Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, při projednávání státního rozpočtu České republiky na letošní rok zde ve sněmovně v prosinci loňského roku, ale i na 10. schůzi sněmovny v letošním roce jsem jménem poslaneckého klubu KSČM podtrhl skutečnost, že vládou předložený návrh státního rozpočtu na rok 1997 nevytváří dostatečné podmínky pro rozvoj společnosti nejen na makroekonomické úrovni, ale i v podnikatelské sféře a negarantuje vládou navržený vyrovnaný rozpočet bez výrazných restriktivních opatření na straně výdajů. Důkazem toho je přijetí "balíčku" opatření vládou České republiky 16. dubna.
Poukázal jsem na skutečnost, že státní rozpočet rovněž neskýtá záruku k vyřešení zásadních ekonomických problémů, na které poslanecký klub KSČM i celá opozice opětovně upozorňuje. Většinou s koaliční replikou, že jsou to demagogické žvásty opozice. Je proto s podivem, že řada námi uváděných nedostatků a chyb se následně objevila ve vládním balíčku. Mám konkrétně na mysli klesající výkonnost české ekonomiky, snižující se dynamiku příjmové stránky rozpočtu, rostoucí deficit zahraničního obchodu a běžného účtu platební bilance, nedostatek finančních prostředků ve zdravotnictví, školství, dopravě a dalších odvětvích.
Za rozhodující pro vyřešení mj. i výše uvedených problémů a neduhů považuje klub KSČM především vytvoření podmínek ze strany vlády a parlamentu potřebných pro zvýšení výkonnosti české ekonomiky a následně i zvýšení příjmové stránky státního rozpočtu. V tomto konkrétním bodě je možno souhlasit i s názorem ministra financí předneseným zde ve sněmovně, a to (cituji): "Ekonomický vývoj je základem pro vývoj státního rozpočtu." Proto takový důraz poslanců KSČM na objektivní hodnocení vývoje české ekonomiky, na analýzu příčin neplnění příjmů státního rozpočtu v celé struktuře rozpočtu, a to nejen při jednání o státním rozpočtu. Tato situace se plně promítá do ekonomiky a následně i do naplňování, přesněji nenaplňování státního rozpočtu.
KSČM hodnotí uvedenou situaci již jako krizovou. Za hranicí, kterou je věcně potřeba co nejdříve docílit, měřeno základními makroekonomickými ukazateli, je aspoň úroveň roku 1989, počátek vládní transformace ekonomiky. Že se to nedaří je dnes všeobecně známo a přiznávají to veřejné některé státní instituce a řada ekonomů.
Například Český statistický úřad ve své nejnovější makroekonomické prognóze uvádí, bude-li se ekonomika vyvíjet odhadovaným tempem, nepodaří se ani příští rok dosáhnout úrovně HDP z roku 1989. Vyjádření ve stálých cenách roku 1984 činil loni HDP 450,1 mld Kč, což bylo 88,3 % úrovně roku 1989. Při předpokládaném tempu rozvoje 2,9 až 3,5 % by letos měl HDP dosáhnout asi 91 % předlistopadové úrovně. Pro příští rok zatím ČSÚ předpokládá tempo růstu 4 - 5 %. To by znamenalo 95 až 96% úrovně roku 1989. Zpomalení růstu ekonomiky znamená, že v nejbližších letech české hospodářství nebude výrazněji snižovat svůj odstup za státy Evropské unie.
Vývoj prvních čtyř měsíců letošního roku potvrdil, že státní rozpočet počítá s pokračováním existujících nedostatků. Jedná se především o výpadek daně z příjmů právnických osob o 0,7 %, DPH o 5,3 %, výnosu spotřebních daní o 3,9 %, v oblasti cla o 6,5 %, pojistné vypadlo o 3,3 %, DPFO ze závislé činnosti o 8,5 %, nedaňové příjmy o 7,3 %. Zatím jediným příjmovým ukazatelem, který je v kladných číslech, je DPFO srážková o 12,7 %. Z této spousty čísel to vyznívá tak, že jediní kdo řádně a včas platí daně, jsou zaměstnanci. Mnou uváděna čísla v procentních bodech jsou odchylky od alikvotního podílu na ročním plnění upraveného rozpočtu, tak jak byly publikovány v některém odborném tisku.
