Pondělí 7. července 1997

 

(pokračuje Pilip)

V souladu se záměry vlády omezit vliv státu v hospodářské sféře se ve stejném období snížil objem neinvestičních dotací poskytovaný podnikatelským subjektům, který byl o 1,4 miliardy nižší než v roce 1995 a celkově představoval 27 miliard korun. Rovněž bych chtěl zdůraznit, že zatímco v předchozích letech byla část veřejných potřeb, zejména výdajů spojených s minulostí, hrazena z prostředků Fondu národního majetku, v roce 1996 byly veškeré tyto potřeby financovány výlučně z prostředků státního rozpočtu. V porovnání s rokem 1995 tak mj. i z tohoto důvodu výrazně vzrostly výdaje státního rozpočtu na dluhovou službu státu hrazené v předchozích letech především z prostředků Fondu národního majetku.

Pokud jde o hospodaření místních rozpočtů, jak již bylo řečeno, skončil schodkem 9,4 miliardy, když jeho příjmy dosáhly výše 161,7 miliardy a na výdajích bylo vyčerpáno 171,7 miliardy, tedy 106 % upraveného rozpočtu a 111,6 % původně schválených sum rozpočtu.

Pokud upravíme tato čísla tak, abychom vyloučili vliv metodických změn v rozdělování daní, pak je možno říci, že příjmy místních rozpočtů proti roku 1995 vzrostly srovnatelně o 5,5 %, tedy o 7,1 miliardy korun. Vykázaný schodek by ve výši 9,4 miliardy korun byl oproti roku 1995 téměř trojnásobný a i proto za jeden z dalších problémů ekonomiky, který se promítá a spíše prohlubuje také v tendencích hospodaření v tomto roce, je narůstající zadluženost místních rozpočtů, zejména na úrovni obcí. Ta dosáhla výše 32,2 miliardy korun, tedy o téměř 42 % výše než na konci roku 1995.

Paní poslankyně, páni poslanci, v závěrečné části svého vystoupení bych chtěl zmínit také zprávu o stavu a vývoji státních finančních aktiv a pasiv, která je v souladu s rozpočtovými pravidly také obsažena v této zprávě. Z ní vyplývá, že v roce 1996 došlo k mírnému zvýšení aktivního věřitelského salda státních finančních aktiv a pasiv od 0,6 miliardy korun, které je důsledkem rychlejšího růstu státních finančních aktiv o 7,8 miliardy než státních finančních pasiv. V sektorovém průřezu ovlivnil výsledné saldo finančních aktiv a pasiv nárůst věřitelské pozice státu vůči zahraničí, který však byl kompenzován poklesem této státní pozice ve vztahu k tuzemským subjektům, přičemž dlužnická pozice státu vůči bankovní soustavě se zlepšila. Do bilančního úhrnu státních finančních aktiv a pasiv se výrazně promítla prosincová emise státních pokladničních poukázek v nominální hodnotě 8 miliard korun s tím, že část jejího výnosu byla použita na krytí schodku státního rozpočtu za r. 1996 a zbývajících více než 6 miliard bylo určeno jako rezerva na krytí budoucího schodku rozpočtu na počátku roku, tedy přechodného vývoje a momentálního deficitu.

Faktický stav státního dluhu se v roce 1996 zvýšil ze 154,4 miliardy na 155,2 miliardy korun. Důsledky vládní politiky stabilizace státního dluhu se nejvýrazněji projevily v poklesu jeho podílu na hrubém domácím produktu z 12,3 % na 11 %.

V celkovém hodnocení je nutno říci, že podíl výdajů veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu klesl ze 42,5 % na 42,2 % v roce 1996 a současně s tím se snížila daňová kvóta, tedy podíl přímých a nepřímých daní na hrubém domácím produktu o 0,8 % bodu, tedy z 26 % na 25,2 %.

Závěrem bych se rád zabýval návrhem na úhradu schodku státního rozpočtu za rok 1996 a návrhem na úhradu převodu prostředků na zvláštní účet důchodového pojištění, které vám vláda předložila v návrhu usnesení Poslanecké sněmovny ke státnímu závěrečnému účtu za rok 1996.

