Poslanec Jiří Karas:... že zahajujeme projednávání návrhu novely zákona č. 113/1993 Sb., O fondu dětí a mládeže, neboť podporu aktivit sdružení dětí a mládeže považuji za jednu z priorit naší práce. Převod majetku bývalého SSM na stát a jeho správa za sebou mají poměrně pohnutou historii. Určitý řád ve správě tohoto majetku přinesla teprve změna jeho správce, kterým se na základě zákona č. 113 stal Fond dětí a mládeže. V době, kdy čelíme nedostatku peněz na rozvoj mimoškolních aktivit, nezájmu o stav přírody i rozpadu mezilidských vztahů, jsou turistické základny, klubovny a další objekty ve správě Fondu pro mnoho dětí a mladých lidí určitými ostrůvky, na nichž se mohou vydat za skutečnými životními hodnotami. Některé z těchto objektů slouží také organizacím, které pečují o tělesně postiženou mládež a které se snaží mladou generaci chránit před vlivem drog. Existence Fondu proto má opodstatnění a měli bychom se snažit přimět k tomu, a přispět, aby splnil poslání, které mu ukládá zákon. Nikdo jisté neočekává, že cílem hospodaření s bývalým majetkem SSM je dosahovat závratného zisku. čas však ukázal, že za daných podmínek je poměrné obtížné dosáhnout a udržet i vyrovnaný rozpočet. Fond nejdříve musel hospodaření s majetkem, s nímž bývalé Ministerstvo hospodářství údajně hospodařilo s hlubokou ztrátou, stabilizovat. Teprve poté mohl začít pracovat s jistou koncepcí. A právě v této chvíli se potvrdilo, že znění zákona ho příliš svazuje. Cílem novely proto je Fondu pomoci při jeho činnosti. Za podstatné považuji, že návrh novely obsahuje jen některé dílčí změny zákona č. 113/1993 Sb., a že nemění vlastnická práva.
Vlastníkem majetku bývalého SSM nadále zůstává Česká republika, zatímco Fondu je stále přisouzena role správce, jehož činnost kontroluje vláda i Poslanecká sněmovna. Novela by mu však měla umožnit, aby za zákonem přesně vymezených okolností mohl restrukturalizovat skladbu spravovaného majetku tak, aby lépe sloužil potřebám dětí a mládeže.
Klíčovým problémem, s nímž se Fond potýká, je otázka prodeje akcií těch svěřených obchodních společností, které nejsou dostatečně efektivní, nebo nesouvisí s aktivitami dětí a mládeže.
Novela Fondu umožní bez konfliktu se zákonem 92/1991 Sb., o privatizaci státního majetku prodat majetkové účasti těch společností a tak získat finanční prostředky, které by Fond mohl investovat do oprav a údržby nemovitostí. Do těch se v posledních deseti letech neinvestovalo a jejich stav je mnohdy havarijní, což si postupně vyžádá investice ve výši aspoň 200 miliónů korun. V této souvislosti navrhujeme, aby Fond mohl s předchozím souhlasem dozorčí rady vybrat právnickou osobu, oprávněnou k obchodování s cennými papíry. Novela zároveň předjímá možnost, aby Fond mohl rozšiřovat své dosavadní aktivity a povoluje mu zakládat obecně prospěšné společnosti.
Zákon č. 113 Fondu ukládá, aby do přijetí zvláštního zákona o vypořádání naturálních a peněžních náhrad organizacím dětí a mládeže uzavřel smlouvy o bezplatném užívání nemovitého majetku. Zákon, který by zajistil restituci majetku historických organizací dětí a mládeže však nebyl přijat a pravděpodobnost, že se tak v dohledné době stane, je minimální. Proto navrhujeme, aby novela umožnila vydat po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny těmto organizacím objekty, které vlastnily k 25.2.1948. Nejde o odstartování dalšího kola restitucí, neboť se jedná o pouhé tři bývalé objekty YMCA, dům v Hradci Králové, chatový tábor ve Veverské Bítýšce a kemp v Soběšíně, dále pozemek s hřištěm v Rokycanech, který kdysi patřil Junáku.
Žádné další obdobné objekty Fond ve správě nemá, takže by se vskutku jednalo o dílčí výčtovou restituci dvou organizací. Tímto návrhem naplňujeme původní smysl § 19 zákona. Navíc toto řešení je výhodnější a jednodušší než přijetí dalšího zákona.
Dále v novele navrhujeme zakotvit právo Poslanecké sněmovny dát Fondu souhlas v odůvodněných případech snížit celkovou hodnotu spravovaného majetku. Případné snížení by bylo výlučně určeno k reinvestování do majetku, které stávající výklad zákon neumožňuje.
Další návrh řeší problém správy majetku, který nebyl přímo ve vlastnictví, ale v trvalém užívání SSM, což bylo u mocenských organizací bývalého režimu v podstatě totéž. Případy, kdy sněmovna odvolává předsedu nebo člena výboru Fondu z funkce, doplňujeme o případ, kdy vykonávají funkci neslučitelnou s funkcí předsedy nebo člena výboru.
Dámy a pánové, Fond má před sebou mnoho práce, musí mimo úkolů, které mu ukládá zákon, dokončit dohledávání objektů, které svazáci nepředali státu, vyjasnit vlastnické vztahy k majetku a dokončit soudní spory o majetek, kterých je téměř 150.
Je potřebné mu k tomu vytvořit potřebné předpoklady než měl doposud, aniž bychom tím oslabili kontrolní pravomoc vlády a Parlamentu. Vzhledem k tomu, že novela evidentně usnadní činnost Fondu a zlepší jeho hospodaření se svěřeným majetkem, a vzhledem k tomu, že nemá dopad na státní rozpočet, doporučuji Poslanecké sněmovně, aby její návrh přijala.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Karasovi a uděluji slovo panu zpravodaji pro první čtení panu poslanci Bartošovi.
Poslanec Vladimír Bartoš: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, poslanecký návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č 113/1993 Sb., o Fondu dětí a mládeže, je celkem velmi stručný, ale svým obsahem velmi závazný. Já v podstatě, kdybych k tomu měl zaujmout stanovisko, v drtivé většině bych opakoval to, co řekl předkladatel tohoto zákona. Já bych chtěl znovu podtrhnout, že opravdu novelizace tohoto zákona je vlastně podmínkou pro realizaci cílové představy o vypořádání majetku, neboť jeho stávající znění neumožňuje vypořádat majetkové účasti standardním způsobem, to je prodejem ve veřejné soutěži nejvyšší nabídce, nebo podle zpracovaných privatizačních projektů.
Chtěl bych dodat, že navrhovaná úprava nemá žádné ekonomické dopady na státní rozpočet a že vláda k tomuto návrhu zaujala kladné stanovisko, až na některá doporučení, se kterými, jak jsem hovořil s předkladateli, předkladatelé souhlasí. Já se se stanoviskem vlády také zcela ztotožňuji. Proto doporučuji jako zpravodaj pro první čtení Poslanecké sněmovně, aby přijala usnesení, ve kterém poslanecký návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon 113/93 Sb., o Fondu dětí a mládeže, tisk 140, přikázala k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Děkuji Vám za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Vladimíru Bartošovi. Otvírám obecnou rozpravu. Toho času mám do ní tři přihlášky, a sice pánů poslanců Dostála, Krampery a Krejsy. Uděluji tedy slovo panu poslanci Pavlu Dostálovi. Připraví se pan poslanec Zdeněk Krampera.
Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, Fond dětí a mládeže je z pověření zákona č. 113/93 Sb., správcem majetku bývalého SSM, jehož celková hodnota přesahuje 1,3 mld. Kč. Kromě toho nyní navrhujeme, aby se také stal správcem majetku ve vlastnictví České republiky, ke kterému bylo zřízeno právo trvalého užívání k bývalému SSM, a kterému toto právo nebylo ke dni účinnosti této novely ještě zrušeno.
Jedna miliarda a několik set milionů korun zdánlivě není velká částka, mnohdy zde rozhodujeme o sumách podstatné větších. Nedívejme se však na tyto peníze pouze očima ekonomů, ale lidí, kteří se snaží přispět k tomu, aby se podmínky pro činnost Sdružení dětí a mládeže podstatně zlepšily. A právě o to nám jako předkladatelům tohoto návrhu jde především. Naším cílem je totiž umožnit fondu, aby majetek České republiky, který mu byl svěřen zákonem, spravoval ještě efektivněji, než tomu bylo dosud.
Náš návrh se snažil nalézt řešení několika problémů, s nimiž se fond při své činnosti již řadu let od svého založení potýká. Je to např. nedostatek peněz na opravy nemovitostí, do nichž se výrazněji neinvestovalo již sedm roků. Fond na tento účel nemůže ve větší míře využít ani ty peníze, které má na svých bankovních fondech, protože mu prostě zákon č. 113 zakazuje snížit celkovou hodnotu svěřeného majetku.
Doporučujeme proto, aby Poslanecká sněmovna, případně vláda měla právo v odůvodněných případech snížení celkové hodnoty majetku, který byl fondu svěřen do správy, povolit. Stejně tak považujeme za prospěšné, aby fond mohl za přesně určených okolností.... (Hluk v sále. Předseda sněmovny zvoní.) Já jsem se lekl, pane předsedo.
Předseda PSP Miloš Zeman: To nebylo účelem, ale prosím, neopakujte výrok paní ministryně Parkanové.
Poslanec Pavel Dostál: Promiňte, ztratil jsem řádek. Už jsem ho našel. (Předsedající: Ať se vám daří, pane poslanče.) Stejně tak považujeme za prospěšné, aby fond mohl za přesně určených okolností prodat ty obchodní společnosti ve své správě, které jsou ztrátové, nebo svým zaměřením nejsou pro děti a mládež žádným přínosem. Stávající zákon fondu umožňuje po předchozím souhlasem vlády pouze prodat nemovitost, případně zrušit obchodní společnost, v níž má Česká republika majetkovou účast. Přitom ale prodej firmy, která není pro děti a mládež přímo využitelná, např. jako je stavební podnik ve správě fondu, by ekonomiku fondu posílil mnohem výrazněji než zcela nepatrný dividendový výnos, který tato společnost do fondu přináší.
Zároveň chceme fondu otevřít možnost prodat části akcií spravovaných obchodních společností kapitálově silnému partnerovi, který by podpořil jejich podnikatelskou činnost, to vše samozřejmě za předpokladu, že obchodní společnost bude i nadále vykonávat určité činnosti pro děti a mládež. Nejde nám tedy pouze o prodej. Proto navrhujeme, aby kromě obchodních společností fond mohl zakládat i obecně prospěšné společnosti sloužící k podpoře činnosti dětí a mládeže.
Při prostudování našeho návrhu novely jste se mohli přesvědčit, že obsahuje jen několik malých změn zákona. Podle našeho názoru však mohou výraznou měrou přispět ke zlepšení činnosti fondu. Proto vás, jako jeden z navrhovatelů této novely, vyzývám k její podpoře. Děkuji vám.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Dostálovi. Uděluji slovo panu poslanci Kramperovi a jako poslední písemně přihlášený se připraví pan poslanec Krejsa.
Poslanec Zdeněk Krampera: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, návrh poslanců Jiřího Karase a Pavla Dostála na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon 113/93 Sb., o Fondu dětí a mládeže, sněmovní tisk 140. Následné stanovisko: Vzhledem k obrovskému rozsahu majetku bývalého SSM a dalších organizací, se kterým je již od roku 1989 nakládáno spekulativním způsobem vzniká následné podezření, že se situace bude opakovat obdobně jako u majetku ČSTV. Opět se budou bývalí funkcionáři SSM na tomto majetku obohacovat a kšeftovat s ním. O nic jiného tady totiž opět nejde.
Varuji proto sněmovnu včas, v tento den a v tuto hodinu. Situace, která zde vzniká, by byla opět zralá na ustavení další vyšetřovací komise. S tím vás ale nechci dnes obtěžovat. Proto stručně z výše uvedených důvodů dávám návrh na zamítnutí této předlohy v prvním čtení..
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Kramperovi. Jako poslední se přihlásil pan poslanec Krejsa. Faktická poznámka má přednost, má ji pan poslanec Dostál. Prosím navrhovatele, aby se mezi sebou nehádali.
Poslanec Pavel Dostál: Chtěl bych panu kolegovi Kramperovi vysvětlit jednu věc, kterou možná neví. Pane kolego, ve výboru Fondu dětí a mládeže jsou lidé, kteří jsou voleni tímto Parlamentem a jednou z podmínek té volby je, zvláštní lustrační osvědčení o tom, že tento člověk nebyl nikdy napojen na SSM jako funkcionář, nebo dokonce ještě na ČSM. Takže vaše tvrzení, že tento majetek bude rozkraden funkcionáři fondu je nesmyslný.
Naopak, celý náš souboj - protože já jsem byl členem toho fondu - spočíval právě v tom, že jsme podávali žaloby na funkcionáře SSM, kteří mezi listopadem 1989 a rokem 1991 než byl připraven ústavní zákon se snažili tento majetek rozklást. Čili vaše obava není relevantní.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Dostálovi, slovo má pan poslanec Josef Krejsa.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, budu velice stručný. Jelikož předložený návrh kolegů Dostála a Karase je, dle mého názoru, sice velmi potřebný, ovšem v několika navrhovaných bodech z právního hlediska irelevantní, jedná se o body 1, 6, 8, 10 a 12, navrhuji v souladu s jednacím řádem, § 90, odst. 2, tento návrh zákona vrátit navrhovateli k dopracování, samozřejmě v případě, že nebude přijat předchozí návrh na zamítnutí kolegy Krampery. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Krejsovi. Konstatuji, že to byla poslední písemná přihláška a jelikož nevidím nikoho, kdo by se dále přihlásil do obecné rozpravy, tuto obecnou rozpravu uzavírám.
V průběhu obecné rozpravy byly předloženy dva návrhy: návrh pana poslance Krampery na zamítnutí, návrh pana poslance Krejsy na vrácení k dopracování.
Nejdříve si vás jako obvykle dovolím odhlásit, protože mám podezření, že počet účastníků neodpovídá skóre na tabuli. Prosím, abyste se laskavě znovu přihlásili svými hlasovacími kartami.
Nejdříve budeme hlasovat o návrhu pana poslance Krampery, tj. o zamítnutí předloženého návrhu.
Zahajuji hlasování.
Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování pořadové č. 61 skončilo zamítnutím návrhu pana poslance Krampery, když ze 151 přítomných poslanců se pro vyslovilo 19 a proti bylo 125.
Nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance Krejsy, aby se předložený návrh vrátil navrhovateli k dopracování.
Zahajuji hlasování.
Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že hlasování pořadové č. 62 skončilo nepřijetím návrhu pana poslance Krejsy, když ze 153 přítomných bylo 34 pro a 113 proti.
Z toho vyplývá, že nyní můžeme hlasovat o návrhu organizačního výboru přikázat předložený návrh k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
Chtěl bych se vás, kolegyně a kolegové, zeptat, zda má někdo jiný návrh? Jelikož tomu tak není, budeme hlasovat pouze o tomto jednom návrhu.
Zahajuji hlasování.
Kdo je pro uvedený návrh, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že hlasování pořadové č. 63 skončilo přijetím návrhu na přikázání příslušnému výboru, když se pro tento návrh ze 154 poslanců vyslovilo 132 a proti bylo 17.
Děkuji vám a přecházíme k bodu 22 našeho pořadu, což je sněmovní tisk 149, prvé čtení. Jedná se o
25.
Návrh poslanců Zdeňka Jičínského a dalších na vydání ústavního zákona
o lidovém hlasování (referendu) a lidové zákonodárné iniciativě
Stanovisko vlády k tisku 149 máme jako tisk 149/1. Za navrhovatele prosím poslance Zdeňka Jičínského, pana ministra zahraničí prosím, aby zvláště pozorně sledoval návrh zákona o referendu. Prosím pana poslance Jičínského.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, vážené shromáždění, problematika referenda není na této půdě poprvé, nejednou se o ní jednalo již v průběhu minulého volebního období.
(Předsedající: Jsem nucen požádat pány poslance Frankla, Pilipa, Petrovou a další stojící poslance bez rozdílu stranické příslušnosti, aby si buď sedli, nebo opustili zasedací síň. Pokračujte, pane poslanče.)
A i tato Poslanecká sněmovna se problematikou referenda jako ústavního institutu již jednou zabývala.
Myslím si, že v současné situaci, kdy dochází ke značnému politickému pohybu v postojích občanů i v pohybu uvnitř jednotlivých politických stran, tato otázka, jakkoli se může zdát abstraktní, velmi se současnou politickou situací souvisí a měli bychom jí tedy opravdu věnovat pozornost, kterou si zaslouží.
Chci upozornit kolegy a kolegyně, že v dubnu přijala k této věci rezoluci Rada Evropy, resp. Parlamentní shromáždění, které se všestranně zabývá problematikou referenda v současné zastupitelské demokracii, protože obecně se pociťuje ochabování zájmu občanů o politiku, pociťuje se rozpadání určitých struktur občanské společnosti a oslabování vazeb státní moci a občanů.
To jsou z hlediska demokratického fungování státu velmi znepokojivé jevy a právě v této souvislosti Parlamentní shromáždění Rady Evropy upozorňuje i na nezbytnost vážně se zabývat institutem referenda a jeho uvážlivým používáním.
Doufám, že Poslanecká sněmovna vysloví tomuto návrhu svou podporu tak, aby prošel do druhého čtení, a že v mezidobí budete mít možnost se s uvedenou rezolucí 1121 Parlamentního shromáždění Rady Evropy blíže seznámit.
Chci říci, že se někdy v této souvislosti u nás argumentuje důkazy, které neexistují. Chci říci, že referendum je v demokracii běžným institutem. Z 15 členských zemí Evropské unie, kromě Belgie a Nizozemí, je ve všech ostatních zemích jako ústavní institut, v Británii není jako ústavní institut, protože Británie nemá psanou ústavu a referendum koná na základě jednotlivých zvláštních zákonů.
Myslím si, že je vhodné v této souvislosti si připomenout, že selhání politických elit na podzim 1992, které znemožnily občanům vyslovit se v tak zásadní otázce, jako je další existence společného Československého státu, neobyčejně ponížilo demokratické sebevědomí občanů a budeme-li hledat příčiny současných znepokojivých postojů, pokud jde o spokojenost občanů s politickou situací, nepochybně tyto skutečnosti podzimu 1992 musíme brát v úvahu.
Osobně považuji za chybu, že v rámci ústavních diskusí nebyl institut referenda zainkorporován do ústavy už v té podobě, abychom dnes mohli jednat případné jen o prováděcím zákonu, a že musíme vést tuto základní diskusi.
Tolik úvodem a teď se chci podrobněji zabývat stanovisky nebo jednotlivými závěry, které jsou obsaženy ve stanovisku vlády, které je, jak lze očekávat, negativní.
K bodu 1: Tvrzení, že přijetí návrhu by vyvolalo značný posun od parlamentní demokracie ke konventní demokracii švýcarského typu, je neopodstatněné. Kdyby takové tvrzení řekl někdo v diskusi, musel bych je prohlásit za nesmysl. Jestliže je to obsaženo ve vládním stanovisku, omezím se na střídmější negativní formulaci. Vyplývá z toho zřejmě, že vláda nezná švýcarskou úpravu, protože jinak by nemohla návrh, který my předkládáme, charakterizovat jako posun k demokracii švýcarského typu.
Jenom ale pro bližší informaci: Abychom, i pokud jde o Švýcarsko, nevycházeli z falešných představ, v dokumentu Rady Evropy se uvádí, že i ve Švýcarsku, kde je referendum nejčastěji používaným způsobem lidového hlasování ve všech zemích, tvoří jenom 5 % rozhodování, 95 % rozhodování je vyhrazeno institucím zastupitelské demokracie.
K bodu 2: Požadavek, aby ústavní zákon obsahoval definice pojmů, odporuje požadavku obsaženém v bodě 7 též stanoviska vlády. Jak se uvádí v důvodové zprávě, zákonodárná úprava předpokládaná v článku 9, to znamená prováděcí zákon, má obsahovat i výklad, tedy i upřesnění některých pojmů použitých v ústavním zákoně. Je pochybné požadovat, aby ústavní zákon o referendu blíže specifikoval, co se rozumí změnou podstatných náležitostí demokratického právního státu, jestliže tak nečiní sama ústava, jež používá této dikce v článku 9 odst. 2. Zákaz změny těchto náležitostí se samozřejmě týká i zákonodárné činnosti parlamentu, čili v této věci nějaké nebezpečí spojené s uplatněním referenda samozřejmé hrozit nemůže.
K bodu 3: Z hlediska systematiky a přehlednosti ústavního pořádku by bylo optimální, kdyby veškerá ústavněprávní úprava byla obsažena v ústavě a nezbytné doplňky a změny byly realizovány výhradně přímou novelizací ústavy. Postup, při kterém je tato úprava obsažena vedle ústavy ještě v dalších ústavních zákonech, které nepřímo novelizují ústavu, však nastoupila ještě Česká národní rada samotným přijetím nyní platné ústavy i dalšími ústavními zákony, takže tato výtka v této souvislosti také není na místě.
Je sice myslitelné, aby ustanovení týkající se pravomocí a působnosti Ústavního soudu ve vztahu k nové zavedenému institutu referenda byla v návrhu ústavního zákona formulována jako přímá novelizace ústavy, ale systematice a přehlednosti ústavy by to neprospělo. Mám za to, že návrh, který předkládám, je v tomto směru lepší.
K námitce 4: Námitka uvedená v tomto bodě zřejmě vyplývá z neporozumění problematice. Ustanovení čl. 2, odst. 4 a čl. 6, odst. 1 nejsou v návrhu hlavně pro případy rozporu mezi zákonem, resp. ústavním zákonem o referendu, a zákony, resp. ústavními zákony platnými do té doby. V tomto ohledu by měl návrh zákona, resp. ústavního zákona, o němž se má vyhlásit referendum, obsahovat ustanovení o změně nebo zrušení příslušných ustanovení. Tato náležitost by případně mohla být uložena již zákonem předpokládaným v čl. 9. I bez toho však tyto případy lze řešit používáním běžných interpretačních pravidel, jako je lex posterior derogat priori, nebo lex spetialis derogat generali. Citovaná ustanovení jsou v návrhu hlavně pro případ rozporu mezi zákonem, resp. ústavním zákonem, schváleným v referendu, a zákonem, resp. ústavním zákonem, který by byl po té schválen v parlamentu, ale nikoliv způsobem stanoveným v článku 2, odst. 5, resp. čl. 6, odst. 2. Že zákon, resp. ústavní zákon, schválený v referendu, má vyšší právní sílu než zákon nebo ústavní zákon schválený parlamentem, to vyplývá z ustanovení čl. 2, odst. 5, resp. čl. 6, odst. 2 o způsobu, jímž může být změněn nebo zrušen.
Z vládního stanoviska lze snad vyvodit, že navrhovaným ústavním zákonem by měla být založena příslušná zrušovací pravomoc Ústavního soudu. Pokud je to smyslem bodu 4 stanoviska, je to přijatelné a odpovídající úpravy lze provést v průběhu druhého čtení.
K námitce 5, kde se mluví o tom, že náš návrh prohlubuje nerovnovážné postavení obou komor parlamentu. Toto nerovnovážné postavení zakládá ústava. Ústavní zákon o referendu, resp. návrh ústavního zákona o referendu, který my navrhujeme, respektuje toto rozlišení působnosti a pravomoci Senátu a promítá je logicky do svých ustanovení. Jestliže podle ústavy zákonodárnou iniciativu má jednotlivý poslanec, ale ne Senát jako celek, bylo by neadekvátní uzákonit shodné postavení, pokud jde o iniciativu pro referendum.
K námitce 6: Není pravda, že předmětem poradního referenda by se mohlo stát cokoli. Omezení podle čl. 1, odst. 2 se vztahuje i na návrhy na vyhlášení poradního referenda.
Rovněž není pravda, že Ústavní soud by byl nucen bezprostředně ingerovat do tvorby politické vůle. Ústavní soud svými nálezy by posuzoval ústavnost a zákonnost návrhů na vyhlášení referenda, tak jako na vyhlášení referenda o návrhu zákona nebo o změně v ústavním pořádku. čili nepřidává se tu Ústavnímu soudu žádná role v politickém smyslu.
Není rovněž pravda, že návrh neřeší žádným způsobem otázku právní návaznosti. Z názvu tohoto referenda, které je označeno jako referendum poradní, je zřejmé, že návrh otázku právní závaznosti řeší, a to tak, že výsledek poradního referenda právně závazný není. Je to ale nepochybné velmi významný politický signál, se kterým by vláda i parlament jisté počítaly.
Posléze k námitce 7: Je rovněž nesprávné tvrdit, že ústavní zákon má obsahovat pouze úpravu základních principů, zatímco stanovení procedurálních záležitostí má být ponecháno navazujícímu běžnému zákonu. Návrh ústavního zákona o referendu je ústavní návrh a je třeba říci, že i Ústava České republiky sama obsahuje řadu norem procedurální povahy včetně ustanovení o pravomocích a kompetencích. Procedurální ustanovení v tomto návrhu jsou srovnatelná s ustanoveními platné ústavy.
Pokud jde o otázku výdajů na státní rozpočet, je třeba říci, že je skutečně nelze předem vyčíslit. Odhad lze stanovit jenom velmi rámcově. Ale na závěr chci celkově říci, že naše koncepce referenda není koncepcí, která by počítala s referendem jako s běžně užívaným institutem parlamentní demokracie. Podmínky pro jeho vyhlášení jsou relativně restriktivní. I v tomto směru byl náš návrh kritizován, že je příliš zúženým pojetím referenda. Při koncipování našeho návrhu jsme vycházeli z toho, že návrh ústavního zákona o referendu, má-li mít naději na to, aby mohl být vážně projednán a případně přijat, musí vycházet ze širokého konsensu stran nebo části stran vládní koalice i opozice, jinak nelze dosáhnout potřebné ústavní většiny. Proto pojetí referenda je relativně striktní. Podmínky pro jeho vyhlášení jsou značně náročné, takže nebezpečí zneužívání tohoto referenda nehrozí.
Referendum v tom smyslu, jak je navrhujeme, aby o zákonech nebo o ústavních zákonech bylo možno vyhlásit referendum, tj. běžná praxe v ústavách řady zemí. Už jsem uvádět, že z 15 členských zemí Evropské unie referendum je ústavním institutem v tomto srovnatelném smyslu v 11 z nich. Rovněž referendum týkající se rozhodování o otázkách případného omezení nebo vzdání se státní suverenity, je běžným institutem, který se uplatňuje v evropských parlamentních demokraciích a jak víte 3 poslední země přijímané do Evropské unie se podrobily před tímto vstupem referendu, zda s tím občané souhlasí.
Rovněž institut poradního referenda je běžným ústavním institutem, který umožňuje těm, kdo momentálně jsou u vlády a nebo kdo tvoří významnou složku parlamentní opozice, ověřovat stanoviska v důležitých otázkách lidovým hlasováním. Zároveň náš návrh na referendum je koncipován tak, aby neumožnil omezování práv menšiny. Proto jsou určité otázky z referenda vyloučeny. Referendem nelze omezovat základní práva a svobody občanů, čili proto jsem už minule, když se tu projednával návrh na obnovení trestu smrti, odmítal takovýto návrh. Trest smrti nemůže být předmětem referenda, stejně jako předmětem referenda nemohou být otázky veřejných výdajů a příjmů. I formulace ve smyslu našeho návrhu je běžnou dikcí užívanou v ústavách parlamentních demokracií.
Na základě toho, co jsem uvedl, jsem přesvědčen o tom, že návrh ústavního zákona o referendu, který jsem jménem svých kolegů předložil, vyhovuje všem náležitostem projednávání v Poslanecké sněmovně, že to je návrh zákona, který je velmi potřebný, který zaplňuje mezeru, která až dosud v našem ústavním pořádku existuje, že jeho rychlé inkorporování do právního řádu České republiky je důležité i pro budoucí rozhodování o případných našich zařazeních do mezinárodních společenství.
Tolik tedy k odůvodnění tohoto návrhu a žádám poslance o jeho věcné posouzení. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Jičínskému a uděluji slovo zpravodaji pro prvé čtení panu poslanci Liboru Kudláčkovi.
Poslanec Libor Kudláček: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, skutečně projednáváme v krátké době po sobě již druhý poslanecký návrh zákona, jehož cílem je zakotvit v našem právním řádu institut lidového hlasování pro zkrácení referenda. Na rozdíl od zákona předchozího, který byl zamítnut, institut tzv. lidové zákonodárné iniciativy.
Zástupce navrhovatelů přede mnou přednesl důvody, které vedly skupinu poslanců k podání návrhu a mě teď dovolte, abych se k němu jako zpravodaj pro prvé čtení vyjádřil.
Ústava České republiky ve své hlavě I, čl. 2 odst. 2 otevírá skutečně prostor pro možnost tzv. přímého výkonu moci lidem České republiky a činí tak dikcí, která ponechává tento prostor formálně vcelku otevřený bohaté škále možností. Zmíněné ustanovení praví, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Konec citace. Ústava tak v tomto ustanovení nepředjímá žádný konkrétní způsob, žádné okruhy témat a žádné otázky, kterých by se přímý výkon státní moci měl týkat, žádné situace, kdy by tak mělo nastat a také žádná pravidla, která by pro takové situace měla platit. Z tohoto pohledu je návrh zákona nepochybně legálním počinem stejně jako nelze odvodit přímo z příslušného ustanovení ústavy, že by s ním byl návrh zákona z hlediska věcného či formálního v nějakém přímém rozporu.
Myslím, že z této skutečnosti nelze na druhé straně nijak vyvozovat, že by právě projednávaný návrh zákona byl přímým naplněním ústavou předjímané možnosti zakotvení referenda.
Abychom mohli zaujmout odpovědný postoj k tomuto návrhu zákona, měli bychom si položit několik základních otázek a z odpovědí na ně vyvodit příslušné závěry.
První a základní otázkou je, do jaké míry návrh zákona nebo spíš uchopení tématu referenda je v souladu se základními principy dělby moci, ústavním pořádkem a řekl bych i postupně do života uváděnou praxí ústavní dělby moci. Stejně jako otázka, do jaké míry naplňuje tento návrh to, co lze nazvat duchem ústavy, tedy tím, co nejspíše vedlo ústavodárce k tomu, že schválili ústavu právě takovou a nikoliv jinou. Myslím si, že Ústava České republiky představuje dobře vyvážený harmonický systém dělby základní moci, to je moci výkonné, zákonodárné i soudní. Fungování těchto mocí tak, jak je zakotveno v ústavě, řeší dobrým způsobem jak základní pravidla fungování demokratického politického systému, tak tvorby politických rozhodnutí, stejně jako demokratické kontroly výkonu těchto rozhodnutí, stejně jako ochrany základních práv a svobod a všech ostatních práv mocí soudní. Kdo čte pozorně naši ústavu a nenechá se svést trochu ošidným pohledem toho, kdož by za vadu ústavy vydával svůj nesouhlas s tím či oním ustanovením nebo jeho absencí nebo dokonce nesouhlas s věcným obsahem na základě ústavního mandátu tvořených a vykonávaných rozhodnutí, měl by asi souhlasit s tím, že Ústava České republiky v zásadě neponechává žádnou základní, tedy ústavní otázku bez odpovědi, že řeší základní situace, které při tvorbě a výkonu jednotlivých mocí a rozhodnutí mohou nastat. Obrazně řečeno uvnitř každé ze tří základních mocí nalezneme skutečně funkční mechanismy, které umožňují řádný výkon těchto mocí v souladu se základními principy demokracie a její ochrany.