Středa 30. října 1996

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Janu Rumlovi a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Vilém Holáň.

Poslanec Vilém Holáň: Vážené kolegyně a kolegové, vláda předkládá návrh ústavního zákona o změnách státní hranice. Nepochybně běží o vážný okamžik, který se týká územní podstaty státu. Vážnost rozhodnutí, které před námi stojí, vyplývá koneckonců i z faktu, že pro toto přijetí je zapotřebí ústavní většiny.

V tomto okamžiku ovšem rozhodujeme pouze o tom, zda budeme tento zákon dále projednávat, že se jím chceme zabývat.

V důvodech, v argumentech, v okolnostech, v souvislostech, které nás povedou k rozhodnutí, lze od sebe oddělit dvě skupiny. První skupina zahrnuje zásadní souvislosti našeho rozhodnutí, druhá pak souvislosti praktické. Návrh zákona a jeho projednávání se týká zásadním způsobem vnitřního života státu i zahraniční politiky.

Za prvé - rozhodneme-li se pro přijetí tohoto zákona, pak jednoznačné vyměňujeme jednu určitou část našeho území za jinou a současně určitou skupinu obyvatel vystavujeme svízelům. Běží zejména o občany s českým státním občanstvím, kteří jsou trvale usazeni v osadě, o které tady mluvíme, U Sabotů. Rozhodneme-li obráceně, vystavujeme svízelům zbývající občany, tedy občany se slovenskou státní příslušností, jakkoli lze jistě říci, že tento problém už není naším problémem. Lze to ovšem říci za předpokladu, že rezignujeme na normy občanského vnímání mezilidských vztahů.

Za druhé - zahraničně politické souvislosti lze vnímat v těchto bodech:

a) Vztah se sousedním státem. Sjednali jsme se Slovenskou republikou smlouvu o společných hranicích. Oba parlamenty tuto smlouvu schválily. Dodatečná diskuse o takto nezpochybnitelné smlouvě by poškodila bilaterální vztah se sousedním státem.

b) My, občané této země, vnímáme většinou faktický rozsah tohoto problému v přiměřených proporcích, ani jej nepřeceňujeme, ani jej nepodceňujeme. Nicméně v cizině se pouze ví, že Česká republika má nějaký nevyřešený hraniční problém. S tímto vnímáním věci nemůžeme nic dělat a poškozuje nás. Pokud rychle nevyřešíme problém sám, nevytváříme dobrý obraz o naší zemi.

c) Jako stát, který postupně dospívá do svého členství v Evropské unii, se nepochybně musíme starat i o uspořádání evropských záležitostí, jejichž součástí je i česko-slovenská hranice. - Tolik k problémům zásadním.

Druhou skupinu tvoří praktické okolnosti, které jsou spojeny s novým i starým stavem věci. Pokud zrekapituluji, je známo, že česko-slovenská hranice je odvozena ze své historické podoby. Za druhé, že při praktickém vytyčení byly řešeny ty problémy, které vznikly společným životem, přirozeným využíváním hraničního území.

Konečně za třetí - zájem o výměnu území byl vyřešen smluvně. Ta výměna se týká asi 450 hektarů, přičemž saldo výměny je nulové.

Většina problémů byly problémy drobné, které se netýkaly obyvatelstva, a jediný vážnější problém vyvstává v osadě U Sabotů. Je třeba opět připomenout dvě charakteristiky. Jednu územní a jednu občanskou.

Ta územní se týká faktu, že část společenské obsluhy té obce - pošta, kostel, hřbitov - je v jiném státě, je na Slovensku, občané mají své domky na straně české.

Co se týče občanů, v osadě U Sabotů žije 130 lidí, 59 z nich české státní příslušnosti. Vzniká tedy problém toho, jak nahradit těmto občanům skutečnost, že pokud se rozhodnou zůstat na svém místě. že budou žít v jiném státě, pokud se rozhodnou zůstat v České republice, budou se muset přestěhovat. Tomu slouží vládní usnesení, které před chvílí bylo vysvětlováno panem ministrem.