Krátké zdůvodnění těchto návrhů. Výsledný schodek státního rozpočtu, jak již bylo řečeno, byl ve výši 1,562 miliardy korun, se navrhuje uhradit emisí státních dluhopisů na základě zvláštního zákona Parlamentu České republiky. Návrh zákona tedy, jak předpokládám, bude projednán zítra.

Současně se způsobem úhrady schodku státního rozpočtu je také třeba řešit převod prostředků, které představují rozdíl mezi příjmy z pojistného na důchodové pojištění a výdaji na výplatu dávek na důchodové pojištění včetně správních výdajů spojených s výplatou důchodů na zvláštní účet důchodového pojištění ve státních finančních aktivech ve smyslu příslušného ustanovení zákona 160.

Navržené řešení je vedeno snahou nezvyšovat státní dluh, což odpovídá záměrům vlády ke stabilizaci jeho absolutní výše v horizontu roku 2000. Kromě toho při navrhovaném řešení ušetří státní rozpočet ročně asi 490 až 520 miliónů korun na úrocích jako výdajích za dluhovou službu. Po realizaci převodu prostředků na zvláštní účet důchodového pojištění zůstane na účtu státních finančních rezerv vytvořeném z přebytků rozpočtového hospodaření v letech 1994 a 1995, které jsou v rozhodovací pravomoci Parlamentu ČR, jedna miliarda 67 miliónů korun k financování mise SFOR podle usnesení sněmovny 201 z roku 1996, případně k dalším účelům. Kromě toho má Parlament ve státních finančních rezervách k dispozici ve výši 601 miliónů korun vzniklé z výsledků rozpočtového hospodaření České republiky před rokem 1993.

Vzhledem k tomu, že prostředky státních finančních rezerv vytvořené z rozpočtového přebytku let 1994 a 1995 jsou uloženy na účtu termínovaných vkladů s výpovědí ke 31. 10. tohoto roku, navrhuje se, aby převod příslušné částky byl realizován až po tomto datu.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi po této obsáhlejší zprávě, která je adekvátní závažnosti projednávaného bodu, abych vám navrhl jménem svým i vlády, abyste jak zprávu o státním závěrečném účtu, tak návrh na úhradu schodku státního rozpočtu za rok 1996, jakož i návrh na úhradu převodu prostředků na zvláštní účet důchodového pojištění tak, jak byly vládou navrženy, schválili. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. O projednání státního závěrečného účtu v Poslanecké sněmovně nás bude informovat pověřený zpravodaj, kterým je předseda rozpočtového výboru pan poslanec Jozef Wagner, jemuž uděluji slovo.

 

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, rozpočtový výbor projednal za účasti zpravodajů jednotlivých výborů zprávy jednotlivých správců kapitol o státním závěrečném účtu a projednal souhrnnou zprávu vlády. Doporučil, a já nemůžu jinak, v této zprávě, i když vím, že bylo dosaženo i dohod v této chvíli, k projednání a schválení státního závěrečního účtu je třeba schválení předloženého návrhu zákona o dluhopisech, které uhrazují schodek státního rozpočtu za uplynulý rok. S ohledem na příslušné dohody sděluji jako své osobní stanovisko, stanovisko výboru bylo takové, jak jsem řekl, že by bylo vhodné uzavřít jednání o státním závěrečném účtu a spoléhat na platné politické dohody o tom, že poté bude zařazen bod pořadu, navržený vládní návrh zákona o vydání státních dluhopisů k úhradě schodku, a tím bude moci být příslušné jednání uzavřeno v celku.

Proto doporučuji, aby bylo přijato usnesení, které již přijal rozpočtový výbor, kterým doporučuje sněmovně vládní návrh státního závěrečného účtu za rok 1996 schválit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Po úvodních vystoupeních zahájím rozpravu. Nejprve zahajuji obecnou rozpravu, do které přihlášky nemám, takže ji končím, a nyní otevírám podrobnou rozpravu. Jako prvního poprosím pana kolegu Recmana, aby se ujal slova.

 

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, pane ministře, vážená sněmovno, své vystoupení jsem strukturoval podle logiky předložené zprávy. V úvodu bych se dotkl stručně hodnocení ekonomického vývoje v loňském roce a pak bych se zabýval rozpočtovými a fiskálními problémy, na závěr bych chtěl polemizovat s některými vývody předkladatele, případně požádat některé členy vlády o doplnění a vysvětlení některých problémů, a skončil bych návrhem poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy na usnesení Poslanecké sněmovny k tomuto bodu programu. Moje vystoupení je zároveň stanoviskem poslaneckého klubu KSČM k návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 1996, předloženému vládou jako sněmovní tisk 299.

