště za účelem předcházení
nebo zjišťování datových úniků
nebo vyhýbání se daním, jichž
se týká tato smlouva. Informace takto vyměněné
budou udržovány v tajnosti a mohou být sděleny
jen osobám nebo úřadům (včetně
soudů a odvolacích úřadů),
které se zabývají vyměřováním,
vybíráním, vymáháním
nebo trestním stíháním nebo rozhodováním
o opravných prostředcích ve věci daní,
na něž se vztahuje tato smlouva.
2. Ustanovení odstavce l nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému ze smluvních států povinnost:
(a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi některého smluvního státu;
(b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého státu;
(c) sdělit informace, které by odhalily obchodní,
průmyslové, hospodářské nebo
profesní tajemství nebo obchodní postup,
nebo jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným
pořádkem.
Žádná ustanovení této smlouvy
se nedotýkají daňových výsad,
které přísluší diplomatickým
a konzulárním úředníkům
podle obecných pravidel mezinárodního práva
nebo na základě zvláštních dohod.
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační
listiny budou vyměněny v Praze, co nejdříve.
2. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních
listin a její ustanovení nabudou účinnosti:
(a) v Malajsii
pokud jde o malajsijskou daň za každý rok,
v němž se provádí vyměření
daně, počínající 1. ledna nebo
později druhého kalendářního
roku následujícího po roce, v němž
smlouva vstoupí v platnost;
(b) v České republice
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou na částky pobírané od 1. ledna včetně, kalendářního roku následujícího po roce, v němž smlouva vstoupí v platnost;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu,
na daně ukládané za každý daňový
rok počínající 1. ledna nebo později
kalendářního roku následujícího
po roce, v němž smlouva vstoupí v platnost.
Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem. Každý
smluvní stát může smlouvu vypovědět
diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně
šest měsíců před koncem každého
kalendářního roku následujícího
po období pěti let od data, kdy smlouva vstoupila
v platnost.
V takovém případě se smlouva přestane uplatňovat:
(a) v České republice
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje na částky pobírané od 1. ledna včetně, kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu
na daně ukládané za každý daňový
rok počínající 1. ledna nebo později
kalendářního roku následujícího
po roce, v němž byla dána výpověď;
(b) v Malajsii
pokud jde o malajsijskou daň za každý rok,
v němž se provádí vyměření
daně, počínající 1. ledna druhého
kalendářního roku následujícího
po roce, v němž byla dána výpověď.
NA DÚKAZ TOHO podepsaní, k tomu řádně
zmocnění svými vládami, podepsali
tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Kuala Lumpur
dne 8. března 1996 v českém, malajsijském
a anglickém jazyce, přičemž všechny
tři texty mají stejnou platnost. V případě
jakýchkoliv rozdílností výkladu bude
rozhodující anglický text.