Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Miloslavu Tylu, slovo má pan poslanec Maixner, připraví se pan poslanec Machovec.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté. Dnes se dostává na pořad schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zákon o zemědělství sněmovní tisk č. 118. Na minulé schůzi jsme byli svědky přijetí rovněž zemědělského zákona, sice opozičního, ale skutečnost jasně ukázala, že byl přijat, a to i hlasy některých poslanců vládní koalice. Přitom jsme byli svědky v následujících dnech velmi prudké přestřelky mezi ODS a KDU-ČSL a dokonce bylo řečeno ústy pana premiéra Václava Klause, že pokud tento zákon a další zákonné drobnosti projdou do druhého čtení, že se vzdá vlády a půjde do opozice. Na tomto základě byl pravděpodobně urychleně dopracován vládní návrh zákona o zemědělství, který nemá nic společného ani s připravovaným vládním textem onoho zákona, který jsme taktéž mohli číst a seznámit se s ním. Je mi přinejmenším podivné, jakým způsobem se postupovalo při dopracování zákona o zemědělství a plén se předložil jeden list A4 co by zákon o zemědělství. Nebudu definovat jestli je tento zákon špatný nebo ne, jestli je to přesně to, co naše zemědělství potřebuje, jestli to je konečná podoba více než šesti let práce Ministerstva zemědělství, ale budu se snažit objasnit naše pohledy na danou problematiku a říci názor, který akceptuje značné množství obyvatel našeho státu a naší zemědělské veřejnosti. Již samotný první paragraf nestanoví zhola nic, jen odkazy na platné zákonné normy a vyhlášky Ministerstva zemědělství a nikde nenajdeme nic o tom, co jsou základní pojmy, které by definovaly naše zemědělství, naši výrobu, produkci, spotřebu a ochranu zemědělce, který se na tomto systému podílí. Nejsou zde ani základní normy na provozování a funkci zemědělství jako celku s vyčleněním základní strategie, která bude jasně určovat naši suverenitu v produkci základních komodit, potřebě státu, která bude legislativně jasně určovat své taxativní normy svého množství i zaměření. Definovat i takové základní pojmy jako je většina druhů alternativního způsobu zemědělství s důrazem na hlavní význam a váhu, na produkci ekologických potravin maximálně čistých bez tlaku na extenzi, s maximálním důrazem na zachování rázu a ochrany životního prostředí. Vůbec zákon jasně nedefinuje i tu funkci zemědělství, která je již od prvního pohledu jasně vnímatelná, a to je přizpůsobení se krajině, prostředí a podmínkám, ve kterých se nachází. Tato specifika jsou natolik rozdílná, že je potřeba přímo zákonem a ne prováděcí vyhláškou Ministerstva zemědělství říci a určit si u nich cíle a hodnotu a nenechat to jen na jakési magické ruce trhu. Ta je resortu zemědělství velmi vzdálená, asi stejně tak, jako přístup našich bankovních domů k našemu zemědělství. Kde jsou překlenovací dlouhodobé úvěry pro půjčky v zemědělství? Kde jsou výhodné úrokové sazby? Kde jsou potřebné milióny pro naše zemědělství. Když porovnáváme rozpočet našeho státu s desetimiliony obyvatel do resortu zemědělství ve výši 15,7 mld. korun např. s rozpočtem sousedního Rakouska ve výši 38 mld. šilinků, tak je jasné, že není co srovnávat a i přímé finanční dotace zde pociťuje každý sedlák.
A to, že u nás stále zvětšuje ona propastná hranice vnitřní zadluženost našeho zemědělství je vidět také každý rok a oněch 27 mld je dnes skutečností. A ani v tomto zákoně o zemědělství se nic neříká a opět ani rámcově nic neřeší. Tak co vlastně budeme schvalovat? Budeme schvalovat jednu stránku A4 textu, který se v každé větě odkazuje již na platné zákony a prováděcí vyhlášky ministerstva.
Myslím si, že je to velmi špatně připravený zákon, spíš jen jakési torzo zákona, který nevyřeší žádný ze základních problémů našeho zemědělství a navíc ani našemu zemědělství nepoloží ony fiktivní koleje, po které by se mělo do budoucna rozjet.
Doporučuji sněmovně nejen nepustit tento text do druhého čtení, ale spíš by mělo zaznít, že není co pouštět do druhého čtení a není ani k čemu se vyjadřovat. Vláda by měla vzít na zřetel, že zde žije stále ještě kolem 250 tisíc zemědělců, kteří jsou bytostně závislí na své práci, na svém výkonu, za který nechtějí nic jiného, než pokrýt své již vložené náklady, což i to se v mnohém nedocítí a dále slušně uživit své rodiny.
Doporučuji vládě, aby tento návrh zákona, pokud chce, aby existovala i vládní verze, dopracovala, a to v takové podobě, aby naše zemědělství bylo jasně specifikováno a mělo své normy a zákonný rámec. Navrhuji vrátit zákon vládě k dopracování.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Maixnerovi. Slovo má předseda zemědělského výboru pan poslanec Machovec. Připraví se pan poslanec František Novák.
Poslanec Karel Machovec: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte velmi krátce, na rozdíl od mých předřečníků, mluvit k zákonu, který se týká resortu, za který se já cítím být poněkud zodpovědný.
Jsem velmi rád, že v diskusi zde zaznělo to, co zaznělo. Ještě nedávno jsme byli svědky toho, že tato vládní koalice absolutně odmítala zemědělský zákon jako takový. Dnes máme vládní návrh tohoto zákona na stole a je pro mne do jisté míry zadostiučiněním, že to jsou poslanci některých vládních stran, kteří tento zákon zamítají.
Je pravdou, že jsme obdrželi svěží dílko, kde preambule je rozsáhlejší než vlastní paragrafové znění. Je poměrně smutné, že problémy českého zemědělství jsou redukovány na tři paragrafy, z nichž jeden se týká podhorských amarginálních oblastí, druhý podnikatelského znevýhodnění a třetí povinnosti ministerstva zemědělství předkládat pravidelně v termínu zelenou zprávu. I to svědčí o vážnosti, kterou vláda, resp. její část k zemědělství chová. Domnívám se, že i ve světle posledních událostí, odmítnutí poloviny spotřební daně respektive vratky spotřební daně za naftu spotřebovanou v zemědělství, je toho jasným důkazem. Jestliže tato vláda, tato země dokáže na sanaci bankovního sektoru vydat 70 mld, bylo by asi dobré, aby hledala 1,5 mld Kč, kterou potřebují dnes přímo zemědělci v těch nejpostiženějších oblastech. Domnívám se, že význam zemědělství pro tuto zemi tomu odpovídá.
Nicméně, protože je mým bytostným zájmem, aby tato země zemědělský zákon měla, dovoluji si vám doporučit, abyste vládní předlohu pustili do druhého čtení.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Machovcovi. Slovo má pan poslanec František Novák, připraví se pan poslanec Hofhanzl.
Poslanec František Novák: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, na konci minulého roku jsme projednávali návrh zemědělského zákona, který zpracovali opoziční poslanci a byl předložen kolegou Machovcem, prošel sněmovnou hlasy opozičních poslanců a části poslanců KDU-ČSL. Tímto krokem byl nepochybně urychlen proces přípravy vládního návrhu zemědělského zákona a my tento návrh teď máme před sebou.
Někteří kolegové si jistě velmi dobře vzpomínají, že jsem prohlásil o poslaneckém návrhu, že je to návrh špatný. Já se přiznám, že když jsem pročetl poprvé návrh vládní, tak jsem nebyl schopen říci, který z těch návrhů je horší, bohužel, ten pocit jsem měl. Pokusím se nyní své negativní stanovisko vysvětlit.
V prvé řadě je nutno si položit základní otázku, zda zemědělský zákon začlenit do našeho právního řádu či nikoliv. Považoval bych diskusi na toto téma za velmi potřebnou a vlastně ji vedeme. Vláda si na tuto otázku odpověděla kladně. Jestliže hledáme odpověď na určitou otázku, odpovídáme v určitém čase. A já si myslím, že právě teď není ten nejvhodnější čas na kladnou odpověď na položenou otázku. Mám na mysli to, že v zemědělství je ještě příliš mnoho nedokončených restitučních požadavků, že v zemědělství čeká stát prodej půl milionu hektarů státní půdy a myslím si, že velkým problémem pro celé zemědělství bude vypořádání transformačních podílů v roce 1999.
Musíme si také položit otázku, jaký účel má zemědělský zákon. To vládní návrh neříká. Domnívám se, že pokud zemědělský zákon má existovat, měl by tvořit základ zemědělské politiky státu a jestliže by měl být o něčem jiném, pak je jeho existence naprosto zbytečná. Vystačíme s dosavadním právním rámcem a případně několika dalšími novými zákony technického charakteru. I pro zemědělský zákon by měla platit některá elementární pravidla, která platí pro každý zákon. Mám na mysli zákonem stanovená práva a povinnosti subjektů zákonem dotčených a současné stanovení sankcí platných při porušování zákonných povinností.
V zemědělském zákonu jsou to na jedné straně zemědělci a na druhé straně stát. V návrhu zákona, bohužel, nejsou jasně stanovená pravidla zemědělec - stát. Z prohlášení vlády a již z praxe samé, jak zaznělo od některých mých předřečníků, je jasné, že vláda České republiky zemědělství podporuje. Je jasné, že tady existuje regulace trhu se zemědělskými produkty a je také pravda, že stát ovlivňuje zahraničně ekonomické vztahy dotýkající se zemědělství.
Jestliže by měl být zákon přijat co nejdříve, v zájmu zvýšení právní jistoty podnikatelů v zemědělství tak, jak se to uvádí v důvodové zprávě návrhu, potom skutečně zdaleka nestačí čtyři paragrafy, z nichž jeden stanoví účinnost zákona, druhý hovoří o povinnosti vlády předložit "zelenou zprávu" a třetí se věnuje újmě, jak to zde již vysvětlil pan poslanec Tyl. V jediném paragrafu se návrh zákona zabývá problematikou podpory zemědělství i regulace trhu se zemědělskými výrobky.
Činí to zjednodušeně, odkazem na platné zákony a platné normy.
Musím v této souvislosti některé z nich připomenout. Především se zmíním o citovaném Státním fondu tržní regulace. Dnes u nás všichni, kteří v zemědělství podnikají, vědí, že tento institut, v podobě, ve které existuje a ve které byl vytvořen, je již překonán. Na nutnost připravit nová pravidla pro regulaci trhu upozornil zemědělský výbor při jednání s panem ministrem v loňském roce. Myslím si, že avizované projednávání nových zásad regulace trhu v radě SFTR bez jejich projednávání v zemědělském výboru není tou nejlepší cestou.
Stalo se rovněž pravidlem, že Parlament vystavuje při schvalování státního rozpočtu bianco šek Ministerstvu zemědělství a Ministerstvu financí na částku, kterou rozdělí podle dotačních pravidel, která si později tato ministerstva vydají. Při jednání mezi Ministerstvem financí a Ministerstvem zemědělství o dotačních pravidlech na r. 1997 zcela jasně zaznělo, že je třeba přistoupit k nové úpravě dotačních pravidel, aby to byla dotační pravidla dlouhodobější, aby to byla dotační pravidla, která se budou věnovat systémovým podporám zemědělství.
Jestliže má nový zákon skutečně přispět k vytvoření právní jistoty podnikatelů, tak musí vztahy mezi zemědělcem a státem přesně definovat. Jestliže je bude definovat na delší časové období, může také definovat cenu, kterou za realizaci zákona stát, a tedy všichni daňoví poplatníci, zaplatí.
Návrh zákona, který máme před sebou, nehovoří o dopadu na státní rozpočet a já si myslím, že je to zcela logické, protože v něm nic nového, než co platí v současném právním řádu také není.
Padly zde vlastně dva návrhy. Jeden na zamítnutí, jeden na vrácení předkladateli. Proto nebudu předkládat žádný návrh. Chtěl bych jenom závěrem varovat všechny ty optimisty, kteří s představou propuštění tohoto návrhu do druhého čtení a jeho dopracování v rámci poslanecké tvořivosti laškují. Já si myslím, že tato norma je příliš složitá, má-li se udělat dobře, není ji možné na půdě Parlamentu tvořit od začátku.
Zaregistroval jsem také mnohá vyjádření lidí, kteří chtějí ovlivňovat zemědělskou politiku, že je lepší špatný zákon než zákon žádný. Já jsem hluboce přesvědčen, že zemědělci zasejí a sklidí i letos bez zákona. Myslím si, že lepší než zákon špatný je zákon žádný. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Novákovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Hofhanzl. Připraví se pan kolega černý.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, mně skutečně nečiní žádného obzvláštního potěšení, že mám mluvit na toto téma. Myslím si, že každému z této Sněmovny, i když většina jsou městští občané bez vztahu k zemědělství, je jasná důležitost zemědělství jako výroby potravin i jako kulturního prostředí pro celou zemi. Rovněž si myslím, že většině z vás je jasná jistá specifičnost zemědělské výroby, vyčerpatelnost půdy a rovněž biologický charakter zemědělského podnikání.
Mnohým z vás je rovněž jasné, co se stalo za uplynulých 40 let, kdy došlo k přerušení přirozených poměrů, přirozeného vztahu k půdě a hospodaření s půdou na českém venkově. Já to pokládám za jeden z největších zločinů, který se stal v uplynulých 40 letech. Zemědělství bylo od té doby, co člověk slezl ze stromu, přestal běhat po stepi a začal s motykou okopávat zemi, základní činností člověka, kterou se živil a na které se také rozvíjel jeho duch. Pokud něco mělo být učiněno po roce 1989, tak mělo být vyvinuto veliké úsilí k obnovení přirozených tradičních poměrů, k obnovení toho, že zde vzniknou znovu přímí zodpovědní vlastníci, kteří přesahují generace. Já jsem čekal, že půjdeme k tomu, aby se zde znovu obnovili hospodáři, kteří předávají svůj statek svým potomkům a tím umožňují udržet biologickou hodnotu půdy a hospodaření na staletí.
Řekl jsem to zde také někdy v roce 1993-4, když jsme dělali sankční zákon. Při té příležitosti jsem řekl, že rakouský císař, když před dvěma stoletími zrušil nevolnictví, měl tolik zodpovědnosti a byl natolik osvícený, že dal do zákona pánům povinnost o své bývalé nevolníky se několik let starat, aby pochopili, že mohou a že umí. Bohužel jsme to neudělali a výsledkem je současná zakonzervovaná, v převážné míře stará struktura hospodaření, kde není u většiny zemědělských podniků jasná konkrétní zodpovědnost a zodpovědnost v čase. Od toho se odvíjí také to, co se dnes v zemědělství děje, že se vytvořila jistá agrární lobby podniků, které mají stejnou hospodářskou strukturu, stejnou podstatu a tudíž i stejné zájmy, a nevytvořili jsme strukturu zemědělských hospodářství od malých po velká, aby vznikla konkurenceschopná i v čase zodpovědná struktura zemědělského hospodářství. Bohužel se to nestalo.
Každému, kdo v zemědělství pracoval, kdo se zemědělstvím má něco společného, bylo jasné, že na obnovu zemědělství bylo zapotřebí vynaložit na samém počátku velikou energii a veliké prostředky. Bohužel se to nestalo a mě mrzí - ač jsem byl koaliční poslanec od samého počátku - že si to má vláda do důsledku nebyla schopna uvědomit.
Jinak chci říci, když poslouchám již roky hlasy v této Sněmovně hovořící o zemědělství, že mi to připadá, jakoby v jedné zemi došlo ke zmatení jazyků. I když mluvíme jednou řečí, připadá mi, že to co mluvíme, říkáme jako lidé, kteří vyrostli v jiných prostředích, v jiných kulturách a není to pro české zemědělství dobré.
Já se obávám, že tímto zákonem zakonzervujeme a pomáháme zakonzervovat staré způsoby. Ten zákon není jasně definován. Nejsou jasně diferencovány subjekty, které v krajině jsou zakořeněny, žijí tam a my máme přispět k tomu, aby v konkurenci, která ve světovém zemědělství je, byly schopny hospodařit a měly určitý zisk. Tím co děláme, dáme těm subjektům plošně určité množství peněz na to, aby přežívaly, ale nepovede to k ekonomické prosperitě, k prosperitě českého zemědělství a k tomu, abychom se chovali ke krajině tak, abychom ji nedrancovali.
Co říci závěrem? Já se domnívám, že jestli jsme měli udělat něco takového, jako zemědělský zákon, tak jsme měli říci i v této sněmovně, jakou si představujeme cestu k ekonomickému zemědělství, které nedrancuje krajinu, a jaké prostředky do toho je ochotna tato společnost vložit. Bohužel se to nestalo a já nejsem spokojen ani s poslaneckým ani s vládním návrhem.
Tak, jak to řekl kolega Novák, vytvoříme-li nyní v tomto stavu takovýto zákon, zakonzervujeme starou strukturu a staré způsoby.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji poslanci Hofhanzlovi. Prosím pana kolegu Černého, aby se ujal slova.
Poslanec Jan Černý: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, většina z vás si asi pamatuje, že při rozpravě o prvním čtení k poslanecké iniciativě zákona o zemědělství jsem též vystupoval ve druhé polovině rozpravy, a činím tak i dnes.
Chtěl bych ve svém vystoupení reagovat zejména na vystoupení opozičních kolegů poslanců a na kritiku, která se snesla na tento vládní návrh. Chtěl bych jim oponovat tím, že vládní návrh přesně odráží možnou míru společenské objednávky po zemědělském zákonu. Při tom předchozím projednání jsem říkal - a trvám na tom - že žádný zákon nemůže způsobit a nemůže poručit, aby zemědělství bylo konkurence schopné a aby každý prostě vydělal.
Ve vládním návrhu jsou tři základní mechanismy, které jsou ovšem i v poslaneckém návrhu možná trochu podrobnější, ale v podstatě stejné. V preambuli je deklaratorně vyjádřeno, co to vlastně zemědělství je, jaká má specifika vůči jiným druhům podnikání, stejně tak jako v úvodních paragrafech zemědělského zákona v poslanecké iniciativě.
Ve druhé části obou dvou zákonů se jejich autoři snaží přihlásit k určité podpoře, která by do zemědělské výroby měla jít, a je dobře, že ani poslanecký ani vládní návrh neopomíjí určitá specifika uvedená v preambuli a že pamatují při každoročním schvalování státního rozpočtu na kompenzaci určité újmy.
Třetí část zákona se týká problematiky, která dosud není ve všech svých souvislostech v našem právním řádu dostatečně ošetřena. Známe náhradu újmy za omezení hospodaření ve veřejném zájmu u lesů, známe to zčásti u vodního zákona, ale samozřejmě veřejný zájem a jeho omezení vlastnických práv, omezení možnosti nakládat s majetkem, omezení možnosti získat svým způsobem určitou kompenzaci za dodržování veřejného zájmu má samozřejmě mnoho podob, a proto vláda dala ustanovení § 2, kterým stanoví úhradu této újmy.
Souhlasím s kolegou Tylem, že je to v podstatě ten nejdůležitější paragraf a že pravděpodobně nepatří pouze do zemědělského zákona, protože si dokážu představit spoustu jiné majetkové újmy i z jiných titulů než jen z hlediska zemědělského.
A tak, když se podívám na ten vládní návrh, mohu vlastně konstatovat, že pravdu jsem měl při prvním projednávání. Zemědělský návrh zákona, jak ho známe ze světa, vznikal za jiných politických podmínek. Vznikal po druhé světové válce, vznikal jako reakce na bipolární svět, vznikal jako snaha zemí Evropské unie zajistit dostatek potravin ve všech členských zemích. Já si myslím, že my neřešíme tento problém. Neřešíme problém dostatku potravin v České republice, neřešíme problémy bipolárního světa. Řešíme problémy jiné. Měli bychom se věnovat antidumpingové ochraně zemědělského trhu. Měli bychom se věnovat tomu, aby dotační pravidla byla stabilní, aby neplatila pouze jeden rok, aby byla např. na pět let, abychom prostě zabezpečili podnikatelům v zemědělství stabilní podmínky.
To ovšem podle mého názoru dokážeme i bez zemědělského zákona. Dokážeme to jasným vymezením jednotlivých podnikatelských aktivit, zákony, které upravují podnikání v jednotlivých komoditách, a upravíme to tím, že při schvalování státního rozpočtu budeme brát v úvahu "zelenou zprávu", kterou ministr sám z vlastní iniciativy a bez toho, že by mu to zákon ukládal, předkládal.
Co říci na závěr? Já myslím, že většina zemědělců se dnes nebojí konkurence, nebojí se volného trhu. Bojí se dumpingových dovozových nízkých cen výrobků, které sem za peníze daňových poplatníků Evropská unie dováží, ale čeho se také bojí, je určité rovnostářství, které by mohlo v případě schvalování zemědělského zákona přijít. Určité vyrovnávání horších podmínek, určitá snaha po kompenzaci, určitá snaha po stabilizaci celého toho systému, který samozřejmě více akcentuje ty méně schopné a méně akcentuje ty schopnější, kterým omezuje možnost rozvoje, protože v podstatě omezuje konkurenci.
Toho jsme svědkem dnes v zemích Evropské unie, kde takovéto omezení konkurence způsobilo, že mají podstatně menší farmy, že mají podstatně méně konkurence schopné zemědělství než např. v liberálnějších USA nebo ve velmi liberálním Novém Zélandu.
Společenská objednávka tedy odráží vládní návrh a tato sněmovna by si měla uvědomit, že je tady pro 10 miliónů spotřebitelů, z nichž samozřejmě ne nepodstatná část 250 tisíc lidí se zemědělstvím zabývá. Pomozme jim ochránit jejich trh, pomozme jim dobrým rozdělováním finančních prostředků, které si čeští daňoví poplatníci mohou dovolit. Nemyslím si, že tou základní pomocí je právě zemědělský zákon. Pokud ovšem ano, tak v tom případě ten, který řeší ty nejpalčivější problémy, a to znamená vládní návrh. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Černému. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Jestliže nikdo, rozpravu uzavírám.
O slovo se hlásí ke zhodnocení rozpravy zástupce předkladatele, pan ministr Josef Lux.
Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji všem, kteří vystoupili v rozpravě k tomuto zákonu a musím komentovat některé věty, které tady padaly.
Pan Kováčik hovořil o tom, že tento zákon je bez konkrétností. Tento zákon hovoří o tom, co jsem uvedl, to znamená o potravinové bezpečnosti, o zákonné povinnosti ocenit mimoprodukční funkce, o zákonné povinnosti ocenit újmu v zemědělství a povinnosti předložit zprávu o stavu zemědělství. Nic víc, ale také nic méně. Není pravda, že tento zákon neřeší konkrétní věci.
Kolega Tyl tady hovořil o několika věcech, které bych si dovolil nazvat slovníkem jemu blízkým, protože jsou skutečně hlubokým nedorozuměním. Jestliže potravinové bezpečnosti rozumí pan kolega jako bezpečnosti požívání potravin, musím říci, že tomu ostatní svět takto nerozumí. Celý ostatní svět zapojený v organizaci Spojených národů FAO stanovuje termín potravinové bezpečnosti jako termín, který hovoří o zachování takového potenciálu, který je schopen v té či oné zemi uživit vlastní národ z vlastních zdrojů, Tento termín se stanoví dokonce v kaloriích pro třetí svět, ale stanoví se v každé agrární politice všech vyspělých zemí. Čili skutečně otázka potravinové bezpečnosti není o bezpečnosti požívání potravin.
Znevýhodněné oblasti nejsou o Finsku a o citronech, ani o kukuřici na horách. Celá Evropská unie stanovila dva parametry pro znevýhodněné oblasti. Za prvé je to nadmořská výška a tam se stanovila hranice 600 m nadmořské výšky, za druhé je to sklon pozemku, který se stanovil v Evropské unii na 7 stupňů. Pozemky nad 7 stupňů svažitosti a nad 600 m nadmořské výšky se považují za znevýhodněné. Je to docela jednoduché, protože podnikatelé v těchto oblastech evidentně s obtížnějšími, horšími stanovištními podmínkami prostě nejsou schopni konkurovat zemědělcům tzv. v kraji. Platí to všude ve světě.
Dále se tady říká, že ministr podává zprávu o stavu zemědělství. Tady nehovoříme o ministru ani o Ministerstvu zemědělství, ale o vládě jako celku, a to je myslím důležitý rozdíl, protože vláda by měla předkládat zprávu tomuto parlamentu.
Otázka, že je nutno podporovat konkurenceschopnost, ne podporovat znevýhodněné oblasti, tady nemohu s panem poslancem souhlasit. Skutečně je třeba podporovat konkurenceschopnost v těch intenzivních oblastech, ale zemědělci v těch znevýhodněných oblastech, tak jak jsme si je definovali, by bez této podpory v konkurenci neobstáli. Chceme-li, aby v těchto krajinách v této oblasti někdo hospodařil, musí ho stát podpořit. Je legitimní vést diskusi o míře této podpory, ale nikoli o tom, jestli ano nebo ne. Velmi mě mrzí, že pan poslanec jako koaliční poslanec navrhuje zamítnutí návrhu vlastních kolegů z koalice, tedy z vlády.
Pan kolega Maixner hovoří o tom, kde jsou výhodné úrokové sazby pro zemědělství. Pan kolega Maixner možná neví - proto to musím připomenout - že do českého zemědělství vstupuje každý měsíc více než 1 mld úvěrů s úrokem do 3 %. To nemá obdobu v žádné jiné podnikatelské aktivitě. Prostě nemá to obdoby. Pakliže to pan poslanec neví, tak mu to tady deklaruji a jsem schopen předat seznam konkrétních podnikatelů, kteří byli takto podpořeni.
Pan poslanec Machovec hovořil o tom, že problémy českého zemědělství nelze vtěsnat do tří paragrafů. Já s tím souhlasím. Ambicí tohoto zákona není vtěsnat všechny problémy do těchto tří čtyř paragrafů. Tento zákon se snaží řešit to minimum, co je třeba ošetřit v zákonu. Samozřejmě zemědělská politika není vtěsnána do tohoto zákona. Zemědělská politika je o něčem jiném. Je o tom, že tady existuje 20 letý splátkový cyklus v bezúročných parametrech v procesu privatizace, že tady existuje garanční fond, kroky fondu tržní regulace atd. Zde v těchto paragrafech je nezbytné minimum toho, co je třeba zakotvit v zákonu, to znamená co je možné vymáhat - podpora v podhorských oblastech a kompenzace újmy jako klíčové věci.
Pan poslanec Novák říká, že zákon by měl být základem zemědělské politiky a hovořil o tom, že je potřeba diskutovat o této věci. Já bych panu poslanci velmi doporučoval, aby tuto diskusi vedli především v jeho politické straně, protože jeho názory jsou jiné než názory jeho kolegů ve vládě. Je třeba, abyste si srovnali noty, pane poslanče.
Co se týká pana poslance Hofhanzla, skutečně tento zákon nemá ambici zakonzervovávat staré struktury nebo staré způsoby. Tento zákon je prostě o něčem jiném. Byl bych velmi rád, abychom tento zákon nevztahovali k 250 000 zemědělců.
Tento zákon se týká všech občanů v této zemi, protože všichni občané jsou spotřebitelé a jsem přesvědčen, že většině občanů v této zemi nemůže být lhostejné, jestli znevýhodněné oblasti budou či nebudou ohospodařovány, jestli to, co jako turisté vidíme v Rakousku, Bavorsku či Švýcarsku bude jenom záležitost naší zahraniční zkušenosti nebo jestli to budeme schopni vybudovat u nás.
Určitým uspokojením pro mě je, že tuto vládní předlohu kritizovali pánové Kováčik, Maixner a Tyl, to je pro mě určitým uspokojením a vysvědčením, že zákon má šanci být dobrým. Opozičním poslancům bych chtěl za kritiku poděkovat, protože jim přísluší. Těm koaličním bych chtěl říci, že tento návrh je návrhem vládním. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu místopředsedovi vlády. Dámy a pánové, dovolím si vás odhlásit. Pan kolega Borák se hlásí o slovo jako předseda klubu.
Poslanec Josef Borák: Pane předsedající, já bych chtěl požádat o pětiminutovou přestávku na poradu klubu. Děkuji za vyhovění.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pak kolega Novák se hlásí s faktickou poznámkou. Jistě pochopí, že mu slovo neudělím, protože faktické poznámky mohu samozřejmě připustit v průběhu rozpravy. Neříkám to zde poprvé při této schůzi. Všem budu měřit stejným metrem. Omlouvám se.
Dámy a pánové, zazněla žádost na pětiminutovou přestávku. V 16.35 hodin se zde sejdeme k hlasování o vrácení k dopracování či o zamítnutí.
(Schůze přerušena v 16.28 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 16.53 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím, abyste zaujali svá místa, abyste se zaregistrovali svými hlasovacími kartami.
Projednáváme vládní návrh zemědělského zákona. Byla ukončena rozprava v prvním čtení, ve které padly dva návrhy, a to návrh na zamítnutí této předlohy a návrh na vrácení předlohy k dopracování. O těchto návrzích rozhodneme právě teď hlasováním.
Prosím tedy ještě jednou, abyste se zaregistrovali - nemohu se ubránit dojmu, že je nás tady více než 92.
Dámy a pánové, budeme tedy hlasovat nejprve o návrhu na zamítnutí této předlohy.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 307 a ptám se kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 41 pro a 94 proti.
Nyní rozhodneme hlasováním pořadové číslo 308 o návrhu na vrácení k dopracování.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 47 pro a 91 proti.
Dámy a pánové, organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zemědělskému výboru. Má někdo další návrh?
Jestliže ne, rozhodneme hlasováním pořadové číslo 309 o přikázání.
Kdo je pro přikázání zemědělskému výboru, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Tento návrh byl přijat poměrem hlasů 134 pro, 1 proti.
V tomto okamžiku děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru zemědělství a panu poslanci Karlu Machovi jako zpravodajovi.
Konstatuji, že jsme ukončili další bod našeho jednání a budeme pokračovat projednáváním
37.
Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a zákon České
národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk 121) - prvé čtení
Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 121.
Předložený návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička, kterého prosím, aby se ujal slova. Dámy a pánové, prosím o klid.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové. Z pověření vlády před vás předstupuji s odůvodněním vládního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a zákon české národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
V červnu 1995 byl s účinností od 1. ledna 1996 schválen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR zákon o důchodovém pojištění. Tento zákon, který byl připravován několik let, přinesl ve srovnání s předchozí právní úpravou řadu změn, které se týkaly jak podmínek nároku na důchody, tak způsobu jejich výpočtu. Zákon zavedl do důchodového systému především potřebnou dynamiku, neboť výdělky pojištěnců a další důležité prvky jsou nyní průběžně přizpůsobovány. Zákon dále odstranil omezující vliv ve výměrách důchodů a stanovil pravidla pro pravidelné zvyšování vyplácených důchodů.
Nový způsob stanovení výše důchodu znamená, že důchody jsou od 1. ledna 1996 vyměřovány ve vyšších výměrách než podle předchozí úpravy. V zájmu maximální ochrany pojištěnců se po dobu 10 let budou při přiznávání důchodů podle zákona o důchodovém pojištění provádět výpočty ještě podle dřívější právní úpravy a pojištěnci bude přiznán ten důchod, který bude vypočten ve vyšší částce.