Ekonomický vývoj v roce 1996. Hodnocení ekonomického vývoje ČR za rok 1996 předkládané Poslanecké sněmovně v části B předložené zprávy výrazně kontrastuje s jejich hodnocením obsaženým ve vládním dokumentu zvaném Korekce hospodářské politiky a další transformační opatření ze 16. dubna letošního roku i s prohlášením předsedy vlády České republiky z 30. května 1997. Rovněž tón hodnocení hospodářského a fiskálního vývoje České republiky obsaženého v návrhu státního závěrečného účtu je veskrze poplatný vládnímu optimistickému duchu, i když reálný běh věcí dal za pravdu opozici. Již úvodní věta v části B strana 1, podle níž - cituji - "vývoj české ekonomiky z pohledu ročních makroekonomických indikátorů se za rok 1996 v zásadě nelišil od roku 1995", zkresluje silně reálný stav věci, zamlžuje kritickou situaci v našem hospodářství a vytváří o něm nevěrohodný a nepravdivý obraz. Je zjevné, že negativní hospodářský a fiskální vývoj, který si vynutil urychlené přijetí vládního balíčku ve druhém čtvrtletí letošního roku, není reakcí pouze na vývoj prvních měsíců letošního roku, ale pokračováním a vyhrocováním tendencí, které se zřetelně projevovaly již v průběhu loňského roku a které byly vládou bagatelizovány a podceněny. Například zde je možno vzpomenout výrok předsedy vlády profesora Klause o neškodnosti, či dokonce užitečnosti deficitu obchodní bilance. Tyto tendence mají samozřejmě hlubší kořeny spočívající jednak ve zvolené extrémně liberální hospodářské politice koaličních vlád po roce 1991, jednak v její neschopnosti využít disponibilní zdroje shromážděné za 40 let předchozího vývoje ke skutečné restrukturalizaci naší ekonomiky, zvýšeni její výkonnosti a konkurenceschopnosti na domácím i zahraničním trhu a k položení základu jejího úspěšného vývoje v příštích letech. Tyto vzpomínané zdroje se nyní blíží svému vyčerpání.

Tzv. odraz ode dna v roce 1995 proto mohl být jenom přechodný. Drsná realita se již v roce 1996 začala projevovat zcela zřetelně. Tempo růstu hrubého domácího produktu v průmyslu a stavebnictví v tomto roce pokleslo proti předchozímu roku. Zisk podnikové sféry poklesl ve srovnání s předchozím obdobím o 37,2 %, dále se zvýšila zadluženost podnikové sféry včetně prvotní platební neschopnosti, deficit zahraničního obchodu dosáhl hrozivých a rekordních rozměrů. Poprvé skončil ztrátou i běžný účet platební bilance a dosáhl podílu 10,3 % HDP, což je více než při mexické krizi. Ztrátou skončilo také hospodaření veřejných rozpočtů, které je vlastním předmětem tohoto jednání, a to i přes úsporné úpravy provedené v průběhu rozpočtového roku i v samém závěru roku loňského.

Proto postrádám sebereflexi vlády k ekonomickému vývoji v loňském roce. Dnešní krizová ekonomická situace má dlouhodobější kořeny a minimálně již v roce 1996 přezrál čas tyto problémy řešit.

Dnes to bude bolestivější, dražší a méně účinné. České národní hospodářství zaostává za potřebným a žádoucím vývojem v důsledku chybně promyšleného, zaměřeného a prováděného transformačního procesu, a to zejména:

1. Prohlubujícím se záporným saldem zahraničního obchodu a běžného účtu platební bilance.

2. Dlouhodobým poklesem s následným nedostatečným růstem a znovu aktuálním poklesem či stagnací průmyslové, stavební a zemědělské výroby.

3. Prudce zvýšenou inflací, přičemž se nedosahuje předpokládaného poklesu.

4. Narůstajícími problémy veřejných rozpočtů, včetně růstu zadluženosti obcí.

5. Přetrvávajícími a prohlubujícími se problémy v ekonomické mikrosféře, prvotní i druhotné zadluženosti podniků a nedostatku kapitálu.

6. Chybnou privatizací, která ve velké části případů nepřinesla vlastníky podnikatele, ale spekulační prostor pro rozkrádání a korupci domácí i zahraniční.

7. Nejistotu hospodářského vedení a zaměstnanců v důsledku nedokončených vlastnických vztahů, rozpuštění mnohých pracovních kolektivů, přetrvání dodavatelsko-odběratelských vztahů, často i uvnitř rozdrobených podniků.

8. Nejistotou a nedůvěryhodností části bankovního systému, nedostatečnými zdroji a vysokými úroky.

9. Odkládání novely bankovního zákona, která je diskutována již druhý rok.

10. Tunelováním podniků, fondů a bank. Jistě si všichni vzpomeneme na akci "Akcionáři, plačte!".

11. Špatným kapitálovým trhem a špatným dohledem nad kapitálovým trhem.

12. Nesymetrií ochrany domácí produkce k zemím Evropské unie.

13. Snížením kapacit vědy, výzkumu a vývoje na nedostatečnou úroveň a naprosto nedostatečnými prostředky vkládanými do této oblasti.

14. Balancováním na hraně finančního zhroucení zdravotnictví.

15. Neřešením důležitých problémů společnosti, např. zajištění přiměřeného bydlení, nepříznivý demografický vývoj, zhoršování dopravní obslužnosti a dosažitelnosti služeb zvláště ve venkovských oblastech.

16. Růstem počtu občanů závislých na sociálních podporách, případně žijících v chudobě, zaostáváním minimální mzdy a sociálních dávek za inflací.

17. Snižováním společenské spotřeby a přenášením dalších nákladů na obyvatelstvo.

18. Nestabilitou daňového systému, velkým nedovýběrem daní, zákonných pojištění a poplatků.

19. Nepřijatelně vysokou hospodářskou a majetkovou kriminalitou, její naprosto nedostatečnou objasněností a ještě horším potrestáním pachatelů.

20. Zdlouhavostí soudních procesů, případně nedostatečnou kapacitou nebo nečinností obchodních soudů.

Za to nese odpovědnost celá dnešní koalice, ale především vláda, a první ani druhý balíček není dostatečným řešením. Bohužel nic nenasvědčuje tomu, že se vládní koalice z těchto chyb poučila. Prohlásí-li premiér Klaus, že "dnešní měnová a v návaznosti na ni celková ekonomická situace řešitelná je", ukazuje to naprostou dezorientaci mezi tím, co je příčina a co je důsledek. Jestliže je dnes napjatá a složitá měnová rovnováha, je to důsledek hrubých chyb předchozích pravicových vlád v ekonomice.

Klub poslanců KSČM z výše uvedených důvodů nesouhlasí s hodnocením vlády hospodářského vývoje České republiky za rok 1996 tak, jak byl předložen poslancům ve sněmovním tisku 299. Neschvaluje politiku vlády a vládní koalice, která k těmto hospodářským výsledkům vedla, a nebude pro schválení státního závěrečného účtu České republiky za rok 1996 hlasovat.

Vzhledem k tomu, že jsem se problematikou ekonomického vývoje zabýval podrobně zde ve sněmovně na předcházející schůzi v souvislosti se žádostí vlády o vyslovení důvěry, nebudu v tomto směru více jitřit koaliční nitra těmito problémy a přejdu na otázky rozpočtové a fiskální politiky státu v roce 1996.

K plnění státního rozpočtu roku 1996. Loňský rok byl v naprosté kontradikci měnové a rozpočtové politiky. Už při schvalování rozpočtu na rok 1996 opozice poukazovala na to, že navržený a schválený rozpočet je poplatný volebnímu roku, a doporučila posílit státní aktiva. Koalice tento jasný signál ignorovala a až v závěru roku prováděla rozpočtové škrty, využívala sociální příjmy státního rozpočtu k financování jiných rozpočtových potřeb, přesunula platby, zejména investiční, z roku 1996 do roku 1997. A co je nejhorší, protlačila Parlamentem i rozpočet na rok 1997, který má stejné chyby, a je to zřejmé vládě i Poslanecké sněmovně po několika měsících.

Rozpočtová politika roku 1996 byla dle vlády zaměřena na vyrovnanost státního rozpočtu, zvýšení tlaku na efektivní alokaci a vynakládání rozpočtových prostředků, na udržení makroekonomické rovnováhy, na podporu ekonomického růstu. Tyto cíle se však v očekávané míře neuskutečnily. Stejně tak není patrné, kde jsou výsledky rozpočtové podpory prioritních oblastí, jako byla věda a výzkum, školství, doprava, bezpečnost, bydlení.

Od přijetí státního rozpočtu do státního závěrečného účtu, tedy do celkové výsledné rozpočtové bilance, se mnohá vládní rozpočtová předsevzetí vypařila, a tak rozpočtové hospodaření v roce 1996 mělo jedinou dominantu - nepropadnout do červených čísel. Nakonec se ukázalo, že i tento boj byl marný, a přes veškerá kouzla rozpočtových opatření dnes již bývalého ministra financí Kočárníka skončily veřejné rozpočty schodkem 11 miliard Kč, státní rozpočet schodkem 1,6 miliardy Kč, utratily se prostředky ze sociálního pojištění ze zvláštního účtu ve výši 4,4 miliardy Kč, přesunuly se i některé rozpočtové výdaje z roku 1996 do roku 1997, a to v nikde nespecifikované výši, nicméně působí již v prvních měsících rozpočtu letošního.

Souhrn veřejných rozpočtů ukazuje, že Ministerstvo financí dlouhodobě provádí daňovou politiku jednostranně zvýhodňující podnikovou sféru a zatěžující obyvatelstvo. Podrobně je to rozebráno v materiálu C tabulka č. 4 str. 7. Výnos daně z příjmů právnických osob trvale klesá od zavedení nové daňové soustavy v roce 1993, Je tu index 88,5, zatímco daně placené obyvatelstvem rychle rostou. Majetkové daně indexem 49,3, daň z příjmu fyzických osob indexem 294,6, spotřební daň 153, daň z přidané hodnoty 141,8, clo 129,7.

Je zapotřebí zabránit dalšímu snižování daňového zatížení podnikové sféry a zaměřit práci finančních úřadů na důslednější boj proti obcházení daňových povinností.

Dovolím si ještě několik poznámek k dani z příjmu právnických osob.

1. Nedokonalé, spíše však špatné zákony, neboť daňové inženýrství potenciálních plátců je na takové úrovni, že aniž by byly porušovány daňové zákony, do státního rozpočtu jdou jen symbolické částky, a to platby těch "hloupějších".

2. Otázka daňových podvodů. Nebudu komentovat. Je to v podstatě rozpočtový evergreen. Přitom oficiální odhady šedé ekonomiky jsou ve výši až 15 % hrubého domácího produktu.

3. Nízká účinnost vymáhání daňových nedoplatků. Je to i volání po úpravách Obchodního zákoníku, jak je uvedeno v materiálu C str. 33. Daňové nedoplatky vzrostly u nových daní za rok 1996 o 14,3 mld. Kč. To ale není na pochvalu finančních ředitelství a úřadů. Ta by měla být až podle účinnosti vymáhání těchto nedoplatků.

Tady bych se chtěl pana ministra zeptat, jaké je vůbec procento vymáhání. Má vůbec smysl plýtvat kapacitu a prostředky na vymáhání, když nejsou fiskální efekty? Vždyť jen v bilanci na str. 34 v části C je zřejmé, že z 32,6 miliardy korun nedoplatků je 10,2 miliardy nevymahatelných, a to nevymahatelných pro neexistenci majetku. Soudně je vymáháno 0,8 miliardy a konkurzem 2,5 miliardy korun, Proč tak málo, když stát má v této oblasti přednostní právo na uspokojení svých požadavků? Kolik trestních oznámení a žalob bylo podáno na neplatiče daní?

4. Jak to, že existují nedoplatky u starých daní, tzn. do zavedení nové daňové soustavy od 1. ledna 1993? Jakým způsobem je bude Ministerstvo financí vymáhat nebo likvidovat?

Vážená sněmovno, rovněž místní rozpočty se v důsledku špatné konstrukce dostávají opakovaně do schodků, a to přes přerozdělování prostředků ze státního rozpočtu. Kromě toho, že ani řada zastupitelstev není dobrými hospodáři a připouštějí vznik zadluženosti, o jejímž splácení nemají představy, byly dotace ze státního rozpočtu poskytnuty v podstatě ve stejné výši jako v předchozím roce. V roce 1995 to bylo 16,3 mld. korun, v roce 1996 16,8 mld. korun.

Místní rozpočty, doplněny v rostoucí míře tržbami z prodeje obecního majetku, což jsou dlouhodobě neopakovatelné zdroje, v roce 1995 na úrovni 4,5 mld. korun, v roce 1996 již na úrovni 7,2 mld. korun. Rozpočty byly doplněny z mimorozpočtových zdrojů takto: v roce 1995 vzrostlo zadlužení přes úvěry, půjčky, komunální obligace 4,5 mld. korun a vlastní fondy 15,4 mld. korun. V roce 1996 už zadlužení přes úvěry, půjčky, komunální obligace dosáhlo 5,7 mld. korun a vlastní fondy 18,7 mld. korun.

Účinnost těchto forem financování postupně klesá, o čemž svědčí vývoj splátek. V roce 1995 2,2 mld. korun, v roce 1996 4,0 mld. korun. Zároveň roste zadluženost místních rozpočtů, jak zde v expozé hovořil i ministr financí. Zadluženost dosáhla v loňském roce celkového objemu 32,4 mld. korun, tj. 17,5 % z celkového objemu dluhů veřejných rozpočtů. To jen potvrzuje reálnou nevyrovnanost rozpočtu.

V uplynulém období byla provedena změna rozpočtových pravidel a přerozdělení daňových výnosů mezi příjmy státního rozpočtu a obecních rozpočtů. Ve zprávě je poměrně podrobně popsán nový způsob dělení daně z příjmu právnických osob a daně z příjmů ze závislé činnosti. Cudně se však zamlčují dvě skutečnosti: 1. obcím bylo slibováno, že v roce 1996 podle nové metodiky o nic nepřijdou, 2. pokud by se daně vyvíjely nepříznivě, bude stejný dopad jak do státního rozpočtu, tak do rozpočtu obcí.

Z tabulky v knize C str. 18 je zřejmé, že podle metodiky roku 1995 by u takto dělených daní měl státní rozpočet příjem 70,7 mld. korun a obce 72,5 mld. korun. Podle metodiky roku 1996 je skutečnost taková, že příjmy státu tvoří 78,3 mld. a příjmy obcí pouze 64,9 mld. Proti deklarovaným principům tedy byly příjmy obce kráceny absolutně o 7,6 mld. korun. A tady je patrně i příčina schodku rozpočtového hospodaření obcí.

Loňský rok přinesl uvolnění rozpočtové kázně ve mzdové oblasti. Limity objemu mzdových prostředků překročily: Kancelář prezidenta republiky, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo zemědělství, školství, zdravotnictví, spravedlnosti a Správa státních hmotných rezerv. Čili se ptám vlády a ministra financí, jaká byla účinnost závazných limitů regulace v ústředních orgánech. Jaká byla účinnost opatření např. v autodopravě, když si exministr školství a dnešní ministr financí Ivan Pilip koupil za státní peníze velké auto, aby mohl vozit svého psa na víkend?

Vážená sněmovno, vážená vládo, mám 5 připomínek k návrhu státního závěrečného účtu:

1. Sestavování veřejných rozpočtů a kontrola jejich plnění je každoročně ztěžována tím, že se neustále mění řada metodických postupů. Jako příklad lze uvést jen z této zprávy vliv nového poskytování dávek sociální podpory, změny v inkasu daní z příjmů právnických osob, změny v náplni položky "státní správa" v důsledku začlenění Policie ČR do tohoto celku. Nejde o pohodlí poslanců při studiu materiálů, ale o to, že tyto neustálé změny ztěžují práci celého finančního aparátu a otevírají cesty ke snížení účinnosti jeho práce. Bylo by vhodné maximálně metodicky stabilizovat celý daňový a rozpočtový systém a minimalizovat zásahy do něj, a když, tak v počátku nového rozpočtového období, nikoli v jeho průběhu.

2. V letošním roce se má výrazně zvýšit nezaměstnanost. Za této situace není dobré, že Ministerstvo práce a sociálních věcí oslabuje pozornost věnovanou aktivní politice zaměstnanosti, jak je uváděno ve svazku C na str. 52 a 53, a pasivně konstatuje, že zaměstnavatelé nemají zájem na zřizování společensky účelných pracovních míst. Jejich počet poklesl v průběhu roku o 39 %.

3. V rozpočtu nelze podřizovat věcnou problematiku snahám o formální rozpočtovou vyrovnanost. Jako příklad lze uvést kapitálové výdaje místních rozpočtů, svazek C str. 97. Rozpočty okresních úřadů a obcí dosáhly skutečnosti 50,86, schválený jejich rozpočet na rok 1996 byl 39 mld., upravený rozpočet roku 1996 43,45 mld. a skutečnost v roce 1996 53,42 mld. korun. Takže jsme se v průběhu 12 měsíců pohybovali v rozpětí mezi 39 a 53,5 mld. korun. Takovýto postup vyvolává u podřízených složek jen chaos a život si vynutí korekce rozhodnutí. Zvlášť citlivé je to právě v investicích, kde jejich dlouhodobý průběh nelze bez větších škod narušovat.

4. V předložené zprávě, jak upozorňuje i Nejvyšší kontrolní úřad, se nevyčíslují celkové výdaje na státní správu. Ve státním závěrečném účtu jsou sice rozebírány závazné limity regulace počtu zaměstnanců a mzdových výdajů, avšak nejsou uvedeny žádné věcné výdaje investiční a neinvestiční povahy, které by poskytly představu o nákladech na chod státní správy a které by zároveň dovolily posoudit vývoj v této oblasti výdajů státu v několika po sobě jdoucích obdobích.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane kolego, promiňte. Já samozřejmě jsem si velice dobře vědom toho, že vás nemohu přerušovat podle jednacího řádu, ale v tomto případě si nejsem jist, jestli sněmovna svým rozhodnutím, úpravou tohoto systému nerozhodla jinak. Takže se vás ptám, spíš se chci s vámi domluvit, jestli ve velmi krátké době ukončíte rozpravu, anebo budete pokračovat zítra.

 

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, je to ani takových 5 - 6 minut, je to stránečka.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Já si myslím, že by bylo rozumné vyjít ze znění jednacího řádu, že jsem vás nemohl přerušit. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Svatomír Recman: 4. V předložené zprávě, jak upozorňuje Nejvyšší kontrolní úřad, se nevyčíslují celkové výdaje na státní správu. Ve státním závěrečném účtu jsou sice rozebírány závazné limity regulace počtu zaměstnanců a mzdových výdajů, avšak nejsou uvedeny žádné věcné výdaje investiční a neinvestiční povahy, které by poskytly představu o nákladech na chod státní správy a které by zároveň dovolily posoudit vývoj v této oblasti výdajů státu v několika po sobě jdoucích obdobích. Proto žádám pana ministra a vládu, aby byly předkladatelem upřesněny alespoň v rámci této rozpravy.

5. V pasáži věnované činnosti celních úřadů je sice vyčíslen dopad krachu Kreditní banky Plzeň a České banky na příjmy státního rozpočtu, chybí zde však informace o přijatých opatřeních.

V závěru bych rád položil šest otázek.

1. Z výsledků hospodaření státního rozpočtu vyplývá neustálý pokles výdajů veřejných rozpočtů, tj. státního rozpočtu a rozpočtu obcí a okresních úřadů, na hrubém domácím produktu. Pro rok 1996 byl podíl vyčíslen na 43,3 %. V České republice již dnes je tento podíl podstatně nižší než v řadě evropských států. Např. v roce 1994 činil tento podíl ve Francii 54,9 %, v Nizozemsku 54,4, Itálii 53,9, Německu 49 %. Průměr 17 nejrozvinutějších zemí světa činí 47,2 %. Z toho vyplývá, že v České republice je tento podíl nejnižší z vyspělých států. Čili se ptám, jaký podíl považuje Ministerstvo financí v souvislosti se současnou situací u nás pro nejbližší období za optimální, jestli bude tento podíl v následujících letech ještě klesat.

2. Obdobný dotaz bych rád položil ministru financí i k podílu daňového zatížení na vytvořeném hrubém domácím produktu. Daňová kvóta činila v roce 1995 26 %, v roce 1996 to bylo jen 25,2 %. Čili kde vidí Ministerstvo financí dolní mez tohoto podílu v nejbližších letech.

3. Výdaje na armádu, jak jsou uvedeny ve svazku C, str. 68, byly podle předložené zprávy negativně ovlivněny tím, že bylo nutné krýt zvýšené výdaje na operace IFOR. V důsledku toho a dalších, blíže nespecifikovaných vlivů klesl podíl investičních výdajů na celkových výdajích kapitoly na 18,1 % proti plánovaným 20,6 %. Kolik tedy představovaly původně plánované a pak dodatečně zvýšené výdaje na malou jednotku IFOR, že mohly ovlivnit hospodaření celé České armády. Jak se Ministerstvo obrany chce vypořádat s náklady na vstup do NATO, když nezvládá ani prvou omezenou zahraniční akci.

4. Trvalé problémy financování zdravotnictví byly zhoršeny probíhající likvidací 4 zdravotních pojišťoven a sloučením dalších, jak je uvedeno ve svazku C, str. 58. Potvrzuje se nekvalifikovaná práce státní správy při povolování jejich zřízení i nedokonalost zákona schváleného Parlamentem. Rád bych znal částku, kterou bude muset státní rozpočet vynaložit na krytí důsledků špatného hospodaření zdravotních pojišťoven, a z jakých zdrojů bude uhrazena. Jak chce Ministerstvo financí předejít tomu, aby se tato situace neopakovala u penzijních fondů, jejichž počet také zřejmě převyšuje kapacitu našeho českého trhu.

5. V přehledu státních dotací, které státní rozpočet poskytuje na činnost občanských sdružení, materiál E, tabulka 11, je v kompetenci Ministerstva zdravotnictví uvedena mimořádně velká položka "ostatní". Svazek E, str. 1, poslední řádek, a to je 56,1 miliónu korun. Totéž se opakuje u Ministerstva práce a sociálních věcí, svazek E, str. 3. Rád bych znal adresáty jednotlivých položek, komu byly tyto částky poskytnuty.

6. Jednou z věcí, na kterou poukazuje i Nejvyšší kontrolní úřad, je obrovský nárůst dotací a příspěvků soukromým školám v roce 1996 o 1 miliardu korun, tj. o 100 % proti roku 1995. Rád bych se dověděl, jaké důvody vedly Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy k tak razantnímu posílení dotací a jestli vyhodnotilo efektivnost a hospodárnost vynaložených prostředků ze státního rozpočtu, a výsledky tohoto posouzení využilo v návrhu úprav státního rozpočtu na rok 1997 a při návrhu státního rozpočtu na rok 1998.

Klub poslanců KSČM z výše uvedených důvodů nesouhlasí s hodnocením vlády plnění státního rozpočtu České republiky za rok 1996 tak, jak byl předložen poslancům ve sněmovním tisku 299. Neschvaluje politiku vlády a vládní koalice, která vedla k těmto rozpočtovým důsledkům, a nebude pro schválení státního závěrečného účtu České republiky za rok 1996 hlasovat.

Nyní bych přednesl jménem poslaneckého klubu KSČM návrh na usnesení:

Poslanecká sněmovna:

1. Neschvaluje státní závěrečný účet České republiky za rok 1996.

2. Vyslovuje nespokojenost vládě České republiky za nízkou účinnost v oblasti správy daní a poplatků, za nedostatečnou péči o daňové příjmy státního rozpočtu.

3. Na základě této skutečnosti doporučuje vládě České republiky, aby bezodkladně předložila návrhy na příslušné legislativní úpravy a razantně zakročila v oblasti šedé nezdaněné ekonomiky.

Pane řídící, vážená sněmovno, vážení pozůstalí ve sněmovně, to je konec mého vystoupení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Poprosím jenom o písemný podklad k tomu usnesení, kdybyste byl tak laskavý.

Je po 23. hodině, takže všichni víme, že ani nemohu ukončit rozpravu, přestože do ní se již nikdo nehlásí, nemohu nic jiného, než vás seznámit s tím, že zítra začínáme v 9.00 hodin, že začínáme přerušenými body 29 a 30 a poté budeme pokračovat od bodu 31 podle schváleného pořadu. Přeji vám dobrou noc.

 

(Schůze přerušena ve 23.07 hodin.)

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP