Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministrovi Janu Stráskému a táži se pana poslance, zda má doplňující otázku. Vidím, že má.
Poslanec Zdeněk Krampera: Já jen, pane ministře, abych objasnil ty počty. Jsem člen zastupitelstva hl. m. Prahy a minulý týden byla tato záležitost projednávána s ohledem na bývalý Sanopz, kde je ještě 8 zbytkových služeb a právě váš náměstek pan dr. Heller tam oznámil, že se situace pohybuje na tomto stavu. Takže to vím od pana náměstka Hellera. Jen z toho jsem čerpal.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Pan ministr nebude doplňovat svoji odpověď, pokud jsem to správně pochopila. Přichází na řadu interpelace vylosovaná pod číslem 15, a to interpelace pana poslance Jindřicha Nehery na ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého ve věci zpomalení průmyslového růstu.
Poslanec Jindřich Nehera: Vážená paní předsedající, pane ministře, v denním tisku jsme si mohli přečíst, že růst průmyslové výroby je horší než ve stejném období v loňském roce a třetí nejhorší v roce letošním. Podle nezávislých ekonomů bude mít toto negativní dopad na naši celkovou ekonomiku. Stále slyšíme z úst vládní koalice, že naše ekonomika je na vzestupu a jak jsme na tom dobře. Tento jev však tomu nenasvědčuje. Už si pomalu zvykáme na lživé argumenty v prosazování jediné správné cesty vládní koalice. Přesto se vás, pane ministře, ptám, jaký bude mít tato skutečnost vliv na naši celkovou ekonomiku? Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan ministr Vladimír Dlouhý.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, vážený pane poslanče, především mi dovolte, abych uvedl, že v současné době nelze dost dobře hovořit o zpomalení průmyslové výroby a pokusím se to dokumentovat několika čísly.
V prvním pololetí vzrostla výroba o 8,2 % ve srovnání se stejným obdobím loňského roku a pokud to přepočítáme na srovnatelný počet dnů, tak to bylo o 8,6 %, zatímco před rokem to bylo v pololetí 1995 (vztaženo k I. pololetí 1994) jen 7,5 %. Rovněž poslední statistické údaje za srpen ukazují, že průmyslová výroba za leden až srpen rostla v letošním roce rychleji - index za prvních osm měsíců je 8,6 % - než ve stejném období minulého roku, kdy to bylo jen 7,4.
Co se týče očekávání celoročního růstu průmyslového výroby, očekávám, že se bude pohybovat zhruba stejně jako v loňském roce, příp. trochu nad ní, mezi 8,7 - 9 % za rok.
Možná bych využil této příležitosti, abych odpověděl trochu obšírněji na tuto otázku, neboť nejde jen o to, jaká jsou tempa růstu, ale abychom skutečně mohli doložit základní tvrzení, které na rozdíl od vašeho názoru říká, že bez ohledu na řadu problémů je v České republice hospodářský vývoj zdravý. Pokusím se to dokumentovat na některých dalších číslech a slibuji, že nebudu hovořit až do konce času vyměřeného na dnešní interpelace a slibuji rovněž, že budu hovořit i o odvětvích, které prožívají v současné době pokles.
Je možná zajímavé nejprve uvést, že jestliže vezmeme rok 1990 jako 100 % výroby, která byla generována systémem centrálního plánování a našla své odbytiště především na tzv. měkkých trzích dalších centrálně plánovaných ekonomik, potom jsme na počátku reformního období a rovněž také díky výrazným ztrátám trhu v bývalých zemích hlavně RVHP, tak jsme prožili do roku 1993 významný pokles, kdy v roce 1993 byla průmyslová výroba na 69,7 % stavu v roce 1990. Rok 1994 byl zhruba stejný a od roku 1995 vidíme nárůst. V tomto roce očekáváme, že se dostaneme kolem 85 % úrovně průmyslové výroby z roku 1990. Je to úplně jiná průmyslová výroba vyráběná v tržní ekonomice, která nachází svá odbytiště na všech trzích, které jsou tvrdé, ať je to trh ruský, zemí bývalé RVI-IP a především trh Evropské unie, kam se hlavně naše vývozy pootočily.
Je zajímavé, že nejrychlejší růst produkce - index je 17,7 % - je v tzv. malých organizacích do 99 zaměstnanců. Tyto malé organizace se podílejí na celkové výrobě zhruba 21 % a mají skoro 30 % podílu na zaměstnanosti, dosahují zhruba 70 % úrovně produktivity práce velkých průmyslových organizací.
Další charakteristika, která něco říká je, že podíl nestátní sféry na celém průmyslu České republiky dosáhl už 76,7 %.
Než přijdu ke stručné diskusi, jak je to podle jednotlivých odvětví, rád bych rovněž připomenul ošidnost měsíčních srovnání, z nichž jste patrně čerpal tvrzení podle sdělovacích prostředků, že dochází ke zpomalení. Měli jsme v tomto roce velké výkyvy.
Měli jsme růstová tempa - jestli se nemýlím - v březnu a červenci daleko přes 10 %, a myslím v červnu to bylo 1,9. Je to dáno tím, že srovnání měsíc na stejný měsíc předchozího roku jsou ošidná vzhledem k různým počtům pracovních dnů. Něco dělají z minulosti úsměvně populární rozdíly v povětrnostních podmínkách apod. Proto si vždycky myslím, že pokud chceme hodnotit, máme se držet dat čtvrtletních, ale pokud možno pololetních či celoročních.
Dovolte, abych se krátce zmínil o tom, ve kterých odvětvích především dochází k poklesu. K poklesu dochází v odvětvích, která představují zhruba 31 % z celkové výroby zboží za 1. pololetí. Zajímavé je, že vzrůstem - ale tam to mohou dělat ošidnosti měsíčních dat - za prvních osm měsíců je to pouze jen 25 % výroby zboží v odvětvích, která zaznamenávají pokles. Jsou to především z hlediska prvního pololetí těchto pět odvětví: textilní a oděvní průmysl, dřevozpracující průmysl, průmysl papíru, polygrafie a vydavatelské činnosti, odvětví skla, keramiky, porcelánu a stavebních hmot a odvětví kovů a kovodělných výrobků. Můžeme říci, že odvětví textilního, oděvního a kožedělného průmyslu nedosahují v současné době ani úrovně stejného období za rok 1994. Je to charakteristické pro celý náš lehký průmysl - tam dochází k určitému zpomalení a snižování podílu této části průmyslu na celkové průmyslové výrobě. Je to dáno především tím, a je to zase charakteristický jev pro všechny země s určitou úrovní hospodářské vyspělosti, že v těchto odvětvích se projevuje největší konkurence z těch zemí, které mohou využívat především výhod velmi levné pracovní síly. To platí pro obuvnictví, obecně pro lehký průmysl, pro textil apod.
Někdy slyšíme stížnosti, že nedostatečně chráníme náš domácí trh a náš domácí průmysl. Podporuji velmi přijetí antidopingového zákona. Jen říkám, že ani tyto zákonné možnosti a možnosti, které budou vyplývat z našich mezinárodních dohod, nezabrání tomu, že tato část našeho průmyslu bude pod tlakem zahraniční konkurence právě z "levných zemí", ať je to z jihovýchodní Asie, z Latinské Ameriky či některých Afrických a arabských zemí.
Naproti tomu pokles výroby v dalších odvětvích - skla, porcelánu, keramiky a stavebních hmot byl přechodný a trochu to souvisí s vývojem stavebnictví, které utrpělo dlouhou zimou.
Snížení průmyslu dřevozpracujícího a návazně na to papírenského průmyslu souvisí s cyklickým vývojem tohoto odvětví a s cyklickým vývojem především na evropském trhu, kde je v současné době recese. Měli jsme velmi dobré roky především pro dřevařství - rok 1993, začátek 1994, nyní to šlo do recese. Měl jsem teď jednu studii, kterou přinesli naší pracovníci z OECD. Očekává se opět nastartování konjunktury na konci tohoto roku a v průběhu příštího roku. Z tohoto hlediska dřevařství prochází určitým cyklickým poklesem.
Výroba kovů a kovodělných výrobků stagnuje. Je to dáno nižší poptávkou především po hutním vývozu a i určitými tlaky, které zaznamenáváme na evropských trzích.
Nyní mi dovolte, abych přešel k odvětvím, kde vidíme oživení. Chtěl bych konstatovat, jakkoli nechci situaci malovat na růžovou, že vidíme první známky toho, že se začínají oživovat odvětví s vyšší hodnotou přidanou zpracováním. To platí nejen jestliže hodnotíme celkovou výrobu, ale i jestliže se podíváme, jak se postupné mění struktura našeho vývozu.
Je to především odvětví strojů a zařízení, kde známky průběžného zotavování vidíme již od roku 1994. Strojírenství a elektronika se zdají být odvětvími s největším potenciálem pro vyspělé technologie a právě jejich podíl třeba na vývozu za první pololetí vzrostl ve srovnání s loňským rokem o 5,5 %. Podobně to platí i pro podíl na výrobě.
Největších přírůstků bylo dosaženo ve výrobě dopravních prostředků včetně rozšíření výroby osobních automobilů, výroby elektrických a optických přístrojů a v dalších naších odvětvích. Platí, že je poměrně solidní růst i v odvětví chemického a farmaceutického průmyslu, v odvětví dobývání energetických surovin a některých dalších.
Podívejme se na další indikátor, který by měl říkat něco o tom, že se postupně v našem průmyslu situace mění k lepšímu. Podíváme-li se na to, co dlouhá desetiletí byla jedna z největší nočních můr této ekonomiky - to byly především náročnosti na energie, především náročnost na elektrickou energii. Mohu konstatovat, že neustále dochází k dalšímu většímu poklesu velkoodběru elektrické energie a spotřeby elektrické energie v průmyslové výrobě, jakkoli celková spotřeba elektřiny roste. Je to dáno především růstem maloodběru.
Něco podobného můžeme konstatovat i pro další národnosti, ať už to jsou náročnosti na základní suroviny, základní materiály, jako se dříve počítaly náročnosti na cement apod., i když tyto ukazatele mají čím dále tím méně vypovídací schopnost snad kromě náročnosti na elektrickou energii.
Možná je také zajímavé, jak je to se zaměstnaností v průmyslu. V základních velkých průmyslových podnicích neustále zaměstnanost klesá. Proti stejnému období minulého roku za první pololetí 1996 zaměstnanost v průmyslu klesla o 3,2 %. Největší pokles zaznamenalo odvětví dobývání energetických surovin, kožedělný průmysl, koksování a rafinérské zpracování ropy, textil, ale i odvětví výroby strojů a zařízení. Co je tady zajímavé - nevidíme pokles zaměstnanosti jen v těch odvětvích, které také procházejí nějakým poklesem ať již z toho či onoho důvodu, ale vidíme pokles zaměstnanosti i v odvětvích, která procházejí růstem. To mě vede k tomu, abych se zmínil o vývoji produktivity práce, kde je zjevný předstih růstu produktivity práce před výrobou.
Zvýšení produktivity práce ve velkých průmyslových organizacích bylo zhruba o 9,7 %, zatímco výroba ve velkých vzrostla o 8,2 %.
Rovněž dochází - byť včera nebo předevčírem to bylo panem zpravodajem k Zákonu o státní rozpočtu zpochybněno - podle našich dat ke zpomalení růstu jednotkových mzdových nákladů za první pololetí 1996 ve srovnání se stejným obdobím roku 1995 o 2,2 %, což je důležité, neboť to je jeden ze základních ukazatelů, od kterého se odvozuje odhad inflace.
Abych nehovořil jen o pozitivech, v prvním pololetí roku 1996 došlo k jevu, který bychom si přáli vidět méně, to je to, že reálná mzda průmyslových výrobců již nemá nižší růst než produktivita práce, jak tomu bylo v předcházejícím období, ale viděli jsme, že se zhruba tyto růsty srovnaly.
Nemyslím si, že to je ideální stav, je to další signál toho, že inflační tlaky v této ekonomice jsou přítomný. A i proto vláda přijímá v souvislosti s diskusí a s návrhem státního rozpočtu na rok 1997 určité kroky v tomto směru.
Pane poslanče, dámy a pánové, dovolte, abych uzavřel odpověď na tuto interpelaci konstatováním a vlastně zopakováním, že vlastně 1. nemůžeme statisticky ani na základě dalších podrobnějších čísel dovodit, že by docházelo ke zpomalení růstu průmyslové výroby v naší zemi za prvních osm měsíců tohoto roku, za které máme k dispozici čísla, a 2. abych zdůraznil, že si myslím, že současný stav našeho průmyslu přes veškeré problémy, které má - a ve své odpovědi na vaši interpelaci jsem nemohl hovořit jak o pozitivech, tak i o negativech šířeji - je to potvrzení zdravého hospodářského vývoje v naší zemi. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministrovi Dlouhému. Ptám se pana poslance Nehery, zda má doplňující otázku. Vidím, že tomu tak není. Proto můžeme přikročit k projednávání interpelace č. 16, a to interpelace paní poslankyně Radomíry Nývltové na ministra financí Ivana Kočárníka ve věci krachu Kreditní a průmyslové banky. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Radomíra Nývltová: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, někteří občané začínají ztrácet důvěru v naše bankovnictví. Je to důsledek postupu České národní banky, která zachraňuje jen banky některé. Klientům Kreditní a průmyslové banky Plzeň, která zkrachovala jako první, nebyly dodnes vyrovnány pohledávky vůbec nebo jen částečně.
Pokud vedení České národní banky rozhodne, že vyplaceny nebudou, bude to v rozporu s postupem vůči klientům ostatních bank, které zkrachovaly a jimiž pohledávky vyrovnány byly.
Vážený pane ministře, hodláte do budoucna podniknout nějaké kroky, aby pohledávky klientů Kreditní a průmyslové banky Plzeň byly někdy vyrovnány? Děkuji za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan ministr Ivan Kočárník.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem teď trochu na rozpacích, jestli mluvíme o stejné bance. Kreditní a průmyslová banka je Kreditní a průmyslová banka Praha. Pak je Kreditní banka Plzeň, a. s. Hovoříte pravděpodobně o Kreditní a průmyslové bance Praha, nikoliv Plzeň. Ano? Je to tak. Děkuji.
Vyžádal jsem si nějaké podklady od pana guvernéra Tošovského, protože já mohu sloužit pouze tím, kdy banka byla založena, kdy banka skončila apod., jiné podklady musím čerpat z České národní banky. Tato banka se původně jmenovala Ekobanka Kroměříž. Ta obdržela licenci od státní banky 30. října 1990, povolení k zahájení činnosti dostala od 1. dubna 1991. Až do října 1991 však nevykazovala žádnou činnost. Měla výši základního jmění 51 mil. korun v souladu s tehdejšími požadavky.
Ke změně názvu na Kreditní a průmyslovou banku Praha došlo v červnu 1992 spolu s upsáním kapitálu ve výši 800 mil. korun s tím, že navýšení se uskutečnilo k 31. 8. 1992. Tato výše kapitálu odpovídala tehdejším požadavkům. Akcionáři banky byly firmy Amex, a.s. Praha, ENC, s. r. o. Tyto firmy vlastnil prakticky pan Antonín Moravec, předseda představenstva a generální ředitel této banky.
Po celou dobu činnosti se banka potýkala s problémy. Bankovní dohled vydal celou řadu opatření nápravného charakteru. Pro soustavné neplnění nápravných opatření došlo od 30. září 1993 k zavedení nucené správy. V průběhu nucené správy se jednoznačně ukázalo v souladu se závěry zprávy nuceného správce - potvrzené auditorskou firmou Coopers and Lybrand - že banka je v úpadku. Nucená správa trvala až do 27. září 1995. V závěru nucené správy došlo k mimosoudnímu vyrovnání s věřiteli banky.
Česká národní banka svým rozhodnutím ze dne 15. června 1995 odejmula Kreditní a průmyslové bance Praha ke dni 31. srpna 1995 v dohodě s ministrem financí povolení působit jako banka. Česká národní banka svým rozhodnutím ze dne 15. srpna 1995 zamítla rozklad této banky proti rozhodnutí České národní banky o odnětí licence. V současné době je Kreditní a průmyslová banka Praha v konkursním řízení. Určitě jste zaregistrovali, že byla předána žaloba na některé osoby z této banky.
Pokud jste mi položila dotaz, který jste mi položila, to znamená, proč nebyly pravděpodobně vypláceny ve stejné výši vklady, jako tomu bylo potom u dalších bank, mohu učinit na to dotaz u pana guvernéra Tošovského a pokud se s tím spokojíte, písemně vám odpovědět.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Vidím, že paní poslankyně souhlasí. Ptám se jí, zda má doplňující otázku. Není tomu tak, takže můžeme ukončit projednávání této interpelace a pokračovat interpelací č. 17, což je interpelace pana poslance Martina Smetany na ministra zahraničních věci Josefa Zieleniece ve věci vztahů České republiky s čínskou lidovou republikou. Současně musím upozornit pana poslance Smetanu, že pan ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec byl nucen se asi před půl hodinou omluvit z důvodů přijetí zahraniční návštěvy, která přibližně v tuto chvíli přicestovala. Pokud si to pan poslanec bude přát, může přednést svoji interpelaci a pan ministr na ni odpoví písemně.
Poslanec Martin Smetana: Vážená paní předsedající, i když nevím, koho mám nyní oslovovat, ale vážený pane ministře, obrátili se na mne naši krajané a obchodníci žijící a pracující v Čínské lidové republice, abych se zeptal kompetentního ministerstva, a to předpokládám, že Ministerstvo zahraničních věcí je tím pravým, ohledně směru, jakým se bude vyvíjet zahraniční politika a vztahy České republiky s čínskou lidovou republikou.
Podle obchodníků je totiž zcela jednoznačné, že po určitých krocích našich představitelů ztrácíme trh a možnost obchodovat v této velké zemi. Proto se vás prostřednictvím našich občanů žijících v čínské lidové republice ptám, jakým směrem se bude vyvíjet naše zahraniční politika. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci. Jak již jsem řekla, pan ministr zahraničí Josef Zieleniec na tuto interpelaci odpoví písemně.
Můžeme proto nyní přistoupit k projednávání interpelace č. 18, což je interpelace pana poslance Petra Vrzáně na ministra financí pana Ivana Kočárníka ve věci řešení pojištění vkladů. Pan poslanec Vrzáň má slovo.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové! Pane ministře, obracím se na vás jménem všech občanů Plzeňska postižených pádem Kreditní banky. Jsou to klienti. kteří mají své drobné vklady blokovány ve formě vkladových a depozitních certifikátů. Jde o objem přibližně 300 až 400 mil. Kč. Ptám se, z jakého důvodu došlo k zablokování plnění splatnosti pasiv banky, která by jinak byla řešena dle zákona o pojištění vkladů, a dále v jakém stadiu je řešení této věci, má-li řešení vůbec naději, za což se samozřejmě přimlouvám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má ministr financí pan Ivan Kočárník.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník:Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení páni poslanci, podle zápisu o ukončení činnosti Kreditní banky Plzeň ke dni 8. 8. je vypořadatelem všech vkladů nikoliv Česká národní banka (nyní nemyslím formální vypořádání, přes kterou banku se to dělá, kdo to skutečně platí), ale Česká pojišťovna. Česká pojišťovna zastává právní názor, že tyto depozitní certifikáty nemají vlastně charakter neanonymního vkladu, mají na to právní rozklad a z tohoto hlediska by na ně normálně neplatilo pojištění vkladů z Fondu pojištění vkladů. Nicméně vedeme prostřednictvím Fondu národního majetku jednání s pojišťovnou o tom, aby tak jako tomu bylo u jiných bank, kde se vyplácely depozitní certifikáty, to bylo provedeno. Já vás, pane poslanče, budu informovat, jak toto jednání bude dopadat.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji ministru financí. Táži se pana poslance, zda má doplňující otázku. Nemá. Tím jsme ukončili projednávání interpelace vylosované pod číslem 18 a můžeme se zabývat interpelací vylosovanou pod číslem 19, což je interpelace pana poslance Martina Smetany na ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičku ve věci odložených dětí z E 55.
Poslanec Martin Smetana: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, obracím se na vás v záležitosti odložených dětí prostitutek z E 55. Podle dostupných zdrojů stát na toto vynakládá ročně několik miliónů korun, a na to samozřejmě doplácejí daňoví poplatníci. Jen v Teplicích se částka pohybuje kolem několika set tisíc korun. Podle dalších informací totiž v průměru dvě prostitutky přijdou v jednom týdnu porodit do nemocnice s poliklinikou v Teplicích. Většina z nich po porodu uteče a děti zde ponechají. Takové dítě z E 55 pak skončí ve státním Kojeneckém ústavu v Teplicích. To znamená, že stát zaplatí na takové dítě kolem 500 Kč, a za rok to činí kolem 200 tis. Kč.
Ptám se vás, pane ministře, jak takovou situaci chcete řešit, jestli vůbec tuto situaci chcete řešit, a to samozřejmě s ohledem na daňové poplatníky.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička:Vážená paní předsedající, pane poslanče, já vám na tuto interpelaci odpovím, i když není určena mně. Já myslím, že tyto interpelace také slouží k tomu, aby se alespoň někteří poslanci nebo poslankyně poučili.
Děti, o kterých se zmiňujete, jsou odkládány do kojeneckých ústavů, které jsou v resortu zdravotnictví, čili tato interpelace by správně měla směřovat na ministra zdravotnictví, nikoliv na ministra práce a sociálních věcí. Děti do jednoho roku jsou v kojeneckých ústavech, od 3 let pak jsou umísťovány do dětských domovů, které patří do resortu školství.
Nicméně bych chtěl říci jednu věc. Já možná cítím v té vaší otázce něco podobného, co vedlo tuto sněmovnu k přijetí usnesení, které předložil pan poslanec Dostál dnes odpoledne. Já myslím, že děti, které se narodí, si nezasluhují žádný přívlastek. Říkat o dětech, že jsou původem ze silnice E 55 je hrubou urážkou těchto dětí. Děti nemohou za to, kde byly počaty, děti nemohou za to, z jaké matky, z jakých rodičů se narodily. Děti jsou prostě děti, a je povinnosti každé civilizované společnosti se o tyto své bezbranné tvory, bezbranné členy, starat bez ohledu na to, kolik to stojí daňového poplatníka či nikoliv. Na konci 20. století je vizitkou slušné demokratické společnosti, zda se dokáže postarat o děti bez ohledu na to, jaký původ tyto děti mají. Chtěl bych říci, že u dětí, které jsou v tomto útlém věku umísťovány v těchto zařízeních, probíhá pravidelně proces adopcí, umísťování do náhradní rodinné péče. Po velkém vyjednávání se slovenskou stranou, protože zde byl problém občanství těchto dětí, se podařilo najít velice schůdný způsob, jak postupovat ku prospěchu dětí, aby pokud se pro dítě najde vhodné rodinné zázemí, vhodná rodina, do které by mohlo být umístěno, umístěno do náhradní rodinné péče bylo. Toto se daří.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji ministrovi Jindřichu Vodičkovi a táži se pana poslance Smetany, zda má doplňující otázku. Je tomu tak. Dávám mu slovo.
Poslanec Martin Smetana: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, chtěl bych vás ubezpečit nebo si spíše vyprošuji takové osočení. Myslím, že mám právo se zeptat, jak takovouto situaci chcete řešit. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pan ministr nebude odpovídat na doplňující otázku, takže můžeme přistoupit k interpelaci vylosované pod číslem 20, což je interpelace pana poslance Pavla Maixnera na ministra zdravotnictví Jana Stráského ve věci financování zdravotnictví. Současně chci upozornit, že vzhledem k tomu, že je 18.19 hodin, jedná se o poslední interpelaci, kterou je podle jednacího řádu možné předložit.
Poslanec Pavel Maixner: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, vážení hosté! Pane ministře, každý z nás ví, jak složitá situace je v dnes opět vámi ovládaném resortu zdravotnictví. Víceméně deficitní rozpočet, který pociťujete každý den vlivem nesolventnosti všech 15 dnes fungujících pojišťoven včetně Všeobecné zdravotní pojišťovny, vás nutí k tomu, abyste nám i celé veřejnosti předkládal takové fantasie, jako jsou poplatky ve zdravotnictví. Pacienti by podle vás měli platit za pobyt v nemocnici, návštěvu specialisty, pohotovost či přivolání lékaře a za recepty v lékárnách. Nezdá se vám z výše vyjmenovaného, že naše zdravotnictví, řešené tímto způsobem, by se stalo zdravotnictvím sice pravděpodobně profesionálním a na značné výši, ale takovým, že by bylo jen pro 30 % obyvatelstva tohoto státu?
Proto se vás ptám, proč si vybíráte na posty náměstků či tajemníků ve svém resortu lidi, kteří se už prezentovali a dostatečně zdiskreditovali na politické scéně a evidentně danému resortu nerozumějí, jako je váš stranický kolega Miroslav Macek. Dále myslíte vážně, pane ministře, že zavedete systém těchto poplatků v našem zdravotnictví? Nestálo by za úvahu, pane ministře, že byste se vy sám, i vaši náměstci podrobili určitému druhu nemocničního vyšetření. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má ministr zdravotnictví Jan Stráský.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové. Tato poslední otázka zahrnuje skutečně celou řadu otázek. Já se pokusím na ně odpovědět pokud možno stručně a mnohé z nich se dostanou na pořad a na posuzování v této sněmovně. První konstatování se týkalo nesourodosti pojišťoven. To asi nebylo dáváno za vinu mně. Tato sněmovna schvaluje pojišťovací plány, vychází při jejich schválení z toho, že tyto plány jsou schopny realizovat platby za zdravotnictví v plné solventnosti. Na této myšlence bude nejspíš založen náš návrh, který sněmovně předložíme tak, aby sněmovna skutečně mohla nést spoluodpovědnost za tuto první věc. Za věc, že rozsah zdravotní péče, který bude poskytován, se musí rovnat rozsahu finančních prostředků, které jsou na zdravotní péči k dispozici. O procentu, které se platí na zdravotní pojištění, rozhodla tato sněmovna a bude moci rozhodovat samozřejmě i nadále, pokud dojde k tomu, že za zdroje, které jsou pro zdravotnictví, nelze zařídit, aby pojišťovny byly solventní.
Teď bych mohl dlouho mluvit, ale jsem poslední, nebudu tolik zatěžovat, o tom, jak intenzivně v posledních měsících usilujeme o to, abychom očistili systém zdravotních pojišťoven, abychom tento systém ozdravili a abychom z úžili počet zdravotních pojišťoven tak, aby byl efektivní a funkční. Věřím tomu, že to k nesolventnosti nebo k snížení nesolventnosti pojišťoven přispěje. Přispěje to i proto, že jak Parlament, tak ministerstvo - nebo i Ministerstvo financí, abych si neusurpoval celou pravomoc ve výkonné sféře, bude mít možnost daleko podrobněji a lépe posoudit zdravotní pojistné plány, posoudit, zda se v něm zakládá požadované rovnováha, protože nesolventnost pojišťoven může mít jen dva důvody. Buď je pojišťovna příliš drahá a odčerpává příliš mnoho režií - o tom také rozhoduje tento parlament, o procentu - nebo platí víc služeb zdravotních, než odpovídá jejím zdrojům.
Nebudu o tom pokračovat dále, i když všechny ostatní otázky s výjimkou otázky na pana doktora Macka se toho týkají. Samozřejmě, že je celá řada systémů, jak doplňovat finanční zdroje do celku potřebného pro zajištění zdraví celého národa kromě pojišťoven. Vy se mne ptáte na příplatky a poplatky - odpovídám, že to je zatím pracovní návrh ministerstva, který neposuzovala ani vláda, ani zatím parlament, že velmi dobře zvážíme jednu základní věc - zda tyto příplatky a poplatky v jednotlivých případech by splnily regulační roli zdravotnictví. Jejich objem nemůžeme určit, protože jejich zavedení by nutně vedlo ke změně chování těch, kteří by je měli platit. To může být jednak riskantní, pokud by to chování vedlo k tomu, že by pacient nebo postižený občan se vzdal zdravotní péče pro nějaký poplatek. A může to být zároveň regulační, to znamená, že se vyrovnáme s některými problémy, které jednoznačně svědčí o tom, že četnost některých výkonů, četnost některých zdravotních opatření určitě neodpovídá zdravotnímu stavu českého obyvatelstva, ale odpovídá některým jiným problémům, které nás přesvědčují o jediném - že regulace je zatím nedostatečná.
Pokud jde o pana doktora Macka, já vám samozřejmě neberu váš názor na jeho kompetentnost nebo ne. Já jsem přesvědčen, že tato sněmovna se bude moci seznámit s kolektivním dílem ministerstva, ve kterém bude mít určitý hlas pan doktor Macek. Já ani snad nepociťuji potřebu říkat, proč jsem toto rozhodnutí udělal. Vnímám vaše důvody a myslím si, že na materiálech, které budete přisuzovat, posoudíte zda toto kolektivní dílo s účastí pana doktora Macka je nebo není takové, abyste ho mohli kladně posoudit. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministrovi a ptám se pana poslance Maixnera, zda má doplňující otázku. Není tomu tak. Tím končím projednávání této interpelace i projednávání tohoto bodu.
Dámy a pánové, tím jsme vyčerpali dnešní program. Tímto ukončuji dnešní jednání. Pokračovat se bude zítra od 9.00 hodin.
(Schůze přerušena v 18.27 hodin.)