V té osadě panuje velká nervozita, a sice nervozita v tom, jak budou dále vypadat věci. A většina těch občanů, včetně starosty, dnes říká, že je zapotřebí věci dokončit, protože na nový stav si všichni lidé pak zvyknou. I starosta, se kterým jsem nedávno mluvil, mi říkal, že v době minulého schvalování tohoto zákona přemlouval poslance, aby hlasovali proti. Říkal mi, že dnes, kdyby přijel do parlamentu, přemlouval by poslance, aby hlasovali pro, právě z toho důvodu, aby nastal nový stav.

Způsob náhrady vyložil pan ministr.

Samozřejmě, že všichni pociťujeme nutnost, aby vláda upravila smluvně režimová opatření na hranicích ale, jak jste opět slyšeli, jednání se slovenskou stranou je závislé na dokončení řešení hraničního problému.

Nerad chodím do sněmovny s čímkoli, co nemá šanci na úspěch a nebo by ten úspěch závisel na tom, jestli jeden nebo dva poslanci budou scházet. Mluvil jsem proto s předsedy klubů poslaneckých a dostal jsem ujištění od koaličních stran a v podstatě i sociální demokracie, že podpoří, aby tato norma postoupila do projednání výbory, aby postoupila do druhého čtení. Je tedy podpora těchto stran, ale samozřejmě, že se teď ještě vyjádří.

Já sám doporučuji, abychom návrh zákon v prvním čtení přijali a aby byl přikázán výborům a postoupil do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Holáňovi, který se zhostil úlohy zpravodaje pro první čtení, a otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy mám tři přihlášky prozatím, jako první hodlá vystoupit pan poslanec Zdeněk Klanica, dáie se připraví pan poslanec Josef Krejza a Václav Grulich. V tuto chvíli má slovo pan poslanec Zdeněk Klanica.

Poslanec Zdeněk Klanica: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, dovolte, abych jménem klubu KSČM zaujal stanovisko k vládnímu návrhu ústavního zákona o změnách státních hranic se Slovenskou republikou.

Nevážně bych mohl sice říci, že nejlépe by bylo, kdyby tato hranice vůbec nebyla státní, ale jsme realisté, a proto víme, že hranice v Evropě vždycky byly něco velmi vážného. Vždycky požívaly mezi lidmi velkou úctu, ať už šlo o meze polí - potvrdí mi to zemědělci -, katastry obcí a měst, nebo o hranice státní. Proto ke změnám nedocházelo běžně; lidé věděli, že taková změna přináší nežádoucí otřesy společenské, politické a ostatně i ekonomické. Příkladů by bylo možno uvést mnoho. Stovky let trvají beze změny některé evropské hranice a jsou plně respektovány nejen jako výraz tradice, ale především jako doklad stability.

Bohužel respekt, který je v Evropě k hranicím - i když někdy jen pomyslným - oprávněně udílen, u nás neplatí. Dokladem toho je předložený návrh, který svědčí po mém soudu o určité lehkomyslnosti, s jakou vláda k problémům hranic přistupuje.

Dámy a pánové, hranice na moravsko-slovenském pomezí byla vytyčena už ve středověku a dnes je potvrzena hraničními kameny z konce 18. století, z doby Marie Terezie. Rozhraničovací komise ovšem tuto pradávnou hranici nerespektovala. Za to byl dán průchod různým osobním a skupinovým zájmům, aniž by někdo, byť i trochu málo přihlížel k problémům, velmi vážným problémům, které občanům v příhraničních oblastech vznikly umělým a protiprávním rozdělením Československa.

Nemám zde, dámy a pánové, potřebnou promítací techniku, ale přesto mi dovolte, abych použil názornou pomůcku a ukázal vám konkrétní výsledek výkonu české rozhraničovací komise v oblasti osady U Sabotů, kde byl takto uměle od této komise vytvořen závažný krizový bod. Tohleto (ukazuje), to černé dole, jsou původní hranice slovenské. To červené je jeden kilometr dlouhý zásek do moravského území, který byl vytvořen touto komisí. Jak vidíte, z důvodů obyčejnému občanu zcela nepochopitelných byla navržena změna státní hranice tak, že byl vytvořen zásek jenom proto, aby Slovensku mohlo být přiděleno nádraží na trati Veselí nad Moravou - Nové Mesto nad Váhom.

Jako jistý vedlejší produkt tohoto strategického záměru má Slovensku připadnout i dosud moravská osada U Sabotů. Protože se vracíme místy do feudalismu, měla by podle některých připadnout tato osada ke Slovensku i s jeho obyvatelstvem. Ano, to je možné ve 20. století i přesto, že 60 z 96 Saboťanů má českou státní příslušnost a odmítá stát se občany Slovenské republiky. Znovu opakuji 60 z 96 občanů.

Není tedy divu, že se zde vyvolávají emoce, podepisují petice, nevinní lidé jsou fyzicky napadáni a obecně zde roste nežádoucí napětí. Špatnou činností státní byrokracie zde vznikla skutečně brizantní dramatická situace, jak jsem se mohl sám přesvědčit a i někteří jiní při návštěvě této osady. Výsledkem jsou hořkosti, pocit nespravedlnosti u většiny občanů, což ovšem nevyřeší žádné navrhované finanční náhrady. Přitom řešení sami zástupci občanů navrhují ministerstvu vnitra. Bohužel Bůh je vysoko a ministerstvo zřejmě daleko.

O příslušnosti osady U Sabotů a o změně katastru obce Javorník musí rozhodnout především ti, kterých se to týká, tzn. občané této obce, v místním referendu.

Domníváme se, že nelze do nekonečna pošlapávat práva občanů a navíc tento Parlament musí zajistit, aby nevznikaly nové krizové body na československých hranicích. Je nutno odmítnout snahy postavit Čechy a Slováky proti sobě. Usilujme společně o dobré vztahy mezi národy. Historická hranice by se neměla měnit, nejen proto, že to lidé nechtějí, ale zejména s ohledem na skutečnost, že nikdy v historii to nic dobrého nepřineslo. Lidé musí mít právo rozhodnout o svém životě. To ovšem předpokládá, aby Parlament nepřijal navrhovaný zákon o kompenzacích hranic a začala nová jednání, která budou odpovídat potřebám a požadavkům všech občanů a přispějí ke stabilitě politické situace na našich východních hranicích.

Samozřejmě se to netýká jen osady U Sabotů, jsou tu i další problémy, týkající se obecně života občanů v příhraničních oblastech. Aktuální je potřeba nové regulace zvláštního hraničního režimu, jak o tom hovořil pan ministr.

To vše je třeba neprodleně řešit, aby byly splněny všechny náležitosti k projednání návrhu ústavního zákona. Dosud tomu tak není.

Proto jménem klubu KSČM navrhuji vrátit návrh zákona k dopracování.

Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan poslanec Klanica. Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Zdeněk Krejsa. Připraví se pan poslanec Václav Grulich.

Poslanec Josef Krejsa: Nejsem sice Zdeněk, ale slova se rád ujmu.

Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážený pane premiére, vážená menšinová vládo, dámy a pánové ve Sněmovně, vně Sněmovny i na balkonech, po pečlivém prostudování vládního návrhu ústavního zákona jsem nabyl dojmu, že ctěný pan předkladatel a ctěná vláda zřejmě dostávají denně tak závratné a neuvěřitelné množství materiálů a informací, že jim občas splynou a pohlceni jejich pověstnou pílí, obětavostí a nezměrným pracovním úsilím natolik ovlivní jejich duševní potenci, že v jiných mně dosud utajených vysoce inteligentních a bystrých úsudcích dnes poněkud polevili, takže jejich návrh zákona mohu brát vážně pouze s nadlidským úsilím a osobní statečností.

Dovolte mi proto prostřít zde trojjedinou otázku. Je případ odevzdání osady U Sabotů Slovensku prosazovaný už za Německé okupace náhoda, součást česko-německé deklarace, nebo omylem opsaný pokyn říšské branné moci z r. 1939?

Pokud tato Poslanecká sněmovna schválí vydání Českého území Slovensku na základě principu výměn společnosti prvobytně pospolné, pak se ji dovolím jemně a v mezích jednacího řádu upozornit, že Saboty nejsou pazourek ani mamutí kel. Taktně v zájmu státotvorném se nezmiňuji o porušení základních práv a svobod, které Ústava zaručuje, možná k překvapení pro předkladatele i pro obyvatele osady U Sabotů.

Dovoluji si co nejdůrazněji protestovat proti předloženému vekslu s územím Českého státu a ve smyslu jednacího řádu § 90 odst. 2, navrhuji vládní návrh zákona zamítnout. Děkuji za pozornost

Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan poslanec Josef Krejsa. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Václav Grulich.

Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, vyslechli jsme zprávu předkladatele pana ministra Rumla, vyslechli jsme zprávu zpravodaje zahraničního výboru pana poslance Holáně. Myslím, že při projednávání tohoto ústavního zákona se musíme vrátit poněkud zpět.

Velká většina poslanců, kteří dnes sedí v těchto lavicích, tu při jeho projednávání v minulém období nebyla, pan ministr se k některým záležitostem vrátil, považoval to za nutné a je to správné, ale současně to znamená, že musím na některé jeho vývody reagovat, protože se bohužel objevují podruhé v této sněmovní síni a objevují se v této ne zcela přesné a často zkreslené podobě i ve sdělovacích prostředcích.

Vláda České republiky a vláda Slovenské republiky se dohodly na vymezení státní hranice se Slovenskem. Nedalo se nic dělat. Československo bylo rozděleno, byly vytvořeny dva suverénní státy, vytvoření státní hranice je přirozený krok, který musel následovat, aby byly navozeny normální mezistátní stavy a vztahy. Do té míry nic proti tomu.

Nic proti tomu, že se projevila tendence na některých úsecích hranici vyrovnávat. Je to běžné mezi sousedními státy, že se snaží dosáhnout co nejrozumnější a co nejvyrovnanější hranice a že se musí území z jedné i z druhé strany nějakým způsobem kompenzovat. Do té míry zase všechno v pořádku. Horší je, když do kompenzace jsou zahrnuty osady, v nichž žijí lidé a když předmětem kompenzace se stanou osudy těchto živých lidí a když s těmito živými lidmi o této kompenzaci nikdo včas nemluví a nejedná.

Pan ministr Ruml hovořil o tom, že sociální demokracie už v uplynulém období tuto záležitost zpolitizovala a zřejmě proto, aby uspěla v parlamentních volbách, byla mezi těmi, kdo tento ústavní zákon neschválili. Nebudu připomínat, kolik měla sociální demokracie v minulém Parlamentu poslanců, počet hlasů, který tento návrh zákona dostal, uvedl pan ministr sám. To je dostatečně výmluvné. Pan ministr Ruml řekl, že se to stalo politickou otázkou. Vytvoření a úprava státní hranice je vždycky politickou otázkou. Tomu se vyhnout nemůžeme. Ale když se dotýká lidí, občanů, je to vysoce osobní a lidskou záležitostí. Jestliže se osudy některých lidí začínají hroutit protože se jim zdá, že se ocitli v situaci, kdy jsou daleko méně důležití než hraniční patníky, pak se nedivte, že vypukají emoce, že tito lidé křičí na úředníky, že dokonce bodají kudlou do stolu a že vyhrožují i tím, že si sáhnou na život.

Lidé, kterým je dnes kolem 60 a 70 let a kteří si vlastníma rukama v době, kdy v osadě U Sabotů nebyla zavedena elektřina, postavili rodinné domky, ti samozřejmě nebudou mít pochopení pro nějaké vyrovnávání státní hranice, zejména ne tehdy, když se ta hranice napřed vytyčí, když se osadí hraniční kameny, a teprve jeden jediný den před projednáváním této záležitosti v Poslanecké sněmovně za nimi jede emisar Ministerstva vnitra a poprvé s nimi začne jednat o tom, jaký názor mají na případné náhrady za to, co s nimi stát udělá.

To nebyla záležitost opozice a sociální demokracie, která věc zpolitizovala. To byl hrubý nedostatek v rozhraničovací a politické práci vlády a Ministerstva vnitra, které vládě za tuto činnost odpovídá. To žádné demagogické řeči o tom, že sociální demokraté zablokovali zákon z politických důvodů nenahradí. Jeďte se poradit a jeďte se zeptat občanů v osadě U Sabotů. Oni vám řeknou, co si o takové politice vlády myslí.

Měli jsme sto a jeden důvod, abychom při minulém projednávání zablokovali tento zákon pro nekvalitu provedení rozhraničovací práce. Kolega Klanica zde předvedl na mapce, jakým způsobem byla vytvořena nová hranice U Sabotů. Atypickým, nesmyslným způsobem. Rozhraničovací komise se pečlivě vyhnula objektu baráku Ministerstva vnitra. Vyhnula se objektu občanky slovenské národnosti, která si to dovedla domluvit. Nedovedla se vyhnout domům a majetkům občanů, kteří chtěli zůstat v České republice. Dokonce se s těmi občany o tom nedovedla ani pobavit, aby je přesvědčila.

To byl ten hlavní důvod, proč jsme věc pozastavili. Zákon jsme mohli pozastavit z těchto věcně technických důvodů - pro nekvalitnost provedení rozhraničení a stanovení státní hranice. Neudělali jsme to, protože jsme si byli vědomi vztahů se Slovenskem a doby, která bude následovat, když celé jednání začne od nuly.

Ve stejném duchu jsem hovořil s občany osady U Sabotů v pátek minulého týdne. Dokázali jsme při tomto jednání dosáhnout jednoho: že občané této osady jsou ochotni jednat se zástupci Ministerstva vnitra.

My jsme při minulém projednávání požadovali dvě věci. Urychleně zahájit se slovenskou stranou jednání o zvláštním režimu na této hranici. Nikoliv ovšem na této hranici jako celku, ale se zvláštním zřetelem na. jednotlivých úsecích této hranice, protože jsou svým charakterem a svými potřebami značně odlišné. K tomu se dostanu později.

Za druhé jsme žádali, aby vláda prostřednictvím svého Ministerstva vnitra uzavřela s občany osady U Saboty smlouvy o budoucích smlouvách nebo smlouvu s odloženou platností plnění až po přijetí ústavního zákona tak, aby těmto občanům bylo naprosto jasné, jak se s nimi vláda vypořádá.

Jednal jsem s náměstkem ministra panem Valvodou a přesvědčil jsem se jak z předložených materiálů, tak z jednání s občany osady U Sabotů, že se ministerstvo v obou případech pokusilo tyto záměry naplnit. V tom je třeba přiznat, že ministerstvo tu dobu neprospalo.

Samozřejmě, že narazilo při sjednávání nebo přípravě smluv o zvláštním režimu na podmínku, že jejich platnost bude uskutečněna tehdy, až bude přijat ústavní zákon o státní hranici. Ale nicméně ukázalo se, že to, co předjednal zahraniční výbor v minulém období na Slovensku - ve Slovenské národní radě - nebylo zbytečné a že slovenská strana projevila ochotu připravovat tento zvláštní režim.

Za druhé - ministerstvo se pokusilo jednat s občany osady U Sabotů, ale bylo odmítnuto. Občané odmítali skutečně podepsat jakoukoliv smlouvu. Pan náměstek Valvoda mluvil pravdu, když jsem s ním jednal. Občané osady U Sabotů tuto skutečnost potvrdili. Tolik tedy k současnému stavu věci.

Mám před sebou tři dokumenty, které z ministerstva přišly. Z toho dva máte na lavici. Především mám před sebou návrh ústavního zákona - tisk 78. Myslím, že si předkladatel mohl dát daleko větší práci. Ti poslanci, kteří zde byli v minulém období, znají mapku, kterou tehdy dostali k dispozici. Znali situaci na státní hranici, dostali k tomu legendu, kde byla jaká kompenzace apod. Většina z vás, kteří jste tu nebyli, samozřejmě tyto informace k dispozici nemáte. A to pokládám za špatné a nedostačující.

Dále jsme dostali dnes na lavici pravidla pro náhradu nemajetkové újmy a poskytování dotace ze státního rozpočtu atd. Tato záležitost byla právě předmětem kritiky a debaty v pátek na Obecném úřadě v Javorníku, kam se dostavili zástupci sedmi nejvíc dotčených rodin, které nechtějí zůstat ve Slovenské republice, které nesouhlasí s rozhraničením v této podobě a které případně by se chtěly přestěhovat na území České republiky, většinou na moravskou část hranice.

Výhrady jsou proti plošnému zaměření těchto náhrad. Pan ministr Ruml zde ohlásil, že sociální demokracie požaduje zvýšení těchto náhrad. Musím říci, že to není tak docela pravda. Občané osady U Sabotů požadovali, aby se s nimi jednalo individuálně, protože jejich majetky mají rozdílnou hodnotu a toto paušální odměňování postihuje nebo odměňuje samozřejmě i ty, kteří byli iniciátory tohoto dělení a kteří chtějí zůstat na slovenské straně. Samozřejmě, že tu zafungovala už obecná lidská závist, mezilidské vztahy a to všechno, co se při takových příležitostech vzbudí a probudí.

Varoval jsem občany, že žádná vláda na světě není ve stavu postihnout tyto vztahy a podle nich určovat nějakou výši náhrad či odměn. Ale nicméně reálný podklad těchto návrhů je v tom, že ti, kteří chtějí postavit nový domek - a byla tam rodina, mladí manželé, kteří dohotovili svůj rodinný dům před třemi roky a kteří se chtějí odstěhovat a postavit si jiný dům na české straně hranice samozřejmě prohlašují, že za 1,5 miliónu si tento dům nepostaví.

To, co jsem např. zaslechl v televizní Debatě v neděli - až na jednu čestnou výjimku - byla hrubá přehlídka neznalosti místní situace a ignorování této situace. Oni mají skutečně strach z toho, že jakmile své majetky opustí - i když jim zůstanou ve vlastnictví, což je přirozené - že z nich za krátkou dobu nenajdou téměř nic. Vím, že není v silách této vlády, aby tam zabezpečovala dohled. Ale je v silách vlády a tohoto ministerstva, aby s těmito občany konkrétně jednala o jejich konkrétních požadavcích, které budou vycházet z konkrétních podmínek, a aby se pokusila na tyto požadavky v rámci naší platné legislativy nějakým způsobem reagovat.

To proboha přece není žádný mimořádný opoziční požadavek. Toto není žádné politické využívání a zneužívání situace. To je přirozený zájem o to, aby lidé, kteří se cítí ukřivděni a zhrzeni tímto státem, aby tento pocit ztratili a aby poznali, že vláda s nimi jedná s lidským přístupem a s citlivostí k jejich problémům.

Pan ministr Ruml sice oznámil (a řekl mi to v soukromém rozhovoru), že vláda při dnešním jednání odmítla tento individuální přístup a trvá na plošném řešení kompenzací. Náš klub se rozhodl, že odhlasuje postoupení tohoto zákona, když vláda se příznivě postaví ke dvěma podmínkám. O té první jsem právě hovořil, to je individuální přístup k jednotlivým rodinám, individuální jednání a v rámci možností i individuální řešení. Je tam na to nejen ministerstvo vnitra, je tam na to celý okresní úřad. Je třeba, aby pan ministr Ruml a jeho ministerstvo a vláda znovu zvážili tento náš požadavek.

K materiálu, o kterém sice pan ministr Ruml mluvil, ale který na stole nemáte a to je připravovaný návrh smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, kterým se mění a doplňuje Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o úpravě režimu a o spolupráci na společných státních hranicích z 29. října 1992. Tady je třeba říci, že tak jak je tato smlouva o jakémsi zvláštním režimu připravována, je její provedení naprosto nedostačující. Pan ministr se zmínil např. o chatové osadě Kasárna, o které tady v minulé rozpravě padlo velmi málo slov. Tam je situace samozřejmě diametrálně jiná. Chatová osada Kasárna na moravské straně Beskyd je postavena (a to bylo bohužel prokázáno) čistě na katastru Slovenské republiky. Nejstarší prameny, které bylo možno najít, ukazují, že to byl katastr Slovenské republiky a přestože státní hranice v době okupace vedla po hřebenu hory, bohužel katastrální mapy mluví jasně.

Občané, kteří si postavili své chaty v této oblasti si toho konečně museli být vědomi, protože stavební povolení a veškeré záležitosti vyřizovali buď v Makově nebo v Žilině na bývalém okresním národním výboru.

To ovšem není místo trvalého osídlení. Je to chatová oblast. V této chatové osadě vlastně nežije ani jeden Slovák, jsou to všechno občané České republiky, kteří tam mají své majetky. Když si přečteme návrh smlouvy o zvláštním režimu, vidíme, že lidem, kteří tam jezdí na týden, na dva týdny, na víkendy se rekreovat do svých chat, nemůže stačit, jestliže je v článku 26 navrhované smlouvy řečeno, že si s sebou mohou vzít potraviny v množství ne větším než 0,5 kg na osobu, 20 ks cigaret na osobu starší 18 let, dárky s výjimkou lihovin a alkoholických nápojů, vína atd. nesmějí mít větší hodnotu než 300 Kč apod., ostatní musí přihlašovat. To znamená, že když si dvoučlenná rodina, která jede do své chaty, uvaří doma guláš, nesní si ho s sebou vzít, protože kastrol bude obsahovat více než 1 kg. Chleba atd. už by museli jet kupovat na slovenskou stranu.

Musíme uvážit, že se samozřejmé nejedná jen o potraviny. Na chaty lidé potřebují dovážet materiál na údržbu chat atd.

V návrhu smlouvy je ošetřeno to, co se vyskytuje v jiných podmínkách na této hranici, tzn. že občané mají např. svůj zemědělský majetek, vinohrady, zahrady, pole na druhé straně hranice, a to oboustranně, jak na slovenské tak na moravské straně a že samozřejmě mohou používat stroje, nástroje, převážet plodiny atd., což zatím ve smlouvě neexistuje, ale tento návrh smlouvy to ošetřuje.

Co chci říci? Chci říci, že zřejmě nepůjde o to, aby zase byla plošně přijata jedna dodatková smlouva na celém území, že bude nutné zahájit jednání mezi vládami a příslušnými ministerstvy, aby byly řešeny zvláštnosti některých úseků hranic. Já si myslím, že ve vztahu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou to není tak nadměrný a nepřekonatelný požadavek.

Jak vidíte nepřinesl jsem ani jeden politický požadavek, nedělám žádnou reklamu ani volbám ani ničemu jinému. Snažil jsem se být věcný a věcně reagovat i na politické invektivy, které tady bohužel od pana ministra Rumla zazněly.

Klubu sociální demokracie nejde o nic jiného než o to - když už byla státní hranice provedena tak, jak je provedena se všemi nedostatky, které se tam vyskytují, podle našeho názoru zbrkle a velmi málo odpovědně - aby občané, kteří jsou tím ve svých nárocích, právech a ve svém životě dotčeni, dostali alespoň přiměřenou náhradu a aby jim byly vytvořeny podmínky, aby svých majetků, které mají na obou stranách hranice, mohli v potřebné míře využívat.

Za těchto podmínek, když vláda bude v dalších 60 dnech ochotna tímto způsobem pracovat a v tomto směru jednat, prokáže snahu o jednání, bude klub sociální demokracie ochoten propustit tento návrh do druhého čtení.

Po vyjádření pana ministra Rumla - pokud ovšem své vyjádření nezmění - předpokládám, že se bude muset poslanecký klub sociální demokracie před konečným hlasováním znovu poradit. Děkuji vám za pozornost.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP