Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, já vás volám k věci.
Poslanec Oldřich Vrcha: ...že Masaryk by se musel v hrobě obracet, kdyby viděl spolupráci ČSSD s Němci. Nestydím se ani za to, že jsem polopaticky vysvětloval, že cesta do Německa má dvě koleje, a to jedna je vládní, zastoupená ODS, KDU-ČSL, ODA, a ta druhá kolej politická tvořená novou Národní frontou, kterou je ČSSD.
Dalším důkazem rozšířené spolupráce ČSSD s vládou je fakt, že při vyslovení důvěry vládnímu programu Klausova kabinetu v červenci minulého roku umožnila svým postojem při hlasování podpořit vládní program. Kdyby už tehdy ČSSD jednala tak, jak slibovala před parlamentními volbami, že půjde vládě po krku, pak dnes jsme mohli být v rozmachu naší ekonomiky a nestát u jejího úplného krachu.
Požadovat odvolání dvou ministrů je výsměchem předvolebních slibů ČSSD. Já i všichni republikáni si bereme vzor z toho, co říká náš pan předseda dr. Sládek, cituji: "Jestliže je v košíku jen jedno shnilé jablko, musí se celý košík vysypat, řádně vymýt a vydesinfikovat a dát do košíku nová, jiná jablka, neboť od tohoto jednoho jsou plísní nakažena všechna." A tak je to i s naší vládou. Jeden ministr se prolíná v rozhodování s dalšími, celá koalice je nakažena, neví ani, jak plíseň ekonomicky zabalit do jakéhosi balíčku.
Proto jediné řešení je a navrhuji demisi celé vlády, ministerstva vyčistit a vydesinfikovat a pak teprve sestavit novou vládu. My chceme nové parlamentní volby do Poslanecké sněmovny ČR, a to ještě v letošním roce. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Vrchovi. Hlásí se někdo do rozpravy? Pan poslanec Sládek. Máte slovo, pane poslanče. Současně bych ráda upozornila pana poslance Vrchu, pokud jeho návrh byl předpokládán jako návrh, o kterém se má hlasovat, aby byl předložen zpravodaji v písemné podobě.
Poslanec Miroslav Sládek: Paní předsedající, dámy a pánové, nejprve k popisu prostředí nebo situace, ve které se nachází Česká republika po řekněme sedmi letech vlády současné koalice. Postup vládní koalice za celá ta léta se vyznačoval především rychlostí za každou cenu. Rychlost byla postavena jako základní princip vládní koalice. Nejlépe to snad vyjádřil předseda současné vlády, který kdysi prohlásil, že u privatizace je nejdůležitější rychlost, ale ne kvalita. S tímto přístupem věci nadělala vláda tolik chyb, z nichž mnohé jsou bohužel neodstranitelné. Právě tak třeba v přístupu k zahraničnímu kapitálu, místo aby zahraniční kapitál byl orientován do nových investic, do budování nových podniků nebo zásadní rekonstrukci podniků totálně zastaralých, tak zahraniční investice - a to už v tomto případě ani investicemi nazvat nelze - byly určeny pouze k nákupu těch nejlukrativnějších podniků v naší republice, zvláště ještě připravených na tento výprodej tzv. managementy neboli vedením těch podniků, které záměrně, jak jsem řekl, podniky připravovaly k tomu, aby je tzv. zahraniční investor dostal co nejsnáze a za co nejmenší cenu.
Devastace samozřejmě - a jinak se to nazvat nedá - probíhala takřka ve všech oblastech. Je pravda, že se většinou zaměřujeme na základní ekonomické oblasti, i když je to samozřejmě pravděpodobně díky zatížení z minulosti, protože i Karel Marx a klasikové marxismu-leninismu předřazovali ekonomické otázky před otázky tzv. nadstavbové. Zapomíná se na to, že zde máme sociální oblast, školství, zdravotnictví, kulturu a přílišná pozornost je věnována ekonomickým otázkám. Ale devastace probíhala ve všech oblastech.
V současné době se naše republika ve všech ukazatelích nachází v žebříčku, jak se to dříve nazývalo, rozvojových zemí. Snad v jedné jediné věci máme prvenství jako Česká republika nebo ne prvenství, abych unáhleně nezevšeobecňoval, ale jsme na třetím místě ve světě, co se týká počtu uvězněných osob v poměru k počtu obyvatel. Takže máme určitý primát, máme vynikající postavení ve světovém žebříčku, ale bohužel to asi nebude v oblasti, ve které bychom si to přáli. Ve všech ostatních oblastech jsme se děsivě propadli.
Byla zde zmíněna i dnešní opatření České národní banky, která budou mít pravděpodobně jen velmi krátkodobý účinek. Bylo tady zmíněno, že si v Londýně přivstali vzhledem k časovému posunu, stačí, kdyby si přivstali zase v Tokiu a bude asi centrální banka nucena přijmout ještě drastičtější opatření, takže se např. naše měna dnes skutečně nachází v pásmu devalvace. To je, co se týče posledního prostředí.
Velmi výraznou roli při hodnocení současného stavu a hledání východiska z něho hraje terminologie a její časové určení, a to zvláště v naší zemi. Já to zdůrazňuji už poněkolikáté. Omlouvám se za to, ale zvláště v naší zemi je nutné vždy se terminologii věnovat a vždy se také věnovat jejímu časovému určení. Protože bez tohoto konstatování nebo bez tohoto určení totiž nelze vůbec se v naší současné situaci zorientovat a už vůbec nelze hledat východiska z této situace a nastínit si jakoukoli vizi do budoucna.
V naší zemi v průběhu desetiletí docházelo k tolika změnám terminologie, že bez přesného časového určení už vůbec nevíme, co to slovo znamená.
Nechci dělat příliš dlouhé exkurze do minulosti. Já si myslím, že všem, kteří zde prožili celý život, je to zcela jasné. Vezměme si třeba jenom slovní spojení soubor opatření. Je to soubor opatření předložený Lubomírem Štrougalem, anebo je to soubor opatření pod mazlivým názvem balíček předložený Václavem Klausem. Pokud nedáme k tomu termínu přímo časové určení, tak vůbec nevíme, jaký se píše letopočet nebo co ten význam vůbec znamená. Tady nelze konstatovat jenom formu a obsah, jakoby to bylo v normální společnosti, v normálním národě s normální historií a s normálním jazykem. Tady k formě obsahu jakéhokoli výrazu musíme automaticky přiřazovat letopočet.
Ale jak jsem řekl, není nutné zabíhat až tolik do minulosti poznamenané nadvládou Komunistické strany Československa. Stačí jít do časového horizontu uplynulých dnů. Já jsem zde použil mnohokrát, jakož i koneckonců jiní poslanci, termín rozkradení rozkrádání, rozkradení národního majetku. Všichni ti, kteří si dovolili použít tento obsahově i formálně naprosto precizní termín, byli označeni za extremisty. V nedávných dnech, před pár dny použil výraz rozkradení národního majetku kardinál, hlava římskokatolické církve. A nezaznamenal jsem jediný ohlas ve sdělovacích prostředcích, ani jediné vystoupení poslanců vládní koalice, kteří by konstatovali, že kardinál Vlk je extremista. Takže když vyvodíme tady z toho, je nutné si tedy ujasnit: ano, Česká republika se v roce 1997 nachází v totální politické i ekonomické krizi. To je východisko. V roce 1997 a díky komu? Díky mnohaleté vládě tzv. koalice ODS, ODA a KDU-ČSL.
Z tohoto bodu terminologie a časového určení nutně vyplývá i konstatování dalšího problému. Vztah slov pravda a čas. V naší zemi, jak je vidět, se nevyplácí říkat pravdu včas. Vyplácí se buď říkat pravdu opožděně, nebo včas lhát. Kdo řekne včas pravdu, má smůlu.
Poslanec za republikánskou stranu pan Krejsa zde citoval Jana Husa. Škoda, že jeho slov nebylo vyslyšeno včas. Škoda, že musel nejprve zahynout na hranici v Německu, aby teprve léta po jeho smrti konstatoval vyslanec papeže - ano, v Čechách jsou velmi vzdělaní, bibli tam čtou dokonce i ženy. Je škoda, že v naší zemi bohužel poměry z doby Husovy přetrvávají i nadále a že se nevyplácí říkat pravdu včas, protože se tím člověk vystavuje tomu, že bude pohnán na pranýř, že bude vysmíván, teď ten způsob, jak kohokoli zlikvidovat, zničit, je samozřejmě podstatně propracovanější a podstatně účinnější, tehdy ten člověk byl připoután na pranýř a mohlo se mu vysmívat pár kolemjdoucích, teď může být samozřejmě postaven na pranýř sdělovacími prostředky, v rukou, bohužel, opět německé firmy a může být tak samozřejmě znectěn před celým národem ve velmi krátké době. V této souvislosti bych samozřejmě mohl hovořit i o odvaze, která v České republice v roce 1997 nemá menší význam, než ve kterémkoli pohnutém období naší historie.
Kdybych se zmínil ať už o tzv. souboru opatření, které přednesla vláda, nebo souboru opatření, které přednesla strana sociálně demokratická, musel bych jen znovu opakovat, že se zde vyskytují takřka jen věci, které byly už před lety obsaženy v programech nebo ve vystoupeních republikánské strany.
I dnes zde zaznělo politování nad tím, že nebyla nejprve provedena restrukturalizace podniků. I dnes se zde hovořilo o tom, že to je důležitá věc, jestliže chceme ty podniky privatizovat nebo zefektivnit jejich činnost. Mně vždycky vytane před očima tučně vytištěný řádek v knize, kterou vydala republikánská strana v roce 1992 a kde republikánská strana požadovala ve svém programu nejprve provést restrukturalizaci státních podniků a poté teprve je privatizovat. Jediná možná cesta efektivního a dostatečně rychlého postupu bohužel nebyla vyslyšena, republikáni byli označeni za extremisty. Dnes vládní koalice lituje.
Hovořil místopředseda vlády a ministr zemědělství, dokonce přišel, zdálo se to podle televizního vysílání, s naprosto originálním nápadem. Naprosto neotřelým nápadem dovozní přirážky, která měla chránit naši zemi proti subvencovanému dovozu. Já podotýkám, že poslanci republikánské strany mohli do ochraptění opakovat na náměstích a návsích, že je nutné náš zemědělský domácí trh chránit. A dávali za příklad postup, který zvolila Evropská unie. Nebyli jsme vyslyšeni a teď, když je polovina republiky zarostlá plevelem, hospodářské budovy zchátralé, stáda vybita, tak ministr zemědělství přijde s tímto, podle televize údajně originálním nápadem.
Právě tak ministr zemědělství zde hovořil o tom, jak země vzkvétá. Nevím, ve které zemi se ministr zemědělství pohybuje, nevím, kterými obcemi nebo vesnicemi projíždí, pravděpodobně u své limuzíny má kouřová skla a samozřejmě doporučil bych mu, ale k tomu se dostanu později, i návštěvu optika.
Takto bych mohl samozřejmě pokračovat donekonečna. Není to ale důležité, protože republikánští poslanci, taktéž jako mnozí jiní opoziční poslanci, vědí, o čem je řeč. K poslancům vládní koalice moje slova stejně nedolehnou, protože žijí za hradbou svého vysněného světa, který naprosto nemá nic společného s konkrétní situací v České republice, ale už se blíží ke spíše tzv. virtuální realitě. A víte sami, že závislost na virtuální realitě dosahuje takového stupně, že ten člověk, pokud se má vrátit do reality, už musí pravděpodobně podstoupit léčení, a to nákladné a dlouhodobé. Bohužel, toto léčení vládní koalice zaplatí občané naší země drastickým snížením životní úrovně a vyhlídek do budoucna.
Dámy a pánové, ač to zní paradoxně, musím se v této souvislosti zastat současného předsedy vlády prof. ing. Václava Klause, CSc. Často se tady totiž hovoří o Václavu Klausovi a jeho odpovědnosti. Ten, kdo svaluje odpovědnost jenom třeba na předsedu vlády nebo jenom na jednotlivé ministry, totiž pravděpodobně vůbec nečetl Ústavu České republiky a nechápe principy, na kterých je náš právní řád postaven. Naše ústava totiž vychází z tzv. kolektivní odpovědnosti. Při zasedání vlády - a nepřítomnost neomlouvá jsou všichni členové vlády, hlasují, rozhodují tedy kolektivně a nesou kolektivní odpovědnost. Čili nelze prohlásit - ano, vším je vinen Václav Klaus. Právě tak nelze prohlásit - vším je vinen nováček Schneider. Protože vláda je kolektivní orgán, principem ústavnosti je kolektivní odpovědnost vlády. Jestliže tedy konstatujeme, že se Česká republika v roce 1997 nachází v krizi, musíme konstatovat: ano, za tuto krizi je zodpovědná celá současná vláda.
Jestliže někdo zpochybňuje kolektivní odpovědnost vlády, zpochybňuje tím zároveň veškeré principy, na kterých je založena Česká republika. Zpochybňuje tím ústavu a dopouští se tak vlastně protiústavní činnosti a mělo by se vůči němu také takovýmto způsobem postupovat.
Jestliže někdo volá k odpovědnosti pouze jednotlivé ministry, je za tím snaha měnit ústavní pořádek. To, že třeba republikáni byli nuceni předložit návrhy na odvolání ministrů po jednom, je určitý ústupek tomu, že doufáme, že spíše projde návrh na odvolávání jednotlivých ministrů, než pokud bychom podali návrh na odvolání vlády jako celku. Je to tedy určitý ústupek, ale musíme si uvědomit, že z ústavy vyplývá princip kolektivní odpovědnosti vlády a je nepřípustné, aby jednotliví ministři - ve snaze se zachránit - házeli špínu na jiné ministry, obětovali nováčky ve vládě a prohlašovali, že to stačí k naplnění principu ústavy.
Jsou velmi oblíbené testy inteligence. Tam jsou různé logické rozvojové řady. Jsou tam naznačeny dva tři symboly, doplňte čtvrtý apod. Jestliže použijeme třeba logickou řadu výrazů finance, průmysl a třetí výraz do té logické řady necháme prázdný, je zcela logické do třetího místa doplnit slovo zemědělství Ano, finance, průmysl, zemědělství Páteř České republiky. Tyto tři resorty jsou v krizi.
Není možné, aby místopředseda vlády prohlásil - odvolejte ministra financí a ministra průmyslu a nedoplnil zároveň odvolejte ministra zemědělství. Protože to je zcela logická řada, kdy nelze jeden výraz vyjmout, protože tím by se nám zhroutila kompletně celá ekonomická stavba. Nelze tedy volat při ekonomické krizi k odpovědnosti pouze ministra financí a průmyslu, je nutné automaticky k tomu přiřadit i ministra zemědělství
Další zajímavý fakt - k odpovědnosti jsou voláni jednotliví ministři. Ale je zajímavé, že nejvíce se snáší kritika na hlavu ministra financí, postupně kritika slábne a je zajímavé, že v době, kdy se republika nachází v krizi, kdy občanům je utahován opasek, aby se pokryly dluhy způsobené neschopností vlády, tak v době, kdy se hledají různé rezervy, se vůbec nehovoří o ministrovi, který nic nedělá. Platí tedy zcela odvěké zákonitosti, které byly nejlépe formulovány v období socialismu: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Kdo nic ne zkazí, je pochválen, kdo je pochválen, je povýšen. Kdo je povýšen, nic nedělá. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Kdo nic nezkazí, je povýšen. Takto bych samozřejmě mohl pokračovat.
Hledají se rezervy, úspory a přitom nikdo nediskutuje o tom, co dělá ministr bez portfeje, který skutečně nic nedělá, a proč nikdo nevolá po jeho odstoupení. Z toho plyne - bohužel - pro budoucí politiky, pro budoucí členy vlády jediná věc: usilovat o post ministra bez portfeje, protože asi za ty peníze moc práce neodvede, ale pravda také je, že nikdo nebude požadovat v krizi jeho hlavu. Je docela možné, že takový ministr, který nic nedělá, přežije deset vlád. Takže ministr Bratinka na svém křesle bude sedět při vládě koaliční, sociálně demokratické, rudočerné nebo jakékoliv jiné, ale výhoda to je. Výhoda je to pro toho konkrétního člověka, ale není to dobrý příklad pro další generace politiků.
Představte si situaci v naší zemi, kdy nikdo nebude usilovat o post ministra financí, ale všichni budou usilovat o post, který bude nazýván z tradice Bratinkův. (Potlesk.)
Myslím si, že pokud by měl současný předseda vlády dostatek soudnosti, tak by měl odstoupit sám a nečekat na další výzvy ať už z řad politiků, poslanců nebo občanů. Měl by odejít, dokud si může ještě zachovat alespoň trochu cti, než bude skutečné vymeten nebo smeten. Ale jak jsem řekl, to by předpokládalo alespoň zbytek soudnosti. Ono je totiž velké umění včas odejít, zvláště samozřejmě z postu předsedy vlády.
Dámy a pánové, jestliže hovořím o vládní koalici a především o Občanské demokratické straně, nemohu se samozřejmě nezmínit i o jejích satelitech. V této souvislosti bych se rád zmínil nejprve o Občanské demokratické alianci. Mrzí mě, že tato vláda stojí na tak chabých základech, že si svého času musela vypomáhat podvodníkem Kalvodou. Mrzí mě také to, že místopředseda vlády, který podvodně neoprávněně používal akademický titul, odešel málem ještě jako hrdina chválený za svůj zásadový postoj - samozřejmě i s tučnou prebendou na odchodném.
Mrzí mě také to, že ODA z toho nevyvodila jiné poučení, než to, že každý podvod je povolen a čím sprostší jednání, tím samozřejmě lépe.
Dámy a pánové, než se zmíním o dalším členu vládní koalice - straně lidové, tak se samozřejmě musím zmínit - bohužel - o straně sociálně demokratické.
Kdo je zodpovědný za to, že na konci května roku 1997 je předsedou vlády Václav Klaus? Kdo je zodpovědný za to, že na konci května roku 1997 je v čele Ministerstva financí pan poslanec Kočárník? Kdo je zodpovědný za to, že v čele Ministerstva zemědělství je člověk přezdívaný "slizký had"? Sociální demokracie, dámy a pánové, právě svým postojem přesto, že signály už byly v té době, že není v pořádku naše republika, že vývoj není v pořádku, že se blíží krize, tak přes tyto signály, přes jednoznačné varování - víte, že republikáni koneckonců s varováním už vystoupili tehdy v české televizi, kam se náhodou dostali, 1. června loňského roku - vládu podpořila. Sice to opsali květnatě tím, že jí umožnili fungování Problém je v tom, že jakmile sociální demokracie umožnila schválení vlády, tak převzala na sebe i spoluodpovědnost za to, co vláda dělá. Ani sociální demokracie se bohužel z vývoje v uplynulých měsících nepoučila, nezamyslela se nad tím, že umožnila fungování vlády, umožnila schválení rozpočtu atd., nezamyslela se nad tím, k čemu tady ta politika vedla, politika pasivity k čemu vedla a v této politice pokračují znovu a já se ptám, jak dlouho chce ještě sociální demokracie pokračovat v politice, která tuto zemi, naši zemi přivedla do současné situace. Proč např. ve své kritice zvláště předseda sociálních demokratů notoricky vynechává místopředsedu vlády a ministra Luxe. Jenom z toho důvodu, aby si zajistil jakéhosi pochybného koaličního partnera po budoucích parlamentních volbách? Není to málo? Není to příliš velké riziko, když si uvědomíme, jakým způsobem se předseda lidové strany chová vůči svým současným koaličním partnerům? Já si myslím, že to je přílišné hazardování s osudem naší země, vytipovat si jednoho současného koaličního partnera a jeho politickou stranu, na něho sázet bez ohledu na to, jakým způsobem tato strana zatočila s několika důležitými resorty v naší zemi. Nejde přece jen o místopředsedu vlády a ministra zemědělství. Lidová strana má propachtovány i další resorty - obranu a kulturu např.
Když se podíváme na resort obrany, je zajištěna obranyschopnost České republiky? Jsme srovnatelní alespoň se současnými postkomunistickými zeměmi? Odpověď, ať už je zde přítomen kdokoliv, zní jednoznačně: Naše armáda prakticky neexistuje. Vezměme si modelový příklad, kdyby v této chvíli kterýkoliv letoun tzv. narušil vzrušný prostor České republiky. My nemáme dnes v provozu přístroje, které by ho zjistily, nemáme letadla, která by ho zastavila, takže teď si může tady kdekdo dělat, co chce. Nejde o okolní státy, ale jde o to, že se stále více a více rozmáhá mezinárodní terorismus. Dnes není problém pro kteréhokoliv teroristu si obstarat sportovní letadlo, naložit ho dostatečným množstvím trhavin a vyrazit si na výlet nad Českou republiku v době, kdy armáda je naprosto paralyzována. Tato armáda je natolik paralyzována, že nejenže není schopna zajistit obranyschopnost naší země, ale dokonce už není schopna zasahovat ani při živelných katastrofách, což je samozřejmě už vyložené varování.
Lidová strana je tedy zodpovědna za tento resort obrany už několik let, dosazuje tam neustále svoje zástupce a s tímto resortem to nejde od deseti k pěti, ale od pěti k nule. Tento resort až na nějaké výdaje na údržbu případně na zásobování potravin už prakticky neexistuje. Jak je např. možné, že pár cvičných letounů, které ještě máme, přimrazilo k zemi jenom to, že se do paliva dostaly jakési mikroorganismy. Kde to vůbec žijeme? Jak to, že nikdo nebyl volán k odpovědnosti třeba za tuto událost. To, co se děje v naší zemi, je totální anarchie. Tato vláda už rozhodně neřídí vůbec nic.
Vezměme si kulturu. Byly zde zmiňovány kulturní památky. Vždyť jezdí celé kamióny, které odsud vyvážejí různé památky, různé starožitnosti. Jakým způsobem vláda zatočila s nemovitými kulturními a historickými památkami? Ministr kultury o tom neví, případně se o tom dozví až v době, kdy třeba z kostela už nejde nic vykrást, a proto farář už tam nedává ani petlici, protože už je to zcela zbytečné. Teprve tehdy ministr kultury se něco dozví, ale ani poté nic nedělá.
Takto bych samozřejmě mohl pokračovat ve výčtu katastrofálních chyb, kterých se dopustila lidová strana v resortech jí svěřených. Takovéhoto partnera si vybírá do budoucna sociální demokracie. Dámy a pánové, je to věc k zamyšlení.
Abych se tedy věnoval KDU-ČSL. Lidová strana vyloženě spoléhá na to, že občané mají krátkou paměť. Těsně po volbách v loňském roce předseda lidové strany prohlásil, že trvá na tom, aby dostal svůj díl odpovědnosti na rozhodování vlády. Postavil otázku nebo problém tak radikálně a razantně, že si nakonec se svým partnerem - ODA - vymohli uspořádání 844. Ano, předseda lidové strany volal po podílu na odpovědnosti a díl odpovědnosti také dostal. Jak to, že dnes po roce tentýž předseda téže lidové strany najednou prohlásí, že to vláda dělá špatně. Pravděpodobně si sám nepamatuje, co před rokem prohlásil, o co před rokem se svými koaličními partnery bojoval. Díl odpovědnosti lidová strana dostala a nyní se od ní distancuje.
Vyloženým výsměchem byla výměna ministra Schneidera, údajně nejslabšího článku, který nesl odpovědnost. Předseda lidové strany prohlásil:
Vyměnili jsme nejslabší článek, který nese odpovědnost. Ministr Schneider byl naprostý nováček ve srovnání s ministrem Luxem.
Měl svěřen řekněme méně náročný, víceméně nový obor, nový resort, a i kdyby ministr Schneider byl zvláště neschopný, tak těžko mohl výrazným způsobem ovlivnit devastaci naší země. Vždyť ve vládě jsou zasloužilí členové vlády, kteří tam jsou už mnoho let na rozhodujících klíčových postech. Jsou to lidé, kteří mají skutečně zodpovědnost za současný neutěšený stav České republiky.
Jak je možné, aby místopředseda vlády svaloval veškerou vinu za problémy na nováčka ve vládě s prohlášením "my jsme odstranili nejslabší článek, který nese odpovědnost" a zároveň předseda lidové strany v jedné větě na roveň stavěl nováčka ministra Schneidera, ministra Kočárníka a ministra Dlouhého. Já si myslím, že to je dost nepoměrné a v této souvislosti se musím zastat také ODS a jejího předsedy, protože dávat do roviny ministra Schneidera, ministra Kočárníka a ministra Dlouhého, to je vyloženě výsměch, licoměrnost a podle mého názoru vydírání. Lidová strana prý už očistu provedla, obětovala ministra, a teď prý jsou na řadě ostatní strany vládní koalice, aby provedly obdobné obětování nebo výměnu.
Přiznám se - a už jsem to zde konstatoval - že je mi mnohdy líto současného předsedy vlády, který musí s takovýmto člověkem pravidelně zasedat.
Dámy a pánové, hovořil jsem o současném stavu. Jestliže ze současného stavu chceme hledat východiska, musíme si uvědomit, že už nevstoupíme do stejné situace, ve které jsme nyní, protože změny okolního světa probíhají tak rychle, že by se klidně mohlo stát, že současný Parlament České republiky bude přijímat opatření, která by možná vyhovovala, možná pomohla České republice, ale v tuto chvíli nebo v minulosti. Rozhodně se zde nehovořilo o tom, jak se přizpůsobit tomu, co nás teprve čeká.
Typickým příkladem toho, jak velmi rychle se mění situace v naší zemi i v našem okolí je nový termín "tunelování republiky". Zvykli jsme si už na tunelování bank, zvykli jsme si na tunelování podniků. Konec konců byly zde uváděny konkrétní metody nebo konkrétní schémata, podle kterých tunelování probíhá. Ovšem tak, jako to probíhá na úrovni podniků za přispění managementu podniků, stejným způsobem je tunelována Česká republika za přispění vlády České republiky.
Dámy a pánové, situace je podstatně horší než se vůbec může zdát, protože propad ekonomiky, katastrofální výsledky naší ekonomiky se budou projevovat ještě v dalším období. To není nic co by mohlo skončit jakýmkoli opatřením Centrální banky. Jestliže teď se neinvestovalo, nyní nemáme moderní technologie, tak nebudeme v budoucnu vyrábět konkurenceschopné výrobky a nebudeme je moci vyvážet. Veškeré nedostatky, které nyní tato vláda založila, nebo jejich důsledky, budeme odnášet ještě celá léta. Ať už třeba předseda sociální demokracie má jakýkoli plán na jejich odstranění, musíme se smířit s tím, že i při sebelepších úmyslech, při sebelepším plánu, při sebelepších metodách, budeme katastrofální stav, ve kterém je Česká republika dnes, do kterého ji přivedla současná vládní koalice, odstraňovat bohužel celá léta a každá další vláda bude mít horší výchozí pozici.
Dámy a pánové, musíme si uvědomit další fakt, že dnes už neovlivňuje chod naší země třeba jen nadšení obyvatelstva, na které se sázelo po listopadu 1989, ani dědictví z období před listopadem 1989. Dnes neovlivňuje chod naší republiky dokonce již ani jen Evropa. Viděli jsme tady na konkrétním příkladu, jak je dnes propojen celý svět a že bohatě stačí zakolísání v Thajsku. Já jsem kdysi uváděl takové příklady, že tam dříve pobíhal na poli leda tak Sandokan a ošetřoval rýži, ale za ta léta nás dostihli a předstihli. Svět už je natolik propojen, že zakolísání i v takovémto vzdáleném regionu může znamenat pád české koruny a drastické snížení životní úrovně našich občanů.
Já jsem nabyl z těch projevů, které zde byly předneseny, ale především ze souboru opatření vládní koalice i ze souboru proti opatření sociální demokracie jediného dojmu, že to jsou totiž skutečně velmi krátkodobá opatření, velmi akutní opatření, která možná ve svém propojení by mohla určitým způsobem na čas oddálit totální krach naší země. Ale obávám se, že ani ODS a její koaliční satelité, kteří se už vyčerpali, ani sociální demokraté ještě nemají program nebo dlouhodobou koncepci nebo dokonce ani vizi, ani představu o tom, čeho vlastně chtějí dosáhnout, že to je tedy nahodilé vytloukání klínu klínem a jediná snaha oddálit konečný krach pod heslem "po nás potopa".
Já bych ještě jednou ve vší skromnosti doporučil, ať už vládní koalici nebo sociálním demokratům, aby se alespoň jednou jedenkrát podívali na dokonce už léta staré programy, které předkládala republikánská strana. Myslím, že by tam našli dostatek inspirace pro své další návrhy.
Já zde nijak nevnucuji program republikánské strany, protože jsem plně přesvědčen o tom, že když to takto půjde dále, tak je stejně pouze otázkou času, kdy moc v České republice převezmou republikáni. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu předsedovi Sládkovi. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Jestliže nikdo, rozpravu končím.
Dámy a pánové, dovoluji si v tomto okamžiku vyhlásit přestávku do 16.00 hodin, kdy budeme pokračovat interpelacemi, po jejichž ukončení vystoupí zpravodaj, vyjádří se předkladatel a budeme hlasovat o předložených návrzích usnesení.
(Schůze přerušena v 15.30 hodin.)
(Schůze zahájena v 16.00 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené kolegyně, vážení kolegové, podle jednacího řádu zahajuji v 16 hodin pokračování ústních interpelací. Seznam vylosovaných s příslušným pořadím jste obdrželi na začátku schůze.
17.
Ústní interpelace poslanců na předsedu vlády a ostatní členy vlády
Vítám pana premiéra a členy vlády. Dovolte mi, abych konstatoval, že jako další vystoupí s interpelací na předsedu vlády České republiky pan poslanec Jan Vik ve věci morální způsobilosti ministra školství Ivana Pilipa. Prosím, pane poslanče.