Také u nás zaujímá angličtina v tomto ohledu první místo. 66 % představuje dobrý standard srovnatelný např. s Belgií. Druhé místo zaujímá v tomto ohledu němčina. Průměr unie představuje 56 %, Česká republika se svými 61 % se řadí mezi velmi úspěšné země. Lucembursko 98 %, Nizozemí 75 %, Řecko 71 %. Nejnižší úroveň dosahuje Francie - 31 % a Španělsko - 33 %.
Obecně platí, jak pro Evropskou unii, tak ještě více pro Českou republiku, že lidé s jazykovými znalostmi mají vyšší příjmy. Nejlépe tuto diferenciaci, která je pro jednotlivé jazyky odlišná, vyjadřuje následující přehled. Podíl platu osob, které znají určitý cizí jazyk k těm, kteří tento jazyk neznají.
V procentech - angličtina: v Evropské unii je to 119 %, Česká republika 143 %. Francouzština: Evropská unie 115 %, Česká republika 159 %. Němčina: Evropská unie 116 %, Česká republika 138 %. Ruština: Evropská unie - údaj není k dispozici, Česká republika 116%,
Kromě rozdílů daných různou znalostí jednotlivých jazyků v zemích Evropské unie a v České republice lze pro Českou republiku uvést jako typickou rozvinutou tradici učení se cizím jazykům, zatímco v různých evropských zemích jde spíše o nárůst této hodnoty v čase. Znalost cizího jazyka má spíš u nás pravděpodobně dočasně větší význam pro platové ohodnocení, než v zemích unie. S ohledem na tato fakta ministerstvo školství plánuje nadále se tomuto tématu výrazně věnovat a dne 18. 3. 1996 byl proto přijat pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se stanovují rámcová pravidla a postup při schvalování výuky cizích jazyků na školách a vzdělávacích programů pro základní školy. Tento dokument totiž dává velmi výrazný prostor pro rozšíření výuky cizích jazyků na základních školách.
Pro srovnání si dovolím z tohoto pokynu ocitovat. Učební plán je to část čtvrtá. Vzdělávací program má tuto předepsanou strukturu.
Povinná část.
a) Název, předkladatel, anotace.
b) Učební plán a organizace výuky.
c) Cílová a obsahová specifikace studia, učební osnovy nebo jiné formy zpracování učiva.
d) Formulace podmínek nutných k realizaci programu.
K tomuto bodu se proto vztahuje také pasáž věnující se výuce cizích jazyků. V pokynu se konkrétně říká: Učební plán zajistí takové rozčlenění výuky v jednotlivých oblastech a oborů do vyučovaných předmětů, aby se v povinných předmětech vyučovalo ve všech ročnících základní školy přiměřeně věku a vývoji žáků, tématům všech vzdělávacích oblastí a tématům v následujícím oboru. Dovolím si přečíst všechny, nejen cizí jazyky, aby bylo jasno, jaký prostor právě cizí jazyky v celkovém bloku zaujímají.
Český jazyk a literatura: na prvním stupni minimálně 231 hodin, na druhém stupni minimálně 132 hodin za školní rok.
Matematika: minimálně 132 hodin za školní rok. Hudba: minimálně 33 hodin za školní rok. Výtvarné umění: minimálně 33 hodin za školní rok. V případě integrovaných předmětů jako je estetická výchova minimálně 66 hodin za školní rok.
Tělesná výchova a sport: minimálně 66 hodin za školní rok.
Pracovní činnost a technologie: minimálně 33 hodin za školní rok.
V povinných předmětech vyučovalo ve všech ročnících prvního stupně základní školy tématům v oboru společenskovědních, přírodovědných a výchovy ke zdraví. Zde v prvním a druhém ročníku minimálně 66 hodin, ve třetím až pátém ročníku minimálně 99 hodin za školní rok.
V povinných předmětech vyučovalo ve všech ročnících druhého stupně základní školy tématům oboru fyzika, biologie a geologie, geografie a historie minimálně 33 hodin za školní rok v každém z uvedených oborů a minimálně 198 hodin celkem na druhém stupni základní školy v každém z uvedených oborů. Pokud šlo o chemii, bylo to minimálně 33 hodin za školní rok a minimálně 132 hodin celkem na druhém stupni základní školy. Zde je jasné srovnání, protože jako povinnému předmětu vyučovalo počínaje čtvrtým ročníkem ve všech ročnících základní školy cizím jazykům, zpravidla anglickému nebo německému, minimálně 99 hodin za školní rok.
Z tohoto srovnání je jasné, jaké místo má výuka cizích jazyků v celkovém rozložení výuky.
Druhý cizí jazyk se přitom vyučoval od šestého ročníku, je-li zařazen do učebního plánu vzdělávacího programu jako povinný předmět v rámci rozšířeného vyučováni cizím jazykům. Tam to bylo opět minimálně 99 hodin za školní rok. Od sedmého ročníku se vyučoval, pokud je zařazen do učebního plánu vzdělávacího programu jako volitelný nebo nepovinný předmět minimálně 66 hodin za školní rok. Jako druhý cizí jazyk se vždy zařadí jazyk anglický nebo německý, pokud se od čtvrtého ročníku vyučovalo jazyku francouzskému, ruskému, španělskému, případně jinému.
Tento pokyn poměrně přesně stanoví místo výuky cizích jazyků v celkovém pojetí výuky u nás. Pro ty, kteří by měli zájem o jeho přesné znění, znovu zopakuji, že nabyl účinnosti 1. dubna 1996 a je k dispozici pod čj. 10788/9622.
Je nutné si přečíst, jaké celkové místo zaujímá cizí jazyk v celkovém učebním plánu základní školy v konkrétních hodinách. Jde-li tedy o první jazyk, pak je to takto: ve třetím ročníku 3 hodiny, ve čtvrtém ročníku 3 hodiny - toto platí pro školy s rozšířeným vyučováním jazyků. V pátém ročníku 3 hodiny, v šestém ročníku 3 hodiny, v sedmém ročníku 3 hodiny, v osmém ročníku 3 hodiny, v devátém ročníku 3 hodiny. V těchto školách přibývá také druhý cizí jazyk, a to od šestého ročníku. V šestém ročníku samém jsou to 3 hodiny, v sedmém ročníku 3 hodiny, v osmém ročníku 3 hodiny, v devátém ročníku 3 hodiny.
Pro srovnání, jaký je poměr této výuky k hodinám českého jazyka a literatury. Tam je výuka rozdělena takto: první ročník 9 hodin, druhý ročník 10 hodin, třetí ročník - a od toho je možné srovnávat s výukou cizích jazyků - 8 hodin. Pro srovnání připomínám, že cizí jazyk je ve třetím ročníku 3 hodiny. Čtvrtý ročník 7 hodin, pátý ročník 5 hodin, šestý ročník 4 hodiny. Od tohoto ročníku je možné srovnávat i s výukou druhého cizího jazyka na těchto školách s rozšířeným vyučováním cizích jazyků, proto připomenu, že tam jak první, tak druhý cizí jazyk má k dispozici 3 hodiny. Sedmá třída 4 hodiny, osmá třída 4 hodiny, devátá třída 4 hodiny. Znamená to, že jeden každý cizí jazyk má k dispozici sice méně hodin než český jazyk sám. Oba cizí jazyky od šestého stupně přitom však tvoří ve svém součtu více, než je výuka českého jazyka.
Pro srovnání těchto relací mezi výukou českého jazyka a výukou humanitních předmětů a výukou exaktních předmětů je dobré udělat srovnání s výukou matematiky. V matematice je to takto: první ročník 4 hodiny, druhý ročník 5 hodin, třetí ročník 5 hodin, čtvrtý ročník 5 hodin, pátý ročník 5 hodin, šestý ročník 4 hodiny, 7. ročník 4 hodiny, 8. ročník 4 hodiny, devátý ročník 4 hodiny. Znamená to, že je matematika ve všech čtyřech posledních ročnících dotována o jednu hodinu více než první cizí jazyk a o dvě hodiny méně než oba dva cizí jazyky, které jsou také v učebním oboru na programu těchto škol.
Je nutné vzít na vědomí, že na těchto školách si žáci mohou své školy volit. Proto je nutné připomenout, že jako první cizí jazyk žáci volí jazyk anglický, francouzský, německý, ruský, španělský. Jako druhý cizí jazyk mohou volit žáci případně i jiný jazyk, jehož osnova byla schválena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Musím říci, že takový případ je stále spíše výjimečný, objevují se školy s výukou italštiny.
O výběru jazyka rozhoduje vedení školy podle požadavku rodičů, zájmu žáků i personálního zajištění výuky. Pokud žák zvolí jako první cizí jazyk anglický nebo německý, škola přednostně nabídne jako druhý cizí jazyk francouštinu, ruštinu nebo španělštinu. Pokud žák zvolí ve třetím ročníku jako první cizí jazyk jazyk francouzský, ruský nebo španělský, škola povinně nabídne jako druhý cizí jazyk angličtinu nebo němčinu.
Protože dotaz směřoval k výuce němčiny, rád bych vysvětlil blížeji toto ustanovení, které je jako poznámka 1 pokynu náměstka ministra ze 30. dubna 1996. Tady jde totiž o to, že se snažíme, aby výuka cizích jazyků nekončila na základní škole, ale aby postupně pokračovala i do středních škol, a proto považujeme za důležité, aby bylo umožněno to, že vlastně žáci, kteří přicházejí na gymnázium, už znají cizí jazyk, protože procento žáků, kteří se na základní škole učí francouzsky, španělsky či italsky, je poměrně velmi nízké a jen málo gymnázií by bylo schopno navázat na tuto výuku tím, že by v podstatě dokázalo už od prvního ročníku navázat ve výuce nějakou nástavbou. Proto se klade jistá povinnost, aby tyto školy jako druhý jazyk nabízely právě angličtinu nebo němčinu. Samozřejmě, že tato otázka vzbudila jistou diskusi. Protože už v roce 1990 bylo přijato rozhodnutí o možnosti svobodné volby cizího jazyka podle podmínek školy a zájmů žáka či jeho rodičů. Už tehdy byla dána možnost volit mezi anglickým, francouzským, německým, španělským a ruským jazykem. Nerad bych, aby to, o čem jsem tady mluvil, vypadalo jako určité odstoupení od principu a domnívám se, že je žádoucí, abychom pochopili, že i otázka zájmu o němčinu velmi souvisí se samotným přáním žáků a jejich rodičů, protože oni sami mají možnost volby.
Volba se také projevuje volbou jednotlivých jazyků, které si žáci vybírají. Vývoj zájmu žáků o studium cizích jazyků na základních školách je velmi zajímavý. Samozřejmě má úzkou souvislost s tím, jak Pedagogická fakulta si vyžaduje nebo nevyžaduje německý jazyk, proto si dovolím tento vývoj tady popsat.
Ve školním roce 91/92 vypadala situace následovně:anglický jazyk 39,83 %, francouzský jazyk 1,29 %, německý jazyk 54,06 %. Ve školním roce 92/93 to bylo následovně:anglický jazyk 41,25 %, francouzský jazyk 1,57 %, německý jazyk 55,23 %. Školní rok 93/94: anglický jazyk 42,23 %, francouzský jazyk 1,5 % a německý jazyk 55,39 %. 1994/1995: francouzský jazyk 1,43 %, německý jazyk 54,52 %. Rok 95/96:anglický jazyk 45,94 %, francouzský jazyk 1,35 % a konečně německý jazyk 52,39 %. Pro školní rok 96/97 zatím nejsou data k dispozici.
Z uvedeného vyplývá, že zájem o němčinu měl jistou kolísavou tendenci, ale nicméně se udržoval na velmi vysoké úrovni. Dá se říci, že na úrovni ze všech jazyků nejvyšší. V podstatě ve školním roce 91/92 byl zájem o angličtinu nižší o 14 % než o němčinu, v roce 92/93 také o 14 %, v roce 93/94 o 13 %, v roce 94/95 o 11 %. Tam se mírně snížilo. V roce 95/96 45,94 % a 52 %, čili bylo to zhruba 16 %. Znamená to, že zájem o německý jazyk při svobodné volbě tohoto jazyka si udržuje stále značný náskok před dalšími jazyky a nelze proto vyloučit, že i jednotlivé vysoké školy, mají-li dělat nějakou zkoušku z cizího jazyka, vybírají si právě jazyk německý, aby na tomto jazyku znalosti studenta z jazyka cizího testovaly, protože je-li to jazyk nejvíce vybíraný - je možné právě na něm ukázat určitou míru znalosti jazyka.
Je také nutné si uvědomit, že toto jsou velká čísla. V konkrétních číslech srovnání v procentech toto nemusí ukazovat. V podstatě to znamená, že v současné době volí angličtinu a němčinu 569 757 žáků z celkového počtu 579 376 žáků učících se cizí jazyk, což znamená, že toto je 98,34 %. Z toho vyplývá jednoznačně největší orientace na tyto dva jazyky. Samozřejmě, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se snaží o to, aby výuka cizích jazyků byla podporována i v rámci mezinárodní spolupráce. Česká republika je proto také zapojena do mnoha projektů zaměřených na výuku cizích jazyků financovaných z programu PHARE WEST.
Protože tu také byla určitá diskuse a určité připomínky týkající se otázek vztahu k Evropské unii, mezinárodní spolupráce atd., považuji za důležité tento aspekt věci zmínit, protože samozřejmě tím je možné si tuto záležitost výuky cizích jazyků zařadit i do kontextu celkových okolností našeho vstupu do Evropské unie ve spolupráci s mezinárodními organizacemi atd.
Podpora cizích jazyků je jedna z celkem 6 komponent programu PHARE WEST. Rozpočet této komponenty byl původně stanoven na 800.000 ECU, tj. pro vaši informaci více než 27 miliónů korun. Tato částka ale byla vyčerpána již na počátku roku 1995, takže při úpravě rozpočtu jednotlivých komponent programu byl rozpočet komponenty cizí jazyky navýšen na 1,100.000 ECU, tj. více než 37 miliónů korun. To však je pro objednané projekty nedostatečné. Některá např. cizojazyčná vydávání učebnic musela být přesunuta formálně do jiných komponent.
V současné době zbývá do kompletního vyčerpání této navýšené částky už jen přibližně 116.000 ECU, které po odsouhlasení pracovního plánu č. 5 Evropskou komisí budou realizovány v celorepublikovém projektu zdokonalovacího školení pro učitele angličtiny a němčiny, protože to souvisí zejména se zvýšenou potřebou jazykářů na prvním stupni základních škol v souvislosti s přechodem na devítiletou školní docházku.
Všechny projekty na podporu cizích jazyků jsou připravovány ve spolupráci řídícího programu PHARE WEST a zástupci této skupiny se také zúčastňují výběrových řízení. Ty projekty, které směřovaly k podpoře výuky cizích jazyků, je v podstatě možné rozdělit na tři typy:
Jednak příspěvek na náklady spojené se získáním kvalifikovaného zahraničního lektora, který působí na pedagogické fakultě - zde možná také určitá orientace pedagogických fakult, zde zmiňované zkoušky - některé z českých univerzit při odborné přípravě budoucích učitelů cizích jazyků, zejména v rámci tříletého jednooborového studia.
Druhou variantou je organizace jazykových kursů pro učitele cizích jazyků, kvalifikované i nekvalifikované, v rámci dalšího vzdělávání učitelů.
Třetí možností je podpora vydávání moderních jazykových učebnic, případně dalších učebních materiálů. Znamená to tedy, že tyto projekty je možno rozdělit i podle toho, na podporu jakých jazyků jsou určeny. To je zajímavé právě pro to srovnání případné podpory či nepodpory výuce jazyka německého ve srovnání s jinými jazyky. Jistě to odráží určitou politiku Evropské unie, ale zároveň to odráží naši orientaci směrem v cizích jazycích. Já bych upřesnil, jak byly tyto prostředky využity, protože pochopitelně ta procenta ukazují velmi mnoho o této orientaci.
Jazyk anglický: celkem v ECU 643.043 korun. Dovolím si nepřepočítávat,. myslím, že hodnota položky ECU je poměrně důvěrně známá. Jazyk francouzský 114.825, jazyk ruský 32.545, jazyk španělský 49.333, jazyk německý 105.169, jazyk italský 21.153 ECU.
V procentech toto znamená následující čísla: jazyk anglický 65 procent, jazyk francouzský 12 procent, jazyk ruský 3 procenta, jazyk španělský 5 procent, jazyk německý, a to je zajímavé, 11 procent. Doporučuji srovnat s údajem za jazyk anglický, který, připomínám, je 65 procent. Pro úplnost - jazyk italský 2 procenta.
Tato distribuce prostředků programu PHARE WEST v zásadě odpovídá distribuci zájmu rodičů a žáků o výuku jednotlivých jazyků. Výjimkou je snad poněkud menší úloha němčiny. Čili tady je vidět, že my se i snažíme, abychom nějak orientovali ten zájem o výuku jazyků, což lze ale vysvětlit také existencí alternativních finančních zdrojů z německé strany a přece jen lepší výchozí situací ve výuce němčiny před rokem 1989, která byla dána i možností užší spolupráce a konkrétnějších projektů ve spolupráci s bývalou Německou demokratickou republikou.
V žádném případě to ale neznamená, že by tento program neznamenal dostatečnou podporu výuce španělštiny, italštiny či francouzštiny, spíše je možné říci, že toto odráží celkovou vývojovou tendenci v zájmu studentů a jejich rodičů právě o tyto jazyky.
V konzultaci s Centrem pro zahraniční pomoc při Ministerstvu hospodářství, kde sídlí koordinační orgán pro veškeré programy PHARE v České republice, vyplynulo, že navíc v případě potřeby je možno zahájit práce na přípravě dalšího specializovaného programu PHARE na výuku cizích jazyků. Zde se znovu opakuje význam mezinárodní spolupráce a úvah o naší integraci do evropských struktur i pro takové věcí, jako je výuka cizích jazyků.
Aby tento program mohl být zahájen v roce 1997, je nutné iniciovat ještě určité kroky ze strany Ministerstva školství, což my jsme připraveni učinit, a domníváme se, že tento program by mohl trvat další dva roky a celková výše finančních prostředků na něj by mohla být dva milióny ECU. To znamená zhruba dvojnásobně více než je na program, o kterém jsem si dovolil vás informovat.
Významnou podporou pro výuku cizích jazyků v České republice je existence dvojjazyčných gymnázií. Snažíme se proto také podporovat existenci těchto gymnázií, aby byla celkově lepší výchozí situace ve znalosti cizích jazyků.
Dovolím si vás informovat o existenci těchto gymnázií, včetně jejich sídla, aby bylo možné také srovnání o tom, jak je tato síť rozmístěna a jaká váha je věnována tomu kterému jazyku v rámci rozdělení zaměření těchto gymnázií.
Česko-francouzské třídy existují v Gymnáziu Jana Nerudy, Hellichova ulice 3, 118 00, Praha 1. Další česko-francouzské třídy existují v následujících gymnáziích: Lerchova 63, omlouvám se, může to být i 83, údaj není přesně čitelný, 602 00, Brno, Slovanské gymnázium, třída Jiřího z Poděbrad 13, 711 11, Olomouc, Gymnázium Komenského 89/20, 397 01, Písek. Pro informaci, tyto třídy jsou ve spolupráci i s Belgií. Gymnázium Křižíkovo náměstí 880, 390 30, Tábor. Zde ve spolupráci s Francií.
Přecházíme k česko-německým třídám. Tam je možné také získat detailnější informace o výuce němčiny na středních školách. Gymnázium Na Pražačce 1700, 130 00 Praha 3 - tato třída vznikla ve spolupráci se Spolkovou republikou Německo. Další německé třídy: Gymnázium na Komenského náměstí 4, 669 76 Znojmo. Gymnázium Partyzánská 830/3, 460 11 Liberec.
Pro úplnost vyjmenují - aby byl jasný celkový rámec rozvrstvení jednotlivých jazykových škol - i další třídy se smíšeným vyučováním jazyků. Je to tedy gymnázium Budějovická 680, 141 42 Praha 4, kde jsou česko-španělské třídy ve spolupráci se Španělskem. Gymnázium Ústavní 2/400, 181 00 Praha 8 - ve spolupráci s Itálií. Česko-španělské třídy jsou také v gymnáziu Vejrostova 2, 635 00 Brno - Bystrc. Italštině se věnuje soukromé italské gymnázium Hloubětínská 5, 194 00 Praha 9. Posledním gymnáziem - velmi silně orientovaným na výuku cizích jazyků - je soukromé euroregionální gymnázium Radčice 152, 463 21 Liberec.
My samozřejmě při této orientaci jednotlivých škol, které se zabývají výukou cizích jazyků, se věnujeme i určitému zájmu o to, jaké jazyky se mladí lidé chtějí učit, a také přihlížíme k tomu, jaká je dosavadní struktura znalosti jazyků a jak je v podstatě rozložena znalost těchto jazyků v České republice. Jde totiž o to, že výuka jazyků v České republice byla výrazně deformována povinnou výukou ruštiny, která existovala na všech základních školách v České republice až do začátku roku 1990. Z tohoto také vyplývá vlastně to, co nakonec ukazuje průzkum znalostí cizích jazyků mezi občany České republiky, který byl proveden pro ministerstvo školství a který ukazuje následující situace.
Upřesňuji, jaké cizí jazyky se lidé učili, tedy nikoli jenom o žáky v dnešních středních či jiných školách, ale jde o celkový obraz české populace vybraný podle standardních statistických metod. Čili jaké jazyky se čeští občané učili?
Začnu němčinou. Němčina - 63 %. Omlouvám se, jestli se o jedno či dvě procenta zmýlím, protože čtu z grafu, který je pouze po desítkách. Ruština 73 %, angličtina 28 %. Zde se ukazují v podstatě důsledky historického vývoje České republiky, neboť poměrně vysoká - nechci nyní říci znalost, ale úroveň toho, kolik procent lidí se učilo ruštině - velmi silně souvisí s tím, jak jsem hovořil o situaci, která zde byla, kdy ruština byla povinným jazykem, a stejně tak výuka němčiny je samozřejmě velmi silně ovlivněna tím, že němčina zde byla povinným jazykem v době německé okupace a že zejména starší generace občanů tento jazyk také proto více ovládá. Ostatně o různých těchto faktorech bude ještě řeč.
Pro úplnost - abychom měli celkový obrázek toho, jaké cizí jazyky se lidé u nás učili - budu vás informovat i o dalších jazycích, aby se situace ve výuce německého jazyka mohla dát do celkového kontextu znalostí.
Polština 3 %, francouzština 8 %, maďarština 3 % - to může být ovlivněno určitou částí občanů bývalého Československa, kteří zůstali v České republice a třeba patřili k maďarské menšině, stejně tak jako u polštiny je možné toto přičíst existenci silné polské menšiny zejména v oblasti okresu Frýdek-Místek a Karviná. Italština 3 %, srbochorvatština 2 %, ukrajinština - údaj už je pod hranicí statistické rozlišitelnosti - nicméně ukrajinština, řečtina, portugalština a dánština jsou jazyky, které se někdy u nás učilo alespoň nějak sledovatelné procento obyvatelstva. Žádný jazyk naproti tomu se neučilo, jak už možná bylo řečeno, 5 % obyvatelstva.
Samozřejmě, že tento vývoj velmi silně souvisí s věkovou generací, a proto je nutné i z tohoto pohledu brát v úvahu naše tendence pokud jde o budování zázemí pro výuku cizích jazyků, stejně jako celkovou možnost kapacitní nabídky pro výuku cizích jazyků, protože pochopitelně i složení vyučujících bylo velmi silně ovlivněno tímto historickým vývojem. Zde je nutné říci, že zejména po roce 1990 bylo nezbytné, aby ministerstvo školství přijalo zásadní opatření k tomu, aby mohlo dojít k velmi silnému obratu, který v České republice nastal, od výuky ruštiny k výuce jiných cizích jazyků, protože zájem o ruštinu velmi silně - opakuji velmi silně - poklesl.
Situaci, která vlastně odráží dopad historického vývoje v českých zemích na znalost jazyků, je možné ilustrovat také na rozložení znalostí těchto jazyků v jednotlivých věkových skupinách obyvatel. Ve věku 15-24 let byla situace následující: němčina 72 %, ruština 60 %, angličtina 52 %. Z těch dalších jazyků si dovolím uvést pouze ty, kde hodnota je vyšší než 2 %: francouzština 8 %, španělština 3 %, italština 2 %. Další jazyky nedosahují úrovně 2 %, pouze u položky žádný jsou to 4 %.
Ve věkové generací 25 - 39 let byla situace následující. Opakuji, že tyto údaje jsou z dubna tohoto roku, čili je možné považovat je za aktuální. Němčina 57 %, ruština 91 % - zde se jednoznačně projevuje povinné rozvrstvení ruštiny na základních a středních školách v době komunistického režimu -angličtina 35 %, polština 2 %, francouzština 7 %, maďarština -omlouvám se, maďarština nedosahuje úrovně 2 % - španělština 3 %, italština 3 %, žádný 2 %.
Ve věkové skupině 40 - 54 let byla situace následující: němčina 54 %, ruština 90 %, angličtina 24 %, francouzština 9 %, španělština 2 %, italština 2 %, srbochorvatština 2 %, žádný jazyk 3 %.
Ve věkové kategorii více než 55 let je pak situace následující: němčina 69 %, ruština 44 %, angličtina 13 %, polština 3 %, francouzština 10 %, maďarština 5 %, žádný jazyk 11 %.
Z tohoto údaje zřejmě vyplývá ta zmiňovaná závislost celkových znalostí cizích jazyků na historickém vývoji v České republice. Všimněme si té vývojové křivky u němčiny. V generaci 55 a více let je to 69 %. Tady je zjevný ten dopad válečných let. Ve věkové generaci 44 - 54 let je to 54 %, čili výrazný pokles. Naopak v této věkové kategorii velmi silně stoupla ruština - na 90 % oproti 44 % u té kategorie 55 let a více. Tato tendence se promítá i do věkové kategorie 25 - 39 let, tzn. v podstatě do kategorie těch obyvatel, kteří svou základní a střední docházku absolvovali ještě před politickými změnami v roce 1989. Zde stejně tak je tento ukazatel 57 % pro němčinu a 91 % pro ruštinu. V té nejmladší věkové kategorii 15 - 24 let se tento údaj velmi výrazně mění. Zůstává poměrně vysoká úroveň ruštiny, která je na 60 %, což lze přičíst tomu, že i velká část generace 15-24 let absolvovala svou povinnou i středoškolskou docházku v době před listopadem 1989 a měla tento jazyk jako povinný. Nicméně němčina u této věkové kategorie stoupla na 72 %, tedy o plných 15 % při možnosti svobodné volby tohoto jazyka. Čili je evidentní, že ten výběr směřuje i směrem k tomuto jazyku.
Ty mezinárodní vývojové tendence se silně projevují také v angličtině. Tam jednoznačně stoupá znalost tohoto jazyka se zmenšujícím se věkem. V kategorii 55 a více let je to 13 %, u 40 - 50 letých je to 24 %, u 25 - 39 letých 35 % a konečně u těch nejmladších, 15-24 let, je to 52 %. Pokud bych si dovolil tento odhad extrapolovat, domnívám se, že se dostaneme během několika máto let k situaci, kdy téměř dvě třetiny, ale rozhodně nadpoloviční většina všech obyvatel, kteří prošli základními a středními školami, bude ovládat anglický jazyk tak, aby se s ním alespoň domluvila. V tomto světle se samozřejmě také relativizuje dopad němčiny, protože angličtina významně přejímá její roli a zatímco ještě u té generace 55 a více let je ten vztah mezi němčinou a angličtinou 69 % : 13 % ve prospěch němčiny, pak ve věkové kategorii 15 - 24 let je tento rozdíl již pouhých 72 % : 59 %. V této souvislosti je samozřejmě nutné upozornit, že existují různé krajové odlišnosti, protože zejména v příhraničních oblastech je mnohem větší tendence učit se němčinu vzhledem k velmi silnému cestovnímu ruchu s Německou republikou.
Samozřejmě, že celkovou znalost cizích jazyků ovlivňuje i stupeň vzdělání. Obecně lze říci, že zejména u jazyků dalších, mám-li na mysli další, myslím tím francouzštinu, španělštinu, případně i italštinu, tak tyto jazyky se učí zejména lidé s vyšším než středoškolským vzděláním, zatímco angličtina a němčina je velmi rozšířená i mezi lidmi, kteří končí základním či středoškolským vzděláním. Tato tendence je také evidentní, pokud jde o ekonomickou aktivitu lidí vzhledem k jejich povolání a vzhledem ke znalosti jednotlivých jazyků.
Protože pan poslanec Maixner měl zájem zejména o němčinu, dovolím si tady informovat, jaká podle těchto našich průzkumů je vlastně situace v tom, které jazyky se učily u jednotlivých profesních skupin. Takže u samozaměstnavatelů byl tento ukazatel, tedy jaké cizí jazyky se učily, 69 %, u členů managamentu, tedy vedoucích pracovníků podniků, 77 %, u ostatních zaměstnanců 50 %, překvapivě vysoký byl u lidí v domácnosti, 54 % a dokonce i u nezaměstnaných 56 %. Já bych si troufal tento ukazatel vysvětlovat i s tou strukturální nezaměstnaností v pohraničních oblastech, které často sousedí s Německou republikou. U důchodců byl tento ukazatel 71 %, což nesporně souvisí s tou historickou okolností, o které jsem hovořil, u studujících pak tento ukazatel je 83 %. Čili znovu je to ukazatel, který svým způsobem vysvětluje ten dotaz pana poslance Maixnera, kterého překvapovalo, že pedagogická fakulta má němčinu jako jeden z jazyků, ve kterém dělá přijímací zkoušku, protože je evidentní, že němčina je jazyk, který je velmi silně zastoupený mezi studujícími a je to proto dobrý ukazatel, který lze přijmout jako jistou informaci k úrovni znalosti cizího jazyka.
Zajímavá je struktura podle oborových profesí. Podnikatelé znalost němčiny mají na 68 %. Živnostníci bez zaměstnanců 74 %, živnostníci zaměstnávající do 6 zaměstnanců 63 % - tady je zajímavý 9%ní pokles, který se ovšem vyrovnává u společností nad 6 zaměstnanců, kde je to 71 %. V zaměstnavatelských kategoriích u odborných profesí je to 79 %, u vyššího managementu, tedy vysokých představitelů řízení podniků, je to 88 %, pro srovnání angličtina 38 %, u středního managementu 75 %, znovu pro srovnání angličtina 46 %, pro lidi pracující v kanceláří je to 70 %, pro srovnání angličtina 31 %, mimo kancelář pak toto číslo prudce klesá na 47 %, pro srovnání angličtina 29 %. I u kvalifikovaných dělníků je tento údaj poměrně vysoký - 34 %. Je to zřejmě tím záběrem v povinné docházce, zatímco u pomocných dělníků, kde je celkově nižší úroveň vzdělanosti, je to 14 %.
Je samozřejmé, že tyto možnosti také souvisejí - ta celková znalost jazyků s tím, kolik lidí je tady schopných znát více než 1 cizí jazyk, protože pochopitelně bylo by nedobré, kdyby se třeba němčina stala dominantním jazykem, jakkoliv i ta uvedená čísla ukazují, že tato situace tady nehrozí, že je na silném vzestupu i anglický jazyk. Ale ještě více se tato okolnost relativizuje ve chvíli, kdy se ta úroveň jazykových znalostí v České republice dostane na takovou úroveň, že jde o znalost více než jednoho jazyka. Převážná většina české populace se skutečně alespoň někdy učila alespoň jeden cizí jazyk. Alespoň jeden jazyk, abych v tom byl přesný se učilo 95 % dotázaných.
Pouze jeden 36 % dotázaných, dva jazyky 38 % dotázaných. Podle našich údajů toto číslo má tendenci spíše stoupat. Více než dva jazyky 21 dotázaných. Tady už jde o lidi skutečně nadané. Nicméně se domnívám, že se zvětšující se kvalitou celkové vzdělávací soustavy bude i toto číslo růst.
Pro vaši informaci, lidí, kteří umí tři jazyky je 17 %, což už je velmi slušná úroveň jazykového záběru. Čtyři jazyky podle tohoto našeho výzkumu se alespoň někdy učila 3 % obyvatel, 5 a více 1 % obyvatel. Tento údaj působí velmi povzbudivě, zejména ve srovnání s jinými evropskými zeměmi. Podle údajů evropské komise se žádný jazyk neučilo v zemích Evropské unie v průměru 11 % mladých lidí ve věku 15 - 24 let, ve věku 40 - 54 let 54 %. Zdá se, že i v tomto parametru jsme na vstup do Evropské unie připraveni.
Já se ve světle uvedeného domnívám, že je nutné, a dovolil bych si apelovat na sněmovnu, aby i při diskusích o vzdělávací politice a o celkovém zázemí pro školství věnovala pozornost výuce cizích jazyků. Domnívám se, že tendence, která tady započala, je velice dobrá, Domnívám se, že je celkem možné ocenit, že pedagogická fakulta, a stejně i jakákoli vysoká škola, se zajímá o úroveň jazykových znalostí svých učitelů i dalších lidí, kteří k nim nastoupí. Já toto velmi oceňuji a děkuji vám, pane poslanče, za dotaz.
(Déletrvající demonstrativní potlesk v části sálu.)