O rozpočtové "dietě" rozhodla vláda v rámci "balíčku" opatření už 16. dubna. Pomalejší čerpání výdajů nestačí na vyrovnání propadu příjmů, přičemž problémem stále zůstává i výběr pojistného. Proti předcházejícím měsícům se do kladných čísel dostal letos poprvé tzv. důchodový účet. Příjmy z pojistného převýšily v závěru první třetiny roku výdaje na důchody o 5,1 mld. Kč.
Srovnáme-li příjmy a výdaje celkem za uvedené období, obdržíme účetně vykázaný 12 mld. schodek státní pokladny, který je rovněž o 3,6 % nižší oproti alikvotnímu podílu z roku. Jsem si vědom, že vláda vyplatila zálohy zdravotním pojišťovnám ve výši 1,5 mld Kč a samozřejmě vyplatila jednorázově státní příspěvek na stavebním spoření 3,8 mld Kč, jak zde uváděl ministr financí.
Pro klub KSČM a opozici není uvedená situace naplňování státního rozpočtu nová.Na problémy v ekonomice, které již přerostly v krizový stav a kde zlepšení je zřejmě v nedohlednu, dlouhodobě poukazují. Toto hodnocení pravidelné zaznívá při projednávání státního rozpočtu i závěrečného účtu České republiky, kdy se hodnotí nejen fiskální a měnová politika, ale ekonomická politika vlády jako celek.
Připomenu problémy s vyrovnaností státního rozpočtu v minulých obdobích. Před rozpadem federace v roce 1992 skončil rozpočet České republiky schodkem 1,7 mld Kč. V roce 1993 na začátku uplatňování nové daňové soustavy skončil státní rozpočet přebytkem 1,1 mld Kč, v roce 1994 dokonce přebytkem 10,4 mld Kč. V roce 1995 se přebytek snížil na 7,2 mld Kč a v loňském roce skončil deficitem 1,6 mld. Kč. Přitom loňský rozpočet již za prvních 7 měsíců tendoval k celoročnímu schodku v objemu 9,3 mld Kč. Proto vláda svým usnesením č. 441 ze dne 28. srpna 1996 měla snahu zabezpečit vyrovnanost rozpočtu. Jak je jistě většině z nás známo, skončil přes tyto snahy vlády státní rozpočet deficitem. (Předsedající Ledvinka prosí o klid ve sněmovně.)
To jen dokazuje, že výpadek státního rozpočtu od počátku letošního roku není jevem náhodným, ale má dlouhodobější a chroničtější kořeny. Navíc byl státní rozpočet v období 1993 až 1994 saturován z Fondu národního majetku v celkové výši asi 30 mld Kč. Z pohledu KSČM se tak jednalo nikoliv o rozpočet vyrovnaný, ale deficitní. To bylo v době - a poslanci minulého volebního období si na to jistě vzpomenou - kdy z úst vládních činitelů zazněl zcela vážně názor, že vyrovnanost státního rozpočtu ČR by do budoucna měla být garantována schválením příslušného ústavního zákona. A výsledek? Je takový, jaký zde prezentoval ve svém expozé ministr financí.
Jaké máme nástroje k podpoře formulovaných cílů pro oblast státního rozpočtu? Problémy státního rozpočtu vyvolává především nízká příjmová základna, vyplývající především z nedostatečné výkonnosti české ekonomiky. To považuje klub KSČM za rozhodující. Bohužel řešení této problematiky je jedna z největších slabin současné vlády a neřeší to ani balíček opatření. Zvýšení příjmů lze dosáhnout především
1. Růstem výroby
2. Zkvalitněním výběru daní.
Opatření na podporu růstu ekonomiky by měla zvýšit při]my státního rozpočtu neboť finance pouze odráží procesy, které probíhají ve všech oblastech ekonomiky. Mají svůj relativně samostatný pohyb, ten však nelze odtrhnout od materiální základny. Z uvedených závislostí plyne, že nepříznivá situace, v níž se ocitla především výrobní sféra, musí adekvátně ovlivnit všechny články finanční soustavy ČR a promítá se i do státního rozpočtu. V případě kladného znaménka je to samozřejmě naopak.
Zkvalitnění výběru daní vyžaduje mj.:
- přísnější postihy neplatičů. Domníváme se, že penále je v současných podmínkách málo účinné. Je potřeba pružně reagovat na neplacení daní již po 2 až 3 měsících a jít v některých případech až do odnětí prodejní licence, nebo zastavení výroby,
- zintenzívnit kontrolu stánkařů. Až po zavedení, např. i zde v Poslanecké sněmovně tolik diskutovaného zavedení automatických pokladen,
- zavedením povinného placení normativní daně z příjmů jako minima pro každého podnikatele, u něhož chybí kontrola oběhu tržeb, a to čtvrtletně s pružnou reakcí na neplacení.
Tato opatření by zpočátku nestačila k úhradě všech výdajů státního rozpočtu. Proto by bylo třeba připustit na přechodnou dobu schodek státního rozpočtu, a to v rozsahu výdajů na podporu ekonomiky a v souladu s Maastrichtem, tj. do 3 % HDP.
Nelze však uplatňovat takovou rozpočtovou politiku, kdy se v průběhu roku krátí prostředky, nevytvoří-li se dostatečné zdroje. Taková politika způsobuje:
- nestabilitu v jednotlivých organizacích, protože nemohou pracovat z hlediska perspektiv, když neznají s jakými prostředky mohou dlouhodobě počítat,
- tato politika intenzivněji postihuje organizace, které řádně hospodaří, protože je restrikce zdrojů silněji postihuje. Ve svém důsledku tato současná fiskální politika vlády vede k nadsazování požadavků na příděl prostředků ze státního rozpočtu,
- prodražuje chod organizací, protože musí platit penále za pozdní placení a za nedodržování hospodářských smluv, jsou-li jim kráceny prostředky a ony nemohou dostát svým závazkům,
- organizace nemohou omezit své výdaje a proto financují své potřeby "vnuceným" úvěrem, tj. na úkor dodavatelů. Státní organizace se stávají největšími dlužníky, vyvolávají druhotné platební potíže a ohrožují chod řady společností. Po delším období se pak situace může vyhrotit tak, jak to ukazuje současná situace většiny zdravotnických zařízení ve vztahu k distributorům léků.
Nemohu rovněž souhlasit s vládní filosofií sestavování státního rozpočtu, kdy neustále klesá podíl výdajů veřejných rozpočtů na HDP. V roce 1995 to bylo 45,6 %, v letošním roce je to 43,9 %.
Jsem přesvědčen o tom, že tato taktika nevychází z ekonomických rozborů, ale z teorií o minimální úloze státu. V ČR již dnes je tento podíl podstatně nižší než v řadě evropských států. Např. v roce 1994 podle údajů, které se mi podařilo získat, činil tento podíl ve Francii 54,9 %, v Nizozemsku 54,4 % v Itálii 53,9 %, ve Velké Británii 42,9 %, v SRN 49 %. Průměr 17 nejrozvinutějších zemí světa činil 47,2 %. V ČR, když si to srovnáme, je tento podíl nejnižší z vyspělých států.
Jsem si vědom významu, který pro naplňování příjmů státního rozpočtu mají zejména příjmy z daní. Ve schváleném státním rozpočtu pro letošní rok celkové příjmy rozpočtu tvoří více než z 95% právě příjmy daňově, včetně pojistného na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti. Bez pojistného je podíl těchto daní 58 %.
I z časového hlediska postupně klesá podíl daňových příjmů na HDP. V roce 1993 byl podíl daňových příjmů 29,3 %, pro letošní rok by měl činit 24,9 %. Rovněž i zde vidíme určité rezervy k naplňování příjmové stránky rozpočtu.
Měl jsem a mám výhrady ke zmocnění vlády v té obecné poloze, jak je formulováno i v rozpočtových pravidlech. Týká se to § 13 odst. 14. Podle mého soudu a podle názoru poslaneckého klubu KSČM dává vládě příliš velký prostor, příliš velký polštář pro manipulaci nebo změny ve státním rozpočtu bez vědomí nebo možnosti zásahu Poslanecké sněmovny. Potvrzují to zejména poslední dvě rozpočtová období - rok 1996 i průběh prvního čtvrtletí letošního roku. Domnívám se, že je potřeba změnit zmocnění vlády na využití příjmů a výdajů státního rozpočtu při vyrovnaném saldu tím, že bude omezeno nakládání s těmito prostředky bez vědomí sněmovny nad uvedený rámec, např. dvě procenta příjmů nebo výdajů. Jsem si vědom toho, že o výši limitu, kdy vláda přijde žádat Poslaneckou sněmovnu o souhlas s využitím prostředků nad rámec stanovený zákonem, je možno diskutovat. Pro informaci bych chtěl říci, že dvě procenta z rozpočtu ČR na rok 1997 znamená objem financí ve výši 12 miliard korun, pokud vezmeme původní návrh rozpočtu.
Samostatnou kapitolou státního rozpočtu jsou rozpočty obcí. Obecný vývojový trend jejich hospodaření je jejich postupné zadlužování po zavedení nové daňové soustavy v roce 1993. Řada obcí, aby mohla přežít, je nucena prodávat obecní majetek nad únosnou míru.
V letošním roce by měly prodat majetek v hodnotě 5,7 mld Kč a současný dluh obcí dosáhl více než 30 mld Kč proti roku 1995, kdy činila zadluženost obcí 22 mld Kč. Jako člen městského zastupitelstva, kde pracuji již od listopadu 1990 jsem si vědom, že schvalování obecních rozpočtů je plně v jejich kompetenci. Vláda a Parlament však by měly vytvářet právní rámec a celkovou atmosféru ve společnosti i ve vztahu k rozpočtům těchto obcí.
V závěru bych přednesl návrh na usnesení Poslanecké sněmovny k tomuto bodu.
"Poslanecká sněmovna
1. vyslovuje nespokojenost s činností vlády v souvislosti se zabezpečováním zákona o státním rozpočtu ČR na rok 1997,
2. pokládá korekci hospodářské politiky a další transformační opatření, přijatá vládou ČR dne 16, dubna 1997, za nedostatečná, a
3. žádá vládu ČR, aby na schůzi Poslanecké sněmovny, která začne 1. července 1997, informovala o účinnosti přijatých opatření k naplňování příjmové stránky státního rozpočtu a o vývoji jeho salda."
Zde oproti normálnímu běžnému hodnocení státního rozpočtu je položen důraz právě na působení a na efekt balíčku opatření, přijatého vládou dne 16. dubna 1997. Domnívám se, že ani po technické stránce nic nebrání tomu, aby ten efekt byl vyhodnocen a předložen v té zprávě, jak o ní hovořil ministr financí pan Kočárník. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan poslanec Kraus.
Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan ministr financí uvedl velmi stručně materiál, který nyní projednáváme pod bodem č.37.
Původně jsme měli projednávat ve smyslu usnesení 305 naší Poslanecké sněmovny z 1. 4. zprávu vlády o plnění státního rozpočtu za 1. čtvrtletí r. 1997, včetně analýzy příčin neplnění státního rozpočtu, a to podle jednotlivých položek v celé jeho struktuře.
Pan ministr financí nám předložil několik tabulek, které - řekl bych - ve zkratce jen podtrhují to, co se v této sněmovně dělo celých pět let. Že i když se už Titanic potápěl a stále se potápí, kapela stále vyhrává.
Pan ministr musel asi dlouho hledat ukazatele, které by neukazovaly trvalý propad plnění státního rozpočtu, a předložil nám tabulky, které ve své podstatě jsou naprosto nevypovídající. Já bych dokonce řekl, že takovýto materiál zavání pohrdáním parlamentem, protože hodnotit plnění rozpočtu v prvním čtvrtletí 1997 ve srovnání s ukazateli z loňského roku, tedy s ukazateli, které mají zcela jinou srovnávací základnu, které nejsou očištěny ani o inflaci, ani o škrty v rozpočtech v loňském roce, to je skutečně dobrodružství, které může dělat jenom člověk, který je opravdu v nouzi.
Chtěl bych říci, že kromě toho tyto nic neříkající tabulky obsahují i zjevné nesmysly. Např. v tabulce, která ukazuje vývoj výdajů státního rozpočtu v roce 1997 ve srovnání s rokem 1996, v řádce "dotace místním rozpočtům" se za první tři měsíce uvádí ukazatel 85,8 % proti loňskému roku. Přesto, že v měsíci dubnu nebyla žádná dotace, jak to alespoň z tabulky vyplývá, tento ukazatel vzrostl na 102,7 %. To tedy znamená bud, že tato čísla jsou nesmyslná, anebo v loňském roce musely obce dostat jakési antidotace.
Mohl bych samozřejmě pokračovat dál a dál, ale tato čísla neukazují nic jiného, než že stagnují výdaje a poklesávají příjmy státního rozpočtu. Je velmi směšné, že vláda se snaží na ukazatelích ve srovnání s loňským rokem prokázat, že dochází ke zlepšování v naplňování příjmů státního rozpočtu přesto, že právě v dubnu došlo k dalšímu poklesu až na 12 miliard.
Proč tedy vláda přikročila ke korekci hospodářské politiky, proč udělala škrty ve výši 25 miliard, když ve srovnání s loňským rokem vychází všechno tak krásně a dokonce stále lépe?
Musím bohužel konstatovat, že tento materiál je naprosto bezcenný a projednávat jej je naprosto zbytečné. A proto ml dovolte navrhnout tomuto parlamentu ve smyslu jednacího řádu projednat návrh na odročení projednávání tohoto materiálu do příští schůze Parlamentu tak, aby vláda měla možnost připravit skutečně relevantní materiál, nad kterým bude možno seriózně projednávat plnění státního rozpočtu v roce 1997, ve struktuře tohoto rozpočtu letošního roku, letošních ukazatelů a nikoli ve srovnávání s ukazateli roku minulého. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, o slovo se přihlásil místopředseda vlády a ministr financí, pan Ivan Kočárník.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedající, vážená Poslanecká sněmovno, musím kategoricky odmítnout zavádějící slova pana poslance Krause.
Pane poslanče, já jsem vám písemně nemusel dávat vůbec nic. Vy to víte velmi dobře, že v této etapě prostě je to ode mne dobrá vůle. A já vám sděluji, že to není pohrdání sněmovnou, že ta čísla jsou pravdivá, nejsou vybíraná, jsou to čísla, která charakterizují vývoj. A jestli neumíte číst z indexů, které jediné mají vypovídající schopnost o tendencích rozpočtu, tak to prostě sněmovně řekněte, že z toho neumíte číst, ale nekamuflujte to tím, že jsou to formálně upravená čísla. Jsou to čísla reálná, tak jak vycházejí ze statistiky. V té první tabulce jsou to čísla ze stálých cen, je to naprosto korektní, a čísla z rozpočtu jsou odvozena z rozpočtové statistiky. Já prostě odmítám takovéto laciné nepravdy, které tady jsou řečeny.
Pokud jste hovořil o nesmyslech v té tabulce 2, jisté víte, pane poslanče, že nulou nelze dělit, takže pokud je tam křížek, neznamená to, co vy jste nabídl sněmovně, ale znamená to, že v tom minulém roce byla nula v tom měsíci. Nulou nelze dělit, a proto tam nemůže být index.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Kraus.
Poslanec Michal Kraus: Pane ministře, je mi velice líto, ale jste zřejmě už tak unaven, že ani neposloucháte, co říkám.
Zaprvé: Já jsem hovořil o meziročním srovnání ukazatelů dotace místním rozpočtům v řádku 1 až 4, resp. sloupci 1 až 4, nikoli ve sloupci 4, kde je křížek. Hovořím o tom, že za 1 až 3 ve srovnání s loňským rokem bylo 85,8 % a tento index se ve srovnání s loňským rokem zvýšil za 1 až 4, přestože ve čtvrtém měsíci nepřišla žádná dotace. Myslím si, že o dělení s nulou to nemá nic společného.
Za další: Pane ministře, já bych si v živote neodvážil říci slova, že jste nemusel nic této sněmovně předkládat, protože tato sněmovna schválila usnesení č. 35 z 1. 4. tohoto roku, ve kterém žádá vládu, aby předložila materiál, a neznám vládu, která by si dovolila takovýmto způsobem pohrdat parlamentem a místo předpokládané zprávy předložila cár papíru s několika čísly, která mají ukazovat, že je prostě všechno v pořádku.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan místopředseda vlády a ministr financí Ivan Kočárník.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Vážená Poslanecká sněmovno, jestli z mé zprávy, kterou jsem tady říkal, vyplynulo, že je všechno v pořádku, tak jste asi špatně poslouchal, pane poslanče. Já jsem nic takového neřekl. Naopak jsem řekl, že charakteristickým rysem vývoje v prvním čtvrtletí je nižší růst nebo pokles ve srovnání s tím, co předpokládal rozpočet. To je snad dostatečně silné slovo na to, že není všechno v pořádku. Takže bych si toto vyprosil, já jsem nic takového tady neříkal a také ty tabulky nejsou účelové.
Pokud jde o ty vaše dotace obcím. Znovu říkám, račte se na tu tabulku pořádně podívat. To není tabulka absolutních čísel, to je tabulka indexů. Jestliže nebyly v loňském roce v měsíci dubnu poskytnuty žádné dotace, protože byly poskytnuty v předstihu, tak je tam nula a v tom indexu prostě tady musí být křížek, protože to nelze dělit. A mezitím došlo k poskytnutí dotací, takže ten index normálně funguje. To je naprosto elementární.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Černý.
Poslanec Jan Černý: Pane předsedající, dámy a pánové, to, co se tady teď děje, je podle mého názoru flagrantní porušení dohod. Pan předseda Zeman dostal dopis od předsedy vlády, který se projednával na politickém grémiu, kde předseda vlády sděloval, že kompletní zpráva za první čtvrtletí nemůže být ještě předána, protože nejsou hotova veškerá statistická data. Na politickém grémiu bylo dohodnuto, že ministr financí přednese rámcovou zprávu, poté bude bod přerušen a bude doprojednán v okamžiku, kdy budou známa statistická data. To, co se tady děje, je potvrzením toho, že sociální demokracii jde pouze o to, vytvářet atmosféru strachu, nedůvěry, atmosféru, která prohlubuje neustále pocit jakési krize. My neříkáme, že je všechno v naprostém pořádku, ale počkejme si na statistická data, počkejme si na tu zprávu, kterou samozřejmě pan ministr financí a vláda předloží v termínu, který předseda vlády ve svém dopise uvedl, tzn. na příští schůzi Poslanecké sněmovny.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Brožík. Ještě faktická poznámka.
Poslanec Jiří Václavek: Pane předsedající, dámy a pánové, byl bych rád, kdybyste mého předřečníka upozornili na to, že tady dochází k hrubému omylu. To nebyla zpráva dle usnesení 305. Není to o tom, že to má být analýza za první čtvrtletí, ale o stavu české ekonomiky při příležitosti zprávy o prvním čtvrtletí, a to je sakra rozdíl. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Já vás moc prosím, abyste se vzájemně naslouchali a kdybyste poslouchali to, co jsem řekl v úvodu tohoto bodu, tak bylo zřetelně každému jasné, že ta zpráva je ze zákona projednávána na 12. schůzi. O ničem jiném to není. Prosím vás, naslouchejte si vzájemně a bude klid ve sněmovně. Prosím, pane kolego, promiňte.
Poslanec František Brožík: Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, vážená vládo, já si myslím, že projednáváme bod č. 37, což skutečně zní "Zpráva vlády o plnění státního rozpočtu za první čtvrtletí roku 1997".
Já opomenu analýzy a příčiny neplnění příjmů státního rozpočtu, o které pan premiér požádal předsedu sněmovny, že tyto analýzy a příčiny budou zdůvodněny ve zprávě, která bude projednávána na 12. schůzi, tzn. v červenci letošního roku.
Myslím si, že v červenci projednávat první čtvrtletí, je samozřejmě již dlouhá doba, protože to už máme za sebou celé první pololetí, ale já bych se chtěl zeptat skutečně pana ministra financí prostřednictvím pana předsedajícího - my jsme nepožadovali, pane ministře, vývoj nebo tendence srovnání roku 1997 a 1996, my jsme skutečně požadovali plnění státního rozpočtu schváleného na rok 1997.
Myslím si, že pokud jste vycházel z těchto indexů, které zde v těch tabulkách ukazujete, jste mohl k tomu přiřadit řádná čísla státního rozpočtu na první čtvrtletí a jejich absolutní plnění. Protože toto skutečně je zavádějící a nic nevypovídající. Tam bychom viděli, jak se nám propadají proti státnímu rozpočtu daňové příjmy, ať už v DPH, ve spotřební dani, v dani právnických osob apod., a současně bychom viděli, jak tady není dodržována rozpočtová disciplína, když výdaje mohou růst třikrát více než rostou příjmy za první čtvrtletí. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Rozpravu končím. V rozpravě zazněl procedurální návrh pana kolegy Krause, o kterém musíme hlasovat nejdříve, tzn. přerušit projednávání tohoto bodu s tím, že bude doprojednán na 12. schůzi v souvislosti s bodem "Zpráva vlády o plnění státního rozpočtu za první čtvrtletí letošního roku", včetně návrhu usnesení, který předložil pan kolega Recman. Slyšeli jste návrh usnesení.
Zahájil jsem hlasování č.121.
Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu?
Pro návrh se vyslovilo 143 poslanců, proti 23. Návrh byl přijat.
Děkuji panu kolegu Recmanovi.
Dámy a pánové, tím jsme se vyrovnali s bodem 37, přistoupíme k bodu
46.
Zpráva vlády o stavu české ekonomiky včetně příčin poklesu
konkurenceschopnosti, efektivnosti a produktivity české ekonomiky
v závislosti na realizaci transformačního procesu v uplynulých letech;
analýza předpokládaných rozměrů černé a šedé ekonomiky v České
republice a jejího vlivu na legální ekonomiku České republiky včetně
návrhů na řešení její minimalizace; výčet přijatých opatření ke zvýšení
dynamiky růstu příjmů státního rozpočtu a zvýšení výkonnosti
ekonomiky České republiky; na základě těchto rozborů a analýz
zpřesněný odhad příjmů státního rozpočtu v roce 1997 (v souladu
s usnesením Poslanecké sněmovny č.305 z 1. 4.1997)
K tomuto bodu jsme obdrželi dílčí podklad vlády. Prosím, aby se úvodního slova ujal předseda vlády Václav Klaus.
Promiňte, pane premiére. Dámy a pánové, dovolte, abych uvítal guvernéra České národní banky Josefa Tošovského, kterého sněmovna požádala, aby byl účasten tohoto jednání. Děkuji. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážená poslanecká sněmovno, jsem poněkud překvapen, že jste ochotni vyslechnout úvod k tomuto bodu ještě před zaslouženým obědem, ale já to samozřejmě velmi rád udělám.
Poslanecká sněmovna 1. dubna letošního roku požádala svým usnesením vládu, aby na její nejbližší schůzi předložila sněmovně zprávu o stavu české ekonomiky, i když vím, že název tohoto požadavku byl daleko širší. Vláda se - jak vy všichni jistě velmi dobře víte - v období, které uplynulo mezi těmito dvěma schůzemi Poslanecké sněmovny Parlamentu, a to nezávisle na tomto požadavku sněmovny, vývojem ekonomické situace a variantami řešení existujících problémů intenzívně zabývala a dne 16. dubna 1997 schválila materiál s názvem Korekce hospodářské politiky a další transformační opatření, v němž vyjádřila své hodnocení současné ekonomické situace, v němž formulovala svou interpretaci existujících problémů a jejich příčin a v němž přijala zásadní a poměrně rozsáhlá opatření, a to jak v oblasti makroekonomické, tak v oblasti systémově institucionální, opatření, která byla zaměřena na korekci současného ekonomického vývoje.
Vláda tento dokument včetně časového harmonogramu jeho jednotlivých úkolů předložila sněmovně minulý týden. Mohu ubezpečit sněmovnu, že tento harmonogram je velmi pečlivě kontrolován - naposledy dnes ráno při ranním zasedání vlády České republiky. Vláda tento svůj materiál považuje za materiál klíčový, považuje ho za hodnotící na straně jedné i programový dokument své ekonomické politiky v současné situaci, chápe ho též jako úkol, jehož vyřešení před ní v této chvíli stojí.
Považuje ho též za dokument, který je použitelný i pro diskusi problémů, které byly vámi, resp. některými z vás požadovány na minulé schůzi sněmovny.
K ekonomické situaci v naší zemi chci v této chvíli říci následující stručné poznámky. Žijeme v tržní ekonomice, jejíž vývoj v prvé řadě závisí na svobodných rozhodnutích jednotlivých tržních subjektů a samozřejmě též na vývoji vnějšího prostředí. Žijeme tedy v systému, ve kterém vláda není a ani být nemůže dominantním tvůrcem konkrétní krátkodobé ekonomické situace. Na to někteří naši kritikové svým myšlením - ponořeni stále ještě hluboko v naší centrálně plánované minulosti - poněkud zapomínají.
Ekonomické kolísání a dílčí ekonomické nerovnováhy jsou typickými projevy fungování tržní ekonomiky, probíhají ve všech zemích a ve všech časových obdobích. Samy o sobě nejsou projevem krize či selhání ekonomického systému či hospodářské politiky té které vlády.
Vláda může a samozřejmě i musí svou hospodářskou politikou ekonomiku ovlivňovat a tato vláda to dělá. Je však třeba vycházet z toho, že na rozdíl od reálného socialismu není vláda tím, kdo vyrábí a vyváží, hospodářské procesy ovlivňuje většinou pouze nepřímo. Chtěl bych zdůraznit i to, že závisí na spolupráci s řadou dalších institucí, které jsou mimo oblast exekutivy, mezi nimi právě parlament patří k těm nejdůležitějším.
Naše země se po několika letech příznivého a relativně vysokého ekonomického růstu a ekonomické stability setkala prakticky poprvé s případy dílčí nerovnováhy na některých trzích. Ty jsou převážně důsledkem rychlého růstu, velkých ambicí a nadměrných očekávání minulých let a vláda na ně musela reagovat korekcí své politiky. To je možná pro někoho jev nový, ale není to jev neobvyklý a není to jev krizový. Je to věc, která se v budoucnu bude opakovat, a to bez ohledu na politické zabarvení vlády.
Proto vláda odmítá v dnešní situaci hovořit o ekonomické krizi, neboť naše současná ekonomická situace a především její odraz v reálném životě společnosti má ke krizi hodně daleko. Tím neříkám - a byl bych rád, kdyby to bylo posloucháno - že negativní vývoj v některých oblastech není závažný a že by vláda před ním zavírala oči.
Materiál, který dnes vláda sněmovně předkládá, dokazuje, že vláda volila velmi razantní a odvážné kroky, které neměly za cíl ani barvit situaci na růžovo, ani hledat krátkodobou lacinou podporu veřejnosti nezodpovědnými sliby a nezodpovědným zadlužováním státu. Vláda přijala razantní přizpůsobení výdajů státního rozpočtu reálným rozpočtovým příjmům, které odpovídají změněnému odhadu ekonomického vývoje v letošním roce oproti očekáváním, na nichž byl státní rozpočet původně postaven. Rozhodla o výrazném přibrzdění mzdového růstu v rozpočtové sféře a v podnicích s dominantním vlastnickým podílem státu a rozhodla o jasných, zřetelných krocích směřujících ke zvýšení transparentnosti fungování kapitálového trhu, k postihování finanční a hospodářské kriminality, k urychlení privatizace, zlepšení situace v podnikání, v exportu a v ochraně našeho domácího trhu.
Za hlavní problém dnešní české ekonomiky považuje vláda deficit běžného účtu platební bilance, i když si je vědoma toho, že má i tento deficit svou objektivní příčinu související s rychlou restrukturalizací české ekonomiky, která se projevuje ve velmi vysoké míře investic.
Vláda si je vědoma toho, že žádné administrativní omezení nemůže tento trend v krátkém období zvrátit, a proto vláda ví, že účelová opatření zaměřená k omezení dovozu a podpoře exportu mohou mít pouze doplňkový charakter. Jedinou cestou, jak v krátkém a středním období korigovat tento nebezpečný trend, je omezení tuzemské poptávky, k čemuž směřují jak přijatá rozpočtová opatření, tak paralelně probíhající opatření centrální banky.
Chtěl bych říci, že si je vláda vědoma toho, že odstranění nerovnováhy v jakékoliv - a v této oblasti zvláště - má svou cenu a že touto cenou je zpomalení ekonomického růstu.
To vláda ví, ví i to, že tyto ekonomické zákonitosti existují, a ví i to, že se jim právě a jedině naše země nemůže vyhnout. Vláda odmítá takovou interpretaci současného vývoje, která jej líčí bezmála jako katastrofu, odmítá hlasy, které bez uzardění hovoří o krizi v situaci, kdy je u nás míra nezaměstnanosti zcela nejnižší v Evropě, kdy inflace zřetelně poklesla na nejnižší úroveň od vzniku České republiky a kdy i ekonomický růst bude i letos, tedy 4 roky za sebou, pozitivní, tedy s kladným znaménkem. Takto skutečně ekonomické krize nevypadají a neměli bychom se snažit na veřejnosti infikovat katastrofické scénáře, které se možná někomu hodí do jeho politických kalkulací a které tuto zemi doma i v očích zahraničí poškozují. Chtěl bych proto ubezpečit sněmovnu, že vláda provádí politiku odpovědnou a nepopulistickou. Věřím, že pokud jste si, vážení poslanci, předložený materiál nezaujaté přečetli, že v něm naleznete odpovědi na většinu otázek, které jste vládě na minulé schůzi položili. Děkuji za pozornost. (Potlesk)