Středa 30. října 1996

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Václavu Grulichovi. Do rozpravy se dále hlásil pan poslanec Payne.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, v rozpravě zazněla připomínka, že současný sněmovní tisk není opatřen mapou a dalšími přílohami, které byly k dispozici v minulém volebním období. Ano, je tomu tak. My jsme v minulém volebním období měli k dispozici celé dokumentární dílo a byla to bedna, která byla asi takto veliká a vysoká. Váží to kolem 40 kg. Problém je v tom, že jsme v minulém období schvalovali jiný dokument. To si pan poslanec Grulich zřejmě neuvědomil. V minulém období jsme projednávali a schvalovali smlouvu o hranicích, a ta byla schválena. K ní samozřejmě patří tato dokumentace.

K tomuto ústavnímu zákonu ta dokumentace nepatří. Chtěl bych tuto věc uvést na pravou míru. Tento ústavní zákon má naprosto obvyklý charakter a vychází ze vzorových typů ústavních zákonů, které pojednávají o státních hranicích tak jak je známe od roku 1918. Je to naprosto typový případ ústavního zákona.

Za druhé - v čem je tento ústavní zákon významný? Je významný v tom, že se dotýká samé podstaty státnosti. Pročteme-li si všechny koncepce teorie státu, v podstatě ve všech najdeme konstatovanou skutečnost, že stát aby byl státem, musí mít definované své území, na něm své obyvatelstvo a k definici území patří také vymezení hranic. Pokud nějaký stát nemá pečlivě vymezené hranice, je tím vlastně zpochybňován sám princip státnosti.

Já se domnívám, že Česká republika potřebuje mít vymezené hranice, a to standardním způsobem, tak jak je máme vymezené se všemi ostatními sousedními státy, a že i hranice se Slovenskem s ohledem na stabilitu ve středoevropském regionu by měla být definována stejným způsobem, tzn. na základě hraničního díla. Tato smlouva už je schválena, takže o vedení hranice už teď vlastně není debata. Tady už není žádná jiná alternativa.

V minulém volebním období proběhla debata, ve které jsme upozorňovali na to, že podmínkou pro sjednání nějakého zvýhodněného režimu na nově upravené hranici, je schválení nejen smlouvy, ale i ústavního zákona. V minulém volebním období nedošlo ke schválení ústavního zákona. Dočetl jsem se nyní v tisku argumenty, že někteří poslanci změnili svůj názor oproti svému názoru na jaře, protože pochopili, že právě na základě schválení ústavního zákona bude možno sjednávat další navazující smlouvy. Blahopřeji k tomuto poznání.

Zároveň jsme v minulém období slyšeli řadu argumentů o lidských právech apod., slyšeli jsme argumenty o tom, že musíme vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu. Žádné se nekonalo a vývoj dal za pravdu těm argumentům, které říkaly, že není na co čekat, že veškeré informace byly dostupné už na jaře a z toho lze vyvozovat, že se jednalo jenom o politickou hru. Stejně tak argumenty týkající se místního referenda, protože všichni dobře víme, že místní referendum se nemůže o těchto věcech konat, protože vedení státní hranice nespadá do kompetence obecní samosprávy a tudíž není možno takovéto referendum konat. Je vynikající, když si někdo dá podmínku, že podpoří tento zákon teprve tehdy, až se bude konat místní referendum, když moc dobře ví, že takovéto referendum je v rozporu s naší ústavou a našimi zákony.

Musím se samozřejmě zeptat, co je cílem této politické hry, protože ve své podstatě se žádné argumenty nezměnily. Právo na vlast, kterým tady v minulém období argumentovali někteří poslanci - mohl bych přesně citovat, jakým způsobem se dovolávali práva na vlast, které podle mého soudu má pro nás zvláště trpký přídech. Tyto argumenty už také pominuly, také se poslanci poučili, ale samozřejmě tady zůstala otázka, co je cílem této hry. Jedná se o politickou hru. To už vidíme z toho, jak jsou účelově měněny argumenty, že nejde o samotnou podstatu věci. Je to hra, ve které je nasazeno utrpení lidí, kteří žijí v osadě U Sabotů, kteří mohli za stejných podmínek dosáhnout vyřešení svých problémů už před nějakými šesti měsíci. Tato politická hra přinesla lidem v osadě U Sabotů pouze utrpení. Žádný prospěch. To je výsledek sociálně demokratické politiky.

Zároveň se tady vyzývá vláda, aby sjednávala smlouvy o smlouvách budoucích. Je to zvláštní koncert, protože k němu je potřeba doplnit ještě jeden právní princip. Všechny tyto smlouvy jsou totiž smlouvami podmíněnými, protože dosud nikdo z nás nemá jistotu, zda vůbec sociální demokraté či jiní poslanci ústavní zákon podpoří. Pokud jej nepodpoří. pak by smlouvy o smlouvách budoucích způsobily lidem v osadě U Sabotů další komplikace, protože oni vycházeje z těchto smluv o smlouvách budoucích by si začali zařizovat svůj život s perspektivou, že dostanou nějaké odškodné, s perspektivou, že se budou někam stěhovat, ale dokud nebude schválen ústavní zákon, tyto smlouvy nemohou nabýt platnosti.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Paní a pánové, prosím o klid. Hovoří pan poslanec Jiří Payne jako jediný v této sněmovně.

Poslanec Jiří Payne: V případě, že by nakonec ústavní zákon nebyl schválen, tak na základě těchto smluv o smlouvách budoucích zažalují český stát, protože jim způsobil škodu tím, že hranice nakonec nebyla změněna. Tento požadavek sociální demokracie je naprostým vydíráním, je nesplnitelný a je naprostým vydíráním. V první řadě musí být schválen tento ústavní zákon a pak mohou být sjednávány nějaké smlouvy o případném odškodném. Myslím, že politika, které jsme byli zde svědkem, která si bere jako rukojmí osoby, které s politickým střetem zde ve sněmovně nemají nic společného, která působí naprosto neřešitelné problémy pro lidi, kteří žijí právě na hranicích mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, kteří nevědí, kam budou patřit zanedlouho, kteří si nemohou zařídit svůj život, je špatná politika. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Paynovi. S faktickou poznámkou se přihlásila poslankyně Petra Buzková, místopředsedkyně sněmovny, poté Václav Grulich a poté řádně přihlášený Zdeněk Jičínský.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, ráda bych upozornila některé své kolegy, že nezodpovědný není ten, kdo neschválí pro něj nepřijatelný návrh, že nezodpovědný je ten, kdo předloží takový návrh, o kterém ví, že protože je pro většinu v parlamentu nepřijatelný, schválen nebude.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní místopředsedkyni Buzkové. Nyní se přihlásil s faktickou poznámkou poslanec Václav Grulich, poté prosím, aby se připravil pan poslanec Zdeněk Jičínský.

Poslanec Václav Grulich: Dámy a pánové, pan poslanec Payne proslul svou demagogií a občas i politickým hulvátstvím nejenom v této sněmovně. Ať jede k Sabotům, jak jsem to udělal já, ať tam zkusí tuto demagogii přednést. Já se na něho přijdu podívat, jak vypadá, až se vrátí zpátky. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Grulichovi. Nyní se ujme slova pan poslanec Zdeněk Jičínský a připraví se pan poslanec Miroslav Ransdorf.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené shromáždění, k oné argumentaci poslance Payna je třeba přece jen říci několik poznámek. Mluvil tady velmi vášnivě, ale příčiny tohoto stavu, který tak kritizoval a který předhazoval k vině sociální demokracii, jsou někde jinde. Jsou ve způsobu rozdělení Československé republiky. O tom jsme tady už hovořili včetně toho, že bylo upozorňováno už tehdy, že onen kvapný způsob rozdělování státu bez souhlasu občanů nese sebou riziko rozehrávání české nebo slovenské karty, nese sebou riziko toho, že různé problémy nebyly vyřešeny a jejich vyřešení bude činit potíže.

Když se hovořilo o tom, že už je tu sjednána smlouva a že už není o čem jednat, připomeňme si ale článek ústavy, který říká, že území České republiky tvoří nedělitelný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem. Poslanci bývalé Poslanecké sněmovny vědí, že tu byl problém, když se o těchto věcech jednalo, má-li se nejdřív projednávat smlouva, k jejímuž přijetí stačí normální většina a nebo nemá-li se nejdřív projednávat ústavní zákon. Byl volen postup, který volen byl, a jehož důsledky dnes zažíváme. Vládní většina stačila na to, aby schválila smlouvu, ale nestačila na to, aby schválila ústavní zákon. Tento stav lze sotva považovat za shodný s Ústavou České republiky. Právní problémy jsou složitější. Uznávám, že ústava nemá pro to jasné direktivy, jak v tomto případě postupovat, co má mít přednost. Postup, který volen byl, způsobuje ty komplikace, které dnes zažíváme.

Jsem si samozřejmě vědom toho, že jde o citlivou otázku a nemyslím si, že je reálné dosáhnout jednáním se Slovenskou republikou změny mezistátní smlouvy. Jsem zároveň pro to, aby se vztahy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou dostaly na úroveň, která byla slibována při rozdělování, že budou mít úroveň nadstandardní. To zdaleka nemají. Nesnažme se teď stranicky předhazovat si nějaké viny, když viny skutečně jsou jinde než byly shledávány v příspěvku poslance Payna. Snažme se teď o věcný přístup, aby osud nešťastných obyvatel U Sabotů netížil i vztahy mezi Českou a Slovenskou republikou.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Miloslav Ransdorf.

Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, nepochybně si pamatujete vzrušené debaty v roce 1992 kolem rozdělení federálního státu. Živě si pamatuji, jak dnešní premiér v pořadu Co týden dal ujišťoval před televizními kamerami občany tehdejšího Československa, že pro řadového občana se nezmění vůbec nic.

Co zůstalo z těchto slibů? Vidíme, že hraniční režim, jak o tom hovořil kolega Jičínský, vůbec nemá nadstandardní úroveň, vidíme, že se velice zkomplikovaly styky mezi lidmi na obou stranách hranic a tam, kde dříve stačilo přejet do druhé obce, musí se cestovat 50 nebo 60 km. Myslím si, že tato věc je dokladem toho, že vláda udělala chybu. Chybu může udělat každý, ale rozumný člověk chybu přizná. Ten, kdo je zaslepený, na chybě trvá a prohlašuje ji naopak za správný čin.

Kolega Payne tady pronášel jedno silné slovo za druhým. Říkal, že si nemůžeme dovolit stav, kdy nemáme definovány hranice. Toto je demagogie. Česká republika má historicky definované hranice. Má je, dá se říci, po staletí a tím se odlišujeme od řady jiných evropských států, kde hranice byly ve velikém pohybu. Myslím si, že co do hraničního režimu vnáší nejistotu, je způsob jednání, který byl nastolen v poslední době, kdy se volila zásada obec za obec, kus za kus a s hraničními kameny se začalo hýbat dříve, než se jednalo s lidmi.

Myslím si, že opravdu každý může udělat chybu, že se může stát omyl, ale není správné na něm lpět. Ten, kdo na něm lpí a tvrdí, že bychom měli respektovat status quo, víceméně tvrdí, že má pravdu vždycky a že je neomylný. A zakladatel našeho státu Tomáš Masaryk takovýto přístup hodnotil velice příkře. Říkal, že neomylnictví je znakem polovzdělanosti.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jiří Payne.

Poslanec Jiří Payne: Já bych chtěl poděkovat panu profesoru Jičínskému za věcný přístup k problematice. Ano, tady jsou právní otazníky. Po mém soudu úprava státní hranice vychází prioritně z mezinárodního práva. Nejprve na mezinárodní úrovni, mezistátní úrovni, musí být sjednána smlouva o státní hranici a ta může být schválena. To je náš současný stav a tím je právě zpochybněna naše státní hranice, abych to upřesnil. Protože my máme jednu smlouvu o hranici, která je vlastně potvrzena ústavním zákonem ještě z doby federace, a máme druhou smlouvu o hranici, která není stvrzena ústavním zákonem. V tom je ta hraníce zpochybněna. To je právě stav, který by v Evropě, pokud možno, neměl být. Tato mezinárodní smlouva může v každém státě podléhat různému způsobu schvalování. To je věc vnitřní, je to věc každého státu, je to věc ústavního práva každé země, jak takové smlouvy projednává. Z našeho hlediska tato mezinárodní smlouva podléhá schválení ústavním zákonem. To znamená, že my v současné době jsme ve stavu, že mezinárodní smlouva byla sjednána a schválena, ale k její platnosti je ještě potřeba potvrzení ústavním zákonem, pak teprve smlouva může být ratifikována prezidentem a může to být oznámeno naší sousední zemi. Toto je právní procedura, která v tomto případě nastupuje, a já si myslím, že bychom měli mít jasno v tom, jak vlastně právně postupujeme. Proto také se domnívám, že prioritně bylo potřeba projednávat smlouvu o hranici a teprve následně ústavní zákon, který je vlastně součástí ratifikační procedury. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Paynovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Petr Koháček.

Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, bylo tady mnohokrát zmíněno, že vláda při předložení ústavního návrhu zákona se dopustila chyby, resp. nepřiznala chyby, nepřiznala omyly, na které byla již upozorňována delší dobu.

Já se přiznám, že těmto výhradám nerozumím, anebo jim rozumím, a pak se zase nemohu vyjádřit, abych neskončil před mandátovým a imunitním výborem.

Chtěl bych zde znovu připomenout to, co zde ještě nezaznělo. Nezaznělo zde to, že před tím, než začaly vůbec probíhat práce na rozhraničení naší hranice, že v té době obyvatelé osady U Sabotů vyjádřili své přání stát se součástí Slovenské republiky. Na tento fakt se zapomíná. To, že v průběhu doby, zřejmě pod vývojem politických událostí na obou stranách hranice, se obyvatelé této osady rozhodli jinak, je věc další, jenže v té době již probíhala rozhraničovací práce, která byla uzavřena.

Druhá věc, na kterou část sněmovny zde nebere zřetel, je fakt, že ke každé dohodě jsou potřeba dva, že jednostranné trvání na jedné věci z jedné strany je zbytečné, pokud není dohoda i z druhé strany. Já si myslím, že rozhraničovací komise pracovala velice odpovědně, že zvažovala všechny aspekty, které se týkaly všech sporných bodů na nově vytyčované státní hranici mezi našimi státy a že výsledek je takový, že nám všem by mělo stát za to, to, o čem zde již mluvil např. kolega Payne a samozřejmě pan ministr Ruml, mít konečně uzavřenu naši republiku poslední zbývající a nedokončenou státní hranicí. Protože, znovu opakuji, mít pevně stanovené, a je to v souladu s naším ústavním pořádkem, státní hranice, je jeden ze základních předpokladů naší státní existence. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Petru Koháčkovi. Přihlásil se o slovo pan poslanec Klanica.

Poslanec Zdeněk Klanica: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, já bych chtěl jen krátce reagovat na pana poslance Koháčka. Mám tu totiž kopii té petice, kterou obyvatelé obce Javorník, osada U Sabotů, sepsali 19. 2. 1993. Je tu podepsáno 62 občanů, z nichž asi 8, jak se zjistilo dodatečně, nemá v obci trvalé bydliště, další se prokazatelně nepodepsali, je to falzifikát, někteří tam nebydlí, někteří podepisovali jinou petici a jejich podpis byl zfalšován, je možno se u mne podívat. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Klanicovi. Přihlášky do rozpravy nejsou, takže rozpravu končím a ptám se pana ministra Rumla, zda chce vystoupit. Je patrno, že vystoupit chce.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já se pokusím reagovat na právě proběhlou diskusi.

Zaprvé ke Komunistické straně Čech a Moravy bych chtěl říci, že jejich zaujetí pro posvátnost hraničních kamenů mne fascinuje, když většina hraničních kamenů vzala za své při rozorávání mezí v 50. letech, kdy většina hraničních kamenů se nezachovala.

Zrovna tak bych chtěl říci panu poslanci Klanicovi, že brizantní situace v osadě U Sabotů nastane vždycky poté, když odtamtud odejde pan poslanec Klanica nebo bývalý poslanec pan Jegla, který tam hrál zcela jasně své politické moravistické hry.

Myslím, že pan poslanec Grulich měl skutečně upřímnou snahu s těmi lidmi tam hovořit, ale chtěl bych trochu s ním polemizovat, že vyjednal, že občané osady U Sabotů budou jednat se zaměstnanci a pracovníky Ministerstva vnitra. My s těmi občany jednáme už asi 4 roky. Já jsem byl v osadě U Sabotů sám osobně v roce 1994, kdy nikdo z vás ani neměl potuchy o tom, kde osada U Sabotů leží. S lidmi jsem projednával vzniklou situaci, hovořili jsme o budoucnosti a od té doby tam nesčíslněkrát byli úředníci Ministerstva vnitra, občané s nimi jednají a všichni si přejí, aby ta situace byla už konečně vyřešena a přestali tam jezdit poslanci hrát s nimi své politické hry.

Trošku nerozumím paní poslankyni Buzkové, že neodpovědný není ten, kdo neschválí špatné připravený zákon, ale ten, kdo ho špatně připravil, nebo tak nějak to bylo. Pak v logice této věci nemá sociální demokracie sebemenší důvod, proč by ho měla podpořit nyní, protože zákon je pořád stejný a podmínky pro finanční výpomoc také. Já si to nepřeji, jen říkám, že to nemá logiku a jestliže jsem zaslechl ze strany sociální demokracie to, že si uvědomuje, že veřejný zájem je pro ni velice silným motivem - a to je skutečně veřejný zájem prvního řádu mít společnou státní hranici se Slovenskem - aby změnili svůj postoj, tak potom nechápu, proč argumentuje tímto způsobem.

Chtěl bych říci, že skutečně k sjednání smlouvy o společné státní hranici jsou potřeba dva subjekty, dva státy - Česká republika i Slovenská republika. Nekorektně zde nebyla zmíněna osada Sidónie v katastru obce Brumov-Bilnice, kde na nyní slovenském území žije asi 30 českých občanů, kteří mají zájem na tom žít v České republice. Víte, že osada U Sabotů spádově vždycky spadala pod Slovensko, pod obec Vrbovce, kam lidi chodili do zaměstnání, děti do školy, kde lidi pohřbívali své mrtvé, dodnes tam vede elektřina ze Slovenska a poštovní doručovatelka tam chodí z Vrbovců, to je obec, která je celá situovaná na Slovensko, takže byl pochopitelný zájem o tuto osadu a náš zájem byl o osadu Sidónie, kde čeští občané projevili velké přání, aby mohli žít na území českého státu. Že to je vzájemná územní kompenzace, to tady nikdo nezmínil. Tato věc je velice nekorektní a bez této kompenzace nebyla slovenská strana ochotna jednat. Proto je tam ten zub v té mapě, každý s tím mává, že je to nelogické rozdělení hranice. Tento typ úvahy vedl k tomu, aby takto byly ty věci kompenzovány. Jsem velice nerad, že toto tady nikdo nezmínil.

Co se týče pana poslance Ransdorfa. Se Slovenskou republikou máme nadstandardní režim v celé řadě oblastí. Jsou uzavřeny desítky smluv v oblasti sociální, zdravotní, bezpečnostní i hraniční. Jestli to nevíte, tak na Slovensko čeští a slovenští občané mohou vstoupit na kterémkoli místě pouze s občanským průkazem. Zkuste toto aplikovat na jiné státní hranici! Máme nadstandardní režim.

Chtěl bych panu poslanci Grulichovi říci - já nevím, kterou verzí připravované režimové smlouvy disponuje on, ale já mám nejnovější verzi a tam článek 28 zcela jasně říká: Občané smluvních stran, kteří vlastní rodinné domy nebo rekreační chaty v katastrálním území obcí v bezprostřední blízkosti státní hranice, rodinní příslušníci, mohou po předchozím souhlasu příslušných celních úřadů a za předpokladu, že k těmto objektům není možný přístup po komunikacích navazujících na celní přechod mimo celní přechody přes státní hranice na stanovených místech přepravovat materiál na provedení oprav, běžnou údržbu, paliva a potraviny. K dopravě do míst, kde se tyto nemovitosti nacházejí mohou za podmínky jejich zpětného dovozu použít motorové dopravní prostředky při respektování podmínek ochrany životního prostředí.

My se snažíme vytvářet nadstandardní režim se Slovenskou republikou, ale zase ke každé smlouvě jsou třeba dvě strany a my musíme se slovenskou stranou jednat. Já znovu upozorňuji, a to je k úvaze komunistickým poslancům, kteří říkají vrátit k novému jednání rozhraničovací komisi, že ta jednání by trvala do r. 2000 a že žádný nadstandardní režim vytvořený touto smlouvou by nebyl možný, protože znovu zdůrazňuji, že slovenská strana podmiňuje uzavření té smlouvy schválením ústavního zákona o změnách státní hranice na české straně.

Byl bych rád, kdyby se skutečně už přestaly okolo této hranice hrát politické hrátky a rozehrává je kdokoli a ku prospěchu občanů obou států, kteří žijí v celé příhraniční oblasti, to není jen věc občanů osady U Sabotů, ale všech lidí, kteří žijí na česko-slovenském pomezí, už k jejich prospěchu abychom skutečně jednali naprosto odpovědně.

Tolik jsem chtěl říci k té diskusi, která tady byla a odpusťte mi, prosím, ale na stupidity pana poslance za republikány Krejsy nebudu reagovat. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Janu Rumlovi a prosím, aby se slova ujal zpravodaj poslanec Vilém Holáň.

Poslanec Vilém Holáň: Vážené kolegyně, vážení kolegové, podal jsem takřka technicky studenou zpravodajskou zprávu a kdybych tím mohl vymazat předcházející přestřelky, zopakoval bych vám ji znovu. Bylo by to ovšem mnoho času. Chtěl bych jen zdůraznit ten fakt, že především nám asi společně musí běžet o dobré jméno této země jak vůči sousedům, tak vůči ostatním zemím. Je to hlavní důvod, proč by měl být tento zákon postoupen k dalšímu čtení, proč by měl být schválen.

Chci ale zdůraznit ještě jednu technickou okolnost, která možná nevyplývá dost plasticky. Když se tvoří státní hranice, tak se vždycky vede tam, kde je nějak nesporná - po hřebenech hor nebo po střednicích toků. A vždycky je zle, když se dostane do blízkosti osady, města, které se volně rozrůstá, jak bují život. Skutečně jsme tady v této obci, stejně jako v Sidónii v situaci smíšeného obyvatelstva, navíc s evidentním spádem na slovenskou stranu.

Prostě pro nás celá tato záležitost musí být otočena směrem k technickému usnadnění života lidí, kteří tam žijí. Proto si myslím, že musí nastoupit ony práce, které zdokonalí ono odstupné nebo jakousi kompenzaci lidem, kteří tyto těžkosti budou snášet.

Mám poznámku i k těm Kasárnám. Ona otázka rekreačních chat a zařízení na slovenské straně zdaleka není jen otázkou Kasáren. Na východních svazích celých Beskyd jsou stovky chat českých občanů, kam lidé dojíždějí. To znamená, že to není jen problém Kasáren.

Znovu doporučuji, abychom v prvním čtení schválili tuto předlohu. Vím, bohužel, že se mohlo stát, že úředníci, kteří jednali s těmi lidmi, nejednali dobře. Ono to ale má i ukázku zde, kde dokážeme být na sebe řádně nesnášenliví. Jak pak ti úředníci si mají odnést něco jiného? Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Holáňovi, o slovo se přihlásil předseda sněmovny Miloš Zeman.

Předseda PSP Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, i když chápu, že některá vystoupení v této debatě byla vzrušená, dovolte mi nabídnout úvahu, že v naší debatě se v podstatě nejedná o česko-slovenský problém, ale primárně o česko-český problém. Nemyslím si totiž, že těžištěm této debaty je úvaha o následné změně státní hranice. Ta se stala a nelze ji odestát. Jádrem - a já se domnívám, že o něm můžeme diskutovat velice věcně - je především otázka náhrady či odškodnění těm 60 občanům, jejichž bydliště, bez jejich viny, zůstala na území jiného státu.

Je nám argumentováno, že 50 mil. korun je náhrada enormní, že 1,5 mil. Kč na rodinný domek plně postačuje zvláště - a to zní na první pohled jako velmi silný argument - když jim ta nemovitost zůstane, ale není již příliš vnímán argument z druhé strany, že tato nemovitost, bude-li opuštěna, je vzhledem k dané lokalitě prakticky neprodejná. Chtěl bych proto vyzvat k věcné a klidné diskusi, která by si uvědomila jednu absurditu. V této sněmovně v rámci argumentace k tomuto ústavnímu návrhu zákona diskutujeme o částce 50 mil. Kč a o jejím případném navýšení možná o 5, možná o 10 mil. Kč. V této sněmovně se současně zatím neprojednával vládní úmysl dotovat banky 13,5 miliardami korun. Uvědomme si, přitom, prosím, tento nepoměr a uvědomme si, že když nebudeme citlivě přistupovat k osudu našich 60 občanů dnes, tak se nám zítra může stát, že se stejnou necitlivostí budeme přehlížet zájmy 600, pozítří 6000 a někdy v daleké budoucnosti možná i 6 mil. lidí. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi sněmovny Miloši Zemanovi za jeho vystoupení. Nyní vystoupí pan ministr Jan Ruml, čímž se rozprava patrně otevře znovu. Má na to ale plné právo.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážený pane předsedající, vážené paní a pánové, nechtěl jsem již vystoupit, ale po vystoupení pana předsedy sněmovny musím. Byl bych rád, kdyby se v sociální demokracii dohodli. Od pana poslance Grulicha jsem zde na vlastní uši slyšel, že není podmínkou sociální demokracie zvýšení částky 50 mil korun, ale individuální jednání s těmi lidmi. Pan předseda Zeman mluví o zvýšení 5, 10 mil. Kč a neustále operuje číslem 1,5 mil Kč. na dům. Já jsem to četl ve sdělovacích prostředcích a reagoval jsem na to zde, že k tomu je ještě třeba připočítat na průměrnou rodinu 1,2 mil. Kč na finanční příspěvek plus 10 mil. Kč z dotací okresních úřadů, celkově na výstavbu inženýrských sítí, na úpravu pozemků pro úpravu budoucích domů nebo bytů. S prodejností a neprodejností je to také problém. Máme informace z osady U Sabotů, že většina lidí tam stejně chce zůstat a chce využít finanční prostředky na to, aby si na českém území postavili domy, pro své děti, které by potom žily na českém území.

Byl bych proto rád, kdybychom již s touto částkou neoperovali. Podle vlády je tato částka dostatečná, v této chvíli je nepřekročitelná, konečná. Vláda si myslí, že to je částka, která dostatečným způsobem vyjadřuje zájem vlády na tom, aby lidé, kteří se ocitli bez svého přičinění v této situaci, dostali tuto finanční výpomoc a mohli si zařídit vše, co potřebují.

Byl bych tedy rád, abychom se dohodli na tom, zda-li sociální demokracie podmiňuje toto přijetí tím, či oním. Myslel jsem, že jde o individuální jednání, pokud je zde mluveno o další částky, je to trochu zcela jinde. Skoro bych byl rád, kdyby si vzali za své slovo pana poslance zpravodaje Holáně, tuto debatu již nevedli a odpovědně se rozhodovali.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji pane ministře. Poslanci mají v tuto chvílí jiný názor s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Grulich a dále se přihlásil pan poslanec Randsdorf.

Poslanec Václav Grulich: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, rozprava byla otevřena, ale já nebudu dlouho hovořit. Samozřejmě, že když dáváme požadavek individuálního jednání a přístupu k jednotlivým občanům, nikdo z nás si nedovolil odhadnout, zda-li částka zůstane stejná, zda-li se sníží nebo se zvýší. Já jsem skromně odhadl, že pokud by se zvýšila, že toto zvýšení co do poměru bude celkem nepatrné a nepochybně pro vládu přijatelné. Dnes říkat rezolutně, že 50 mil. Kč a víc ani korunu, že 5, 10 mil. korun je již neprůchodné a nepřípustné, že to není zcela odpovědné, že bychom měli opustit tato stanoviska a hodnotit jednotlivé návrhy podle toho z které strany přicházejí.

Jestliže se bude skutečně jednat a občané mně slíbili, že jednat budou, tak si myslím, že vláda je povinna tomuto jednání jít vstříc a podle tohoto jednání se pozná, co a jak. (Kasal: Pane poslanče, upozorňuji, že jde o faktickou poznámku.) Pane předsedající, mám na to pět minut a je to reakce na pana ministra. Byli jsme ochotni do 60 dnů dát vládě prostor pro toto jednání. Byl bych velmi rád, kdyby tato nabídka byla tak přijata, jak byla míněna.

Upozornil bych pana předsedajícího, že faktická poznámka je do pěti minut a já jsem mluvil přesně k tomu, k čemu mluvil můj předřečník, pan ministr Ruml. Doufám tedy, že příště nebudu vyrušován.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP