Poslanec Ivan Mašek: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, pokusím se být kratší než byl předřečník, takže doufám, že vás nezdržím od oběda tolik jako on. Domnívám se, že současná sitauce, kterou prožíváme, má dvě hlavní příčiny, které je třeba přičíst vládní politice. Jedna příčina spočívá v tom, že někteří politici se dopustili v zájmu svých politických ambicí toho, že vzbuzovali ve společnosti nepřiměřená očekávání, očekávání, která nemohla být splněna. Druhá příčina s první souvisí. Je to příčina, která vedla i k současným problémům v ekonomice, je to ta příčina, že slova a činy této vlády, ale i vlády minulé prostě nebyly v souladu. Vláda dlouhodobě hlásala věci, které neplnila nebo plnila jen zčásti a výsledkem bylo, že se odklonila, skutečně se odklonila - tady souhlasím s panem poslancem Zaorálkem i s panem poslancem Kudláčkem - od svého liberálního ekonomického programu a prostě neprováděla další potřebné transformační kroky. Tím došlo k problémům, ke kterým došlo, takže z tohoto hlediska se domnívám, že ačkoliv - a v tom zase souhlasím s těmi poslanci opozice, kteří hovořili o tom, že balíček jde správným směrem - vláda předložila opatření, která správným směrem jdou, výhrady k nim řeknu, že neučinila správnou analýzu toho, proč tato situace nastala. Domnívám se, že analýza, která byla předložena v materiálu, dílčím podkladu vlády k tomuto bodu, je analýza nesprávná.
Nerozumím po pravdě také tomu, že se zde hovoří o jakémsi dotažení konceptu transformace. Koncept tady skutečně neexistoval nebo aspoň nebyl veřejně znám a to, o co jde, není dotažení nějakého konceptu. Jde o to transformaci dokončit. Jestli korekce má jít nějakým směrem, tak je to směrem původním, abych to zkráceně řekl, směrem doprava a nikoliv směrem k nápadům nějakých antibalíčků sociální demokracie.
Balíček tedy je krokem nebo cestou správným směrem, jde správným směrem. Jaké jsou ale problémy. První problém spočívá v tom, že balíček tím správným směrem vyšel pozdě. Řada opatření mohla být a měla být uskutečněna už dávno. Druhý problém, o který se jedná, je ten, že balíček obsahuje i věci, které by obsahovat neměl. Balíček má nějaké chybné nožičky, které nejdou tím správným směrem, jdou právě směrem jiným. Které to jsou? Jsou to např. takové věci, jako jsou minimální dovozní ceny potravin, jsou to takové věci, jako jsou kvóty, omezení agrárních dovozů a podobné věci. Takovým opatřením jsou i bohužel dovozní depozita, která jsou jenom eufemismem pro dovozní přirážku nebo jiným typem dovozní přirážky a všechna tato opatření, která prostě jdou jiným směrem, jsou opatření neliberální. Neliberální ekonomická opatření, která ve svém důsledku, a to je třeba říci, vždycky vedou k tomu, že spotřebitel bude poškozen. Spotřebitel zaplatí vyšší ceny a dokonce i vyšší ceny za méně kvalitní zboží v řadě případů.
Některé věci, dále některé nožičky, aby mohly jít rychleji, balíček naopak neobsahuje, a to je další chyba. Balíček např. neobsahuje opatření měnová. Já se domnívám, že to je následek dlouhodobého vztahu nebo chybného vztahu mezi vládou a centrální bankou. Domnívám se, že na místo toho, aby docházelo k obviňování, kdo může za přílišné restrikce, a to je obviňování zejména ze strany vlády, po mém soudu obviňování neoprávněné, protože mnozí z nás si mohou vzpomenout, že ještě před pár týdny řada vládních ekonomů se obávala přehřátí z přílišného růstu, a to při asi 4procentním růstu, kterým Evropu nedoženeme ani za půl století.
Domnívám se, že v této věci by Centrální banka a vláda měly lépe spolupracovat. Měla by se přinejmenším posoudit otázka, zda se nemá přistoupit k určitým měnovým opatřením. Teď nemám na mysli náhlou devalvaci, ke které může dojít, jestliže se nepodaří udržet pevný kurs koruny, jestliže rezervy, které naše Centrální banka má, budou menší než rezervy, které se podaří sehnat spekulantům na pokles. Bylo by možné posoudit, zda by nebylo správnější než zavádět některá neliberální opatření jít jiným směrem a např. to pásmo, které držíme, postupně valit směrem dolů, tak aby se vyrovnala ta věc, která nastává tím, že máme-li mnohem vyšší inflaci než mají západní země, dochází zcela zřetelně ke stálému zhodnocování koruny z hlediska parity kupní síly, což znamená, že dochází stále ke zlevňování dovozů a zdražování vývozů. Pokud by se přistoupilo k takovému opatření, o kterém hovořím, znamenalo by to, že by odpadly spekulace na náhlý pokles koruny, protože by se prostě nevyplatily a také by to neodrazovalo případné investory, protože ti by - kdyby znali toto dlouhodobé opatření dopředu - mohli zakalkulovat tento postupný posun koruny do svých kalkulací a nepoškodilo by to naše hospodářství z hlediska důvěry zahraničních investorů.
Co dále v balíčku chybí, jsou opatření na podporu spoření. O podpoře spoření tady byla řeč i v antibalíčku, ale neříká se, jak by se to mělo udělat. Já se prostě domnívám, že vláda v této době měla zrušit alespoň krátkodobě daň z úroků z vkladů. Tato 15 % daň neznamená tak výrazný příjem státního rozpočtu a prostě mohla být zrušena. Podpořilo by to spořivost občanů a samozřejmě je to nutné provést u všech vkladů a ne tak jak se domnívá sociální demokracie pouze u jakýchsi malých vkladů.
Další věc, která v balíčku chybí nebo která je nedostatečná, je prostě podpora hospodářského růstu. My si musíme uvědomit, že balíček se snaží krátkodobě něco stabilizovat, ale střednědobě a dlouhodobě - my si prostě nemůžeme dovolit dosahovat nízkých temp růstu a radovat se z toho, že nedochází k poklesu hrubého domácího produktu. Jestliže naše tempa růstu, byť stálá, budou podobná jako v zemích západní Evropy, znamená to, že se Evropě prostě nepřibližujeme ani v ekonomické výkonnosti ani v životní úrovni, ale že se vzdalujeme, protože při stejných procentech, když oni vycházejí z vyššího základu, tak prostě ten rozdíl se v absolutní výši zvyšuje a nikoliv snižuje. My nutně potřebujeme dosahovat minimálně dvojnásobných temp růstu než západní Evropa, abychom alespoň v průběhu generace dosáhli těch výsledků, které mají oni.
Co chybí balíčku naposledy, je to, že měl být od samého počátku doprovázen personálními změnami ve vládě, a to na podstatných postech, na postech těch ministrů, kteří sedí ve vládě dlouhou dobu a jsou odpovědni za významné resorty, a jsou také případně odpovědni za nerealistické sliby, za zlehčování potíží, které byly zřetelné atd. Já se domnívám, že tato patření měla přijít dávno z iniciativy vlády. To by totiž neumožnilo např. panu předsedovi sněmovny Zemanovi podávat zde návrhy, které podal. On vyzval poslance, aby bez ohledu na politické strany hlasovali např. pro to, že se žádá pan premiér, aby navrhl panu prezidentovi odvolání ministra Kočárníka a ministra Dlouhého. Je veřejně známo, a já jsem to nikdy netajil, a říkám to i sdělovacím prostředkům, že se domnívám, že je správné, aby oba tito pánové v souvislosti s korekcí hospodářské politiky z vlády odešli.
To ale neznamená, že je možné hlasovat pro takovéto usnesení, protože bez ohledu na to, jaké jsou to formulace, takové usnesení prostě znamená věc, která je ne-li protiústavní, tak je minimálně obcházením ústavy. Ústava prostě tomuto parlamentu, této sněmovně, umožňuje vyslovovat nedůvěru celé vládě a nikoliv jednotlivým ministrům. To, že se domnívám, že zrovna titíž ministři, kteří jsou tam navrhováni, by měli odstoupit, to ještě neznamená, že za tu cenu jsem ochoten porušovat tyto svaté ústavní principy.
Já doufám a věřím tomu (z posledních jednání se zdá, že to tak dopadne), že vláda i k personálním změnám přistoupí. Je to důležité pro věrohodnost korekce, pro věrohodnost celé pravice. Kdyby se to totiž nestalo, obávám se, že by vládě z původního liberalismu zůstal jen liberální přístup k vlastním chybám a z konzervatismu jen snaha konzervovat vlastní mocenské posty. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážení kolegové, chtěl bych jen reagovat na to, co říkal pan poslanec Mašek o posvátnosti ústavy a o tom, že návrh usnesení, ve kterém se žádá předseda vlády, aby navrhl odvolání, je protiústavní, je neústavní. Mně se ta věc nejeví takto ostře, a to proto, že samozřejmě platná ústava nezná institut vyslovení nedůvěry jednotlivému ministrovi, jednotlivému členu vlády. Poslanecká sněmovna může vyslovit nedůvěru jenom vládě jako celku. To má svou příslušnou proceduru ve smyslu ústavních článků. Toto já chápu jako určitou politickou výzvu, která reaguje na situaci, o níž koneckonců dlouho jedná i koalice sama. Čili toto usnesení samozřejmě není právně závazné ve smyslu, že by premiérovi ukládalo nějakou povinnost tak činit. Je to politická výzva v tomto směru. Nemyslím si, pokud by Poslanecká sněmovna této výzvě vyhověla, že se tím dopouští protiústavního chování Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Ke slovu se přihlásil místopředseda sněmovny pan poslanec Ledvinka.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já se domnívám, že základem veškerých snah parlamentu při odvrácení nežádoucích hospodářských či společenských trendů musí být zlepšení legislativy, posílení institucí k prosazování zákonných pravidel, nic více a nic méně.
Hluboce se klaním před panem kolegou Zaorálkem. Velmi pečlivě jsem ho vyslechl a s ním bych chtěl vést na toto téma dialog.
Ptám se: bude tuto situaci řešit více balíček nebo antibalíček? Já se teď velice pragmaticky budu starat jen o tyto dvě záležitosti. Krátkodobá opatření vládního balíčku budou mít negativní efekt a myslím si, že o tom není třeba hovořit, bylo to vysvětleno. Střednědobě právě v oblasti legislativy a v oblasti finančních trhů je to krok správný.
Podle antibalíčku budou zřetelně mít pozitivní vliv prvky krátkodobé (to je jistě daleko pozitivnější), ale ve střednědobém horizontu jsou rizikové. Myslím, že to tu také bylo mnohokrát řečeno.
Opravdu se domnívám - to je to, co jsem velice rád uslyšel od pana kolegy Zaorálka - jestli zbývá ještě čas jít cestou v tomto směru střednědobých, cestou tržní ekonomiky, anebo zda je a nebo není předčasné sahat k přímým intervencím státu. Připomeňme si, a já si to vždycky připomínám, že všechny hospodářské krize od roku 1929 až dosud byly vyvolány jednoznačně právě zavedením prvních obchodních přirážek a protekcionismem. Domnívám se, že ve střednědobém horizontu za nejdůležitější je v této chvíli z legislativního hlediska dokončit privatizaci technicky, ale institucionálně ji dotlačit do té úrovně, kterou legislativa chce.
Za druhé nechat korunu, aby si našla svoji úroveň, ale opět ji mantinelem legislativně opatřit, aby nemohla uniknout někam, jak říkal pan kolega Dostál - dokutálet se někam k nějakým obchodníkům. Co by to podle mého názoru znamenalo? Podnikovou sféru by to vedlo k zintenzívnění restrukturalizace a tím potažmo dál také ke zvýšení exportní schopnosti. Protože nízká konkurenceschopnost našeho zboží se odráží v tom, že vnější poptávka oslabuje. A to ze všech grafů, které máme k dispozici, to už není jen ze zemí podobných naší, ale i ze zemí s růstovou ekonomikou.
Závěr je podle mého názoru takový, že pokud krátkodobě nedojde k restrukturalizaci podniků a nepomůže tam ani liberální měnové prostředí, pak konjunkturální situace v našem státě moc příznivá být nemůže, krátkodobě. Hlavní problém podle mého názoru je v tom, jak zvýšit výkonnost podniků. Privatizace, která proběhla jen částečně, nemá mnohdy žádoucí účinky. Tlak vlastníků vůbec není a nebo je nedostatečný. Aby došlo k restrukturalizaci, která je nutná, musí k ní tlačit vlastník, který má zájem o závěrečný efekt, a to dlouhodobě. Proto se domnívám, že právě nedokončená privatizace umožňuje polostátním podnikům a polostátním řízeným managementům za nic nezodpovídat. Navíc se tím ztrácí - v poslední době je to zřetelné - zájem cizích investorů a tím se ztěžuje přístup podniků jednak ke kapitálu, jednak k know how, k technologiím. A to ve smyslu toho, jak to tady pěkně popsal pan kolega Grégr, vlastně konkurenceschopnost podniků není možná.
Domnívám se, že vláda musí dotáhnout privatizaci, ale také včetně právního rámce, o kterém tady dva dny hovoříme. Ten zajistí vstup kapitálu do podniků a zabrání těm, kteří přicházejí do podniků s nečistými úmysly, aby tam vstoupil. často slyším tvrzení a slyšel jsem ho tady několikrát, že liberalizaci obecně si nebude určité procento obyvatel moci dovolit, a proto bude muset stát tyto ceny regulovat nebo pomoci těm, kteří si to nebudou moci dovolit.
Ptám se - to je moje základní otázka - když si to nemohou občané dovolit, kdo si to tedy může dovolit? Rád bych na to slyšel odpověď. Ptám se: To jsou zvláštní prostředky, které si někde stát sežene? A kdo mu je na ně dá? To jsou zvláštní lidé? To už nejsou ti lidé, kteří jsou občany tohoto státu?
Slyším, že bude liberalizace stát občany vyšší pomoc státu a že nižší daně znamenají pro státní pokladnu nižší příjmy. Z krátkodobého hlediska je to jistě pravda a není třeba se spíš zamýšlet nad tím, že celkové daňové zatížení podniků a jednotlivců povede náhodou ke zvýšení aktivity, což se nakonec projeví v celkových příjmech státního rozpočtu a tudíž se více vyrobí?
To jsou moje úvahy, když jsem posuzoval oba balíčky, který je z těchto hledisek, z hledisek střednědobých, řekněme příhodnější. Tvrdím, že je to vládní. Často se objevují totiž názory v antibalíčku, že stát by mě! podniky řídit nebo alespoň dotovat. Tento typ vládních intervencí podle obecných zkušeností má ze střednědobého hlediska negativní dopady na efektivnost podniků a následně na celé hospodářství.
Už budu končit, nebudu obtěžovat s přednáškou. Chtěl jsem říci pouze svůj názor. V úvodu jsem řekl, že základem veškerých snah Parlamentu je legislativní práce. Myslím si, že proto, abychom pomohli České republice jako Parlament. Je naší povinností vytvořit takové legislativní klima, které umožní důstojný život - promiňte mi to klišé.
V poslední části chci vysvětlit, proč jsem to vlastně řekl, proč jsem vystoupil. Řekl jsem to jenom z jednoho prostého důvodu. Jako předseda bankovní komise si dovolím v této vteřině mluvit o bankovní komisi, jinak bych si to nedovolil. Celých šest let pracovala bankovní komise a nebylo o ní mnoho vědět. Přesto ale připravila mnoho legislativních norem, které právě díky tomu, čemu říkám malá odvaha exekutivy, nebyla exekutivou přijata. A to je podle mého názoru hlavní důvod k tomu, že jsem vystoupil, protože se domnívám, že bankovnictví je postaveno v podstatě na důvěře. Na stabilitu koruny má největší vliv důvěra. Asi dobře víte, že jsme v poslední době nervózní nad vývojem české koruny, a já jsem přesvědčen, že tomu všichni zleva nebo zprava, nedělám rozdíly - přispíváme, bohužel i my.
Chci všechny poprosit právě jako předseda komise, které mám čest předsedat a v níž opravdu jsem necítil žádný politický problém, že bychom se tam cítili nějak politicky odděleni, vždycky nám šlo o věcnost, chci vás poprosit, abychom přispěli k tomu, že se vytvoří podmínky bez politických hádání, bez ideových hádání, ale nad jednotlivými návrhy.
Prosím všechny ty, kteří předkládají antibalíček, aby dobré věci, které v něm jsou, byly předloženy jako legislativní normy výborům k projednání. Za bankovní komisi říkám, že jsme připraveni opravdu ve velmi krátké době předložit jak novelu zákona o bankovnictví, aby bylo zabráněno tomu, o čem jsem se tady snažil chaoticky mluvit, tak velký bankovní zákon a byli bychom rádi, aby byl schválen ještě v letošním roce.
Pokusme se tedy všichni, ať jsme příslušníky kteréhokoliv politického seskupení či výboru, legislativními normami vnést do práce Parlamentu odbornou činnost.
Děkuji za pochopení.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Jan Vik. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Paní předsedající, dámy a pánové, předřečník si položil jednu otázku, snad řečnickou, proč vystoupil. Sice se snažil později odpovědět, já jsem to ani z té odpovědi nepochopil. Ve svém vystoupení hovoří o tom, že prý za současný stav můžeme všichni. Tak to bych tedy rád poopravil. Rád bych poopravil toto tvrzení protože za to může ten, kdo tuto republiku vede. A to je zcela jednoznačně vláda, případně poslanci vládní koalice.
Takže je zcela zbytečné vypouštět do éteru takovéto dezinformace o tom, kdo je spoluzodpovědný za současný stav. Může si pan místopředseda jistě stejným způsobem notovat s předsedou poslaneckého klubu Občanské demokratické aliance. Ano, ti jsou spoluzodpovědní, ale rozhodně odmítám to, aby do toho byly zatahovány jiné strany, zvláště SPR-RSČ.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní má slovo pan poslanec Vik, který v průběhu rozpravy ztratil své pořadí.
Poslanec Jan Vik: Dámy a pánové, paní předsedající, navrhuji navržené usnesení České strany sociálně demokratické přednesené panem poslancem Grossem doplnit v bodě 2 odst. 2 tak, aby zněl: Navrhovaná korekce hospodářské politiky předpokládá odstranění dosavadních chybných kroků, zejména v činnosti a působnosti ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva zemědělství a ministerstva financí, přičemž chyby mají odstraňovat ti, kteří je způsobili a jsou za ně odpovědní. Takže se doplňují slova a ministerstva zemědělství.
Dále navrhuji doplnit bod 3. odst. b, o některé další osoby, které zejména by měly opustit své funkce, když zde není bohužel, zatím bohužel vůle po odchodu vlády celé. Mé návrhy zní: Poslanecká sněmovna žádá předsedu vlády České republiky, aby vzhledem k dosavadním výsledkům činnosti:
III. ministerstva zemědělství navrhl prezidentu republiky odvolat z funkce místopředsedu vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe, dále
IV. ministerstva obrany navrhl prezidentu republiky odvolat z funkce ministra obrany Miroslava Výborného,
V. ministerstva kultury navrhl prezidentu republiky odvolat z funkce ministra kultury Jaromíra Talíře,
VI. ministerstva vnitra navrhl prezidentu republiky odvolat z funkce ministra vnitra Jana Rumla, a konečně
VII. ministra Pavla Bratinku navrhl prezidentu republiky odvolat z funkce ministra Pavla Bratinku.
Dále navrhuji bod 4 doplnit o znění Poslanecká sněmovna důrazně odmítá takové kroky vlády, které by vedly k:
pokračování rozkrádání státního majetku prostřednictvím neprůhledné a zmanipulované privatizace.
Dále poslanecký klub SPR-RSČ navrhuje text nového usnesení, který zní:
Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby do 31. 12. 1997 zastavila veškeré privatizační kroky, vzhledem k tomu, že v současné situaci, kdy je vláda v takovém stupni rozkladu a neschopna racionálního postupu, by mohlo dojít opět k chybám i k chybám záměrným, které by znamenaly nenahraditelné ztráty pro Českou republiku. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou pan kolega Sládek. Připraví se pan Vrcha.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, když hovořil poslanec Jan Vik a uváděl návrhy usnesení, tak se někteří poslanci vládní koalice nezřízeně chechtali. Já chápu, že za současné situace se třeba usmívají poslanci opozice, protože došlo na jejich slova a je na čase tedy tu vládu odstranit. Ale nechápu, jak se v současné situaci mohou usmívat poslanci vládní koalice, kteří tuto zemi zdevastovali a přivedli ke krachu. Děkuji.
Omlouvám se, nedá mi to přece jenom, protože jak je vidět z tváří poslanců vládní koalice úsměv nezmizel ani po mým slovech. Takže oni nepochopili, o čem jsem hovořil.
Za této situace, jestliže se usmívají poslanci vládní koalice, je to jedině důkaz snížené inteligence. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou pan kolega Dostál.
Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, čím více tu od rána sedím, čím déle tady sedím, tak si začínám uvědomovat jednu věc - že my vlastně už nepotřebujeme voliče, my si vystačíme sami. My se neslyšíme, nevnímáme, my jenom čekáme na to, abychom se mohli vzájemně napadat. Vracím se od rozhlasu, kde jsem se dozvěděl, pane předsedající, vy jste člen bankovní komise, že zasedá bankovní rada nebo jak se to jmenuje, že je to s naší korunou vážné. Na co si to tady hrajeme. V klubu ODS se uzavírají sázky o tom, jestli devalvace je otázkou pár hodin nebo otázkou několika dnů, a my se tváříme, jakoby této zemi nic nehrozilo. A tak bych byl rád, kdyby pan zpravodaj si mohl poznačit můj návrh, tj. aby guvernér České národní banky nás na závěr naší debaty informoval, jak to vypadá s českou měnou a co jí opravdu během 10 dnů čeká. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: S faktickou poznámkou pan poslanec Mašek.
Poslanec Ivan Mašek: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, já bych se chtěl skutečně omluvit za vystoupení pana poslance Sládka. Já se chci omluvit za to, že jsem se usmíval člověku, který se sám označil za méně inteligentního. To se opravdu nedělá, omlouvám se ještě jednou.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Řádně přihlášený je pan poslanec Oldřich Vrcha, dávám mu slovo. Ještě omlouvám se, pane poslanče, pokud jsem správně pochopila, co mi naznačoval pan poslanec Brožík, že žádá pana poslance Dostála, aby mu svůj návrh předložil písemně. Promiňte, pane poslanče, pan zpravodaj se hlásí s faktickou poznámkou.
Poslanec František Brožík: Paní předsedající, nepožaduji návrh pana kolegy Dostála písemně, protože je to požadavek, aby se prostě v závěru tohoto projednávání zúčastnil pan guvernér Tošovský, který právě zaujímá místo za předsednickým stolem, takže si myslím, že není třeba ho zvát. Jenom mu zopakovat tu otázku pana kolegy Dostála, kterou samozřejmě můžeme ještě asi použít v rozpravě než bychom ji uzavřeli. Já bych jenom chtěl panu kolegovi Dostálovi připomenout jednu věc, že bankovní rada je něco daleko jiného a daleko důležitějšího než je bankovní komise Poslanecké sněmovny. Není možné nebo není ani dobré tyto věci slučovat, protože poslanci v bankovní komisi Poslanecké sněmovny jsou pouze pomocným orgánem sněmovny k tomu, abychom se zde zabývali právě legislativou v otázkách financí, bankovnictví a pod., kdežto bankovní rada je orgán, který má jiné postavení a které zde jistě osvětlí pan guvernér Tošovský. Takže to je ten rozdíl mezi bankovní komisí, které předsedá pan kolega Ledvinka a bankovní radou, která je u České národní banky. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, pan guvernér Tošovský mě dal najevo, že by byl ochoten vystoupit v této záležitosti. Ptám se, zda nebudete mít nic proti, když dám jeho vystoupení přednost, není tomu tak. Pane guvernére, máte slovo.
Guvernér ČNB Josef Tošovský: Vážená paní předsedající. vážené dámy, vážení pánové. Především se chci omluvit, že jsem tady nemohl být dopoledne. Byl jsem nucen dát prioritu řešení vzniklé měnové situace. Není to tedy pohrdání Parlamentem.
Pokud jde o vývoj kurzů, jsou zde dva základní problémy. První problém je to, o čem jsem již hovořil ve svém vystoupení, a to je nárůst deficitu obchodní bilance a běžného účtu platební bilance na úroveň, která je považována za rizikovou, která zvedá otazníky nad tím, zda se to podaří korigovat a jakým způsobem.
Druhý důvod je, že v očích zahraničních investorů není u nás v současné době dostatečná politická stabilita, hovoří se o změnách ve vládě, hovoří se eventuálně i o demisi vlády. Investoři nemají jistotu, co se bude dít, proto buďto peníze stahují, nebo je u nás neinvestují a odkládají svoje rozhodnutí, pokud jde o jejich eventuální aktivity zde.
Tato nervozita se pochopitelně přenáší do oblasti kurzové. Jsme otevřenou ekonomikou, a tak přesto, že se v posledních týdnech u nás nic fundamentálního nezměnilo na základním makroekonomickém vývoji, volatibilita na některých devizových trzích, jmenovitě v Thajsku, se přenáší i k nám. Thajská ekonomika se také potýká s obdobným problémem deficitu běžného účtu platební bilance a s politickou nestabilitou. Jejich měna po útoku, který tam nastal ze strany spekulantů, se dostala mimo kurzový režim, ve kterém se předtím pohybovala. Pod tlak se dostaly i měny sousedních zemí, tj. Filipíny a ještě Malajsie. Když trh takto reaguje nebo když tato situace vzniká, tak se obvykle trh dívá, kde jsou obdobné země s obdobnými problémy. V tomto případě se to týkalo i České republiky. Takto si to trh vyhodnocoval a začal útok na českou měnu, aniž by u nás došlo k nějaké podstatné změně v posledních týdnech. Tím se spustil tlak i na nás. Reagovali jsme na tuto situaci minulý týden ve středu a ve čtvrtek intervencemi na trhu, tzn. prodávali jsme devizy z devizových rezerv a stahovali korunu. Vyhnali jsme nahoru úrokové sazby, aby koruna byla atraktivní, abychom odradili spekulanty financovat se levnými korunami, a obracet je do deviz a spekulovat proti koruně. Takže jsme museli zvýšit úrokové sazby nahoru. intervence jsme prováděli pouze dva dny - středa, čtvrtek. Situace se uklidnila až do dnešního rána, kdy se kurz začal dostávat pod tlak a klesl na úroveň 6,4 % od tzv. centrální parity, čili nedaleko hranice pásma 7,5 %, ve kterém bychom rádi korunu drželi. Musím říci, že k tomu došlo téměř před začátkem obchodování u nás kolem půl deváté. Impulsy vzešly z Londýna, kde si asi mimořádně přivstali. Museli jsme tedy rozhodnout o strategii, co bude provedeno.
Provedli jsme tyto kroky. Jednak jsme udělali některé intervence, které vrátily kurz koruny zhruba na úroveň 4 % od centrální parity, Poté jsem se spojil se šéfy všech našich velkých bank s pokynem odříznout zahraniční banky, jejich spekulanty od toho, aby si půjčovali koruny od našich bank a spekulovali od nás. Je to trošku gentlemanská dohoda, nedá se právně vynutit. Zároveň jsme zastavili přístup k lombardu cenných papírů, na jejichž základě by bylo zase možno získávat od nás korunovou likviditu. Po těchto krocích, které jsme vyhlásili také veřejně, koruna dále trochu zpevnila asi na 3,5 % od centrální parity. To byl stav, když jsem odcházel k vám do sněmovny. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu guvernérovi. Ještě předávám slovo panu zpravodaji, který má na něj nárok, poté řádně přihlášený pan poslanec Vrcha.
Poslanec František Brožík: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl ubezpečit pana guvernéra Tošovského, že on se nemusí omlouvat této sněmovně, že měl důležité jednání ohledně závažnosti měny naší koruny a měny. Já si myslím, že omluvit by se měla vláda, která tady od rána při tomto projednávání bodu vůbec není. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Oldřich Vrcha.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené dámy, vážení pánové, kam isme došli, kam to dopracovala Klausova vláda s naší republikou? Nejdříve rozbít Československo - úkol číslo jedna starého Klausova kabinetu. A ten zbyteček - Českou republiku rozbít ekonomicky - úkol číslo dva. Německo se sjednotilo, aby nás všechny lépe pohltilo. Tak jako na počátku éry vlády Václava Klause předseda SPR-RSČ, pan dr. Miroslav Sládek poukazoval na velmi špatný systém jeho ekonomiky, tak dnes to začíná "chápat" i Česká sociální demokracie, jak její předseda pan Miloš Zeman to nastínil svým vystoupením zde ve sněmovně a omylem, a to velkým, jsou jeho slova: Kdo měl vždy pravdu? Tak jsou to Sládkovi republikáni. Především jsme jen my požadovali demisi Klausova kabinetu. Kdyby nás pan premiér tehdy před pěti lety vyslechl, nemusel by dnes stát před svým problémem, co s ministry. Pan předseda této sněmovny zde vládu ostře kritizuje, ale v zásadě potají ji podporuje. Důkazem je první věta předloženého tzv. opatření k prevenci krize ekonomiky ČR, alternativy České sociální demokracie, která zní, cituji: Česká sociální demokracie v posledních dvou letech opakovaně varovala, že v hospodářství ČR gradují nebezpečné tendence, především ohrožení jeho mezinárodní konkurenční způsobilosti, hrozila nerovnováha vůči zahraničí, zpomalování až zastavování růstu, a to zejména v průmyslu, což vede i k nebezpečnému, rostoucímu deficitu státního rozpočtu, finanční labilitě a množícím se úpadkům podniků, pojišťoven, investičních a penzijních fondů, rozpočtových a příspěvkových organizací i bank. Česká sociální demokracie se zde zabývá pouze odvětvím, kde jsou silné odborové organizace, neboť zde získala hlasy ve volbách velmi lehce. Zapomíná však, že máme venkov, kde jsou naši zemědělci a rolníci. Zde na venkově došlo k destrukci celého našeho zemědělství, které bylo chloubou naší ekonomiky. Díky "ministru zemědělství" panu Josefu Luxovi z KDU-ČSL se naše zemědělství téměř rozpadlo.
V zemědělství nejsou odbory téměř žádné. Proto není česká sociální demokracie v tomto směru nijak vázána svými předvolebními sliby. Totéž se týká strany obchodníků, prodavačů, drobných podnikatelů a dalších, neboť i zde nejsou odbory nijak rozšířeny.
Vrátím se ještě k opatření české sociální demokracie. Já jsem v této sněmovně a právě před dvěma lety ukázal při svém vystoupení plakát, na kterém bylo uvedeno, že právě ČSSD v koalici s ODS pořádala besedy na urovnání česko-německých vztahů, a to prosím v Masarykově škole. Řekl jsem tehdy....